Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Jan. 21, 1920)
POKROK DNE 21 LEDNA 1020 ftr- 11 1 0 tečen Al:fer X a 4 "Však ou kc neztratí Vezměte jeho koni sebou t Poorl lv v leva dva v právo kolem lesa dru zí tuvmtiou skrze les!" Ozval Ke dusot několika koní a nyní teprve za troufali si milen ci oddechnout! "Jame uchráněni" 'zaleptala Irena "Jsme ztraceni nepodařl-li se nám za tmy jcStě dostati se z le sa ven" odvítil ji Karacson „ Iréqa chtěla cosi Jíei lejí y tom položil ji milence ruku zlehka na ústa — "Slyš!" Bylo slySeti jako temné duněni kroků "Někdo jde po hřebenu skály" zašeptal Aladár "To bude onen pohřešovaný Jánoi Drž se pev ně nyni blíži se rozhodný oka- mžik" Skuteční kroky stále se blížily Aladar pustiv Irénu vystoupil trochu výše takže hlavou již do kahoval skoro až k vrcholku holé skály Opodál viděl od temné o blohy obrážeti se temnější ještě stín Postava kráčela stále se nahý bajíe kolem vrcholů v ostroh vy stupujícího skaliska Bylo patr no žc voják slíd! po úboči Až do jde sem" musí spatřiti uprchlíky A přijde jistě neboť byl již sotva několik kroků vzdálen Aladár uvažoval nebylo-li by možno aby ho přepadl lež ihned poznal že nedá se to provésti poněvadž oh byl níže Voják měl by vždy a spon tolik času aby mohl vzkřik nou ti a tím byjo by vše ztraceno V úzkosti té kmitla Karaeso novi hlavou myšlénka "Jánoši!" zvolal polohlasem Postava sebou trhla a vzpřími la ie Voják naslouchal kdo bo to volá : "Jánoši!" opakoval Aladár své voláni ' Voják šel opatrně po hlase By ' Jó slyšet uvaknutí kohoutki} srr - ♦Kdo tu volá!" "Já zde ~- pomoz!" "Který já? Čert je také já" odvětil voják zastaviv se na po kraji srázu "Což mne nepoznáváš!" nutil se do smíchu Aladár "Zdá se že ti strach zajehi do uší ♦ kamará de!" ':'„ "' ' Aladár chtěl nabýti času Kdy by mohl vojáka popadnouti za no hu strhl by lw ft snojdjif dolů Ale nebylo tu dost vysoko a kromě toho se bál že by padající mohl zasáhnouti Irénu Proto otálel Voják nachýlil se na okraj ská ly a zaměřiL karabinu na hlavu A ladárovu "Ke jsem tvůj kamarád a nic mi po tom kdo jsi ty Vzdej se sice střelím" "Vzdávám se" odvětil se smí (jhem Karacson "Vždyť fiemiám obraní!" ' ''Kdeje ten druhý?" "To není pn —i nýbrž pna ZJe vedle mne!" 1 "Vystupte sem nahoru t" "Nemožno bratříčku Musíme slézti dolů a typojď za námi!" Jak se hneš střelím" hrozil voják Toho se Aladár lekl neboť vý střel byl by přivolal ostatní a pak byli bý ztraceni Proto vymrštil se náhle rychlostí blesku vzhůru a jako pardal vrhl se na vojáka Leč ten uskočil stranou "Jediné hnutí jeífcě a aastfelíra tě jako psa" nehrozil " "Nestřílej bratře'' lichotí krotil ho Karacson "K emu by to bylo abys zastřelil kam#r h iilliiatlliiliiiiS uinoval voják- "Ale můiei-li udělat dobrý sku tek uřiůl V nebi ho připíšou na tvů vrub!" "Ty pekelníku" zasmál se Já noš "Jak pěkné umíš niluvh o nebi a přeoe o tobě říkají 2c jsi ve spolku černým" "Dětské báchorky! Snad bys nevěřili" "Nemám pro3 věřit nebo nevě řit 1 Řekli mi: chyť a já chytil a teď držím Af vystoupí ta dni há sem nahoru!" Aladár pomyslel na poslední prostředek Podal ruku Iréňó jež s jeho pomocí lehce se vyhou pla na skalinu a stanula před Já nosem "Slituj se dobrý muži a pusť nás!" prosila vojáka "Nejsem dobrý muž á pustit ne smím!" "Co z toho budeš mít když za hubíš dvě dusat Pusť a bohatá se ti