Strana 6
POKROK DXF 4 PROSINCE 113
Jliť
O umění umělcích
a hladové Pavlíně
Jíomún s veselým koncem
Napsal Karel Lcgcr
"Takhle nevyjedete!" pravil
"nechte kom" marně je týráte!"
Principál se ohlédl zamračen a
rozvzteklen "To se to divá he?
Na cizí nehodu s výšky hledět a
smát se — to věřím! a kázat o ty
ráťí zvířat -- 1o já znám! Tako
vých dobrodinci! se najde! Ale po
nnzte raději! Nekoukejte anebo
jdét? svou cestou mravokárče ně
jaký!" Tonda se nepohoršil zlostným
tonem naplil si do dlaní a pravil
klidně jakoby se nic nestalo:
"Vezměte koně u huby zahoďte
bič netrkejte opratí a jen je veď
te — já drobátko zatlačím !" A se
šel dolu do mělké vody vkročil
ramenem se opřel vzadu o vůz:
"Nu tak!" koně nechtěli vzít ať
jim pán lichotil nebo lál a hrozil
ale vůz přece pomalu se dostal z
potoka na druhý břMi Tonda sám
jej vytlačil "Nu tak! už je dobře
už je venku!" Otřel si rukou ra
meno které jej bolelo jak upřím
ně se opíral zadupal nohama aby
vodu setřásl
Principál od koní se ohlédl ve
vyvalených očích byl opravdový
úžas "A vy máte jaksi sílu mla
díku nezrámý!" zahučel
Tonda se usmál : "Tak trochu !"
Principál opět rozpřáhl koně
každého k jednomu vozu "Ted" už
to po tvrdé cestě půjde dobře!"
Nežli však bičem zašvihl obrátil
se opět k Tondovi: "Je to tra psa
mladý paKe!" postěžoval si
"Jsem sám ke všemu dva vozy a
já sám! Ješě že je Šemík roz
um!!' na toho nemusím dohlížet
jde jako stroj za prvním vozem"
Tonda se podivil: "A jak to že
sám? Přece principál — a sáni?"
Principál mávl zoufale rukou
"A neptejte se! leště dnes ráno
měl jsem aspoň paňácu Ilabadějc
a utekl darebák ! A měl jsem pa
ne cirkus v království českém
rovno mu nebylo Ale niarno vzpo
mínat! U nás umění chodí žebro
tou — pomalu půjdu taky Pro
dám to všechno vezmu hůl a pů
jdu Fi!" odplivl "Víte co je to
umění?" a nedočkav se odpovědi
dodal sám: "Umění je kumšt! Já
— ne že bych se chtěl chlubit! —
jsem umělec!" Skromě sklopil o
či "Takového nenajdete ani v
království českém ani v markrab
ství moravském ani ve vévodství
slezském za to vám ručím Na
provaze na zemi na koni na
kouli na visuté hrazdě — vždy
cky umělec ! Ale co si počnu když
i Habaděj hlupák mi utekl U
mčlce jsem z něho udělal a utekl !
Je to vděčnost? Osud na mne za
nevřel oi přišla bída na junáka
bohatýra! Trosky své slávy vo
zím po vesnicích a okazuji hlou
pým sedlákům kteří nevědí co
potu a krve vzteku a bolesti stojí
umění Měl jsem dva páry krás
ných koní čerta by z pekla byli
vytáhli a když bylo představení
v kole chodili jako panenky při
šel jsem o ně Ženu jsem měl Ka
teřinu oh umělkyně! I na talián
ský flašinet hrála — - nikdo už tak
nedovede zahrát ! V loni na pod
zim honbami se mně otrávila
Plakal bych — ale co je to plát
no ! Povídám trosky vozím svě
tem žalostné trosky" Rukávem
otřel si oči Mluvil-li pan princi
pál mluvil s vysoká jako se
schůdků přeci svojí boudou
''Lucko vyje! A ty Šemíku
hezky za námi af neza jedeš do
příkopu!" Lehce Švihl bičem "A
děkuju vám neznámý mladiče šle
ehetnv Máte sílu Mordiánskou
Kam jdete?"
Tonda pošoupl furiantsky klo
bouk k levému uchu a pochlubil
Ke — proč by se nepochlubil ?
