Strana 6
'!: gj!t9 hifi1
pokrok ? t
má
1919
I f
r
í i!
I :
í
# i -i
r
i i
1 i
r
O uméiií umělcích
a hladové Pavlíně
Román s vřelým koncem
Napsal Karel heger
nvhíiL mouřenín
las in i
všichni
Hanybal vycenil v I " í zuby —
"Mh" principále' já jsem 1ti pá
iioin já! Ze mm jsi lyl mzdu jsi
neplatil celé týdny jm hlado
věl Krmil jsi mne starým sklem
pánem já vás všechny živím čím
liy tvfij cirkus byl kdybych já o
došel? Kdo by centy zvedal! N'a
a uhlím týral jsi mne jako otro
len Ale já ti okážu ž" já jsem
kol o by se lidé chodili dívat? Kdo
by zápasil a vyhrával? Kdo by
he-ií polykal? Kdo by si dal ia hla
vě kameny rozmjet ne: Miasím
už dost dlouho tidde otročinu ale
teď jsem pánem! lloho! Ani kruh !
Kdo se hne lomu hlavu rozbije
jako starý džbán!" Pěsti udtřil se
do prsou až zadunělo "Kdo má
chuti se mnou jít do křížku1 li'1?
ty Habaději?" A pokroěil okazu
je strašlivou pěsf Habaděj zavr
těl hlavou a zavrávoral "Hezky si
vedle principála sedni tak! abych
vás měl na očích! a nehněte se je
den ani druliv rozumíte? nebo — 'is úšklebkem díval se na ně jedním
se jí hlas nezachvěl ani sC nen
hnula ačkoliv jeho ruka skorém
se už dotýkala jejího ramene
Ibuiybal zamžiikal očima strhl
nataženou ruku apel Zahučel:
'Hobře panenko! Nechám 1e nž
siiina přijdeš Mám dost času Ale
pamatuj — " výhrůžné zaskřípal
zuby "jí jsem tu pánem! já ILi-
! Ty přijdeš ?
hubičku Nelio zetnrete
tadv hladem principál
Habaděj i ty — všichni! a zdech
ne Pavlína i papoušek! uvidíme
kdo déle' vydrží !" Sedi na oj
prohnula se pod ním nž k zemi a
nacpal si dýinku principálovu
dýmku znbafal zafuněl a klátil
neslušné nohama
Principál vztekem už ani bolesti
v žebrech necit il šeptni llabadějo
vi: "lak se ohledne'jinam běž í
běž! máš mladé nohy nedohoní
té!"
Ale llanbal se nikam neohlížel
A teď si vezmu Esmeraldu Siyříi
principále dej mi ji za žeru do
rostla lilií se mi Pro koho ji vy
chováváš? Hrabě nebo kníže si pro
ni nepřijde dá si ji vezmu já
okem a druhým zdálo se pozoro
val co Ksmeralda dělá
Nehýbala se jen nehty okuso
vala v zamyšlení Habaděj se
třásl hrozně se třásl principál po-
ínouřenúiský král starat se o nn tichu klel Papoušek ve voze dav
budit pečlivě uvidíš! Všechno jí
opatřím čeho třeba v domácnosti
slepic nakradu koroptví nachy
tám brambor a zelí nanosím Ne
najdeš lepšího ženicha pro ni! A
děti budeme mít samé mouřenín
ův a ty budeš dědečkem principá
le!" f-heehtal se jako ďálH blý
skaje očima
Bylo chvíli těžké hrnzné ticho
Habaděj zastrašen tiskl se k prin
cipálovi a ten mu šeptal: "Pa
douch! Kdybych se mohl hnout
lirdlo bych mu zakroutil A kdy
by aspoň "nějaký člověk se tady
objevil !" '
Ale nikde ani živé duše — je
nom vrány poletovaly po pustých
paloucích a nad lesem straka za
skehotala Yždiich byl jasný pro
zářen jarním sluncem daleko by
lo vidět ale celý 'kraj jakoby vy
mřel nikde stopy života Nějaká
holčice s kravičkou v dálce se ob
jevila na mezi uviděla vozy na ce
stě přiložila dlaň k očím a najed
nou 'splašeně i s kravičkou ubíha
la zpět patrně jata straehem před
cikány"
"Hloupá!" zahučel principál k
Iíabadějovi "Kdyby aspoň při
šla blíž křikl bych na ni aby za
volala lidi iiíj pomoc!"
