Stran
4
POKROK DNT 17 B&FINA m
Pedl
ROMÁNEK OD XARLA ČERVINKY
4
cum
TetlrTv't ínitZ If1mf1-'i!i ni l-5ffít fílll # 5 noln 'i -}pOW
fandi iif-li všecky čskú knihy buh ví jak to ještě s tím dědi
: i'i„ 1 ! a kni %i
uspou ji-h většinu nevědělo s
KlUMacU C MOHOU btl l'ii l'
a ncvérecké Ani jemnost pátí o
ť in nevěděl aě liy! v věcech sva
lin úřadu neúprosný A z knih v
otevíraly Kj rl nové v ' í !ly :
humoristický list jemuostpáu
Ural sám jim j'j hlasitě píedéí
tíil a srdečně se smál šprýmům °
nevázanostem tehdejšího humoru
Ve zděděném statku úplně š!
rlini zapomněli že vře s dědictvím
dosud není vyrovnána Ani Slad
ký už se nehýbal Poznal dokud
vše bude při starém že nic neni
pro něho ztraceno Odskodúova:
se za ušlé úroky z dědického po
dílu jinak Johanna docházela ny
ní do statku častěji ne" za otcova
života prázdnými koši přicháze
la a plric odnášela Stalo se něko
likráte ? jí rúce nestačily vše
cko odnést i 1'i'iit l tedy Sladký
íírfiu ukoupil několik pytlů obil!
slíbil ž peníze pošle eo nejdříve
n obilí na fťiie odvezl Kduard se
0 trnu sice- dověděl lile do Poběžo-
vin o tom }vk bratrovi za jebo po
slední návštěvy slíbil nepsal
"Zbytečně bych ho rozčiloval"
odbyl Káthi když dorážela aby
to pánovi oznámil "tomu nikd
nezabrání ani on by nezabránil r
marně by si s tím ještě hlavu lá
mal A pak si švakíPka taky ne
smíme rozhněvat dokud není vs
v pořádku a urovnáno jak Poh"
Žnvický slíbil MuMlim být i i se
švakříčkom za dobře Povídal Po
běžovieký že bndt dostávat tíi
cit ku měsíčně a světnici že nio
za výměnek vykáže a dosud '-
nedostal ani krejcaru!"
Touto řečí vsak do opravdy Ká
tlil pohněval Kátla byla doeebt
na Antonínově straně a snad um
byla věrněji oddána nežli Karla
"On by si pořád něeo vyniv
šM" odpovídala Eduardovi jak
si zlostně "on má pořád nějak'"
chutě A to nemyslí že dokud je
tak jako bylo za nebožtíka pán¥
že je nejlíp! Xepováží že kdyby
mísila mu milostpanička platit
tolik peněz za měsíc že by tu s pí
neobstál Že by jí ani prstem na
nic sáhnout nesměl ! A já že by 1
taky letěla tof se ví já bych ne
čekala až umě budou za všecko
co jsem pro něho udělala vyháněl
— já byeh sama utekla!"
Tváře se jí rozžehly krví a roz
čilením prsy se jí pod kartouno
vou jupiěkou zřetelně vzedmuly
Eduard utkvěl na ní ožehavým
pohledem
"I neblázni holka" pravil jak
si mírně "vždyť já mám ze vše
ho dobrý rozum Já taky mám z
toho náhled že doknd je to ta
kové že to je s námi dohré dá
jsem si ti chtěl jen postěžovat ko
lnu pak si mám postěžovat když
ne tobě To víŠ mně se nelíbí
když přijde Žanka nebo švakříček
a když by chtěli všecko odtahat!
Kdo se tu nadře více než my dva!
Maminka se s_ Karlou o nic ucsla-
řá jen vejce přepočítávají aby
chom jí nějaká nevzali kdyby
nebylo mně tak by to tu rríoe pěk
ně nevypadalo !"