"Jdu se utopit!"
Pan principál až zavrávoral pře
kvapen — fista otevřel a bradou
zaklepal
"l'to — T ne! ne!" zavrtěl Ida-
"Snad jsem se přeslechl"
Utopit jdu!" rozhodné zno
va potvrzoval Tonda
Principál přimhouřil chytráčky
oči: "Ah — už rozumím! Život
vás omrzel mladý pane? Ale bu
de vás škoda holky budou plakat
Já víra že každá se jen třásla na
vás takový zdravý hoch! Kdy
bych byl vámi počkal bych tro
chu — víte k vůli holkám aby ne
plakaly zbytpčné Potěšil bych se
s nimi trochu dříve nežli bych do
vody skočil Na to je vždycky
sílu!
vou
dost času Mně také někdy bylo
tak — jen provaz na krk si hodit
— já víte vody nemám rád — ne
opravdu nemám vody rád!" opa
koval a ošklivosti zatřepal hla-
on "Ale vždycky jsem si to
včas rozmyslil a věřte nelitoval
jsem Rozmyslete si to laky vždyť
je svět krásný a holky — no!
Holky!" ušpulil rty a zahvízdal:
"Esmeraldo! hej! Esmeraldo!"
Na pře luhu voze roztrhaná pla
chta se rozhoupala vykoukla pod
ní hlavička dívčí lak skorém dět
ská rozespalá ublcdlá s malýma
mž:uiivýma očima s krátkými a
kadeřenými vlasy lesklými jako
dukátové zlaio
"T i''s'ě spala viď?" pra
vil s výčitkou principál
"A co mám dělat?" ušklíbla se
rozmazleně
"Ani nevíš že jsme tonuli a
přišel bohatýra zachránil nás Po
děkuj se !"
Ospalé oči obrátily se beze vše
ho zájmu k Tondovi prohlížely si
ho —
"Poděkuj pěkně Esmeraldo!"
"Kystyhand!" řekla Esmeral
da vyplázla jazyk a s řehotem
schovala se pod plachtou
"Ještěrka!" zahučel principál
"To je moje dcera Esmeralda
princezna jediná dědička nejen
uměleckých pokladů a světových
rarit" okázal na zadní vůz "alé
brž i veškeré vlohy a talent zdě
dila po mně — na zemi i ve vzdu
chu na provaze na visuté hrazdě
i na koni Povídám něco nevída
ného! Fenomenálního! Nejen obe
censtvo ale i páni oficíři ve městě
vždycky mohou si rme roztleskat
Samé vavříny všady klidí — "
Najednou z nadšeného tonu upadl
v sarkasmus — ostatně často se
mu to stávalo "Vavříny — hni!"
zašklebil se "Vavříny- jsou nej
zlytěčnčjší rostlinou na světě My
umělci je klidíme ale ani Lucku
se Šemíkem tun neuživíme!" Bru
čel ještě cosi — pak se rozhlédl
zapráskal bičem a pravil opět ve
sele "Tady odpočineme posnídá
me mladý pane — jak vás mám
nazývat? Vaše ctěné jméno?"
"Tonda — eh ! Antonín Holou
bek" Principál se poklonil a navzá
jem se představil : "Karel Sembe
ra světový cirkus a umělecká me
nažerie umělec na provaze i na
zemi Račte pane Antoníne vě
sti Šemíka sem v levo na čehý
je tu volné místo zde posnídáme"
Zajel s prvním vozem s 'cesty ke
příkopu do stínu starých štěpů
Tonda poslušně zavedl tam Šemí
ka —
"A teď pobesedujeme mladý
příteli myslím že náte ještě dost
času jít se utopit pojíte s námi
hrnéček sladké kávy a pak — no
uvidíme Hej Esmeraldo!" od
hrnu! plachtu "vylez uvař sní
daní máme hosta!"
