jrSSJVKE 23 LEDNA ltSO
ni
MIH!
Ml
l(
aga
Kcrcccon Al:dar
Í l II Vojenský přiWh i oamsicU-
j I bo století—-Napsal Jan Etcindv
I IM'"" II"MIIUIIIIH" "III
UJ"lH„
IM
i
I
MMMMMIMIM
"Takt" zvolal baron b hněvi
vým smíchem "Chceš sc vymykat
mé právomocnosti ? Ci myslíš
když nestojíá ve zbrani a v cí
sařském kabátě že nemám práva
rozhodovali o tvém Životí? A kdo
2c jsi se dopustila zločinu hc-í
na území jež stojí pod mou od
povědností 1"
"Milost milost pane koman
dante" vzkřikla stařena a vthnu
vši ibC na kolena šoupala fc po
zenu k nohám baronovým
"lile 'už rozvažuješ!" zasmál
sc plukovník "A o milost pro
síš? Ale té se li snad dostane jii
když se ze všeho vyznáš a co mů
žeš zašc odčiníš! Mluv jak jsi
ty dva lidi k sobě upoutala!"
"Pii řivém bohu přísahám já
neměla v tom ruce Nemám moci
vzbuditi v někom lásku Tu má
jen búh a na nás hříšné lidi ji
nepřenáší!"
''A nápoj lásky?" — ptal se
velitel úsečně j
"A proě tedy slouží jako spro
stý voják í Nu mluv přece! U
ďasa co tak vytřeitíní na mne
pohlížíi V zvolal důstojník znepo
kojen Mára z prvu pozoruě pohlížela
na plukovníka chtějíc z oři jeho
vyčisti osudy svého ehráněuce
Však pojednou trhla sebou oči jí
vystupovaly z důlků a ždálo sc
jakoby barona chtěla jimi pobiti
ti
"Svrchovaný bože!" vydralo se
ji konečně z ťist
"Nuže u ďábla! Co znamená ta
komedie! Chceš mno uhranouti o
íima nebo mál nějaké vidění í'
Stařena neodpovídala toliko
chvějícíma rukama si protírala o
či jakoby chtěla pomoci svému
mdlému zraku A znovu zas pohlí
žela na plukovníka vyděšenýma
očima pod jejichž žárem počínalo
mu bytí nevolno —
" Budeš přece uiluviti či ti mára
dati otevřít ústa!" bouřil plukov
"Milosti nevěřte těm babským 'nik znepokojen
tlachům!" ujišťovala Mára "Ne-! Mára trpce se usmáila a mávla
mocné plíce zhojím žaludek na-! rukou
pravím dnu z těla vyženu když
búh pomůže ale lásku vykouzlit
to nedovedu"
Plukovník přeběhl rozpačitě ně
kolikráte po -pokoji Víra v kou
zla byla sice všobccně rozšířena
zla byla sice všeobecně rozšířena
chybovali o takovýchto nadpozem
ských věcech a plukovník patřil
již skoro k pochybovačům
"A věříš ty že je všeckp při
rozeno" řekl zastaviv se před
stařenou "když vznesená a u
šlechtila dívka oddá se tak šíleně
sprostému chlapu jehož jsem z
bláta povedl í Je to také láska
kterou búh vzbudil v nevinném
{rdci jejím!"
"Před bohem pane jsme si
všichni rovni!"
"Babské tlachy! A poslušnost
kotťi útěk z jeho náručí s člo
věkem který není iioacn aby oyi
jejím jdukou? To také bůh chtěl?'
"Milosti nevyzpytalné jsou ce
sty moudrosti boží! Kdož z nás
dovede čisti jeho sudby!"
"Zadrž svůj jazyk zlolajný a
zanech kázáuí! Mám svého páte
ra ! A proč Karacson do tvého dou
pětc docházel! Co hledal u tebe
když ne kouzla a čáry?"
"Hledal u mne rady Chtěl a
bych mu ve hvězdách jeho osud
vyčetla "
"Tedy přece kouzla! Sama do
znavas! "Nejsou to kouzla čisti co ve
hvězdách psáno tak jako není ča
rodějstvím užívati temných sil pří
rody Na astronomy "a astrology
se vaše artykulc nevztahují mi
lostivý pane!"
