oirana o
POKROK DNE l f TROŠT VC R 191 8
O umění umělcích
a hladové Pavlíně
Román s veselým koncem
Napsnl Karel Leger
Dosnil polní cestou kde odpočí
vali nepřesel ani člověk ale v
tom právě když mlsná princezna
utrhla na štěpu hezké jablír-ko
! - 1 ' _ _ 1 1 ' 1 I 1 v
na mezi oknzui se potru niiuuc st
psem Z daleka křičel a huboval
"Taková slota komediantská tou
la se svt rem a Knutě nevidíte ve
'koné zašli do jetele?" Principál
odplivl do jeho nadšení ukáplo
peiyniui: ri ruideme dalo u
hryžou suchou pějí- na příkope a
raději zajdou do jetele neví
dáno! A ty tam strašáku z kono
pí mlč!" rozkřikl se "Však nej-
jsme si dost odpočinuli a koné
prochodili jsme již celé království
české i markrabství moravské ro
zumíš ty — ty — nedopečeni' ja
hclníku!" Zapřáhli s Tondou koně a pak
šel principál s Lucikou u prvního
vozu a Tonda se Šemíkem u dru
hého Esmeralda vklouzla pod
plachtu chvílemi ji nadzdvihova
la a smála se na Tondu hryzouc
jablko Tondovi bylo také do smí
chu když si tak rozvážil co se s
_ -i i
mni unes oa rana deje
sut- neumo ani poieune lakové
prapodivné věci! Xa smrt už ne
myslil a když si vzpoměl proč
z domova odešel pohodil jen hla
vou Co na tom jestli se utopí
o den později nebo dřív má prav
du principál Počká s tím už k
vůli té maličké ještěrce která se
šklebí pod plachtou A na trne
Zampachovic Růžence aby si ne
myslila že bez ní nemůže být —
Jen ať si vezme toho starého Je
remiáše oficiála ať! Tondovi je
to už docela jedno Ale cosi nin
začalo vrtat mozkem
"Jářku! Principále!" zavolal
"Nu?"
"Nemohu s vámi jet"
"A proč pak?" principál vy
valil oči
"Proto — všichni mne tady
znají v okolí po vsích — chodí
val jsem tudy kupovat telátka
to víte — řezník!" Tonda se za
červenal — tuze často se červe
nal "Mh! Rozumím!" principál
rozvážně kývl hlavou "Neshodo
valo by se to s uměním máš prav
du! Kdyby tě poznali jako řezní
ka který kupoval telátka — máš
pravdu! Ale jenom se nestarej!
Ani viastm matka te nepozná
jak tě přebarvíme černocha z
tebe uděláme!"
"Ne!" vykřikl Tonda podráž
děn "Nechci! S Pánembohem!"
"Počkej! Počkej!" úzkostlivě
volal principál "Když nechceš
tak nebudeš černochem Ale nalí
číme tě vlasy přebarvíme vousy
přilepíme Esmeralda se v tom
vyzná — ona tě krásně vyšňoří
udělá z tebe umělce sám se nepo
znáš! Viď Esmeraldo?"
Z podplachty zakývla Esme
ralda: "Tondo pojď sem dej mi
hubičku!"
Poslechl dal jí hubičku a vši
chni tři se smáli a Šemík stříhal
moudře ušima u z malovaného
vozu do rachotu kol ozýval se
skřek papouškův a vytNiladové
Pavlíny
v s
IV
vůz s raritami postrčen ku předu
v boku otevřeny dokořán široké
dvéře a přistaveny k nim schůd
ky po stranách vyvěšeny obrazy
hrozných zápasů s typry medvědy
a hady Principál oblékl vyrudlé
leckde už spravované triko ná
mořnickou blůzu s leskl v mi knof
líky kolem čela připjal plechový
pásek který se třpytil jako zlato
z daleka vzal rákosku a šlehaje
po obrazech zval ctěné publikum:
"Jen načte pánové a dámy — jen
dál! za pouhý deset tuček uvidíte
co jste nikdy neviděli jen rračte!