Ale do Poběžovic Eduard bra
trovi přece nepsal a také Karla
nepsala jak švakříček Sladký od
náší Johanka dovedla si získat
1 Karly Náhodou se stnlo že za
stihla jednon Karlu doma samot
nou zatáhla ji do pokojíčku a tam
se dohovořily
"Ty má drahá sestřičko nevíš
jak mne je" rozeškytala se Karle
přerývaným pláčem "a Antonín
taky neví jak mně je kdybyste
věděli tak byste tak na mně na
hnali Sladký není žádný outra
ta ani rozhaza ele eo začne vfa-'
cko fe řnu zkazí fííká kdybych
já ffiěl do kšeftn peníze tak by to
bylo všechno jinací Považ si už
ti mně kolikrát poví hd Já jsem
olctvíiu dopadne A kdvbv to melu
špatné do)iiduout ju se xrovn
ťibíi ifičiio člověka bojím já snu
ním pak ani neobstojím! lá
tl scstllcko lioliid jen liioilliin
aby to zůstalo tak jak je to tc T
I)ikud ten múj řlovřk buď' míii
aspoň jiskřičku naděje si tím
trochu pomůže Ink j s námi do
Karla se zarazila Politovala v
duchu sestru "Ale koukej aa
nynko" pravila po chvíli když
se vzpamatovala " vždyť jířcec
!tusíš sama z toho ntíti rozum!
Xcbožtik tatínek dej mu PánbiU
věčnou slávu přece nic nezacho
val to ty víš zrovna tMk dobře
jako já a to by laky švakříček
mohl vědět Vždyť to nebožtík
tatínek tenkrát sám řekl a ani to
nemusel povídat vdyť jsme to
všichni dávno věděli"
Johannč okamžitě vyschly usi
ycně modré oči "Sestřičko já to
nevěřím" pravila slavnostně " já
to nevěřím a kdybyste no" nocm
krájeli tak to nevěřím To af
mně nikdo nepovídá že tatínek
iiie neušetřil! To mě zrovna
vždv bodne u srdce když tulil'1
někdo řekne Náš tatínek nebyl
žádný pijan nebyl rozhaza kou
kal na krejcar jako čert na hříš
nou duši ten byl příliš opatrný
fdv něco rozházel a utratil To
je pravda když si někam vyšel
tak se dal vidět tó zas nekoukal
ale zbytečně nerozhazovnl Já to
vím iá to znám tv and nevis
kdepak tv tv's byla v té Pra
ze( o nic jsi so nestarala ale jí u
rleh byla pečená vařená a v"děla
jsem jak to chodí Peníze tu by
lv to bvch chtěla na minutu od-
přisúlmout a někdo je má ale
lověk se nesmí ani opovážit aby
něco řekl mlčet musí! To by tnu
krk zakroutili"
Johaima zvážněla 12 neplaka
la Karla se jí napjatě do ino
Irvch očí zadívala Pyla sice až
do kořene bytosti proniknuta vě
domím že Tohanna se klame jde
dobanna svůj klam odívala do ta
kové věrohodnosti že Karlu pře
svědčovala Na konce se však
přece jenom Karla rozpustile ro
zesmála
"Já se ti divím Žanyuko e
sp pro tohle trápíš že se pni ta
kovou hloupost trápíš! Já byeli si
' něco takového ani do hlavy ne-
zala! A ty jsi nikly taková ne
byla sestřičko nikdo z nás ne
byl takový jako e teď mermomo
cí děláš to tě jenom švakříček
tak předělal! Já bych mu povědě
la kdvbv se mně takhle opová
žil ! Já bych mu řekla kr]j-by se
mně opovážil jenom ceknout ze
moh' dostat ženskou s penězi —
bych mu do jeho housek a žemlí
kopla a řekla bych mu že jdu
af si sám žemle prodává a šla
bych A nevrátila byeh se kdy
by mně na kolenou prosil ! Já bych
mu ty jeho žemle o hlavu otloukla!"-
Karla vyskočila a zprudka za
mávala rukama Až se jí Tohan
na ulekla
"A co by si pak on počal?" vy
hrkla poděšeně
"Jo by byla jeho věc" odpo
vídala Karla "však by si to zpro
paděně rozmyslil abv s tebou tak
hle hovořil kdyby nevěděl Že seS
buchta Ten by jináč koukal! To
snad za to že jsi si uvázala na
celý život starého chramostejla ta
kového okolo krku! Že ti mladý
život otrávil! Já bych inu pově
děla!" "Ne takhle se to nedá předě
lat" odporovala Johanna neroz
hodně "když už jsem mu jednou
před oltářem věrnost slíbila tak
mu věrnost až do smrti zachováni
a kdyby byl tisíckrát horší než
je Já vím co musí Amálka n Ja-
hyl slepý že jsem i tě bral' Jí na zakouŠeti jak takové manžel
ství vypadá a to zae "ManKcmu
vgecka řest fíliánlivý je na krej
car je jako čert ale ve špatnos
tech jsem ho nikdy nepKstihla
Kdyby měl být i jako náš bratr
Jan jí bych se teprve trápila!"
