Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (March 17, 1920)
Stran 4 POKROK DNT 17 B&FINA m Pedl ROMÁNEK OD XARLA ČERVINKY 4 cum TetlrTv't ínitZ If1mf1-'i!i ni l-5ffít fílll # 5 noln 'i -}pOW fandi iif-li všecky čskú knihy buh ví jak to ještě s tím dědi : i'i„ 1 ! a kni %i uspou ji-h většinu nevědělo s KlUMacU C MOHOU btl l'ii l' a ncvérecké Ani jemnost pátí o ť in nevěděl aě liy! v věcech sva lin úřadu neúprosný A z knih v otevíraly Kj rl nové v ' í !ly : humoristický list jemuostpáu Ural sám jim j'j hlasitě píedéí tíil a srdečně se smál šprýmům ° nevázanostem tehdejšího humoru Ve zděděném statku úplně š! rlini zapomněli že vře s dědictvím dosud není vyrovnána Ani Slad ký už se nehýbal Poznal dokud vše bude při starém že nic neni pro něho ztraceno Odskodúova: se za ušlé úroky z dědického po dílu jinak Johanna docházela ny ní do statku častěji ne" za otcova života prázdnými koši přicháze la a plric odnášela Stalo se něko likráte ? jí rúce nestačily vše cko odnést i 1'i'iit l tedy Sladký íírfiu ukoupil několik pytlů obil! slíbil ž peníze pošle eo nejdříve n obilí na fťiie odvezl Kduard se 0 trnu sice- dověděl lile do Poběžo- vin o tom }vk bratrovi za jebo po slední návštěvy slíbil nepsal "Zbytečně bych ho rozčiloval" odbyl Káthi když dorážela aby to pánovi oznámil "tomu nikd nezabrání ani on by nezabránil r marně by si s tím ještě hlavu lá mal A pak si švakíPka taky ne smíme rozhněvat dokud není vs v pořádku a urovnáno jak Poh" Žnvický slíbil MuMlim být i i se švakříčkom za dobře Povídal Po běžovieký že bndt dostávat tíi cit ku měsíčně a světnici že nio za výměnek vykáže a dosud '- nedostal ani krejcaru!" Touto řečí vsak do opravdy Ká tlil pohněval Kátla byla doeebt na Antonínově straně a snad um byla věrněji oddána nežli Karla "On by si pořád něeo vyniv šM" odpovídala Eduardovi jak si zlostně "on má pořád nějak'" chutě A to nemyslí že dokud je tak jako bylo za nebožtíka pán¥ že je nejlíp! Xepováží že kdyby mísila mu milostpanička platit tolik peněz za měsíc že by tu s pí neobstál Že by jí ani prstem na nic sáhnout nesměl ! A já že by 1 taky letěla tof se ví já bych ne čekala až umě budou za všecko co jsem pro něho udělala vyháněl — já byeh sama utekla!" Tváře se jí rozžehly krví a roz čilením prsy se jí pod kartouno vou jupiěkou zřetelně vzedmuly Eduard utkvěl na ní ožehavým pohledem "I neblázni holka" pravil jak si mírně "vždyť já mám ze vše ho dobrý rozum Já taky mám z toho náhled že doknd je to ta kové že to je s námi dohré dá jsem si ti chtěl jen postěžovat ko lnu pak si mám postěžovat když ne tobě To víŠ mně se nelíbí když přijde Žanka nebo švakříček a když by chtěli všecko odtahat! Kdo se tu nadře více než my dva! Maminka se s_ Karlou o nic ucsla- řá jen vejce přepočítávají aby chom jí nějaká nevzali kdyby nebylo mně tak by to tu rríoe pěk ně nevypadalo !" Ale do Poběžovic Eduard bra trovi přece nepsal a také Karla nepsala jak švakříček Sladký od náší Johanka dovedla si získat 1 Karly Náhodou se stnlo že za stihla jednon Karlu doma samot nou zatáhla ji do pokojíčku