SV ~ - ~~ - _ _ V - - ' ~
i ' '
4
1
i 1
ť li
Straua- 6
POKROK DXF 1V íFDNA 1919
O umetli umělcích
a hladové Pavlíně
Román h veselým koncem
Napsal Karel Lcper
Mladý tán se díviil na roztrhá-
noif plachtu u předního vozu ob
jevili se lani dívčí hlavička -
pak si začal z dlouhé divilo kar
táckem řistit nehty Nebavily jej
nochodní záležitosti
Náhle so plachta rozhrnula Es
meralda jako veverka vyklouzla z
vozu ale neseskočila na Z"ni Po
rozhoupané oji nd které už byla
Lucka vypřaetia přeběhla zalo
vila se na kouři až sukýnky e
"rožletřly
Mladý pán rychle viskl si k o
ku sklíčko "
"Dám vás zavřít !" křičel vte
kle starý pán "zavřít !"
"Mám vzbudit Ilaiiybnla1" ii:
taky podrážděný ptal se princi
pál "Abyste viděli jaký je to
chlapík Chytili do rukou nřko
ho upřímně kosti v něm přidá
"Papá koukej !" šeptem pravi!
mladý pán nahýbaje se s kočáru n
třesoucí se rukou dotekl se otcova
ramene
Mqličká princezna tančila na
oji jako na provaze jakoby netu
šila že sr na Tu někdo jiný dívá
nežli hloupý Habaděj
Starý Abraham právě chtěl cosi
ostrého povědět principálovi ale
slova zůstala mu v hrdle jenom
brada se mu třepetala a rty se po
hybovaly Vyvalenýma očima utkvěl na
maličké kouzelnici Mladý pán po
vstal v kočáře ale nevydržel tam
seskočil a běžel k vozu byl trochu
krátkozraký
"Kdo je to papá kdo"
"Kdo je to?" ptal se papá prim
eipála ukazuje krátkým odulým
prstem
"Kdo? moje dcera Esmeral
da!" pyšně odpověděl principál
— : "Na provaze i na koni ve
vzduchu i na zemi — vždycky n
mřlkyně!" "Umělkyně Bůh ví! Zajisté u
mřlíkyně!" zašeptal mladý pán
Stál docela blízko' aby dobře vi
děl každý krok každé zatřepetání
těch drobných lehounkých nožek
nad rozhoupanou ojí
"Jakže? Esmeralda? Loni byla
takováhle když jsem ii viděl"
ukazoval udiven starý Abraham
' ' vyžle na píď od země ! Kde se
vzala?"
"Můj milý pane" vážně pravil
principál "vyrostla vyrostlo i je
jí umění Roste s uměním a umě
ní roste s ní"
Mladý pán neměl pro nic jiného
smvšln nežli pro ony dětské nož
ky" A najednou obrátil se k princi
pálovi: "Co vám za ni dáme?"
Principál rozkročen usmívaje se
s pýchou otcovskou hleděl ještě
n: skotačící svoii princeznu "Co
že? co jste povídali" zeptal se ne-
1 m v v w
uuveiive
"Co vám za ni dáme pane — "
"Za koho?"
"Za — " ani mladý pán nedo
řekl Principál zrudl vztekem
"A myslíte že své dítě prodá
vám eo?" rozkřikl Ke "Hej Ha
nybale!" Mladý pán zavrávoral uskočil
pděšen Esmeralda v tom lehoun
kým skokem přelétla oj a schovala
ho- pod plachtu Ale naslouchala
tarn zatajujíc dech Jednalo se o
ní "
"Hanybale! sem!" zuřil princi
pál "Chyť ho!"
Mladý pán bledý jaké stěna
koktal: "Ale vždyť já nic — já
— 1 jenom jsem protektorem mla
dých umělců a umělkyň mám sty
ky ve Y'('r'i a za hranicemi s před
nimi divadly mohl bych slepím
Ksrneralďu doporučili — "
"Mlč!" německy okřikl jej pa
pá "mlč Oskare! nech mne jed
nat!" A se sladkým úsměvem za
klepal principálovi na rameno —
velmi opatrně
'Nu nu starý naě ten hovor?
