8trnna
f i i:-'r:::r:'j'--'f yf-f- - w
O umění umělcích
a hladové Pavlíně
Román s veselím koncem
Napsal Karel Legcr
"Jaký to zly- "lovřl
Floriánek
Principál kouřil inlóky z jalov
cové dýmky a zlostné očima div
nenasytu - vzdorovitého neproho
dal Hanybal jakoby neviděl zasmál
se zamlaskal "Takhle Pavlínu
podříznout dokud je při těle -mha?
To by bylo masíčko?"
"Mlč ty černochu mohamedán?
ský!" rozkřikl se principál "vše
chno bvs zhltni! l!etolio svvm
nenasytným (žaludkem na mizinu
mne přivedeš!"
Černoch se trpce zachechtal y
cenil bílé zuhv "Vždvf já ej
— vždyť já "
"Miř!"
"Vždyť já — já kradu slepici
a brambory — "
"Mlč povídám!"
"Vždyť já -živím vás Já! já
a najíst se mi nedáte!"
Principál odložil dýmku sevře
rty a zadíval re Hanyhalnvi pří
sně do očí
"Neslyšel jsi? povídám: mlč!
nebo — " Těžko Mci jaká strašli
vá vyhrůžka zněla v tomto: "ne
bo!" že hromotluk který centy
zvedal a v zubech drtil kamenv
najednou ztichl Na mechu sp o
brátil rozloživ lenivě obrovské ú
dy zamhouřil už oči k odpolední
mu spánku
Ale principál velel : "Jdi nakrm
Pavlínu dohře jsi na ni vzpomněl
Ještě je tam několik rybiček ve
čer musíme se postarat o nové
A papouškovi hoď kukuřice''
1 lany bal vzdychaje zvedl se a
vešel do vozu aby vykonal eo mu
poručeno Pavlíně hodil rybičky
— však už hladem vyla — a jak
sc po nich z kádě vytahovala d
zubů je chytajíc labužnicky po
pleskal ji po krku i po bocích —
papouškovi podal hrst kukuřice
také jej prohlédl pod křídly ó
niakal má li trochu masa — ale
papoušek byl jen kost a kůže
Zlostně pokušitele štípl do prspi a
vykukl: "Zloději!"
Hanybal v těsném prostoru svř
tern jdoucího musea pochodil sem
i tom prkna podlahy pod ním pra
skala prohlédl voskové figury
přesvědčil se že nejsou k jídlu
Napoleonovi v rakvi docela prst
nakousl ale odplivl Měl stále
hlad zuřivý hlad byl obětí svého
povolání Polykal všechno : uhlí
sklo hřebíky oheň ale nikdy se
nenasytil a hůře ještě: žíznil! věč
ně žíznil! Bylo tam v museu ně
kolik: lahví s fyady a mloky pro
hlédl je — nikde už ani trochu lí
hu hadi a salamandři byli na
prach vyschlí Ještě se zastavil u
Pavlíny " která marně čekala na
další rybičky a smutně zaječela
když Hanybal jen ji popleskal po
hřbetě zamlaskal a řekl: "Však
my t jednou přece sníme '"
Vyšel vrátil se k principálovi s
tváří zarmoucenou "Hlad mám a
žízefi!'' zahučel zamračen
"Habaději přines' čerstvé vo
dy!" rozkázal principál pokuřu
je spokojeně "Ať zapijeme krá
lovský oběd! Ne abys vodou Se
tfil! Přines hrnec vrchovatý na
múj účet !"