a tam se dohovořily "Ty má drahá sestřičko nevíš jak mne je" rozeškytala se Karle přerývaným pláčem "a Antonín taky neví jak mně je kdybyste věděli tak byste tak na mně na hnali Sladký není žádný outra ta ani rozhaza ele eo začne vfa-' cko fe řnu zkazí fííká kdybych já ffiěl do kšeftn peníze tak by to bylo všechno jinací Považ si už ti mně kolikrát poví hd Já jsem olctvíiu dopadne A kdvbv to melu špatné do)iiduout ju se xrovn ťibíi ifičiio člověka bojím já snu ním pak ani neobstojím! lá tl scstllcko lioliid jen liioilliin aby to zůstalo tak jak je to tc T I)ikud ten múj řlovřk buď' míii aspoň jiskřičku naděje si tím trochu pomůže Ink j s námi do Karla se zarazila Politovala v duchu sestru "Ale koukej aa nynko" pravila po chvíli když se vzpamatovala " vždyť jířcec !tusíš sama z toho ntíti rozum! Xcbožtik tatínek dej mu PánbiU věčnou slávu přece nic nezacho val to ty víš zrovna tMk dobře jako já a to by laky švakříček mohl vědět Vždyť to nebožtík tatínek tenkrát sám řekl a ani to nemusel povídat vdyť jsme to všichni dávno věděli" Johannč okamžitě vyschly usi ycně modré oči "Sestřičko já to nevěřím" pravila slavnostně " já to nevěřím a kdybyste no" nocm krájeli tak to nevěřím To af mně nikdo nepovídá že tatínek iiie neušetřil! To mě zrovna vždv bodne u srdce když tulil'1 někdo řekne Náš tatínek nebyl žádný pijan nebyl rozhaza kou kal na krejcar jako čert na hříš nou duši ten byl příliš opatrný fdv něco rozházel a utratil To je pravda když si někam vyšel tak se dal vidět tó zas nekoukal ale zbytečně nerozhazovnl Já to vím iá to znám tv and nevis kdepak tv tv's byla v té Pra ze( o nic jsi so nestarala ale jí u rleh byla pečená vařená a v"děla jsem jak to chodí Peníze tu by lv to bvch chtěla na minutu od- přisúlmout a někdo je má ale lověk se nesmí ani opovážit aby něco řekl mlčet musí! To by tnu krk zakroutili" Johaima zvážněla 12 neplaka la Karla se jí napjatě do ino Irvch očí zadívala Pyla sice až do kořene bytosti proniknuta vě domím že Tohanna se klame jde dobanna svůj klam odívala do ta kové věrohodnosti že Karlu pře svědčovala Na konce se však přece jenom Karla rozpustile ro zesmála "Já se ti divím Žanyuko e sp pro tohle trápíš že se pni ta kovou hloupost trápíš! Já byeli si ' něco takového ani do hlavy ne- zala! A ty jsi nikly taková ne byla sestřičko nikdo z nás ne byl takový jako e teď mermomo cí děláš to tě jenom švakříček tak předělal! Já bych mu povědě la kdvbv se mně takhle opová žil ! Já bych mu řekla kr]j-by se mně opovážil jenom ceknout ze moh' dostat ženskou s penězi — bych mu do jeho housek a žemlí kopla a řekla bych mu že jdu af si sám žemle prodává a šla bych A nevrátila byeh se kdy by mně na kolenou prosil ! Já bych mu ty jeho žemle o hlavu otloukla!"