I "i
'llllillllliilil
i i
ÉlJIlllllllllllllIIII!
iil i kttt t i kt k 1 1 1 Ikittl
i i 1 1: niii ii
Poklad
)M t Vy tdiJ til
IIPIM'!!!!!!!!!!!!'
iiííuhiimhiiiíii
od Ulili
ltsl ě Ml tliíp'Htl tl -l tlil H' tu Mílu Hlmhl ll ' i
jtik je shib po?ml Mlč rllV! bd' ihilol tlť" pMOil So m'ln 1"hi se
jt t lidnatou umínit H tuk il tf ioltť kula rnitlalti kutli 4iK
tměMi !m( Hadili? 'potrtfllo
Nj'lltMI tlí vmitiutik tiaď-ši Ij i'klf Kiiin'1it-I viď in "i i
n hrabě re své piiouvtiv hrtyih kmi tu Tíitt u in i done
1 thi slečně ř Tímie klete tě-n
Jt statui ihlit loVitlt nit' ispioch palmě tclllli r ImIíI
iv komorník MltM } v píci ! Vink 1o bvlo Zttute podium
Hltil
t t ft 'li 111 j
Mdli UJiMliri e JO ll il'Ml'HUi(1 !
slvšiš jik tni lit jm rtl r ' j ak ukrývala n m dne v tu- h
tm
pokojem 'íirti'tí - NVrll lni né
i o má V Po nniiil'iiku leistid e
i''t ii IiIhIii- il-niil nevycházel
Pant lu Alenka ' ti ) Jala ptát i
Tu ttoiý komorník tink1'itiv ii
eho kil ihríilll naslouchal - V šiď
kroku již neivdvšel V k(tiiii!"
hluboké ticho
Když {Mik ndváiv v tam bdí tuho netušila
vstottnil sňal Ml páui svého nn
sedí ve křesle s hlavou tmeli !
mm A jak nhú v krbu slabě slin
sinající plápolal viděl komorník
v rudém jrlio neklidném zásvitu
že hrubé se nehýbaje hled! před
ni- v hlubokém zamyšlení n f ti A po
zrnuje že komorník vstoupil
"To zajisté mysli na ten pro
žloklý poklad — " pomyslil xta
rý mIuIui O zatoužili f-luvřk
iiiťiMii ri-bo nomnnii ilosíci ju
ká to muka!"
#
Hrnhřnka po nřkolik dn( rhu
niviMn
KiimiMiiiik' n (m1k1m1m-
prifhňol si ppPHviWit Jit k j" d
ní
y nedfll odpoledne kdy hlnn
c 80 již nachylovalo k zapudil
vstoupil do komnaty jív draho
ťťonou portiórou byla nddAMia
oil liraWnrdiiy ložnici-
VtltOUpiV ZU1ftl tU h1(''ILI ? Ti
mk spfttřivňi ndaddio Ickafc při
Mmipiia k iicmu hlíc nkanjí-'
$e lirobí-nka pl
"1'ícd chvíli unmilu --" pni
vila tiši" - ' valit' sc jí od ráni
ulehčilo " Pak dodula jehle lin
říni hlawm :
""Mam tnkc k vám piohhu -pftjíte
mi IfiHkavA Voltairftv Hpn
n toleranci — " n tn m li-h nki
írrKhi "Víak ar pnu nhhř "
Doktor vyhlovíl kvoii rndotnoii
ochot ii tázaje mc jak hy mučí kni
hu doručili
"Žnnctcc ji múžefo nčrili"
Hned ] tom odhrnula portíč
ru a kynula hraběV-inc1 komor
nff nyní opatrovnici aby líknři
liovřdcla jak za dne bylo
Kamenický to vyKlcchnuv a hc
nřetdav kontitatovnl rozhodný
obrat k pozdravení n oznňmij že týle černou jicntliékoii v cop pod
m rhvilku opřt přijde nž by p
ní Jirabřnka w probudila Kdy
oWel odeíila také nleena z Tř
míi! ft za nedlouho objevila se un
konldoru Zanetka
tia chodbu Víak řanto poote
víela kdy kroky venku m ozvaly
a' vždycky povyhlcdiiuvSi zavře
la jc opH ní i 1arý komorník
který jl tak dvakráte zahlédl v
duchu m ul zabroukal
"Jo to nojka zvřdavá! Inu o
vícm ZMbálka éertova poduíkn!"
