Ji
wwmmwd- nnrillll „ „„ J
v
ř
i
i
í
4
' i
'4
n
t #
-1
'4
o i
Btrana
POKROK DNF 27 LISTOPADU 1fll8
O umění mučících
a hladové Pavlíně
Itoruán s veselým koncem
Napsal Karel Leger
Tondu skřípal zuby kdyby!
mohl chytil by ji a zardousil je
stěrku Před očima se mu zatmě
lo cosi mu divné srdce stisklo až
dech zatajil "Tak — tak1 je to!
— ještěrko! a já pro tebe do pekla
bych šel!"
"Vidíš Toníčku už praskla v
okně tabulka! Dej pozor!"
Dusil se vztekem a lítostí Ta-
kové jsou ženské! falešné! Před
4 ' hodinou doprovázel ji z ostrova
tiskla se k němu a líbala jej lásku
t'Í přísahala — a teď tohle! Jak on
měl ji rád! Div srdce mu nepuklo
Těžce oddychoval zesinal zuby
zaskřípal
"Nu jdi Toníčku chce sc mi
spát! Nekřič vzbudíš tatínka!"
domlouvala mu Růžena
Tí se chce spát! Ted'! Dobře
přijde udělá všemu konec Vě
děl že bez Kříženky 'žít nemůže
Hlavou mu kmitlo jako rudá ji
skřička: půjde a utopí se Ji
skřička myšlenka byla tak svůd
ná ! Co jiného mu zbývá: půjde
a utopí se Skorém se potěšil že
na to vzpomněl Bude tak nejlé
pe nač se trápit? Beztoho v živo
tě mnoho dobrého neužil jenom ty
hubičky jenom ta sladká objetí
hezounké Růženky — a bez nich
co na světě! Labe je hluboké a
voda vlažná Zimničné chvění
přejelo inu tělem ruce se mu za
třásly ale klidně už pravil — jak
si shovívavě jako k rozmazlené
mu děcku: "Máš pravdu Růžen
ko spi — já už jdu Jenom hu
bičku mi ještě dáš"
"Ty!" ' ušklíbla se "Nedala
jsem ti jich už dost! Ale abys
neřekl — " vylehla z okna podí
vala se nejde-li po ulici někdo a
našpulila rty Chytil její hezkou
ještěrčí hlavičku div ji nerozma
čkal v dlaních a zlíbal rty oči ra
mena krček až kam dosáhl
"Ty! — ty! neeh mne už!" brá
nila se kousala a škrabala
Pustil ji "Tak spi! Af se ti o
mně zdá!"
"Nechtěl bys mi pomoci?" zdá
lo se mu že hlas ten zní nějak pří
liš měkce a zvonivě jako by nebyl
j'jí
"Proč bych nechtěl? Pomohu
Barborko!" Opřel se o vozík a ja
ko hračku dotlačil jej nahoru k
niasným krámům i čtvrtě složit a
odnést jí pomohl
"Děkuji! jsi hodný!" pochvá
lila jej a opět to znělo měkce
"Není zač!" Pohodil hlavou — -ruce
do kapes klobouk k uchu a
odcházel
"Kam jdeš? Což také držíš
modrý pondělek ?"
Ani se neohlédl "Ale ne! Jdu
sc utopit !"
Barborka stála na zvětralých
prošlapaných kamen schodech
před jkrámy Nejprve vyvalila
bledé oči pootevřela úžasem se
vřené úzké rty Ale pak se za
smála: "Šťastnou cestu Tondo!"