Hanybal podezříval principála
že ruá vždy pro sebe schovanou
někde lahvičku kořalky — ale jak
slyšel o vodě padl do mechu za
ložil ruce pod hlavu zamhouřil
' oči vtáhl ještě silně dech do se
be aby žaludek nebolel a usnul z
hladu žízně a zoufalosti
Floriánek -Habaděj jako posluš
ný hoeli opravdu se rozběhl ke
studánce pro vodu a přinesl plný
plecháč Principál zamžoural k
němu jedním okem
"Tak tak!" povídal protáhle
"jen pij! Voda čistí krev!" zvedl
ne a zvolna odplížil se k vozu pod
plachtu zalezl ale ještě se obrn
lil: 'Až to vypiješ Habaději při
ne jeítě jeden plecháč od studán
ky — na múj účet!" Milostivě
mávl rukou á zmizel ve vft% kde
kde jak Hanybal tnšil opravdu
měl v úkrytu lepší doušek nežli je
pramenitá voda
Floriánek patrně neuměl nežli
poslouchat proto zvedl plechá? ke
rtfim a pil Ale nedopil nemohl
už — oddychoval a mimovoln? po
nlédl k E&meraldě Na měkkém
rneeím odpočívala Joket pod hla
vičku "poToJila a dívala vztifiřa ]
myslil sijNVsinála se novému Habadčjovi
ne jenom se zeptala upřímně dli
věrně: "Ty jsi hloupý viď?" Za
červenal se v rozpacích a vodu
vylil jinak by ji byl snad přece
dopil Nečekala ani na odpověď
vyskočila jako večerka a chytila
jej za ruku "Slyš jak ošklivě
chrápe Hanybal! Pojďme odtud !"
Vedla jej po kraji smutného horku
po pěšině rnei borůvčím Teskni
bylo pod černými proschlými bo
rovicemi němé ticho a stín vlhk v
vzduch zaváněl houbami Jako vt
nu šel Habaděj (pravda -že už
ieď byl Habiidějein ?j šel poslušně
i mlčky za ní zn maličkou priu
cznoii "která poskakovala před
níiití jako veverka ť keře ostru
in se zastavila trhala zelené ne
dozralé malinv
"Proč jsi přišel?" najednou se
:cptala "Co hledáš u nás?" -Vysvětlil
jí jak dovedl proč n
tekl z domova jak toifha být u
lUČlcem vedla jej po stopě Zají
kal se někdy nemoudrého spletl
cosi — ale Esmeralda vážně na
slonchala kousajíc maliny a jen
'dyž některá byla příliš kyselá n
šklíhla se Ifahadčj už dávno do
nluvil zamlčel se a ona ještě jen
maliny hledala mlsná jako dítě
"A eo umíš?" zeptala se ko
nečně "Oh umím — - Romea!" po
hlubil se Ruku položil na srdce
vykročil pravou nohou a vztyčen
či zamlžené citem zvedl k obloze
"Směje se jizvám kdo nepití
rány
Však ticho — jaká záře svítá
oknem ?
To moje vládkyně ó milko
má ! — " ' " '
Deklamoval unesen proudem
vlastních slov -
Esmeralda poslouchala — drob
nými prsty vybírala nezrale so
tva po odkvětu nalité maliny me
zi trním Skromě čekal kdvž n-
koněil na posudek Místo chvály
tázala se: "A mníš oheň polykat}
Poslední náš Habaděj krásně to
uměl inczi zuby mu svítil červený
plamen a nosem se mu kouřilo A
byl břiehomluvcem — - to je umě
ní! 'Jsi také břiehomltiveem?
Skoda Sama jsem ráda pošlou
hala To ti zaklepal třeba na
vnz na nas vuz s raritami a na
jednou jakoby uvnitř flašinet
hráH Pavlína křičela jániám
hlad!" mrtvý Napoleon křičel ta
ky' — francouzsky a -česky '4- že
ho záda bolí od ležení a všechny
voskové figury jakoby vstávaly á
hovořily Když -jsem to poprvé
slyšela- běžela jsem nahlédnout
co se ve voze děie Ale nic -
Všechno leželo jako vždycky Ne
bo při představení najednou se ně
kde vzadu ozval křik volání o po
moc nadávky — všichni m tam
obracejí — a zase s druhé strany
se ozve: "Lidičky dobří! Žena
mne bije!" Smíchu a potlesku ne
bylo konce Škoda že nejsi bři
ehomluvcem a že nepolvkáš o-hen"
Habaděj sklopil hlavu byl zkla
mán patrně Ale dovolil si na
mítnout tiše a bojácně: "Polvkat
oheň není přece umění!"
