Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Aug. 6, 1919)
I "i 'llllillllliilil i i ÉlJIlllllllllllllIIII! iil i kttt t i kt k 1 1 1 Ikittl i i 1 1: niii ii Poklad )M t Vy tdiJ til IIPIM'!!!!!!!!!!!!' iiííuhiimhiiiíii od Ulili ltsl ě Ml tliíp'Htl tl -l tlil H' tu Mílu Hlmhl ll ' i jtik je shib po?ml Mlč rllV! bd' ihilol tlť" pMOil So m'ln 1"hi se jt t lidnatou umínit H tuk il tf ioltť kula rnitlalti kutli 4iK tměMi !m( Hadili? 'potrtfllo Nj'lltMI tlí vmitiutik tiaď-ši Ij i'klf Kiiin'1it-I viď in "i i n hrabě re své piiouvtiv hrtyih kmi tu Tíitt u in i done 1 thi slečně ř Tímie klete tě-n Jt statui ihlit loVitlt nit' ispioch palmě tclllli r ImIíI iv komorník MltM } v píci ! Vink 1o bvlo Zttute podium Hltil t t ft 'li 111 j Mdli UJiMliri e JO ll il'Ml'HUi(1 ! slvšiš jik tni lit jm rtl r ' j ak ukrývala n m dne v tu- h tm pokojem 'íirti'tí - NVrll lni né i o má V Po nniiil'iiku leistid e i''t ii IiIhIii- il-niil nevycházel Pant lu Alenka ' ti ) Jala ptát i Tu ttoiý komorník tink1'itiv ii eho kil ihríilll naslouchal - V šiď kroku již neivdvšel V k(tiiii!" hluboké ticho Když {Mik ndváiv v tam bdí tuho netušila vstottnil sňal Ml páui svého nn sedí ve křesle s hlavou tmeli ! mm A jak nhú v krbu slabě slin sinající plápolal viděl komorník v rudém jrlio neklidném zásvitu že hrubé se nehýbaje hled! před ni- v hlubokém zamyšlení n f ti A po zrnuje že komorník vstoupil "To zajisté mysli na ten pro žloklý poklad — " pomyslil xta rý mIuIui O zatoužili f-luvřk iiiťiMii ri-bo nomnnii ilosíci ju ká to muka!" # Hrnhřnka po nřkolik dn( rhu niviMn KiimiMiiiik' n (m1k1m1m- prifhňol si ppPHviWit Jit k j" d ní y nedfll odpoledne kdy hlnn c 80 již nachylovalo k zapudil vstoupil do komnaty jív draho ťťonou portiórou byla nddAMia oil liraWnrdiiy ložnici- VtltOUpiV ZU1ftl tU h1(''ILI ? Ti mk spfttřivňi ndaddio Ickafc při Mmipiia k iicmu hlíc nkanjí-' $e lirobí-nka pl "1'ícd chvíli unmilu --" pni vila tiši" - ' valit' sc jí od ráni ulehčilo " Pak dodula jehle lin říni hlawm : ""Mam tnkc k vám piohhu -pftjíte mi IfiHkavA Voltairftv Hpn n toleranci — " n tn m li-h nki írrKhi "Víak ar pnu nhhř " Doktor vyhlovíl kvoii rndotnoii ochot ii tázaje mc jak hy mučí kni hu doručili "Žnnctcc ji múžefo nčrili" Hned ] tom odhrnula portíč ru a kynula hraběV-inc1 komor nff nyní opatrovnici aby líknři liovřdcla jak za dne bylo Kamenický to vyKlcchnuv a hc nřetdav kontitatovnl rozhodný obrat k pozdravení n oznňmij že týle černou jicntliékoii v cop pod m rhvilku opřt přijde nž by p ní Jirabřnka w probudila Kdy oWel odeíila také nleena z Tř míi! ft za nedlouho objevila se un konldoru Zanetka tia chodbu Víak řanto poote víela kdy kroky venku m ozvaly a' vždycky povyhlcdiiuvSi zavře la jc opH ní i 1arý komorník který jl tak dvakráte zahlédl v duchu m ul zabroukal "Jo to nojka