Strana 6
$P „ '
POCTOK PNT 1 TEPNA 191 9
O umění umělcích
a hladové Pavlíně
v
Román s veselým koncem
Napsal Karel LcRer
Maminka trnula nevěděla co se
děje s jedináčkem Byl docela pro
měněn jako zmámen jako ve snu
všechno dělal Tetičky strýčky
kmotry sousedy na ulici nepozná
val nepozdravij Kdy holil ne
lo stříhat kamsi ilo kouta hleděl
a jen nůžkami na prázdno ve
vzduchu sinikal nebroušenou břir
ou zajížděl do masu l'ž poslední
Iliénti se- rozutekli
Docela vyměněn hyl Floriáncl:
nechal knih Sekspírn Silcra vše
cima dramata a tragedie a dvo
íe nepříliš vysoko od země natáli!
provaz a večer za šera když ho ni
kilo neviděl zkoušel první kroky
po něm s rukama směšně roztaže
nýma Uhlí a sklo kousal na hla
vu se stavěl Chápal že není umě
ní jenom v oněch knížtkách v o
nýeh verších kterým se dříve s
nadšením a v potu tváří učíval t
"Zbláznil se!" říkali o něm
stýčkové tety i kmotři kterých
nepojí ravil Docela nešťastné mu
mince do očí to tvrdili Viděla tc
sama že není vše s Floriánkem y
pořádku ale eo si měla počít? By
la příliš slabá měla příliš ráda
svého jedináčka Modlila e s pl
nou důvěrou v Boha že vnukne
Floriánkovi moudřejší myšlen
ky Kdyby byl nešťastný hod
aspoň o dva roky starší věděl!
by jak pomoci oženila by ho
Moudrá žena často už z nerozumy
a divocha udělala hodného člově
ka Ale Floriánek byl ještě potí
hý chlapec Tušila ze nedovědí
s ním udržet holičský závod po
muži třeba i pomocníka přibrala
l 'spory „ které zbývaly z lepších
časů (neměla jich paní Wollnero
vá v záložně byly uloženy ve sta
rých modlitbách na dně dubové
malované truhly) pomalu se vy
tráeely A paní Wollnerová mo
dlila' se plakala Hubeněla při
tom krásy žalost nepřidá
li? se stalo ceno se ani ve snu
nenadála A přišlo to bez doba
znvnčů 'bez pomoci tetiček a kmo
ter
Konkurent holič a kadeřník s
Prahj Žežulka se jmenoval jed
noho dne přišel a zaklepal na dvě
ře paní Žofie Ne příliš mladý
ale vymydlený nakadeřený na
voněný jaífco by chtěl sám na so
bě ukazovat svoje umění Byl
sváteční den před polednem pa
ní Žofie ještě ani v kuchyni neza
topila nevědouc eo k obědu vařit
— nebylo „zásob nebylo už poma
lu zač něco koupit Skromná u
staraná zabývala se jakousi správ
kou na sváteční sukni (rozpadala
se už) a všecka roznaťy zčervena
la když uviděla vcházet neočeká
váného hosta Byla sama v po
kojí Floriánek dole v krámě če
kal kdyby snad Pánbůh dal a
někdo přece přišel' nějaký v vdo
leček kdyby se okázal aspoň ně
jaký kluk kdyby se dal za čtyrák
dohola ostříhat
Pan Žežulka vyskl komplimenl
— hedvábný klobouk (byly tehdy
takové v módě) podepřel levou ru
kou v bok a s úsměvem sladším
nežli med zašeptal a zazpíval po
pražsku protahuje zálibně konec
vět: "Odpusťte milostpaní při
cházím v důležité záležitosti V za
ležitosti svého srdce abych tak
řekl pouze na okamžik dovolíte?