Polní cesta na které vozy stály
byla tak opuštěna že od včerejška
Ijikdo po ní nepřešel nikdo nepře
jel Chvíle míjely Hanybal kdesi
ve- hlubokých kapsách nalezl ječte
několik zrnek pražené kukuřice a
chroupal je spokojeně Principál
chvěl se zlostí Nevydržel aby si
neulevil : "Co chceš s námi udělat
padouchu mouřenínský? Ty jáhel
níku nedopečený co se to vylíhlo
v kostrbaté tvojí lebce!"
Jlanybal nevšímal st urážek Po
slední zrno kukuřičné s chutí roz
hryzl zamnul si s potměni Ion ri
dosti ruce a přikročil k vozu kde
s-e ukrývala Ksmeralda "Pojil
ven sljšíš?" zavolal snažil se aby
to znělo velmi přívětivé "Pojď
pomazlíme se nevěsto moje 'neboj
se neublížím ti mám tě rád koěi
éko škrábavá!" A netrpělivě hned
přidal vyhrůžku: "Pojď! nebo!"
ťlsmeralda se neozývala ' 1'trh!
'kus plachty jako pavučinu ''JIo
" ho! kočičko kde jsi?"
I'od plachtou — ve hnízdečku
které bylo jen Kmeraldé vymíně
no ale kde mimo její lože nahro
maděna bylo všelikých věcí prova
zfi sedel a postrojil koňských ná
dobí obleku a Pňh ví čeho ještě
— seděla maličká princezna ani
se nezdála příliš nlekanou ani se
Poohlédla když Jlanybal opovážli
vé trhal zpuchřelou plachtu pře
mýšlejíc patrně o něčem hryzla
nehet malíčku '
"Vidíš holčičko!" chechtal se
mouřenín "mám tě tady — sáhnu
a vezTnu si tě vyzvednu z té sko
řápky jako sladký oříšek!" a už
natáhl po ní medvědí tlapu n tlu
Rtými umaátěnýmí prsty
' ' PwlyS'Hanybale ! ' ' od povědě
la mu "Mám zde nuž — " oká
zala starý myslivecký tesák —
" v íd íií ? - zabi jit r — sátmdí naj
mne!" iVkla to klidně a tiše ani
no nadobro ochraptěl a Pavlína
sípala hladem a ziin nemotorní"
pleskajíc těžkým tělem po dřevě
ié podlaze
Najednou zaslechl principál u
sedavý vzlykot Ohlédl se udi
ven llabadéjovi tekly proudem
slzy po tvářích neotíral jich pin
kni jako dítě "Co je ti?" ptal
se principál "Ah ty! vida roz
pláče se kolohnát! Přijdou horší
cHvíle častokrát nežli tohle tady
Co tohle? Hanybal 'se jednoduše
zbláznil z opilosti se zbláznil to
ie všechno Až jen vystřízliví
iude litovat"
Mouřenín poslouchaje šklebil m
pitvorně
"Kdyby aspoň Pavlínu nakr
mil vždyť ubohá už hladem sky
tá Slyšíš ty ďáble mohamedán
ský aspofi s nevinnými zvířaty
měj slitování Pavlínu hoď do
vody a papouška pusť najde si na
podlaze nějaké zrnko"
"A pravda že!" zamumlal Jla
nybal vyceniv zuby "Hladová
Pavlína nedá pokoje mám už dost
jejího štěkotu Dobře že jsi vzpo
mněl principále sami nemáme eo
jíst a ji budeme krmit? Podříznu
ji vykuchám a upečeme ji!" za
mlaskal "IVěínka bude hej!"