Vždyť snad se dohodneme Znáte
mne přece — poctiv ee ne? Pocti
vec až do due!" Rozepjal na pr
sou oSumřlý vrchníkt rozhalil ho
jako by chtěl ukázat poctivou svo
ji dusí ale bylo vidět jenom kvž
tovanon nepříliš -čistou vestu s
mosazným řetízkem v knoflíkové
díree "Mám lásku k umění vy
In rite přece Půjčuji jen uměj
rim hereíim í herečkám i dámám
-z baletu v Vrute i na venkově Ne
'vděčná věc! — och! ~ půjčovat
jiimělcůin je inoe nevděčná věc
: cleíti jeden zaplatí nu někdy zu
! plat í dobře ale devět jich uteče
— moc nevděčná věc! Ale pomoz
te si když ja tu lásku k umem
mám v srdci Podporuji mladé
talenty a je to moje radost sta
ne li se z takového nějakého ne
známého mladíčka slavný tenori
sta nebo virtuos Někdy takový
slastný miláček Mus záplat i ochot
ně eo jsem půjčil ale obyčejů
musím žalovat bohužel žalovat a
ji ště mi vyčtou že jsem lichvář -já'
Dámy - ó! Dámy jsou št"
díeiši! Poveden se tane nici
nebo zpěvačce ulovit bohatého cti
li le pak jsou vděčny i ke mně
starému příteli a zaplatí všechnu
— kapitál i úroky dámy poví
dáni bývají vděčny — "
Principál chtěl několikrát" vzte
kle vybuchnout ale Abraham kro
'i! Ki popleskávaje m'i dlaní na
rameno jako se uklidňuje nepo
kojný kůň "Můj syn zdědil lá
sku k umění po mně vid Oska
re?' "Ó ja papá! Mám rád uměn
:i umělkyně — vždycky!" zaškle
bil se pan Oskar "Až budu mi
lionářem — "
Starý Perkus vzdychl a mávl
beznadějně rukou "Ty -?"
"— až budu milionářem — a jš
budu! papá! — založím ve Vídni
ustav pro výchovu mladých talen
tů ať už jsou z kteréhokoliv obo
ru plán už nosím dávno v hlavě
bude to cosi fenomenálního Od
vážný podnik ale doufám že se
mi vydaří Neboť já umění roz
uiiím jako nikdo druhý Jli-
:iým pohledem dovedu uhodnout
jaký laleut vězí v této maličké
tanečnici jaká rozkošná růže vy
kvete z ponpátka Přijměte moji
blahoj-fání mistře Sembero vaše
leera — "
"Děkuji za gratulaci!" vyje!
nepříliš zdvořile principál
"Můj syn píše do novin -- roz
dmi se do německých — víte pí
še kritik v o umělcích koho po-j
h válí z toho je hned slavný clo
věk koho zham nevyskrabe se
nikam i kdyby měl sebe větší ta
lent My abych tak řekl tvoří
me koniipauii Abraham Perkus a
syn Vyhledáváme talenty pod
poříme je uvádíme do světa
nezištně! docela nezištně!" Oba
oalee zastrčil za květovanou ve
stu a prsty klepal si na prsa
Pan Osear udělal to nevědomky
íaké tak a převzal řeč: "Nechci
-e chlubit ale mne znají v Berlín
i v Paříži potřebuje-li dvorní di
vadlo ve Vídni tanečnici první
ho řádu nebo teuora nebo pri ma
donu -jen telegrafuji: potřebu
jeme to a to pošli! A pošlu — já
talentům ukazuji cestu do světa"
A pro naši v maličkou -— jak se
jmenuje? Esmeralda? — měl bych
místo ve Vídni ovšem zatím na
předměstí ale do roka bude na
dvorním divadle ruku na to! Co
říkáte mistře íVmbero?"
