Kiillillllllllillííl
ivnroK pni i ímvNA im
¥
1
íi
14
í i
I
iilillllllliliiiliiliiiilllílillillllilUilllil
Poklad
Aloí JttMkv
iiiitilllllltllllílitil
X 1
1
IV
jmi
Mimi v muž jmi krajskému
dlitrnu (Hukl t očí říVta! li p
klftjl X H) tul kterou bl tlk
Karli?' llkl jl SC titlll in
luštím krimi blúko stojícím 1k
i tlhylo ItluŽllA t dola jej po?t
rovni i áiii j ak Itsclil Všecko ď
ifc iír h i noiiti co se na tuniri
dálo
Ičinil tk aby viděl co j'li
pronásledovatel íi jtinm i že mu
I v 1 nezbytně 1 tVÍa oddechu O
Idičcj se tnu řdč-l od prudkého na
ináhavého )i('liii h hojný pot skro
jil rolo i líre Silné oddechuje
h r el Uhirtivin zrnkem iiola lni
rent i Zahlédl již krajského ilni
iritna jenž nyní u kočáru se '
stavuje O běda! Ten tmu v kočá
ře zajisté poví — Mladý euiiifraiit
opatrné vstával sáhaje po těžkém
uzlu který l l Zil keřem složil
Již m Im kvapné uvázal již chtěl
jako štvaný jfN-n znova l běhu
M dáti Co tu? Kočár ujíždí
n dragon 'lává se tni levo od cesty
do jolí — rovna opačným mih'
rcm !
Tru v kočáře mu snad tak i v'
dél Ale proč' by dritirotui klamal?
Ci uprchlíku neviděl? O zají
Ntě že vidci u slitoval se!
Hleděl zu kočárem hleděl do po
lc za drairutieiu k ríku uhánějí
cítn 'ti z hluboká si oddechl (V
kal chvíli odpočíval pak sebrav u
zel dal no do kroku
Nespěchal tak jako prve nic
volněji hrul se neširokým pruhem
Jiřímu k nedalekému hustému le
nu Tak obloukem vracel se za
se liim odkud prchal — k nu
Mečku
Chvílemi se zastavoval iuihIuii
clinl rozhlížel u fa nikolio neví
dři tt tlit! neslyšel kráčel zvolnil
vpřed Myl již vel tu I tmavni 7a
nedlouho zmizel v Séru lesním —
Studený vítr jenž prve hvízdal v
Sirém polí zněl mohutněji ve vr
(diolíell H Ve Spletitých liallizích
černého lesu Dlouhý Šedý mech
rhvél 80 tlil kinelieidi jcŽ chvílemi
o Nebe se trouce zavrzaly
Místem byl jmdi-ost hiintý mí
dtflil jen borfivcí nebo brunátný
nyní vřes a zelenavý mech Kol
kolem plivlo
Kmítfríint mladý nniž vynoké
vznmtló postavy jiříjemní tvfiře
a kuěernvých vlnsft zaNtnvoval m
(diéas pilně w rozhlížeje Neznal
tě dobře len a proto Ink opalrn-'
V před k bral aby z jtravěho umě
řit noMcSel Sel dlouho les již zn
klojiovttlo íero Koneéně kmferiy
pořídaly a oponou jejích haluzí
primvítfll jasný pruh — JcStř
chvilku — & mlmlý muž Mtanul na
pokraji
' Uzřel před uchou nedaleko za
zoraným políčkem ehtdupu o tut
motě idojíeí hodný kun z chalu
pou řady htroma na řítrmém bře
hu Orlice a za ní lesnatou horu kujíc přijala milý dar
rozvalinami 1'ofStejnnkýmí Mí
iitpir lloidk
l lttutnu krtpne oteurU
Utru livbjlu pninf) ati jak ibtm
pmdi-e tíhla jk nuh jí o líu
e kmitl klapla a npr
rblik tttuul ini lantilíř' iti-k!
