ffr%4
ml
i =
m
U
::::::
Iraiiamtii
Pobočaík Fisen-u-Lwert pobledl
pri této výhnUce jei platila j--nu
u vztahoval se sa právo pln
komikovo treslati provinilí dů
stojníky vlaMnoruěnA bolí
"Koraeson t kradl se do bradel'
a přelézal rdi a ploty" žaloval
nyní Ewnsclwert celý rozsah zlo
činu aby se vymstil plukovníko
vi i jeho oblíbenci "Volali jsme
ra ním stříleli jsme ale on n7ft
stal stúti"
'"Jakže? Vojúk opovážil se tip
nsleehnnuti střást"
"Ještě více pane plukovníku!
Karaeson vztáhl ruku na klídku r
sltrnlil ji do hradebního příkopu!"
To bylo ovšem příliš těžké obvi
nění jež stačilo aby se plukov
ník teď opravdu rozlítil Rozhně
valo ho provinění se proti předpi
sům však ještě více to že Karae
son jenž přebýval v jeho dumě
způsobil takové pohoršení
"Vezmete mu zbraň a odveďte
ho k profósoyi" poručil zkrátka
n pokračoval pak v nejhorším roz
maru v další přehlídce
Ďábelský úsměv pohrál poboč
níku kolem rtů když vzal z ru
kou provinilého vojáka partyzá
nu V průvodu dvou vojáku odve
den pak Karaeson k profósovi
kdež nďúafa mu i poboční zbraň
a on na rozkaz pobočníka zavřen
do nejbezpečnějši komůrky
Zle dařilo se vojákům toho dne
)řž (prohlídce Mnohému z nich
diktován přísný trest za provině
ní jež by na něm byl plukovník "a
si jindy neshledfll Třáslo se všec
ko od pánu kapitánu až k posled
nímu bubeníku při burácení ve
litelovu jež i po celou cestu fiž
ke cvičišti skoro přehlušovalo bu
beníky i pištce A venku měl dnes
páter Dziák plukovní kaplan má
lo pozorné posluchače ač při pol
ním kázání líčil peklo těini nej
černějšími a nejobnivějšími bnr
vanii -
T 1 t 1 „t lflr _!„!
t ii VyKílIiaiH JMMIOSIUIXÍ MIKOV
nik jenž uzlobil a vykřičel se již
do únavy hněvivě vrazil šavli du
pochvy a předav velení podplu
kovníku tryskem odjel domů
"Prokletý chlapík" bručel si
baron hněvivě přes tu chvíli "Měl
jsem ho tolik rád tolik jsem ho
vyznamenaly a teď ho 'budu muset
odsouditL A není pomoci!''
Skuteěně nebylo mnoho naděje
pro Karacsona neboť auditor plu
ku přísný a neoblomný muž jenž
myslil že kázeň u vojšte dá se u
držeti nejlépe prachem a olovem
Kamarádi Karaesoncrři již 'tbyli
sumáři opravdu nakloněni vybra
li mezi sebou ovšem ihned po ná
vratu do kasáren deputaci jež mě
la jiti k plukovníkovi prosit za
uvězněného soudruha ale tato pří
mluva již tehdy reglement před
pisoval byla málo platná Tak vel
ké a těžké provinění na něž i v
čase míru vyměřen byl trest smrti
plukovník sám odpustiti nemohl
Ano kdyby nebylo toho nešťast
ného zprotivení se' stráži a vztáh
nutí ruky na hlídku! To by již
byl plukovník přehlédl a omluvil
před ostatními pány tím že Ka
raeson nebyl jen tak obyčejný vo
ják ' '
Jediný člověk jenž z uvěznění
desátníka se radoval byl poboč-j
Tiík Eisenschwert Pomyšlení že
pomstil se Vojáku jenž osmělil se