Principál neříkal nic jen sípal
jako by se dusil a oči mu vylézaly
z důlků
"Rozumím vám!" pan Oskar
zmocnil se jeho pravice a tiskl ji
"Je vám těžko rozloučiti se dce
rušikou která je největší ozdobou
vašeho cirkusu a musea ale — "
vyňal z kapsy safiánovou tobol
ku " pomyslete na její budouc
nost! Co by z ní bylo? Mohl byste
hledět na to jak pomalu zakrnii
je takový talent v bídě a v útra
pách toulavého života? Ja uvedu
ji do světa otevru jí zlatou brá
nu slávy a jednou na kolenou bu
dete mi děkovat Z vai dcery
bude hvězda nrvní velikosti — od
hadi jsem její talent — " otevřel
tobolku n přebíral se v papírech
_ "Sto — dvě stě — tři sta — "
"Jen se nepředej!" řeptal mu
německy starostlivý otec- Abra
ham "Počkej — nech mne! Pa
ne principále — " začal slavnost
ni — "jsem poctivý člověk —
ne? takhle to uděláme: jste mi
dlužen tři sta zlatých — odpustím
vím je za to vy nám frvřříte svo
ii deefu — Bůh rr?dek nú? z toho
nechci mít — jen radost ai jako
prima balerína okouzlí celý ovét"
Z hrdla prineipálovi vyrazil
strašlivý jek — „odněkud z hloubi
uraženého srdce otcovského " a 2
starý Abraham se zapotácel
"llanyhale sem!" Daleko da
leko se to rozlehlo nž z lesa nad
silnicí ozvěna odpovídala: 'Sem'"
A v malovaném voze zaskřípala
prkna papoušek zak řehotal Pa
vliiia zavyla dvero se otevřely a
hrozná hlava černochova s vyce
něnými zuby bělmem nevyspalých
opuchlých očí blýskajíc se obje
vila "Sein llanyhale! To je li
dojed pánové!' pravil na vysvět
lenou principál i' Sežer je!"
Ckrutné bílé zuby černochovy
vztekle zaskřípaly patrně se chy
stal vyplnit rozkaz ještě jenom
řemenem spodky utahovid
"Sežer je!"'
Starv Perkus bonem lezl do ko
ěárn "Jeďme Oskare jeďme
čas ubíhá!" pobízel klepaje bra
dou Mladý [ián poněvadž byl asi
Ndčlaučjší nežli ice bezpochy
by znal už návyky si řasný' li lido
žroutů vytáhl několik desetník! a
hodil je Hany haloví do vozu
"Děkuji!" řekl mouřenín a zmi
e hledaje zakutálené peníze
"Ke muč!" křičel principál —
"Hanybale sem!" Ilauybal se ne
ukazoval
Pan Perkus opět se vzmužil od
dvchl Podeiiřel ruce v bok a
proti principáloví vystupoval na
špičky "Vy tedy nechcete? ne?
Ilozmyslete si'to !"
"N"prodáin své dítě ani za mi
lion!" zněla zuřivá odpověď "Ha
biiději podej mi bič !" Habaděj
naslouchal všecek užaslý teď báz
livě se přiblížil
"Kdo je to?" lhostejně sc sklí
čkem v oku prohlížel si jej pan
Oskar
"To je náš paňáca Habaděj!"
odpověděl principál který i v nej-
větším rozzuření dovedl zachoval
podivuhodnou rozvahu "Poďj
bič!"
"Nač potřebujete bič pane
principále?" mžikaje očima ze
ptal se Abraham
"Nač ten bič?"
"Co umíte"' pronesl mladý pán
a poctil Habiulčje svou pozorností
"Co umí" a zívl zakrývaje uštu
tenkými prsty Habaděj se začer
venal Slyšel co hovořili pánové
s principálem s obdivem a s ja
kousi hrůzou díval se na pana Os
kara slavného aevtbeta umělecké
ho kritika který mladým Jalei
túm otvírá cestu ke slávě Kdy'í
tak — hlava se mu zatočila Roz
kročil se pravou ruku přitisl na
prsa levou položil na čelo a diva
ie se někam ztrnule do dálky
chvějícím se hlasem zadeklamo
val:' "Hvt či nebvt to ta otáz
ka -"
"Tu bi or not tu bi — " zahučel
po anglicku aethet zastrčil ruce
lo kapes hlavu sklopil a naslou
chal jenom chvílemi rty se mu za
chvěly :
'Dzit Ls Vizi kveščen — vezer tis
ieubler in dzi "majnd tu safer —
tu daj tu slip — ' nevr mor! — neu
treveller riterns pazl dzi vili — "
bezděky opětoval po anjdieky jed
notlivé věty
'Nebylo to špatné!" pravil ne
dbale když Habaděj vyčerpal vše
chnu svoji sílu i dech a skončil
bledý s krpúějeiiii potu na skrá
ních "Nebylo to špatné! ně
hy — " zívl opět mladý pan Per
kus "A čím že chcete být?"