"Nechte ji! nechte Pavlínu pa
ne líanyibale! Co váni udělala?"
zavzlykal Habaděj a vzchopil se
"Mlč ty klouče!" pohrdavě
'odsekl strašlivý" netvor "s cest v!
nebo tě zašlápnu!" A přistoupil
iiž k vozu Hladové Pavlíně po
pleskal po hlavě do boků ji štípal
zkoušeje tloušťku zvířete a z ka
psy vytáhl kudlu docela praoby
čejnou kudlu s červeným dřevem
jaké na jarmarcích po krejcaru
prodávají O podešev boty ji
brousil "1'očkej! počkej zvířá
tko!" lichotil !avlínČ která sku
čela jako psík "hned to bude!
kudla je neostrá !" "
"Pane Hanybale! pane TíauvJ
hale!" prosil Habaděj Principál
zapomněl už docela na bolest chy
til kámen a namířil mouřenínovi
na hlavu
A tu stalo se — něco čemu Ha
baděj hned neporozuměl protože
byl pořád ještě dítětem'
Ksmeralda seskočila s vozu ii
rovnala sukýnky a zamračena se
sklopenýma "vzdorné očima řekla
mouřenínovi: "Neeh Pavlínu!"
"Co?" zachechtal se "eo?"
' Zaťala zoubky do rtu až krev
m objevila "Ňeeh Pavlínu!"
Díval se na ni úšklebkem —
"Vida! — 1'avlínu! a já mám
zrovna chuť na tulení maso ni
kdy jsem ho nejedl" zamlaskal
"Chuť mám a bude pečínka !" dél
a popleskal skučící Pavlínu po
hřbetě
"Nech 1'avlínu a dám ti hubi
cku!" násilné se rtů vypravila
Ksmeralda Iiledá"hyla jako smrt
zimniěně zaehvívalo e jí tílko
Hanybal jen pohodil hlavou
"Teď ne maličká! věděl jsem že
přijdeš ale teď ne! mám hlad
počkej dojde i na tvé hubičky a'
zatím % poehutnám ~ oh bude
to pečínka!" - -
raldy Teď zlostné dupla nohou
vztyčila se zaťala drobné pěstě —
řekl by že je uražena poněvadž
ohyzdný mouřenín odmítl její po
libek za který by Habaděj všech
no dal Teď si uvědomil jak ji
má rád tu maličkou princeznu se
zlatými vlásky "Ne!" zvolal bez
děky "NcfKsmernldo! Ne!"
Nikdo si nevšiml zoufalého vý
křiku Ksineralda už se opět zasmála
přit ulila se k Hanybalovi vymkla
mu obrat ně naostřený níiž odho
dila jej a v tom už se zavěsila obě
ma rukama černému netvoru ko
lem hrdla n políbila ho na ohyzd
né rty Viděl Habaděj jak za
mhouřila při tom oči — sjlmse od
vrátil rozechvěn a bolestí srdce
te mu seueln
Hanybal překvapen zachechtal
se nerozhodne pokusil se odstr
čit ji chtěl patrně cosi surového
ííei ale visela mu pevně na hrdle
polibkem zavírala mu zlolajná ú
sta a lehounko jej odstrkovala od
vozu z nebezpečné blízkosti ubo
hé Pavlíny Otřepal se aby ji
shodil -- ale zuřivv úšklebek jeho
už se měnil v jakýsi vítězný zářící
smích našpulil mlsné odulé rty a
pohladil širokou dlaní dívčí t ílko
po ramenou po zádech — jako
když před chvílí mlsně Pavlínu
popleskával
Principál skřípal zuby V osud
ném okamžiku všeho se odvážil a
všechno obětoval "Slyš mne Ha
nybale!" zavolal "Vypil jsi ty
nenasyto mohamedáuský i láhev
rumu kterou jsem uschoval prn
sebe v truhle ti mrtvého Napoleo
na? Vs ji nenašel? Viď?"
"Pěž Ksmeraldo přines ji —
l!ěž dceruško!" Nečekala mrskl
4cbou jako rybička černochovi se
vysmekla Za okamžik přinesla
velikou plnou láhev Hanybal
zmocnil se jí a pil — vyprahlo mu
iiž v hrdle pil sotva chviličku od
dychoval
"Jen pij Hanybale pij!" po
bízel principál Sice závistivě po
zoroval jak v láhvi obsahu ubý
vá ale jen se smál a na kolena si
tleskal: "I 'vidíš Habaději uvi
díš! zase bude diíbře! Ta láhev
iej zmůže uvidíš Ale škoda je
ií pro mnhamedána !"