Karla se plaše usmála "Vil
Žanynko" pravila "Jan je div
ný já se ho uen jímám ale Jan
se ještě nikomu ani slůvkem ne-
mohf dostat ženskou s penězi r
nemnsil fara takhle nnzovat
to minií írlk mvslí že je krá
sa vSeeko! Krása pnm'ne dlouho
11 z tebe f řikr TieTiude bába beZT
lá a peníze jsustanon ! — A tohlp
tímne už "kolikrát řekl! Pořád
spoléhal na nebožtíka tatínka h
přeci něeo pro náá tišetFíl leněco
r o £a podSdíme a že to dáme do
'imoil } Iiv chtěl HO tillíukovi
také něco nltdit! Pwvídám ti íe
ani slňvkem o tohle nezavadil A
také by potřeboval! S těmi něko
ika stovkami fořt varfovskýnii
těžko živobytí protlouká snad
lifiř nežli vy tile Jan ani ticnutk
ne!"
"Protože jc větroplueli" otf
povídala Jchanna rozhorleně
"pr'jf(e je bhký člověk! Tomu
tuk dát penfe do rukou ten by
iatínkovýiu penězům udělal pěk
nou čest ! líozházcl by je a co kdy
by je sám rozházel ale já vím
jk on to umí Vdaná svobodná
mladá stará všecko mu je jed
no To hv se tatínek musil han
bou v hrub# obrátit kdybyste to
mu člověku dali do rukou pei:í
V toni k nim vešla matka jej
e mezi tím vrátila z pole a niť
toho hovoru jim přetrhla Přece
však se Karla hovorem tímto s Jo-
bnnnou sbliila
"Žanka není taková jak si An
toniu představuje" vyprávěla :
Karla v duchu večer když s mat
kou do postele ulehly a nemohla
iisnonti "ani za sebe nemůže že
je taková a že se zdá jakoby vše
cko chtěla sama chytit Švakříček
jen ji tak předělal Žanka má do
bré srdce ti mnoho štěstí na světě
nenašla! Kdyby si byla vzala ně
koho jiného nrž Sladkého bylí
1" s f t
iy j na i
lCatla ve večemín polosnění
Žnnku omlouvala "A co bych" já
měla Tíkat" mzpřádala si dále
niti nejtajnějšíih myšlenek "ja
ko byeh já byla na tom lip nežli
ona! Všichni jsou stejní! Každý
jenom myslí na sebe! Johanna m?
jen Johanitu v hlavě a Toniček je
zamilován jen do Toníčka Jan se
koří Janovi Amálka Amálee T
da Edovi"
Něco Karle tajně v duši v tu
chvíli zašeptalo že Karla myslí je
nom na Karlu ale Karla tento še
pot v sobě okamžitě potlačila
Horká letní noe byla Karla ne
mohla usnouti Odhodila svrchnici
s rozpáleného těla košili si nad
bílá kolena vykasala překotila
se naznak a s rukama za hlavou
skříženvma rozechvěně v marném
čekání dívala se do polozašeřené
ho stropu Lačně se nořila v mrtvé
licho A nikdo nepřicházel Jen
seno horním otevřeným oknem z
poklopu sem omamně se střechy
vonělo
A mění cvrček dlouhou neko
nečnou píseň do ticha nočního cvr
čel 1M chvílemi vyštěkli Lord
jenž byl pro noční toulku dán nu
řetěz řetězem zařinčcl Kun ze
stáje zařehtal Kupka spal v ko
nírně u níž byly dvéře dokořán
otevřenv A Kdutird spal v dřevě
né boudě na zahradě pod jabloní
s Kátlou a mladšinkou Jenom
Karla nespala a cvrček neustával
evrěeti dlouhou noční píseň
Vílí
V říjnu dostali v Poběžovicích
od Karlv dlouhý dopis Brodecký
přečetl jej rozčileně a hned od
běhl do kuchyně Náhodou jnom
s Annou se tam setkal
"Víš co je nového?" vyhrkl
poplašeně
(lorní oči její tázavě na něm
lil pěly
"Karla se nám vdává!"