zvřdavá! Inu o vícm ZMbálka éertova poduíkn!" Hotva U znU vyběhla na chod bil a vzala od doktora Kamcnie Icého jenž právé k nemocné ne ii bíxal přkné vázanou kiuVu n niž do vého pokojíku vklouzla Stanula n ni u okna a jala ne ji dobře prohlížde podívala M nn vreb na dekyf do vnitř řetla ní jíh — Kb řrancouzukýl Obraeela líMy — nikď pnant řko nikde lístek a na krajích ani nrtnuto Jen tu tam nija ký řáďk tukou zatrhnutý — VzaU knihu hřbetem nahoru roz táhla desky jako křídla a jala w jí vytřepávífi AU ani proužek ani miché kví tffko tik nevypadlo Na Hmov fckém oblířejl whM komorné by h vídétí k lámání "Ah nd in jen zaátekt" po mynlíla (Jwrnávíi w pohodila hla vou kvapila do komnaty hví mladé vlítelky ktrá jíž netrpí Jíví £'kat tě # rcmýJíla Uyl Ut vhú zaAtek al ři to ho jak m AotfiflM OoTiníy iť Ž z pĎj&vání knih dojdu ! kIy i itiilit Kiltř (ik ilii la v nich ďi vicní tu jako by vii lni StřtU licbyhi Ziiblňla t" di lll''h t k ml llii h 1'Hlúiň anrlka tédi'li vlcčmt oby- iii'jl'- Vcri l' rit l i' V slk j''šlA dbiuhu do lioi i kd po Vfškcri dt 'nuku spiiíM-k li'll iiiili' kiiibni! To byly Renatiny iiejprljcmiiéj if nejmileji! cIinÍIc oi tcili poil nich Vťécrft za téch ziinních no cí kdy venku sníh pmlnl nebo vítr hlomozil kdy na sede zapo ineiitiVM hoilivctiiu itení i studiu h oddnlii Kdyby nbbé Steydcl vřdčl od kud ty knihy a jaké jsou n h j i koit pílí a midácníin jc liMna Mc' A že nad jednou o naiunté v tichu nočním zaplakala! XIII Tuk míjelu zimu až koneénc bylo znát i pfíStí vicoživují''ího jara Jínili roztál pólu u cesty vy Nchly a jen na stinných místech v úvozích a hlubokých cestách le žely prmlcdiií zbytky sncliu již Špinavého Zaváli jarní véirové silni ii prudcí hnali kh polem hroudy vy sudujíce a huctly híKiiií lesy '' juik neustávali fde po nčkolil dnfi trvající' spínc vzriuilinli Nobé dnfi trvajíce spííc vzmáliali mc ?r" aby hlábli obecná pověra tnAila ncktéstí n zle sobř neobyčejnou vé tíici vt kládula Divnou náhodou se tenkráte vy plnilo co lidé dle povéry své min tekli vínk nesnali Nikdo db o nikdo neumel říci Nafili nebožá kn na Itlilinté haluzi řervenu kinciiiié sosny v b'se na "snicj hofe" N'imIÍ ho podívali se uď'1 íciié pokřižovali a odcnli licho ti tekli však nesMili Nikdo dle o becné tehdejáí povéry iicehtél se ubožáka viselee teknoutl aby se neposkvrnil Mluvilose o iiéin mnoho ní ho nikdo nezrnl Byl to cizince dle všeho starý voják Vc véku pokročil nebo vlasy v vázané nilné prokvetaly Co % ním teď? Kdo ho wlélá n knut ho pochovají? Na hřbitov ovmcii) nikdo ani ne pomyslil a ti co mínili aby sa nvlli éckala nak zmizela vc movrnh pochován byl tam kde si véiM Tiokoiíku iehož dvéře vedly život vzal pod borovicí v lese i 1 méli mnoho n mnoho odpňrcfiv Nejjadrnéjl o tom (Vb rka pro mlouvala 'V lese pochovat tady na pan Ktví f í Co pak to rifiže být! 