poučíte se o tajemstvích a divech
tak zvané přírody — uvidíte o
pra vdovou a živou mořskou pan
nu čili tuleně anebo mořského psa
který žije v severním moři mezi
samým ledem a živí se jenom sla
nečky — Krmení právě začíná
jen rračte vstoupit!" Jako když
voda přes kameny lučí tak to zně
lo "Jen rračte! slavný militér a
děti platí polovic!" Papoušek
skřťliotal na bidélku přede dveř
mi: "Rračte! zloděj zloděj chyť
te ho! Košamstrdýnr!" a přidával
a jakési nezdvořilosti k velikému
potěšení drobných diváků A k
tricliýnám uvnitř ve voze přibylo
ještě několik vycpaných ptáků
hadi a štiři ve sklenicích ze kte
rých už dávno líh se vypařil
stačilo to na dorbou večeři a láhev
že špiritus vypil ale dokázat mu
to nemohl) a pak — Esmeralda
nejhezčí zvířátko ze všech
Sama stála za podívanou Čer
vený živřitek a krátkou moc krát
kou sukýnku měla samé stříbro a
perle ve kadeřených vlasech dé
manty v uších veliké zlaté kruhv
dolíčky v hezounkých tvářičkách
sladký úsměv na rtech a nožky ja
ko strunky v růžovém triku a v
žíelených pantoflíčkáeh Ukazo
vala nejprve sebe v otevřených
dveřích a potom raritv tatínkova
musea Krmila mořskou pannu
Pavlínu a točila kukátkem aby
slavné publikum lépe vidělo Fla-
z něho udělala čarodějka! Vlasy
mu iiačřsala obočí načernila vous
přilepila ale nedržel mu jenom
na brndé zbyl chomáček rezavé
srsti A Tondovi bylo pořád do
smíchu jako pohádka zdálo se mu
všechno co se s nim dnes dělo Za
čínal se mu líbit volný život uměl
ců —
Ale ještě bylo třeba zasvětit
jej v tajemství velkého Umění Po
večeři vážně pravil principál kle
paje mu přátelsky po zádech:
"Na zítřek objednal jsem n Mar
kusa pár volů k našemu předsta
vení Přetáhneš je llanybale?"
"Přetáhnu!" klidně pravil
Tonda a naplil si do dlaní
"Přijde pan starosta Horáček
váží přes dva centy vídeňské
zvedneš ho jednou rukou?"
"Zvednu"
"Nu to jsou dva punkty Třetí:
krývl krčil se a zuby zajektat
s tebou zápasit O celou pětku!
Myslil jsem že se nikdo nepři
hlásí ale nějaký ehasník — Tepe-
lák se jmenuje -- chce zkusit ště
stí"
"Teti kluk! Loni o pouti jsem
převaluje se jako ou s boku
bok a vzdychá poduška pod Ida
n i
vou vinné sizanu A tnke vpo
minii Kde asi je Toníček!
snad jí řekli že se šel utopit Ne
pokojně se převrátil Jistě jí do
nesli jak šel k Labi a ptal se kd
e nejldubší místo' Hloupil
Mini Jiyl hloupý Proč vykřiko
val že se jde utopit? Maminka
začne pres
Dojeli odpoledne do vsi byla
rozlehlá v údolí v zahrádkách
dosti výstavná Na dlouhé ne
rovné návsi pyšnilo se několik
pěkných dvorů s velikými vraty
se záhonky květin pod okny Sle
pice kdákaly na zelené louži husy
kejbaly psi štěkali vozy rachoti
ly práskaly biče kleli chasníci
holky zpívaly Sváželi poslední
úrodu s polí A nade vším na vě
ži chudého kostelíčka cinkal zvo
nek umíráčkem zvonili nějaký
výměnkář dodýchal Když přije
li koné — když přijel principál
Šernbera se svou uměleckou druži
nou sběhlo se všechno z celé vsi
k vozům — psi déti chasníci hol
ky na věži zvonek rázem utichl
jako kdýž rau srdce stiskne — to
-kostelník taky se horempádem
rozběhl aby nezmeškal zkrátil
nebožtíkovi umíráček Principál
zajel na dolejší konec návsi kde
šuměly mohutné topole a pod olše
mi probleskoval mlýnský potok
mezí kameny Všechno tu bylo
čeho třeba volného místa nazbyt
v příjemném ehládka i v poledne
vody hojnost a také hospoda ne
byla daleko Omalovaný veliký
šinet chvílemi zoufale zakvičel
buben zahučel až se to po návsi