'Zajisté že dovolíte nebof záleži
tost týká se i vás milostpaní a je
velmi důležitá a doufám že k na
šemu obapolnému štěstí bude do
volíte!" Paní Žofie všecka spletena tře
soucími se prsty zapínala knoflík
na všední kazajce ale vzpomněla
žfastně na některé scény ze salon
ních moderních dramat které na
ochotnickém jevišti kdysi hrála a
s grácií dámy z velkého světa a
zárovejú po sousedská laskavé -kázala
na starou žid!i u stolu
"Prosím račte se posadit) "
Hladký jako úhoř n mnohými o
mluvamí usedl rozhodiv dříve šo
sy kabátu Chvílí pomlčel jen se
usmíval n domácí paní jako ly
pohledem Viděl ji magnetisovat
Opravdu pfc-ítita závraf bylo jí
nevolno tcskno Co chce ta pro
tivný řlověk jeíí nenáviděla z
hloubí srdce nebof on patrn? s
brnčím strojem přistěhoval do
městečka en proto aby ji zničil
ožebračil nebývalou konkurencí
"Hněváte se na mne milostpa
ní?" jemně začal poklepávaje
dlouhými prsty ve žluté rukavičce
na okraj stolu Paní Wollnerová
ještě stála — "Smím-li prosit u
sedněte vedle mne milostpaní!"
řekl a sepjal ruce "a nehněvejte
se Pohovoříme po sousedsku po
píátelsku Myslífe že snad jsem
vaším nepřítelem zlým soupeřem'
na mou čest!" udeřil se do prsou
"nikomu na světě jsem neublížil
a vám — vám kdo bv mohl ubli
žovat? laková krásná bodná
vzdělaná paní!"
1'směy i slova jelio hla sladká
omaiiii jící Bani Wollnerová se
lěla v lenošce nevědouc co počít
s rukama kam pohledět Najed
nou smekl se před ní na jedno ko
leno a zvedl pravici k přísaze:
"Milostpaní já vás miluji'"
Vyskočila a zase na ochotnická
představení se rozpomněla mimo
vonic ranie scéna: oíikiki je z
kterého kusu? Zapomněla že je
J o jeti konkurent holič a Kadeř
ník vzpomínala: kdo by to mohl
být? Srdce jí tlouklo — neodpo
vídala Nedívala se naň Vzal ji
za ruku 1
"Nelekejte se milostpaní n
jsem žádný don Žuán" usmál se
čtverácky "ta léta bláznivá už
jsou dávno za námi — ale svatou
pravdu povídám miluji vás mi
lostpaní! Slyšel jsem o vás vždy
ky jen chválu a od prvého oka
mžiku když jsem vás uviděl
bylo to v kostele chodím na ran
iií jako vy — pocítil jsem k vám
náklonnost a symathii Miluji" vá
nehněvejte se nemohu sám za to
— víte že srdce nedá si poroučet
Musel jsem vám to říci jinak slad
kým tajemstvím snad bvch se by
zadusil A teď jsem to řeki!" Z
hluboká oddechl jako by kámen
se mu s prsou svalil Podařilo se
mu uchopit ručku paní Žofie
vtiskl na ni vřelé políbení až zf
talo jí na bledé pleti zarudlé zna
meni A ten dovolite-I porte
vorínie rozumně beze vší bázně'
Vstal opět otřel šátkem na kole
ně malinko uprášené černé spod
ky rozhodil šosy kabátu a lehoun
ko snesl se na židli "Nebojte se
mne milostpaní" odkašlal bia
trochu se mu chvěl "a vyslechně
te mne přisel jsem k náhledu žf
lva tak veliké závody jako můj
a vhií v malém hnízdě zdejším ne
mohou vedle sebe existovat Co
myslíte' milostpaní nebylo bv
moudré sloučit je v jeden jediný
velký a výnosný — ?"
