I VMVIIVU IMI 11' (i T I f I
O umění umělcích
a hladové Pavlíně
IloillAll K VCXclýlII kritli'1'lll
Napsal Karel Lc(er
"Dobři- A Petřík s i:-nl:H
vešli nt padacím mostě který stí ni
přes příkop s rachotem se s))llstil
branou která siiina se otvírali) lo
širého nádvoří kde nebylo živé
duše jenom tráva vyrůstala mezi
dlážděním a veliké drahokamy za
sazené do zdi hořely pesirobarev-
I dlouhé šaty na inKio
dětských stikviiek Čer-
Oo se
méla lim
krátkých
nok neznílc se zachechtal
ti zdá maličká? K ničemu není
ten Petřík než aby si drak na
ném pochutnal Podívej se jak je
hloupý!" Ale Boženka 4jipla nož-
iou: ifm princeznou lieno ne
míní světly jako lucerny A jak j jsem ?" --- "Ah jsi děťátko"
děti vešly most sám se zvedl brá-[chlácholil ji " vždyť jsem tak pra
ná se zavřela Chvíli stáli oba vil a co já řeknu musí být prav
Petřík i Boženka celí užaslí alejda"
měli hlad a proto zaklepali Jia J "A ledy poslouchej co rozkazu
lirvní dvéře které našli Sotva ji já princezna : Petřík bude mvm
zaklepali dvéře ihned se otevře- panošem bude mi nosit vlečku a ! zradilo že falešné hraji
Idy iihy se podíval A Pavlína
hryzla okraj dřevěné kádě -- byl
to zlozvyk kterému ji nemohli
odnaučil „Podívala se nn Haba
děje upřímnýma očima a povídá
la: "Princezna si té nevezme no
věř Ale já si tě vezmu lá hla
dová Pavlína Poplujeme spolu
do severního moře jsou tam kři
šťálové zámky pod vodou lam bu
deme spolu 'živi a ty mne-budeš
mít rád viďí" Chtěl usnout ale
nemohl pořád slyšel: "Prineezna
si tě nevezme papoušek lže dá
si lě vezmu já hladová Pavlína!"
Zakryl si kabátem hlavu
A A A
IX
Principál s černým Hanybalem
vrátili se až k ránu V krčmě ves
nické bylo veselo Ilanvbal pro
vozoval své kousky a principál v
kartách vyhrál dvě zlatky jenže
to skončilo hádkou když se pro-
A tak
Jv a byl tam vysoký sál sloupy z
mramoru po stěnách zase lamp:
čky z rubínů a smaragdu a na kři
šťálovém stole bylo prostřeno pro
dva — zlaté talíře lžíce nože i i
dličky mísy plné drahých jídel"
"Počkej! byly tam také švest
kové knedlíky Ty ze všeho jím
nejraději"
"Pyly tam — na ziaté míse sy
pané tvarohem polité čerstvým
máslem Každá švestka měla pc
cku z diamantu — "
"Dobře!"
"I láhve sladkého vína tam by
ly ale ani človíčka ani živé duše
Petřík s Poženkou se ostýchali
sednout na židle — a nebyly to
židle jen 1ak z borového dříví ale
zlatými hřebíky pobité hedvábím
povlečené Oba však mčlj veliký
hlad a jídla voněla čerstvým má
slem" "To si myslím!" kývla Ksme
ralda hlavičkou a mlaskla jazy
kem "Když se po chuti najedli růz-
ných pamlsků'' pokračoval Haba-I
děj "otevřela se za nimi mramo
rová stěna Byla tam ložnice po
stel ze samých měkkounkých me
dvědích koží Dětem se už oči za
víraly byly tak umdleny dlon-j
hon cestou! Klekly u postele po
modlily se a odevzdány v ochra
nu boží ulehly jak byly v šatech
Petřík objal Boženku a spaly
hned jak ulehly jako když je do
vod hodí 0" půlnoci náhle přile
těl černokněžník jemuž patřil za
kletý zámek na ohnivém draku
přiletěl všechny zdi se otřásly
jak na nádvoří zastavil a děti se
probudily ulekané k smrti A
černokněžník vešel do ložnice ja
ko stín sahal hubenýma níkama
po lůžku "Kdo to spí na mé po
steli !" zaliřírnal "kdo se opová
žil?'' a po celém zámku v pustých
síních rozlehla sě ozvěna: "Kdo
se opovážil ?"