rozléhalo ale zvědavých přišlo
dnes velmi málo třeba se vstup
ným nebral to principál přísně
kluka pustil dovnitř za krejcar
ano i za hrst sušených křížal A
jenom těch pár kluků přišlo a
podvečer několik zamilovaných
párků chasníci chtěli dokázat že
jsou kavalíři vedli holky do mu
sea a platili za ně docela přidáva
li hazardně dva krejcary aby E
smeralda hodila nenasytné Pavlí
ně ještě rybičku
Principál nedělal si pranic z ma
lé dnešní návštěvy — však pozítří
bude tu pouť svátek Nanebevzetí
Panny Marie — Žertoval blaho
sklonně s pány kluky ježaťé je
ho vtipy vháněly děvčatům krev
do tváří a na dobrou noc klidně
loučil se: "Pánové a dámy vele
ctěné občanstvo — tuhle tohle eo
jste dnes viděli není nic docela
nic ale zítra dovolíme si předvé
sti vám celou společnost svoji
světové umělce prvého řádu če
kám jenom na příchod nově an
gažovaného člena siláka ze země
turecké jménem ilanybala který
poiyíca skio v prstech podkovy
Dáme a jedinou rukou vyzvedne
veircmieiiii pana siarosiu zaejsi
slavné obce přetáhne dva voly a
produkovati se bude ve vzduchu i
na zemi Prosím o hojnou návště
vu dvě představení budou od pul
ci ne pro děti večer pro dospělé
za pouhých deset krejcarů co kdo
dá dobročinnosti se meze nekla
dou jen rračte přijití — košam
st rdýnr ! Dobrou noc ! "
Papoušek na bidélku zaskřeho
tal něco velmi neslušného učinil
posunek ještě neslušnější začež
jej principál švihl rákoskou Pak
byl už konec
Stmívalotse vesnice ztichla mě
síček vycházel — takový kulatý
a bílý Stříbrného světla naházel
jkicI topoly do stínů Koně napa-
seni stali u vozu podrimova i a
principál g Esmeraldou a s hostem
svým večeřeli Málo vydělali ale
stačilo to na dobrou večeví a láhev
nakyslého vína
Tonda dnen nevystoupil držel
se raději v koutka za vozy převé-
šném plachtou který byl dvo
rem stájí garderobou i saloDem
Ale nebyl to už Tonda jak z do
rnova vyšel když rnu Esmeralda
zrcadlo podala sám se nepoznal a
smál se trochu rozpačitě Hle po
m J
mu napráskal len at
koleno jej ohnu"
'Dobře Ted ještě nčco cf-
fťktní číslo a nebude ti dělat žád
ných ohttzt vzdyt to dovedl i pa
ňáca Habaděj taková třtina hu
bená proč bys to nedovedl ty lla
nybale? Napij se a lehni si —
tak!" Principál vzal z vozu kladi
vo plochý kánie: položil ležícímu
Tondovi na život a jedinou ranou
kamen rozbil na kouskv Tonda
zaklel chtěl vyskočit ale Esme
ralda seděla mu u hlavy a hladila
J —
"To nic není že ne?" smála se
"Tomu zvykneš!" Uklidnil se a
skutečně druhá zkouška dopadla
docela dobře nic ho nebolelo ani
rany necítil — je to jednoduché
jenom třeba prsa napnout zatajit
dech — a kameny na jeho žalud
ku pod údery kladiva se rozleto
valy jen v Tondovi vždycky za
dunělo "A teď na hlavě!" Tonda po
slušně sedl dali tnu koženou čap
ku na hlavu na ni kámen Třesk!
dopadlo kladivo Tohle bylo roz
hodně horší Tonda zkřivil bole
stí obličej a učinil pohyb jako by
chtěl svého tyrana chytit medvědí
tlapou a rozmačkat jej sotva se
rychlým skokem principál uhnul
A už zase Esmeralda konejšila
a hladila : "Zvykneš si holoubku
lo nienern to jenom hlavu máš
trochu měkkou Zvykneš si A já
X l„l" i
ir iiiuii uma: zasepiaia mu do
ucha
"Dobře to bylo!" liboval si
: i u it' i it i
i'i-iiicipai i viuiH íianynaie zí
tra obecenstvo bude radostí ská
kat Prozatím je toho dost
vsak te naučím ještě jiným kou
skům umělce z tebe uděláni u
mčleem budeš jako já Máš ta
lent! A teď spat děti! ponocriv
odtroubil desátou!'