Začínali už chápat A milý Pra
žák mluvil a mluvil stále sladčeji
důvěrněji chvílemi dotýkal se
jemně její ruky ale jen tak — le-
íounee jako by se bál aby nevy-
Dlašil vyhlédnutou oběť Nevědě
a jak odpovědět zardělá se sklo-
Děnýma očima stála před ním jako
lěvěátko v rozpacích Konečně
vyžádala si týden na rozmvšlenou
1 V V CIV 1 JK
sví zrejme rad ze docílil aspoň
toho že nebyl přímo odmítnut Na
rozchodu políbil jí obě ruce kaž
lou dvakrát — a za týden že při
jde si pro odpověď
Paní Žofie stála už sotva na no
hou tak1 byla rozechvěna rozčile
na Sotva odešel padla na pohov
ku a zakryla si zástěrkou obličej
plakala tiše dlouho nevědouc ani
iroě A stále se jí zdálo jako by
byla viděla nějakou známou scé
nu z divadla Nebo jako by to hy-
o z románu který před časem čet
a lnu romanv se v živote ona-
ují Když se vyplakala šla do
kuchyně zatopit oběd vařit bylo
už tak pozdě ! Přece však ještě se
zastavila na okamžik u zrcadla
Dívala se nějak udí voně na sebe
očima pláčem zarudlýma I bo
kem se obrátila a dívala se Na
prošedivěle zbytky viasfi které
bývaly tak zdravé tak lesklé tak
bohaté! Přejela prstem po čele
kde zahlédla vrásky Ale hrdlo a
ramena jeíté mla měkké bílé
kypřoučké i ňada
Celý týden se trápila nevědouc
jak odpovědět až pan Žežutka při
jde Došla na radu í k purkmistro
vi který byl poručíkem malými:
Floriánkovi Beze všeho rozmýil"
ní řekl jí aby brala když s na
bízí ženich Pan Žezulka íe ob
ratný holič výborně vypráví ane
kdoty je vzdělaný elegantní —
inu Pražák! I pro Floriánka bu
dí1 štěstím dostane li nového otce'
matka je naň slabá rozmazlila by
ho Pan purkmistr byl moudrý!
pan jeho slovu platilo uznával
to -
A když si pan Zežulka přišel pi
odpovčil' zapýřila se jako mladí
ce a sdělila kadeřníku že o vět
dlouho přemýšlela a posléze př
šla k náhledu že živnosti její t
jenom prospěje když ujme se
tak ykušenv mistr bradvřskchn u
mění jako je nu Podali si ruce
za tři neděle byla svatba Jak
▼ t _ I I I 1 t I
pri vsocn svamaeti lide Klepán a
povídali o novomanželech Jedni
schvalovali krok vdovy a jiní pro
hlasovali že nebude to dělali d
hrotu Na Floiinánka nikdo imi
nevzpomněl Ten bvl ke vš-mu
lhostejným Ztratil smysl pro vš
chiu eo se kolem něho dělo a ji
_ i i
uom KomeiiiamKoii princeznu
před sebou viděl a po ní toužil
lako nějaká tajemná síla táhla j
za sebou Floriánek té síle neodo
lal liozhndl se že v vpraví se do
světa a nalezne ji kdyby mě
procestovil i pel českého králov
st ví
-
' VII
Za časného rána opustil Floriá
uek své rodné město Lhali by
cliom kdyhvehom řekli že loučí
se s min těžce N('pontaIo jej již
k tomuto městu nebvlo tu ničeho
co by jej tu drželo Jenom priu
ceznu svých snu stále před sebou
viděl a tušil že nebude míti kli
du dokud nebude ú ní dokud ne
bude moci obdivovali se jí z hlíz
ka-
Po komediantech dlouho nepá
ral Brzy je našel v kterési ves
nici nedaleko rodného města —
Principál Sembera nevynechal na
ivýeh jxiutích jediné vesnice kde
kynul dost malý výděleček V do
bách své slávy byl vybíravějším
navštěvoval jenom větší osady ale
uyiu už se spokojoval s mpnším n-
becenstvem
rionancK pnsei do vesnice pra
vé ve chvfli kly představení M
zahajovalo Ojtakovaly se scény
jakých byl svědkem ve svém ro
dišti Nic principál Sembera ne
ubral a ničeho také nepřidal Flo
riánek však s velkým- zájmem sle-
lovnl představení a po jeho skon
čení zůstal seděli na lavici doufa
je že dostane se mu příležitosti
aby pohovořil si s principálem a
nabídl imi své služby V duchu
sestavoval si slova která pronese
jakkoliv cítil že nedostává se mu
tomuto rozhodnému kroku na
cestě za uměleckou slávou sil
Esmeralda dávno zmizela kdesi
za plachtou a jenom principát a
mouřenín mihali se před zraky za
dumaného Floriánka Princinál
i
lokončil právě počítání sebraných
[icněz a hvízdl na mouřenína
"Zde máš z dnešního předsta
veni povídal principál a vysá
zel černému nomoeníkn vvnla-tti
"To je uknltně málo" prohlá
il mouřenín
Principál jen zlostně zablýskl
oeima "Jíer eo ti davam Jede
náct nových!"