na něho vložiti niku a zároveň
že zasáhl srdce írény jež byla od
mítla jeho a dala přednost spros
tému chlapu působilo mu ďábel
ské potěšení Jak rád hyna Karac
son a uvalil ješt podezřeni ze se
starou Mářou v ňradebmm pří
kopě kul nějaké čarodějné pikle
15 k tomu se přece neodvážil
Bál se aby snad Mára povolána
ku svědectví a natažena na skři
pec neprozradila ze msty že mi
tím ucházel se u ní o poraoe proti
čeeři velitelově"
' Tiswirnua tinatT-iti Tffll-íieertflíl nn
hranicí musil -se tedy pobočník
rttím vzdátí - '
V ne jhoršíra rozmaru 'dojel plu
r rrík tríio domova Iréně jež
' j ctjtejsi vyčkávala jeho ná-
-íci calkcné abr ho jiz t ah-
T 'líním íítku pozdravila za
~~Jk sotva Že kynutím rukou
' _:ral a odebral se do svého
liiliiliiiliiliiiiiiinillii
[Icrccson Alador
Vojenský příběh osmnácté
bo itoleti — Napsal Jan Klecanda
III
! otcovou spěchala mu Iréna vstříc
aby juko tak čuito jindy íapudi
la chmury z jrho obličeje Set
kala se otcem již pii vvhodu do
jídelny Haron při pohledu na cloe
ni trochu rozjasnil zachmuřenou
tvář n políbil Ironii na čelo
"Vidím dobře jsi se dnes vy
ípsla milé dítě Máš tvář' jak riv
íičky" žertoval
"7n to všíik ty otče vracíš s
nějak pohněván Jistě že jsi dno
byl zase bodně zlý na ty tilu Ji
vojáčky?" vyzvídala Tr'na "Ci
potkala tě snad nějaká nehoda!"
"Kb maličkost celkem mrzutá
příhoda — více nic" řek! plukov
nik odkládaje šavli
"Oli — 7 výrazu tvého obličeje
vidím že bylo to něco víc než jen
mrzutá příhoda ( tu ti to na očích
že mi něco zatajuješ"
"Xení co bych ti tajil! nucené
zasmsd s plukovník "í)pravlu
hloupost (Vlkem voják jako vo
ják a za dvacet pět zlatých dosti!
ne císař jiného"
Poslední slova baron zabručel
skoro jíž jn pro sebe ale Trénn
přece je zaslechla "Ty mne le
káš otče! Což přišel někdo o ži
vot!" "Ah ne' — ne! Ale jen se ne
rozčiluj mé dítě! Skutečně nesta
lo se nic tak vážného Ale nnisíš-li
to věděli jde o našeho Karacso
na'" "Karaeson! Alndár?" vzkřikla
Irena zděšeně "Pro buh co so
niti přihodilo!"
Plukovník jenž byl posadil se
pohodlně do křesla při tom výkři
ku udiven vstal
"Což tě tak Karaeson zajímá!'
zasmál se nemaje ani tušení ja
ké vyznání ho očekává "Nuže
věz tedy jaké překvapení mi ten
čistý ptáček připravil Zneužil mé
laskavosti a dnes v noci búh ví
proč — toulal se v hradebním pří
kopě"
Iréna slyšíc toto obvinění a do
bře vědouc že ona sama Atadárn
poslala lehčeji oddychla "Což se
vám vojáci v noci dost nctoulají'
A kdož ví zda je to pravda!"
"Sám se již přiznal — " řekl
plukovník zamračeně
"Aj tím menší bude tedy trest!
A kdož vu zdaž papínek našemu
houslistovi docela neodpustí?"
"Jaké to tiěastenství" zasmál
se baron "Vida co ty prokleté
skřipky dovedou! Však i mne to
mrzí že právě on — — "
"Pro Mih otče! Což stalo se
snad nějaké neštěstí!"