vroiiiMii ruku
lUModrJký jdu UdlUlií ítl bo
jií díeíííh
"V Irtito ťíH" ntánl e tarý
kdJf bl mladík hí us-dl
"N'ed(lo tni ule Zllichhl tninV—
Vědí fa JmUH tU I'ťi'xílU fi
ukryjte til tu ~ " a ukánd tm
rance t 1 vtruěnř Je pivédel
jak byl stíhán a jak unikl
Mautina tiiisloucijala upnul
ný m účastenstvím uěi nd výpravu-
jíciho mladíka neodvrHccjle Kdyl
lopovědcl ronduvil titarý Marto
dejský ehuiuře řelo :
"de chyba Vědí o tobě a ne
lají ni pokoje n tč najihni "
"O mne nrběží ~" llslllíd
IloWik — "nt u to a ukázal
na uzel pod lavici jioložený "Ten
ukryjte jú l tu noe jiějak utrú
vím"
liartodějský chvilku mlcrl pak
promluvil
"O riiuei- nc nestarej — ten tře
ba donese lVuiitina do dulu a
ty™"
"Jň bych tam také přenocoval"
"Ale není všecko tam iíichyttii-
no jvdoz pan iy [lomysiii žd v
tenhle ěa dostane s nám hosta''
"Víiik tam nezmrznii Tady ne
možná mi zůstat Kdož ví nepřij-
loil li ještě dticH"
"Možná dost — na mne si nej
prve vzpomenou — a starec se
trpce usmál
Horák vstal jako by hned chtěl
odejiti
"O chvilku není Zňstwí a od
ioěiií si trochu"
Zatím už Friintina lnice h vo
dou nabravši nu vidlice vstrčila
jej nbnilnč do inístřje kdež oheň
byl v živém plápolu Chystala ne
nadálému milému hosti na k voj
večeři Otec pak vstav vzal a jm
ce starý ňiroký pytel vecpal ď
něho houni něco slámy a suchá
drobná jmlétika
"Ostatní bude na dole Chlél
vezme Kraiitina l'ospě5 si n jí
dlcm tma už jde valem — Ae
bych sám a tebou ale tu mn# ji
více třeba"
Horák zatím jak starý pro něj
pytel připravoval sehnuv se vy
táhl zpod lavice uzel a i něh pěk
ný květovaný řiítek Frantina kle
čela u otevřené nístřje přihlížejíc
vuřl li se již voda na fikrop pak
pohlédla vzhfiru kde nad til Mta
nul mladý muž jako bujný ztepi
ý strom Zář fdiňoví jež jl i
zjilna ozařovala i na něj padala
i v ní zardél se hebounký Šátek
pestrých barev který jí jiodával
"Je pravé saské práce Matka
ti to jmsílá"
"Vzpoměla si na mněl" a dé
'A tobě takě něco tiesu — no
steíka se zámkem odtud vidétl ne Jvý Špalíček"
bylo
V právo stranou řeky [robě
lávat se za stromy panský dvfir
Smrákalo se sníh řídko poletoval
Nikde Živé duse Cprehík přeběhl
od lesa pře pole jako stín a sta
nut 'i chalupy do níž nahlédl
li velkých kamen stál černý
dřevěný svícen na něm hořely bo
roví louče Jedna z nich obrácená
do uvéfníce ozařovala starého mu
že jenž sedě před tkalcovským
Mavcin něco vyřezával Druhá ku
dveřím vedle nichž na právo stá
la nebarvená dřevěná police Tam
rovnala právě mladá dívka talíře
z nichž několik jen bylo bílých
květovaných
Jak se na Špíčky postavila a do
výSe se fiatáhlavflby na hořejší pr
kínko dosáhla bylo vídétí jaké
j pružné vysokě a souměrné po
ntšvy i při tom pohnuly sebou
dr trmiví dlouhí úplety vláno
po zádech jí ffplývsjfcí NsjwJnou
m obrátila trý wttž její otec
pozvedl takí hlavtt Naslouchali
Ven ku ozvalo klepání již po
íJrubí
"Jdi řVuntírm vení"
Oívku Sl l v aínf otáala
íáo tQ
"Mád uvidím a! dnes ne ]nU
zítra nerobalujj víak té bezto
ho navStívím" odtuSil stařec —
"JeStě ti přidám — ' a přístou
[iv k policí odáoupl ji ode zdi
oddělal malé prkénko z pod zdi
rého vytáhl knihu riepříliS hru
bou
"Vemí ji prosím tebe n sebou
IVijdou li jako že přijdou pro
hlédnou víecko a na rubv obrátí"
A podávaje knihu ve tmavých
kožených deskách valně ucílou
zčernalou pravili
"1'bohá knížka — co pamatuje!