Mouřenín vzal peníze a vzdychl:
'Principále!" „
"Co zas?" '
"Principále mám hlad strašný
dad"
"Jdi kup si chleba!"
"Chleba? tady? černý jako z
popele samý písek Oh škoda na
ší Bělky kozičky! Prineipále — !"
Dej pokoj k čertu!"
"Takhle z Pavl'ny — oh my-
šlím že by byla pečínka! Ještě je
dosti tučná prohlédl jsem ji dnes
lukladne
Principal vztekle vyskočil "Po
koj nu dej! Nula čeho se mu
zachtělo nenasytovi!"
Ale ja jen tak — tuze mám
huf na něco mlsného A Pavlína
za nějaký den jisté zhubení ne
máme ani řím ji krmit — zhuben
a co s ní pak? Nebylo by lépe
takhle ji podříznout? Nikdy jsem
ještě nejedl tuleně!"
Kdyby to nebyl Jlanybal Sem
bera principál skočil by po ném#
nenasytovi a zardousil by jej Ale
ianybal seděl cenil bílé zubv a
pomlaskával Idadové Ilroznv
lap!
"Tak jí hezounce podřezat a
měli byehorn na týden eo jíst!"
Principál zakryl si rukama uši
nervosne pobíhal sem í tam Na
jednou se rozhlédl Před vozy je
ště v kole stály primitivní lavičky
z drsných prken Setmělo se —
obecenstvo dávno a dávno m už
rozběhlo doeela pusto bylo kol a
kol tady za mětcm Jenom mi
A tu spatřil principál na lavici ko
hosi Přistoupil i blíže Mladík
hubený vychrtlý seděl tu sám a
sám jako přiěarován v lehounkém
šedivém obleku Buh ví nač tam
čekal
"Co tu děláte mlalý pane!"
zeptal' se principál dovedl být
zdvořilým když chtěl
Mladíček zmaten cosi promlu
til nebylo um rozuměli "Nu
jdéie už domů mladý pane před
stavení je skončeno pro dnes —
vidíte přece až zítra dá li Pán
bůh přijďte zas"
Mladíček nerad se zvedl poku
sil se i promluvit patrně chtěl vy
světlit proč se tu omcškal ale za
se nebvlo mu rozumět Mluvil
stísněně utékané cosi o umění --
"Nu ano ano mladý pane u
mění je kumšt!" pokyvoval Ida
vou principál jakoby rozuměl
"ale už jděte hezky domíi aby
vás neliubovali" Mladíček ledy
se zvedl a odešel pomalu zapadl
v šeru
1 Ianybal ještě přehazoval jede
nácl krejcarů z dlaně do dlaně
"Jářku priiiei#!e lyla by to
pečínka ta naše ťavlina :
Jdi k čertu někam!" zařval
rozzlobený principál a po skřípá
jících schůdkách vesel do vozu
aby se vyspal Mouřenín několi
kráte zavzdychal několikráte se
mlsně olízl vzpomínaje jaká by
tueiia pečínka byla z Pavlíny a
konečně odplížil se kamsi do mě-
da do nejbližší krčmy
Sembera chtěl tu ještě zůstali
len nebo i déle až by se dočkal
epšího počasí ale nezůstal Rá
no zveilel ze neslastny Hanybaj
zapadl k "červenému volu" vy
jedl celou hospodu a na konec vy
sypal za všechno jedenáct krejca
ru protože více nemel Uyli by
io stloukli kdyby se nebáli straš
livého černocha ale hospodský
hrozil soudem policií žalářem —
'roto Sembera hned po ránu
zved plachty jak říkal a táhl
lál
Koníčkové těžce vlekli vozy po
kostrbaté silnici principál bičem
Vdehal a proklínal Hanybal na
krmený až po hrdlo usmívaje se
rozhrnuly najednou skulinu za
nimi okázala se Inin hlavička se
zlatými kučeravými vlasy Dvé
očí jako' jiskřičky zadívalo se na
Floriánka Přestalo jej mrazit
začervenal se skřehlé nice vytáhl
z kupes a nějaké divné horko se
mil rozlilo po celém těle Dlouho
si ho ty oči skulinou prohlížely
Pak jeden prstíček zakýval
Floriánek se rozběhl k vozu Div
čí hezounká hlavička skulinou se
protáhlo Smekl klobouk usmí
val se nic neměl odvahy promlu
vit "Co tu děláte?" zeptala se Es
meralda Nepoznala ho
"Chtěl bych být umělcem!"
pravil a ještě více se tízarděl
Maličká princezna hrvzla si
nehtik "Kdo jste?"
