'"""II
iilliili
1
I!!
Poklad
HíMoHihý rlrm rvi
Aloisi Juka
Prd MvJ IIH
řiv chvilku IdliVl m#i'II fiitiij
jkhmill h hltit piitil A '
"ty i™'! JIU I" '''lí h-tos
kfutll dit ''jliého čííMl Vtihllo lit
bio mne li k A ii ni ťhlil jsem vi
tčt I 'mulinu "
l(Utohjd pohlcll lldnCHe til
ln!íii( tel I' pne " "
tmlhi
" hnili e lt:irioiliisk( nn
tlllě ji M Mm" plll ' Upil
inu' niť siluiiHtiMii hlasem min
dý riii!?rnhl
"Atm - " odtušil slutý li-nli'
bez rozmýšlení "Ale rdaliV vše
ckn Horváil "
"Nou? tiy neměla"
"Vím a v rozkoši nevyrostla
Míním jen fa bys pak Mimi v
dile ulevil ii mi bratří v (''echách
Připomněl"
"('Illldil jsem iIÍÍVC IH' Jmiu
Frnnlinu nul n budu i nu dá
e nl! bude linul fili tiie Vím fa
to nutno" odtušil určitě mladý
iniiž
'All' lil II WIS Sť IICHlUŽoS '1
žouil Vrátil se do ťeeli nesmíš
n puk
"Frimlina ly šla u mnou do
#ilavy Tmím ly m-1 1 ftfftc á
ky"
"A já?"
"Pfijdcs s mí in i!"
"N'ikL'1 !' Oiltuil živě bu pne!
co Mnrý Ilarlodějský "Mývalo
híiř a nikdo z našich nešel do
ciziny A jíl tď na stará kole
na! —-Těžko nemožná se rozbili
řiti a pk což bych si tam po
čall A tady jo mne nutno jako
tebe tam abys nám posilu nosil
a pramenem potěchy a síly nás
udržoval VÍA jak leckterý z
bratří jo kolísavý jl tiVlm ne
ustále bílil nliy neupadla vylr
valost jeho ve mdlobu nebn do i
sidel"
"No bratře jií zo-sinnu" do
dal rozhodné
Václav mlčel lnával vílm ulov
prÍMiičlio Nliiri"'
Zit chvílí povcil lilaytl u pni
mluvil tilliiiiiciiým liIiiKom:
"AI'? Fruiiliní! neříkej o Pem
jnim mluvili i luule tak lip"
"N" bratíe řeknu jí vneelitiol
a takt to ať Knma rolioilnn —
Cliecli ať pánem Bolicm odej
de" "A ty?"
"Zfistanul"
"Sám a NHin?"
" fte nvoii povinností"
"A kdyby np Kruntinn rozho
dla í(i pAjde se miimi?" '
"Odejdete o 1'áneni Kohem n v
lnhrí Vfili Neiriytdii jneni nvem
fa rod uiňj v eíinS zajde ale
Pfdm poručeno Uíp nelfl liodni
a rozhodne-li doufám fa liiide
te spokojeni J)á Ufih fWřl
ml ti neliiide v doliríifi díle Tin
yiFekážkn A já zíwtnnu na tom
mÍMt-ř rifl kterčrn léta slojím a
hycli dílo svá dokonal"
Václav eliopiv sc ruky islíireo
vy srdečnS ji stiskl Xepromluvir
avSnk na očích mu znáti byloJ jak
je dojat i rozrndovnn
V útulném salonku pMílejn
hkého zámku ukládalo e Iielké
h-rtt lehounkým závojem jímž
proAlchovaly juko zářící zlaté ní
lé zánvity hasnoucího dne
Venku rozprondila se zlaforú
hvk záplava Odlesk její padal
do zámeckých fikn f na mladist
vou slečnu Třmínovii jež za sa
lonku zamyíljení! ven vyhlížela—
VídéJa na zahradu plnou strom G v
a JiouSlin nyní holých a pře
riČ dále na lesnatou stráň příkré
ho vrehu Kolkolem aní Hovil
ka venku f v komnatA v pravdé
řiedélní klid ticho Žlutavý ik
svit před chvílí jejít4 na parketách
kohereí w zaebrívaje poston
pí] rfb a třál ns vésách a
poreelá nových frohotinách n?i
fuň krbové m Uihnih z!aei
hhn ríiion olejového obrazu je
'0 potemnélé f5d janéji vyniká