'o npvřdí kdo takový neznaboh le ží ž pán llfilt tu krajinu trestá nefirodou a liouíkout Což pro ta kového zoufalce máme trpěli kru pobitím nebo sin-hern? Af ho done mou na hranice Jaké okolky H ním ! Kdyby byl eo kalého nebyl by hledal spásu V Oprátce!'' Olerka tlumočila mínění mno hých a anad vétáiny ale byli také kteří pravili In už ti nebude ja ko jindy ponévadž císařský pa tent nedávno vydaný néVo tako vého nedovoluje im nedbaje obec né povřy nařizuje nby mrtvoly sebevrahu na jnráníku ví'e poeho vávány nebyly Colerka s patentu nelekala u vWijak o néní poznfcioeriávala j za to vík na kanceláři v zámku jinak nak mínili Jíí iwtanovena komise aby Sla na místo a mrtvolu která tu jíž nřkolík dní víl ohledala Xdyí pak ulavnA komíne na ee stu se utrojíla oznámeno jí že o bříenee zmi'd } patrná pod ntroweni pochován a hajný té ktrany ohlásil h atarý iíartodéj ký mrtvolu ta uřízl hb vyko pal a jí pochoval fyk tofňti tak Nfli íwí povnUU bouře proti l iť n 1 m I - l! I t ' 1 1 H t d' ' M Il í til I i m i i I ltli ii ť h ' i u I ! ' i llMÍ 1" ' ' n ! t I 51 l 1 ' I l ii i ' V iV l I I Mi i t I- in I 1" ' S b i" V l'rt hblx li t ' I !! H-Ml sii in-IH I 1 1 M - 'tlC I 1 t ' -1 ' iM b li u c Ic ť v n 1 1 icb i' o !k i M'J ť-1-i pvnv" Tk n liié ptiidSii pluti Ibir- lllll- k' IH II l!llM ll- ll l'b'1'lill ll v j i 11 bt ( t in b'd !' !' diiilt Mn jtlMn linctii Uch h I' iM ll 1 k ílc 'll( llil id bl tu t i stKkV piliii' Kli tibo iiítd lib ioietisk' jak i ď' í dbid a pt i ik na kch i-1ti řiiiiKu ii ib po' ne ji ii- uď btida e pain lat nic piv id ď i i a iiíiob'1 'l n promluvil i iďčv tec na pan 1 pin liiiViíti lii-duVoliiViil Pan far ii i Va linka iiilut"ib d i'ititní lidné piiiíd kiincjiil jc a riiubmtid lim jejich duiiuiéiii polikil?llje lll tH-skiUUlliill lásku kil ji Vjdiitné ]iiiin)'ilial Va ví t i ncoihiižili se piínio Sehiiáiui deputace již odcIiVala se pana Neodvážili ho odpojovali ale i-jieeli se neuspokojeni — Kamenický setkav se s kápla není rozmlouval ním o vešker té záležitosti dávaje na jevo svou nelibost nad obecnou zatemnělo stí "Ter by utopili toho tii toiléj skčho u ten je z nich ncjinoiiilíej Si! Véru nebál m Háluinuti na o bcšťiici' a což viď on jej pocho val! Myslíň že ví-dřl o té poví íc?" "Zajisté " " Tak mohl se také nnditi obe--mí nevole — " "To mohl a véru se nadál Al" on nedbal — " odvětil kaplan "To ho obdivuji a véru teď bych rád a ním promluvil "Dostane se ti toho Komise m ho zajislé předvolá !" Soudní komixi' odebrala se na místo sebevruždy kdež také již stranou cekal starý Hartjidéjský jemuž přikázáno před tím abv sem ki dostavil l'o mrtvole nezů stalo ani památky pod horovi" vsak nasypán hyl cerstvy rov Kamenickv dobře sobe všimnul ze líartodějský nevede sobř tak jakoi tenkráte u lidu obecného by- o olivčViiio: nic míru poníženo Htůltfi tu uctivé íie vsak skrouář- né a "pánům" odpovídal klidn a jadrné ilnámil že slyšel o o hřáenei že sel He přesvědčil a když po několik dní nikdo o mr tvolu nedbal že jt poněvadž h mu Incftriist-níka řlovéka sžclelo íňal a pochoval Kamenickému kc prostý ten muž znhbil — Tázal se vidi co lidé domníva jí se o tom jenž by mrtvoly sa- movrahovy se dotekl že stává se nectným a zná li obecné mínřní o neíirodé jež stíhá krajinu kte rá tělo taliového ncSťastníka cho vá? "Vím ale nedbám Jak by mne mohlo zneuctít i dle přikázání božího mrtvé potdiovávám? Každý za n'é skutky ko zodpoví a pru hřích toho ubohého iicpntresti Dúh ve své lásce celou krajinu'' Pánové z komise na nebe c po dívali a každý sí pomyslil ž len písmák mluví jako kniha Vyptali se jeitř našel li Harto déjký něco v áatech mrtvoly na čež on záporné odpověděl Dále se neptali a propustili ho Xcinř li ho rádi ale o tom byli pře svědčeni M kdyby byl diamant naiel fa by ho byl sám od sebe odevzdal Vyšetřování hlavní po vůli pa na vrchního dále nevedeno Mr tvý byl zakopán a tím vSecko odbyto Tak myslil pan vrchní Ale jí-i druhého dne zaslechl doktor Kfl nfriický Že pod okny starého Pnrtodéjského fchlukl se včera ve čer bouřce lidí výrostkův i dospa lých a ti vběhni že divnou mu ziku prováděli tornu milosrdném1! člověku že tu láli a jemu spílali a že mečení beraní ve vříská v hrozná směsí napodobovali Tak bylo včera bylo i dn% h opakovalo se po nékolik večcrftv a nebylo nikoho jenž by j okřik nul jim pohrozil je rozplaiil un bo JJurtodéjského se ujal — JJyl to hl lidu proti němu? třeba nebyl lilu kom božím ozvati e je veliká hrdinství Hnd jak Karnmícký fJartodčj ského v lese uslyW napadlo mu ži by zajímavo bylo % ním pro ! IH lid A ii n i ' i ii tán - UU U l ! t" I ' 1 ll ( 11 l-tn ( 'o? I ' MIlUllIHtlIIIHIIOIlHllOnlIli IHIIIHOI'111" I ' -tl' 1 1 f1 I I i I )t 1 1 [lA 'i tu I) 1 í -ll" Hl lu i i t pnM:! a I in v) i i)li - 'I i i ' t I A ll I i : i5 h b!i i S t J ci ii s J I P ii ď j-Ki Im tmii Vh l 1 ři hu4 ilr11111 P1i vbiíiíH piiji oiit 'Urii líy KUy jU t pltiii květu na ji !lHIi ll hlrla n JMilp!l li nHH k tlil li II Knikiib-Hl l-clétiil t ve pinnďm pilrlii! f)"o itn'U f bi dne Kiilto nii k jelij Jiit f MVslcn měl hlnvn iiailiOenn po jednou ji -í-U Jrt lcihl du it KoiVk a ler lalé poftud kď ii itt ktiUniiu bě!iiiii 'S trt?d se a cild íe lim 'íidce bc lUkv prudce lalukaln V ten kaiiiMi všechny myšlénky iftrno se V hlavě řiiinibly jako taj éel n iicovládl jidi lleJěky ustou piv slnillnll piul (kupeni ilvo-l kvelolli ielt licšlií blliliiikn smekl lezilkvuě ktcfoii pozdravil vsak nejela dál" nb těsně u chod níku pode tíCHiií-uii zastavila slu hovi pokynuvši nby volnii se dal i n před "Teprve tni procházku pan" doktore'" táala se vlídné slečna Z Iclllli' Kiiiiienický