MUL 6
POgKQK PNE 2T PRQSINVF 11
umění umělcích
r ' V
hladové Pavlíně
I'
j
I
♦ Lid zdejší byl bohabojný klidný
a šťastný ve svém zátiší nestaraje
se o cizí vzdálený svět Nebylo bo
háčň byli jen lidé zámožní skrora
ní majitelé nevýnosných domů ne
příliš úrodných rolí a chudí po
druhové a bezzetnei přiživovali se
jak mokli Všichni věřili v Pma-
boha chodili do kostela a pan dě
kan byl vždycky první osobou v
městě nevyjímaje ani purkmistra
Život plynul mírným jednot var
liým tokem zábav mnoho nebýva
lo jen tak ty venkovské maškarv
o masopust č pouť jarmarky ně-
jaký ples "pro chudé" nebo ve
prospěch pohořelých v sousední
obci Nejstarší lidé pamatovali ž
kdysi tu několikráte hrála němé
cká kočují! společnost Po roku
osmačtyřieátém učitelé — bývali
tu tři — založili zpěváčky spolek
pro mládež městskou ensi nového
vábilo to nějaký čas — ale mladí
stárnuli a spolek pomaličku upa
dal Později ochotnický spolek
"Klicpera" brával časem senti
mentální kusy z němčiny přelože
né Také se deklamovala báseň
Jablonského: "Tři dob v země ěe-
ské" a Piiibšovo vlastenecké rýmo
vání ale zamilovaní mladí vlasten
ci ještě stále svým milenkám do
památníku pod obrázek smuteění
vrby iicIk) cukrujících se holubi
ček psali po starém zvyku něme
cké verše velmi eituplné jak už
takové verše Jíro památník vždy
cky bývají
Na náměstí v jednopatrovém
starém a skromném domku s pod
loubím žil Florián "Wbllner bývalý
vojenský felěar Kdysi rakouské
vojsko' manévrovalo vojenský fel
ěar Němec asi pn čtyři neděle by
dlil tehda v tomto domě u Kaliny
mydláře který měl jedinou hezkou
dcerušku Žofií Felčnr nelni už
nilád ale vojenský šat galantní
způsoby — trocliH přihrubié sice
— světa znalého muže působily
-skorá čarovně na nevinné srdéčko
ffiydlářovy dcerušky- Neviděla
snad orl narození žádného vojáka
— jaký div že se zamilovala do
zvětralého felřara Ovšem neří
kali mu felěar nýbrž: pane dokto
re A osmnáctiletá dívenka stala
se paní doktorovou Nepřinesl pan
doktor 'Wbllner sice žádné velké
úspory spíše dluhy měl ale v za
padlém městeějku brzo stal se vzác
nou osobností Pomohlo mu k to
mu ženino věno (dům a několik
korců polí) a sebevědomé vystupo
vání člověka z jiného světa Do
vedl hovořit o krásách cizích zemí
o velikých městech o Itálii o
všem eo bylo daleko za obzorem
skromných ěeských maloměšťáku
Mluvil lámanou češtinou' ale prá
vě to jaksi všem se líbilo OtevřVl
holičskon offieinu pod podloubím
mosazné třpytivé misky dal nade
dveře všechno upravil po vídeří
sku jak říkal Bylo tam čisto
všechno vonělo všelikými parfu-
mry Najal pomocníky holil vla
sy stříhal městské dámy česal Ne
mel téměř konkurenta holiči kte
ří tu byli čpěli zdaleka sprostým
mýdlem a židi holili se sami prá
žkem auripigmentu Všechna eli
ta chodila k "Wollnerovi A ještě
zuby trhal ano i zlomeniny na
pravoval rány hojil Starý my-
' diář Kalina a jeho žena zemřeli
snokoieně nemohli lépe se posta
rat o svoji dcerušku Neboť Ně
mec "Wollner byl bodný chlap
hodný k manželce spořivý mou
drý rozšafný třeba že nějak br
zy sotva vojenské šaty složil za
čal stárnout
Za to Žofinika žena jeho kypěla
zdravím a zářila štěstím Zdali
muže svého milovala nevěděla sa
ma hodná však byla k němu jako
on k ní Šetřil ji kuchařku muse
la mít a přát ženušce aby dosyta
užila zábav -— pokud totiž možno
bylo zábavu nějakou v městečku
najít A paní Žofie zpívala s mla
dičkými slečinkami ve zpěváčkem
spolku a vášnivé rada divadlo hra
vala % ochotníky- I tehdy když
- byla už matikou — měli jediné dí
tě Floriánka po otci — zůstala po
řád hezounkou něžnou a Stihlou
jako slečinka Floriánek z dětství