I bohé děti padly na kolena se
pjaly ruee "Kdo je tu?" křičel
černokněžník
"Odpusťte mocný pane!" jala
se prosit Boženka měla více od
vahy nežli Petřík ale jen se třásla
hrůzou a zoubky jí drkotaly—
"Zbloudily jsme a přišly jsme sem
— a — a — " Odvaha přešla Bo
ženka zavzlykala: "Smilujte se
pane ěernokněžníku a odpusťte
nám!" Aby lépe viděl černokněž
ník vvlomil ze zdi největší zářící
drahokam a posvítil si na uděšené
budu li chtít vezmu si ho za muže
a udělám ho princem"
Ivshieralda maličká - princezna
za mála se vlastnímu dětskému
výmyslu
Habaděj mlčel I chvilce se
oláal
"A jak bylo dále?"
Pozzlobila se "Hloupý! jak by
bylo? Co princezna chce všechno
iinisí být jak ona rozkáže"
"A vzala si Boženka Petříka za
muže?"
Pak dlouho mlčeli pohádka ně
jak zůstala nedopověděna nechtě
lo se jim už povídat Na ohništi
uhasiv poslední jiskrv ale nebe
se rozjasnilo z mlhy se probíral
sinavý niěsíe pološero se rozložilo
v pustých polích Nebylo však o
nic veseleji" než dříve V lese pod
borovicemi zůstaly černé stíny ja
koby číhaly A strašily Neto
pýr přeletěl okolo daleko v le
sích smutně zahoiiklo cosi — ta
kový zvuk neurčitý žalostný —
snad sova či co — Bůh ví! Esme
ralda se zachvěla
"Nebojíš se?" zašeptala
"-Čeho?" usmál se Habaděj —
"Strašidla přece nejsou"
"Jsou — nejsou ale je smutno
a lak se mi zdá že jsme tu jako v
i pohance hdyhys Itabaileji vy
lezl na strom snad bys uviděl ně
kde za lesem světýlko Sli bychom
za ním šli spolu až bychom přišli
do očarovaného zámku a já bych
byla princeznou" '
"A — ?' Habaděj chtěl něco ří
ci ale hlas mu selhal
Esnieralda chvilku přemýšlela
uhodla otázku "Ano vzala bych
si tě!" Najednou se rozpustile za
smála vyskočila zatleskala v ru
čky "Uvidíš ze budu princeznou
já to vím budu princeznou při
jedou pro mne ve zlatém kočáře
budu mít hedvábí a diamanty A
pak si té vezmu Ilabaději!" do
řekla tiše "Protože tě mám rá
da — " Bláhovému hochu až srdce
na chvilku se zastavilo taková
sladká mdloba naň padla Zavřel
oči na rtech ucítil lehounký po
libek "Jdi spát!" princezna porou
čela "Naši Bůh' ví kdy se vrátí
— k ránu až — znám to Jdi
spat!" A sama jako lasička
vklouzla pod plachtu "Dohrou
noc !" ještě zavolala
Habaděj stál a chvěl se V bo
ku kde před chvilkou hřálo jej
přitulené dívčí tělo na hrdle a
se vrátili oba mruti ani iieulelili
zapřahali hned Na východně už
sc rozhořívalo slunéčko v mlhách
Sotva Habaděj se prohndij
hned skočil podívat se co dělá
Pavlína?
Vyzvedla hlavu hezounkou hla
dkou hlavičku s moudrýma očima
Zdálo se "mu že se naň usmívá
Pohladil ji "Máš mne ráda Pav
líno!" děl a zasmál se kdvž kývla
děti Boženka se mu lnula přeje! na rameni kde jej objímala hs
jí prstem tvrdým a špičatým ja: [meralda měkkou paží na prsou
KU UISip vm-irii
pravil po chvilce "tebe ušetřím
udělám z tebe princeznu budeš
' chodit váiedvábí diamanty budeš
nosit a bohatá budeš a šťastná
Nejhezčího prince z královské ro
diny vyhledám ti za muže Jsi
spokojena?"
Boženka ani neuvažovala ani
snad nerozuměla ale v úzkostech
poslušně kývla hlavou "A toho
]] __" drápem okázal ěernokněž
- ' nik na Petříka "toho ráno hodím
ohnivému draku ke snídaní eo
ním jinedio?"