V kolikerých UŽ byla skýSích!--Víí
li pak kde jsem ji naposled
ukryli" a starý Daríodéjský se
trpce usmál
"CoŽ tu prohledávalif"
"Je tomu asi rnřsíe Farář by
nám dal pokoj I kaplan není zlý
ale na zámek přiíel jezuita a tei
z nedlouho začal avá dílo Víko
lík modlářek kterým j apoíto
lem jisti mu nesmlíelo povědě
lo jeítě víc nežli M n ná poví
dá Nedal l pokoje až nehnul ko
misi kterou taká sám přísVd lf
rní to bylo vidět fa je jednoho
řádu a lužeekýra KoníáSem Pro
hledali vlečko tvní t4 yrchní-
ltjl i Ihíu n 1 iHklp d Uj i u
tffií doU e hl ď
Jut''
"Tanit"
"IV1 ni v íahiabána
Nad td Mál vtkán unii fuby a vr
M tia pnv V0 h pdiřciimi
iMlchárrh Tedy ji fimi sebou
tam bude jitějí Cikšn iiAm v
irl
llotk mv khUku Matou "Tra
' tril ji d silm urlu ?
tím l Kratititia snesla talíř chléb
a juiptavila ťiktop Mladv mu}
musil iiÍM'dnnut a dáli se d jí
dla! ťitiil tak a chutí nebo v po-
ledne se Jirnidd ni najíst aprud
kmi c Un % lillvrl aiun ci
jedl ihystala se dcera MaHuděj
skeho na cestu
"Sel bych sáni tebou" pravil
Martodčjský "ale Frantiiee je lip
aby byU v lese neli samotná v
chnlujié" —
Mladík poivl se taave nn
starce než ten ani slova nepřidal
Jen dívku zbhynka se usmála ja
ko by rozuměla co otec myslí
Horák vstav podal hostiteli ru
ku pak naložil si pytel nu záda:
chtěl hby mu také ne přivázali
Ale Krátit inu postavivši bí ímě na
stůl naložila si je sama hbitě a
obratné Majíc teplou loktuši ko
lem hlavy přes ramena a prsa v
zad uvázanou stála tu vzpřímená
jako jedle a svižná jako prut Vy
padala statečně Otec jí několika
slovy poradil co by měla činit po
té vykročili mladí lidé do síně —
Starý Martodčjský vyšel ven ob
zíral kolem pak se vrátil oznámil
je Z nic podezřelého liespoZoro
val Vyšli
Hledě za nimi viděl v šeru tma
vé jejich postavy jychle se k lesu
ubírající Již je tma pohltila —
zmizeli isanodeiskv donic za-
vřev vrátil se do světnice
Nastrčil novou louč usedl opět
na své místo a chopil se nože aby
I 11 VI I l I # I
dodělal heKiiv Kiizei ze snvovtno
lřeva Než práce která mu prve
tak pěkně ubývala vázla tcif a
stařce bezděky zamysliv se hleděl
do země drže V jedné ruce ndž 0
v druhé nedodělanv kužel
vář jeho byla zachmuřena
vráskovíta Husté Šedé obočí vi
selo nad jiskrnýma očima jež hlu
boko v dňlky zapadly Nos měl
krátký ale zahnutý orličí V ce-
é tváři zničila tu pevnost odhod-
lanost Ifikali o něm že je paličák
i podivín Na lidi skoro ani ne
vySel zřídka kdy v kostele uká
zal a to mu nejvíce škodilo Vy
pravovuli o něm různé historky z
nichž nejedna byla vyiiiyilenaj ne
jednu pak zlomyslná Mnrtodéjské
mu zřejmě křivdící
Známo bylo že je muž samotář