odměním!" Jánoš ač byla tma poznal žc má před sebou dámu a i milý hlas její nezůstal bez dojmu na drsné ho vojáká "Nemohu kiSasonl Nemohu A kdybych pustil nic vám to plátno není neutečete!" "Slyš!" ozval se zase Aladár "Ztropíš povyk na této straně zde a zatím co se tvoji kamarádi sběhnou my na druhé straně u nikneme!" ' ' "A mne pak pověsí!" zasmál se voják "Dobré vymyšleno! Sám' ďábel ti to našeptal!" " Nuže pustíš?" ' "Nemluv!" "Jsemplukovníkova dcera Ten zde je tvůj kamarád a můj milenec" Voájk hlasitě se zasmál ' "Pěkná :lo čertoviua! Milost- slečna a voják! Co mi to tu věsíte na nos!" Jánoš stávaje se sdílným zapo mněl na pravidla opatrnosti a ne všiml si ani se se mu Al#dár prir blížil V tom vrhl se uprchlík na vojáka a chopil ho oběma ruka ma "I proklatče!" vzkřikl Jánoš a oháněl se zbraní jako šílený kp lem sebe Ale Karacson stiskl mu ruku takže pustil karabinu jež padla na skálu a řítila se dolů Nárazem na kamení puška spusti la a lesem zaduněla rána "Teď si mne zab ale sám neu tečeš!" vyrazil Jánoš chraptivě z hrdla " Iréna chvějíc se na celém těle pohlížela na tento zápas na život a na smrt Ráda byla by milenci přispěla na pomoc lič nemohla I bez obavy že by snad sama byla př{činou nešťastného konce boje Oba zápasníci blížili se nepozoro vaně pokraji skály Náhle ozval se zoufalý výkřik a Iréna viděla temný stínovou osob' kácejících se dolů Aladár s Jánošem sřítili se se skály a réía zachvácena hrůzou pozbyla vědomí a padla k zemi Lesem ozvalo se volání duaot koní a hlahol trubky ' da" ''Pěkný ' ty kamarádi Byl bys se mi asi šeredně zalichotilkdy: bych byl aeuskočil A kdo jsi ty?" : "Což néznáí íUracsona? Hou slaře od prvnf setniny hajdukůí'1 "Ah to's ty?'ř vlídnřji řekl v& ják "Poslali nás afc feřel$ #M koho honíme" "Takový je už osud nás vojá čků" domlofl val Aladár nabývá ie " iiadžíe že polaři semu vo"iáka íibměkčíti-V&koou tis kyt to ' ho zh iunohó a nesmíš aui wytlit obtíiíí-lí duii hříchy" " Nesmíš ! HřM} ftoUní téch Wo-uáw prou-cjí" fu volal "Sem sem na pomoc Jánoš Oba muži stále se držíce sme kli se po skále až k její patě a niž by byl který z nich! pozbyl yč dpmí - ' 'Pusť zabiju těl" hrozil Ala dár sám svíraje hrdlo vojákovo "Zabl Zab si mne jen když budu pqmstěnl'' ' : j 0 chvilku později Aladár byl spoután na rukou a přjvázán k sedlu jednoho vojáka Irénu jež posud nepřišla k sobě zvedli do sedja k desátníku velícímu pike '"Ku předu 1" zavelel desátník "A pokusí-li se o íitěk skol ho pJaíeml" jPpyusera vracela se četa k pevnosti V půty cesty setkala se l dvěma jezdci Byli to plukov- ljík~a jeho ppb9čník Plukovník kázal xastayiti a u slyev co se bylo jstalo vzal Iré nu před sebe do sedla' zatím co JCIseruchwert aby se pokochal PCilfdera na tienávjíJěn#ho vojá Qfo dtojiuci ob-uQji sveko- ně a v průvodu dragonů vraceli se k městu Zatíni co plukovník zabrán v myšlénky nevěděl co kolem se děje poboěuík nesteči vybízet i ke klusu raduje se z to ho žc Karacson sotva mohl ko ním stačiti XIV Baron probděl ostatek noci po bíhaje stále z pokoje kde Iréna spala na loži do své komnaty kdež mohl upíše popouštěti uzdu svému hněvu Plukovn! felčar jehož byli k nemocné povolali i městský medikus uznali že baro- nessa neutrpěla nižádného zraně ní ale že nepochybně následkem přestálého strachu a rozčilení u padne v horečku Bylo tedy potřeba klidu a ba ron sám bděl