"Eh starý draku co ty víš o
našich artykulích?" zasmál se plu
kovuík
"Znám je pane komandante!
Artykul pět a dvacátý! Váš pá'
ter Dziák -sáni miie ze svaté ví
ry vyzkoušel a artykulu tomu vy
učil" i
"A co tedy stojí ve hvězdách
psáno o tom bídníku!" řekl ve
litel již poněkud mírně ji "Jaký
to blud liledati na nebesích osu
dy tak nepatrného člověka" za
hučel spíše 'pro sebe než k Má
ře '
'Není člověka tak malého aby
bůh o něm nevěděl" věšteckým
hlasem zvolala stařena "A Ka
racson Aladár stvořen je pro vel
ké věci!"
"Vysoké chceš řícj! — Vyso
ké—" zasmál se plukovník jizli
vě "Šibenice jc vysoká!" —
"Spravedlivé nebe! Vy ho ne
smíte dát odsouditi milosti I Mi
lence své dcery svého dítěte ~r"
"Ah ještě mi to připomínej!"
rozhněval se znovu plukovník "A
nesmím! Stojí to také snad psá
lio v knize oíuďů toho fikána!"
"Aladár není cikáněni! Jako
pod sprostým šatem jeho kryje
se šlechetná myl tak v jeho ži
lách koluje šlechetná krev"
"Jakže co pravíš?" zvolal plu
kovník radostně však nedůvěři
vě '
Ktařena nabývajíc naděje i od
vahy osmělila se pozvednout! hla
vu a pohlédnoutí na důstojníka
"Aladár je syn dobrých rodí
Č4 " řVkla peně
"Ach nic to nic milosti! Ale
pohled na vás tato podoba vyva
lala ve mně yzppmínku na léta
jiz dávno minula "
''A komu že jsem podoben
co i " aiutil sc plukovník do žer
tu "Nějakému nevěrnému milen
ci co!" Mluv stará ochechule!
Proč pak jsi se mne tak poleka
la! Já přece k tvým milencům ne
patřil?"
"Kterak bych mohla já kdy o-
ci povznesti tak vysoko" řekla
stařena pohlížejíc při tom ještě
stále upjatě na barona "Bývala
jsem sice za mlada i já Švarní
děvče ale neměla jsem nikdy uá
padníkft Jcromě mého poctivého
Bárty' jenž tu jako strážce hra
debníeh příkopů život svůj doko
nal - -rV
"A tomu jsem byl snad podo
"ben? Velká čest pro mne' smál
se baron ač dobré tušil žo se mu
dostane odpovědi záporné
"Ah ne jemu ne ale mladému
důstojníku ! Pánu jehož jsem před
lety vídala Leč k čemu bych
to milostivému panu komandan
tu vypravovala!" dodala Mára
zdráhavě
''Chci abys mluvila! Baví mne
to ! A ten důstojník tedy — ! Mluv
co bylo s ním?" —
"Byl milostivému pánu podo
ben ale jen tván — povahou ne!
Sloužila jsem u dobré šlechetné
dámy Je tomu již dávno tuze
dávno Byhi umělkyní zpěvačkou
— Krásná byla jako anděl a
zrovna tak dobrá -— Ale nešťast
ná nešťastná nad pomyšlení!" —
Z obličeje plukovníkova vymi
zel smích což stařena ihned zpo-
viděla jsem vaší milost nikdy z
blízka a netušila jsem pod tím
jménem milence nešťastné signory
Cialdini"
"Mlč mlč nešťastnice! Nevy-
slovuj toho jména — — " zvolal
plukovník všecek vzrušen "A A-
ladár? Jak mne přesvědčí že je
kutčně jejím synem!"