- Karla vyskočila a zprudka za mávala rukama Až se jí Tohan na ulekla "A co by si pak on počal?" vy hrkla poděšeně "Jo by byla jeho věc" odpo vídala Karla "však by si to zpro paděně rozmyslil abv s tebou tak hle hovořil kdyby nevěděl Že seS buchta Ten by jináč koukal! To snad za to že jsi si uvázala na celý život starého chramostejla ta kového okolo krku! Že ti mladý život otrávil! Já bych inu pově děla!" "Ne takhle se to nedá předě lat" odporovala Johanna neroz hodně "když už jsem mu jednou před oltářem věrnost slíbila tak mu věrnost až do smrti zachováni a kdyby byl tisíckrát horší než je Já vím co musí Amálka n Ja- hyl slepý že jsem i tě bral' Jí na zakouŠeti jak takové manžel ství vypadá a to zae "ManKcmu vgecka řest fíliánlivý je na krej car je jako čert ale ve špatnos tech jsem ho nikdy nepKstihla Kdyby měl být i jako náš bratr Jan jí bych se teprve trápila!" Karla se plaše usmála "Vil Žanynko" pravila "Jan je div ný já se ho uen jímám ale Jan se ještě nikomu ani slůvkem ne- mohf dostat ženskou s penězi r nemnsil fara takhle nnzovat to minií írlk mvslí že je krá sa vSeeko! Krása pnm'ne dlouho 11 z tebe f řikr TieTiude bába beZT lá a peníze jsustanon ! — A tohlp tímne už "kolikrát řekl! Pořád spoléhal na nebožtíka tatínka h přeci něeo pro náá tišetFíl leněco r o £a podSdíme a že to dáme do 'imoil } Iiv chtěl HO tillíukovi také něco nltdit! Pwvídám ti íe ani slňvkem o tohle nezavadil A také by potřeboval! S těmi něko ika stovkami fořt varfovskýnii těžko živobytí protlouká snad lifiř nežli vy tile Jan ani ticnutk ne!" "Protože jc větroplueli" otf povídala Jchanna rozhorleně "pr'jf(e je bhký člověk! Tomu tuk dát penfe do rukou ten by iatínkovýiu penězům udělal pěk nou čest ! líozházcl by je a co kdy by je sám rozházel ale já vím jk on to umí Vdaná svobodná mladá stará všecko mu je jed no To hv se tatínek musil han bou v hrub# obrátit kdybyste to mu člověku dali do rukou pei:í V toni k nim vešla matka jej e mezi tím vrátila z pole a niť toho hovoru jim přetrhla Přece však se Karla hovorem tímto s Jo- bnnnou sbliila "Žanka není taková jak si An toniu představuje" vyprávěla : Karla v duchu večer když s mat kou do postele ulehly a nemohla iisnonti "ani za sebe nemůže že je taková a že se zdá jakoby vše cko chtěla sama chytit Švakříček jen ji tak předělal Žanka má do bré srdce ti mnoho štěstí na světě nenašla! Kdyby si byla vzala ně koho jiného nrž Sladkého bylí 1" s f t iy j na i lCatla ve večemín polosnění Žnnku omlouvala "A co bych" já měla Tíkat" mzpřádala si dále niti nejtajnějšíih myšlenek "ja ko byeh já byla na tom lip nežli ona! Všichni jsou stejní! Každý jenom myslí na sebe! Johanna m? jen Johanitu v hlavě a Toniček je zamilován jen do Toníčka Jan se koří Janovi Amálka Amálee T da Edovi" Něco Karle tajně v duši v tu chvíli zašeptalo že Karla myslí je nom na Karlu ale Karla tento še pot v sobě okamžitě potlačila Horká letní noe byla Karla ne mohla usnouti Odhodila svrchnici s rozpáleného těla košili si nad bílá kolena vykasala překotila se naznak a s rukama za hlavou skříženvma rozechvěně v marném čekání dívala se do polozašeřené ho stropu Lačně se nořila v mrtvé licho A nikdo nepřicházel Jen seno horním otevřeným oknem z poklopu sem omamně se střechy vonělo A mění cvrček dlouhou neko nečnou píseň do ticha nočního cvr čel 1M chvílemi vyštěkli Lord jenž byl pro noční toulku dán nu řetěz