Hotva U znU vyběhla na chod
bil a vzala od doktora Kamcnie
Icého jenž právé k nemocné ne ii
bíxal přkné vázanou kiuVu n
niž do vého pokojíku vklouzla
Stanula n ni u okna a jala ne ji
dobře prohlížde podívala M nn
vreb na dekyf do vnitř řetla ní
jíh — Kb řrancouzukýl
Obraeela líMy — nikď pnant
řko nikde lístek a na krajích
ani nrtnuto Jen tu tam nija
ký řáďk tukou zatrhnutý —
VzaU knihu hřbetem nahoru roz
táhla desky jako křídla a jala w
jí vytřepávífi
AU ani proužek ani miché kví
tffko tik nevypadlo Na Hmov
fckém oblířejl whM komorné by
h vídétí k lámání
"Ah nd in jen zaátekt" po
mynlíla (Jwrnávíi w pohodila hla
vou kvapila do komnaty hví
mladé vlítelky ktrá jíž netrpí
Jíví £'kat
tě
# rcmýJíla
Uyl Ut vhú zaAtek al ři to
ho jak m AotfiflM OoTiníy
iť Ž z pĎj&vání knih dojdu
! kIy i itiilit Kiltř (ik ilii
la v nich ďi vicní tu jako by vii
lni StřtU licbyhi Ziiblňla t" di
lll''h t k ml llii h 1'Hlúiň
anrlka tédi'li vlcčmt oby-
iii'jl'- Vcri l' rit l i' V slk j''šlA
dbiuhu do lioi i kd po Vfškcri dt
'nuku spiiíM-k li'll iiiili' kiiibni!
To byly Renatiny iiejprljcmiiéj
if nejmileji! cIinÍIc oi tcili poil
nich Vťécrft za téch ziinních no
cí kdy venku sníh pmlnl nebo
vítr hlomozil kdy na sede zapo
ineiitiVM hoilivctiiu itení i studiu
h oddnlii
Kdyby nbbé Steydcl vřdčl od
kud ty knihy a jaké jsou n h j i
koit pílí a midácníin jc liMna Mc'
A že nad jednou o naiunté v
tichu nočním zaplakala!
XIII
Tuk míjelu zimu až koneénc
bylo znát i pfíStí vicoživují''ího
jara Jínili roztál pólu u cesty vy
Nchly a jen na stinných místech
v úvozích a hlubokých cestách le
žely prmlcdiií zbytky sncliu již
Špinavého
Zaváli jarní véirové silni ii
prudcí hnali kh polem hroudy vy
sudujíce a huctly híKiiií lesy ''
juik neustávali fde po nčkolil
dnfi trvající' spínc vzriuilinli Nobé
dnfi trvajíce spííc vzmáliali mc ?r"
aby hlábli obecná pověra tnAila
ncktéstí n zle sobř neobyčejnou vé
tíici vt kládula
Divnou náhodou se tenkráte vy
plnilo co lidé dle povéry své min
tekli vínk nesnali Nikdo db o
nikdo neumel říci Nafili nebožá
kn na Itlilinté haluzi řervenu
kinciiiié sosny v b'se na "snicj
hofe" N'imIÍ ho podívali se uď'1
íciié pokřižovali a odcnli licho ti
tekli však nesMili Nikdo dle o
becné tehdejáí povéry iicehtél se
ubožáka viselee teknoutl aby se
neposkvrnil Mluvilose o iiéin
mnoho ní ho nikdo nezrnl Byl
to cizince dle všeho starý voják
Vc véku pokročil nebo vlasy v
vázané nilné prokvetaly
Co % ním teď? Kdo ho wlélá n
knut ho pochovají?