"Jestliže podoba oné nešťastné
ženy posud ncvymi2ela z vaší my
sli pak ji poznáte Aladár má je
jí obra — "
Plukovník sc rychle vzchopil
"Nuže půjdu k němu! A ty ty
můžeš jiti Jsi svobodna ale slib
mi že uevsdálíá se z města dříve
pokud nebude vše vysvětleno J" I
Dříve než ještě stará Mára mo
hla promluviti vrazila do svět
nice vyděšená služka
"Milosti! Zachvať záchvat! Sleč
ua nám umírá!"
V divokém chvatu hnal se bav
ron do komnaty Iréniny — —
"Spravedlivý bože!" vzdychla
stará Mára ua odchodu "Jaký to
trest na něho zasloužený snad a
le přece krutý Syna uašel a nyní
suad ztrácí dceru — — "
lého Šlechtického sídla nyní v ka
samy ooraceneno staiy sírane o
zbrojené mušketami a halapartna
mi Byli to vojáci pluku Karacso
nova jeho kamarádi kteří s dos
velkým napjetím zde ěckali na
klouehajícc tiše u dveří aby ta
slechli co se uvnitř děje —
V sále na Černi pokrytím sto
le svedal se železnývkrucifix ve
dle něhož s každé strany plápolá
la vosková svíce Za stolem sedí
auditor vedle něho plukovpí po
boěník jako zapisovatel a plukov
ní kaplan páter Dziák
Před stolem v půlkruhu na ži
cílích sedel sbor soudců Ze itáb
nich důstojníků byl tu podplukov
nik vedle něho hejtman Aladáro
vy setniny pak nejmladší kornet
starý šedivý Šikovatcl mladý de
sátník — císařský kadet na jehož
bradě sotva se první chmýří čeř
nalo a v poslední řadě prostý vo
ják jemuž při celém obřadu by
Io nejvíce nevolno
Podplukovník seděl tu lhostej
ně jakoby celá věc se ho netýká
la hejtman jenž býval svému pod
řízenému vždy nakloněn jevil ví
ce účastenství a občas podplukov
míkovi cosi šeptal nebo Karacso
novi domlouval — Starý šikova
tel 8 naježenýma kníry pohlíže
před sebe zamračeně mrzut že
podle předpisu má hlasovati dří
ve on než jeho velitelé z jejichž
tváři nebylo možno vyčisti jak
oni o provinilci soudí Oba mla
dí lidé komet i desátník v té
chvíli nepomýšleli že život člově
ka závisí od jejich rozhodnutí
nýbrž byli šťastni a hrdi že prá
vě jim připadl tak Čestný a vý
znamný úkol jejž byli hotovi spi-
niti bez nejmenších rozpaků Jen
poslední ze sboru soudců pro§tý
hajduk s hrůzou pomýšlel na' to
že nespravedlivým soudem může
zahubiti svou duši a přes tu chvíli
úkradkem se známenal znamením
kříže
Karacson Aladár stál stranou
na nohou maje okovy s těžkými
železnými koulemi Pouta jimiž
mel arive spjaty ruce a jez mu
byli sňali ležela u jeho nohou
Mladý muž oděn byl zase vojen
ským kabátem se všemi odznaky
jeho desátnické hodnosti již měl
býti zbaven teprv při výroku' sou
dú" Byl bled a pohlížel před se
be zachmuřeně ale klidně Za
ním stáli dva vojáci s halapartna
rai mezi nimi třetí s puškou v ru
ce všichni připraveni aby v pří
padě potřeby provinilce hned sko-
ili '
Leč opatření toto jež vojenský
soudní řád předpisoval nebylo zde
třeba neboť provinilec odpovídal
klidně na všecky otázky a neje
vil ani nejmenší chuti k odporu
jenž by byl býval marným
Auditor prohrabav se stohem
papírů a rcglementů jež měl před
sebou na stole rozloženy povstal
křesla a hlasem suchým a od
měřeným jenž rozléhal se po pro
storném sále jako hrčení stroje
promluvil k obžalovanému: "Sly
šel jsi svědky jimiž tvá vina jest
prokázauá — Karacsené Aladáre
jménem milosrdenství božího "c