úzkostlivě nad tím aby nikdo ani hlasitým slovem klid ten neporušil Zápasila v něm starost o deeru a láska k jediná čku s hněvem jenž se ho zmocňo val kdykoliv se rozpomenul na Karacsona Tak ho nyní nenávi děl že ve chvíli když setkal se s piketou dragounů vedoucích u prchlíky a když spatřil Irénu v bezvědomí domníval se že jest zraněna byl by ho nejraději na místě skolil Bylo štěstím že ne měl při sobě poboční zbraně Po odhalení uteku Irenina ba-„ ron neměl doma stání Znepoko joval ho" strach o dceru Vojáci byli divocí a nevázaní a nevěděli ani koho pronásledují Což aby tak Iréna na útěku nebo až ji vo jáci dostihnou byla jimi zraněna! V první chvíli baron skoro lito val že dopustil vyslání piket a že e neodvolal Ale to trvalo jen o- kamžik cp otec měl vrch nad pá- 1 t 1 v nem veukeho světa 'Raději mrtva než zneuctěna" myslil si poniýšleje s hrůzou na to že jeho dcera jest milenkou sprostého vojáka — Leč brzy za se se ho ppomil strach ojediné dítě a b&von kázav osedlati ko ně vyjel nazdařbůh za jnqsto jen aby se uklidnil Ve bráně připojil se k němu Eisensclrwert jenž sám ani s koně neslezl nechtěje pro pásti návratu žádné-z vyslaných hlídek Brzy za městem setkali se s ko něm jenž bylKaracsonovi odběhl a vracel se tryskem donm Plukovník inned pochopu ze u prchlíci jsou asi dostiženi a jel s pobočníkem dále f iZa nedlouho setkali se s průvodem v jehož středu klusal Aladar připoután ku koni ' i Nebylo ani třeba aby plukov ník udělil pobočníkovi rozkaz by provinilý voják dobře byl střežen a opatřen Eisensohwert kázal lio přikovati do želez a sám nad pro vedením rozkážu bděl Ráno sotva že nadešla hodina kdy přicházíval plukovníkovi s ranním raporfem přišel Eisen schwert i dnes aby podal zprávy o Karacgouovi a Máře "Jak je ten lotr opatřen?" u yítal ho plukovník "Postaral jste se aby vám zase neutekl?" "Pane plukovníku tentokráte chci za něho ručiti svou hlavou" "Dobrá! Však vás nenechám dlouho vězet v tom nebezpečí Uči nil jsem opatření aby hned ráno uveden byl k výslechu před audi tora? A kde máte tu čarodějni ci?" ' í:- "V "Zem se nad ní slehla ač neod-letěla-li někam" odvětil poboč ník a přesvědčen že Mára již zmizela nadobro a nebude tedy moci prozraditi že on na ní vy máhal kouzla a úklady velitelově dceři chápal se příležitosti aby Karacsonoyi přitížil Není po chybnosti že ta babitíe byla s Ka raesonem smluvena a její pompí ?e roHaři'o se mu baronce nčaro vati" - i-:- y i: "Zlomím ta koula" zasoptél plukpvník 'Jen hleďte ať tu starou vypátráte abychom z ní na mučidlech vynutili prostředky k cdčarování" "Rozeslali jsme pěchotu i todní hlídky po- celém okojí Není-ť pod zemí neb v oblacích musíme ji dostati" "Nařiďte vše potřebné aby se stoupení soudu uad Karacsonem bylo urychjeno a pfřpravte pro sebe relace k vojenské dvorní ra: dě Víte co jsem vám yčera slí bil" ' : Roz jařen dvojím úspěchem u kojené pomsty i splnění touhy po žádoucím povýšení Kisenschwcrt rychle se vzdálil a plukovník spě chal k loži své dcery kam ho pra- vě volali Bylo to poprvé co od i Baron sanomněl kterak al umiůo-l "Nu coš konečně na tom? "Ijenských1 kusů pokus zabití val žo bude k Iréně hodné přís-Jřekl pak mírně "Ekcnschwert jo ka Milosti není artyj1 ným a neúprosným a vrazil do důstojník i šlechtie právě tak ja-j proti němuž by se byl ten ( světnice s tváří zářící radostí ko já A žo ko do tebe