Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (June 18, 1919)
Kiillillllllllillííl ivnroK pni i ímvNA im ¥ 1 íi 14 í i I iilillllllliliiiliiliiiilllílillillllilUilllil Poklad Aloí JttMkv iiiitilllllltllllílitil X 1 1 IV jmi Mimi v muž jmi krajskému dlitrnu (Hukl t očí říVta! li p klftjl X H) tul kterou bl tlk Karli?' llkl jl SC titlll in luštím krimi blúko stojícím 1k i tlhylo ItluŽllA t dola jej po?t rovni i áiii j ak Itsclil Všecko ď ifc iír h i noiiti co se na tuniri dálo Ičinil tk aby viděl co j'li pronásledovatel íi jtinm i že mu I v 1 nezbytně 1 tVÍa oddechu O Idičcj se tnu řdč-l od prudkého na ináhavého )i('liii h hojný pot skro jil rolo i líre Silné oddechuje h r el Uhirtivin zrnkem iiola lni rent i Zahlédl již krajského ilni iritna jenž nyní u kočáru se ' stavuje O běda! Ten tmu v kočá ře zajisté poví — Mladý euiiifraiit opatrné vstával sáhaje po těžkém uzlu který l l Zil keřem složil Již m Im kvapné uvázal již chtěl jako štvaný jfN-n znova l běhu M dáti Co tu? Kočár ujíždí n dragon 'lává se tni levo od cesty do jolí — rovna opačným mih' rcm ! Tru v kočáře mu snad tak i v' dél Ale proč' by dritirotui klamal? Ci uprchlíku neviděl? O zají Ntě že vidci u slitoval se! Hleděl zu kočárem hleděl do po lc za drairutieiu k ríku uhánějí cítn 'ti z hluboká si oddechl (V kal chvíli odpočíval pak sebrav u zel dal no do kroku Nespěchal tak jako prve nic volněji hrul se neširokým pruhem Jiřímu k nedalekému hustému le nu Tak obloukem vracel se za se liim odkud prchal — k nu Mečku Chvílemi se zastavoval iuihIuii clinl rozhlížel u fa nikolio neví dři tt tlit! neslyšel kráčel zvolnil vpřed Myl již vel tu I tmavni 7a nedlouho zmizel v Séru lesním — Studený vítr jenž prve hvízdal v Sirém polí zněl mohutněji ve vr (diolíell H Ve Spletitých liallizích černého lesu Dlouhý Šedý mech rhvél 80 tlil kinelieidi jcŽ chvílemi o Nebe se trouce zavrzaly Místem byl jmdi-ost hiintý mí dtflil jen borfivcí nebo brunátný nyní vřes a zelenavý mech Kol kolem plivlo Kmítfríint mladý nniž vynoké vznmtló postavy jiříjemní tvfiře a kuěernvých vlnsft zaNtnvoval m (diéas pilně w rozhlížeje Neznal tě dobře len a proto Ink opalrn-' V před k bral aby z jtravěho umě řit noMcSel Sel dlouho les již zn klojiovttlo íero Koneéně kmferiy pořídaly a oponou jejích haluzí primvítfll jasný pruh — JcStř chvilku — & mlmlý muž Mtanul na pokraji ' Uzřel před uchou nedaleko za zoraným políčkem ehtdupu o tut motě idojíeí hodný kun z chalu pou řady htroma na řítrmém bře hu Orlice a za ní lesnatou horu kujíc přijala milý dar rozvalinami 1'ofStejnnkýmí Mí iitpir lloidk l lttutnu krtpne oteurU Utru livbjlu pninf) ati jak ibtm pmdi-e tíhla jk nuh jí o líu e kmitl klapla a npr rblik tttuul ini lantilíř' iti-k! vroiiiMii ruku lUModrJký jdu UdlUlií ítl bo jií díeíííh "V Irtito ťíH" ntánl e tarý kdJf bl mladík hí us-dl "N'ed(lo tni ule Zllichhl tninV— Vědí fa JmUH tU I'ťi'xílU fi ukryjte til tu ~ " a ukánd tm rance t 1 vtruěnř Je pivédel jak byl stíhán a jak unikl Mautina tiiisloucijala upnul ný m účastenstvím uěi nd výpravu- jíciho mladíka neodvrHccjle Kdyl lopovědcl ronduvil titarý Marto dejský ehuiuře řelo : "de chyba Vědí o tobě a ne lají ni pokoje n tč najihni " "O mne nrběží ~" llslllíd IloWik — "nt u to a ukázal na uzel pod lavici jioložený "Ten ukryjte jú l tu noe jiějak