" Umělcem ! ' ' vyí řikl 1 fabaděj
a srdce se v něm' rozbušilo "U-
měleein!"
Kritik mlčel jako by neslyšel
sklíčko si rovnal
'Tměleem!" opakoval ještě
jednou nešťastný- hoch ale sklesle
a beznadějně
Pan Oskar vzdychl konečně a
násilně potlačil zívnutí! "Cměl
cem! ach! Kam pak s Hamletem
teď ve velikém světě! Takhle něco
exotického — takhle v dámských
úlohách vystupovat — Hni obrať
te se laskavě — bokem prosím ! —
hm! máte postavu pro takové úlo
hy silné kyčle úzký pás — ale s
Hamletem? Kdež pakl to nejde!"
Abraham ještě smlouval s prin
eípálem" "Tedy ne? nechcete?
zahazujete štěstí skvělou budouc
nost své dceří kazíte dětinským
vzdorem Dejte nám ji uděláme
z ní primadonu diamanty bude
nosit kolem krku diamanty na
podrážkách princové budou se jí
klanět! oh tatíku! platit budou!
Nechcete? Dobře tedy ale přijdu
si pro své peníze které jste m!
dlužen zabavím vám víeehno cc
Ion tu starou rachotu kteron po
svřt? vláčíte — a pak si dáte snad
říci ! A Esmeralda ještí ráda nft-
jde % námi že ano kočičko?" Je-
třáhí oči starého Perkusa vyslí
dily pod roztrhanou plachtou hla
vičku princezny Ksmernldy" "
I mladý pán ji uviděl poslal jí
hubičku elegantním vy mrsk nutím
dlouhých zažloutlých prslů od
zviidKch rtů poklonil se a pravil:
"Strpení slečno! Přijdeme si pio
vás nezoufejte!"
"A já V nejbližší stanici - - bu
dete zítra v I 'jezdě prili"ipále?
— všechno vám lo zabavím!"
siiiil se Abraham a mnul si rtteo
Principál bičem švihl do vzdii
ebu jen to zahvízdlo
"Jeďme papá!" řekl pan Osknr
vstupuje do kočáru "Jedme!"
Principál najednou zuřivě j11
e šlehali strakatého koníka ko
nik se vzpínal "Ou! on! pr!"
křičel kluk na kozlíku Starý A
hrabám sotva se vyšplhal do kočá
in a sn asenv kun etcl od priKonii
I příkopu oba páni vyskakoval
na sedadlech a drželi se křečovitě
juk naráela kola o kameny a
principál běžel za nimi a švihal
otrakaiélm koníka — konečně ir
nestačil" upocen se zastavil a od
dvchoval Kočárek vzdaloval se s
rachocením a skíipoleiu a ještí
dlouho bylo slyšet úzkostlivé vo
láni: "Ou! ou! pr!"
Kdvž se principál vrátil Halm
děj dosud stál ztrnule vzpřímený
s rukou na srdci jako by odříká
va : 1 ívt cl iieiivt: ivuncraiua
vyklouzla z vozu seděla na oji ja
ko veverka tváře opírala oběma
rukama a zamyšleně dívala se ně
kam do dálky
"Ki! fi!" odplivoval otec Sem
hera "Hele co by kupovali! ale
já bičem je poženu! bičem! Ha
badčji rozdělej oheú a vzbuď Hi
uybala jistě že znova usnul vy
lej naú putynku vody na mé zod
povídání natluče-li ti řekni že
jsem tak poručil — jdi! A ty
Fsmeraldo?" něžně se optal dce
rušky a pohladil ji p ohlavě "Sly
šela jsi? Chtěli by tě koupit lotři
ale já tě ani za milion nepro
dán!"
"Tati!" zamyšleně pravila ma
ličká princezna a byla v té chví
!i velice hezká sivé očuse rozší
řily hledíce uýkam bez ciť do
neznáma za obzor za bílými oblá-
čky rozlétlými po obloze daleko
daleko někam do budoucna "Tati
— myslím že se vrátí — "
"Kdo? ti dva? uvidíš jak je po
cenu!" "Vrátí se a já půjdu h nimi"
Otec vykřikl užaslý: "Co? co?"