řetězem zařinčcl Kun ze stáje zařehtal Kupka spal v ko nírně u níž byly dvéře dokořán otevřenv A Kdutird spal v dřevě né boudě na zahradě pod jabloní s Kátlou a mladšinkou Jenom Karla nespala a cvrček neustával evrěeti dlouhou noční píseň Vílí V říjnu dostali v Poběžovicích od Karlv dlouhý dopis Brodecký přečetl jej rozčileně a hned od běhl do kuchyně Náhodou jnom s Annou se tam setkal "Víš co je nového?" vyhrkl poplašeně (lorní oči její tázavě na něm lil pěly "Karla se nám vdává!" "I jdi Toníčkuto jen tak po vídáš" odbývala ho úsměvem "vždyť já vím co mně tady vy právěla že by si radši nohu dala useknout než aby zase do něčeho takového vlezla!" "A přece se vdává tadyhle fd to přečti" Vzala mu dopis z rukou a se dla k oknu do něhož večerní slun ce říjnové vylévalo pomerančovou barvu A dohasínalo zvolna "Koukejme koukejme" poví dala mezi čtením "no dobře dě lá já jsem Toníčku ustavičně my slila ta že nám takhle nezůsta ne!" "Tak teda řídícího učitelé si bude brát" pravila Anna zamy šleně za dalšího ftení "udělá do brou partii A koukejme píše že mladého a hezkého a černého ja ko cikán To věřím taková mla dá vdova í" "Maminko pojďte sem honění maminko" zavolala do pokoje "to vám Toníčkem řekneme no vinu to budete koukat!" Paní fořt vartka přiběhla z po koje Malá a drobná její postava zaŠelestila nažehleným kartounem "Co e stalo ty mě vždy po- lekáS ducha ve mně není!" pra vila uděSene" "Jen se maminko nelekají" chlácholil ji zeť' "nic Sflého se ne stuh íU to bud teprve tiž se veznioii a nebudou moci od řele Karla se vdav ÍJetlitele si bere ne sice ředitele Lichtenštejnského panství jen ředitele jednotřídky ale j prý to jak píše hezky a pořádný Člověk" "Aby oni zas z toho neměli Spáí" odpověděla paní fořt vart l:a se shovívavým smíchem "nb to je veliká novina Uádn se p dívám co tomu řekne paní fořt- kn ona vždy myslila náramtiS vy soko ncbude-li jí 1o zase málo ja l:o oni kdvž si brali naši Annu!" Tm byla pichlavá poznámka A byla dúkiizcm že je paní fořtvart hi nesmiřitelná lSylo staré nepřú telství mezi oběma rodinami rodi nou zeťovou a rodinou Aninoii — Nebožtík starý pán sloužil ktlyši dávno h Aninýn otcem ve stejné hodnosti lfit vattovské u lesmi- strovského úřadu: starý pán Pro- decký však -povýšil a Anin otec předčasně zemřel jako fořtvart povýšení se nedočkav Mezi mu ži bylo sice přálelstí ale paničky se nesnášely A kdy si 1'rodeeký oblíbil Annu dceru nenáviděné fořtvartky' a když ní přes mat čin ndpnr k oltáři šel rozevřela se niczi paní fořtkoii Antoníno vou matkou a paní fořtvartkoti Antonínovou tchyní hluboká pro past nenávisti Antonín místu odpovědi lásky plně se zadíval na Annu Mimo děk ji pohladil po hustých vla sech "Tak teda pojedeme na svat bu "pravila Anna "I nepojedeni počkej až si to přečteš do 'konce" odpověděl Brodecký "odbudou to zkrátka pau farář oddá je ráno o ranní za svědky budou jen kostelnic' a po svatbě přijedou rovnou k láni!" "To udělají dobře" libovala i stará paní "u nás bude svatební hostina a ty jim to musíš Anin ko moc pěkně vystrojit!" "Já bych