Habaděj nějak uvízl ve své po
hádce "Nn — a jak dále?" zeptala se
netrpělivě Esnieralda
"Nevím jak dál!" přiznal se
rozpačité
"Tedy ti to dopovím sama Z
Boženky hned v té chvíli jak čer
nokněžník pravil byla princezna
opravdová princezna měla hed
vábně' šaty a zlata a diamantů na
sobě že to sotva unesla A hned
pochopila že je princeznou a že
poroučet rniže jako princezna —
Bel: la černokněžníkovi takhle m
vysoká — " Esmeralda vypjala
hlavičku: "Poslyš ty starý jsem
li já princezna af je Ptřík mým
panošem Bude mi vlečku nosit!
— to e rozumí jako princezna
kde spočívala její hlava teď jej
zastudil chladný dech noci- Nevě
děl co' se s ním děje jakoby čáry
nan pa dly jakoby v kouzlech u
vál nebyl schopen myšlenky je
nom v hlavě inu šumělo a srdce
které dřív se zastavilo teď divoce
tlouklo až ve smutném nočním
tichu slyšel jeho údery Zapotá
cel se — došel k ohništi rozhrábl
popel ani jiskřičky už tam neby
lo Tráva zvlhlá rosou studila z
lesa vál sychravý dech prosáklý
stuchlinoii Roztřesen zimnicí bez
myšlenky potichu vešel do druhé
ho vozu nalezl svítilnu jeijt! zby
tek oleje byl v ní Rozsvit iUPa
poušek se probudil rozčepýřil sc
zaskřehotal cosi mrzutě Pavlína
zašplýchala ve vodě a drápala se
předníma nohama na okrj kádě
Hezká hlvička se objevila moudré
oči hleděly na Habaděje Ale on
neviděl neslyšel jenom zimnice
jím třásla a bylo mu tak mdlo ta
ková sladká tíha nějaká mu pada
la na srdce Zavřel oči Zdálo hr
mu pořád že sní krásný čarovný
ten a oči zavřel aby w neprobu
dil Na otepi sena která tu by
la schována ulehl A jak ulehl
slywl papouška křičet "Princ!
princ" podívejte princ přišel?
princezna si he věznic!" A vosko
vý Napoleon zvedal ř&(yé Jni-
hlavou Hodil jí za to leklou ry
bičku měli jich ještčdosti v záso
bě kfuci ve Iholě jim je nachyta-t
li Chtělo se mu objímat a líbat
cclý svět vždyť bylo na světě lak
krásně! Srdce se mu chvělo bla
hem ani nevěděl jasně proč První
noci strašívala jej vzpomínka na
domov jak asi otčím zuří a maminka-pláče
ale všechno již teď
zmizelo Neměl již domova Bál
se jen aby ho nestíhali nenalezli
neodvedli zpět a byl povděčen
principálovi že volil cestu ne
schůdným zapadlým krajem
Také dnes vyhnuli se široké sil
nici na kterou po ránu přijeli a
dali se úvozem do lesů Ale so
tva ujeli asi jednn míli na kame
nité cestě v hlubokých výmolech
rozbořila se obě zadní kola u ve
likého vozu Bylo to v pustině me
zi roztroušenými smutnými hor
ky mezi pastvinami s hromádka
mi sesbíraného kamení a s chomá
či bodláků v zažloutlé trávě Ni
kde koleni ani stopy po nějaké
vesnici po nějakém lidském oby
dlí nikde ani kouř se neokázal ani
na suchopáru vedle cesty nebylo
stop že by snad dobytek se tu pá
sal Jcnoni kavky a havrani skře
hotali Principál s Hanvbalem obcháze
li vuz prohlíželi kola a kleli Ko
nečné Sli hledat nějakou ves ko
váře koláře Někde daleko na
šli eo hledali vrátili se za hodinu
asi kola s nápravy vysmekli a ně
kam po mezích kotáleli Mrzutí
objevili se zas po dlouhé době až
k polednímu stejnou cestou po
mezích a přes palouky přišli bez
kol mrzuti protože mistři řemesl
níci uznali že na správu třeba a-
spon celého dne nejméně
Bylo jasno a ticho slunéčko
chvílemi skrývalo se v oblacích
havrani poletovali po pastvinách
Člověka vidět nebylo ani oráče v
polích ani hajného u lesa Koně
se pásli spokojeně Lucka docela
časem poskočila a zlomyslně kou
sla Šemíka do krku Chudák sta
rý jen hlavou zatřepal jakoby
řekl:" "Dej pokoj! nemáš rozum
bláznivá!"