Habaděj plaše pohlížel ke své
princezně Stála opřena o vfiz
zachmuřena hryzla'se do rtu Po
hledy jejich se potkaly ('smála
se rozpačitě pokrčila rameny po
tvářích lehounko se jí zamihl rit
'iiěiiec tichým povzdechem zvedl:
j Vláda Spoj
ŠETRNOST g
lUKY?
Států
ŠETRNOSTI 1
=5
že Hanybal se vrátí
mouřenínem si počali
Setřením n kupováním
WSS
WARSAVINGSSTAMPS
ISSUED lY THE
UNITED STATES
GOVERNMENT
se mladičká ňadra Habaděj sklo
krástiá teď! Ale před chvílí když
líbala netvora černého — "
"Pij Hanybale !" 'pobízel priu
cipál
Náhodou stalo se že práv? ze
vsi přicházel kovář s učedníkem
přivalili sami spravená kola mar
né čekavše na majitele Z opatrno
sti přišel mistr sám aby plat za
vykonanou práci mu neušel měl
jakési neblahé zkušenosti s potul
nými umělci ale principál vyrov
nal účet jako kavalír ani ne
smlouval Kola nasazena koně zapraženi
a vozy sehnuly na další pouť Opi
lý Hanybal ulehl s prázdnou lá
hví na zeleném drnu vedle cesty u
vyhaslého ohniště
"Však on přijde!" hučel princi
pál "přijde 7a námi jako pes po
stopě Ale přivítám ho jako psa!"
Nežli bičem švihl do koní skočil
ještě k Hanybalovi a kopl jej zu
řivě dá boku "Tu máš ďáble
bohamedánský !" Černoch jenom
zachroptěl
A jeli a jeli tichem pustých po
jí rachotila kola zapráskal Idě
principál klel a z lesa odpovídala
ozvěna Ryl už skoro večer Za
hnuli do nejbližší vesnice nakr
mili Pavlínu i papouška odpoči
nuli a pak hned zase dál a dál po
bludných cestách skřípala kola
V šeru večerním kráčel vedle
Šemíka Habaděj s hlavou schýle
nou zamyšlen — ačkoliv nevěděl
nač myslí Všechno se inu pMI
v rozbolavělé hlavě — vzpomínka
na domov úryvky verňft Ksme
ralda '
Najednou měkká maličká ruka
pohladila jej jwMváři
"Hněváš se?" ptala se mazlivé
Ksmeralda Neodpověděl a jen se
podíval na ni V očích jeho byl
úžas — něco viděl na sve princez
ně o čem dříve nevěděl v jejím
zrakii v 'úsměvu v pružném pohy
bu tela Nebyla to princezna
které v noci vyprávěl pohádky
f)oela jiné Esmeralda e mu zje
vila A trochu tie té Enjeraldf
bil styděl se nevěda proč
Mlčky mu kráčela chvíli po bo
ku -Hsmev se ji vytratil h-tváří
"Hiďváš se?" tichounko že sotva'
vdechl ještě jednou se cptalis= iinenArví nidrCT
l-něiak neiisě Nedočkala se = HOSPODÁRNOST
opovědí m PODATC POMOCNÁ RUKY?