jenom ráda věděla" pravila Anna zamyšleně "kdo je dal tak zčerstva dohromady!" "A tomu jsem zase já přišel hned na kloub" odpovídal Pro uecký "jiný to nebyl jenom sle činka z fary Karla se jí tam asi moc jejímu pánovi ukazovala n když to nešlo jinak tak se roz hodla že jí opatří ženicha tiby nula od Karly pokoj A nejhůře bude na tom naše maminka Ted" když by Karly nejvíc potřebova la a když jsem to všecko tak za řídil že mohly s Karlou spoko jeně pohromadě žiti Karla mně to všecko zhatí Tohle mně a ma mince dělati nctnusila Však ona dobře věděla že bych jí to vše cko rozmluvil kdyby se mně by la jen slůvkem zmínila A to si s maminkou všecko za mými zády uvařily!" Anna zadívala se mu tázavě do obličeje Vycítila okamžitě že se stiřiným sjňatkem ve skutečnosti není pranic nadšen "Ale jdi Toníčku" pravila ko nejšivě "ty si tozase hned div ně představuješ" Vy jste všichni stejní vy Brodečťí vám se ni kdo nezachová ve všem se něco najde! Já se zas na to dívám ji nýma očima Karla je mladá žen ská plná života a na maminku kc vázat nemůže jaké vázání na sta rého člověka Kouká aby se roz umně zaopatřila aby tady někdy nestála jako kfil v plotě až ma minka zavře oči !" - "A to mně říkáš ty Aninko?" vyhrkl zlostně "to mně říkáš tví Tak já kdybych oři zavřel ty hyn taky si to takhle zařídila Ta ky bys řekla: Já jseu jcStě mla dá plná života! Ty to teda o mlouváší!" "Oni to dovedou moc pěkně všecko obrátit' pravila stará pa ní "oni mají hned brouka v hja vě" Usmála se a tiše se vytratila ja ko šedivá myška z pokoje Jen jí teplé bačkory po sukovité podlaze v tom odchodu zlehka zašelestily Anna se na něho upřeně zadí vala velikýma Pernýma očima — Mimoděkoci sklopila "Já mluvila jen o tvé sestře" pravila hrdě "o sobě nepotřebuji mluvit" "Pak ji nemáš omlouvatl Sotva pochovala fílrn už shání" "Je to tvá sestra a máš jí zc všech nejradši!" "Ale v ochranu ji nemá hrát když je taková! Já mám douad Oírgala plné oči vidím ho jak v truhle ležel a dámo-lí to je a o- 'iui už takhle začíná a ty ji omlou vá!" "Je to tvá sestra I" "Já přece nejsem lakový!"' A po té větě se v něm všecko ujasnilo Chytil ji do náruče ně jeho náruč v tom okamžiku hrdě odmítala táhl ji 'zdráhavou na prsa a její ztliúhnvoiití tím ví co e rojitrovul Hiodeeký M volně rozjiiHuřlým lesem a jak šel teskná myšlenka chytla mu srdci Auo iivot utíká divokým leseju Od jara tlo podzi mu a do zimy Ttiká a přece je n" výslovné krásný Jenom rozuměli iiui éloěk musí A Mladili mu sí cebu bvtostl aby ho pocho pil Knb nenorozumřl ukfiv- - -~ "Aninko já rn ni nemohu přejm jj v„ jí - v duehn aby s ce za s"stru nemohu Mně jeti (Jir nejde s oři TeJ ho pořád vi dím! A myslím si ž" to tak še cko nemá a nesmí být Mně živé mu je strašno pomyslet že bys ty ~ vidíš Aninko já si to ani před slavit nesmím #e by po mně směl píijíti' jiný Kdbyy tohle přesvěd čení mělo ve mně dozráli už bych se té nikdy nedotkl Odpor bych měl proti tobě na to ani 7 po vzdálečí nesmím pomyslet!" "Ale na Karlu se proto iiezt tvrzuj" chlácholila ho jemně jej tisknouc "je to přece jen