Mi I f 1 t
trochu se zajikaje poveilel ji
jak jednou — už dávno — na při
dě ve vikýři otcovského doinu tam
v toni městě odkud odjížděli po
milial jí vystoupit na provaz
Přimhouřila oči vzpomínala
"Ano už se painalnji A jak jsU
utekl za námi já vím Tatínek
principál vás vrátil Měl dobře
A eo dnes tady děláte? Zase jste
ulekl?"
Přikývl hlavou zarděn do krve
" Bláhový ! co bvchoni s vámi
dělali? Jděte vraťte se! Jděte do
niů!" —
Snad vzpomínka na jloniov ne
radostny ten iiuniov kouscic oova
hv v něm vznítila "Nechci se vrá
tit!" pravil vzdorovitě "chci být
umělcem ano!" Jiskřivé oči dlou
ho se naň" dívaly kolem rtů Esrae
raldě přeletěl úsměv
"Bláhový jděte domů!"
"Nepůjdu!" skoro plačky dd
povědět
"A co chcete?!"
"Jít s vámi stát se umělcem!'
Esmeralda se zachechtala umě
la se tak hezounce smát ! "Nu do
bře! promluvím s tatínkem Ale
zatím — nechtěl byste mi pomo
ci? Tamhle — u silnice jak jsnip
iel pozadu a pokuřoval si Den bvl
nevlídný studený mlhavý Asi
ul hodiny za městem dohonil je
mládeneček hubený vytáhlý —
chvilku mlčky vedle vozu Až
šj ho principál všiml Poznal jej
"Aj Jo jste vy mladý pane? —
mhm! včera jste seděl jako
přišitý na lavici snad jste myslil
že za čtyrák vstupného budeme
ám a těm ostatním škrholum ve
městě hrát až do rána' ne?" Prin-
ipál byl ve velmi spatné náladě
jenom bičem stále šlehal "A kam
jdete?"
"Chtěl bych — " skromně začal
mladíček "chtěl bych být uměl-
cem! del a skromné šlapal bláti
vou cestou červenal se a klopil
oci —
"Vyjé Šemíku! vyje Lucko!"
křičel principál "A nic jiného
nemáte na práci mladý pane? Ta
kových je kteří chtějí být uměl
ci ! Oh ! oh ! takových jsme po
znali ! Přijdou řeknou: chci být
umělcem! — ale kde je umění?
Tmění je komst mladý pane ko
mu jícní s hňry dáno v apatyce
je nekoupí! Vyjé Lucko! ach ty!
svihnu-li té! pořád pozadu zůstá
vá!" Jakoby mladíka nebylo
principál jel dále a jén na koně
křičel a bičem pošlehoval A Flo
riánek — ovšem on to byl — šla
pal skromně dál se sklopenou hla
vou Chvílemi poprchávalo chvílemi
zasvítilo slnnééko mezi mraky a
cesta byla neradostná samé kop
ce — lesíky v levo v právo niko
ho nepotkávali Koně už tehdy
měl Sembera jenom dva po rovi
ně táhl každý z nich jeden vůz do
kojK-e pripřahal oba do páru a to
ještě Hanybal musel tlačit aby
vyjeli Minuli několik nepatr
ných vesniček měli do večera do
jeti do větší osady kde bylo mož
no uspořádat nějaké představení
s nadějí na jakýsi výtěžek O po
lednáeh asi byli na výšin? mezí
borovými lesy zastavili tam Vozy
principál postavil na okraj silni
ce pod stromy vyprahl koně aby
se napásli zavolal na Hanybala
aby šel nasbírat paliva a sám šel
h ním sbírali olamovalj tfuché
vet ve
Floriánek se zastavil na silnici
v rozpacích nikdo si ho nevšiml
Přešlapoval sem i lam mrazilo
jej — lehké šaty které měl pro
sákíy deštěm a studenou mlhou
Skrřeu ruce v kapsách díval seT
jak hladoví koné na příkopí oko
snjí trívu díval se na vozy na
prpmoklou plachtu A v té placb-
jeli asi padesát kroků odtud je
studánka zde máte hrnce — " dva
kouřem očazené plecháče podala
mu s vozu — "vymejte jv a při
neste vody oběd budeme vařit"
Hozběhl se ochotně vymyl hrn
ec přinesl' vody Zatím vrátil se
principál s náručí suchého klestí
Podíval se na Floriánka
"Ještě Jste tady?"