Esmeralda vylezla — ne vysko
čila jako myška přes košatinu jen
se jí krátká sukýnka zatřepala
zamihly se černé punčošky s čer
venými podvazky a modré sešla
pané pantoflíčky Postavila se
podepřela boky a zvědavě trochu
vyzývavě podívala se na Tondu
Byla malinki opravdu jako
myška v květovaném živňtku v
sukýnce v bílé spodničce poma
čkané která sahala sotva po kole
na (vsak si ji honem rovnala a
potahovala) Lokty pod krátký
mi rtikávy byly hubené bílé prň
nledné tváře taky takové — dítě
ještě Kotva patnácte let hádal jí
Tonda
Principál vypráhl koně pustil
je po příkopu aby se napásli —
vavřínů klidil dost a dost ale se
na pro koně nemel Esmeralda
zatíii prohlédla si dostatečně Ton
du poklonila se v prstíčkách na
zvedajíc sukýnku udělala pukrle
(jak se to řekne česky nevím)
zašeptala 'Kystyhant!' a její oči
se červené rozkošné rozpuklé rty
se červené rozkoné rozpuklé rty
které hořely jako máky v bledém
dětském obličeji Zkadeřené zla
té vlásky chvěly se jí kolem hla
vičky Tonda díval se na malou
princeznu neobratně pozvedl klo
bouk a zabručel cosi jako medvěd
Princezna Esmeralda se dala do
hlasitého smíchu znělo to jako
stříbrný zvonek Ještě jednou u
dělala pukrle Tonda všecek zéer
verial věděl že by teď něeo měl
promluvit něco — tak něco pří
padného Uměl přece s holkama
mluvit věru že hezké služky
ba i paničky když do krámu při
šly kupovat rozesmál vždycky ně
jakým vtipem — a teď tu stojí a
neví e té maličké povědět Ja
ko by z jiného světa byla! A ta
ky že ano! Přimhuřnje oči a směje
se mu A Tonda se styděl — ně
jak neobratným hrubým hochem
cítil se před touhle maličkou prin
ceznou ve které hrály jak se zdá
lo všechny žilky dětskou rozpu
stilostí Principál se vrátil přistoupil k
nim pohlédl od hocha k princezně
a ušklíbl se "Rychle Esmeral
do zatop a vař slavnou snídani — -zbylo
přece ještě trochu kávy? A
chléb — a snad ještě i doušek ví
na?" Za okamžik v příkopu vy
stavěl z několika plochých kame
nů ohniště nalámal suchých větví
se stromů a z vozu přine-l hrstku
slámy podpálil kotouč dýmu se
vyvalil po větru se rozplynul
klestí zapraskalo syčelo zvlhlé po
dešti ale hořelo přece Esmeral
da na kameny jwistavila železný
očadlý hrnec plný čehosi hnědé
ho co mělo být kávou
"Tak! Posaďte se u nás!"
principál pozval hosta usednuv
sám na okraj příkopu k ohništi
"Nesmíte být pyšný- salonů nemá
me ale tohle to — všechno je na
še!" Okázal rukou dokola: "pole
luka les — to je všechno naše i
tou oblohou nad námi!" Krátkou
dýmku si naepal hodil do ní ře
řavý uhlíček a spokojeně znbafal
"No posaďte se přece!" Tonda
tedy usedl vedle principála "A
ty Esmeraldo bav nějak hosta!"
Maličká se zatočila až sukýnka
poletovala Ukázala bílé zoubky
"Kam jdete?" ptala se
"Ale — jde se utopit!" s po
vzdechem řekl principál když
Tonda váhal s odpovědí
Vyvalila oči "Proč?"
"Proč? Hloupá! Pro nešťast
nou lásku to můžeš uhodnout!
Pro ženskou ! Ženské jsou jedova
té ještěrky (Esmeralda se zache
chtala) Ale neradím inu to bylo
by ho škoda"
Podívala se na Tondu "Zeť
by ho byla škoda!"