ale k lidem ne nevlídník tt nccitcl
ný To I ti kteří na A sočili v
duchu musili doznali Tvrdilo se
obecně že má divné tajné sjíolky
než ačkoliv ho hlídali a stopovali
v ničem ho nestihli ba stalo se že
on sám je zahanbil a několika pe
jiauský len přUti
jejieh se poděkoval
Tvrdili o něm že je písmák že
má zapovězené knihy — (jiní do
dali že čarodějné) — a když pak
farář ho navStívil nenašel ani sva
tého písma (tenkráte zapovězené
ho) ani jiného zapovězeného spi
su ale za to v poličce Kochemňv
"Zlatý nebe klíč" a na Černém
trámě jjode stropem kroniku o
"zemi dobré t j zemi ("Vské" v
kteréž neshledáno věru nic závad
ucho Mylař přijwána a věnová
na " velikomoené císařovně nebe
i země nejblahoslavcnějsí 1'uiiné
Marii a mésfanfím nebeským av
patronům feským"
A přece mu nevěřili
Moilivné bylo také to Že před
několika léty když potštejnský
hrabě byl v nejlepSím a nejpilnéj
Sím kopání na hoře v rozvalinách
starého hradu že si dal prý sta
rého Martodéjského na zámek za
volatí Vznikla řeé že Martodéj
ský má prý nějakou vědomost o
tom tajném pokladli a proto že ai
ho hrabě zavolal Než stařec jak
přišel tak odešel a hrabě byl prý
velmi mrzut
Mnozí tomu nevěřili a smáli se
jak by takový chuděra jenž v lě
té zedničí & v zimě vyřezává
Ikflléí že by ten věda o pokladn
nechal jej mrtvě v zemí odpočívá
til Než ne neprává namítali tl eo
tomu věřili že to přec možné
Martodéjský třeba o něm vl 1
jak se k němu dost ati f J třeba
velikého kopání nákladu A kde
by ho vzalí
"Ale Jdétež bláhoví — kdyby
věděl byl by rád hraběti pvá
délj bez toho o na litin ehtl
darmo"
Kuly by to utbyl Uartodéjsk
Chalupa Mnttxtlejskclut ttU
tHií střenou tinShťkrt n n
mř-U isďiVh l ívtinu ntd ptl dlíř
hdiotv ttvtilč tuby li ptm
ni nt v pnitM tivthle mIMit ani
pdiký b ii níistí
U to rlíká )IhhU tiejedenjt
ji lUttodejski um AvidM Vjpt
[ovsli íe toto pthilejnuni je ul' +
odo dflVIltrh riMl kdy JiMř tlT)'
hld slAl na tiěm Jeite rcstl pá
nové seděli Tenkršte ul prý
byl rod MrtHodřjskjMi
Probrav e statí "paličák" řc
sVilni ln Sletil ohlédl p pattavé
kolem Pak vstal jako by tiéco
hledal bral s rvolna dít kunta ti
du li kainJl ZVeioM uklii lil lu bylo
vidctl Tu se řiistavil íiiova u
zorně lisiiiii hae puk vyšel tiše
tid síň kdež kvapně utevfel dvéíc
Zahlédl mužského jetii i oklia
skrčen pátiaě do svélnico lutr!
ml a jenž zaslechnuv nyní jirnd
ké vrznuti vyskočil a ohlédl se
Zář t oknu padla na tvář cízinco
vu Myl to mladík asi osmnácti
letý
"Je mráz a vítr pojď se ohřát
Celere I" osoil ho ironicky niti
ice
Mladík ii velikých rozpacích ne
věděl co by odpověděl
"Koho pak hledáš? Co chceš?