Na hřbitov ovmcii) nikdo ani ne
pomyslil a ti co mínili aby sa
nvlli éckala nak zmizela vc movrnh pochován byl tam kde si
véiM Tiokoiíku iehož dvéře vedly život vzal pod borovicí v lese
i 1
méli mnoho n mnoho odpňrcfiv
Nejjadrnéjl o tom (Vb rka pro
mlouvala 'V lese pochovat tady na pan
Ktví f í Co pak to rifiže být! 'o
npvřdí kdo takový neznaboh le
ží ž pán llfilt tu krajinu trestá
nefirodou a liouíkout Což pro ta
kového zoufalce máme trpěli kru
pobitím nebo sin-hern? Af ho done
mou na hranice Jaké okolky H ním !
Kdyby byl eo kalého nebyl by
hledal spásu V Oprátce!''
Olerka tlumočila mínění mno
hých a anad vétáiny ale byli také
kteří pravili In už ti nebude ja
ko jindy ponévadž císařský pa
tent nedávno vydaný néVo tako
vého nedovoluje im nedbaje obec
né povřy nařizuje nby mrtvoly
sebevrahu na jnráníku ví'e poeho
vávány nebyly
Colerka s patentu nelekala u
vWijak o néní poznfcioeriávala j za
to vík na kanceláři v zámku jinak
nak mínili
Jíí iwtanovena komise aby Sla
na místo a mrtvolu která tu jíž
nřkolík dní víl ohledala
Xdyí pak ulavnA komíne na ee
stu se utrojíla oznámeno jí že o
bříenee zmi'd } patrná pod
ntroweni pochován a hajný té
ktrany ohlásil h atarý iíartodéj
ký mrtvolu ta uřízl hb vyko
pal a jí pochoval
fyk tofňti tak
Nfli íwí povnUU bouře proti
l iť n 1 m I - l! I t ' 1
1 H t d' ' M Il í til
I i m i i I ltli ii ť h '
i u I ! ' i llMÍ 1" ' ' n
! t I 51 l
1 ' I l ii i ' V iV l I I Mi
i t I- in I 1" ' S b i" V l'rt
hblx li t ' I !! H-Ml sii in-IH
I 1 1 M - 'tlC I 1 t ' -1 '
iM b li u c Ic ť
v n 1 1 icb i' o !k i M'J ť-1-i
pvnv"
Tk n liié ptiidSii pluti Ibir-
lllll- k' IH II l!llM ll- ll l'b'1'lill ll v
j i 11 bt ( t in b'd !' !' diiilt
Mn jtlMn linctii Uch h I' iM
ll 1 k ílc 'll( llil id bl tu t i
stKkV piliii' Kli tibo iiítd lib
ioietisk' jak i ď' í dbid a pt
i ik na kch i-1ti řiiiiKu ii
ib po' ne ji ii- uď btida e pain
lat nic piv id ď i i a iiíiob'1 'l
n promluvil i iďčv tec na pan
1 pin liiiViíti lii-duVoliiViil
Pan far ii i Va linka iiilut"ib
d i'ititní lidné piiiíd kiincjiil jc
a riiubmtid lim jejich duiiuiéiii
polikil?llje lll tH-skiUUlliill lásku
kil ji Vjdiitné ]iiiin)'ilial Va ví t
i ncoihiižili se piínio Sehiiáiui
deputace již odcIiVala se pana
Neodvážili ho odpojovali ale
i-jieeli se neuspokojeni —
Kamenický setkav se s kápla
není rozmlouval ním o vešker
té záležitosti dávaje na jevo svou
nelibost nad obecnou zatemnělo
stí "Ter by utopili toho tii toiléj
skčho u ten je z nich ncjinoiiilíej
Si! Véru nebál m Háluinuti na o
bcšťiici' a což viď on jej pocho
val! Myslíň že ví-dřl o té poví
íc?" "Zajisté "
" Tak mohl se také nnditi obe--mí
nevole — "
"To mohl a véru se nadál Al"
on nedbal — " odvětil kaplan
"To ho obdivuji a véru teď
bych rád a ním promluvil
"Dostane se ti toho Komise m
ho zajislé předvolá !"