Ivsmcralda sedíc na oji jen tak
v košili ve spodničce a bosa spra
vovala cosi na svém svátečním ži
vfitku skleněné perle přišívala a
bzučela si' písničku nějakou Ha
baděj díval se na ni Vykonal co
měl nařízeno koně vyhřebelcoval
(nebyla s Luckou snadná práce
kopala a kousala) Pavlíně nano
sil čerstvé vody nakrmil ji chle
bem a nějakou rybičkou papou
škovi hodil hrstku rýže a pak na
lámal v lese suchého klestí a roz
dělal oheň jen tak sobě pro ra
dost Viděl rád jak modrý prú
hledný dým se zvedá v lehounkých
kotoučích na kraji lesa na větve
se věší v tichém vzduchu Čekal
ohlédne-li se maličká princezna
zavolá-li ho Ne Měla patrné
mnoho práce
Obědvali společné jídla měli
dost a dost í veliká láhev tu byla
ze které principál h Hanybalem
svorné [opíjei A principál si li
boval: "Ještě že ve Lhotě byli
ítědří lidé ktefí rozumějí umění!
Na dva Da tři dni máme o živobytí
postaráno Mohlo být nám hfiřřj
při téhle nehodě zde v poušti eo
bychom si fu byli počali bez po-
trávy í — Je vidět že Pánbůh mé
rád ná umělec!"
Uí'!i"'lL j'" plnými íi-
sty nemluvil Esiucrahla vybírula
nejlepší kousky drobný mi prsty
jako mlsná kočička nikdo jí ne
okřikl bylo lo právo princezny
Po obědě principál s Hanybalem
ulehli si na měkkém mechu na
sluníčku Koce pod hlavou usnu
li klidné z lduboka oddychujíce
Idylla pro básníka !
Habaděj vymyl hrnce a misky
Ksincralda ještě cosi opravovala
na živůl ku navlékala perličky na
hedvábnou niť Ješlř se podíval
starostlivý Habaděj kde jsou ko
ně aby se neatoulali přihnal je
blíž A sedl k ohni Vzpomínal
na včerejší večer jak bylo krás
né! A novou pohádku vymýšlel
kdvby snad Esmt-raldě zachtělo ve
dne-5 opět poslouchat —
"Pojď -cm!" zavolala naň Sel
poslušně "Ppadly mi dvě perli
čky najdi je!" Klekl a hledal
trávě pod jejíma nožkama Našel
šťastuč podával jí třpytivé per
ličky drobné jako písková zrnka
na dlani s vítězným úsměvem -Vzala
perličky navlékla na niť a
jakoby si teprve leď povšimla že
dosud klečí před ní na kolenou
pidala mu ručku
"Polib -- panoši!" Chytil ru
čku a líbal "Dost!" řekla přís
ně Zmaten nevěděl co dělat
vstával se mu nechtělo od jejich
nožek
"Co koukáš?'' ptala se nevrle
překusiijíi' niť
las hezké nožky ivsmerai-
do!" zašeptal a začervenal se vi
da že něco hloupého řekl Po
hlédla na své bosé nožky a stáhla
je pod sukýnku Myslil že se roz
hněvá — Nehněvala se jen kývla
hlavou
"Vstaň princezna dovolí!" pro
vila milostivě "A povídej mi ně
co Třeba o sobě Ale něco eo
by mne zajímalo !"
Dlouho nevěděl eo a jak ale
pomáhala mu vyptávala se a po
maličku vyprávěl jí upřímně o
svých osudech o domově o ro
dičích Spravovala dále živíítek
majíc kolem hrdla nitě plné na
vléknutých perliček jako pravá
princezna S úsměvem řekla :
"Stýská se ti po domově? po tom
starém domě kde jsi se narodil?
přijď dostaneš!"