Pojď pojď je taková zima !"
Ale Celer lievyslerhl iosiiičšué
ho vyzvání Zahučev něco hněvi
vě vSnk nesrozumitelně obrátil
se kvapně n zmizel ve tmě
llíartodějský obešel staveni juik
vKrocll do sine a zavrčí ivniem
bylo zase ticho Jen od lesu zu-
vzuívai táhlý hukot tiočního větru
V
Sníh už chvíli nepadal Na ze
mi ležel lehounký jioprašck Mla
dý emigrant a dcera dtartodéjské
ho kráčeli statně lesem a nedba
li ostrého větru
Pode stromy bylo dosti tma než
Krantina znajíc dobře místo ne
váhala nikdy dlouho kterým' smě
rem by se měli dáli Ze stczúík
byl uzounký Sil za sebou Krátit i
na napřed Ale kdykoliv jen tro
chu se rozšířili pidiročíl Horák
v řed aby jí byl po boku Z jo
Čátku nemluvili
Nemluvili ale zajisté Jedno my
slili jedno cítili Mylo jim oběma
tnilo že jdou vedle sebe již dáv
no od jara se neviděli Dnešní
shledání bylo nenadálé a proto
tím milejší a vzácnější Měli se rá
di aniž slovíčkem to prozradili
po každém viděni a shledáni ještě
vrotieněji a jm každém rozejití
vzpomínali tím upřímněji
Viděli se jen několikráte Pří
cházel obyčejně dvakráte do roka
dnes mimo obyčej po třetí Měl
tak daleko z cizozemska ze Kas
ka kamŽ se dobrovolně a otcem
pro víru a přesvědčení své vystě
hoval — tajné jirotl vlili ťiřadu
a bez dovoleni své vrchnosti Ny
ní jako zloděj nebo paser jjechá
zíval hranice a bloudil tajně bý
valou1 vlastí aby vydán liyl nebez
pečenství a pronásledování za to
Že chce lajným utlačovaným bra
třím sloužili Když jioprvé ku sta
rému Martodějskému jiřišel a Krari
tina o vzrostlém jiěkném mladí
kovi uslySela proč přišel a co ko
ná vzhlédla k němu uctivě i sou
citné Viděla statnou postavu mla
dého muže o v jmzadí jeho všecka
nebezpečenství která už jďestál n
která mu ještě hrozí vSeeky smě
lé skulky jeho odvahu a ráznost
Byl jí hrdinou jemuž s žádný z
jonákft nepodobal nevyrovnal A
když pak odešel chodily její my
šlénky za ním a již taká naučila
se počítali Čas čehož dříve nečiní
vala A když dle výpočtu jejího
nastávala doba kdy mladý Horák
měl přijití zmocňoval se jí nepo
koj — Neměla klidu neměla stá
ní — až pak přišla splněná tou
ha radost a pak zase rozloučení
Tak to chodilo za dvě léta — V
Iřetím roce zmýlily e jí výpočty
— Pylodfo dnen kdy Václav tak
z nenadání se zjevil I Nitro její by
o vSecko blaze vzruSeio -
Nyní jí vypravoval kde víude
mezi bralříml chodili byly to kra
jiny víeeky vzdálenější
"A když už Jsem byl y ťVcháVh
vzpoméj jsem al abych e ještá Il
jo k vím podíval MyU to notná
zachézkA — l# nedalo tnut — "
říckl to tak upřímní tak ar
deéní že Krantina e živí zarad
val "Těšil jsem tolik n vá —
l# málem bych m byl y poutech
mi Hlll MMM l MMWM'j
My neprodtivtí
me pokusy
T7 A?IV lntirnetfUie1 'fvj jst lileili JmlIsmii a pn
loilAII h
ikoiiáUld liiiíte piftrc l itlliiflf jmi l jedí li koilpi
iierkSy le mm piii- i vykoná Mv ncpiodáváme pokusy Naše