měl první vzpomínky na letní ve
čery kdy při otevřených oknech
maminka zpívala měkkým příjem
ným hlasem a tatínek doprovázel
ji hrou na citeru Venku pod o-
kny vždycky' stá val hlouček poslu
chačů Anebo maminka učila se
úloze nějaké z tragedie -— tu skr
čen v koutě někdy plakávnl a roz
mazlené kíičíval: "Už dost ma
minko! Dost!" Anebo řehtal se
až slzel když maminka otáčela se
před zrcadlem zkoušejí pohyby n
úsměv rozpustilé naivky z Nc
stroyovy frašky Rodiče mazlili
se troíku s jedináčkem ale ne tak
aby jej zkazili samou láskou Dba
li aby se synáček ve škole dobře
učil — zvláště otce někdy býval
naň přísný — a když odrostl ta
tínek jej přitáhl k řemeslu Na
učil jej holit vlasy stříhat zuby
trhat — nejprve učil jej co se
dahr na chudých dětech kterým
Floriánek nežli dosáhl dokonalo
sti posloužil zadarmo Hoch ne
byl žádným zabedněncem nauči!
se brzo všemu a když mu bylo osm
náete let oholil již samého pana
purkmistra ovšem s jeho vyslov
ným dovolením starého tlustého
červeného pána bohatého kupce s
odulou tváří a se třemi laloky pod
bradou Velmi dovedně pod krk
mu zastrčil běloučký ubrus namy
dlil tváře levou rukou jemně při
držel zarudlý nos vzácné osoby n
břitvou obratně jezdil šťastné tak
že jenom bradavici panu purkmi
strovi na bradě uřízl a ta právě
tam překážela kráse purkmistrnv
:ké hlavy Byl spokojen vzácný
host oběť této mistrovské zkou
šky byl spokojen i starý Florián
Wollner až radostí se začervenal
a oči otřel modrým šátkem když
velevážený klient čistě omyt a s
kouskem hubky přilepené na uříz
nuté bradavici milostivě pravil:
"Dobře to umí ten váš kluk do
bře! chlapík! div mně nos neuřízl
ale neuřízl! chlapík !"
Floriánek dostal za vyučenou
přestal být učedníkem a jako to
varyš řemesla holičsko-hradýřské-ho
měl být poslán ještě na zkuše
nou do Němec Maminka bála se
loučení oddalovala to jak mohla
Ale chybila Nelwif přišlo neště
stí které nechodí po horách ale po
lidech a do roka otec Florián ze
ni rol
Zůstala truchlící vdova a mladi
čký syn Spolu vedli řemeslo ale
nebylo už tak jako za nebožtíka
Vyskytla se konkurence nějaký
holič z Prahy se tu usadil měl al
bum s hracím strojem který spou
štěl když svoji oběť holil nebo zu
by trhal Novota lákala Vdova
paní Žofie řídila starý závod i
zuby trhala i koření proti nátce
růži a jiným nemocem připravova
la mladý Florián holil stříhal
Zubním operacím nikdy se dobře
nenaučil nemohl víděti krev ne
mohl snést i žalostné vytí operova
ných Ruce se mu třásly byl přes
příliš měkký a citlivý Ani holi
čem dobrým nebyl třeba uměl bři
tvou dobře zápolit — nedovedl ba
vit nedovedl povídat novinky stá
le byl jaksi zamyšlen v sebe za
brán' "Co je nového ve městě?" ptá
se v neděli z rána bohatý sedlák
namydlen už od ucha k uchu
"NeVím vašnosti !" skromně od
povídá Floriánek
Sedlák vykřikuje zlostně: "A
kdo to má vědět když ne holič'
Povídali že tu budou volby"
"Nevím vašnosti"
"Fi Povídali že na děkanství
bude nová kuchařka"
"Nevím vašnosti"
"Povídali že nějaká krádež se
tu v týdnu stala — Ale ale ! vždyť
vy nic nevíte! naě pak sem cho
dím?" Floriánek nevěděl opravdu co
se ve městě dělo nesbíral klepu
Sotva měl trochu' volné chvíle vě
zel v knížkách v divadelních kníž
kách které zbyly po uměleckém
vystupování paní Wollnerové Ted"
už ovšem nehrávala divadlo za to
hrál Floriánek Celou duší přilnul
k divadlu Ochotnický spolek te
hdy byl v patrném úpadku hráli
sotva jednou za pul roku a režisér
nepřál Floríánkovi neuznával je
ho talent — známo jak na venko
vě ve spolcích řádí onobní nepří
zeň ft xtranietví J — Dával mu na
nejvýše úlohy němých sluhů nebo
zbrojnošů který vykřikne "Ha!