"Stříleli za ním ale šťastně jim
utekl Leč právě v tom spočívá
jeho zločin Voják na zavolání má
yňstatj stát A nedosti na tom
Karaeson jednoho vojáka hradeb
ní hlídku — shodil s hradeb do
příkopu "
íréna zděšením vzkřikla však
baron netuše komu výkřik ten
platí procházel se rozmrzen po
pokoji
"A ceká ho za to velký trest!"
se zatajeným dechem ptala se dív
ka ' ' :
"Pevnost — při nejmenším —
a snad i smrt!" řekl baron úsej
ně ' '
Děsný výk řik ozval se svetnidí
a Iréna roz[náhnuvši ruce jako
by po něčem je vztahovala bezdu
chá skácela se k zemi — - Polekán
skočil baron k dceři a zachytil
ji dříve ještě než dopad lil
"Proklatý chlap! Jak jsem jí k
polekal" lichotil jí baron líbaje
kovník pokládaje omdlelou na po
hovku 'A]e i to mi zaplatí
?ía pokřik baronův shěhly se
služky a jejich ásih podařilo se
dívku po chvilce vzkřísiti Iréna
otevřela oči a spatřivší fílužcbné
kynula jim aby odešly —
"Mé ubohé dítě! Jak jsem t
polekal'' lichotil ji baron Jíbaje
jí něžné ruce "Ale tím jsi jen ty
sama vina ! Zakázal jsem ti přece
abys se o vojenské věci nestarala
"A jest to pravda otče co jsi
dříve řekli" tázala se pohlížejíc
na něho vyděšenýma očima "Že
smrtí"
"Eh — smrti Naše artyknle
všecky tak znějí" hleděl ji plu
kovník potřHÍti "Ale soud němu-
feí vždy uznat i na smrt A líto by
mí bylo Karacsona I Dobrý to
chlap a fcí yí co ca napadlo 1"
"Smrti Smrťl" opakoval div- Baron wchvřl se br&zou při rvu
ka teřtrtvukýta llaiem ku jjílo Usu To nebylo jil dí-
"Ale ne ne I Nerozčiluj setím" t$ jť£ chce si vynutit i aby vyho
znepokojta nuUbil plukovniL — řno byla jeho okamžitému rgzma
" Piuiluvíuie p u auditora
když i ty se přimluvím — — "
"Na kolena — na kolena před
ním padnu" náruživé zvolala Iré
na "rtu nesmi zemřít otče! Sly
šiá — on n"iní!"
Zuepckojen tím prudkým vý
buebeuj stanul plukovník přrj
dcerou "NVpoihopuji milé dí-
"Nesmi otčej Musíš ho zadírá
nit vždyť zemici by pro mne — '"
"Pro tebe?' zvolal baron jenž
počínal tnšiti něco hrozného "c
pro tebe! Mluv — co to známe-
0 m l
naf
"Poněvadž já sama jsem lio
poslala tam do hradebního příko
pu" odhodlaně doznala Iréna
íMakžeT Tyf X proč to?"
"V hradebním příkop — ty
víš — zůstává stará žena čaru
dojnice Mára jí říkají Umí před
povídat budoucnost a já poslala
tam Aladára abv vypátral co m'
čeká "
"Xúh? Nás! Koho to — nás?"
zvolal plukovník netrpělivě
"Nás otčej Tebe — a mne a
jeho" přiznala se Iréna se slad
koit odevzdaností
"Tebe a jeho!" vzkřikl baron
pochopiv náhle celou tu hroznou
pravdu "Iivno — ty "
"Otče — já ho miluji a on june"
odpověděla dívka klidně upírajíc
na otce své ustrašené modré oči
Pyla to rána pod níž baron div
nezavrávoral Pskočil o krok n)
zad a ehopiv se oběma rukama za
hlavu pohlížel vyděšeně na dceru
"Iréno! Sílíš ty či jsem se snad
já pominul se smysly? Ty a Ka-
roeson ? — Sprostý voják v mé set
uině ♦ 'tkán "
Není cikáněni — a není spros
tým vojákem otře!" hrdě se vze
přela dívka "1'mělcem jel Ty
sám otče jsi řekl žc má božské
nadání — : — "
"Kli u ďábla! Sumář je — Su
mář!" rozlítil se baron "A ci
kán ! Sprostý voják — múj chlap
— a toho že ty miluješ? Ty šílíš
lítě opakuj mi to znovu A
ty že's bo tam poslala ? Není mož
ná! Potuloval se bfdi ví proč? —
Snad aby kradl Cert mu věř je
to cikánská krév '' A baroij
zuře hněvem pobíhal po světni
ci odhazuje židle i křesla a ko
paje do všeho co mu v ceslě stálo
Iréna znajíc otcovu povahu ce
kala až se vykouří Jako rozma
zlené děcko věděla že jí baron
úzkostlivý o jíjí útlé zdraví ne
dovede nic odepříti Až se vykřicj
a vyhubuje usedne k ní ovine jí
ruku kol šíje a bude ji pěkně sám
prošiti aby si vzala hračku kte
rou ji dosud odpíral Tak bývalo
vždy a Iréna v milostném svém
zanícení první lásky ani nepová
žila jaká ohromná propast spole
čenských ohledu" a předsudku ro?