zamilo ' 4 Voláš mne ty mé zlaté oškli- val? Tomu se aui nedivím ale nej vé dítě?" zvolal potěšen pohlo-méně ho mohu pro to potrestat— " dom nu Irénu jež byla úplně při "Ale otče povalí Já ho nená vidím — — " "Lituji ho ubožáka ale porno- vědomí "Můj dobrý otče jak jsi ke mně laskay" řekla Iréna pohnu-' ci mu nemohu" pokrčil plukov ta až k skám "A přece jsem se] nik rameny "Ostatně bude mu na tobě tolik prohřešila" jnad potěchou hodnost setuíka Plukovník podal dceři ruku již vroucně zlíbala a usadil se vedle jejího lože Milé dítě" řekl vlídně hladě Iréniny zlaté vlasy "Jakmile u- znáváš a lituješ nepronesu již ani výčitky a všecko je zapomenuto!" "A odpuštěno?" prosila Iréna upírajíc na něho své oči jimž ba ron nikdy nedovedl odolati "Jakž mohu jinak? Vždyť mne znáš jaký jsem slabý otec na tak velké dítě" "Ne slabý ale dobrotivý" li chotila mu líbajíc opět horoucnč jeho ruku "A odpustil jsi tedy i jemu?" dodala nesměle Baron prudce vytrhl ruku svou Iréně a vyskočil hněvivě Ale tu je záMluha tvého Aladárn příliš malá Pověz druhý případ" S hrůzou Kterouž pouhá vzpo mínku v ní vyvolávala vypravo vala Iréna co se s ní bylo dělo v oné měsíčné noci — 4ÍA tehdy otče tehdy sama jsem mu řekla že ho miluji ač on mi domlouval a ukazoval na rozdíl našeho sta vu" dokončila baronessa-své líčení "A to že učinil Aladár?" zvolal plukovník rozechvěn pouhým po myšlením na nebezpečí v němž jediná jeho dcera vězela "On otče! Nasadil život pro mne pro niž nyní má zemříti!' "Eh jemu bylo snadno" odvě til plukovník náhle potěšen ž i k tomn?" neprohřešil a skorém kai nich končí smrtí — "Dobrá! Ještě dnes smtoui vojenský oud" řekl velitel mračené — li "Jak ráčíte poroučetil" v nil se auditor i stoupí mne pan podplukom "Pan podplukovník" s nCř uklonou opakoval auditor { "Dobře Jdčtol — Nuže ještě stojíte?" "Pobočník Eisenschwert s je žalobu" "To je vaše věc a soudu" "Myslil jsem že věc vaše sti zajímá poněvadž bych m volatí za svědky Sčleny páně v telova domu i "Nuže co jest? Ob vypo' Eisenschwert?" chvatně ptalv baron "Obviňuje Karacsona z kou 1 nictví a čarodějných úkladů' Baron mrzutě mávl rukou "Přiznal se vám Karacson si ťTAvfv v n!lj1if X a (Am V r nnt JIa nKA wt Amin ' on(po IaJC WIYlXl)la r f t Aiciuiuv ují uiau jf jiů J tuiu nu uupauiv iicuw víui uuui víuiu- i ""['i oi ii luuviuia uwn bídníku!" zvolal rud v obličeji a viti svou zatvrzelost "Jeho kou mu ústa!" £ ! s očima hněvem sršícíma "Omá-izla a čáry činí ho nezranitelnýrn ' "NpshvsI! Nevěřím těm mil'tě svými kouzly jež dostal od neměl se tedy čeho báti!" zlům" zvolal pln' ovník té čarodějnice a za to ho stihne! „Nevěř v kouzla otče! Což by-j "Milosti to je věc soudu" zasloužený trest Ostatně" dodal l1 by nás voiáci tvoji dostihli kdy směle namítal auditor by byl Aladár ve spojení 8 nad pozemskými mocnostmi?" k: návratu dceřina uičl ui uluvíti uil taron snaze se mluviti klidněji 'já sám ho souditi nebudu" "Dobřeotčer ale ten soud jenž odsoudí jeho odsoudí i tvou dce ru" řekla Iréna klidně a takovým ilasem že plukovník nemohl odo- ati "U všech — " zabručel svou íněvivou laskavostí "učiním ti tedy po vůli ale pod jedinou pod mínkou! Slyšíš Ireno? — A ne mysli že od toho na píď ustou pím ! Zaklínám se ti že tentokráte budu neúprosným " 'V Nepřísahej otče! Bůh nesly ší takových přísah A tvá pod mínka? Učiním vše co budeš na raně žádat i jen abych mu život zachránila" — : "Slyš tedy! Ještě dnes opustíš toto město kde tolik hanby jsi na mou hlavu shrnula á půjdeš do kláštera Tam zůstaneš tak dlou ho pokud nedosáhneš mého od puštění" i " Třeba navždy otče ! Přimu závoj ' ' - odevzdaně odpověděla I- rána "Toho nežádám ale přísahou se mi zavážeš že nikdy neučiníš ani pokusu abys s tím bídníkem pro mluvila!" "A ty otče budeš přísahati? že zachráníš ho při živote?''