stfij!" nebo tak nějak dvakrát za
celý večer Ale doma o samotě y
pokoji sehrál Floriánek stokrá
Romea stokrát Hamleta opojen 11
mčním Málka jej často přistihla
naslouchala do očí se jí draly slzy
litké ona rozuměla umění V duchu
si řekla : je po mně chudáček po
mně zdědil tohle nadání které ne
ní k ničemu má li člověk udržet
lioličský závod A když jednou
deklamoval Karla Moora řtdda
mu: "Vidíš samá krev je v- tom
kuse a ty se hojíš %v trhnout klu
kovi zub" — ! Začervenal se a na
mítl: "Ale tu krev na jevišti není
vidět zdá se mně maminko že u
mění záleží právě v tom aby no
bylo vidět ošklivou skutečnost"
Možná že měl pravdu matka o
tom nechtěla rozhodovat a jen
vzdychala Dělala si výčitky že
je tato nepřirozená pro holiče vá-
čcú zděděna po ní proto Florian
knvi odpouštěla ale vzdychala
Když do městečka zabloudila po
tulná společnost herecká (teď už o
všem česká) byl Floriánek za
milován do všech hereček od prv
ního milovníka naučil se přinihuřo
vat levé oko a stahovat rty k jaké
musi ztrnulému úsměvu a měl pov
ný úmysl odejít se společnoMÍ ne
chat řemesla a věnovat se umění
Jen zakročení poručníka pann
purkmistra donutilo ho že zůstal
a holil a stříhal jak se dalo mou
dré i méně moudré hlavy měst
ských sousedů Ale závod přece
jen upadal a upadal Nepřipadlo
Floríánkovi na mysl že tak jako
konkurent spouštěl hrací strojek
on by mohl deklamovat klient nm
seénv z "Romea a Julie" nebo z
"Loupežníku" možno že by tím
byl závod zvedl Neměl prakt:
ckébo ducha nebyl po otci byl po
matce A stále ještě byl jako dítě
ač mu již minulo dávno osmnácte
let
Stalo sc že do městečka zavítal
světový cirkus Semberňv Bylo to
nedlouho po válce s Prusy kdysi
na podzim Tehdy ještě slavný cir
kus jakého tu dosud neviděli —
Mélf principál Karel Seinbcra
čtyři koně vycvičené pravé uměl
ce pro něž opravdu bylo ponižuji
eí okolností že také k vozům je
zapřahal (osud všech umělců té
měř že nemohou žít jenom svému
mnění) měl psa měl kozu která
tančila na vysoké stolici mel plno
rarjf figur z vosku i ze sádry je
ště nových neotlučených neohma
taných Měl už také mořskou pan
nu Pavlínu byla plná života čilá
a dobře živená právě tehdy ji
koupil V kukátku měl nejnověj-
í obrázky triebyny ještě byly
tehdy v čerstvé paměti a docela ně
kde působily sensaci mezi řezníky
kteří v nich viděli nepřítele Mel
namenitého šaška llabaděje 'u
špmbery každý šašek byl Haba
děj) černocha Ilanybala siláka
který překusoval hřebíky a sklo
polykal A měl Esmeraldu inalt-
kou lehounkou diezounkou jako
panenka měl ženu Terezku která
výtečně hrála na flašinet s bub
nem a plechovými talíři a které ne
isel žádný divák aby na misku
nehodil aspoň krejcar Byla vý
bornou hospodyní a právě její ne
nadálou smrtí í kdesi jednou v lese
nasbírala hub a otrávila se polév
kou) počal úpadek celého uměle
ckého podniku Sám Karel Sem
bera v záři úspěchu a štěstí byl
také ještě pln síly a podnikavosti
Na náměstí s povolením městské
rady rozbili svftj stan — a tehdy4
mladý Floriánek neholil nesl říhal
— offieina byla prázdná lidé od
cházeli proíklínajíce a matka paní
Wollnerová sepiatý-ma rukama
orosila aby se nehněvali aby při
šli zase Pokusila se holit a stří
hat sama ale tím hůře bylo -
krejčí Konipásek utekl jí z rukou
všecek zkrvácen