"I jdi Toníčkuto jen tak po
vídáš" odbývala ho úsměvem
"vždyť já vím co mně tady vy
právěla že by si radši nohu dala
useknout než aby zase do něčeho
takového vlezla!"
"A přece se vdává tadyhle fd
to přečti"
Vzala mu dopis z rukou a se
dla k oknu do něhož večerní slun
ce říjnové vylévalo pomerančovou
barvu A dohasínalo zvolna
"Koukejme koukejme" poví
dala mezi čtením "no dobře dě
lá já jsem Toníčku ustavičně my
slila ta že nám takhle nezůsta
ne!"
"Tak teda řídícího učitelé si
bude brát" pravila Anna zamy
šleně za dalšího ftení "udělá do
brou partii A koukejme píše že
mladého a hezkého a černého ja
ko cikán To věřím taková mla
dá vdova í"
"Maminko pojďte sem honění
maminko" zavolala do pokoje
"to vám Toníčkem řekneme no
vinu to budete koukat!"
Paní fořt vartka přiběhla z po
koje Malá a drobná její postava
zaŠelestila nažehleným kartounem
"Co e stalo ty mě vždy po-
lekáS ducha ve mně není!" pra
vila uděSene"
"Jen se maminko nelekají"
chlácholil ji zeť' "nic Sflého se ne
stuh íU to bud teprve tiž se
veznioii a nebudou moci od řele
Karla se vdav ÍJetlitele si bere
ne sice ředitele Lichtenštejnského
panství jen ředitele jednotřídky
ale j prý to jak píše hezky a
pořádný Člověk"
"Aby oni zas z toho neměli
Spáí" odpověděla paní fořt vart
l:a se shovívavým smíchem "nb
to je veliká novina Uádn se p
dívám co tomu řekne paní fořt-
kn ona vždy myslila náramtiS vy
soko ncbude-li jí 1o zase málo ja
l:o oni kdvž si brali naši Annu!"
Tm byla pichlavá poznámka A
byla dúkiizcm že je paní fořtvart
hi nesmiřitelná lSylo staré nepřú
telství mezi oběma rodinami rodi
nou zeťovou a rodinou Aninoii —
Nebožtík starý pán sloužil ktlyši
dávno h Aninýn otcem ve stejné
hodnosti lfit vattovské u lesmi-
strovského úřadu: starý pán Pro-
decký však -povýšil a Anin otec
předčasně zemřel jako fořtvart
povýšení se nedočkav Mezi mu
ži bylo sice přálelstí ale paničky
se nesnášely A kdy si 1'rodeeký
oblíbil Annu dceru nenáviděné
fořtvartky' a když ní přes mat
čin ndpnr k oltáři šel rozevřela
se niczi paní fořtkoii Antoníno
vou matkou a paní fořtvartkoti
Antonínovou tchyní hluboká pro
past nenávisti
Antonín místu odpovědi lásky
plně se zadíval na Annu Mimo
děk ji pohladil po hustých vla
sech
"Tak teda pojedeme na svat
bu "pravila Anna
"I nepojedeni počkej až si to
přečteš do 'konce" odpověděl
Brodecký "odbudou to zkrátka
pau farář oddá je ráno o ranní
za svědky budou jen kostelnic'
a po svatbě přijedou rovnou k
láni!"
"To udělají dobře" libovala i
stará paní "u nás bude svatební
hostina a ty jim to musíš Anin
ko moc pěkně vystrojit!"