Hanybid se hořce zašklebil
Pak večeřeli A třeba principál
si liboval že mají zásob do-- a
dost pícce okíikl Hanybala kte
rý nějak si1-nemohl dosytit a židal
aby se přineslo ještě něco na stůl
"Dost už mouřeníne musíme pa
malovat na zadní' kola !" proho
dil obvyklou průpověď
A bezděčná vzpomínku na loz
hořená kola u vozu docela zkMzih
náladu Také se k večeru obloha
''díla mračny a bylo nevlídno
syt bravo Esnieralda brzo odešli!
pod plachtu Principál huboval
"e člověk v té poušti tady ani živé
duše nevidí a do vsi že je hodin
cety a ještě tam žádné pořádné
hospody není Ppravil si jako sy
sel doupě pod vozem O Habaděj
nikdo se nestaral Postál obvili
hodnou chvíli čekaje zdali Ksnu
rubla jako včera jej nezavolá ale
nedočkal se a konečně všecek pře
stydlý uchýlil sc do musea 1 Pa
vlíuč k papouškovi k mrtvému
Napoleonovi a k triehynám
Hanybidovi nechtělo sc jak
spat seděl u ohně topil a vařil eo
si uruiíciio dne z runa marné jej
budili Hiinybal usnul vedle vy ha
I I 1 " 1 : r ! I_ - 1
sieno onne ncz priKrvvKV rozna
en na zrosené trávě a neprobudil
Vil
se nevstal iickoiiv ie princi rm
rozuřen do boku nelidsky kopal
Hanybal jen hučel cosi nesrozumi
telného patrně po mouřenínsko
Vydali se tedy principál s Haba
dějem přes palouky a po mezíel
do vzdálené vsi pro spravená kola
Ale vrátili se po polednách s ne
zdarem — kola nebyla ještě ho
tova
Když se blížili k vozům viděli
sloup šedého dýmu zvedat se k o-
hloze
"Čertův chlap'" huboval prin
c'pál a přidal do kroku "Vaří o
IkmI — a sní nám všecUio! íe nám
ú všechno!" 'hVkl vlastně: seže
re" račte mu prominout!) Jakoby
tušili zkázu oba se rozběhli nej
kratším směrem přes pole přes pn
lotikv A co uviděli kdvž doběhli
k vozům bylo strašlivým překvj
pením Habaděj hrůzou sc otřásl
principál zesinal vztekem - - al
Nevím jak já bych zvykla pod oba na chvíli oněměli
střechou pod stropem Narodila
jsem se — maminka mi to povídá
la — na jaře v jakémsi krásném
údolí mezi horami Maminka už
'nepamatovala kile to bylo ale v
paměti docela jasně uchovala celý
ten kraj — popisovala mně jej
často — zapadlé údolí s bílou za
prášenou silnicí nad potokem žu
lové patníky kolem ní olše u
splavu zelené louky lesy a skály
starý hrad A pak mě vozili po
světě s místa na místo po Cechách
po Moravě v Dolních Kakousích
a v 1'hrách jsme byli a ve Štýr
sku Co je to domov? nevím Pro
mne je domovem tohlcto!" okáza
la přes rameno na vůz pod rozbi
tou plachtou "Ale jednou po
řídím si domov opravdový do
mov stříbrný zámek!"
Habaděj rozpačitě dotýkal se
prstem navlečených perliček —
"Chceš-li" pravil bázlivě "bu
du ti povídat novou pohádku o
stříbrném zámku"
Zavrtěla hlavičkou "Nač to?
nechce se mi dnes pohádek a můj
stříbrný zámek není z pohádky
Budu ho mít — uvidíš!"