Floriánek zatím běhal za kome
dianty — pořádali průvod po mě
stě a bylo se naě dívat V předu
šel Habaděj s bubnem na t emeně
třískal do něho až jedna radost
na píšfaly pod bradou upevněné
hvízdal rolničkami na čepici zvo
nil všecek zainoučněn v širokém
omalovaném hábitu Kluci se sbí
hali okolp a řehtali se když na ně
oči vyvalil a jazyk vyplázl Za ním
na konfku pyšném sněhobílém (to
byl Šemík! opravdu Šemík) jela
Esmeralda maličká hezounká ja
ko princezna z pohádky sedíc na
zelené ěabrace a nožkatna skříženv-
ma všecka ae třpytíc skleněnými
perličkami v krátkých sukýnkách
se zlatými vlasy zkadeřenymí ko
lem hlavičky Hrdě řídila posluS-
neho koně pohrávajíc uzdou a
rozsévala kolem aladké úsměvy
hubičky posílala do oken odkud
se dívalo panstvo trochu pohrdavě
napriivpd komediantů Pak ná
sledoval sám principál v růžovém
vypraném triku stoje rozkročen
na sedlech dvou koní za nim mou
řenín línnyhal na širolké klisně
která se pod jeho líhou prohýba
la Konečně na malém vozíku vy
půjčeném od mlékařky vezl pes
Nero a učená koza mořskou pnu
nu Pavlínu Podivné to spřežení
íídíla pani prineiťdka tlustá
červená v šarlatové sukni s ku
latými Ivtkv n se šněrovnčkou ja
ko stříbrný krunýř na mohutných
ňadrech Pavlína z vozíku zve-
dala hlavu a moudrýma očima dí
vala se koleni jakoly si myslila o
maloměstském publiku cosi — nu
co nine si pomyslit obyvatel širo
kčhn moře o takovém huízdě v Čo
chách
Na každém rohu ulice zastavil
se průvod Habaděj strašlivě ri
bubnoval a principál s výšky _
znnmoval ctěnému publiku pří
hod nejsln vnější evropské umě
lecké společnosti a žo představě
ní začne tu n tu hodinu že prove
dou se cviky na koních i na prova
o ve vzduchu i na zemi a co Pav
líny se týče také ve vodě že --
a tak dále ! 1'měl s vysoká a krás
ně řečnit velice ušlechtilým slo
hem' A když domluvil Esmeralda
klonila se s úsměvem na všechny
strany hubičky posílala paní prin
cipálová udělala pukrle a také hu
bičky posílala líanybal vycenil zu-
by a zahučel cosi mouřenínského
Nero zaštěkal a Pavlína vyjekla
tak divným hlasem jakého tu je
řtč neslyšeli Pivnáca Habaděj u
deřil v buben zahvízdal a výprava
ubírala se dále
Celé město bylo vyrušeno z kli
dil houfy mládeže táhly za kaval
kádou ulice nestačila Floriánek
běžel taky ale neviděl nežli lvsme
aldu než ty zlaté zkadeřené vlasy
než tv nožky v bílých punčoškách
v malinkých střevících Teprve
když objeli umělci celé město vrá
til se domů Matka ovšem přiví
tala jej výčitkami ale Floriánek
jako by nerozuměl jen vytřeštěný
ma očima zadíval se na matku a
nak usmál se bláznivě přimhouřiv
levé oko a stáhnuv koutek rtu
jak myslil že se umělci smějí
Ostatně v holírně nikdo již se
neobjevil nebylo teď kdy na to
aby lidé pamatovali na dlouhé vla-
sv a strniště vousů neboť právě
jiřed Wollnerovic domem začínalo
představení A stalo se že princi
pál Sembem vyžádal si od paní
Wollnerové nby směl z vikýře na
půdě natáhnouti provaz přes ná
městí k protějšímu domu provaz
p kterém chodit bude princezna
Ksmeralda nejslavnější tanečnice
v povětří Z lásky k umění paní
Wollnerová svolila jen si vyžáda
la aby šindele na střeše slečna E-
smeralda nerozšlapala Floriánek
při tom se zarděl studem — jak
možno myslit že by ony útlé Po-
pelčiny nožky šindel dovedly roz-
šl ano vat!