Esmeralda udiveně se naň po
dívala : "Není umění f f o je tedy
umění!" Zasmála se nechala o
stružin nedzvedla kratičkou su
kýnku a bosýma nožkarna roztan
čila se po zeleném mechu Jako
motýlek vznášela a točila se le
hounká jako obláček 8 radostí
malého dítěte tančila Zlaté vlá
sky jí poletovaly kolem hlavičky
sukýnka se vzdouvala bílé nožky
se jen kmitaly Zatočila ne kolem
Habaděje na špičkách xe rázem
zastavila a zadívala se inu do očí
"Neumím nic nežli točit — a
také to není umění ?" ptala se
Skorém závrať se ho zmocnila
když se díval na ni Pokývl hla
vou 8 obdivem Ano to je nrnřní
Ach umění ! — "Tanec?" — Ano
takový tanec! — "A budbá!
Zpěv!" — Ano! — "A proč ne
břichomíuvectví?" — Neviděl —
"Proč není uměním polykat o
heň?" — Nevédél — "Co je tuní
ní?" 4L to nevěděli oba
"Tatínek Hká U mH j
kumsf l" pravila zámyslená Es
meralda 'Co'ii to deklamoval!"
"To bylo z Romea a Julie"
Ok usóvala si nehet tia tnňlíčk u
"Mhin! — Škoda v že néumís a
spoň polykal oheň Ale tatínek (ř
naučí r' v
V lom V daleka ozvalo se "Ks
mernldo! licj! kdo jsif pojede
met" Kozhěhli se tedy zpět a vi
děli že koně k vozňm byli připřa
žctii 1'rinpipál milostivé pokle
pal novému 'I lahodě ji '-?ia rameno
""IVdy jen chutě ku předu! Nu
stupuješ poprvé uměleckou pouť
zapamatuj si dobře tento oka
mžik ! Před tebou kIú va leží ! jak
říkával nebožtík Napoleon A do
vršku vždycky s Hanybalem u vo
zů zatlač Vyje! Šemíku hej! hej
ty I nekal"
Vozy zaskřípaly rozjely se'
Ve vsi velké a výstavné kam
dojeli brzo po poledni byla chvá
la Holin půda ještě ne vy kořistěná
potulnými umělci příjezd Šem
berova cirkusu uvítali tam skoro
slavnostně Hned večer při prvém
představení sešlo se hojně vděčné
ho obecenstva které mělo sice má
lo peněz ale za to přinášelo růz
né plody zahrad a polí n z dumá
cích zásobáren hrstku jáhel nebo
krupice košík starých bramboru
sušené švestky čtvrt bochníkii
chleba — "Nekullurní národ je
ště!" mínil principál když u ka-
L-y in vše přijímal na místě vstup
ného a do koše skládal "ale ště
drý!" — To jen v horských za
padlých dědinách možno najít i
tak ilobrodušný lid V pokroči
lém kraji arů štipec soli nepřine
ou za to strkají falešné krejcary
a desetníky — znal to a byl pro
ro velice spokojen v té Lhotě Ka
menné nebo jak se dědina jmeno
vala Vozy tábořily na návsi v rych
losti všechno bylo připraveno la
vice pro obecenstvo postaveny
vypůjčeny židle a čeho ještě tře
ba provaz ve výšce natažen Vši
chni pracovali principál černoch
i Habaděj a ten pejvíce Musel la
vice snášet' kolíky zatloukat Vše
cek byl spocen A bylo mu jako
v podivném bláznivém snu Vidět
přípravy ale nevěděl co bude ja
ká úloha run připadne? Zeptal se
principála Co a jak -— měl strach
ze vecer leze všech zkoušek ma
vystoupit - Principál jen se u
šklíbl "Však uvidíš!" -
Mimochodem i Hanvbala se báz
liví otázal jak a -o bude! "t'vi-
díš!" odsekl mrzutý černoch a
Habaděj pořád nevěděl co a jak
bude Esmeralda si ho 'zavolala
společně zkoušeli pevnost prova
nu jistotu" zaklesnutých uzlů v
podkroví Tu se osmělil a zeptal
st plase: "Acb Esmeraldo! a eo
já — co já budu dělat pověz mil
Vždyť nic neumím- ani neviní co
i jakí Takhle beze zkoušky vy
stoupit!" ':- : -' - „-: 1
i Podívala se naiíj usmála se a po
hladila ho po tváři "Tvidíš!"
pravila : r-
t- "Ale vžVlyť ji všechno poka
zím!" vykřikl zoufale "Vysmě
jou ne mi!"
-'Pdáhový! Vždyť jsi Habaděj!