Byla vlažná tichá noe příjem
né leželo se venku Oba muži pod
kusem staré děravé houně ulehli
u samých vozů z opatrnosti aby
v noci někdo nepovolaný nenavští
vil Museum Také Esnieraldě ne
chtělo se pod plachtu Vyhlédla
si opodál místečko pod stromem
z vozu nanosila nějaké podušky a
přikrývky a jako v myším hnízdě
tam zmizela Za okamžik princi
pál už blaženě chrupal ale Tonda
nemohl usnout Díval se vzhůru
větvemi topolů do hvězdiček
hlubinu nebes prozářenou svitem
měsíčním Jako by stříbrná le
hounká mlha se věšela v koruny
stromu ("bveji a lesknou se tře
petave lístky Kdybv tak oprav
du ze stříbra byly uvažuje Tonda
jak by to zvonilo a cinkalo
když by zavál vítr sypaly by se
na zem same tolarv HVi jak by
to bylo na světe dohře! Myslí my
i '
mi — usnout nemiize kdyby mu
oči zašil! Ne a ne! převrací se s
bok ii na bok!
Po jedné straně ves eelá jako
do dálky v mlze zapadlá někde
tam vyjou psi — ach to jisté cítí
mrtvého výměnkáře Je smutno
— ticho ticho — jenom psi úpěn
livě vyjou A chladno až se Ton
da otřásl zimomřivě kolena při
krýval krčil se o zuby zajektal
Po druhé straně za potokem šírá
pole sinavé neurčité světlo rozli
to po nich jako by ze země" vystu
povalo Hle tam! tajemné 'stíny
přeletují blíž a blíž — Nic to jen
vysoké obilí se po větru vlní — A
fučí to mrazivě všemi děrami sta
ré houně Tondovi na tělo "Fi!"
odplivl když mu ještěrka studená
jako led přeběhla po ruce
Ptece jen trochu nezvyklý noc
leh! uvažoval Jak jinak bývalo
doma v teplé světnici a třeba na
tvrdém kanapi! Vzpomínal'na Jo
mov Maminka nl — ne nesní
pláče Táta — no tatínek přiŠe!
li mu někdo s tím zaklel: "Čeř
vezmi kluka nezdárného — však
on se neutopí a kdyby — škoda
ho nebude!" Ale proto přece kaž
dému poslu nejraději by asi da
zasloužený pohlavek od cestv Ne
na tatínka nepřijdou Jenom ma
minka — listě ho vidí svého Ton
du nešťastného jak vlny jej o
naseji jaic tun ve teto pluje po
vlnách se houpa pod jez padá Na
nevěrnou Růženku si vzpomnět
Nechtěl vzpomínat Cosi nahořk
lého se mu v prsou ozvalo ale u
i i
(MISII 10
11 1 v
Acnioiu vytirzer mrazilo jej
shodil roztrhanou přikrvvku a v v
skočil
1 ' I 1 v
JTincipai curiipal nerušené v
oiiizenein spíiliKU lícilo Icliom
Šemík za vozem zaditpal a ve vsi
opět za vyl pes
"Nespíte?" slyší najednou Tou
da Z hnízdečka pod stromem ja
ko hezounké hádě zvedla Estneral
da hlavičku a smála se "Také ne
spím vyspala jsem se ve dne A
vedela jsem že neusnete a čekala
jsem Tatínek spí nechte ho í
pojďte sem"
Vstala Tonda se podivil —
byla v růžovém živůtku lesknou
cím se stříbrem a perlami v su
kýnce jak ji viděl před večerem
když se obecenstvu okazovala —
Princezna opravdu v měsíčním ca
rovném světle
No pojd sem přece Tondo
llanybale!"