vírá se mezi ní a Karaesoneni Ala
dárem '
"Dítě dítě" zastavil so baron
před dcerou stále ještě rozlícen
!eč přeee již se mírnící při pohledu
na zbledlé líce fitlé dívky "Není
ani možno abys to vše co jsi mi
lekla myslila vážně! Sianobila
bys tím jméno poskvrnila bys čest
svého otce!"
"Což není Aladár počestný Člo
věk?" namítla Iréna s prostodus
ností velkého dítěte I
' Počestný — ' ' vyubchl plukov
nik "Ďas se ho ptá po jeho po
čestnosti ! Chám je sprostý chlap"
"Voják — císařský muž jak
ty sám říkáváš" porážela ho Tré
na jeho vlastními slovy "A i dů
stojníkem mříže býti Ty sám —i"
"Na prosťáka degradován bu
de t Sám se ovšecko připravil — "
"Mou vinou Já ho tam
poslala" stísněně namítla Irena
"Šílenství -íílehstvíí" znovu
rozzuřil se baron "5Iá dcera a
prostý voják! A proč pro5 jsi
ho tam poslala? Budoucností Ja
ký osud vás očekává? A k tomu
potřebujete starou čarodějnici! Já
sám ti to povím a bezpečně po
vím ! Ty půjdeš do kláštera a je
ho čeká ulička pevnost ba unad
trest smrtí"
"Trest smrti jemu? Toho neu
řJníS otče!" '
"Na aebe mysli neSfastnícet"
"Myslím i na sebe 'poněvad)
podepíeS-H jebo ortel odsoudil k
smrtí i svou dceru" — Iréna jin
dy plachá a přítulná jako zhýčka
né děcko pronesla slova ta tvrdě"
a rozhodně vztyčivří se před ot
cem tt
ru Zatnuv yuby du rtu i něho?
div krev nevytryskla baron za
hleděl se na svou dwrn Zlostný
ano zuřivý výraz jeho obličeje po
malu mizel při pohledu na něžnou
a přece tak odhodlanou tvář mi
lovaného dítěte Bárou usedl ve
dle Ireny na pohovku a ebopiv se
její ruky přivinul ji něžni k' so
bí '
"Mé zlaté ditě" fekl vlídně
hladě Irénit po tvářích "CVi
mluvit i klidně ačkoliv to co jsi
mi byla sdělila vhání mi krev stu
du i hněvu do tváře Jaké to hroz
né poblouzení!"
"Mfij otče kdo niňže poručit
srdci!" zahořovala dívka
"Srdci! Srdci!" zasoptil baron
ale bneil zase násilně přemohl svfij
hněv "A kdy vznikla v tobě ta
nešťastná myšlénka? Učaroval ti
není ani jinak nožno!"
"Ano učaroval — svou písní
zvukem svých houslí "
"Proklaté skřipky!" zaklel plu
kovník a znovu hněvivě vyskočil
"Vyvázne li on životem ty hou
sle jeho aspoň musí být na hranici
upáleny Mcytoho vojáci říkají že
v nich vězí čáry "
"Ty sám otče! Což neokouzlil i
tebe? Což jsi si bo tipzamiloval!"