Proto jsi tu aby se lidé smáli To
je t vé umění rozumí? Přičiň ne
aby se hodně smáli ! Tatínek ří
ká že to je vzácné umění"
' "Ale jak f" spleten a nic ne
chápaje hlavou vrtěl ubožák
" lTvídíí!" "
"Jak vystoupím? í'o budu dě
lat?" "Uvidíš!''
Beznadějné sklopil hlavu ('e
kal něco velikého úžasného až
večer vystoupí — co se s ním bude
dít? Uvidíš! říkali mu všichni
Díval e tedy Ještě oba koné mu
sel výhřebeleovat umýt hřívy
jim zaplést kopyta' načernit ~ a
nebyla to lehká práce protože Lu
cka kterou tehdy právě principál
koupil od eikánň kopala a kousa
la Konečně večer když e poča
lo stmívali na kolovrátek hrál a
křaplavým zvoncem dával zname
ní že představení počne Kluci
hp sbíhali a na lavicích usedalo již
pastvo když principál za plachtou
nataženou jako opona mezí oběma
vozy hodil cosi Habadčjovi —
Kmačkaný pomalovaný šat ušitý
pro všechny Habadéje kolik jích
principál měl a mít i bude Dlouho
nevěděl kterak do toho ale ob
lékj se konečně -
Eseier#lda ne Kmála: "Hezky ti
to hlučí íeky!" a tváře mu ještě
poruoučpila
Stál tt rukutoíi roztaženýma dí
val e po sobě a bál se vykročit
Slyíel křik a fam obecenstva hrů
za naá padl - M4 vystoupit —
takhle! - a co bude dělat?
"Hoaem! tnera! UlV- volal
aaú principál víecek uřícený'
"Kam!" Mzlivř m otázal
i'-Afe- tyl-nienevííí TtamhU na
zavolám na
rozumíš ]
střeídni! do vikýře -teme
ty se mi ozveš
" Rozumím a potom?"
"Potom — to už uvidíS! tWe
I Hile začínající umělci jsou všich
ni tak pitomí! A teď honem běž!
běž!" Obecenstvo netrpělivě hlu
čelo Hanybal rozsvěcoval lampy
A Habaděj vylezl do vikýře če
kl se zatajeným dechem Vidí
ume uz (iiciisiaveni zacina pnu
tipál uvítal j-těné oliccenstvo pá
ny i dámy — a teď volá — jako
vždycky: "Paňáco vo bist dut"
"Tady! tady jsem pane prin
cipále!" odpovídá 7 vikýře Haba
děj trochu se mu chvěje klas
"Po tam děláš?"
Habaděj neví jak odpovědět
"Co tam děláš? co?"-
"Já — já — čekám až mne za
voláte !" zní to tak úzkostlivě že
všecko obecenstvo se řehtá
"Tedy pojď sem povídám!"
Habaděj seběhne s půdy hledá
cestu k jevišti— kterýsi kluk na
stavil mu nohu Habaděj padá jak
široký tak dlouhý ve své niaškaře
Smích — od té chvíle je miláčkem
obecenstva "
"A konečně jsi tady!" vítá jej
principál vede za ucho První po
liček pleskne mu v obličej Zavrá
voral zakryl si rukama tvář a vy
křikl spíše překvapením než bole
l í líev dokola potlesk A pak
už to šlo Esmeralda tančila na
provaze na koni skákala obruče
mi Hanybal ohromné závaží zve
dal uhlí a sklo chroupal v zubech
kameny mu principál roztloukal
na břiše — potlesku při všem by
lo tlóst a dost — ale Habaděj ne
dělal nic pranic nemluvil jen
stál s roztaženýma rukama s oči
ma široko vytřeštěnýma v zabíle
ném obličeji — a sotva se hnul
sotva mimochodem princijMil po
liček mu uštědřil všecko obecen
stvo řvalo nadšením Jenom po
něm se točily zraky všech tako
vého paňácu tu ještě neviděli! —
Přivalil principál velikou kouli
poručil llabadějovi aby na ni vy
stoupil í — Habaděj ovšem spadl
na Lucku jej posadil shodila jej
— zttíivý potlesk "To je slávy!