šel hvízdal si Na rynku po
tkal známé tovaryše dělníky z
různých řemesel "Kam jdeš
Tondo?" pokřikovali
"A — jdu se utopit!" lhostejně
odpovídal
"Šťastnou cestu!" volali za ním
se smíchem líbil se jim vtip
Sešel ulicí k Labi k dřevěnému
mostu dal se po lukách pěšinou
kolem břehu Rozkvetlé louky do
zlata a fialová dorostlé k seči ota
vy třpytily se rosou voněl na
hořkle po břehu rostoucí Černobýl
a z tůní puškvoree A hladina ře
ky leskla se sinavě jako ocel po
proudu drobounké vlnky se čeři
ly Tonda-šel hvízdal si díval se
na řeku Vida jak mazlivě stáčí
se kolem břehu hraje si s větvi
čkami nachýlených vrb Veselé
kotoučky vírů nad hlubinou se
hoíiily jako by se řeka smála a
dolíčky ve tvářích se jí dělaly To
se nan směje — na lomlu Mi
lobře dobře padne jí do náruče
a bude ho mít
U protějšího břehu starý rybák
na loďce vytahoval provázky vče-
Ani se neoptala kam jde Ať!ra nalíčené Klel nic se mu ne
Doví se toho za chvíli budou po
ulici křičet: Tonda Holoubků se
utopil! Doví se toho Růženka Ja
ko by se opil sladkými polibky
potácel se skorém když odcházel
Ale jen chvilku zase furiantsky
se vztyčil klobouk stáhl k uchu
ruce strčil do kapes a pohvizdoval
si V ulicích už se probouzel ži
vot krámy se otvíraly brčely vo
zy Židé i křesťané vyběhli za
obchodem objevil se i strážník o
becní jednooký Hnát rozháněl
psy kteří se rvali Odněkud z ho
spody po neděli s křikem se vy
hrnuli veselí kumpáni A jak šel
Tonda dohonil Barborku Nováko
vou Středem ulice po kostrba
tém dlážVléní namáhavě tlačila
ruční vozík s těžkým nákladem
dvou čtvrtí dobře vykrmeného vo
la Nechtěl ji předejít — Sel za ní
a díval se Byla statná vysoká
v zelené kazajce pod červenou
krátkou sukní (patrně spodni
čkou") viděl silná kulatá lýtka
svalnatá jako u chlapa nějakého
Na nohou měla střevíce na boso a
celá — zdálo se Tondovi — byla
tak nějak na boso Kazajka nedo
pjatá sukně div se nesmekla s
hranatých kyčlí Šel díval se na
Barborku jak se opírá jak pod
vykasanými rukávy v pažích sva
ly se napínají Netušila že ji ně
kdo pozoruje nedbala? koukají-li
po ní všetečné oči plnou silou tla
čila a těžce posunovala vozík s ná
kladem zapadlo-Ii kolo mezi roz
viklané kameny v dlažbě Tak
až na rynk dojela V rynku zve
dá se ulice k masným krámům do
sti příkře Barborka odpočívala
oddychovala lokty otírala pot s
obličeje A tu se ohlédla
"Nechtěl bys mi pomoci Ton
do?" řekla docela kamarádsky ja
ko tovaryš tovaryši "U nás drží
dnes všichni modrý pondělek Ka
ina musím dovézt maso do krámu
A je to zpropadeně těžké!" Usmí
vala Ke trochu ale jen tak co by
stačilo aby vyslovená prosba zně
la zdvořileji Nebyla hezká Pod
vyrudlým vlněným šátkem do če
la staženým dívaly se na Tondu
bledě modré očí jako beze všeho
citu chladné a bez jiskérky Obli
čej byl skoro mužský ostrý nos
lícní kosti vyvstalé bezbarví
stisknuté rty — No nejsi hezká
nejsi milá holka! pomyslil si Ton
da —
chytilo
"Kam jdeš Tondo?" zavolal
přes Labe
"A jdu se utopit Nevíte strý
čku kde je tu hodně hluboko aby
člověk už nevvploval když tam
skočí?"
Rybák se zachechtal huhlavě
jako hastrman dlouho se smál
až se prohýbal "Ale jen jdi
Tondo ještě dél proti proudu —
tam je starý jez "pod hroby" se
tam říká tam sc voda točí tam
je prohlubeň nemá dna — ne
dávno se tam chasník i s ko?'imi n
lopil Skočíš a nevyplaveš Jen
jdi najdeš to jsou tam dva vyso
ké topole Šťastnou cestu!"
"Děkuji strýčku!"
Tonda šel a pořád hvízdal:
"Jestli mne ráda máš vyprodej
kde co máš abys mne z tý vojny
vyplatila!" — a teď si vzpomněl
že je to písnička při které 8 Rů
ženkou posledně do noci tancoval
Odplivl a mlčky už jen pospíchal
aby došel ke starému jezu k to
polům "pod hroby" Slunéčko
začalo pichlavě hřát rosu po lu
kách sežehlo Nebe bylo jasné
ale ne modré paksi průhledným
závojem zastřené na západě obje
vovaly se kulaté obláčky rostly
hromadily se chystalo se po ránu
k bouřce Bylo ticho ani lístek
se nepohnul jenom v dálce chvíle
mi z hluboká zahučelo
"Chystá se! ehystá!" povídal
si Tonda "Přijde bouřka Af!