tvá se stra A až k nám po svatbě při jedou ne abys jí něco vyčítal a i i i i pro tiireala ji spicKovai luinu už má z toho všeho rozum ví ja ký krok dělá a ty se jí do ničeho pcn ef Toničku! Teste dobiv ze se m tebou dřív neradila aspoěi ti nebude moci vyčítat kdyby sf zklamala" "l'o nanlat" odpovídal "veli kou starost mně udělala ' já tej s maminkou!" "I la se ti neztratí vsak se ti po tatínkově smrti taky neztrati la Maminka ti bude hospodařit dál jak bude chtít dokud je K dáček na živu bude jí pomáhat a Kačka co je u nich mamince po slouží jako Karla" "Opravdu ještě štěstí že ten Loch je ještě na živu kdyby ho nebylo byl bych s celým hospo dářstvím v úzkých Jc ho chudá a Skoda! Ten kdyby mohl cho dit ten by to jinam dokázal než bratři! A ta holka se mně zamlou vá ta jejich Kačena Když jí vdav ky neposednou tak muže v mém statku zíitati až do smrti Kdyby Eda umřel provdal bych Kačenu za nějakého pořádného člověka aby mně tam dělal šafáře a tak by to vše bylo nejlíp opatřeno než my se odtud hneme!" Anna se zticha usmívala a zá řícíma očima pohyb jelio horkých úst pozorovala „ "Toníčku já už tě znám" šep tala "ty jsi pořád samé plány po řád si to nějak představuješ a předěláváš Jen když tě to těší! Kdož ví" jak s e to -ještě všVcko-za-točí Dokud budeme my živi a zdrávi tak nám nebude zle A do kud bude moje maminka živa! — To víš bez maminky byeh si ne troufala tolik ushospodařit tomu já ani nerozumím! Zlaté ruce ma minčiny!" — Kdvž lirodecký vyšel oho dne odpoledne 8 puškou na rameni a s otcovým psem Lordem do re víru bylo v jeho duši slunecno jako na obloze toho dne říjnové ho Lord s Bojem byli už přestě hováni do Poběžovic a sloužili ja ko někdy v Iíábské fořtovně — Podzim byl toho roku ustavičně vyjasněný jako odcházející léto A sliv se urodilo že nejstarší pa mětníci větší úrody nepamatova li V barácích pod Pobřžovickoti ložtovtiou voněla z hrnců čerstvá povidla T jinak byl rok velice ú rodný ač sedláci ze staré opalr nosti zje si do nimrody jako oby čejně stěžovali Brodecký vkročil za fořtovnou do lesa Na dubech a na břízách a všade barevno podzimu bylo už přichystáno Na bílé pěšině na stlávalo se spadlé listí Z paseky voněla nesežatá tráva jež na pod zim za ranních mlh znovu po par ném létu jako po zimě na jaře o žila Lord na zapísknutí před pá nem pobíhal Hloupé bažanty ve vysoké ostřici stuhlým postojem vystavoval Lord se úplně přemě ni! divoký Doj však těžce nádvor ní volnosti a nezaměstnanosti od vykal Proto byl odevzdán do vý cviku praktikantu Krboví učiteli jenž byl sám dosud žák starých zlatích pravidel mysliveckých Rluky už táhly Sběrkyaluďi a kaštanu po lesích začaly už se k zimním hnnňm zaječím znená hla chystalo Hajní Cavrnoeh a Musil odjeli c svými plaVeckýml družinami ze "Sutých břcbfi" % naloženými vory po Orlicí Pod líaranty u hajného Doležala pr vého jezevce vykopali a Doležal jenž jediný z hajných jezevěí ma so jedl pochutnával si na šťavna té pečínce ~ : vzdávala života Stejným právem mokl jí zapovídali aby si už (Jir trala nebrala Život živým! A t i jesté Annu urazil když se o Kurie rozhovořil Annu která jest j-h-: život V tom okamžiku bylo mu dy chtivé tajemství Karlina života ?