' lsnieralilo kuo ji7 ol rv-~
i 1 =
d:i volal principál Zmiela —
Habaděj ani nevěděl jak — l'ž —
wddr:tuebvbf " W'!" "'" K 11 ' ™(1A Prnv™lřní
lelVa idv vonvkola skřípala !== HOSPODÁRNOSTI A
Hanybal nevrátil se niti prviiiho= víemi nunhnmi ve víech VťCÍcIl
ani druhého dne Principál kle]!— ' v i0i =
Kbsi cestou se dověděl „čkoiiv S Vyhoveni teto zadosti jest důkazem =
nebyla to zaručená zpráva že ěer-l= VLASTENECTVÍ a LOYALITY =
tioch dal se odvést k vojsku "Da- !as
lebák! ale on se vrátí! l'vidínie( =
e se vrátí!" sám sebe uhczpečr
val iirineijiál a sázel se o inilliuii
"Co by s =
v rakouské s=
armádě?" :s=
Zase po vsích a to městech za- S
[tavoval si světový cirkus Sem- ~
hnit v Pylo však třeba zkraco jEE
val program představení když je i~
den člen tu scházel a llabadéjovi !==
přiřknuty nové úkoly Hořící kon jřřj:
del polykat sice se nenaučil za tojEE
kamení na žaludku a na hlavě roz j==
tloukal mu principál To ovšem as
byly velmi vděčné kousky ''prn==
moiířcnína ale chudáka llabaděje as
zmáhaly Hubeněl trápil se Přc-'j= kazatele poštmistra předsedy svého spolku =
stalo jej tesit umění las i i i i ' v i i i =
Mci ním a maličko princez != klubu poštovního poslíčka nebo kte- =
nou cosi stálo Nevěděl co je dě jas rehokoli bankéře
ií — ale nikdy už důvěrně nepo-ias as
hbull jí do m'í'- jen po straně stí- jE ONI VÁM SDELI JAK! =
hal ji pátravým pohleděn A sa- VLASTENECTVÍ LOYALITA =
ma zlatovlasá Ksmeralda nczazer- as as
tovahus ti lni ncvtiskla mu mimo
chodem hubičku kamarádsky ne
přitulila se k němu nepřišla
prosbou aby na živůtku knoflíky
jí zapjal Patrně dívčí stud se o
zval v ní
Dříve jako dítě myla se před
ním z rána v košilce která pro
zrazovala útlá mladičká ňadra ne
ostýchala se pod kolínky-pud váž
ky si připínat — teď schovávala
e kdesi za vozem při ranní toa
letě Jednou večer po zdařilém před
stavení ve větším okresním městě
kde byla vojenská posádka prin-
SP ST VÁL ÚSPORNÝCH ZNÁMEK I
pomůžete sobě a své zemi
POM02ETE?
Zeptejte se svého duchovního správce s
n
cipál počítat stržené penize — měl
jich pblé kapsy nejen měděných
ale i stříbra dost -Habaděj shasí-
Habaděj nespouštěl oěí Jme-j Spustila ruce hlavičku sklopila
nal světla Jediná lucerna hoře
la za plachtou nataženou mezi o
běrua vozy která představovala'
bponu Pyl unaven spoceu jw
svých výstupech šaškovských jež
nějak se mu dnes' výborně dařily
aspoú obecenstvo nasmálo se do
sytá jeho nemotornosti Jako kle
py potácel se v manéži ale viděl
všechno viděl "Esmeraldu na ko
ni na starém Šemíku vykartáčo
vanéiii a křídou kde třeba obíle-
nein' jak vznášela se v lehoun
kých sukýnkách a za prkennou
nízkou ohradou jak na prvních
místech seděli páni důstojníci
smáli se tleskali a Esmeraldu po
sílala jim hubičky Pak vzala ple
chovou misku vybírala na misce
chřestily drobné peníze ikdo se
nepředal Jenom páni důstojníci
Sotva k nim došla obstoupili ji
žertovali — "drze žertovali až pa
ničky a slečny kde která tu byla
i staré matky z lidu se ohlížely
tam s pohoršením Nehněvaly se
na dýstojníky ale na tu malou
zkaženou dívčici která se tam
na důstojníky ale na tu malou
bájíc chtivým prstům a směle od
povídajíc na velkopanské vtipy
Ale páni důstojníci platili kavalír
sky — stříbrem Ještě za ní vo
lali: "Na shledanou maličká!"