Přiblížil se skorém bázlivě s o
čima vyvalenýma
"( o se tak na mne díváš!"
smála se Esmeralda "Náš tatí
nek principál" šeptala "všech
no vede po starém způsobu ni
nového nevymyslí Ale mně —
ume 10 neua porad nietiain něco
— něco — -" potřásla mrzutě hla
vičkou "Tomu ty nerozumíš —
Něco ve mně je věčně nespokoje
ného Ach takhle celý život jen
okazovat vycpané ptáky Pavlínu
krmit na provaze chodit na fla
šinet hrát a s plechovou miskou
vybírat od kluků krejcary po ves
nicích se potulovat — ne to není
pro mne! Cíiíni že jsem pro něco
jiného zrozena Chci výše a dál
do velikého světa Viděla jsem
jednou v Praze cirkus tam byly
opravdové princezny opravdu
zlaté náušnice a řetízky s diaman
ty na hrdlech měly a velicí páni
se jim klaněli — a co dovedly! zá
zraky zrovna Chtěla bych mnít
to co ony a být slavná velebená
bohatá O těch umělkyních z cir
kusu i noviny psaly Tady není
pro mne místa Vím že tatínkovi
jednou uteču však mu stačí Pav
lína a papoušek a trichýny a ne
má rád když něčemu novému se
učím nač prý to pro kluky a hlou
pé sedláky nebo pro lakomé zev
louny na rynku — nedají ani o
krejcar víc Učím se aby on ne
věděl učím se jen tak co mi na
padtte tančit jak jsem v Praze rui
divadle viděla a ještě jiné a jiné
veei pochlubila se maličká "Z
jara letos viděl mne nějaký pán
Němec od divadla byl řekl že je
mne škoda že by mne angažoval
kamsi do Vídně za dobrý plat ale
tatínek se rozčertil a bičem ho vy
hnal Tatínek nerozumí umění —
ale co ti povídám ty tomu také
nerozumíš Ať! nepotřebuješ roz
umět Jenom takhle ruku natáh-
ni tak! trochu níž!" A sotva
Tonda neobratné napřáhl k ní ru
ku hop! V okamžiku Esmeralda
jednou nožkou na dlaň se mu vy
houpla Am jí necítil lehounká
byla jako pírko jenom sukýnky se
třepetaly Hylo mu nějak divně
když její pantoflíček drobounký
jako Popelčin spočinul mu v ruce
Esmeralda stála na jedné noze
na spicce "Kozhoupej mne na
horu a dolů!" poroučela Rozhou
pal ji až sukýnky vysoko poleto
valy Nakloněna vpíed udržujíc
Irtihou nožkou rovnováhu posíla
la oběma rukama hubičky dokola
"Teď natáhni druhou ruku a pře
hoď mne s dlaně na dlaň — !
pozor! opatrně! hop!" Přeletěla
jako motýlek zase jen se houpala
na jeone n0zee a Jondovi přes
hlavu někam posílala hubičky
"Ješ4ě jednou! hop! zpátky! hop!
jeítě!" Rozkročen Tonda Hanv-
přehazoval ji jako míé z ruky
do rnky
A teď mne pusť ! Ne tak lilou-
pý! Hezky mne do výšky vyhoď
bodně vysoko jak dovedeš neboj
se! hop!" A již vylelěla ve vzdu
chu se zatočila zatleskala ruka
ma zatřepala nožknma a dopadla
na trávník jakoby nic na špiT
kádi postála s koketním úsměvem
klonila se na všechny strany
louda sj oddechl Teprve lei
se mu zdálo ze uejaka únavu
zinaliitiielost se no zmocňuje po
nezvyklém tom cvičení Pot se mu
zaperlil na čele a horko mu bvlo
pálily jej dlaně Čertova holka
myslil si Jak lítala! opravdu
hezká jako princezna
"Dobře to iimjb!" pochválila
jej a pohladila Tu se již ne
zdržel — jaké pak dlouhé okol
ky mezi umělci — chytil ji vy
zvedl a políbil yrvala se mu
rozdurděna div mu oči nevvškrá
bála
"Necli mě hloupý! Co si to do
vol uješ? Nechci !" w
miuii se i-ehtave a znova po tu
saiuii ida ti a sama isi tmu
íbala!"