f )ep4 potfaví nymřy Kallífw
př"f rozkolnou jcxkyří v jejíž
hloubí plápolal dniný obeS
PříbMIý nyní míhný obličej
i
n
ilil Il ( t I Utni N
J Hl III l llihllll Itl I lť i ťl
h m iy ♦ ti lift nl)Mí
it'ilai'ii'iMi'l n v'il( Jejilm ť
ku Hnibné i!' níťky h
i-pifn1 o leiHirh Hikki'lm Ueli
I dUI lilillliTIX ltt Vt hlIHMMlI
plilidi iltviic jítté imiií l')lo
v i I -1 i ulehnu inM li ňtii nn
lulum iiMiŇii''iniit ftilniiilii iini
nnf H je liSnuliiii ll(ítí nle fa %
ijncbii dli jiltib' daleko
Taká bývala "ntn Málu ImIv ji
Si tlMldVdli H lllll'Uli'b)
sin [obil nd id jeAló nikdo nesljAi'1
1 1 rubí' n lul snuwi váhiií liluťitó
uncIiisIÍ ticiniliijící hie rvbíilni
ho v Inm iiepoiuí vala jíní pnvn
o (o pričíiidi don Volíivn knn
lni' vvmhÍI ko jciliinii "u nnidré-
bf b?olHI" kdyí s liejlepHÍmí
ptYdeli o ivlimmt i hiniliiiival
fa by zámecká slečnu jinlč byl i
veselejší ii mlíivnčjŇÍ kdyby tu
liu abbéa nebylo Ten prf ntliiiui
kaibm jiskřírku a vSeekn mu i
nevinná kratochvíle čpí hříchem
a pekelnou nástrahou
Souedó kroutili blavoii n mini
li fa abli'' Inkovmi nioe v zámku
nemá
"T má včílc tiniii" twdil Vo
la vit "A-ipoft n brnbčnlv mnoho
zinfizc a pak pensím vi'w povaJ
lo $v slečnu lieiif li rodičfiv lilo
jak se říká jen mihuli To ta
ké mnoho délá (z kdyby mřťi
své panství a byla svobodna !"
"Vsak ono jí zle není jen kdy
by nám tak bylo!"
"Nemyslete si Chléb z milostí
je trpký byť byl cukrem posypán
A kdož ví en jeílř je Tajná
trampotu jeho je nejhorSí"
Tak hovořili n mladé Šlecht ié
uč o kteréž jinak Sel jeden hltu
že je mírná a zo se a lidem' jedná
vlídné a dobrotivé
Ted rricsknjíe d Heliem někde da
leko nenslcehlii v zamyšlení
vém že vysoké dvéře salonku no
otevřely a že vyfiel biabř Zvuk je
ho kroku byl utlumen hebkfm ko
bércem
Jakmile Tčmínovoil zahlédl sa
mot nu obživla i vyjasnila se je
ho zamyšlená zachmuřená Iviíř a
v očích mu podivné zasvitlo
Stál tise a byl patrné rád to
mu neočekávanému setkáni Jin
dy (hladný ale hluboký pohled je
ho nyní zahořel opíraje se nit šlí
Mou poMnvu sličné dámy VSids
netrvalo dlouho Iíenafa ne oblé
dla Kpntřivši hrabřte pustila-
kvapné ruee % lenochu a néio má
lo od okna odstoupila Zdálo se
90 se diví tichému příchodu hra
béte avšak nebyla nikterak pře
kvapena
Za to hrabě by l ponékud nn raz
pncíeh Ví li Renata fa tu již chvil
k#i stál a ji pozoroval? Nad to
m'nsil přemoci dusV-vní rozruch
který ho tak opanoval a na chvíli
přemohl Tvář jeho nabyla zase
prvotního klidu a va zraku po
hasl váfinivý záblesk Ptal se klid
ní po h rabíne dokládaje Ž jí
tu mínil zastihnout! Renata od
vřtila že sama na ni Čeká n Že
zajisté přijde co nevídét Jírabř
Cbamaré ptal se slečny Téminovy
na zdraví Dékovala dodávajíc
"Ranní prdocbázka mne valřn'
občerstvila Holení hlavy mne ft-
plné přešlo Vzduch byl dnes zvli
žté čistý a svéjí a tarn nahoře
nad to panoval takový klid — '
"Aj došla jsf fedy nahoru a
na hrad?"