"Já bych jenom ráda věděla"
pravila Anna zamyšleně "kdo je
dal tak zčerstva dohromady!"
"A tomu jsem zase já přišel
hned na kloub" odpovídal Pro
uecký "jiný to nebyl jenom sle
činka z fary Karla se jí tam asi
moc jejímu pánovi ukazovala n
když to nešlo jinak tak se roz
hodla že jí opatří ženicha tiby
nula od Karly pokoj A nejhůře
bude na tom naše maminka Ted"
když by Karly nejvíc potřebova
la a když jsem to všecko tak za
řídil že mohly s Karlou spoko
jeně pohromadě žiti Karla mně
to všecko zhatí Tohle mně a ma
mince dělati nctnusila Však ona
dobře věděla že bych jí to vše
cko rozmluvil kdyby se mně by
la jen slůvkem zmínila A to si
s maminkou všecko za mými zády
uvařily!"
Anna zadívala se mu tázavě do
obličeje Vycítila okamžitě že se
stiřiným sjňatkem ve skutečnosti
není pranic nadšen
"Ale jdi Toníčku" pravila ko
nejšivě "ty si tozase hned div
ně představuješ" Vy jste všichni
stejní vy Brodečťí vám se ni
kdo nezachová ve všem se něco
najde! Já se zas na to dívám ji
nýma očima Karla je mladá žen
ská plná života a na maminku kc
vázat nemůže jaké vázání na sta
rého člověka Kouká aby se roz
umně zaopatřila aby tady někdy
nestála jako kfil v plotě až ma
minka zavře oči !" -
"A to mně říkáš ty Aninko?"
vyhrkl zlostně "to mně říkáš tví
Tak já kdybych oři zavřel ty
hyn taky si to takhle zařídila Ta
ky bys řekla: Já jseu jcStě mla
dá plná života! Ty to teda o
mlouváší!" "Oni to dovedou moc pěkně
všecko obrátit' pravila stará pa
ní "oni mají hned brouka v hja
vě" Usmála se a tiše se vytratila ja
ko šedivá myška z pokoje Jen jí
teplé bačkory po sukovité podlaze
v tom odchodu zlehka zašelestily
Anna se na něho upřeně zadí
vala velikýma Pernýma očima —
Mimoděkoci sklopila
"Já mluvila jen o tvé sestře"
pravila hrdě "o sobě nepotřebuji
mluvit"
"Pak ji nemáš omlouvatl Sotva
pochovala fílrn už shání"
"Je to tvá sestra a máš jí zc
všech nejradši!"
"Ale v ochranu ji nemá hrát
když je taková! Já mám douad
Oírgala plné oči vidím ho jak v
truhle ležel a dámo-lí to je a o-
'iui už takhle začíná a ty ji omlou
vá!"
"Je to tvá sestra I"
"Já přece nejsem lakový!"'
A po té větě se v něm všecko
ujasnilo Chytil ji do náruče ně
jeho náruč v tom okamžiku hrdě
odmítala táhl ji 'zdráhavou na
prsa a její ztliúhnvoiití tím ví
co e rojitrovul
Hiodeeký M volně rozjiiHuřlým
lesem a jak šel teskná myšlenka
chytla mu srdci Auo iivot utíká
divokým leseju Od jara tlo podzi
mu a do zimy Ttiká a přece je n"
výslovné krásný Jenom rozuměli
iiui éloěk musí A Mladili mu
sí cebu bvtostl aby ho pocho
pil
Knb nenorozumřl ukfiv-
- -~
"Aninko já rn ni nemohu přejm jj v„ jí - v duehn aby s
ce za s"stru nemohu Mně jeti (Jir
nejde s oři TeJ ho pořád vi
dím! A myslím si ž" to tak še
cko nemá a nesmí být Mně živé
mu je strašno pomyslet že bys ty
~ vidíš Aninko já si to ani před
slavit nesmím #e by po mně směl
píijíti' jiný Kdbyy tohle přesvěd
čení mělo ve mně dozráli už bych
se té nikdy nedotkl Odpor bych
měl proti tobě na to ani 7 po
vzdálečí nesmím pomyslet!"