Také Habaděj se díval ale viděl
jemni jako šedivou mhou Esme
raldu i důstojníky A jakse tak
díval zpozoroval že obecenstvo
najednou se řehtá z ničeho nic —
ti jemu se smáli jak hloupě stál
na jednom místě n vytřeštěnýma
očima a chvěl se Začervenal se
pod líčidlem a utekl
Na všechno si vzpomínal teď se
dě u vozů při kmitavé záři staré
formanské lucerny kterou zavě
šovali na předku oje když v noci
po tmě jeli Neveliký kruh osvět
lovala kousek udiipané země bo
ky obou vozu dvě koňské hlavy
v zadu Koně byli přivázáni ve
městě nebylo možno aby se volně
pásli hryzli h nechutí kus plesni
vého sena které principál někde
vyprosil Večer byl tichý vlaž
ný na nebi plno hvězdiček ale
měsíc hf neukázal
"Hlídej Habaději!" zavolal
principál odcházeje kamsi a vese
le pohvizdoval rákoskou si íviha
je po vysokých botách V lese na
samotách netřeba hlídat ale kde
jsou lidé třeba být na stráží
Kroky principálovy dozněly ve
tmě koně 'hryzli heno chvílemi
ten čí onen w? otřásl zadupal ko-'j
nýtem Habaděj ]ival Hf do pla
menestarí lucerny mušky h? ko
lem ní točily Oči mu vlhly oslně
né kmitavou září — nemyslil na
nic totiž nemohl nijakou myšlen
ku zachytit všechny v' točily ja
ko ony mušky Skrovná večeře
ležela vedle něho nedotknutá na
kuse starých novin Ani se j"šté
nepřevlékl ještě byl šaškem zabí
lený po obličeji' v širokém směš
ném niumraji
Zaslechl najednou: "Zhasni
Habaději!" Zavolala to tiše Ks
meralda ze svého hnízda pod pla
chtou na voze "Zhasni !"
('poslechl zhasil lucernu "Proč
nespíš" po chvilce se ozvalo -"Jdi
spat! Proč sedíš?"
"Nemohl bych usnout!" odpo
věděl i J' Nechce se mi spat!"
Něco mihlo se s vozu Esmcral
da v košilce v lehounké sukni bo
sa přit ulila se k llabadéjovi u
sedla mu po boku Cítil teplo je
jího těla jako tehdy tu noc na
pusté silnici když pohádku jí po
vídal — ale dnes jenom se zachvěl
a bezděky odsedí dále
Pohladila jej po tváři zašepta
la : "Hněváš se!"
Neodpověděl
"Já vím ty bláhový žárlíš! ale
pak neměl jsi se zamilovat do
princezny!'"
Potřásla rozvážně zlatovlasou
prsou chvěje každá žilka
Na blízku hlučně se ozvaly kolí
savé kroky '
"Tatínek se vrací!" pravila na
slouidiajíe "Pusť mne!" Pustil
"A už se nebudeš hněvat ? Mám
tě ráda vezmu si tě řekla jsem ti
to přece!" teď zase už jako roz
mazlené dítě slibovala "Ale ne
smíš se hněval rozumíš? I 'mělký
ně iniiM se líbit všem kdybych se
nelíbila nebyla bych umělkyní!"