á iivě jasno Hledá hledá Proděckému se v tom okamžiku mrtvý (iirgal shovívavě v usmíťc nýeh myšlenkách usmíval — 'Je mladá !' dojista řekl by shovívavě kdyby žil mrtvý fiir al Tm byl jeho výklad jiskřivé ho a živého života když už sám lvl tiodťntá vrba nad břehem i žil jen proto poněvadž mají tuhý život umírající vrby Dojisfa ani Oittfal by ji nebrá nil! — - 'Nic se mnou neužila' sho sivavě by ji omlouval a Brodec ký si liirgalova Mova oživoval i s (i iridiovými pesty a s jeho ti chým úsměvem — 4 je dosud mla dá'! Jen matka Prodcekému nešla z mysli Ovšem Anna jej utěšila žj Kduard s Kátlou Karlu matce na hradí ale Brodecký se přece bával budoucnosti Dosud se hlá sila o otcovské dědictví jenom Jo hanna a teď mu pobyla i Karla Bratří se nebál ale sester Dcery vždy roznášejí selské grunty t lina ženicha dosud neznal ale d jísta nebude jiný než jsou všich ni Aby mu Karla přišla s prázd nýma rukama do domácnosti a to by přišla poněvadž sňatkem vdovskou pensi ztratí jistě by to mu ženichovi vhod nebylo Tře bas by to byl učitel vzdělaný řlo vřk Třebas by se nechoval jako Švakříček Sladký A to byla nová a tíživá starost Ani té by se nelekal kdyby Báb nebyl od Poběžovic tak vzdálen kdyby sloužil na otcově místě a mohl kdykoliv by kázala potřeba do svého statku odskočili — Statek žádá celého člověka musí býti-lesníkem ale obojím bý ti nemůže A to byl kořen jeho bo lesti Aby se vzdal zaměstnání ne mohl a nesměl se odhodlali Do kud sloužil dotud mohl po svém úřednickém způsobu sedlařili Do tud mohl úspory do statku uklá dali aby matka mohla vládnouti Zprudka vykročil aby tísnící mu myšlení unikl — Věčně se na cizím plahoěiti pravil si Člověk smí dělati pouze jedno! Buď musí sedlařiti nebo nebudu pravil rozhodně někdy přece budu chodili po svém A v lom "někdy přece" byl účel ce lého jeho života Miloval vášnivě cizí les a jak by neměl milovat i vlastní kus těžko dobývané piV dy! Jak mu bylo radostno v tom okamžiku když ho starost zachytí la a přidusila naplnili si hlavu vědomím že někdy přece bude za své obě! i odměněn Že někdy pře ce otročina s něho spadne že od tud volný a svobodný' odejde bude chodit! svobodně po své ze mi A byl pevně odhodlán že jeho syn musí někdy Mdlaěiti na jeho statku Ovšem bude také studova ti ale po studiích nepožene ho ni kam do úřadu nikam do služby 1'nde sedlákem Než doroste bu de všecko tak upraveno že sta tek jeho yna uživí V myšlenkách došel až na "Su ly břelia" k hájovně Sešel po me zi mezí poli hajného a fořtvarta do lesa a jak do lesa vkročil sly šel z dola šiirnot Orliee která k vesnicí Stěnkovu do luk od lesa tady prudce zahýbala Psa clil se když z lesa na písčitý břeh xestou pil m kládách ku plavbě přích y slaných a díval se do lesa na pra vém břehu říčném Pasáci a pasně y u krav a u hejn hux po lukách a po polích za Inkami roztrouše oých táhle i prozpěvovali I jím ozvěnou odpovídal Řumof vody splýval do táhlého zpěvu (Pokračování)