"Ale na Karlu se proto iiezt
tvrzuj" chlácholila ho jemně jej
tisknouc "je to přece jen tvá se
stra A až k nám po svatbě při
jedou ne abys jí něco vyčítal a
i i i i
pro tiireala ji spicKovai luinu
už má z toho všeho rozum ví ja
ký krok dělá a ty se jí do ničeho
pcn ef Toničku! Teste dobiv ze
se m tebou dřív neradila aspoěi ti
nebude moci vyčítat kdyby sf
zklamala"
"l'o nanlat" odpovídal "veli
kou starost mně udělala ' já
tej s maminkou!"
"I la se ti neztratí vsak se ti
po tatínkově smrti taky neztrati
la Maminka ti bude hospodařit
dál jak bude chtít dokud je K
dáček na živu bude jí pomáhat a
Kačka co je u nich mamince po
slouží jako Karla"
"Opravdu ještě štěstí že ten
Loch je ještě na živu kdyby ho
nebylo byl bych s celým hospo
dářstvím v úzkých Jc ho chudá
a Skoda! Ten kdyby mohl cho
dit ten by to jinam dokázal než
bratři! A ta holka se mně zamlou
vá ta jejich Kačena Když jí vdav
ky neposednou tak muže v mém
statku zíitati až do smrti Kdyby
Eda umřel provdal bych Kačenu
za nějakého pořádného člověka
aby mně tam dělal šafáře a tak
by to vše bylo nejlíp opatřeno než
my se odtud hneme!"
Anna se zticha usmívala a zá
řícíma očima pohyb jelio horkých
úst pozorovala „
"Toníčku já už tě znám" šep
tala "ty jsi pořád samé plány po
řád si to nějak představuješ a
předěláváš Jen když tě to těší!
Kdož ví" jak s e to -ještě všVcko-za-točí
Dokud budeme my živi a
zdrávi tak nám nebude zle A do
kud bude moje maminka živa! —
To víš bez maminky byeh si ne
troufala tolik ushospodařit tomu
já ani nerozumím! Zlaté ruce ma
minčiny!" — Kdvž lirodecký vyšel oho
dne odpoledne 8 puškou na rameni
a s otcovým psem Lordem do re
víru bylo v jeho duši slunecno
jako na obloze toho dne říjnové
ho Lord s Bojem byli už přestě
hováni do Poběžovic a sloužili ja
ko někdy v Iíábské fořtovně —
Podzim byl toho roku ustavičně
vyjasněný jako odcházející léto
A sliv se urodilo že nejstarší pa
mětníci větší úrody nepamatova
li V barácích pod Pobřžovickoti
ložtovtiou voněla z hrnců čerstvá
povidla T jinak byl rok velice ú
rodný ač sedláci ze staré opalr
nosti zje si do nimrody jako oby
čejně stěžovali
Brodecký vkročil za fořtovnou
do lesa Na dubech a na břízách
a všade barevno podzimu bylo už
přichystáno Na bílé pěšině na
stlávalo se spadlé listí Z paseky
voněla nesežatá tráva jež na pod
zim za ranních mlh znovu po par
ném létu jako po zimě na jaře o
žila Lord na zapísknutí před pá
nem pobíhal Hloupé bažanty ve
vysoké ostřici stuhlým postojem
vystavoval Lord se úplně přemě
ni! divoký Doj však těžce nádvor
ní volnosti a nezaměstnanosti od
vykal Proto byl odevzdán do vý
cviku praktikantu Krboví učiteli
jenž byl sám dosud žák starých
zlatích pravidel mysliveckých
Rluky už táhly Sběrkyaluďi
a kaštanu po lesích začaly už se
k zimním hnnňm zaječím znená
hla chystalo Hajní Cavrnoeh a
Musil odjeli c svými plaVeckýml
družinami ze "Sutých břcbfi" %
naloženými vory po Orlicí Pod
líaranty u hajného Doležala pr
vého jezevce vykopali a Doležal
jenž jediný z hajných jezevěí ma
so jedl pochutnával si na šťavna
té pečínce ~ :
vzdávala života Stejným právem
mokl jí zapovídali aby si už (Jir