Maličká vypjala se hrdě a od
inítavě "Sama! — Když já chci
I j I 1 1 a i 1
aie lakine ne rozumisT nikdy st
neopovaž :
Jak to bylo rozkošné! Takoví
maličká proti němu a vvpíná se
urdí se zakazuje
"Nebudu se 1ě ptát děťátko!'
povídal ubezpečen svojí převa
ou "Takhle tě chytím a — "
Ručka drobounká bílá n něčím
navoněna jako růžovou pomádou
pleskla jej po tvari A bolelo to
Zkřivil zlostně obličej zaťal zuby
v očích se mu zajiskřilo Ale pustil
maličkou princeznu
"Stojím já o tebe čejko!" vy
křikl "dělej si svoje kejkle s kým
heeš nemusím tady být"
Dívala se naň chvilku jak se
vzteká a skočila najednou zavě
sila se mu na krk a tiše se chech
tajíc dvakrát třikrát desetkrát
políbila jej na onu tvář kam její
učka dopadla Pyl překvapen
mi se nehnul jen oči přimhouřil
i oddychoval
"Nu vidíš hloupý!" šeptala
'když budeš hodný dostaneš bu
ličku ale sám se neopovaž!" Zve-
lla výhrůžné prst OjkV) jála
pred nim sebevědomé vvppita na
[(ičkáeh
"A to cvičení které jsme teď
kosili zítra provedeme před o-
lecenstvem Je toho škoda pro
takovou vesnici ale jaka pomoc
ještě ti něco ukážu Pantoni-
ma se to jmenuje neinohra Kro-
ení divokého medvěda Koukej
tevíi oči a to ostatní už půjde sa
mo
Zatočila se lehounké sukýnky
se rozlétaly nožky se jen třepetá-
v divokém tanci nad hlavou
zvedla malv bubínek ani louda
nepozoroval odkud jej vzala
Tloukla naň prsty rolničkami
zvonila do taktu A točila se to-
ila v měsíčním svitu jako vábivý
přelud koleni Tondy vzdalujíc se
opět se blížíc až roztočené su
ýnky se ho dotýkaly Falešné
zlato svítilo v živůtku a perličkv
leskly
Tonda s počátku opravdu jen se
íval oči vyvaloval Jednou ru
kou třepetala bubínkem nad hla
vou aby rolničky zněly a druhou
vztáhla k Tondovi vábila jej ú-
snievcm nrou jiskrnycn oei pro
hnutím stihlého těla Bezděky u
činil pohyb jako by chtěl chytit
vztaženou ruku — čarodějka u
sk očibi a jen se zakmil la kolem
něho v šíleném reji Otočil se za
ní nevěda o tom A teď tě chy
tím! pomyslil si a chytře jako
když ptáčka chce pod čepici pola
pit rozehnal se za maličkou Jen
— jen ji zachytit! ale uklouzla
mu tančíc jako blýskavý motýlek
vznášela se v měsíčním svitu Ne
obratně otáčel se dychtivě sahal
po ní skákal s roztaženýma ruka
ma — už už ji lapí! Ilílnuzla
rozličky zní a Esmeralda se směje
Najednou přišlo Tondovi podívat
se na zem na zelený trávník kam
padalo plné světlo měsíční Dva
stíny se tam mibají jeden lehoun
ký mihotavý a druhý černý širo
ký na rozkročených nohou m roz
řazenýma rukama učiněný me
dvěd! potácející se nemotorné sem
i tam Učiněný medvěd! Rázem
stanul Tonda vzpřímil se ruce za
strčil do kapes
Marné se točila Esmeralda vá
bila očima otevřenou náručí Ko
nečně viděla nezdar "Co je ti?"
)fala S4 s úsměvem
Kli nic!" řekl zamračen "Ví
mám dost té komedie Medvěd —
nu jestli chceš tedy medvěd ale
zkrotit se ti botka nedám To
ne!"
Rozchechtala se jako hrdlička
pohjadila ho dala mu hubičku
"A vždyf já ú ani více nechci
tohle to docela stačí Zítra tp
zkusíme Ani nevíš jak ti to slu
ší jak jsi rozkošný můj med vid
kul-
Tonda nevěděl uiá-li se do
opravdv hněvat má-li odříci bez
ohledně že zitru před obecenst vem
ný stín Zdálo se že větší cosi vů
li se rozmyslil — maličká princez
na se nepokojně ohlédla stranou
kde u potoka pod olšemi byl tem
ný stín Zdálo se že ětří cosi rů
žová chřípě se jí zachvěla Za
mračila se lehounko vzala do ná
ručí své hnízdečko pod stromem
podušky a přikrývky odnesla je
do vozu pod plachtou Sama tam
vyskočila ale ještě se otočila a s
úsměvem přála Tondovi: "Dobrou
noc můj medvídku! nž zítra na
shledanou! Spi dobře! Pa!" Hu
bičku mu poslala n zmizela ve vo
ze —
Tonda stál překvapen opravdu
otevřenými ústy tak najednou
se mu ztratila nechala jej tu stát
jako strašidlo v zelí Zaklel —
nejdříve jen v duchu — ale potom
upřímně od plic "Ještěrčí ple
meno! vida co si vzpomněla! o-
bočeného medvěda ze mne udě
lit! Neochočil mne ani táta — a
leu to prcce znal! — kdež pak ty
niskle!"