? Baron sklopil rozpačitě pěi před pátrá výra pohledem Ireny "Což nedůvěřuješ svému otci?" tvářil se uraženým v pravdě však mrzel se nad tím že dcera u hodla jeho myšlénky - Dívka pozvedla se klidně a váž ně na loži a chopivši otce za ruce přitáhla ho blíže k sobě "Otče" nežádám na tobě ani pří sahy poněvadž' ty musíš zachrá- niti život Aladára!" ' ' Že musím ? " znovu se hněval baron vvtrhnuv se z obětí dív čina "F'eíTs na dobrotu otce jenž tě rozhýčkal jako malé děc ko!"'- ' ' Plukovník v němž krutě zápa sil hněv proti Aladáru s láskou k jediné dceři iíž nedovpdl ničehvi odepříti pobíhal prudce pgkoiem Nemohl odhodlati se ku přísa'e tak závažné a bál se naléhání I-rénina '♦Otče" ozvala se dívka licho- tiye "Poiď isem ke mne povím ti něco co ještě nevíš" "Zaé něiaké překvapení" ?y'- ?-ar"tJ vydóren a nř=to"pil V loži "Nvže mlnv! Nenapínej nn "Ceníš můVživot tak vysoVo že bts zaň dovedl něco obiětova- ti?' "Nevděčné dítě! CoŽ necítíš ?e iž porbá ta otázka je hříchem'' Ale právě proto tento fhySk — -" fZnslnb'? tyé yděčnóti ot če" domluvila Tréna za barona ' Jakže? Moji vděčnost? To je ště -7- — " zvolal baron 'Ty nevíš jotčp že Aladár po dvakráte mne zachránil 2 nebez pečí kde šlo o můj život Nebýt jeho neměl bys již dnes dcery—" "Ty 1 mne lekas Ireno I qn ze tobě zachránil život? A kdy i jak se to stalo?" V y Iréna stručně pověděla kterak pobočník Eisenscjrwert strojil jí v zahradní besídce úklady Plu kovník zlobil se ale 'brzy se úklid- i Dobře 1 Suďte jak uznáte 'I já nechci aby byl Karacson h "Nuže dobře" odhodlal se ba ron "Jsi kdo nesmi rici ze jsem nevděčníkem Za život tvůj — ži vot jeho!" "Ty slibuješ otče?" zajásala Iréna "Slibuji jen že učiním co mi možno Spravedlnosti musí se již státi za dost — soudu nemohu již předejiti" "O běda! Pak jest ztracen!" "Zapomínáš že je tu někdo jenž stojí ii nad soudenTl Dóporu čím Karacsona císařské milosti'' "A odmítne-li? ' Neudělí-li mu milost?" "Spolehni na mne! Mám příte le ve vojenské radě císařově a mé slovo přece také něco platí" řekl baron sebevědomě a opustil komnatu dceřinu ' "Zachráněn zachráněn" opa kovala si Iréna osamotněvši ale ihned připomenula si cenu kte rouž musila vykoupiti život milen ce "Svatá Madonno!" zakvíle la "Tedy do kláštera a odříci se naděje že budu kdy jeho ! A pře ce nemohu a nesmím jinak chci li jemu zachrániti žiot 0 můj otče! Jak strašně jsi rozsoud'1— " A zapadnuvši do podušek Iré na hořce se rozplakala # # Když baron vešel do svého po koje oznámena mu byla návštěva plukovního auditora jenž přišel dle rozkazu aby podal zprávu o prvním výslechu chyceného upr chlíka ' Plukovník sotva hlavu pozvedl když vešel sluha vojenské spra vedlnosti Byl to malý scvrklý mužíček obličeje ostrých rysů žlutých íako pergamenových tvá ři a pichlavvch ocek Oden byl tm sivým bohatě vyšívaným ka bátcem s výložky barev svého plu ku' Třírohý klobouček zdobený širokými zlatými portami