Tatínku já věřím v osud íJ
mně je souzeno abych bvla iiuiěl
kyní velkou umělkyní já to vím
4 cítím to v srdci a v duši"
„ "Děťátko děťátko!" principál
div se nerozplakal "po čem toužíš?'-'
což nejsi umělkyní? Nejsi
pokojena když ti tleskají volají
slávu všichni kdo té vidí když na
provaze se houpáš nebo obručemi
na koni skáčeš? Po čem ještě tou
žíš? nač ještě čekáš? Nic lepšího
nemůže umělci život dát nežli
potlesk obecenstva a to uiá mi-
á jedno jest zda-li ti tleskají bli
nou páchnoucí venkovani anebo v
sídelním městě navonění panáko
vé a vyšňořené Putifarký hlavní
věcí je aby tleskali diváci před
kterými se umělce produkuje A
věř — upřímnějšího potlesku ne-
ZHfdcchiiéš nežli tady na venkovř
Mně samotnému až do očí někdy
slzy vstupují vidím-li s jakým
nadšením tě volají po každém vý
stupu a tleskají div si dlaně nc-
rozbijou Uadost mají z tebe a s
tou upřímnou radostí nikde se ne
setkáš i kdybys na jevištích nej-
darnějších divadel vystupovala
Tam tě budou kukátky okukovat
budou tě kritisovat a pomlouvat
A závist nejhezčí chvíle ti otráví
Anebo se ti zasteskbepo bohatství
po přepychu? — Myslíš že v tom
je nějaké štěstí? Děťátko bláho
vé což může být většího blaha
nežli když volni jako ptáci ridio
Stí jedeme poli a lesy ohníček si
rozděláme — Hic Habaděj už to
pí brambory si uvaříme i maso
dnes máme v Kamenné Lhotě by
li štědří Pojď dceruško posní
dáme!" Ale Ksmeralda se nehýbala ne
hnuly se její zamlžené oči upřen
do neznáma jakoby připoutané k
jakémusi cíli kterého nebylo vidě
za obzorem za letícími obláčky
Snídani odmítla
A za chvíli opět s rachotem n
skřípěním kol dali se na cetu
Principál změnil směr nezamířil k
městu kam zamýšlel bál se přece
trochu Že by lakomý Abraham
pro dlah mohl jej stíhat Proto ze
silnice uhnul nejbližíím úvozem a
jeli do neznáma za hory a Jcsy
kolem zapadlých samot a dědin
Na celý týden jak odhadová) priu
eípál rnřlí postaráno o živobyt?
štědrostí umřní-milovného publika
v Kamenné Miolč Měli brambo
ry krup i krupice máslu i tvaro
hu dost V království českém
jsou přeci' lidé klcří dovedou o
cenit umění!
Prvního večera zašla vili v lesí
ku Stmívalo se už na romol-lé
cestě zaviněné s jedné strany vysokými-
borovicemi bylo pusto n
smutno Z druhé sjrauy přes ka
menitá nerovná pole nedaleko
kdesi v údolí prosvitala ozářená o
kťnka neznámé vesnice Veliké
hejno vran a kavek mlčky letělo
dlouhou řadou od západu bylo vi
dět rozpjatá křídla proti rozjasně
né ješjě obloze Vznášeli se do
padali k zemi a znovu vyleiovali
příšerní ptáci Jako by noe nesli
na svých černých perutích a stíny
rozsévali po krajině Když dolé
tli I cestě kde" vozy odpočívaly
zvedli poplašeně třepetajíce
křídly a zaskřelioiili Zapadli ně
kam do lesf:
Vypřažeiií koně klidně se pásli
dnes i drobe) ovsa dostali Hlado
vá Pavlína neplakala papoušek
nenadával jedenkráte zase bytí
docela syti a spokojeni V ohně
poil stromy povečeřeli umělci —
Královsky večeřeli všeho bylo
hojnost i polévky i bramboru i
masa nešetřili Principál rozja
ien žertoval Hanybal rozkusoval
kosti silnými tesáky a srkaje ssál
morek z nich Ksmeralda byla za
mlklá ale zvyklá už na horší noc
lehy klidně vybírala z očadlého
plecháče nejlopší kousky pro se
be právem rozmazlené princezny
Habaděj téměř nejedl díval se do
praskajícího plamene a když zvedl
nulou září oslněné oči a dokola se
ohlédl zdálo se mu že černá stra
šidelná tma valí se naň se všech
st ran studené stíny které jej
mrazily až do duše A když prin-
-1 i i i _ i i i„ á f
cinai niasiie zacneeniai se viusuit-
iiiii vtipu hoch bázlivě ohlédl s
nazad do lesa odkud ozvěna pří
šerně zaštěkla
Po večeři podíval se principál
na Hanybala Hanybal na princi
pála dorozuměli se Odešli do
vsi hledat hospodu pobavit se t ro
din v karty si zahrát A na od
diodu zazlořečil principál: "Psa
musíme mít k čertu! psa! aby hlí
dal Skoda Nera že se vztekl!