To je slávy!" závistivě bručel o
šklibavý Hanybal a Habadéje u
neru o zau A no mci s avém
principál poklepal novému umělci
a rameno: "Takového Habadéje
jsme dosud neměli!" a sám se n-
přímněmál až xe ohvbal Hábu
iějovi po zabílených tvářích sté
kaly praménky slzí — nebylo to
íiiát při slabém světle petrolejo
vých lamp "Nu vidíš měl jsi
strach a šlo tp jsem spokojen!"
Habaděj dostal večeři královskou
večeři slanečka a brambory na
-loupačku a ještě dva šestáky jako
zvláštní odměnu dnes prjttcipál
nešetřil ~í
Fhasla světla všechno ztichlo
koně dostali ovsa i sena spokoje
ně chroupali principál s Hanyba
leini odešli do hospody Pod pla
chtou na voze světélko e kmitalo
Esmeralda se tam převlékala pro
řidlou roztrhanou plachtou bylo
vidět rjejí Ntín Bzučela nějakou
písničku Najednou utichla na-
ihmehala — rozhrnula plachtu
"Kdo je 1u?" zeptala se "To
jsi ty Habaději?"
Uhodla Ve tmě na prostřené
slámě krčil se pod starou houní
Habaděj Chvěl se a plakal vzly
kal jako dítě Seskočila tiše jako
lasička sedla k němu na slámu a
hladila jej po tváři Jeho slznmi
prstíčky si zrosila
! !
"Co je ti bláhový? Pláčeš?
Proč ? Vždyť jsi měl přece takový
úspěch lakovou slávu hned při
prvém vystoupení! A ty pláčeš!"
Habaděj cítil její měkké teplé
ručky na tvářích cítil její dech
přemáhal vzlykot
"Smáli se mně!" zašeptal
"Ah ty!" zasmála se mu taky
To je tvé umění nřece rozumíš?
ftekla jsern ti to už Proto jsi pa
ňácou Hahadějem Kdyby mně se
ruáli když tančím na provaze a
nebo na koni provádím salto mor
Uile zabila bych še skočila bych
provazu dabu bych se koním u-
šlapat — protože mé umění je ji-
né Rozumíš?"
Zdálo se ze Habaděj docela ne
rozumí
Plnění je všelijaké pří jed
nom lidé pláčou nebo úžasem -trnou
a pří druhém se smějí Uměl-
ci hrají pro obecenstvo ne pro kc
ne Obecenstvo chce se Kmit a
hned zas trochu e otřást í hrůzou
až by po zádech v horku mráz
přešel a za poplakat Í chce — od
toho jíme my umělci Jestli ty
imuaucji dojcku vzíyKflš ve sté
mafikaře do toho obecenítlnj nic
není ~ pUÍ třeba smát m ti bu
lou protože jsi paňáca Měli jsme
jednou Habadřje ~ je5t$ nafi
pamatuji -~ nějakou zlou nemocí
trpěl tuším žlučovými kamínky
řekl tatínek a tu ti při produkci
bolestí třik zkřivil obličej a žalo
stivě vzdychl že celé obecenstvo
se chechtalo jako bláznivé To
byl umělec! A co tobě je? nic
Hanybal ti závidí on zvedá centy
v potu tváří a-kouše sklo a málo
kdy mu tleskají Vyspi se však
zvykneš A n vidíš bude tě polom
těšit když se ti lidé buJou smát
Pohladila jej opět "Spi hezky Tu
máš hubičku!" Políbila ho le-
hounce a zmizela nežli se vzpama
(oval Pod plachtou zhaslo svě
lelko Ale Habaděj itioulio ne
usnul hlava mu hořela slzy páli
ly Bylo inu do pláče i do smíchu
vzpomínal na domov a zase na
vyjevené oči diváků jak v záři
luceren se leskly na potlesk
křik na Esmeraldii jak na koni
se vznáší a jak' po tváři jej hla
dí a na rtv libá
VIII
Druhého dne se všechno stejní
opakovalo jen že Habaděj už se
hleděl vyhnout políčkům nebyl už
tak rozkošně nemotorným paňá
cou jako včera obecenstvo to ta
ké pozorovalo bylo už méně smí
chu a principál nebyl už tak spo
kojen Habaděj nehrál s citem
Za to naučil se dobře kouč čistit
a sedlat Pavlínu obsluhovat o
kázal se užitečným i vařit dovedl
a principál konečně přimhouřil