utrú vím" liartodějský chvilku mlcrl pak promluvil "O riiuei- nc nestarej — ten tře ba donese lVuiitina do dulu a ty™" "Jň bych tam také přenocoval" "Ale není všecko tam iíichyttii- no jvdoz pan iy [lomysiii žd v tenhle ěa dostane s nám hosta'' "Víiik tam nezmrznii Tady ne možná mi zůstat Kdož ví nepřij- loil li ještě dticH" "Možná dost — na mne si nej prve vzpomenou — a starec se trpce usmál Horák vstal jako by hned chtěl odejiti "O chvilku není Zňstwí a od ioěiií si trochu" Zatím už Friintina lnice h vo dou nabravši nu vidlice vstrčila jej nbnilnč do inístřje kdež oheň byl v živém plápolu Chystala ne nadálému milému hosti na k voj večeři Otec pak vstav vzal a jm ce starý ňiroký pytel vecpal ď něho houni něco slámy a suchá drobná jmlétika "Ostatní bude na dole Chlél vezme Kraiitina l'ospě5 si n jí dlcm tma už jde valem — Ae bych sám a tebou ale tu mn# ji více třeba" Horák zatím jak starý pro něj pytel připravoval sehnuv se vy táhl zpod lavice uzel a i něh pěk ný květovaný řiítek Frantina kle čela u otevřené nístřje přihlížejíc vuřl li se již voda na fikrop pak pohlédla vzhfiru kde nad til Mta nul mladý muž jako bujný ztepi ý strom Zář fdiňoví jež jl i zjilna ozařovala i na něj padala i v ní zardél se hebounký Šátek pestrých barev který jí jiodával "Je pravé saské práce Matka ti to jmsílá" "Vzpoměla si na mněl" a dé 'A tobě takě něco tiesu — no steíka se zámkem odtud vidétl ne Jvý Špalíček" bylo V právo stranou řeky [robě lávat se za stromy panský dvfir Smrákalo se sníh řídko poletoval Nikde Živé duse Cprehík přeběhl od lesa pře pole jako stín a sta nut 'i chalupy do níž nahlédl li velkých kamen stál černý dřevěný svícen na něm hořely bo roví louče Jedna z nich obrácená do uvéfníce ozařovala starého mu že jenž sedě před tkalcovským Mavcin něco vyřezával Druhá ku dveřím vedle nichž na právo stá la nebarvená dřevěná police Tam rovnala právě mladá dívka talíře z nichž několik jen bylo bílých květovaných Jak se na Špíčky postavila a do výSe se fiatáhlavflby na hořejší pr kínko dosáhla bylo vídétí jaké j pružné vysokě a souměrné po ntšvy i při tom pohnuly sebou dr trmiví dlouhí úplety vláno po zádech jí ffplývsjfcí NsjwJnou m obrátila trý wttž její otec pozvedl takí hlavtt Naslouchali Ven ku ozvalo klepání již po íJrubí "Jdi řVuntírm vení" Oívku Sl l v aínf otáala íáo tQ "Mád uvidím a! dnes ne ]nU zítra nerobalujj víak té bezto ho navStívím" odtuSil stařec — "JeStě ti přidám — ' a přístou [iv k policí odáoupl ji ode zdi oddělal malé prkénko z pod zdi rého vytáhl knihu riepříliS hru bou "Vemí ji prosím tebe n sebou IVijdou li jako že přijdou pro hlédnou víecko a na rubv obrátí" A podávaje knihu ve tmavých kožených deskách valně ucílou zčernalou pravili "1'bohá knížka — co pamatuje! V kolikerých UŽ byla skýSích!--Víí li pak kde jsem ji naposled ukryli" a starý Daríodéjský se trpce usmál "CoŽ tu prohledávalif" "Je tomu asi rnřsíe Farář by nám dal pokoj I kaplan není zlý ale na zámek přiíel jezuita a tei z nedlouho začal avá dílo Víko lík modlářek kterým j apoíto lem jisti mu nesmlíelo povědě lo jeítě víc nežli M n ná poví dá Nedal l pokoje až nehnul ko misi kterou taká sám přísVd lf rní to bylo vidět fa je jednoho řádu a lužeekýra KoníáSem Pro hledali vlečko tvní t4 yrchní- ltjl i Ihíu n 1 iHklp d Uj i u tffií doU e hl ď