Soudní komixi' odebrala se na
místo sebevruždy kdež také již
stranou cekal starý Hartjidéjský
jemuž přikázáno před tím abv
sem ki dostavil l'o mrtvole nezů
stalo ani památky pod horovi"
vsak nasypán hyl cerstvy rov
Kamenickv dobře sobe všimnul
ze líartodějský nevede sobř tak
jakoi tenkráte u lidu obecného by-
o olivčViiio: nic míru poníženo
Htůltfi tu uctivé íie vsak skrouář-
né a "pánům" odpovídal klidn
a jadrné ilnámil že slyšel o o
hřáenei že sel He přesvědčil a
když po několik dní nikdo o mr
tvolu nedbal že jt poněvadž h
mu Incftriist-níka řlovéka sžclelo
íňal a pochoval Kamenickému kc
prostý ten muž znhbil —
Tázal se vidi co lidé domníva
jí se o tom jenž by mrtvoly sa-
movrahovy se dotekl že stává se
nectným a zná li obecné mínřní
o neíirodé jež stíhá krajinu kte
rá tělo taliového ncSťastníka cho
vá? "Vím ale nedbám Jak by mne
mohlo zneuctít i dle přikázání
božího mrtvé potdiovávám? Každý
za n'é skutky ko zodpoví a pru
hřích toho ubohého iicpntresti
Dúh ve své lásce celou krajinu''
Pánové z komise na nebe c po
dívali a každý sí pomyslil ž len
písmák mluví jako kniha
Vyptali se jeitř našel li Harto
déjký něco v áatech mrtvoly na
čež on záporné odpověděl Dále
se neptali a propustili ho Xcinř
li ho rádi ale o tom byli pře
svědčeni M kdyby byl diamant
naiel fa by ho byl sám od sebe
odevzdal
Vyšetřování hlavní po vůli pa
na vrchního dále nevedeno Mr
tvý byl zakopán a tím vSecko
odbyto
Tak myslil pan vrchní Ale jí-i
druhého dne zaslechl doktor Kfl
nfriický Že pod okny starého
Pnrtodéjského fchlukl se včera ve
čer bouřce lidí výrostkův i dospa
lých a ti vběhni že divnou mu
ziku prováděli tornu milosrdném1!
člověku že tu láli a jemu spílali
a že mečení beraní ve vříská v
hrozná směsí napodobovali
Tak bylo včera bylo i dn% h
opakovalo se po nékolik večcrftv
a nebylo nikoho jenž by j okřik
nul jim pohrozil je rozplaiil un
bo JJurtodéjského se ujal —
JJyl to hl lidu proti němu?
třeba nebyl lilu kom božím ozvati
e je veliká hrdinství
Hnd jak Karnmícký fJartodčj
ského v lese uslyW napadlo mu
ži by zajímavo bylo % ním pro
! IH lid
A ii n i '
i ii tán -
UU U l ! t" I '
1 ll ( 11
l-tn ( 'o? I '
MIlUllIHtlIIIHIIOIlHllOnlIli
IHIIIHOI'111"
I
' -tl' 1 1 f1 I I i
I )t 1
1 [lA 'i tu
I) 1 í -ll" Hl lu
i i t pnM:!
a
I in v) i
i)li - 'I i i '
t I A ll I i : i5
h b!i i S t J ci
ii s J I P ii ď j-Ki Im tmii
Vh l 1 ři hu4 ilr11111 P1i
vbiíiíH piiji oiit 'Urii líy
KUy jU t pltiii květu na ji
!lHIi ll hlrla n JMilp!l li nHH
k tlil li II Knikiib-Hl l-clétiil t
ve pinnďm pilrlii! f)"o itn'U f
bi dne Kiilto nii k jelij Jiit f
MVslcn měl hlnvn iiailiOenn po
jednou ji -í-U Jrt lcihl du
it KoiVk a ler lalé poftud kď
ii itt ktiUniiu bě!iiiii 'S
trt?d se a cild íe lim 'íidce bc
lUkv prudce lalukaln V ten
kaiiiMi všechny myšlénky iftrno
se V hlavě řiiinibly jako taj éel
n iicovládl jidi lleJěky ustou
piv slnillnll piul (kupeni ilvo-l
kvelolli ielt licšlií blliliiikn smekl
lezilkvuě ktcfoii pozdravil
vsak nejela dál" nb těsně u chod
níku pode tíCHiií-uii zastavila slu
hovi pokynuvši nby volnii se dal
i n před
"Teprve tni procházku pan"
doktore'" táala se vlídné slečna
Z Iclllli'
Kiiiiienický pověděl e míní ku
starému Piartodčjskémii
"A eo lift m i ti t se lidu ž
prokriěí? Slyšel jte sinnl co tu
prý teif podvečer dělají"
"Ano slyšel Nebojím se vAult
ano mvslím kdvbv i dnes tnk s i
mělo' státi že by se mi naskytla!