jedno oko — jenom o několik po
ličku dostal Habaděj víc Čtyři
dni zůstali v oné Lhotě Kamenné
při posledním představení okáza
lo se že zájem obecenstva pováž
livě klesá Proto rozhodnuto že
společnost vydá se na další pouť
nienat juuic stesti A z ran a za
svítání skládány věci koně při
přaženi k vozům Odcházeli vždy
cky tak časně poněvadž principál
nikdy nebyl si jist nezanechal-li
po sobě nějaký dloužek Vesnice
ještě spala jenom psi štěkali má
lokde zaskřípla vrátka Na výcho
dě nebe se jasnilo drobné oblá
čky nad obzorem zrůžověly Prin
cipál proklínal Hanybal ještě od
večera opilý sotva se na nohou
držel A slunéčko už svítilo vla
štovičky už vesele štěbetaly nežli
se konečně vozy 'daly na cestu
Sťaslně vyjeli ze vsi nikdo za ní
mi nevyběhl aby je zastavil je
nom psi je doprovázeli
"A to už je tak s uměním a s
umělci!" usmál se trpce principál
šlehaje bičem "Potlesk vavříny
a na konec psi štěkotem tě vypro
vodí" Půli ví proč tolik rád o
vavřínech mluvil jistě že nikdy
žádného ani neviděl
Habaděj vedl Šemíka Esmeral
da zalezla pod plachtu opilého
Hanybala uložili ve velkém voze
k hladové Pavlíně a k mrtvému
Napoleonu
Jitro bylo překrásné řadou tá
hly po nebi stříbrné obláčky svě
ží větřík s polí přinášel vůní zro
seného obilí po kopcích z lesů
kouřila se mlha a z ní vyletovaly
křehotající kavky Po silnici do
vrchu a zase dolů rachotily vozy
k východu jakoby _ slunéčku
vstříc í Principál práskal bičem
pokuřoval — měl porozumění pro
úsměv jarního jitra Habadčjovi
zavíraly se urndlením oči
Najednou proti nim — a to by
li v údolí kde potok tekl mezi ol
šinami v rozkvetlých' paloucích a
kde mateřídouškou to vonělo —
kopce přijížděl kočár staromod
ní odřený dost a k rozviklanými
koly se strakatým hubenýni koní
kem Na kozlíku seděl kluk v za
du dva páni Jeden starý šedivý
v placaté čepici zahalen v jakýsi
pestrý ale vyrudlý šátek který
ii krku si přidržoval často poka
šlávaje druhý panáček moderní
ve vysokém lesklém klobouku v
novém píáštf s doutníkem vi li
stech — ale kdo je uviděl hned u-
hodl že jsou to o4ec se synem A
docela i to uhodl každý' že ten
starý je Abraham Perkus z Prose
če velkoobchodník :
Principál zatáhl za oprať aby
hp kočáru ochotně vyhnul "('chý
Lucka! čehý!"
Kočár projel ale v tom se starý
Abraham nakloní! a četl firmu na
voze:
"Syětový Cirkus a Museum
Karla Scmbery" Chytil kluka na
kozlíku za šos "Ou! pr! pr! za
stavit !" Zabavili ' -
Abraham vyskočil Mladý pán
lhostejní zůstal hedžt a notva ne
ohlédl jaké hlouposti papá dělá
Tatík Abraham doběhl za princi
pálem
"Hej! bej! pane yembero po
čkejte trochu!"
Principál zarazil Lw-ku a obrá
til e S velíce vlídným ano roz-
tomilým úsměvem podával mu
pan Abraham ruku "Dlouho jsem
vás hledal mistře Šembero Ví
líůh jsem rád že vás náhodou
potkávám I'ž dlouho jsem se po
vás nadarmo sháněl"
Principál zakroutil si vousky a
trochu mrzuté poznamenal: "A
ví Půli proč sí děláte zbytečnou
Klarosi Hledat mne! Cmřlee
milý pane nemůže přirůst k jed
nomu mísili pro nás je celý avět
— vyjé Lucka l"
"Počkejte! počkejte!" slarý
pán chytil jej za loket "Včera
jsem se dověděl že jste v Kamen
né Lhotě n velmi mne těší že vás
potkávám I"
"Potěšení jo 'na mé straně!"
zdvořile pravil principál "Co
koukáš?" zahřměl na Habadéje
"Zajeď stranou --zde odpočine
me vypráhni!"