Div nevypadly plecháče hocho
vi z rukou Ale Esmeralda se ho
ujala
"Tatínku on mfadý pán po
může nám uvařit oběd!" a rychle
stáhla rozbitou plachtu jako zá
clonu za kterou zmizela
"Oh ty! lenochu! ty!" pohrozil
k vozu otec principál "vida po
moeníka si zjedná aby nemusela
vstávat! Tedy oheň rozděláme
mladý pane!"
Podpálené klestí zasyčelo za
praskalo Odněkud vzala se tu
zaškreená slepice' Hanybal měl ji
kdesi ve voze schovanou Hany
balovi vůbec bylo ponecháno 'aby
se staral o potravu už to tak prin
cipál si zařídil Nikdy se ho ne
ptal odkud slepice neb jinou drů
bež bere jmi odkud nosí brambo
ry nebo zeleninu z kterých polí
a zahrad V měsíci máji ostatně
je špatný čas pro cestující umělce
není na stromech ovoce -není
brambor v poli ani mrkve ani
vodnice ani okurek A slepice
každého dne se neiiaskylne Oheň
praskat dýmal na ohništi v hrn
cích voda se vařila Floriánek
slál přešlapoval v rozpacích
"A vy jste tu ještě?" otázal se
poznovu principál ale trochu la
skavěji "Co jste to povídal? že
chcete' být umělcem?"
"Ano chci!" bázlivě odpově
děl hoch
"Hni! není to tak lehké! ale
zdá se mi že máte talent Zamí
chejte trochu vodou v hrnci —
čím? tamhle ulomte kousek větve
to staěí A přiložte na oheň Ah
fy kukačko!' rozkřikl se principál
rozzloben na Esmeraldu která
polooniecena rozlirnula na voze
plachtu "Slezeš-li pak liž ko
nečné dolů !"
Protáhla se zívla a j'ekla lho
stejné: A vzdyf není jexte obed
uvařen!"
Principát vyskočil zadnpaln
"Hned mi pojď dolů! Kdo že má
oběd vařit? Snad já principál?
nebo Hanybal? nebo snad tuhle
mladý pán!" s
"Což — třeba mladý pán!" od
povídala směle a při tom usrnáJa
se na Floriánka
"My se známe!" "
"Co? odkud! jak í" vyptával se
principál Povídéla Esmeralda
pověděl Florián a principál sám
si už vzmnel že mladý pán jed
hékdc na předměstí zoufáte- vy)Mi itit menším voze bílé prstíčky nou se - hlásil tj něho '„' Tehdy
jsem vás odmítl měl jsem svého
ttabaděje!" pravil poklepav ho
chovi na rameno "To víte talen
tů je na světě moc Jlťtjj bych já
měl každého přijmout kdo diee
být mermomocí uměloetn tn by
bylo uiněleň že by se hladem liie
zi sebou ukousali Proto my kte
ří umění rozumíme" Sembera vy
pjal se a na prsa poklepni všemi
desíti pr-dy "přijímáme mezi u
mélee jen ly kteří něco nového
přinášejí Talentů je moe jak po
vídám Tle jde o to přinesou-li ně
co — t něco — lim! Co vy přináší-
te mladý pane?"
Floriánek iiznrděn okázal stři
lírné hodinky s klíčkem a se řetíz
kem Neviděl stači li to co při-
fásí Principál sáhl rychle po ho
dinkách prohlédl je bystře n pak
stisknuv rty upřeně zadíval se na
rloriánka
"Vy jste je — ukradl mladý
pane?"
rtiožák nesnesl toho pronikavé
ho pohledu Zachvěl se celý n
po mu vyvslal na čele lile jaké
lo mrzké podezření!