příležitost abych jc puiiěil a jim
vši1 rozmluvil"
"Toť odvážlivci'' promluvila
živé a rychle Kennta "Nevím
jak by se vám odměnili A pro'
tmu jdete? Či sinnl někdo u Har
todějských sďírn?"
Kiiincnický vyznal proč Meciii
upjala ne něj svfij zrak jilný ú
častenství a když odpověděl za
myslila se
"Také hych j-j iáda slyšela Ci
st nt ně vy bystě mi pověděl --"
"Zajisté Jen ráčíte-li porou
čet u buile-li možná — "
"Ach ano — ráda bych — n
také bych váni ráda poděkovala
— za knihy jsem vátu tolik za né
vděčna—" V tom zavanul pruď
sí vít r a květová prňkti tíneiila se
na Hoiatu kolcin níž proudilo mc
ylíito jmsledních paplskii
"Hildu tam s vámi polěsle ty
lidi"
Kamenický viděl jak laskavé
hynula hlavou jak zlelivnka se
usmála — a již zmizela květovou
prskou Kůň unášel ji dále k -místečku
n brzo zanikla rakům
mladého muže jenž tuk dlouho
za ní hleděl dokud zvučely nu
tvrdé vyschlé ceKté podkovy je
jího koní Pak se dal do kroku
ale bylo mu jeStfi jako ti nčja
kém vidění Kennta jej velice pře
kvapili! tok že ani ni toho nebyl
vědom že sám na aeha 8c nemr
zel jak hy byl Jindy znjislé u
činil Myslil nu ni ú po samu
chalupu HartodčjHkáho Teprve
když k ní se přiblížil když okén
ka její vstříc nu hc zablý&třJi
mezi zeleným niifc-resteta myšlén
ky jeho sem e soudí ředily Bar
todějského zaatal venku
Seď'1 na lavičce stojící ti samé
zdi a hleděl zamyšlené před si
Hyl tu již ve hlubokém stínu ne
bo sfará hruška rozkládala roz
ložité hustou korunu svou nyní
od květu více ku bílou Víděti by
lo odtud k řece kde křoviny i
komnatě stromy na vysokém bře
iiu k novému životu se probouze
ly a dále za řeku na strmon
strítf pokrytou tmavým hustým
lesem nad nějž na vrcholu vypí
naly se rozvaliny starého hrad'!
Potsífjnukého Kolem chalupy po
Mavy starých atromuv o za v
pak tmící se bor jímž šlo se do
"modlivého dolu" Nikde žádné
ho sousedstva iníitefko tiché
ňidné samoty dobře se hodíeí to
rnu MmotáWrémij člověku váž
né pf-faná tváře
Kamenický atanuv opodál po
zdravil Utirtodějský níe nebyl zaleknut
ani překvapen klidní poděkoval
a hosta vítal ítylo vík na tváří
1 na hlase ynátí že mu není neí
iltileísí a že příehod jeho budí
Jnedftvřru Níeméní zval Kamenic
kho jk sa aliiAVIo dále do svřť
fjiC
"Zftstaáair je tu pěkní" od-
i Oto upálí kove
Nervová Musť
in
ni 1 1 1
1 1 M h'
Mu lu l I-"
PřnICí vinluiy linimenty !
i ( Vil i f íi iui 5i
iM j-ot oi ili V
Í!IUI :l - 1- W II ť ! lllilíiV 1 -I
(II !♦' U ll-l ftt 11 Ol -Ill-Í' llltvll ♦'!