držel pod paží kord byl zanechal jnk slušnost předpisovala v předsíni bvťn svého velifele Tak tu stál chvíli pokorně če kaje oslovení a teprve když ae mu zdálo že plukovník ani neví o jeho přítomnosti odvážil se pro ''Vaše milost ráčila mne volnil" Čen! Rozumíte?" "Milosti soudní řád předpi je mučidla Obžaloba je tu ) dezření též Karacson byl vid v noci na podezřelých místech pod justicí ho viděli — " ? "Dobře! Vy najdete jistě soudním řádu nějakou kličku a £ nemusil býti mučen — — " _ 'Vaše milost " "Vyslechl V "Nvže -r a? Přiznává se či za pírá?" "Těžko zapírati Přistižen p" činu In flasrranti jak mi MV e 0-ntti?'-teťn- tu- "e-ií ?1ovfk ' ten' by lhal" MVím vím! Znám ho dobře! — rr — í Míit A 3 ivurausuu ueuuu iuau jx ku buuui-i te o celé věci? Jaký trest?" - "Dvojnásobná smrt byla by malým trestem" suše odvětil vo jenský právník "Noční toulky na zapovězeném miste dvojí zproti vení se stráži útěk z vězení ú nos " ' i "Ten únos týká se mé rodiny a mám právo odpustiti — na mítal plukovník Auditor se uklonil — "I tak ještě dosti zbude dosti: desercc krádež a prodej či řinrliáuí vo- "Vy ji najdete auditore" ře l plukovník s důrazem jenž nesn l odmluvy f 'Suďte ho odsuďte l ř ale já nechci aby byť mučen „ "Vy poroučíte" uklonil se a ditor a odešel Plukovník přikročil rozmrze' k oknu ' ' - í "Není pomoci" bručel si "n sím ihned napsati prosbu a přip vit spolehlivého posla Dvacet ět ři hodiny času — 7 — - U čerta b de to znamenitý jezdecký koi 1 sek!" - :V ' ' - - J 7a ulice zazněl zmatený bluf t výkřiky a proklínání PlukoviH otevřel okno a vyhlédl ven se děje Spatřil několik voják t vedoucích stařenu a za nimi í stup dospělých i dětí Ú Stařena patrně" nemohla í-i ni l ' chtěla ííti tak rvelile- -ialr si vnii t v — — — f ci přáli a tito pobízeli ii ranan C Z „ : 7: ' T í ním Po každé ráně stařena' zajt čela a kletbami i nadávkamj vojt i' kům seodvděČovala Děti výskc Iy a házely za ženou kamením r ht-ni-iHamt hlirTr ' ctavt 1-iAA ca -í iv Ulili r BLaii uun flD I 1— 77"- T- w posmívali jí nadávali - -s'- "Čarodějnice! Čarodějnice- Má ral Upálena bude" ječelo to z zástupu pronásledující stařenu 1 t Mára zastavivši se obrátila se 1 davu hrozila mu svou holí a-vr hala do něho spoustu nadávek- ' Hei auditore ! ' ' vzkřikl pln kovník do ulice "Tu babiznu &' ř? mí Kpm linoíl nřívpdoii t" - -v" Auditor sněehal abv vvnlnil ro: — _ _ _A ~ j Far7T r ~ %T kaz svého velitele a celý dav ? pokřikem zamířil k domu plukov fjr níkoyu O okamžik později vplí žila se stará Mára všecka znave i--na a udýchána do světnice plu ij kovníkovy — Vědouc dobře přec kým stojí sklonila pokorni hlaví £ a aby vzbudila spíše útrpnost i ř nabyla času k obraně pzkašlaU p e i? V oby-chtěla (inši vyltsílati h '3 - lii' L-L2C c a ta kouzla ifyyglla' i - 11! t 1 1 r ntr%ílr nmtil i i£ -'iy 8 mne" připravila o móř dítě?" ' Milostivý pane jsem nevin na jnko padlý sníh" ujišťovalo t v'ra "A kouzlům nerozumím ví 1 než malé nemluvně! Bůh ví o se ktalo že přišlo z jeho dopu-! itění a bez mé viny" 'í' '"Nic plátno tvé zapírání však ty na mučidlech budeš mluyi ti !"j zuřil plukovník " A buďsl Íf!9'! na hrozně nejhoríí muka jsi pc4 klo by mohlo vyra-yfliti čeka a tebe" A""' '" : r-S "Jak bůh poroučí a slayaýeí sařský soud usoudí tak bude" řekla stařena pokorně ale s dů razem dodala: "Vu§c milost inne 'j souditi nebude!"