Jut'' "Tanit" "IV1 ni v íahiabána Nad td Mál vtkán unii fuby a vr M tia pnv V0 h pdiřciimi iMlchárrh Tedy ji fimi sebou tam bude jitějí Cikšn iiAm v irl llotk mv khUku Matou "Tra ' tril ji d silm urlu ? tím l Kratititia snesla talíř chléb a juiptavila ťiktop Mladv mu} musil iiÍM'dnnut a dáli se d jí dla! ťitiil tak a chutí nebo v po- ledne se Jirnidd ni najíst aprud kmi c Un % lillvrl aiun ci jedl ihystala se dcera MaHuděj skeho na cestu "Sel bych sáni tebou" pravil Martodčjský "ale Frantiiee je lip aby byU v lese neli samotná v chnlujié" — Mladík poivl se taave nn starce než ten ani slova nepřidal Jen dívku zbhynka se usmála ja ko by rozuměla co otec myslí Horák vstav podal hostiteli ru ku pak naložil si pytel nu záda: chtěl hby mu také ne přivázali Ale Krátit inu postavivši bí ímě na stůl naložila si je sama hbitě a obratné Majíc teplou loktuši ko lem hlavy přes ramena a prsa v zad uvázanou stála tu vzpřímená jako jedle a svižná jako prut Vy padala statečně Otec jí několika slovy poradil co by měla činit po té vykročili mladí lidé do síně — Starý Martodčjský vyšel ven ob zíral kolem pak se vrátil oznámil je Z nic podezřelého liespoZoro val Vyšli Hledě za nimi viděl v šeru tma vé jejich postavy jychle se k lesu ubírající Již je tma pohltila — zmizeli isanodeiskv donic za- vřev vrátil se do světnice Nastrčil novou louč usedl opět na své místo a chopil se nože aby I 11 VI I l I # I dodělal heKiiv Kiizei ze snvovtno lřeva Než práce která mu prve tak pěkně ubývala vázla tcif a stařce bezděky zamysliv se hleděl do země drže V jedné ruce ndž 0 v druhé nedodělanv kužel vář jeho byla zachmuřena vráskovíta Husté Šedé obočí vi selo nad jiskrnýma očima jež hlu boko v dňlky zapadly Nos měl krátký ale zahnutý orličí V ce- é tváři zničila tu pevnost odhod- lanost Ifikali o něm že je paličák i podivín Na lidi skoro ani ne vySel zřídka kdy v kostele uká zal a to mu nejvíce škodilo Vy pravovuli o něm různé historky z nichž nejedna byla vyiiiyilenaj ne jednu pak zlomyslná Mnrtodéjské mu zřejmě křivdící Známo bylo že je muž samotář ale k lidem ne nevlídník tt nccitcl ný To I ti kteří na A sočili v duchu musili doznali Tvrdilo se obecně že má divné tajné sjíolky než ačkoliv ho hlídali a stopovali v ničem ho nestihli ba stalo se že on sám je zahanbil a několika pe jiauský len přUti jejieh se poděkoval Tvrdili o něm že je písmák že má zapovězené knihy — (jiní do dali že čarodějné) — a když pak farář ho navStívil nenašel ani sva tého písma (tenkráte zapovězené ho) ani jiného zapovězeného spi su ale za to v poličce Kochemňv "Zlatý nebe klíč" a na Černém trámě jjode stropem kroniku o "zemi dobré t j zemi ("Vské" v kteréž neshledáno věru nic závad ucho Mylař přijwána a věnová na " velikomoené císařovně nebe i země nejblahoslavcnějsí 1'uiiné Marii a mésfanfím nebeským av patronům feským" A přece mu nevěřili Moilivné bylo také to Že před několika léty když potštejnský hrabě byl v nejlepSím a nejpilnéj Sím kopání na hoře v rozvalinách starého hradu že si dal prý sta rého Martodéjského na zámek za volatí Vznikla řeé že Martodéj ský má prý nějakou vědomost o tom tajném pokladli a proto že ai ho hrabě zavolal Než stařec jak přišel tak odešel a hrabě byl prý velmi mrzut Mnozí tomu nevěřili a smáli se jak by takový chuděra jenž v lě té zedničí & v zimě