"Tím hfiře pro něho tím hfiř
že zneužil mé důvěry a přízně by
mi odloudil mé dítě!"
"Nemluv tuk otče! Aladar ani
doveui neprozradil mi svou lásku
Já srtnia učinila první krok já ?ia-
ina jsem mu řekla žc budu jehuj
áť uustojmkem nebo umělcem
"Dost toho — dost
Tímto oíoamuji rUm itXnfm tUTjm i orfu pMtuUoftin Utiim
HOTEL ''PRAHA"
MmJ jťt ftpln rnovit vrr'kvn vilm vnitfulm mtleuim vkun U
korováo s kd kiii MJtvAj Ho Omnhy uJum hjn IAIuoii
luhu jMhollt to ujlfjí "hutni jflla prv4 ílié km-hyn vhly
i HfitikojI ) jiMim'A mlMntrh l vřiikovnicb krnnfl wtlvA lkí
JOSEF PIVOŇKA
Xoh 1S WlUUm 1U -'' OMAHA NCBBU8KA
' i — — -as = ataf
Výborná naše káva
nm by uchiíet t iádo domActwnU Iioote li i opravdu pochntnnti
poílele l pro unii 4"c kávu velmi littioliioii pperinlitii Irp?í JruLr rn
a 41c libra coi jt (óna r% tvto Hnili)- kfivy cnú nlkí linle platíte rti
tuto kávu o 10 nf 1 rrnlrt víi e ya liltru
Mák kmín muky řaj kořeni celé l mleté Mil na rUl
Objednirky lankavř wilejte tm
Wcotcrn Coffee rTills
Oř CBETE NEBRA8KA ) J VAVKÍNA majitel
Pit ni o cennik a vnorky
Puritan mouka
ZÁRUKA — Spotřebujte plný pytlík n nepodaří li se vám
upéci nejlepií chléb jaký jste kdy pekli vraťte prázdný pytlík
svému obchodníku jenž nahradí vám bez námitek vaSe peníze'
Odborně mletá z nejlepší pšenice V Americe
Všichni groeeristé ji maji na hkladě
WELLS-ABBOTT-NIEMAN CO
Schuyler Neb
niHTi iiiiiuii iii 1 1 ují ri i unuiiitl
Lzvuku ilceíina hlasu "Nechci nic
více slyšeli! Samo peklo tě orná
milo! Kouzla nějaká ti nalíčil
Ty's očarována!"
"Je-li láska nejčistší láska kou
zlení pak jsem očarována" řekla
Iréna zaníceně
nsednouti vedle dcery prt tech
slovech odstrčil ji prudce od sebe
Vlídný výraz jeho tváře ustoupil
přísnosti Hyl hled ale klidný —
Plukovník jenž právě zase chtěl
Rozhodl se
"Dobře tedy jsi očarována
řrkl mrazivě "Ale vín jaký trest
čeká toho jenž tě svými kouzly
obestřel? — Ah ty ovíem neznáš
naše válečné artyknle! Ale on j
zná však již po několik neděl co
přišly z Vídně každý den je slý
chá a niolil si je již zapamatovati
A článek dvacátý pátý nréuje ča
rodějníkům trest smrti na hráni
řiloval se baron "Trávě o tvůj
život se mi jedná! Zachránit 1ě
chci! Moj rozum přece! Ty dcera
šlechtického rodu jež má přístup
ii k císařskému uvoru a oniinis si
rozčilen I potulného enkána sumáře
ci
Při téío dobře Vířené ráně ba
ron pohlížel na dceru čekaje a-
ký účinek bude míti Leě Iréna
zňstala klidná Ani jediný'tah je
jího obličeje sebou nepohnul —
Vstala sj pohovky jakoby probíra
la e z mrákoty ale pak vztyčila
se před baronem jeinnž se zdálo
že v tom okamžiku o hlavu vy
rostla a zvučným hlasem řekla
''Nuže dobře otče! Tíěíií jak ti
srdce velí ale žádná moc na světč
nezadrží mne abych nezemřela
toutéž smrtí ku které jeho odson
díší?'