M "ll- tl il iU n :h U-r IH1I' ) i) I Li lni l M íl
l ť 1 1 1 íi i nf I 1 # it-f IiIh i in' I MWmli kd- ' "
x i i)tli' i ' I i i n His-U I t tř i llili 10 v 'i I -i"'!-' 1 1 'V
h řin i mí MU ři11 IhM'"m r i'tiH it V il li a-' to tHH :ih l e
Inlrti n il-v ť- IMl t IMlťi litu t--t-li rft l'i
t n t„ t v _ Klfi liii"lnii íihi
i t 1 1 tV ih( lil 1 ťh Vili
25 LRT VYIECrNA
PUltiií ! I lliill-dhVuVfi' - riilltlíte ni' tuř M ili'le I--I n
fluiť tnsKA 4iii( imiim Vínu tii tt ni-mei' tii! ttvl iS ht jit
tiivlli (- e tií nilclj iinjlíi m Nniilm 'iiiii IUrli ? jm
in Ihhi In k [i jn-m sťňinliU ilmtit vMiln iiin ir tv Li lvl fftaiik
K-h tíťK-H lí'il(i Tu in IihVHii " liaviiii-lo Vire tu
1iiimií iiiil'l j in Viiin p V ile Ho l'k !' In Z:li'l j-m '
Ion ! nlvsti ii tni i' lilium piiion viiMiiki fla mu I i řl-p-tl li"
třti lo-tul ii - i I" liniím ilsiivnti piiii'i' Ain 1r:it pniii SlnKriile
Vím iKKuji řii tu ni J't" 'tn miie olilnlii nul mním juk lyrh Vftm
Cil to mlvili'-411 Ulil V A lil In ífiplať R # hlifj 1'trn Vím VÍi' Icilifé
iilrnvt n illuuM ltvt livuti' jeítA illnuho tij'1'Mm niililn mniftimil Jlyl
i ii llilifi MHikinill i J'ia ilniKiln VAm ii ni lí'lf'li Imlailt rlaUla
Milft finii iinJcIe in nvpďinit ni' k dt vl kilu punovi Mixlnlí tun '
i (Mti''i Mirie Míli)
ritu 1 o kniíka nUriun
Mrs Frniiccs Otoupalík
David City Nebraika
i - i i i iM-li -vi í H ťt-f 1 1 rn lri i i i i
r
y
-ť 1 1 iiii ji i i
tušil doktor n usednuv na luvič
ku kynul Marci aby taktéž uči
nil On v5ak zňstal opodřil proti
svému hosti n ftpřel se o kmen
staré hrušky Mlčel a čekal s j'i-
koti ten pán kterého onehdy v
komisi viděl ale neznal přisel
Kamenický pověděl přímo Při
slovích že mezi obecným lidem
takových náhledu jaké Hartodčj
ský dal na jevo nikdy neshledal
usmál se stařec zlehynka li jako
btivé a učinil tnk opět když do
ktor oznámil že proto přišel aby
s ním no seznámil Tu již bylo pa
trno že chudé! fnlěný ten drsný
venkovan hladkému plínu neví
ří
"Hacte dovolit jciniinsfpntie-
kdo pak vy jste-?" tázal se Htirto-
1 t s
(leJNKV
"Zámeuký doktor"
Tu ne 'tvář Mareovn změnila —
linul Sfhou pnk jal h děkovali
že Hit dcery jt lm ujal O emíunm-
loti se ani slovem tieiinnil
"Zavolám Krmil inu "dodal n
odešel
"Jelit? nevéří" pomyslil Ku
menleliý "jíle na jista a není di
vu" Chvilku cekul pak kdvř stařec
hned ncH jal se kolem hleděli
u jiŽ mu v duchu zavtiiířlo lahod
ným mírným hlasem pronesené:
"Iludu lam a vAmt — "
A zase ji vidfd v záři zapadají
cího slimec v prAce kvílové hle
děl jí do líbezné pfíhledlé tváře
její oři zdálo inu jinak žívéji
na ziěj hleděly než jindy
V tom se ozvaly kroky Harto
dějský stanul před ním a a ním
Frantimi
"Jde se podékovat pravil
stařec vlíilnéji JÍŽ také jiiiuk hlt -děl
"Pozdrav vai Pán Hfih jem
nostpano doktore!" pravila Friiíi
lina ber rozpaku přidávajíc inu
prostoHrdecné svou iiiahiu alo u
pracovanou ruku