Byl teplý večer v září — před
prvním soumrakem zahořely ba
revné lampy na voze s raritami o-
beeenstvu nestačil vchod Přírody
milovný učitel přivedl celou školu
aby děti shlédly div světa moř
skou pannu čili tuleně Na ohraze
né prostoře uprostřed rynku byla
sedadla lavičky vypůjčené z ho
spody čestné židle pro nejvzáeněj-
ší rodiny a všechno bylo plno vše
chna místa vyprodána
Floriánek čekal na půdě ve viký
íi čekal s tlukoucím srdcem Ještě
bylo pološero slunéčko sotva za
padlo ještě kostelní báň ozářena
byla žlutavým světleni ale pod
šindelovou střechou na půdě bylo
tma Prohlížel uzly pevného pro
vazu jak byl přivázán k silnému
krovu hladil ten provaz po němž
tančit měly maličké nožky Šťast
ný provaz !
Dole paní principálová zahrála
na taliánský flašinet s bubnem u
s plechovými puklicemi Hlučící a
výskající (to mladší) publikum u
lichlo vystoupil principál v cy
lindru v černém fraku lesklými
vysokými botami bičíkem na
všechny strany se elegatné klonil
uvítán potleskem A produkce za
čala Principál hledal paňácu llaba
děje hledal ho i pod seslí na kte
ré seděla paní purkmistrová Ha
baděj nikde
"Paňáco vobístu?" rozkřikl se
principál
Floriánek ve vikýři zpozoroval
že kdosi neslyšným krokem pře
běhl půdou a vylezl vikýřem na
střechu — až e polekal ! Ale jen
íaéektobyl
Odpověděl principáloví "Tady
jsem! tadyl" k nesmírné radosti
překvapených diváků kteří obra
celi hlavy do výšky j
Následoval " obvyklý rozhovor
principál poroučel aby paňáco na
stoupil službu představení že za
číná Tehdy si však Habaděj vzal
do hlavy že principála vytrestá
nu laskavé domluvy na lichocení i
na hrozby a přísné rozkazy odpo
vídal : "A nepůjdu ! nepůjdu 1 proč
bych chodil Nic nedostanu tož
trochu pohlavku Za inésío jst
mi už plat dlužni a jíst mi ani ne
dáte jen co si bramborů a zelí na
polích nakradu"
Principál rudl vztekem obecen
stvu se to líbilo kluci řuali Haba
děj měl úspěch proto principál
Irena vztekem horcí mírnil se a
konečně slavně slíbil že Habaděj
leste dnes po představeni dostane
smluvený honorář a brambory že
bude ode dneška krást mouřenín
ilanvbal Potom dobrák Habaděj
slezl s půdy a představení oprav
du začalo Ovšem pořádným po
Hekem který paňáco na konto ho
noráře dostal I tento poliček při
jat byl potleskem " vděčného obe-
ecnstvA jakož i všechny následují
eí Pak na Šemíku vyjela Esme
ralda skákala obručemi Nero zá
zračný pes prováděl své kousky
koza tancovala principál jezdil na
ueosedlauéiu koni líanybal mou
řenín kousal hřebíky polykal
sklo centnýře zvedal v zubech l'ž
i pantomimu sehráli a Floriánek s
vikýře koukal koukal až mu oči
vylézaly z důlku Jen Esmeraldu
viděl — Na konce za plály bengál-
ské ohně —
"Princezna Esmeralda nastoupí
svoji pouť mezi nebem a zemí!"