Po tech slovech odvrátila se a
odcházela do druhé komnaty Ba
ron vydlšcně vztáhl po ní ruce
"Iréno!" vzkřikl hlasem ochra
ptělým hlubokým pohnutím my
sli '"Iréno!" -
Dívka zastavila se na prahu své
komnaty a obrátila smrtelně ble
don tvář k otci r
''Přeješ si ještě něco milý
otěo?" zeptala se vlídně
"Ne! Nic — pranic!" zvolal
plukovník a zlostně dupl nohou
7'č hněv jeho rychle roztál pod
něžným pohledem Irény Baron
chvíli stál mlčky proti dceři Hně
vivý výraz mizel z jeho tváře K
Ireně svému jedináku nedovedl
býti neúprosným Mimoděk ro-
áepjal náručí a Iréna s výkřikem
vrhla se k nřmn a padla mu do
objetí '
"Mé ubohé dítě" šeptallíbaje
ji na čelo
"Jak jsi dobrý I" zajásala dív
ka "Oh věděla jsem že e na
mne nedovedeš opravdu hněvati
A k víilí mn8 odpustil í jemu ! —
Viď že nedáS nru zahynouti?"
"Dobře alíbím ti že u5íním vi
co mí mí bude možno ale jen te
hdy když za to ty e ho odíek-neS"
"Jednou rukou vracíS mi život
aby dmhon rukou ho vzal" po-
vzdychla Iréna vybavujíc se z ot
cova objetí
"Zírtt ji tobě!" raoin ro-
"Sám jsi říkal že jeho umění
proklestí mu cestu až ke stupním
trůnu "
"Kb u ďábla! Ano to jsem ří
kal — — Hrát bude moci i před
jeho milostí císařem jako tak
mnohý potulný umělec nebo ko
mediantka od divadla Ale za
platí ho když je pobaví a pošlou
bó pryč : Sumář zpěvák ko
mediant — všecko stejná havěť!
Dobrá dost pro naši zábavu ale
nic více "
"Je-li umění darem božím hří
chem je pohrdat tím kdo jím
vládne" zvolala ohnivě "Ale
ne ne! Ty sám tak nesoudíš' — "
"Nesoiidíiii-li já soudí tak ji
ní a my nemůžeme než podrobo
vat! se zákonům- své společnosti"
"Ale já těch zákonu neuzná
vám l Přetrhám ta pouta jimiž
mne chcete vázati A s ním pů
jdu s ním — " horovala zaníceně
"S ním ať k smrti či na konec
světa ať- v clmdově či bohatství
opovržení či slávě "
Dole v zahradě dlouho pobíhal
nemoha se na ničem ustanovit i —
V duchu viděl před sebou Irénu
odhodlánu ke všemu Jak dříve
Karacsona upřímně yl naklpněn
nyní byl by ochotně podepsal i je
bo ortel smrti Leč věděl že tím
zahubil by své dítě Kdyby i Tré
na nenásledovala ho dobrovolné
k smrti nebo kdyby jí v tom za
bránili zármutek by podťal útlé
její zdraví Znalf-plukovník cho
robnou a náruživou povahu své
dcery a poznal též prudkost a hlu
bokost citu jež chovala pro ne
šťastného šumaře
Plukovník bojoval těžký boj
mezi láskou k své dceři a hněvem
na Karacsona i strachem před
společenskými předsudky '
xi
V temné komůrce pevnostního
vězení na podlaze npěchované
blíny na níž jen trochu poloshnilé
slámy bylo rozprostřeno odpočí
val Karaeson Seděl skrčen o-
přen zády o studenou vlhkou zeď
líuce i nohy měl dle krutého te
hdejšího řádu spjaty těžkými o
kovy u nohou pak na 'dlouhých
řetězích připevněny ještě velké
železné koule Světlo zapadajícího
slunce vysílalo poslední paprsky
své malým zamřížovaným okén
kem do pošmourné kobky a ozáři
lo i železa jež v očích mladého
vězně se zatřpytila
Pohledem za nS Aladár vyrušen