sinaje jsou po btn ikoiiiiity m je rodšme a vydílujemc
řkuienou "sliiírbtd orfrtliitaei" k zajištěni aby kaídý proda
ný stroj hověl H#ndiv krtin kupujirlho Tímto zpňol i
Jmiic řlskall a udivujeme si diivěrii mtiohvh fatmálu klli
staiidardisiijl Intcinatioiial stroje
DFERINO MiCORMNICK A MILWAUKEE
lekaíky a icnovky
vykonávají uspokojivou ptáci na tisících farmách vyžadujíce
hnilo obsluhy a vykonávajíce se darem potlihué práce c
tdi h i ti i sklizni sena
Po bia jste se s radosti přizpůsobili požadavkům vlády
abyste Setiill materiálem a raději jste opravovali staré stroje
než abyste jenaliražovalí tiovýmí Poněvadž nyní potřeba ta
kovho jednáni minula nebylo by povinností správného ho
spodaření koupili nove stroje abyste si zajistili nepřetržitou n
hejvyšSÍ službu v době kdy uváznutí znamená vážné nesnáze a
ztrátu
Není vhodnější doby nad dnešní ku návštěvě místního oh
chodiiíkiu stran vašeho vaačc sekačky postranních iiahao
vacích hrábí nakládače sena či jakéhokoliv stroje jejž budete
v letošní sezoně potřebovali u ku předložení objednávky na
Dceřiný International McCorinhk m b Milwaukee vázací pro
vázek Dceřini McCormick a Milwaiikee sekačky a senovky po
skytnou službu vždy n zastanou službu vždy Prodavač l II C
strojů obstará vaše potřeby K vyřízení jeho rozkazu jest po
hotově jednu z našich H'l odboček Služba jež vám bude po
skytnuta jest taková jakou mňžete očekávali od orjaiiisaee
jež skoro po století věnovala se výhradně potřebám farmářň
International Harvester Company of America
(lacorpurittd)
CHICAGO U S A
ocitl" A Horák vzpomněl znovt
na onoho neznámého cestujícího
v kočáře jenž byl dragonovi ce
stu zmátl Zároveň žádal Krimi l
ny aby jiokud možná zítra v mě
stečku vyzvěděla kdo byl onen o
ťhráiice
Zase musili za sebou jíti a hovor
na chvíli uvázl Krantina toho ne
pozorovala — Znélaf jl v duši
Václavova slova o tom Že toužil
že se těšil
Málem by se bylu bludu dopu
stila Nlať pořád dále až jí tepe
ve za chvilku iřipadalo že se mě
li dáti na levo Sli kousek spět
pak hustým podrostem a křovími
mi ]ustili se dolu na levo Cesta
byla namáhavá
Vítr ani na okamžik se ticuli
si v hučel jim nud hlavou kmeny
jen praStély Konečně vyšli v o
samřléin lesním ňvale Před nimi
lesnatá hora koleni do kola čer
ný hučící hvozd ftli co by kame
ncm dohodil v jiravo a byli u cí
le své cesty ve vlastním "modli
vém dole"
No jmkrajl lesa o samotě stály
dva mohutní duby vedle sebe 0
hrovské kmeny jejích rozkládaly
se mohutnými rameny a křívola
kýml černými haluzemi k noční
mu nehi Suché jejích listí haraši
lo a Šustělo ve větru jenž koruna
mi táhl a nad černými lesy tmavé
mraky divoce přeháněl
Opodál atarých dubft trčelo ně
kolik jedlí a mezi kmeny jejích
černala se rozvalina nějakého sta
vení Tvaru jeho nebylo nyní do
bře jiozorovatí Mělo polozbořenou
vlustní skoro žádnou střechu o
kna l dvéře vybitá Tu a tam pro