trala nebrala Život živým! A t i
jesté Annu urazil když se o Kurie
rozhovořil Annu která jest j-h-:
život
V tom okamžiku bylo mu dy
chtivé tajemství Karlina života ?á
iivě jasno Hledá hledá
Proděckému se v tom okamžiku
mrtvý (iirgal shovívavě v usmíťc
nýeh myšlenkách usmíval
— 'Je mladá !' dojista řekl by
shovívavě kdyby žil mrtvý fiir
al Tm byl jeho výklad jiskřivé
ho a živého života když už sám
lvl tiodťntá vrba nad břehem i
žil jen proto poněvadž mají tuhý
život umírající vrby
Dojisfa ani Oittfal by ji nebrá
nil! — - 'Nic se mnou neužila' sho
sivavě by ji omlouval a Brodec
ký si liirgalova Mova oživoval i
s (i iridiovými pesty a s jeho ti
chým úsměvem — 4 je dosud mla
dá'! Jen matka Prodcekému nešla z
mysli Ovšem Anna jej utěšila žj
Kduard s Kátlou Karlu matce na
hradí ale Brodecký se přece
bával budoucnosti Dosud se hlá
sila o otcovské dědictví jenom Jo
hanna a teď mu pobyla i Karla
Bratří se nebál ale sester Dcery
vždy roznášejí selské grunty t
lina ženicha dosud neznal ale d
jísta nebude jiný než jsou všich
ni Aby mu Karla přišla s prázd
nýma rukama do domácnosti a
to by přišla poněvadž sňatkem
vdovskou pensi ztratí jistě by to
mu ženichovi vhod nebylo Tře
bas by to byl učitel vzdělaný řlo
vřk Třebas by se nechoval jako
Švakříček Sladký
A to byla nová a tíživá starost
Ani té by se nelekal kdyby Báb
nebyl od Poběžovic tak vzdálen
kdyby sloužil na otcově místě a
mohl kdykoliv by kázala potřeba
do svého statku odskočili
— Statek žádá celého člověka
musí býti-lesníkem ale obojím bý
ti nemůže A to byl kořen jeho bo
lesti Aby se vzdal zaměstnání ne
mohl a nesměl se odhodlali Do
kud sloužil dotud mohl po svém
úřednickém způsobu sedlařili Do
tud mohl úspory do statku uklá
dali aby matka mohla vládnouti
Zprudka vykročil aby tísnící
mu myšlení unikl
— Věčně se na cizím plahoěiti
pravil si Člověk smí dělati pouze
jedno! Buď musí sedlařiti nebo
nebudu pravil rozhodně někdy
přece budu chodili po svém A v
lom "někdy přece" byl účel ce
lého jeho života Miloval vášnivě
cizí les a jak by neměl milovat i
vlastní kus těžko dobývané piV
dy! Jak mu bylo radostno v tom
okamžiku když ho starost zachytí
la a přidusila naplnili si hlavu
vědomím že někdy přece bude za
své obě! i odměněn Že někdy pře
ce otročina s něho spadne že od
tud volný a svobodný' odejde
bude chodit! svobodně po své ze
mi A byl pevně odhodlán že jeho
syn musí někdy Mdlaěiti na jeho
statku Ovšem bude také studova
ti ale po studiích nepožene ho ni
kam do úřadu nikam do služby
1'nde sedlákem Než doroste bu
de všecko tak upraveno že sta
tek jeho yna uživí
V myšlenkách došel až na "Su
ly břelia" k hájovně Sešel po me
zi mezí poli hajného a fořtvarta
do lesa a jak do lesa vkročil sly
šel z dola šiirnot Orliee která k
vesnicí Stěnkovu do luk od lesa
tady prudce zahýbala Psa clil se
když z lesa na písčitý břeh xestou
pil m kládách ku plavbě přích y
slaných a díval se do lesa na pra
vém břehu říčném Pasáci a pasně
y u krav a u hejn hux po lukách
a po polích za Inkami roztrouše
oých táhle i prozpěvovali I
jím ozvěnou odpovídal
Řumof vody splýval do táhlého
zpěvu
(Pokračování)