pověděl e míní ku starému Piartodčjskémii "A eo lift m i ti t se lidu ž prokriěí? Slyšel jte sinnl co tu prý teif podvečer dělají" "Ano slyšel Nebojím se vAult ano mvslím kdvbv i dnes tnk s i mělo' státi že by se mi naskytla! příležitost abych jc puiiěil a jim vši1 rozmluvil" "Toť odvážlivci'' promluvila živé a rychle Kennta "Nevím jak by se vám odměnili A pro' tmu jdete? Či sinnl někdo u Har todějských sďírn?" Kiiincnický vyznal proč Meciii upjala ne něj svfij zrak jilný ú častenství a když odpověděl za myslila se "Také hych j-j iáda slyšela Ci st nt ně vy bystě mi pověděl --" "Zajisté Jen ráčíte-li porou čet u buile-li možná — " "Ach ano — ráda bych — n také bych váni ráda poděkovala — za knihy jsem vátu tolik za né vděčna—" V tom zavanul pruď sí vít r a květová prňkti tíneiila se na Hoiatu kolcin níž proudilo mc ylíito jmsledních paplskii "Hildu tam s vámi polěsle ty lidi" Kamenický viděl jak laskavé hynula hlavou jak zlelivnka se usmála — a již zmizela květovou prskou Kůň unášel ji dále k -místečku n brzo zanikla rakům mladého muže jenž tuk dlouho za ní hleděl dokud zvučely nu tvrdé vyschlé ceKté podkovy je jího koní Pak se dal do kroku ale bylo mu jeStfi jako ti nčja kém vidění Kennta jej velice pře kvapili! tok že ani ni toho nebyl vědom že sám na aeha 8c nemr zel jak hy byl Jindy znjislé u činil Myslil nu ni ú po samu chalupu HartodčjHkáho Teprve když k ní se přiblížil když okén ka její vstříc nu hc zablý&třJi mezi zeleným niifc-resteta myšlén ky jeho sem e soudí ředily Bar todějského zaatal venku Seď'1 na lavičce stojící ti samé zdi a hleděl zamyšlené před si Hyl tu již ve hlubokém stínu ne bo sfará hruška rozkládala roz ložité hustou korunu svou nyní od květu více ku bílou Víděti by lo odtud k řece kde křoviny i komnatě stromy na vysokém bře iiu k novému životu se probouze ly a dále za řeku na strmon strítf pokrytou tmavým hustým lesem nad nějž na vrcholu vypí naly se rozvaliny starého hrad'! Potsífjnukého Kolem chalupy po Mavy starých atromuv o za v pak tmící se bor jímž šlo se do "modlivého dolu" Nikde žádné ho sousedstva iníitefko tiché ňidné samoty dobře se hodíeí to rnu MmotáWrémij člověku váž né pf-faná tváře Kamenický atanuv opodál po zdravil Utirtodějský níe nebyl zaleknut ani překvapen klidní poděkoval a hosta vítal ítylo vík na tváří 1 na hlase ynátí že mu není neí iltileísí a že příehod jeho budí Jnedftvřru Níeméní zval Kamenic kho jk sa aliiAVIo dále do svřť fjiC "Zftstaáair je tu pěkní" od- i Oto upálí kove Nervová Musť in ni 1 1 1 1 1 M h' Mu lu l I-" PřnICí vinluiy linimenty ! i ( Vil i f íi iui 5i iM j-ot oi ili V Í!IUI :l - 1- W II ť ! lllilíiV 1 -I (II !♦' U ll-l ftt 11 Ol -Ill-Í' llltvll ♦'! M "ll- tl il iU n :h U-r IH1I' ) i) I Li lni l M íl l ť 1 1 1 íi i nf I 1 # it-f IiIh i in' I MWmli kd- ' " x i i)tli' i ' I i i n His-U I t tř i llili 10 v 'i I -i"'!