ohlašoval principál
A vedle Floriánka cosi zašelesti
'o cosi bílého v růžovém odlesku
beneálského ohně vedle nebo se
kmitlo Esmeralda vvběhla na pu
du do vikýře vyskočila chystala
se k procházce po napjatém laně
nad hlavami obecenstva
Floriánek skorém ani nedýchal
Byla tak blízko že její sukýnky se
ho dotekly jak se otáčela zdálo se
však že ho nevidí Měla jiné sta
rosti Zvyklá už nebezpečné pro
cházce ve vzduchu klidně se při
pravovala Rukama nahmatala
uzle kterými provaz' byl přivázán
k trámoví sedla ve vikýři na o
kraj střechy a z papírové krabice
počala zasypávat si spodek střeví
čků kalafuriou Přehodila nohu
pres nohu — lehounké sukýnky se
rozlétalv
Floriánek nedýchal docela — a-
!e nevydržel to galantně nabídl
pomoc že podrží krabici Esme-
abla se naň podívala
"Tak! — dobře!" pravila "a
kdo jsi""
Koktaje od)Mivídal : "Já jsem —
tohle je náš dňm !" vyrazil na ko
nec zoufale
"Nu dohře — a tadyhle mi na
ři ještě podrážku kalafunou"
Klekl ochotně nejkrásnější stře
víčky světa držel v rukou
"Rychle! co děláš hlupáku
dobila se princezna Obecenstvo
kde bylo už notrpělivo Což dbal
o to Floriánek ! jen ty malé nož
ky cítil na dlani a nepustil by jich
Jaká to bvla krásná chvilka ve
vikýři nad hlavami hlučícího lidu
v záblescích bengálů'
Konečně Esmeralda vystoupila
na provaz na zkoušku opatrně uči
nila několik kroku s roztaženýma
rukama — a jako přelud ozářená
rudým ohněm zdola na neviditel
ném provaze houpajíc se klekajíc
a zase na špičkách se otáčejíc pře
cházela zvolna v závratné výši na
lruhou stranu do vikýře protě jší-
Lo domu Zdola hleděly vytřeště
né oči Florián dobře viděl jak se
tam lesknou hluboko dole na sta
jich bylo viděl do široka podivem
otevřená ústa příšerné tváře pub
lika v přelétavých zákmitech ze
leného či rudého světla A pak
divný potlesk vřava — byl konec
představení Rozběhli se diváci
náměstí zpustlo zčernalo Temný
soumrak jako husté pavučiny o
přcdl štíty a vikýře šindelových
střech jen nad kostelní věží roz
svítily se drobné hvězdičky
Floriánek seděl dosud ve výšce
nohy mři spuštěny přes okapní
žlab a slzel Sladká tesknota se
ho zmocnila Jak byla krásná Es
meralda čarovná! Což deklamo
vat na jevišti ztěžka naučené scé
ny — nic to není! ale takhle nad
propastí se vznášet houpat se —
to je umění! Nebo co by mělo být
uměním ne-li to jak ae lehounko
maličká princezna položila celým
tělem ve výšce na provaz nue za
Llavou g nožkama skříŽenýma ja
kó by spala 1 Oh umění! umění!