pravedlnosti lidské jež tě v ru
kou svých drží zapřísahám tě:
nezapírej! (Předstup blíže fcynu
můj a mluv zde před bohem a svý
mi soudci" '
Karacon řinče okovy přikro
čil blíže ku stolu Plukovní páter
přistoupil mu vstříc podávaje mu
kříž aby naň vložil prsty své le-
ice a ukazuje mu že má pravici
zvednout! ku přísaze
"Kdesi v Itálii — v Miláně tu-
zamilovala "se do švarné-
' - XV
V pošmourném rytířském sále
jehož vysokými okny zasklenými
malými v olově zapuštěnými ta
bulkami jen spoře dralo se do
vnitř světlo nasedal vojfcoský
soud aby odsoudil sběha Karac
sona Přede dveřtaj ua chodbě bývá-
"Ne ne! Tu druhou ne — tle
ta stala se obití jeho první zra
im
š
ho důstojníka Vaše milost odpu
stí podoben byl podoben — ale
iak povídám jen tváří jinak
ne" —
"A co dále!" naléhal plukov-
nik dychtivě
"Zamilovala se ubohá" pokra
ovála Mára úmyslně pomalu a
rozvláčně "Obětovala mu všecko
doufaííc že ji pojme za ženu ale
ten bídník — "
"Bídník!" vzkřikl plukovník
hrozivé ale hned se zas vzpama
toval "Proč Mníkí"
"Prosím za odpuštění ale ne
mohu za to že byl milostivému pá
au tak podoben
"Nepros $ pilu v dsu ~
" Zmrhal ubohou dívku a pak
jí haneboě opustil A oženil se s
jinou ale i ta ubohá stala se je
ho obětí "
Plukovník bled jako stěna za-
potácel se skoro a musil se opř íti
rukou o stůl
"Jakže! J tu zklamal? "vyrazil
ze teba pracně '
zené lásky — Bůh jo spravedliv"
"{Spravedliv' řekl baron skrze
zuby "A já ja že jsem byl podo
ben tomu bídníku?"
„ "Jen tváří milosti l Jeu tváří
jak lidé bývájí A i tu jo tomu
přes dvacet let co jsem pana Mau
roviěe neviděla — snad mně sta
ri oči klamou — "
"Lžeš! Neklamou tě a tys mne
jii dávno poznala" zařval plu
kovník vrhnuv so k stařeně "A
ona kde jest ona!"
Stařena skřižila ruce nay prsou
Plukovník pojat náhle divným
tušením sklonil se k ní a pohlédl
jí pátrá vi do vrásčitých tváří
"Ach jaký jsem to Šílenec!"
zasmál se mrzutě
Mára pochopivši co se v mysli
jeho dělo odvětila klidně: "Ne
lekejte se pane ! Ona již nikdy ne
bude yás znepokojovat! je-li svě
domí vašo ticho Leží již dávno v
zemi — daleko daleko odtud"
Tedy zemřela! Zemřela!"
hluboká vzdychl baron "A ty
Máro dovedeš-li mne k jejímu hro
bu bude ti odpuštěno
"K jejímu hrobu! Proč to! Nač
rušit klid ubohé!"
"Ženo ženo! Což nevidíš a ne
rozumíš co se děje ve mně! Po
mo dlit s etam chci a vyprosit je
'í odpuštění!"
Odpuštění!" opakovala staře
na Una vam Již dávno dávno
odpustila — "
uaron vzkriui a přemožen ci
tem sklesl do křesla zakryv si oči
oběma rukama
"Však ona zanechala dítě" ře
kla po chvilce zlomeným hlasem
"Zanechala — — a žije?"
"Žije" odvětila Mára
"Žije' zasmál se plukovník ra
dostně se vztýčiv "Hoch nebo
děvče? Mluv mluv a neprodlužuj
ta muka pekelná!"
"Hoch "
"A kde mluv kde ho najdu?"
"? garnisonním vězení! Je to
Karacson Aladár!" řekla Mára
jedva slyšitelně — -
Hrozný ryk — zděšeni hrůzy i
radosti vydral se z prsou plukov-
nika jenž sepjav ruce nad hlavou
znovu klesl do křesla Setrval tak
dlouho pohřížeA ve své myšléu
ky jichž hrozný nával vířil mu
hlavou —
"A kdo mi ručí za ťo?" počal
po chvíli pozvednuv hlavu "Kdo
přesvědčí mne že jsi mne neokla
mala ? Kdo mi dokáže že ten blud
ný cikán jc opravdu mou krví?"