Zklamán na dlouho se odmlčel
a když Esnieralda dávno myslila
na něco jiného on ještě byl u to
ho stříbrného zámku"
"A vezmeš si mne?" zašeptal
Podívala se naň od hlavy až k
patám jej přeměřila čtveraéivým
pohledem zasmála sc mu do očí
snivých dětsky upřímných "Ve
zmu si tě ano! Pamatuj že jsem
to řekla Já princezna Esnieral
da!" Zvedla "spravený živůtek a
prohlížela jej proti slunci není
li ve spuchřelé látce někde díra
kterou by bylo třeba ještě zašít
A při tom se jí niť perličkami
přetrhla — rozsypaly se
"Seber je Ilabaději!" Sehnul
se a ve trávě u jejích nožek hle
dal a maličká prineezna bílými
prsty čerchrala mu dlouhé vlasy a
tahala za ně smějíc e" nerozumné
K večeru teprve probudil kc
{rriucipul s llanynaicm iiiviii
nemajíce nic lepšího na práci kle
li a hubovali I karty hrah o mi
liony — spolu vždycky hráli o
milionv o krejcary báli se hráti
aby jeden druhého neošidi! Znali
m Principál prohrál dvacet mi-
lionů — zapsal pečlivě svfij dluh
na bílou kňni břízy která tá!a
oa kraji lesa
"Pobře Hanybale máá těch
dvacet milionů u mne — jako bys
je měl v kapse To víí já platím
správně vé čestné dluhy — ji-nj
Veliký vůz s Pavlínou a rnri
tami (stál opícn borovým špal
kem na místě zadních kol) byl o
tevřen dokořán papoušek zuřiví
křičel a Pavlína patrně hladem
týraná vyhoupla se nějak přes o-
kraj dřevěné kádě a teď ležela n:
podlaze n dveří a žalostné štěká
la Snad i pádem s výšky potlu
čena bvla A hůře! V druhého vo
zu stál rozkročen Hanybal ohyzd
ný černoch prostovlasý v kázaje
rozhalené vztekle skřípaje zuby
odporný patrně opilý Za obě ru
ce uchvátiv Esincraldu snažil se
(stáhnout ji s vozu obejmout
'mocnit se jí 'Hlasem ne lidským
ale spíše zvířecím vytím vyrážel
jednotlivá slova s příšerným smí
chem: "Maličká ~- mojí budeš!
mám tě rád — ínusíS být mnu ! Ko
pej kousej nebo nekousej mojí
budeš!"
Zápas dle všeho trval už delší
drbu maličká princezna zemdle
na strašlivě fdedá nekřičela o po
moc jen zoufale se bránila škra
bfila kopala odrážejíc zběsile ú
točníka "Zpátky padouchu jedi ti ži
vot milý!" vykřikl principál neza
pomínaje ani ve hrozné té chvilce
s uměleckým pathosem vyslovit
svoji hrozbu Hanybal se neohlédl
— už slabounké štíhlé tílko nebo
hého děvčátka objal a stiskl slraš
Myou paží Malinká umdlévala
Principál v tom skočil prsty se
vřel mouřenínovo hrdlo nehty
mu zaťal do masa až krev vytry
skla po černé koži Ale dravec ne
pustil kořist' jenom jednou rnkon
odhodil rozzuřeného otce děsnou
ranou ohromné pěsti srazil ho k
zemi apoio omraeco 'bolesti a
vztekem chroptí křičel principál:
"Ilabaději zabij ho!"
Habaděj slyšel ale hrůzou
schvácen stál a chvěl se po celém
těle rukou nemohl hnout nemohl
pokročit jenom slzy se mu nahr
nuly do očí a jediný žalostný vý
křik sc vydral z prsou nevřených
úzkostí: " Esmcraldo! E"iueral-
do!" Snad tento výiťřik ji probil
dil — v okamžiku kdy opilec ne
tuže s vítězným chechtotem zvedal
ji v náručí náhle sc zakousla mu
jako lasička ostrými zoubky do
tváře Zaječel bolestí překvapen
zavrávoral a v té chvilce vysme
kla se mu a nechávajíc pouze v
jeho spárech kusy roztržené mi
kýnky unikla hkokem do vozu
pod plachtu Hanybal otíral ní
kama 'zraněnou tvář Byl strašil
vý Bvlmo strhaných očí svítilo
příšerně v černě oinalovaném obli
"jí oddychoval' ztěžka sám už
znaven zápasem a rozvášněn až do
zběsilosti Vyčuívajíeí dolejší V
list s vlčími zubv vztekle se tiá
sla
Habaděj trochu se vzpamatoval
vida že Esnieralda vyprosí ila se
drápu zuřivce Principál ze
daje sc a ohmatávaje pohmožděná
žohrn křičel "Ach ty lotře bíd
ný! zaplatíš mi krvavě zaplatíš
jako že jsem Karel Šembera pria
cipál! Před soud lidský a božský
tě poženu nešlechetnice! Žes ty
padouchu v loupil všechny záso
by nenasytný? Že 'a vypil vino'
Že V? vyčichafi láhev kterou j--i:i
pro sebe schoval '"
Ilanvbal pře vykoval cosi za
mračen koulel očima mlčel vzdo
rovilč Principál uhodl : za pni
dne nežli z nezdařené výpravy se
vrátili černoch snědl všechno vše
chno vyslídil ať bylo ukryt kde
koliv okurky zelí máslo hrách
kus vepřového masa brambory
ztvrdlý chléb konečné i rybičky
pro' Pavlínu určené si upek! na o
hni upražil kukuřici ji všechno pt
hltil pomlaskávaje a zapíjel ksc
lým vínem do kterého lil rum Es
nieralda chtěla mu bránili kíičó
od nenasytných úst mu trhala sou
stii ale nedbal sotva po ní za
mžoural očima usmívaje se bla
hem že jednou dosyta no na jí Tvá
ře a rty leskly se mu osmastkem
v i t lll !