Dlouho přemýšlel o umění Kdy
lv tak sám dovedl po provaze cho
dít ! Ale když si představil vé ne
motorné tělo dlouhé nohy dlouhé
ruce zase nyi v pochybnostech
zdali by to bylo uměním Rozhodl
ze umem je krása vtělení křísy —
proto bylo uměním když Esiieral
da v krátkých sul volních lmnn_
Í -bvla
krása i umění I '
Na půdě byla už tma píVrná
tma ve všech koutech Neddal to
ho Snad by do rána seděl ve vi
kýři Konečně matka jej našla
ustarána a vyděšena svedla jej se
střechy a domlouvala mu laskavě
Co dělá? proč nejde už spat? Dal
se odvést 1 jako dítě slyšel napomí
náuí ale neodpovídal Zdálo se mu
že dnes pochopil eo jo Fmční V-
mění je krása proto je Tměním
všechno co Esmeralda provozuje
ať skáče na koni obručemi anebo
vznáší se vysoko na provaze
Ještě druhý a třetí den díval se
s vikýře na umělecké produkce
(měl při tom výhodu že neplatil
vstupné ale na to věru nepomy
slil!) pomáhal Esmeraldě vyhoup
nout se na provaz ačkoliv při tom
byl stále nešikovnější Viděl ji
jak se vznáší jako zjeveni jako an
dílek v šeru večerním prozářeném
záblesky bengálu od jednoho vi
kýře ke druhému Čtvrtého dne
časně z rána odjížděl Karel Sem
bera s cirkusem svým na další
pouť Nikde nezdržel se dlouho
aby Umění nezevšodnčlo lidem --
Zmizel i se společností jako když
se propadne dříve nežli městečko
se probudilo a nezbylo po nich
všech nežli něeo dluhů které na
vlastní pěst po hospodách nadělali
Habaděj s Hanyhalem
A zmizel i Floriánek rozběhl se
za společností dohonil umělce ně-
kde na vsi na nejbližší zastávce
Ale vrátil se smutný a zlomený ve
čer domů k ustrašené mníep W
noeblubil se jak byl principálem
Šemberou přivítán Když bázlivě
koktaje nabízel mu své služby že
půjde s nimi že bude umělcem
Karel Seinbcra sedě rozkročen na
oji a z dýmíky pokuřuje podíval se
S VVHoka llíl llllldiěL-n
"Mhm! — umělcem! to se ien
tak řekne! Ale mfij milý y Ce
chách je těžko bytí umělcem A
co byste u nás- dělal mladý pane?
Pdiizna už jednoho mám tuhle lla
baděje k čemu byl by mně druhý?
A který čert vás honí že chcete
bt umělcem?"
Zarudlý studem Floriánek nodí
val se prosebně k Esmeraldě Če
sala si na voze zlaté vlasy a jen
se ušklíbla
Prmeioál zabafal "A vzal jse
nspoň nějaké neníze na cestu? Ce
sta k umění íe dlouhá a dlouhá
mladý pane Mohl byste mi půjčit
nětkn? — ns-noň do zítřka? — Že
"emáte? Ale mladý pane to íe
le! Tmění be peněz ie žebrota!
(tcy vv i mvslíte ( umělci žiiou
z bbinkvtu nebeského a z rosv ran
ní? Píi ne! podívejte se m mne!"
zasmál se hlubokým bublnvýpi
smíchem "A to takhle za Tmě
ním každou chvíM se něinký nedo
'rálý klouček zblázní a běží za n
mi za Esuiernldou nestačím Id
nv odhánět Protože mám už II
baděie Jděte s Pánembohem
mladý pane a pozdravujte mamin
ku!"
1
(17
I-
Esineralda chechtala se potichu
do dlaní Floriánek odcházel za
pýřený studem se sklopenou hla
vou odcházel vrátil se domů" skla
mán téměř zoufalý Přesvědčil
se že není snadno být umělcem
Ano kdyby dovedl kotrmelce dé
lat jako Habaděj sklo polykat ja
ko líanybal nebo dát si na hlavě
kameny roztloukat! —
(Pokračování)
K veselým Vánocům je potřebí
zdraví
Pravé štěstí vánoční závisí na
zdraví všech příslušníku 'rodiny
Domovy v nichž Trinerovo Léči
vé Hořké Víno se těší upřímné o
blibč budou plny veselého zpěvu
protože Trinerňv lék zaplašuje
nevolnost a udržuje v dobré ná
ladě Čistí vnitřnosti pomáhá
trávení a zostřuje chuť k jídlu Ve
všech lékárnách $110 — A kdy
by se snad měl vám ohlásiti reii
matism nebo neuralgie Trinerftv
Líriimcnt pomůže vám odraziti je
jich útok Jest výborný též tm
polámaminy riamžení svalů neb
imisi ru niliín 'n 1 o-
' " iiia 10 a ) V
lékárnách poštou 45 a 7óc — Po-třebujeíe-Ii
kloktadlo zkuste Tri
nerňv Antiputrin který jt velmi
příjemný a při tom vysoce účinný
V lékárnách -V)c a 1100 noítrtt
oTic a $115 — Joscph Tríner Co
velkovýroba léků 1331-1141 So
Ashland Ave Chicago III— Adv