vyřezává Ikflléí že by ten věda o pokladn nechal jej mrtvě v zemí odpočívá til Než ne neprává namítali tl eo tomu věřili že to přec možné Martodéjský třeba o něm vl 1 jak se k němu dost ati f J třeba velikého kopání nákladu A kde by ho vzalí "Ale Jdétež bláhoví — kdyby věděl byl by rád hraběti pvá délj bez toho o na litin ehtl darmo" Kuly by to utbyl Uartodéjsk Chalupa Mnttxtlejskclut ttU tHií střenou tinShťkrt n n mř-U isďiVh l ívtinu ntd ptl dlíř hdiotv ttvtilč tuby li ptm ni nt v pnitM tivthle mIMit ani pdiký b ii níistí U to rlíká )IhhU tiejedenjt ji lUttodejski um AvidM Vjpt [ovsli íe toto pthilejnuni je ul' + odo dflVIltrh riMl kdy JiMř tlT)' hld slAl na tiěm Jeite rcstl pá nové seděli Tenkršte ul prý byl rod MrtHodřjskjMi Probrav e statí "paličák" řc sVilni ln Sletil ohlédl p pattavé kolem Pak vstal jako by tiéco hledal bral s rvolna dít kunta ti du li kainJl ZVeioM uklii lil lu bylo vidctl Tu se řiistavil íiiova u zorně lisiiiii hae puk vyšel tiše tid síň kdež kvapně utevfel dvéíc Zahlédl mužského jetii i oklia skrčen pátiaě do svélnico lutr! ml a jenž zaslechnuv nyní jirnd ké vrznuti vyskočil a ohlédl se Zář t oknu padla na tvář cízinco vu Myl to mladík asi osmnácti letý "Je mráz a vítr pojď se ohřát Celere I" osoil ho ironicky niti ice Mladík ii velikých rozpacích ne věděl co by odpověděl "Koho pak hledáš? Co chceš? Pojď pojď je taková zima !" Ale Celer lievyslerhl iosiiičšué ho vyzvání Zahučev něco hněvi vě vSnk nesrozumitelně obrátil se kvapně n zmizel ve tmě llíartodějský obešel staveni juik vKrocll do sine a zavrčí ivniem bylo zase ticho Jen od lesu zu- vzuívai táhlý hukot tiočního větru V Sníh už chvíli nepadal Na ze mi ležel lehounký jioprašck Mla dý emigrant a dcera dtartodéjské ho kráčeli statně lesem a nedba li ostrého větru Pode stromy bylo dosti tma než Krantina znajíc dobře místo ne váhala nikdy dlouho kterým' smě rem by se měli dáli Ze stczúík byl uzounký Sil za sebou Krátit i na napřed Ale kdykoliv jen tro chu se rozšířili pidiročíl Horák v řed aby jí byl po boku Z jo Čátku nemluvili Nemluvili ale zajisté Jedno my slili jedno cítili Mylo jim oběma tnilo že jdou vedle sebe již dáv no od jara se neviděli Dnešní shledání bylo nenadálé a proto tím milejší a vzácnější Měli se rá di aniž slovíčkem to prozradili po každém viděni a shledáni ještě vrotieněji a jm každém rozejití vzpomínali tím upřímněji Viděli se jen několikráte Pří cházel obyčejně dvakráte do roka dnes mimo obyčej po třetí Měl tak daleko z cizozemska ze Kas ka kamŽ se dobrovolně a otcem pro víru a přesvědčení své vystě hoval — tajné jirotl vlili ťiřadu a bez dovoleni své vrchnosti Ny ní jako zloděj nebo paser jjechá zíval hranice a bloudil tajně bý valou1 vlastí aby vydán liyl nebez pečenství a pronásledování za to Že chce lajným utlačovaným bra třím sloužili Když jioprvé ku sta rému Martodějskému jiřišel a Krari tina o vzrostlém jiěkném mladí kovi uslySela proč přišel a co ko ná vzhlédla k němu uctivě i sou citné Viděla statnou postavu mla dého muže o v jmzadí jeho všecka nebezpečenství která už jďestál n která mu ještě hrozí vSeeky smě lé skulky jeho odvahu a ráznost Byl jí hrdinou jemuž s žádný z jonákft nepodobal nevyrovnal A když pak odešel chodily její my šlénky za ním a již taká naučila se počítali Čas čehož dříve nečiní vala A