oci mu vvtezaiv z hiiikii a icio
kostnaté tělo surového' siláka po
malu se zakulatilo spoustou pohb
ceně potravy a napojil
Co děláš' cu děláš?" křičela
užaslá Esnieralda "počkej dost i-
neš až tatínek se' vrátí!"
"Mlč!" řekl Jí klidné přežvy-
kuje "i na tebe dojde maličká
jen co dojím i na lebe dojde!" a
zamžoural hroznýma očima až Ivs
mcralda se zacb véla neblahou
předtuchou Ohlížela se marné do
pastvin a do polí vráti li sc už
principál s Ilabadějein A kdvbv
ispoň člověk nějaký se tu uká-
zal — hrozno bylo s tímto černým
netvořeni o samotě
Když Hanybal sněd! a vypil co
nalezl otřel mastné rty dlaní a je-
šlé chroupaje poslední hrst upra
žené kukuřice vstal rozkročil se a
rozpjav náruč jako medvěd s pfí
íerným úsměvem zabručej : "A teď
po dobrém obědě si vezmu tebe
iczounká křepiličko! Pojď sem!
Neboj se ! Dej mi hulrčku !"
"Opovaž se na mne sáhnout
čerte černý!" křičela zlostně du
pajíc nožkou Opovážil sc neu
stoupil nepolekal se Chytil ji
"Ale ale 'maličká ! marně se
bráníš! nač to? buď hodná!" siuél
se Škrabala kopala —
A tu konečně vrátil se principál
s Habadě jem
"Běž Ilabaději!'' volal princi
á! "běž do vesnice přiveď sedlá
ky ať přijdou s vidlemi a s podá v
kami! Přiveď žandarniv! kde kolo
a jdeš! Svážeme toho pohana mo
aiiiedánského do nejhluhšího vě
zení dáni jej uvrhnout jako chlad
ný mrtvol na Šibenici houpat se
bude! Běž Ilabaději!"
Habaděj bezděky poslušen roz
kazu pohnul se
Aui krok!" zahřímal mouře
nín hdo sc hne u svnem smr-
ř!" Z kapsy vytáhl starou bam-
ntku rezavou kterou principál
vozil k obrané proti zlodějům a
oupežníkňm ale nikdy ještě jí ne-
upotřeilli Natáhl kohoutek namí
řil "Ani krok!" Nevědomky na
podobil svého mistra hrdinským
ÓIICIII
"Jen běž Ilabaději!" zachce)
al sc principál zapomína je na bo-
est "Není nabita! neboj se! jen
čž!" 1
Mouřenín však chytil bambitku
za rezavou hlaveň a nařáhl ruku:
"Pohncs-li se hlavu ti rót lí
štím jako lískový ořech !" Habaděj
se jenom přikrčil Principálovi
přesel smích — přece trochu neii-
stě pokusil so zachránit svoji autoritu
"Pravím ti Hanybale lotře o I-
ož tu vraželnou zbraň! Prinatui
čím jsi byl nežli jsem z tebe ř
mělce vychoval? Na silnici jsem lí
nalezl otrhaného kamení na hro
mádce jsi Hoidil a hic co iá tc
e udělal? Krále imiiřeiiínvkélK
cmé Afriky vlastní matka v
nepoznala! Pamatuj čím bud?
vyženu-li tř - a já té vyženu J
louenu! '
♦ 'Pokračování!
! Jhare A flure AKlce