I 'leknutý Habaděj odvedl kouč
uii palouk vedle cesty f pod pla
chty vykoukla Esmeralda ale
hned se schovala prolože mladý
pán v kočáře ji zahlédl a rychje
sklíčko k oku přitiskl
Principál přátelsky rukou sta
rému Abrahamu potřásl "Nu
vida! Hory se uesejdoii ale lidé
Ani ve snu jsem si na vás nevzpo
mněl — a vy najednou tady pane
Abrahame!"
"Jmenuji se pan Perkus vclko
obchodník !" suše poznamenal Ma
ry' "Nechtěl byste mne chvilku
vyslechnout ?"
"Ale proč ne mám času dost!
Jen mluvte co a jak vám libo za
pálím si dímkii a budu poslou
chat" "
"Půjčil jsem vám tři stovky
pamatujete?" Na hlase bylo znát
že se starý pán drobátko rozčilu
je "Kdy mi zaplatíte? Ani ú
řoky jsem nedostal nedal jste vů
bec o sobě vědět už přes půl ro
ku"
"Snad se nebojíte o svoje mi
zerné tři stovky?" pohrdavě u-
sniál se principál " II mne je má
te dohře uloženy Docela klidné
můžete spát ke mně se žádný- zlo-'
děj neodváží aby snad ty stovky
htěl uknipit"
Starý pán už celý zčervenal a
zlot ně vyskakoval "Povídám kdv
mi zaplatíte?-Dal jste mi do zá
tavy své vozy celý svůj cirkus
veškerý 'majetek mrtvý a živý —
mam npis!
"Vidíte milý pane úpis! máte
Dobře ši ho schovejte!"
ťCrt je' mi platný úpis!" syčel
starý pán "když pomalu z cirku
su nic už nezbude!"'
"Zňstauu-li sám nestojím zd tři
mizerné stovky?"
Hádali se chvíli Mladý pán
na kočáře zívala
"Papá!" ozval m unulleuým
hlasem "Pospíchám víš to —
Tajiniz mony!" řekl anglicky
"Čas jsou peníze!"
"Což pak ty!" rozdurdčný ta
tík ósopil se i na synáčka "ty
máš času dost a dost! Celý rok
ve Vídni nic neděláš ale peníze
abych za tebou pořád posílal Po
dívej se jak já šedivý otec mu
sím se hrdlit ó každý těžce vydě
laný (krejcar abych nepřišel o
všechno!" To pověděl německy a
už zase před principálem drže ho
in knoflík u kazajky' poskakoval
a na špičkách se vypínal "Exe
kuci na vás povedu!"
"Jen račte!"
Starý Abraham se dusil " Fž ve
Zbirově jsem vás dal fendovat
ale nežli přišli k vám provést exe
knej vy jste zmizel"
"Vidíte — vždyf říkám' umě
lec je jako pták!"
"Ale špatně se vám to vyplatí!
Půjdu za vámi a v prvním městě
dám vás zavřít Vždyť už pomalu
nic nemáte co by zač stálo vozy
ison rozbity" děl a zkušeným zra
kem odhadoval pan Perkus "ko
ně ™ tv dvě hubené herky tam —
nestoií dohromady m padesát
ku '
"Oh! koně jsou dobří!" horli
vě ujal se ých' zvířátek princi
pál "Šemík chodí jako panenka
a Lucka bije a vyhazuje ž jedna
radost Vždycky desítku odměny
slibuji pří produkci tomu kdo si
ná ni udrží a nikdo ještě nevy%
hrál každého khodí Potvora ale
výtečný kůň' Akvísice prvého řá
du" "A co ještě máte?"
"Co? tamhle Habadéje paňácu
výtečného komika — jen se pod?'
vějte naň á mtwíte sé smát ! A pak
Hanybala mouřenína kouSe uhlí
a polyká sklo — teď spí proklatý
chlap celou noc pil Kdybyste
nad toho mouřenína chtěl sí Vzít
do zástavy?" "
r
(Pokračovaní)