když dle výpočtu jejího nastávala doba kdy mladý Horák měl přijití zmocňoval se jí nepo koj — Neměla klidu neměla stá ní — až pak přišla splněná tou ha radost a pak zase rozloučení Tak to chodilo za dvě léta — V Iřetím roce zmýlily e jí výpočty — Pylodfo dnen kdy Václav tak z nenadání se zjevil I Nitro její by o vSecko blaze vzruSeio - Nyní jí vypravoval kde víude mezi bralříml chodili byly to kra jiny víeeky vzdálenější "A když už Jsem byl y ťVcháVh vzpoméj jsem al abych e ještá Il jo k vím podíval MyU to notná zachézkA — l# nedalo tnut — " říckl to tak upřímní tak ar deéní že Krantina e živí zarad val "Těšil jsem tolik n vá — l# málem bych m byl y poutech mi Hlll MMM l MMWM'j My neprodtivtí me pokusy T7 A?IV lntirnetfUie1 'fvj jst lileili JmlIsmii a pn loilAII h ikoiiáUld liiiíte piftrc l itlliiflf jmi l jedí li koilpi iierkSy le mm piii- i vykoná Mv ncpiodáváme pokusy Naše sinaje jsou po btn ikoiiiiity m je rodšme a vydílujemc řkuienou "sliiírbtd orfrtliitaei" k zajištěni aby kaídý proda ný stroj hověl H#ndiv krtin kupujirlho Tímto zpňol i Jmiic řlskall a udivujeme si diivěrii mtiohvh fatmálu klli staiidardisiijl Intcinatioiial stroje DFERINO MiCORMNICK A MILWAUKEE lekaíky a icnovky vykonávají uspokojivou ptáci na tisících farmách vyžadujíce hnilo obsluhy a vykonávajíce se darem potlihué práce c tdi h i ti i sklizni sena Po bia jste se s radosti přizpůsobili požadavkům vlády abyste Setiill materiálem a raději jste opravovali staré stroje než abyste jenaliražovalí tiovýmí Poněvadž nyní potřeba ta kovho jednáni minula nebylo by povinností správného ho spodaření koupili nove stroje abyste si zajistili nepřetržitou n hejvyšSÍ službu v době kdy uváznutí znamená vážné nesnáze a ztrátu Není vhodnější doby nad dnešní ku návštěvě místního oh chodiiíkiu stran vašeho vaačc sekačky postranních iiahao vacích hrábí nakládače sena či jakéhokoliv stroje jejž budete v letošní sezoně potřebovali u ku předložení objednávky na Dceřiný International McCorinhk m b Milwaukee vázací pro vázek Dceřini McCormick a Milwaiikee sekačky a senovky po skytnou službu vždy n zastanou službu vždy Prodavač l II C strojů obstará vaše potřeby K vyřízení jeho rozkazu jest po hotově jednu z našich H'l odboček Služba jež vám bude po skytnuta jest taková jakou mňžete očekávali od orjaiiisaee jež skoro po století věnovala se výhradně potřebám farmářň International Harvester Company of America (lacorpurittd) CHICAGO U S A ocitl" A Horák vzpomněl znovt na onoho neznámého cestujícího v kočáře jenž byl dragonovi ce stu zmátl Zároveň žádal Krimi l ny aby jiokud možná zítra v mě stečku vyzvěděla kdo byl onen o ťhráiice Zase musili za sebou jíti a hovor na chvíli uvázl Krantina toho ne pozorovala — Znélaf jl v duši Václavova slova o tom Že toužil že se těšil Málem by se bylu bludu dopu stila Nlať pořád dále až jí tepe ve za chvilku iřipadalo že se mě li dáti na levo Sli kousek spět pak hustým podrostem a křovími mi ]ustili se dolu na levo Cesta byla namáhavá Vítr ani na okamžik se ticuli si v hučel jim nud hlavou kmeny jen praStély Konečně vyšli v o samřléin lesním ňvale Před nimi lesnatá hora koleni do kola čer ný hučící hvozd ftli co by kame ncm dohodil v jiravo a byli u cí le své cesty ve vlastním "modli vém dole" No jmkrajl lesa o samotě stály dva mohutní duby