"Což neozval se jiz ve vas hlas
rve? Vzal jste toho hocha pod
svou střechu zahrnul jste ho svou
přízní — vy jenž jste znám jako
nelítostný tyrau sjýeh vojáků!"
Baron s'mutne zavrtěl hlavou
"Nejsem ukinitníkcm! Chci jen
aby každý plnil své povinnosti
A běda tomu kdo "tak nečiní!"
Běda běda třikrát běda ne
boť bůh je spravedliv a pomsta
jeho i po létech najde vinníka"
ekla stařena tak důrazné že plu
kovník nemohl nepodítíti jbsten
na něho naměřený
Čeho se odvažuješ ďáblice?"
rozkřikl se na stařenu však klid
ný a vážný pohled její ho umlčel
Nuže pravda díš" řekl po chvil
ce "Od prvního okamžiku pocí
til jsem zvláštní náklonnost k to
mu hochu A i láska Ireny toho
ubohého nemocného děcka není
iěím jiným než neuvědomnělou
áskou sesterskou Váak — co to?
Tys to všecko věděla a dopu
stila jsi aby ti dva se takto sblí
žili jako milenec a milenka? věc
ný bože což jestli — — "
"Buďte 'bes starosti pane ko
mandante! Aladár je počestný
hoch a dovede se ovládati! V tom
není vám podoben ale to mu za
jisté rád prominete" řekla staře
na jízlivě a nevšímajíc si hněvi-
vého posuinku plukovníkova po
kračovala:' já ani jsem netu
šila jaký svazek ty oba pojí Nc
' Karacson bled ale kliden pólo
žil prsty na krucifix
"Přísahám před bohem a lid
mi ( Odříkám se ďábla a nímž
iuera nikdy neměl Žádnveh spolků
Přísahám že jsem nikdy netropil
kouzla a čáry -~ Suďte mne jsem
desertér ale k jiué vini se ne
znám!" "Karacson Aladáre I" pokrf
Coval auditdr jednotvárným hla
em ' Vina tvá je prokázána
svědky Měl bys býti mučen na
mučídlech abys přiznal se ku zlo
čiuůra svým ale milostí pana plu
kovníka se ti nruceni promíjí -
SlyS tedy ortel svůj slyš jaký
oy tvá ti přisuzují I — Prohřešil
jsi se proti přísz# kterou jsi je
ho milosti císaři a pánu svému
věrným službám se zavázal Utek
jsi od praporu a protivil jsi sc
stráži brannou rukou Za to d
válečných artykull trest smr
prachem a olovem"
Auditor kynul rukou načež vš
chnl přítomní zvedli se ze svýc
křesel
"Při přísaze svatě kterou jste
vykonali poroučím vám všem jraé
nem trojjediného boha a jménem
majestátu pána našeho svaté řím
ské Jíše císaře a krále suďte dle
svého svědomí bez bázni a stra
chu že by kdo za svůj soud poha
něn býti mohl"
Hrobové ticho zavládlo v sále
a zraky všech přítomných spoči
nuly na vojáku jenž první mě
pronésti svůj soud Ten pomaten
a zděšen hrozným tím okamžikem
stál tu s očima vytřeštěnýma s
dechem zatajeným nemoha se roz
pomenouti na vše to co mu bylo
dříve vpraveno o tom jak se má
zachová ti Konečně pochopil po
sufiky auditorovy a sáhnuv me
chanicky po poboční své zbrani
vytrhl ji z pochvy a pozvedl nad
hlavu To by byl první hlas roz
sudku znějící prostě : trest smrti
Po vojáku tasil ohnivě šavli mla
dičký desátník pak netečný šiko
vatel po něm kornet a pořadem
všichni ostatní až k podplukovni
mu
Auditor kynul mlčky rukou 'a
šavle sklesly a zmizely opět v po
chváth a řemení
"Karacsotíe Aladáre!" azněl
opět hlas auditora "Prohřešil jsi
se proti majetku svého velitele
svých kamarádů uloupiv koně a
vojenským svůj oblek i jiné cenné
věci Dle válečných artykulí jež
znáš a na něž jsi přísahal čeká
tě trest smrti provazem Suďte
jménem trojjediného boha a jeho
milosti císaře a pána!"