-' 1 1 'V h řin i mí MU ři11 IhM'"m r i'tiH it V il li a-' to tHH :ih l e Inlrti n il-v ť- IMl t IMlťi litu t--t-li rft l'i t n t„ t v _ Klfi liii"lnii íihi i t 1 1 tV ih( lil 1 ťh Vili 25 LRT VYIECrNA PUltiií ! I lliill-dhVuVfi' - riilltlíte ni' tuř M ili'le I--I n fluiť tnsKA 4iii( imiim Vínu tii tt ni-mei' tii! ttvl iS ht jit tiivlli (- e tií nilclj iinjlíi m Nniilm 'iiiii IUrli ? jm in Ihhi In k [i jn-m sťňinliU ilmtit vMiln iiin ir tv Li lvl fftaiik K-h tíťK-H lí'il(i Tu in IihVHii " liaviiii-lo Vire tu 1iiimií iiiil'l j in Viiin p V ile Ho l'k !' In Z:li'l j-m ' Ion ! nlvsti ii tni i' lilium piiion viiMiiki fla mu I i řl-p-tl li" třti lo-tul ii - i I" liniím ilsiivnti piiii'i' Ain 1r:it pniii SlnKriile Vím iKKuji řii tu ni J't" 'tn miie olilnlii nul mním juk lyrh Vftm Cil to mlvili'-411 Ulil V A lil In ífiplať R # hlifj 1'trn Vím VÍi' Icilifé iilrnvt n illuuM ltvt livuti' jeítA illnuho tij'1'Mm niililn mniftimil Jlyl i ii llilifi MHikinill i J'ia ilniKiln VAm ii ni lí'lf'li Imlailt rlaUla Milft finii iinJcIe in nvpďinit ni' k dt vl kilu punovi Mixlnlí tun ' i (Mti''i Mirie Míli) ritu 1 o kniíka nUriun Mrs Frniiccs Otoupalík David City Nebraika i - i i i iM-li -vi í H ťt-f 1 1 rn lri i i i i r y -ť 1 1 iiii ji i i tušil doktor n usednuv na luvič ku kynul Marci aby taktéž uči nil On v5ak zňstal opodřil proti svému hosti n ftpřel se o kmen staré hrušky Mlčel a čekal s j'i- koti ten pán kterého onehdy v komisi viděl ale neznal přisel Kamenický pověděl přímo Při slovích že mezi obecným lidem takových náhledu jaké Hartodčj ský dal na jevo nikdy neshledal usmál se stařec zlehynka li jako btivé a učinil tnk opět když do ktor oznámil že proto přišel aby s ním no seznámil Tu již bylo pa trno že chudé! fnlěný ten drsný venkovan hladkému plínu neví ří "Hacte dovolit jciniinsfpntie- kdo pak vy jste-?" tázal se Htirto- 1 t s (leJNKV "Zámeuký doktor" Tu ne 'tvář Mareovn změnila — linul Sfhou pnk jal h děkovali že Hit dcery jt lm ujal O emíunm- loti se ani slovem tieiinnil "Zavolám Krmil inu "dodal n odešel "Jelit? nevéří" pomyslil Ku menleliý "jíle na jista a není di vu" Chvilku cekul pak kdvř stařec hned ncH jal se kolem hleděli u jiŽ mu v duchu zavtiiířlo lahod ným mírným hlasem pronesené: "Iludu lam a vAmt — " A zase ji vidfd v záři zapadají cího slimec v prAce kvílové hle děl jí do líbezné pfíhledlé tváře její oři zdálo inu jinak žívéji na ziěj hleděly než jindy V tom se ozvaly kroky Harto dějský stanul před ním a a ním Frantimi "Jde se podékovat pravil stařec vlíilnéji JÍŽ také jiiiuk hlt -děl "Pozdrav vai Pán Hfih jem nostpano doktore!" pravila Friiíi lina ber rozpaku přidávajíc inu prostoHrdecné svou iiiahiu alo u pracovanou ruku Pak na pokynutí otcovo ode ála Na chvilku nastalo mlčení až doktor začal : "Je vám divio že jsem k vám přiíel" "Je opravdu nevím —" "Nevěříte muk" "Blyťel jseni o vá samé do brá Ala kdyl jíte přátel nevř díl jsem kdo jste Nikam neebo dím — a nedivte se umU prošlé mu člověku } učeným pán fint nevěřím" "A pročí" "Nejsem sám Ti učení byli a jsou vždycky proti nám Páknó mJuví ale na konee prVee Jen lo kazují že po právu e nám d#je když nm utiskují" "Nclívlm se vám O mn sí víak tak nemyslete Budu upři mným HlyH jsm o vá mnoho a ze vWio jfim poznal že z jiných samostufný ědovík P'mo Id jsem jskířnusl vamH íekému emlífraiiťvl m povídali pak U vy jle ho nkryl Víak na to neptám — " "Jemnost pane pvoř inedb' jste se ujal toho člověka? Věděl jste když utíkal že jo evangelíkem T" "Právě proto jsem tuit pomohl Dragon mi in povědě) Ze to jsem udělal nepovídám pro chlou bii to rouniíle Jen proto aby ste věřil -" "Teď vidím Je vy jste z jiných — ani tni lo do hlavy nejde — " Kamenický so usmál "Takových je Jinde mnoho— Jíž inili muži počíná svítat i u nastane pevní douřúm Čns kdy budo každému volno ku svému vyznáni veřejní se pfíznati — " lbirtodějský sebou hnul a v o čích mu zasvitlo "Kdyby l'án MÍi dal!" zvolal živ? ftlo pojmi tmu se ziiniziv za -kroutil hlavou a dodali "Jak by bylo možná! Cu v rukou mají to ho nikdy nevydají — " "Mnoho a mnoho mužův mV ných a poctivých o lom pnunijo a myšlénku 1ti síří všude už du kanceláří panovnických Vy j'io helvot!" "Ne -- jsem český bratr u snad — poslední Jiyli jsme veli kou rozšířenou církví nyní jsmo stádo rozplnSoiié velikéliu koša tého stromu pahejl kolem néhož nťieo mladých výhonflv Jsme ja ko větrem rozehnaní a tak v opu stěnosti mnozí brutí! hledají po moci a podpory v církvi bclvet ské "Taká jen o ní se mluví O brat řídi jsem sic Mni nle málo slýchal -" "Ach ano hyneme " pn vzdychl slařoc vážná akoro smut né "Víak nás také utiskovali!" pokračoval "Nebylo hnutí sntvt jsme mohli vydechnout! a proto také mnoho našinců se vystěho valo za hrnniee kde jim bylo vol nřjl" "Ano pomohli si však asi má lo zaniknou jako kapka v mo ři" "Má řeč ii také jo tam místem nutili no k římskému ale zase k lutherskému vyznání Ala přeř-o nám to v Cechách pomohlo --" "Jakí" "Vy nevito drahý pane jak pásli a pasou tady po riasmh kni liách Místem so jim podařilo u nezftatalo ani listu ani ava1h písma jediní naíí flulehy A eř bychom bylí bez knih když kníí nemámit Tu na ná krajané zt hranicemi pamatovali tbiklí če ské knihy a pasovali nám je jř's hraníce" (PokraSovíní) Bolení hlavy — "6isem Jsem mři tak prudko bolení hlavy Ž" jsem nevídéj co dělat l)r iWrn ííohoko mS uzdravilo a cítím nyní hezky" píA p August Anderson Kllkenny Minn Htarý časem vyzkoušený bylinný ék neprodá vá V lékárnách je dodíván zvláštními j'dfjatIÍ pro infor maci plít na )r Peter Fahrney & Hon (h VM Wflshiřuřtou íílvd řhíeK" III — Adv