vedle sebe 0 hrovské kmeny jejích rozkládaly se mohutnými rameny a křívola kýml černými haluzemi k noční mu nehi Suché jejích listí haraši lo a Šustělo ve větru jenž koruna mi táhl a nad černými lesy tmavé mraky divoce přeháněl Opodál atarých dubft trčelo ně kolik jedlí a mezi kmeny jejích černala se rozvalina nějakého sta vení Tvaru jeho nebylo nyní do bře jiozorovatí Mělo polozbořenou vlustní skoro žádnou střechu o kna l dvéře vybitá Tu a tam pro dírala otvory holá křovína a v rozsedlínách chvěly se mr tví nyní byliny Tam vešla Kran tina a Václavem Místo podlahy leželo tu hojní rumu bujelo hejli a koviny Mylo palmo že mladé dívce je tu jiovédomo Hmatajíc rukama prošla vybitými dveřmi jež ní kdy vedly z jedné světnice do dru hé Pak již opatrné zvolna kré čela kroky počítajíc Pří sedmém se zastavila žida jíe Václava aby rozžehl voskovíeí kterou a sebou z domova vzala— Než dveřmi a oknem táhl prudee vítr tak že nebylo možná Jen jžřl zákmitu jisker kteří Václav vykřesal zamihla se značná bon (tina Krantina jí rozhrnula a vstoupili na aehod "počítej sedm dvacet a drž se y právo -~" poučovala avího jrfi vodce Jala m sestupovali Hotra U riékolík achodfl nestoupila za blýsklo nad ní a zasvitlo Vá ty z křesal t tu t závětří po dařilo se mu voskovici rozsvítili Mihotavé Žluté světlo její padalo na Krutil inu jistěji nyní sestupují cí na vlhké zdi a na schody jež se v černé hloubce jako ve propa sti ztrácely "Jsme dole — " Aul stopy un! památky tu po nějakém nářadí Podlaha {dna ru mu A kameni jehož jmenovití při zdi proti schodům byla slušná hro mada Tam laké dal se Václav a Krantiuoii břemena odloživše do práce Odhrnovali kameny a zi chvíli ukázal se ve zdi veliký hladčeji řitcsaný kámen Tím jediné' lišil se od všech ostatních avšak nikterak přílišné takže kdy by povždy volným byl a rumem neziislonětiý nikomu by se nestal tudy šla Jsem lesu zvyklá Ale ty v lom doupěti!" Kvapná úsilná práce mladé li di rozehřála Mlčeli aŽ tcjirve ny ní když hromadu rfizuo odklidí lí vztyčil se Václav a pravil "SlyS jak venku vítr hlomozí -tiebudcS sa bát lakový kus cesty?" Krantina se usmála Mylo vidé tl bělostnou řadu jejích pěkných zdravých ztibii "Nejednou a ještí později jsem Indy Sla Jsem lesu zvyklá Ale v tom doupěti I" "Hadčjí bych n tebou Sel a it vá zůstal!" Dívka upřela naň své muky— Tázala se jimi žertuje Ji nebo mí ní li to do opravily "Snad se nebojí?!" a uxmálit se znova "Dovedl bych se bát jen o tu be já jen myslil jak by to hylo pěkné kdybych mohl ti vás zů stat — Itozumfí mní?" Krantina naň pohlédla jdaSe i sklonila hlavu Kozuměla ala ml čela Než i Václav mávl rukou jako by uznával že těžko o ne snadných ne nemožných věcech rozmlouval a dodal "Ty víá snad jak to myslím a le víš lakí jaký mám ňkol Díj se po vnli MoŽÍ! — Však teď už ías — Jdi Kranliško" dodal jemněji Dívka zvedla kvapní sklo nénou hlavu vroucí pohled utkvěl na okamžik na mladém statečném muži jenž ti velikého kamene byl poklekl Pak vyňavší % kapsy ja ké železné dlátko učinil' laklíž a vrazila je do skuliny pří samí zemí Opřela se o ně hylo ly Seli slabounké rupnufí Pak Vá elay obíwA rukamA opřel % do kamene tlač jej yeíkeroH mílou do vnitř Malvari koneční povolo val povolil a otočíy se do vnilř odkryl íerný otvor kterým ío "pélý člověk ovSew Ž skrčení mohl polířll