A zase všechny šavle vytrženy
pošev pozvedly se nad hlavy
Voják byl podruhé souzen a od
souzen
"Karacsone Aladáre! Prohřešil
jsi se proti Bohu a svaté víře pro
váděním kouzelnictví a čar Potu
loval jsi se v noci na zakázaných
místech abys s nečistými duchy
strojil úklady spasení duši svých
bližních Dle válečných artykulí
jeho milostí císařskou nám vyda
ných a schválených určuje se na
zločin -ten trest smrti upálením
— Karacsone Aladáre ! Posledně
tě vyzývám ! Přiznej se a odřekni
se svých kouzel a znič je a dosta
ne se ti milosti čestnější smrti!"
"Přísahám — jsem nevinen!"
zvolal Karacson
Nyní zakročil plukovní kaplan
páter Dziák Milým synem a bra
trem zval Aladára prosil a zaklí
nal aby přiznáním ulehčil svému
svědomí líčil hrůzy pekla a ra
dost jaká bude v nebi z jeho po
kání leč obžalovaný na vše odpo
vídal: "Jsem desertér ale kouzel
níkem nejseml"
PatrnS rozmrzen bezvýsledností
svého zakročení vracel se páter
Dziák na své místo a kynul audi
toru
"Slyšeli jste' žalobu' i svědky
slyšeli jste obžalovaného Jménem
trojjediného boha a jeho majesta-
suďte spravedlivě I"
Voják tentokráte déle nez drive
otálel a pohlížel ztrnulým zrakem
před sebe Teprve když vedle
stojící desátník loktem ho strčil
vzpamatoval se vytasil zbraň a
zvedl ji nad hlavu A za nim vši
chni ostatní
li k němu soudcovi aby se r
mířili První byl páter Dsi:
jeni řekl "Bůh t soudil milý i
nu 1 My jsme jen nástrojová je
spravedlnosti 1" —
Políbiv odsouzence na čelo oj
stoupil a za n'm přistupovali vl
vs yoiawiij vu'ívoujiv amur
na pro rozsudek smrti jejž b
nad ním pronesli
Karacson stál tu tupě jako
nechápal nic z toho co so kole
něho dělo Teprve kdyi přikroč
k němu i pobočník Eisenschwet
aby políbením na čelo se s ní!
smířil Aladár prudce sebou tri
z oči jeho Šlehl po pobočník
tax ziovesmy oiesK ze xase
schwert bezděky uskočil
"Odveďte vězně" velel audit
a obrátiv se k páteru dodal: "N
dvacet čtyři hodiny je váfi paf
již je j'en katův!"
i
V divokém chvatu ořihnal
plukdvník do kasáren aby mof
no-li zastavil ještě soudní řizei
proti Karacsonu Baron povolá!
k loži své nemocné dcery jež st
žena byla záchvaty srdečních křt
čí nemohl dříve pomýšlet! ÍVc
svobození svého nově nalezenéh
syna Teprve když mu lékař cl '
námil že nebezpečí minulo a ne i '
Tiocná klidně usnula rozpomeniií
e baron že každá chvilka opo'1
Iřní mY?e býti KarncSbnu záhub!
nou t
Proto nevyčkav ani až se lrén
probudí aby jí oznámil strašné
polu radostné třjemství jež nu]
byla Mára odhalila spěchal df í
kasáren kde byla úřadovna audi
torova i
Potkal starého pána již na od '
chodu z kasáren a hnal se k ni )
mu - f v
Nuže co jest?" volal již z da
eka "Na kterou hodinu ustano
vili jste soud?"