Musím jiného koupit nebo ukrást
Psa je třeba hlídače!" Kus něja
kého pláště hodil si ještě přes ra
něna a rozběhl se za Haiiybaleni
který eílě z daleka výpar alkoho
byl už kdesi napřed ífa mezi v
polích "Hlídej llubatlěji ! dobře
hlídej-" zavolal jóště principál
Oba jakoby zapadli ve tmách
Ksmeralda zalezla do vozu pod
plachtu Habaděj rozhrábl oheň a
přihodil ohú hrstku suchého kle--tí
Bylo ticho sycbraVo a smutno
Chvílemi z ohniště vyletěl plamé
nek' zašlehla rudá záře do tmy
ale jenom ještě černější ji udělala
A tma jako by dusila padala se
všech stran plížila sc polem čí
hala pod borovicemi Němá stra
šidelná Nechtěl ji vidět dívat se
jak z popelu ''jiskry vyskakují
tiskl se blíže k ohni do úzkého
kruhu ozářeného a bál se okamži
ku až hrstka paliva dohoří a čer
ná tma spadne a zadusí jej Ještě
bylo vidět na dva kroky zrosený
ušlapaný trávník ve výšce nad
ohněm schýlenou větev borovice
Dva — tři kmeny na kraji lesa a
za nimi černo Větřík se nehnul
íma byla těžká nehybná Přál si
aby aspoň stromy zašelestily a
by slyšel živý zvuk ale polekal
se když cosi zahouklo v lesích vy
skočil když kůň z nenadání zadu
pal Kůň se ztišil a les byl němý
"Habaději" '
"J?ože kdo jej volá? Vytřeštil
oči suché listí hodil na oheň a jak
se rozhořelo zahlédl Esnierahlu
Odhrnula plachtu seděla na voze
na seně nožky opírajíc o ramena
oje
"Pojď sem — ke mně" pravila
tiše Jak byl překvapen tak roz
radován že se hlasitě zasmál a bě
žel "Sedni zde vedb- mne!"
Vyskočil na oj Neodvážil se
obejmout útlé dívčí tělo které cí
til těsné po svém boku ale Ksme
ralda sama otočila mu dětský lo
ket kolem krku Ve tmě tak se
děli píitulení k sobě zahřívá jícc
se vzájemné slyšíce ve KUiutném
tichu 'vúj dech a bití dvou mla
dých srdcí Hlavička malé prin
cezny spočívala mu důvěrně na
rameni Habaděj cítil vůni mate
řídoušky ze zlatých kadeří — vě
děl že Esmeralda" na noc myje se
odvarem mateřídoušky aby jí vla
sy rostly — jeíté byly vlhké
Pyo mu příjemno tak hezky! cí
til až do srdca rozkošné teplo kte
ré proudilo z mladičkého těla dív
čího Pál se pohnout nikou ano
i hlouběji vydechnout aby se ne
poloknlil Pl it ulila se ještě blíže
k něbiii hádal že také ona se hře
je jeho tepleni
'Vle chladilo!" zašeptala
smutno Nemohu sput Pod pla
eblou je dusno a ulraší lam mí
vám těžké sny jako když mne mů
ra dusí"
'Neodpověděl i promluvit se bál
"Pohleď ani jediná hvězdička
mní na nebi Ne! přece! tam
podívej se nahoře jsou dvě hvěz
dičky vedle sebe docela blízko se
be a třepetají se jako by se bály
saniotnv v té Imě Jako my dva
tady viď?"