"Vidíte Esmeralda také poví
dá že by vás bylo Skoda!" prin
cipál kamarádsky klepl dlaní Ton
dovi na rameno "A což nebude
káva už teplá dosti"
Tonda seděl mlčky nějak mu
nebylo volno cítil jak ti dva —
otec principál a jeho princezna —
prohlížejí si jej Principál jako
když koně kupuje odhaduje zdat
nost a sílu jeho prohlíží znalecky
krk ramena prsa nohy — doce
la se chvílemi dotekl jeho kole-
nou stiskl mu páži nad loktem
zkoušel pevnost svalu i na zuby
se mu díval Princezna koketně
zablýskne očkania usměje se ja
ko by najednou si vzpomněla že
je jí vidět červené podvazky sta
huje krátkou sukýnku anebo
proto aby si host pěkných pod-
vazkň lépe všiml
Ale káva se zatím už opravdu
ohřála kouřilo se z ní Esmcral
da vyhoupla se na vůz hrabala
tam konečné přinesla dva hrneč
ky kamenné oprýskaně více jich
nenašla Kus chleba a zbvtky sla
niny od včerejší večeře' Nalila
kávu do hrnéčků jeden přistrčila
k otci principálu z druhého upila
trochu a podávala jej Tondovi
"Budeme pít spolu chcete?" řek
la mazlivě okraj hrnéěka nakloni
la mu ke rtům "Pijte!" Pil ni
kdy mu káva tak nechutnala po
cítil najednou strašlivý hlad
Aby mohla mu lépe hrnéček na
hýbat ke rtům sedla si k němu k
Tondovi těsné ještě těsněji se
přitulila taková maličká vedle ně
ho Dívala se mu do očí a smála
se přikrčejia k jeho rameni jako
rozmazlená kočička A Tonda pil
"Clilapík!" pochvaloval si
principál pleskaje ho po zádech
"Svqly jako ze železa zuby zdra
vé — takového bych mohl potře
bovat Hej! Jářku mladý pane
víte co zůstaňte u nás proč byste
se topil? Umělce z vál udělám
uvidíte Vavříny budete klidit!
A! holky budou vyvalovat oči až
vystoupíte Vystoupíte jako a
thlet v růžovém triku ge zlatým
pasem — af jsem čertův nezarni
lují-li se do vás vseehny Mařky a
Kačenky — haha!" Prit"ipál žva
tlal a stále popleskávai Tondovi
lichotivě po zádech
Tonda dopil pohlední doušek
nahořklé kávy a zakuckal se lila
vou mu vrtalo co dnes pořád u
mění se tnu plete do cesty — před
chvílí onen vlasatý mládence pod
topolem a teď tohle!
"Esmeraldo přimluv se přece!
Popros!" Otce principál žďuchl
dceru do žeber "af zůstane! nf
nechá smrt na pozdější čas a leď
užije veselého života s námi!"
Esmeralda pohladila Tondu o
běma rukama — měla dlaně měk
končké jako aksamit — našpulila
rty a vlepila inu hubičku
"Tak! dobře!" pochválil otec
a Tonda se začervenal ale docela
se nehněval
Usmál se na Esmernldu: čerto
va holka! Bylo to jako když mu
hořkou kávu osladí
"A teď přines nám trochu sli
vovice — zbývú-li tam ještě něco
v láhvi ať zapijeme radostné shle
dání Nemyslete — " obrátil se
pojednou vážně k Tondovi "že
jsme sprostí komedianti oh ne
můj milý! Měl jsem veliký svě
tový cirkus uměleckou společnost
paňácu liabadřje že mu rovno
není llanybala mouřenína který
zubech centy zvedal a sklo po
ykal měl jsem učeného osla zá
zračnou kozu pas který uměl po
čítat Ale osud mi nepřeje! Ha
baděj utekl llanybala mouřenína
odvedli k dragounům — no spo
třebují hodně mýdla nežli ho vy
perou! — osla mi pro dluhy za
bavili v Kutné Hoře pes mi po
šel kozu jsme z hladu v zimě sně-
lli — ale ať! To hlavní ještě mi
zbylo okážu vám pojďte se
mnou
t"
no fi [ Zá-
Vzal Tondu za ruku vedl jej ke
Iruhému většímu vozu "R— r —
račte vstoupit ! to co uvidíte jsou
rarity jakc nikde na světe nale-z-ny
ještě nebyly — deset krej
carů vvbírám za osobu ať je to
pán anebo dáma děti a slavný un
it ér platí polovic ale pro vás je
vstup volny — jen r— -r — račte
dovnitř!"