"Soud právě skončil svůj úkol i
pane plukovníku" hlásil auditor
"Nuže -'á?"'zVolal baron u }
tkvěv celou svou duší na zva
dlých rtech starého paragrafisty %
Odsouzen k smrti ! ' ' odvětil su- ř -
se auditor
K smrtit Nv?dftli tkía n! Ipti I
— : — _ — — i
šího než prach a olovo a vždycky i „
zas prach a olovo?" rozkřikl se f
baron x : ' '' „„Lfc ř
"Upálením! Smrt na hranici £
milosti! Artykul dvacátý pátý!" ř i
tj„ _i i_y i r-
uaivu uutvt tiusuue ru&ou za
klel a nechav auditora státu chva- r '
tem hnal se k věznici jež nacha-
klel a nechav auditora ~státi chva- { :
ské budovy kasárenské l '
Karacson byl již zase ve své kb- }
můrce a poddůstojník jenž zatím
zastával úřad sesazeného profó-
sa Dyi pravé jeste zaměstnán pro-
hlídkou vězení když se na chodbo "
oavaly kroky a dovnitř celly vra-
zil plukovník
Kynuv rukou poddůstojníku by
v:
odešel zastavil se baron před Ala-
dárem jenž vchopiv se ze slámy
očekával vysvětlení návštěvy ve
litelovy Baron dlouho zpytaví ::
pohlížel do tváře mladého muže
jako bý z ní chtěl vyčisti tajem-
ství jeho původu 'i '
chvilce "Řekl jsi mi kdysi žo vífv
matka tvá bvla nešťastna A kdo
byl -tvým otcem?" ?C
"Nepoznal jsem nikdy Bvňdce
své matky' odvětil mladý muž :
temně
4 %
íí
"A netoužíš poznati svého ot
ce?" jemně zeptal se plukovník
"Netoužím! K cemu by to by
lo? Abych zahřměl mu do duše'
kletbu za to že matce mé otrávil
život a mne jako psance postavil
"Slyšte rozsudek" pokračoval"" '
auditor povýšeným hlasem "Jmé-i
ic j ur unau ivciiu vtvo I
"A1: rrv ne!" rzlítostněn zvo-
-i tlJ' (rr_ 3u_i JX-
jména VL krále uherského a če- '
nem jeho majestátu voleného cí
saře svaté říše římské Karla t
ského voják
pro mnohé zloěiny sve souzen u
svědčen a odsouzen k potupní
smrti upálení!"
Na stole před auditorem ležela
bílá dřevěná hůlka 1
"Od8ou'en"řekl auditor a zlo-
m _
miv hůlku ve avi noau ji qqso'i
zenoi pod nohy "Pros boha o mi
lost Dvacet čtyři hodiny jsou ti
dopřány abys se smířil s bohem a
vyrovnal se sMVěteml"
Hluboké ticho bylo v sále nj
kdoi za přítomných jíl víicbm by
lí pohnuti vynestaýja rozsudkem
ač ovšem - jiného čekati nemohli
netroufal si aniddechnouti Zra
ky všech spočívaly na Karacsonu
jenž stál tu mlčky a nehybně jako
p r
t
a
v
cílit se za něho!"
"Tedy mu odpustila" pohnu
tým hlasem řekl plukovník "A
ty Aladáre ty ho proklínáš! Al -
! kdvbrcb ti novřdil o tvém otci
!'í-b'xb' ť W le trpce želí bří-v
lit mládí a život by za to h
lal kdyby mohl ho odčiniti !" 1 4
"Což to vše plátno? Mrtvi ne-jM
možno vzkřísit!" h
"Ano ale ty nejsi mrtev a na i
tobi mohl py nwvmU l
prohfeíii" -y
"K íemu to? Jp-ax odiíaien
umírám! A Jituje-U Un niittí
_ řt I í 1- JL f
nm jenz je myra otcem protekl
byl svůdcem mé matky — lituje í
li opravdu svého provinění naá
působí ti wuvzárautek? Post tleli i
Kdyi byli vojáci odsouzenci vlo- lz' & dv FUU "
trest panové a kaoiarádi zz zloči- žili na tuce opit pouta přhtoupi-l (Pokračováni)