Oheň zase dohoříval Zdálo se
jí že Habaděj chce odejít aby při
ložil -- loktem jej přitiskla k so
bě "Nechoď! nech toho ať zhas
ne Oheň nám není pranic pláten
jeiioiu straší černé stíny hází At
zhasne lépe je být docela ve tmě
Uideine se ijívat na ony dvě hvěz
dičky" - Co 1o bylo?"
"Netopýr tu lítá!" zašeptal
'Zasmála se "'blikají že do vla
sů se zamotává — ať! já se nebo
jím Vidíš teď když jsi u mne
nebojím se ani dost málo je mí
tak hezky Jenom-lo ticho kolem
je tak hrozné Nemám ráda tako
vé němé lhostejné ticho Jnko by
se člověk ztratil v tom černém li
ih ii n zapadl Mám ráda smích
lidské hlasy veselý šmiiot života
hudbu a potlesk Proč mlčíš?
mluv něco! Povídej pohádku -
ano povídej mi pohádku! l'ž dáv
no jsem žádnou pohádku neslyše
la Když jsem byla maličká ně
kdy maminka povídala — ale u
měla jen jednu o červené Karkul
ce Tou mne uspávala Jak jsem
povyrostla bylo po pohádkách
Povídej umíš nějakou?" '
Habaděj rozpačitě zavrtěl hla
vou "Neumím!" Zdálo se mu že
už je tuze veliký na pohádky
' Ale Esmeralda nedala pokoje
"Nenmíš-li tedy si vymysli a po
vídej!" rozkázala a tulíc se k ně
mu hledala jak by nejlépe uloži
la' hlavičku "Povídej ~- abych
usnula při tom !"
"Pyli to bratr a sestra?"
"Mh — ne — ne snad neviní !"
"Dohře nemám ráda když sly
ším o bratrovi Chtěla bych mít
bratříčka a nemám ho Ale poví
dej!" "Petřík a Boženka šli do lesa
na jahody a jahod bylo fairt mno
ho a mnoho a děti trhaly jedly a
plný džbánek jich nasbíraly a ne
všimly si že daleko zašly do hou
štin a že pomalu se stmívá A na
jednou Boženka se polekala a vy
křikla — jak po jahodě sahala
veliký had se tam pod keřem za
točil zasyčel a v trávě zmizel
"Bojím se!" řekla "půjdeme
domu!" Ale nenašly cesty setmě
lo se už a děti bloudily a bloudily
ve tmě pod stromy za ruce se dr
žely aby jeden druhému se ne
ztratil A Boženka pořád jen :
" Bojím se ! bojím se!"
"Hloupá!" povídal Petřík "po
čkej' vylezu na strom snad uvi
dím někde světlo!" A vylezl jako
veverka na vysokou borovici O
pravdu uviděl světýlko "Tam při
jdeme!" zavolal radostně "tady
hle na tu stranu je tim chaloup
ka nějaká jsou tam lidé svítí se
v oknech!" A dětí šly a šly noži-
čky je bolely klopýfaly únavou'
až došly k chaloupce Byla z per
níku a střecha bvla z mareipá
nu — "
"Počkej ! — - o té perníkové cha
loupce taky jsem slyšela A já
nemám chaloupky ráda - Nenaro
dila jsem se v žádné chalupě1 pod
žádnou střechou Tyhle ty naše
vozy jsou mně milejší nežli vše
chny nejhezčí chalupy na světě
A v zimě když zapadnou cesty
sněhem a my někde na vsi musí
me čekat až se oteplí uvázneme
li ve špinavé hospodě nebo u w
dláka si vyprosíme nocleh a stáj
pro koně zdá se mi vždycky ja
koby fy staré stropy v chalupách
v dusných světnicích na mne pa
daly I kdyby z perníku byly ne
mám chalupy ráda Chci aby Pe
třík Boženkou přišli jinam než
li do perníkové chaloupky ať při-
jdou do zámku Nebyla to perní
ková chaloupka byl lo zakletý zámek"
Jihoslované vy-
' pověděli Uhry
Kjeka 9 ledna — Jihoslovau
ská vláda navrhla Hiersku vojen
skon dohodu proti Itálií jak e ú
ředné oznamuje Uhersko odepře
lo o této vfei uva?ovati načež ji
hoslovenská vl4da vypověděla u
herské železniční zřízence z Chor
4