Tonda vlezl do vozu který byl
prostranný vysoký a svely s o-
énky V jednom koutě stála ve
liká dřevěná káď — cosi tam
šplouchalo — uprostřed pod stro
pem na bidélku křičel zelený pa-í
poušek: "Chyťte ho! Zloděj!" a
druhém koutě byla skříň s ku
ká! kv a flašinet s bubnem
!"Tady v kádi — račte se podí
vat — jen rracte prosím! Zvuč
podivné které nežije v Labi ani
ve Vltavě "ale jen v moři ledo
vém: mořskv pes čili tuleň anebo-
mořská panna Pouze dva ku
sy dostaly se živé do Evropy je
den je v Paříži a druhý zde Živí
se rybami a bez vody žiti nemůže!"
' V kádi opravdu byl tuleň ma
ičký patrně zakrsalý hladem a
vezením vyzveni z vody niavu
moudrýma očima podíval se na
Tondu a zaskučel žalostně Prin
cipál sáhl do kose vedle stojícího
pro lesklou rybičku
"Pavlína tiš!"' Tuleň skuče
vztyčil se a škrabaje předníma no
hama po okraji kádě lapal po ry
bičce
"Pavlína fis! Jak vidíte uda
ly pane zvíře z daleké země če
sky nerozumí No tu máš hlou
pá!" Rybí kůstky jenom zachře-
stily Pavlíně v zubech "A hla
dová je! Všechno by sežrala —
Ilabadějovi klobouk a mně' jeden
krát zlaté hodinky se řetízkem za
dvě stě zlatých spolkla a ještě ne
měla dost potvora! No ale za
slouží si neboť k vůli ní páni uči
telé vodí k nám školní děti aby
se podívaly na zvíře podivné aby
se poučily v tak zvaném přírodo
pisu Tu máš Pavlíno ještě jed
nu rybičku a už neskiič! Tadyhle
je papoušek mexický mluví mou-
iře jako člověk — Papapeno řek
ni: pekne vitami jvosamstrdynn
Papoušek zaskřehotal: "Zlodě
ji!" a za chvilku přidal ještě jed
nu nadávku
"Mlčíš! Někdy — jak vidíte -
je velice prostořeký ale to proto
že jsem ho koupil přímo od In
(luuiú kteří mu dali spatné vy
chování Indiáni jak známo z pří
rodopisu jsou náramně nevzděla
ný národ"
Papoušek zlostně rval zobákem
řetízek na němž byl připoután
"Řekni: kosamstrdýňr!"
"Mlčíš zloději!" odsekl papou
šek
"Že ti zakroutím krk ty zmet
ku!" opravdu se rozzlobil priu
cípál "Takhle dělá vždycky
před hosty — ze zlomyslnosti A
kdybych já aspoň věděl čemu ho
ti Indiáni v Americe všemu nau
čili ale to z čistá jawu a najednou
í na něeo vzpomene co jsem od
něho ještě nikdy neslyiW a udě
lá mi ostudu Jednou uvádím
jistém městeěiku pana purkmistra
velebného pana vikáře a jiné hod
nosty povídám : Tapajreno ře
kni kystyhant!' a lotr zlořečený
vyStekjie 'Pulibte nu Sos hlupá
eí!' ajak se nestydatí na bidélku
k pánům obrátí až
dué vychování nemá žádné more
sy Ale já tě ty zmetku nau
čím P' Pohrozil prostořekému ptá
ku ale ten beze všeho respektu
jen se pohrdavě zachechtal a za
křičel cosi jaJo: "Polibte inite!"
"Fi! fit" odplivoval principál
"je to čeládka! Ale teď se tuto
podívejte! Můj poklad největší!"