"Ano líbí se mí fam"
"Zvláštní rnísto tajemná pft
da !" a chladný pohled hrahčte za
w pojednou nabýval žívéjšího vý
razu a lesku "A osudná" dodat
" Myslil zajisté na mou prácí
na mfij podnik Ano — vítelí
vy jfcfe mné rozhodn v toni u
tvrdila? A kdybych dne ráno na
hrad si byl zaáej hyl hyh m tam
a vární po druh- d kal řtála jnf'
na kameni naboř v paláeovém nk
"KtarmU jřn tam opravdu j n-
c jak pane bral'5 to víte?"
"í)nef fif tifivím ale tuVrf
kAyf jsem vit poprvé fam ví-
"řfd in bylo? V trn nepuma ti-
jí ž bych
' I i pfed lulliliH l A
H 1 I '
IUibni ! dli tm i-jmnl Míl
V- t-il i Hrt l iiiiilrtbi id
I dv pléd lim fl jí krs juiv mu
! ni lir jiii Mn IihIiA ovl i
'1 l v" lt lllill1! tl l
)! př- hh n l tv ! 1 lh
jellj Rlil II bV !l UH ÍU 1'Mlit m
nli M řití t } -% kil ifili"ll
U lichutliU litidu suulil p
lni Iwiic odvinlil ledním
řiUvlhi ileiiiibn iiebvla ílt její
Uťťllé pnřiiMiv nt i í ale pnlileil f
lit tii-iihvčeV'0 Idonldi) il 'lrt#'i
jí iiionlid endda i-e od u'lm iid
t Aloi Min bv la 'e Jilo bv
illinlniM a rári ofíiiieuila ji
i IVhsI jii lilbi llieřnii lidi
bili ťilllll jen li pidlleil j'h j-
n io jejilm v iiílta uiiltiil
NrliWabi se heiiiublil biiel pru
liilluili čekíibi na jelm vvsvřtlo
id
"01 ehbipeelv í bviil jelil lu
liiřo" mluvil brnbé "1'iiHio vy
ebázel jmmii na brad jeid nuio
divnou neodolatelnou moci k i
Im poutní n vábil Znal jni vS
e 1 1 1 1 y míslaosli tile novu a zim
va mne vábily památky iliivuv'0'1
vékfi lilmidil jiMii reMMilliiaitd
nebo sedni jsem med sin rým i
zdmi Imiil jsem blniili do (ajo
nnélio Iňmi Imrv o nčmil lolik by
lo slýcháno 1'řed dvneili lety
jsem přišel na hrad jfdlloU Ti
horkého letního dne v poledne V
rozvnliuáeli vládlo hluboké mrtvé
licho nikde nebylo človíčka -
Tenkráte jesle nebylo luiliilaee n-
ni poustevníku Vešel jsnn do pa
lácového nádvoří n sotva h jsem
vkročil hrnnoii staré vče spatřil
jsem mladou sliénoii dívku "
llrabč hleděl tfr před se jal" o
by na onu dívku se díval t p
minka la živé ho zajala že jal
se zdálo na vše kolem ziipomričl
Reiinla stála tu jako okouzle
na tiše a poslouchala napjaté
Svit denní v k omnuté pohasl
příjemné zášeří se kolem uložilo
fen Renata v ob fič stojíe byla v
poloKvélIe tváří hrahM iirčilř
však nevídéla Kepozfirovala
temtié líce 11Ž po hčlostimii vlá
Henku se zartb'lř Illat jelm znč-l
v lu chvíli podivné jukni taje
inné
"Stanul jsem 11 vybité brány
jako přimražen" pokračoval hru
bé "Zjev mladé" lé dívky velíce
mne překvapil Stála tu v jakém
si volném bčluvéin rouše hledíc
před se upřeným zrakem lr
zdčjl teprve tuju napadlo že dí
vala se sničrcm Ic rohu na nérn?