Pak na pokynutí otcovo ode
ála
Na chvilku nastalo mlčení až
doktor začal :
"Je vám divio že jsem k vám
přiíel"
"Je opravdu nevím —"
"Nevěříte muk"
"Blyťel jseni o vá samé do
brá Ala kdyl jíte přátel nevř
díl jsem kdo jste Nikam neebo
dím — a nedivte se umU prošlé
mu člověku } učeným pán fint
nevěřím"
"A pročí"
"Nejsem sám Ti učení byli a
jsou vždycky proti nám Páknó
mJuví ale na konee prVee Jen lo
kazují že po právu e nám d#je
když nm utiskují"
"Nclívlm se vám O mn sí
víak tak nemyslete Budu upři
mným HlyH jsm o vá mnoho
a ze vWio jfim poznal že z
jiných samostufný ědovík P'mo
Id jsem jskířnusl vamH íekému
emlífraiiťvl m povídali pak U
vy jle ho nkryl Víak na to
neptám — "
"Jemnost pane pvoř inedb' jste
se ujal toho člověka? Věděl jste
když utíkal že jo evangelíkem T"
"Právě proto jsem tuit pomohl
Dragon mi in povědě) Ze to
jsem udělal nepovídám pro chlou
bii to rouniíle Jen proto aby
ste věřil -"
"Teď vidím Je vy jste z jiných
— ani tni lo do hlavy nejde — "
Kamenický so usmál
"Takových je Jinde mnoho—
Jíž inili muži počíná svítat i u
nastane pevní douřúm Čns kdy
budo každému volno ku svému
vyznáni veřejní se pfíznati — "
lbirtodějský sebou hnul a v o
čích mu zasvitlo
"Kdyby l'án MÍi dal!" zvolal
živ? ftlo pojmi tmu se ziiniziv za -kroutil
hlavou a dodali "Jak by
bylo možná! Cu v rukou mají to
ho nikdy nevydají — "
"Mnoho a mnoho mužův mV
ných a poctivých o lom pnunijo
a myšlénku 1ti síří všude už du
kanceláří panovnických Vy j'io
helvot!"
"Ne -- jsem český bratr u
snad — poslední Jiyli jsme veli
kou rozšířenou církví nyní jsmo
stádo rozplnSoiié velikéliu koša
tého stromu pahejl kolem néhož
nťieo mladých výhonflv Jsme ja
ko větrem rozehnaní a tak v opu
stěnosti mnozí brutí! hledají po
moci a podpory v církvi bclvet
ské "Taká jen o ní se mluví O
brat řídi jsem sic Mni nle málo
slýchal -"
"Ach ano hyneme " pn
vzdychl slařoc vážná akoro smut
né "Víak nás také utiskovali!"
pokračoval "Nebylo hnutí sntvt
jsme mohli vydechnout! a proto
také mnoho našinců se vystěho
valo za hrnniee kde jim bylo vol
nřjl" "Ano pomohli si však asi má
lo zaniknou jako kapka v mo
ři" "Má řeč ii také jo tam místem
nutili no k římskému ale zase k
lutherskému vyznání Ala přeř-o
nám to v Cechách pomohlo --"
"Jakí"
"Vy nevito drahý pane jak
pásli a pasou tady po riasmh kni
liách Místem so jim podařilo u
nezftatalo ani listu ani ava1h
písma jediní naíí flulehy A eř
bychom bylí bez knih když kníí
nemámit Tu na ná krajané zt
hranicemi pamatovali tbiklí če
ské knihy a pasovali nám je jř's
hraníce" (PokraSovíní)
Bolení hlavy — "6isem Jsem
mři tak prudko bolení hlavy Ž"
jsem nevídéj co dělat l)r iWrn
ííohoko mS uzdravilo a cítím nyní
hezky" píA p August Anderson
Kllkenny Minn Htarý časem
vyzkoušený bylinný ék neprodá
vá V lékárnách je dodíván
zvláštními j'dfjatIÍ pro infor
maci plít na )r Peter Fahrney
& Hon (h VM Wflshiřuřtou
íílvd řhíeK" III — Adv