S pýchou okázal na skříň ve dru
hém koutě zaklepal na ni "To
nežere a nenadává" Ve skříni
byla kukátka "Samé divy světa
tuto spatřiti můžete — Pompejum
a llerkulanum Napoleon u pyra
mid GaHualdi v Neapoli papež
Pius devátý patálie u Hradce
Králové — a jiné a jiné vzácnosti
tu se okazuj! jako živé!" po zvy
ku hlasitě vyvolával principál —
"Jen račte nahlédnout! Ale to
všechno není nic — tady prosím
račte se podívat!" Nad jedním
kukátkem byla namalovaná u
mrlčí lebka "Tady se nalézají
pod sklem veritábl a opravdické
a živé tak zvané trichyny nebo-li
svalovci Jen račte blíže přistou
pit beze vší obavy Tato maličká
zvířátka která je vidět jenom
drobnohledem mají tu vlastnost
že dostanou -li se do těla lidské
ho i život jeho znamenitě ohro
žují Jen rračte — — Víte co
jsou to trichýny?" zeptal se ná
hle principál
"Jak pak by ne!" odpovídal s
úsměvem Tonda Myly tehdy je
ště trichýny v dobré paměti ale
principál nedbal a pokračoval:
"Z vepřového masa se rodí a jak
známo všeobecně teprve přede
dvěma roky to jest nešťastného
eta Páně IMfi po dlouhém hledá
ní podařilo se doktorům trichýny
vvnalézti a ihned bvlo veškeré
lopadlo
požívání vepřového masa jakož
i prodávání prasat za hranice za
vázáno a to proto aby měli Pru-'
sací v l echacii co jist Kttvz sem
přišli'"
Zloději!" ječel papoušek —
principál cli} til kliku kolovrátku
zahrál dojemnou písničku: "Když
já libě spím --" třískal do bu
bnu a kriccl:
'Račte jen se podívat! Trichý
ny jsou živy! jen račte!"
Tonda se naklonil ke kukátku
neviděl nic jako by špinavým
sklem se díval do prázdna
"Vidíte polvňtky? Jsou živé?"
"Ano vidím!" zalhal Tonda
Principál nechal flašinetu kopl
do tureckého bubnu a smál se a
kuckal div se neudusil ohýbal se
na kolena si plácal "llaha! haha!
Každý řekne že viděl haha ! A
uctil tam nic uoccíh nic iitciiy
ny dávno poscípaly kdo pak by
je krmil vepřovou pečení — a je
to jedno! Ilaha! Každý vyvalí do
ktiikátka oči div tam nevleze a
řekne potom: Viděl jsem trichý
ny! hahaha!" Pěstěnu si otíral u
slzcné oči "Ještě tu máme jiné
vzácnosti mladý pane ale je tady
dusno že? Pavlíně musíme dát
čerstvou vodu — zatím venku
pod stromy ve stínu odpočineme
a pohovoříme rozumně"
Udělali jak principál pravil
Maličká Esmeralda ležela už v
příkopě na nejleiím místě na
trávníčku zeleném mezi sedmikrá
sami a modrými zvonky Líně se
protáhla nožky přeložila ruce
pod hlavou sepjala a přimhouřila
oci ia onnisti uoiiasmaiv onar-
ky modravý dým lehounko se to-
il Obloha se vyjasnila a sluně
čko hřálo
Principál usedl pod strom na
pal znova dýinčičku zapálil za
bafal a podal ji hostu "Zakuřte
si!"' Tonda poděkoval neměl chu
ti Principál se neurazil "Já
jen tak po dobrotě a po starém
zvyku" Přinesl velikou zelenou
láhev na dně kloktalo ještě tro
chu kořalky "Napijte se tedy!"
Tonda sotva ulízl a principál ve
sele začal hovořit — oh jak uměl
mluvit! (Z jalové krávy tele by
vymámil říká se u nás na Venko
vě — odpusťte!)
"Mladý příteli máte život nn
rozdání chcete se ho zbavit — o
všem docela zbytečně povídám!
— co vani sejde na dm nebo nř
nějací ní týdnu? Máte se dát ry
bám okusovat už dnes anebo až
za týden to je vám přece jedno
ne? Nechtěl byste mi věnovat
den — dva? Pro ván nemá život
žádnou cenu — že ne? Říkal jste
to — fedy nežádám o nie veliké
ho jenom den — dva — nežli se
mi vrátí ten kluk vlasatý pňá
a Habaděj' odřivous! — utekl
ale přijde zase Co by ui beze
mne počal? K ničemu není na svě
tě nežli paňácu dělat Vrátí se
n pak vá už sám dovedu k nej
bližší vodě budete-li si přát"
Tondu poslouchal jen oči vyva
oval Principál nabídl inu zno
va láhev
"Napijte se — beze všeho osty
chu já vás už považuji za svého
A zle se nebudete mít u mis Ne
ní nad život umělců ! I vidíte!