jo záhadný nápis Ale tenkráte
když jsem ji zahlédl ovšem toho
jsem si nevšiml Mne jeri líce o
noho libého zjevu upoutalo Léta
minula od těch dob nevím tiž
dobře do podrobná jak byla o
děna flle obraz té tváře z du5c
se mí rievy tratil — - a nevymizí t"
Tu se hrabč Chamnrí na okn
mžik zamlčel
" Nevyt ralil nle nad obyčej ur
čili v myslí oživl když jsem vU
slečno poprvé spnťřil — "
"Nemožná — n kdo byla onnt"
tázala se tichým jako stísnPným
hlaein TČmírioví
"Nevím — jev"
"A víček rátf jste lm nespa
třil?" "Po tom dni několikráte nle
vždy jen v poledne"
"A nepromluvila?"
' "Nikdy JA ' počátku byl tak
udiven že mí Hni nepřipadlo a
bych ji oslovil n9 po čtvrté uy9
jsem ji zahlédl učinil jsem tnk
Ale jakmile první zvuk se nzvnl
zjev se rozplynul zmizel rázem
jako by do zeroř zapadl mnř
bylo jako bych prohlédl ze srm
A přece jsem bděř"
Hrábí byl lzdéky ku přdu
ptftoiiplb
Renata sebou hnula 'a bylo jí
jako by mřl ustoupili Al n-
byla n to aby tak iičídhi Tí
kťfi nevole jakísi padla jí na pr
hh nemohla promluvit a jen 1
ílovala zrakem hraběte jehož po-
hled jí ovládal Takhle ha doud
nikdy nevidéli
Cítila temn jak by ráda hy
ín kdyby přiSla hrahénka KA?
M jen orneSkaUf
"ÍWm ví" mluvil hrab?5
když byl na rtkarnžik s# zml?l
tonem bmkavým dft věrným jak
ne-mívíl ve zvyku } "hífovm fotu
toho neuvěřil} z#'bovejb víeeko
pffrím f fajřHtí — vy však —
dřiM jití rnn 1nk 9'sl přípamt#'
vala ~ví fíbfiA tví ř fn
váš pohÍH IfřaM Jijj rmrti
rshel i' e a litn j ni U řlt
I' In lid bvbt ílwil ) Inníd
t tnťol
IiVuíIh liiipidOa lííliel lll
I i j) IimhI na Idiflni 1 b l n t
dl "l yi M Id eodllhA lk
I I u 1 vi lni jt-i b
I 111 ll'l pl il JÍ V lé oilHV''
uv liiill a Ide ul di Iv e a
jitin Hvl nldc Slejb I
llnbč lo hned nopijirmňl
bulila spniflv Renniu s hr
IČim hd palní1 prekviipeii Ni
lem iiiikub Ho mu rakubb
i plťlIllIllV s t kiilllkll díl k'Ut
kil nk řiiio nah!n liee bii
dl l(i hVlmla jmi dvílíh ublé
dli i hrubé Inm e pmlívid Sp t
liiv nlihíii n bímiiil se nl ješl
lak wriiš-n nemohl íliiiel r
mluvili
Abhé hfiioioiv nl lilinlk(iii svým
pfliiheli fa pťiiel pfn slečlIU f
Témie 1'iiní lirnbčtikii fa se roz
bodlu fa nepii jde do salonu nl'
že roslnno v pokojích luilid tak'
měl abbé slečnu 'doprnVodill ''%
roveň prý poslala pro pním b ru
bete myslíe ži mcšlwí ve svýrh
pokijiili Tu n promluvil
"A myVle éekali JViďmc!"