Políbila jej naposled pohladila a
hop! byla už jako veverka na vo
Ze pod plachtou zmizela
Principál přišel hvízdaje "Vese
lili písničku ulehl na rozestřenou
slámu zahrabal se do přikrývek
a chrupal za chvílí
Habaděj seděl dlouho a dlouho
se díval k hvězdičkám na nebi na
spánek nepomyslil Mladá krev
mu vřela v celém těle hlava páli
la Zdálo se mii že cosi zapomněl
M-utieiablě říi-i ze něco uedopově-
děl a vstal několikráte aby ji vy
hledal pod plachtou aby jí do ou
ška zašeptal nač zapomněl Ale
váhal chvěje se a nerozhodně use
dal opět
Dál a dále jely vozy od vesnice
k vesnici od města k městu půl
království projeli s různým ště
stím — v deštích kdy kola po mí-'
hlavičkou "Princezny nepatří j pravý zapadala nu rozjetých ce
jednomii — patříme celému světu jsíách v parnu letním kdy prach
my umělkyně rozumíš? Nač bylo i se zvedal koně spoceui sotva se
i í i _ i i i i : ii i?' i -i i
oy nuse iiiiiem í iseiiiaKova zena yh-mi a i aviiua ousiia se norneiii
může prožít celý svůj věk pro tés
nv koutek svého domova a bít
Principál byl celkem spokojen
Zdálo se mu že už je bezpečen v
šťastna v samotě ale umělkyni j této dálce před lichvářem který
patří Širý svět jako rybě voda P-j chtěl na 'něm úroky z pňjčcnvch
peněz Ať jej hledá starý Abra
ham! llabadéjovi bylo jako by
žil ve snách málo kdy vzpomněl
na domov a co bylo včera všech-
vala a on zůstával uořáil líni sni
vým bláhovým chlapcem iako
dřív
A chovala sek němu teď
inélkyně chce se líbit všem celou
svojí silou o to usiluje a když se
Iflí _ jo fo hřích?" Pňh ví kde
nabrala tyto rozumy
Neodpovídal Cítil zase teplo no zapadalo pří úsvitu nového dne
jejího jěla jak se k němu poznovu Ksmeralda jevila se mu docela no
přivinula ale mrazilo jej Ivou bytostí jako na přelud horeé-
"Ach ty! — hloupý! Vždyť je-] něho snu se na ni díval Jakoby
notn tebe 'má ni ráda ! jiným sclí-jv paprscích lefního slunce vyro
bím — chci c jim líbit musím se-t stala rozkvétala najednou dosní-
jim líbit! Ale tebe mam rada!
šeptala mu do ucha "Co chceš
víc?"
Slyšela jak v zimnici mu za- jako k malému nerozumnému hrn
chřestily zuby MAh ty: ah!" Ob-'tříčkovi před nímž netřeba se o
jala jej hlavičku položila mu na jstýchať Skorém se jí bál a řer
rameno zavřela oči a zašeptala :j venal se když mimojdotie chytila
"ťovídej mi pohádku Habaději i jej kolem krku a políbila Nebo
iiKÍm ráda pohádky!" když mu poručila rozmarně svítíc
Nechtělo se mu povídat pohád- očima aby jí knoflíčky a háčky
kv na nic nemohl si vzpomennutl na živůtku zapjal Ituee se tnu
Hlava se mu točila Zimnice mě- chvěly
uila se v horečku cítil jak tváře "Ach tyj jakýs nemotora!" ií
ho pálí jak srdce mu buší A ina- kala mu laskavě hladíc jej po tvá-
lí-IZ _ '! 11! I-: tí I
nesa princeznu ocivn?i iiiivi-ii imn sií na ni K'iyz ona Me-
ckou na jeho rameni zdálo se mu
Že usnula Nevěděl jak — objal
jí kolem bokň přitiskl k sobě ú
llé lěhi a na ěelo jí políbil V Se
ru viděl zavřené její oči
"Máš mokřadí" ňcptalajako
ve unii' Zvedl jí na klín a líbal
cosi nesmyslného mluvil ale ne
byla lo détská pohádka Poddáva
la se jeho objetí hlavičku odklo
nila líbat se nechala bez obrany
"Nehriěváí se už?" jenom ne ze
ptala "Ne! mám tě rád Esmeraldo!
šíleně rád jako Romeo Julii"
Zasmála se Nevěděla ani kdo
byl Jtowe a 'Julie aUr-Habadějn-
'vi viděla do srdce jak se mu v
viděla h horečnou touhou a sotva
se ohlédla k němu zmaten obrátil
se Až do pláče mu někdy bylo
A žárlil strašlivě žárlil! Esmeral
da všem ne líbila zajisté! v uměl
kyni vyrůstala Vídával nadšené
pohedy diváků vídávat mladé
hejskv městské důstojníky vo
jňky jak vyvalenýma očima stí
hájí každé hnutí pružného tílka
každé zamihnutí nožek — a jak
tleskali řvali šíleně! Ne potěše
ním z jejího umění ale KtřeŠtřnou
touhou po tom nevyspělém ještě
tílku po těch nožkách — ' Roz
uměl vlčím pohledům a svíral rě
sté skřípal -zu!ty~ Zabil bynej-'
raději každého kdo e jí dotekl
ás V'
r
i