dírala otvory holá křovína a
v rozsedlínách chvěly se mr
tví nyní byliny Tam vešla Kran
tina a Václavem Místo podlahy
leželo tu hojní rumu bujelo hejli
a koviny
Mylo palmo že mladé dívce je
tu jiovédomo Hmatajíc rukama
prošla vybitými dveřmi jež ní
kdy vedly z jedné světnice do dru
hé Pak již opatrné zvolna kré
čela kroky počítajíc
Pří sedmém se zastavila žida
jíe Václava aby rozžehl voskovíeí
kterou a sebou z domova vzala—
Než dveřmi a oknem táhl prudee
vítr tak že nebylo možná Jen
jžřl zákmitu jisker kteří Václav
vykřesal zamihla se značná bon
(tina Krantina jí rozhrnula a
vstoupili na aehod
"počítej sedm dvacet a drž se
y právo -~" poučovala avího jrfi
vodce Jala m sestupovali Hotra
U riékolík achodfl nestoupila za
blýsklo nad ní a zasvitlo Vá
ty z křesal t tu t závětří po
dařilo se mu voskovici rozsvítili
Mihotavé Žluté světlo její padalo
na Krutil inu jistěji nyní sestupují
cí na vlhké zdi a na schody jež
se v černé hloubce jako ve propa
sti ztrácely
"Jsme dole — "
Aul stopy un! památky tu po
nějakém nářadí Podlaha {dna ru
mu A kameni jehož jmenovití při
zdi proti schodům byla slušná hro
mada Tam laké dal se Václav a
Krantiuoii břemena odloživše do
práce Odhrnovali kameny a zi
chvíli ukázal se ve zdi veliký
hladčeji řitcsaný kámen Tím
jediné' lišil se od všech ostatních
avšak nikterak přílišné takže kdy
by povždy volným byl a rumem
neziislonětiý nikomu by se nestal
tudy šla Jsem lesu zvyklá Ale ty
v lom doupěti!"
Kvapná úsilná práce mladé li
di rozehřála Mlčeli aŽ tcjirve ny
ní když hromadu rfizuo odklidí
lí vztyčil se Václav a pravil
"SlyS jak venku vítr hlomozí -tiebudcS
sa bát lakový kus cesty?"
Krantina se usmála Mylo vidé
tl bělostnou řadu jejích pěkných
zdravých ztibii
"Nejednou a ještí později jsem
Indy Sla Jsem lesu zvyklá Ale v
tom doupěti I"
"Hadčjí bych n tebou Sel a it
vá zůstal!"
Dívka upřela naň své muky—
Tázala se jimi žertuje Ji nebo mí
ní li to do opravily
"Snad se nebojí?!" a uxmálit
se znova
"Dovedl bych se bát jen o tu
be já jen myslil jak by to hylo
pěkné kdybych mohl ti vás zů
stat — Itozumfí mní?"
Krantina naň pohlédla jdaSe i
sklonila hlavu Kozuměla ala ml
čela Než i Václav mávl rukou
jako by uznával že těžko o ne
snadných ne nemožných věcech
rozmlouval a dodal
"Ty víá snad jak to myslím a
le víš lakí jaký mám ňkol
Díj se po vnli MoŽÍ! — Však teď
už ías — Jdi Kranliško" dodal
jemněji Dívka zvedla kvapní sklo
nénou hlavu vroucí pohled utkvěl
na okamžik na mladém statečném
muži jenž ti velikého kamene byl
poklekl Pak vyňavší % kapsy ja
ké železné dlátko učinil'
laklíž a vrazila je do skuliny pří
samí zemí Opřela se o ně hylo ly
Seli slabounké rupnufí Pak Vá
elay obíwA rukamA opřel % do
kamene tlač jej yeíkeroH mílou
do vnitř Malvari koneční povolo
val povolil a otočíy se do vnilř
odkryl íerný otvor kterým ío
"pélý člověk ovSew Ž skrčení
mohl polířll