To už byl jiný hlas
Podědili vykročit libbé jen ve
dveřích nn okamžik sliiniiv snlo
iicin se hbité roblédl jako by ti'
ilitěl dobře přesvědčili 11 místě n
okolnostech neočekávané siluae
Sli korridorom j nni hrabě ani
slečnu z Témie tiepromlnvili Ab
bé prohodil několik slov 1111 Uio
rá sám nemyslil nehol' nčlo mu
V uSieli: " — t vář 11 len váš po
hled -"
Společnost dnes 11 hraběnky
dlouho nepnmoShalu Nejprve sám
hrabě se vzchopil pak ahbé h
píiroučel jen slečna 7 Témie j"
šté zňslnla poněvadž ji hraběnkn
pozdržela Někdy sličná nyní
však vnliió odkvetlá pmd eblnd
ného neveselého výrazu ve pří
bleillém suchém líci zpozorovn
la Že Rennla je- nějak málnmluv
tiějš!) myslila vňak íe příčinu tt
bo ještě cliornlia která slečnu
dnes ráno stihla
'Isoiic konečně propiiiítčmi {i
nutil chvátala do své kmniiaty O
jak byla ráda Když komorná o
deslil II Onu o MtiiMilé v klidném
svém zákoutí f ocitla suma ne
střežena nenucena lihy po chuti
jiným se tvářiln
Uvolnilo c jí tu avšak líseři
od nl neusloupilii Jako dusný
mrak tížil ji výxtup v Hidoně Uy-
lu ještě mladičká aHšak trpkA
zkušenost jí nahradila několik
let ovšem ne nadarmo ale za rnno
hon trýzeň jemného srdce Rena
ta shasivši světla na dvrniramen
ném svícnu n lože ulehla ale rie
spala V mysli své zašla zas ač nera
da vzpírajíc K( do salonu Vidě
la hraběte jeho divní planoucí
oči slyšela jeho hlas se zachvíva-
jjií — cílila Sne: nehasl nou r—
Ob hčduého toho postavení! —
Trudných těch poměrfivl
Rylo jl teskno f
Vymlouvala hí vše u přcen tí
seň nezmizela a za chvilku ozval
n tmavou komnatou tichý ovSnk
usedavý pláě —
Jen iihbé hc spokojeně na I0?1
odebral
Přemýšlej o tom en hyl v Kalo
ně zahlédl i zaslechli Pro něj to
ho bylo až dost j bylo mu dobrým
základem k dalSím kombinacím 11
domněnkám Ktrnl sobě se v duchu
usmál Ach z dosud ničeho ei
nevšimli Jak dovedl hrabě ta
jili — A mýlítí se dnes foť u
mohli vh]yt vSecko tak prav
dě podobuof Hraběnka už dávno
uvadla a hrabě dosud muž jarý
pln ohně — Abbé spokojeně
na lože ukládal
Ryl 1 lidí ktří v duchu ra
dují zamíří lí ělověk zaslepeně v
záliiibriou kd ÍJuď se baví prostě
jej pozorují jako mouchu v pavu
čině buď ťěSÍ fa poklesek j
ho ukázal jimi zbrai kterou by
vt vhodný Íh% proti němu mohli
namířit Abb4 pocítil obojí tuto
ťJmonlekou radost Nepřipálilo
mu aby 1 lidského wneita napo
mmil varoval Ten jednu sfarost
měl
M sleéna 7 Témie? Ví lí o-
všem je j arozuména? ZevnějIí
chování víVřko lwu odporovalo
Ale abhé nvř7íl ftiěfinii
Nl
"m bbon d l V Hul j
(tí j-ký f oliU JijMVi l o l'l' i t
IČ nddiiini V d!e v 1 10 in i
ďt'ii'm VÍ-Mil hofrbí bolUV
lviČ jejd loilin' kui II'
pnbila m lidm "l'řitl- " I lif"i
tl lÁMil Lvi l f ' l'l ' l''V '
dolil" lilol I
IlolllIllVftlř plňUHl e P
Vicrej vcilaei oiie nou
dbuiliý čas pdj rmiilina bvli
venku a frtvlnda ilenie květy
n livčudaiiii pottudovniii' V-!iu-in
svČluiee iiejpive Im
ér pubbdlii ht-ud luk! Šedi nad
bniliili tile lWlr llledi pod se
pllliýilí lib o 'Mil? Od lé ibby
co lia úsvitě s- t "modlivéha ďi
lu vrílil' je lab málomluvný n
nmvšli'iiý
hekalu se í Váebiui nčeu
pOhodilo Ptala se tliv však ji
Upokojil že je zltáv a veel
Olee ncbvl mrzut u něčem jei
přemýšlí lpo Im tedy nechat í
I Vedla na lavici ku velikým tma
vým kamnům Nachýlila poněkud
hlavu do lýlu a již sama uví
zla v myšlénkách a lo hluboko
NeshScIa niií jak vítr chvílemi o
lenící polfiísá jak do ní občan
Slehlí Mielvm nncTošlovým pod
okny rostoucím hukni ve siru
uměli a ll chalupy znčl jí temno
jako zdaleka
Všaktě se těšila fa tento čas
bude Václava ěastčji vídati Jin
dy lil pobyl den dva skoro nikdy
déle led však delší čas musí tu
zůstali poněvadž ho v okolí vSu
de stíhají Ovmmii bude lam v tom
pustém ošumělém sklopení ne
přece mu lam lip než 11 vězení ne
Io na álčkii v pustých lesích
A ona ho častěji uvidí ~- zejlra
zas —
"Frantům!"