Krásný je život v přírodě pod
modrou oblohou — volnost a svo
boda i~ a — " naklonil se posklesl
fondu po kolenou a zašeptal mu
lo ucha: "Holky na vsi a slečin-
y ve městě jen se budou lepit na
vas
Tonda se zasmál zavrtěl hla
vou "Ne! co já — co bych dělal
u vás? nie neumím"
"Ale Tondo Toníčku vždyť my
už z vás uděláme umělce' Bude
te uhlí kousat sklo polykat — "
"Děkuji!"'
"Není to pranic těžkého Esme
raldo hni sebou! Nedřímej žá-
m!"
Tonda — nevěděl ani o tom — dí
val se -na maličkou princeznu jak
se protahuje v zelené trávě jako
íné koťátko Najednou zelený
pantoflíček tak drobný jako Po-'
pelěin vyletěl vysoko do vzdu-
hu překlopil se několikrát n do
padl zpět na špičku nožky A za
ním druhý — pak oba najednou
— Esmeralda se ani nepohnula o-
í neotevřela a pantoflíčky vyle
tovaly otočily se ve výšce a samy
se opět navlékaly na nožky Bylo
o hezké a Tonda jen se díval uža
Ani nepozoroval že principál
přivlékl z vozu ohromné zrezavě-
'' železné závaží v obou rukou je
vlekl a celý se kroutil pod jeho
tíhou "Uf! podívejte se tohle
železo zvedal můj černoch Haný
mi jednou rukou a sázel se o de
sítku (to víte kulovou v kartách)
kdo z publika to dokáže a ni
kdo nikdy nevyhrál! Mohl byste
zkusit drobátko — "
Zelené pantoflíčky lítaly teď o-
bloukem proplétaly se v letu ale
přesně každý dopadl na hezoun
kou nožku kam patřil Tondu za
chvátil slavomam Chtěl se také
něčím pochlubit té malé slečince
aspiň a jak lam seděl na kroji
příkopu vzal jedním prstem zá
važí rozhoupal a vyhodil -Železo
iluboko se zarylo do země kdy?
Principálovi zajiskřilo se rado
stí v očích 'Vy znáte talent!' po
vídal spokojeně Zainnul si ruce
'Musíte s námi! Esmeraldo podí
vej se máme nového llanybala!"
Iíceruííka maličko pozvedla hla-
vu
"Ale to nie není!" skromné
pravil Tonda červenaje se Znova
vzal závaží malíčkem a vyhodil
vysoko jako hračku a lehce je chi-
til na dlaň
" Výborně!" tleskal principál
nadšen "Esmeraldo dej mu hubičku!"
Poslušné děťátko jako hádě při
tisklo se k Tondovi našpulilo rty
a dalo mu štípanou hubičku Pak
se princezna svalila zpět do pří
kopu a řehtala se tleskajíc roz
pustile ručkama
Tondovi bylo najednou nějak
náramně veselo zapomněl na tru
dné myšlenky a chtělo se mu mer-
momocí něčím velikým se pochlu
bili aby maličká měla radost
"Co ještě umíte?" ptal se prin
cipál Tonda natáhl pravici ote
vřel dlaň
"Stoupněte mi na niku pane
principále a pozor! Držte se rov
né! hop!"
Vyhoupl principála jako dříve
zavazí
"Ale vy jste rozený umělec
Ilanybale' — co: vy? ty! ty! na
bratrství!" přihnul si principál z
láhve a vlepil Tondovi upřímnou
mlaskavoii hubičku Mladý Her
kules otřel si po té hubičce ruká
vem ústa ale rostla v něm pýcba :
"Tuhle o jarmárce" pochlubil se
se "sedlák Formánek kupoval
koně pěkné uherské siváky čer
ta by z pekla vytáhly Zkoušeli
je zapfáhli do vozu a já vzal za
zadní kolo a nehnuli ani"
"("'lovčče tohle je něco! Silnčj
íí než pár koní! Esmeraldo dej
mu ještě jednu hubíěku na mé
zodpovídání !'' Principál byl vše
cek za rděn nadšením a radostí —
"A vycvičíš ho našeho llanybala
do t-čciií ho vezmi!"
"Teď ne mínila Enierfllcla
"je příliš horko až veíer — "
"MAS pravdu!" přikývl otee
"až večer!"
(Pokrajování)