"Ne!" pravil po chvíli a bylo
mu do pláče "Xe! ne! neukradl
jsem Nebožtík tatínek daroval
mi hodinky jednou Štědrého ve
čera!" zavzlykal opravdu
"Hni!" — principál ještě še
naň díval zamyšlen přimhtiřuje )-
éi "hni! povídáte že jste je ne
ukradl Nu dobře dobře zná
me to!" pod bradou se poškrabal
a hodinky sklouzly jakoby nic i
s řetízkem do jeho kapsy "Je si
ce málo co přinášíte mladý pane
jako závdavek budoucího svého
urnefii ale chci to zkusit s vanu
ačkoliv byl jsem stokrát už zkln
uián Budete Habadějem — my
slím že pro ten obor máte talent
Dout ani že budete spokojen Slá
vy — zachtělo se vám přece umě
lecké slávy že ano? — Slávy bu
dete mít moc ubezpečuji vás A
míte dnes už obědvat s námi ta
dy v hotelu u "zelené borovice"
Prosím!" řekl tonem a s poky
nem štědrého hostitele "Je pro
střeno — jak vidíte koberec ne i-
krásnějšího smaragdového mechu
u uas — jen račte! I sedl k nimi
sincřaldd'!"
Esmeralda vyskočila s vozu
Zdálo se že dnes ještě se ueěesala
zlaté vlásky padaly jí do čela by-
i jen v košitce a v jedné červe
né suk vnce"'ile slušelo n to Ho-
iáliek oči až vyvalil Zpozoro
vala to a smála se naň Přinesla
talířky oprýskané otlučené' nrin-
ipsd rozdělil polévku slepici roz-
:rájel n bylo veselo v hotelu "u
zelené borovice" na mechovém
koberci Floriánek jedl š Esme-
raldou z jednoho talíře a nikdy
lnu tak ještě nechutnalo Dělili se
spolu o slepičí křídlo Tiché dět
sky bláhové štěstí naplnilo mu ce-
srdee celou duši až mu oči vlh
a zapomínal na hlad Esineral-
ta podávala mu časem sousto na
plechové lžíci usmívala se šclmov-
sky a on by ji byl nejraději ručku
polapil a vděčně políbil Zdálo se
mu že tímto obědem pod zelenou
borovicí jaksi už byl zasvěcen v
kouzla" umění přijat mezi umělce
Neiiiožňo abyměco bylo poetičtěj
šího nežli ta chvilka zde v lesích
v příkopě n cesty Slunéčko za
svitlo mezi mlhami voněl mech i
borovice i dým uhasínajícího o
hné "Což - - chutnalo ti u nás Ha
baději?" zeptal se ' principál otí
raje rukávem ústa Floriánek se
zarazil zčervenal pochopil žo'
tímto důvěrným oslovením byl už
přijat za člena umělecké družiny
Přikývl a usmál se: "Oh ano!
chutnalo!"
"Vidíš! a takových králov
ských obědů do roka můžeme mít !
A což v létě a na podzim až v ]
sic!) jahody budou na stromech
ovoce a v polích brambory — po
vídám není radostnějšího života
nežli je život tuněleň!"
"Máni hlad!" zahučel Hanybal
převaluje se na mechu
Principál sc ohlédl po něm a jen
odplivl "Nenasytný žaludek ! ani
za mák umělce v něm není jenom
žaludek je to!" postěžoval si Flo
riánkovi a zapálil dýmku
"Mám hlad! mám hlad!" opa
koval Hanybal
"Jsou ve voze dvě rozbité lálive
od vína sněz je? 1 kousek nllí
tam bude!" % úšklebkem odpoví-
dal principát
"Mám blud principáte? včera
jsme ani neobědvali a dnen taht
slepice — však div mne s ní ne
chytil lakomý sedlák stačila
by tuk pro mne k snídani A vy
principále ještj jste na ni pozval
jedn)ho dannojeda To abych t
rád
sní!" Pruče „ huboval
ten stcpicp kradl a jiný je