Trhla sebou TJuka která lysé
čelo otcovo zakrývala položila kc-
na stříl a děvěe uzřelo v plném
světle vráskovitou vážnou otcovu
tvář Vzhlížel k ní — pohledu to
mu nerozuměla Vstala
"PojiThlíJE"
Mluvil klidně nicméně tušila
že se nčen stalo Ne nadarmo tak
od ránn ~-
" Poslyš bnr upřímná jako
vžilyekv mluv pravdu n neohlí
žej se bude li fobě nebo min
vhod Pravda je trpká ale zdravé
kaření"
Pánu z široka oči otevřela Di
vila se
"Máš li Václava 1 luníkova rá
da myslím i ficknl jen klamu
II se -'" j
Til již hleděl zase do stolu Jen
oka unikem pohlédl na dceru a
viděl jak jí líce vzplanulo Od
vrátil znse pohled — Mlčel ce
kali Frantům nepromluvila
"On tebe také a chce tě fííkrd
o tebe Nebráním nle to yí4 z
tady zfistat nesmí Musila hy s
ním Já tady zfistnuu imisím tu
zfistat Na to se neohlížej Pán
Itfih vám požehná' Teď jsem ti
řekl všecko jdi ležet a zejtra
mně povíš jak myslíš" Nežli
Franlina se vzpamatovala a slovo
promluvila vstal a sklapnuv kni
hu odešel do komory
t
Neklidná lioe plná podivných í
děsivých snu minula
Slečna z Těmie pozdě usnula
záhy se probudila cit tísně n ne
spokojenosti ji neopustil Co v?
snu rflzno přetvořené ji soužilo
nyní v pravé své podobě před ní
stanulo Ale % jitrem sil n rozhod
nosti jí přibylo
Ustanovila že bude se pře
máhali že bude pokud možná zdr
želivou opatrnou aě již včern
když na loži o všem přemýšlela
sama sobě doznala že ničím vo
svém chování nezavdala té nej
menší příčiny aby - hrabě mohl
tak mluvili jako včera
A jak dálef Jak kdyby se ne
mýlila a hrabě určitěji promlu
vil? [ na to jíž pomyslila a v nitru
svém pevné rozhodla — Ode
šla ke snídaní Hrabě vždy a hra
běnkon imídával dnes však nepři
šel Renata u' oddechla byla
však v domnění avém ještě vh
atvmna
V poledn pak když hraběn
kou vstoupila do jídelny stál již
hrabě o kna a hleděl ven Rena
ta bezděky sklopila očí ala vstu
pujíc postřehla pátravý pohled
brabW
Stolovali jako jindy hrabě byl
klidný o néeo hovornější než rní
Pohodlí nohou
Mii HN'é ncr pil ll vin
Mvlir l't r 'M 'iif tft
tp ♦ i Mil t tt h ttm
tllr UU ImI tt'- ii"nk
tfilř:' I 4t I t si
Severův
Prásek na nohy
F t rwJi lUrnl
t Uk Mltl m ptn4 ij'i Jíi
l'l ť) pílmn pAttk M nohv
S ttll# i #1 Jii-v Itoeliu iwn ptt ř
ckulo íni Ji i pod lpJU Uí
(ilui rin nelil oL uvH l ri
tyiti m " hochu i davliivliil
poooK Cena va tmi 1 la oó
JŤ7Ti"iTTJT'Ti m:
Val v obyéeji Za lo slečna 1 Tě
mie iiiénč se riMiiluvy účusiiiili
llinbc I070 vsiid ode stolu ona
luiije maiicloif) o zúslniie ilncs
1I011111 piinčvndž má důležitou prá
ei Odpoledni1 hb jasné sIiiih"'
svílilo že však poněkud vítr vá1
neopustila hraběnka pokoj za o
slečna z Tčniic idiyslala se na pro
ebázku
Sesliiplljio V jízdeekém oblekli
se sclmilú otkala nbbéa fslcydla
Stanul pozdravil pak se dále 11
Ural
Proč jí přišel do cesty?