V tom od potoka ze stínu za
slechl zvuky které se podobaly
tlumenému vzlvkotu Jako kdv-
y krokodil plakal pomyslil si
ale v potoce nejsou ostrovidové!
Zakroutil hlavou Vzlykot se o-
pa koval
'Kdo to tam skuhrá? bej! kdo
je tam? adna odpoved Sel se
podívat a tam na břehu seděl jeho
známy od rana lioiic-umelec je
ště hubenější než ráno a objímal
sepjatýma rukama skrčená kole
na A plakal — jako krokodil
plakal slzy padaly mu po tvářích
"To jste vy umělče?" zasmál se
Tonda "Co tu děláte? proč plá-
ete?" liíH
Nešťastník zvedl k němu uslze-
ne oci "jma je mi! a na hlase
bylo znát jak se otřásá Teď po
ltil také Tonda že noc je oprav
ili chladná Ano i zuby zadrko-
al to proto že honbou za tančící
vsineraldoii před chvílí se až do
mí ii zahřál
"Zima!" naříkal umělec a bez-
vousa brada se mu třásla
"Paže — zima!" přisvědčil
'onda "Hr! fouká z polí ze str-
nišťat ! A jak vám říkají?"
"Habaděj!"
"Ah tak! Habaděj!" Tonda se
uprimne zaslnal "l'ojdte mlain
ady starou pokrývku je děravá
e zalezeme pod ni a zahřejeme
se
Zalezli přikryli se zády při
tisknuti k sobě dlouho ještě se
řásli a jektali zuby nežli usnuli
1 v
V
Sotva svítalo přestal principál
1 J 'II I VII
curapai proiani se zakašlal za
kýehiii odhodil pokrývku a vy
skočil Teprve hvězdičky počína
ly se ztrácet i měsíc ještě svítil v
blednoucí obloze sinavý a bez pa
prsků umdleně jako po prohýře
né noci Nad východem plovaly
drobné narňžovělé obláčky hrst
ka paprsků slunečních odrážela
se v nich Nad potokem v olších
visela lehounká mlha vzduch vo
něl nahořkle topolovými listím
Koně u vozů zadupali vlaštovky
z vesnice z hnízd vyletovaly ště
betaly nějaký pes přiběhl mlčky
očiimoval kolem I člověka už
bylo vidět s kosou na rameně šel
starý čeledín nebo sám hospodář
ospíle s hlavou svěšenou přes
náves kamsi do polí nasekat za
rosy kravičkám jetele A licho
bylo jenom vlaštovky štěbetaly
sýkory v korunách stromů ti
chounko pohvizdovaly kohouti
krásně sezpívaní po celé vsi odpo-
vídali jeden druhému ode dvora
k" dvoru konečně i na věži zacin
kal zvonek ranní klekání
Principál se protáhl rovnal
skřeli té údy a zíval z hluboká Ne
měl mnoho porozumění pro krásu
ranní chvíle každého dne se tak
prciioiizcl omrzele ale přece po
nebi se díval po obzoru studoval
pike bude počasí Hrábl si do
černých vlasů Vzdálený kopec: s
korunkou na temeni zahalen byl
mlhou f!t
"Vysoká vymná — (říká se tak '
li nás) — bude pršet í'ert to
vzal!" odplivl "Dude — nebudu
nelze přece složit ruce do klína"
Teď se ohlédl po Tondovi A místo
jedné hlavy uviděl pod přikrýv
kou dvě Naklonil se a potichu
spokojeně se zasmál
"Vždyf jsem to věděl! Vrátil
se kluk! Paňáeo hloupý! Společ
nost je pohromadě jak má být"
Hučel "A kdyby ten Tonda e
chtěl dát přebarvit na eernoeha
co by mu to udělalo — hml"
(Pokračování)