byl ze svého teskného zadumání
Povstal ze zeměa prudce pokud
obtřžkané nohy mu dovolily při
kročil k okénku aby se potušil
pohledem na zapadající Iunce
Dnes poprvé díval se naň z temno
ty tvého vřzení ale tím hlouběji
cítil celou hrůzu svého neMésti
Byl zde první den sotva několik
hodín svobody zbaven a již zdálo
mu to věčností A kolík dnů
takových ba kolík let snad ho
čeká ač nestihne-lí ho to nejhor-
ší — smrt
Dohře před obře znal Aladár
přísné vojenské zákony Každý
týden je slýchal ty osudné arti
kule jež po většině vyznívaly prp
chem a olovem nebo smrtí pro
vazem A on prohřešil se proti
nim ne proti jednomu ale jak
sám se domyslil a jak plukovní
i! ? " i? i
aimiior vypocna jisie prou nesni
i věděl tedy co ho očekává
Jediný jen člověk mohl ho spa
sit! — plukovník On sám z vlast
ní moci jako neobmezený pán nad
životy svých vojáků nudil mu u
dělili pardon A i kdyby bo po
stavil před soud nechtěje použili
svého práva nebylo vše ztraceno
Karaeson věděl že po vynesení
rozsudku plukovník ji nemohl
sám n něm nic měnit i ale přes
to mohl bo zachránili tím že l£
ho doporučil milosti císaře a vá
lečné dvorní radv
Karaeson tušil že by směl dou
fali v přízeň pinko nika jenž mu
byl tolik nakloněn Vždyť -ne-
iednon mu ní klnmiímt svou ílnl tm
— -- ------- - - - - - -
jnvo a i dnes ještě — voják dobře
se na to rozpomenul — pohněval
se skoro více na žalobce nežli na
něho obžalovaného A milost pa
novníkova bude-li třeba toho
zakročení — byla mu jista v?dyC-
měl na ni 'právo pro svá' udaten-
ství za něž byj by si mohl důsto j
nický kord vyžádali Karaeson v
poslední válce císaři ne jeden ži
vot vojáka zachránil bylo tedy
jisto že i jemu byl by život daro
ván " r ' - „
IjCČ dn všeho folio íoiděínélm n-
- ( i
važování jako když blesk udeřil
při pomyšlení že plukovník dozví
se pravou příčinu jeho potulky v
hradbách Zví-li plukovník jaký
poměr panoval mezi ním a Iré-
nou nul lniílo! vuíj ikraoonn A liv
lo skoro jisto že tajemství jeho
bude prozrazeno Bude-li mlčeli
Mára při výslechu snad i na mu
čidlech pak tím spíše bude mlu
viti Eisenschwert v němž vpják
tušil svého úhlavního nepřítele a
strůjce všeho
Však kdyby ani Kiseiischvvo! t
netroufal si pronesli obvinění dce
ry svého velitele pak prozradí vše
Iréna varna Dozví se jistě o jeho
uvěznění — vždyť čeká bo dlou
nesen — pak aby ulehčila jeho
nesen — pak aby nlehlčila jeho
osud vyzná se plukovníkovi ze
své šílené lásky a tím — bo zahu
bí neodvratně
Sílené lásky — řekl si Karae
son v duchu a hrůzou trnul při po
myšlení na hněv plukovníkův —
Toť jeho smrt neboť baron jístč
mu neodpustí hanbu jíž on byl
bezděénýnif původcem
"Budiž -í- tedy smrt!" ode
vzdaně řekl si vojín "Smrt pro
ní a za ni ale přece jen smrt —
zakončení života — — Toho živo
ta jenž právS začal se mu tak na
dějně rozvíjet! Leě pomýšlel víet!
na ni než na sebe Jak asi ponese
ona in rantu wzvina se v netn
pochybnost — Zapláče nad jebo '
mladým životem a pak t~ zapo
mene
(Pokračoyid)