Zdálo se jí 9v so na ni zpytav"
ostře podivní On snad včera sly
šel! Slyšel li opravdu — n Hena tu
nemálo se lekla když si vzpomně
la že musí ještě před vánocemi k
němu ku zpovědi !
Znala již jeho zpovědi— od kaž
dé vstávala majíc čelo potem za
roseno jsouc duševně zemdlenu
znepokojena — A což tentokráte !
— líaději pfijde ke starému pa
nu faráři — Ale hraběnka nedo
volil íicnalii vyjela ze zámku — Te
prve když svěží vzduch jí líce o
vanul a vítr vzdul závoj nn jízdo
ckém Iřírohéni kloboučku probra
la se ze svých neveselých tuyšlé
nek a chopiVši ♦ pevněji krásně
práčova m! uzd v pobídla svého bě
loušo do rychlejší kroku
Potštejnští nejednou viděli zá
meckou slečnu na koni a přece
zase přiskakovnlí k oknům a ven
na zásep vybíhali aby na mladou
jezdkyni se podívali
! I hrabě když pod okny dnsof
koňský uslyšel kvapně vstal od
psacího stolu a přistoupil k oknu
A jak pozorně a jak dlouho ven se
dívali —
Zrak jeho stíhal mladou štíhlou
jezdkyni útlých boku přihlédl-''
líbezné tváře- Kfíhal ji žádostivým
zrnkem až zmizela
Pak ještě zňstal 11 oknii lile
děl před se a zamyšlen -— Zatím
už Renata z Tněslečka vyjela a dn
la se ven do pole Jízdný sluha
opodál za ní jedoucí se tomu di
vil proč slečna dnes míslo sjízd
nější silnice dala se polní cestou
Hama to nevěděla hledala bez
děky samotu
(Pokračování)
Řádný a zákonitý
Jsou milliony lidí ve řjpoj Hiá
tech a v Kanadě jimž jest lék či
stící vnitřnosti a napomáhající za
žívání naprostou nezbytností Tri
nerovo héčivé Hořké Víno jest
řádný lék k lorniilo řičclu neboř
jeho součástky (hořké kury byli
ny a kořínky) náležejí k nejlep
šíni jež lékařská véda vůbec zná
Jest významno že Trincrovo Léčí
vé Hořké Víno bylo prvním žalu
dečním patentním lékem jemuž se
dostalo schválení spolkového de
partmentu pro vnitřní dávky ve
Washinifloriě a uznání že ve všch
směrech vyhovuje prohíbičním zá-
Jconňm Tento lék nemá nic sno
léčného a "kamuflážovými libově
}ní nápoji" Jeho účelem jest či
stili žaludek a používali jej za
nápoj jest nernžno Proto každý
nemocný dostání1 jej v každé lé
kárně jnko dříve Také formule
Trinerovy Angeliky Jíořké výbor
ného sílíule životních síl byla
schválena dm 2 května líMíb a
každý lékárník jí má na skbdé
— Joseph Trlner Cornpany
1'IÍ'J ft Ashland Ave fldeo
ÍII Advertiařmenfc