Nežli přijde kdež já budu!" Pe
díval se na řeku proud letěl ko
lem břehu unášel nějakou zelenou
ratolest vyhoupl ji zatočil se a
opět ji pohroužil divoký vír
"Takhle popluji — " Došel k jezu
"pod hroby" dvě století asi byl
už strhán mlýn ke kterému vodu
naháněl dávno zmizel ale ještě
pod břehem znát bylo hražení z
dubových trámu kamenem vyzdě
né a labský proud lámal Ke o ně
točí I se podmílal břeh — Tak ta
dy! myslil si Tonda Zadíval se
do hlubiny byla temná jako beze
dna dolíček víru' chvílemi se
íploucbavé zasmál ~ Jsou-li hastr
mani tady pod starým jezem ji
stě jeden zůstává Vědělo se o
tom každý rok jistě tu hastrman
někoho potopil
Tonda svlékl boty chladil no
hy ve vlažné vodě příjemně leh-
tak Nepospíchal bylo času dost
— nikde kolem dokola nni človí
čka který by ho vyrušil u snad
ve zbytečné ochotě chtěl by mu za
chránit proklatý život z Labe jej
vytahovat No nadřel by se než
by Tondu vytáhl — usmál se sám
tomu Naznak pod topole se po
ložil ruce sepjal za hlavou a dí
val se na nebe jak "bílá a šediví
oblaka sc kupila kroužila letěla
od západu a černala znenáhla ní
žila se Hrom hlasitěji se ozýval
blesky přeletovaly mezi mraky
jako když hicem práská Vlaš
tovky které honily se nad řekou
zmizely skřivani umlkli ale ještě
ani lístek se nehnul Nějak smut
ně svěsily topole zelené ratolesti
Tondu v té chvíli zaujala jediná
starost: jak s liotami a se satyT
Má se svléknout a nahý skočit do
proudu či tak jak je? Bot bylo
by škoda byly nové s holinkami
stály pět zlatých přijde někdo
tulák a odnese je Rozmýšlel —
Nejlépe skočit utopit se v oble
ku i s botami Za tři dni až mrt
vola někde vypluje lidé ji najdou
poznají Tondu donesou tělo do
mů k Holoubkovým A šaty jsou
sváteční může si je dát přesít bra
trance Augustin kterého měl Ton
da rád A bezděky si Tonda před
stavoval jak nesou jeho mrtvolu
Někde u podzámeckého mlýna jej
najdou mlynářští ponesou jej na
nosítkách jednooký policajt Hnát
půjde s nimi Seběhne se lidstva
kluci budou vyvalovat oči Ton
dovi ze šatů z vlasů bude kapat
voda a on na nosítkách natažen
ztrnule s pěstmi zaťatými A do
nesou jej tak domů Maminka
vyběhne ze dvora zalomí rukama
zoufale:
"Ach Toníčku můj zlatý Toní
čku cos nám to udělal!"
Fi ! Něco stisklo mu srdce —
nač to myslí? Zaklel a vyskočil
Už je čas aby udělal konce vše
mu Yíir tnlínvil tri vJIaiiIí v ' Bon
íe se kvapem blíží Ohlédl se:
nad městem nad střechami zveda
la se mračna prachu i v korunách
topolu zahučel první náraz vichři
ce Tedy jedna — dvě — skočí
střemhlav s břehu Plovat neu
měl ačkoliv byl u řeky zrozen ja
ko klouče celé dni se brodil v ní
několikrát se topil ryby chytal
ve starých neckách se plavil Bý
vá to už někdv tak
Pokřižoval se ustoupil několik!
kroků aby se mohl rozběhnout —
a tu najednou ztrnul Pod topo
lem na břehu seděl hubený vyzáb
lý človíček v šedých šatech dosti
ošumělých Seděl kolena zdviže
ná k bradě rukama je objímal a
kýval se Klobouk měl pohozený
vedle srbe vítr mu roztřásal dlou
hé černé vlasy A díval se človí
ček jiřko ve snu dolů do řeky do
hloubky Neslyšel ho kdy přišel j
— čert ví jak se tu vzal i
"Co tu děláte?" rozkřikl sej
Tonda rozzloben že někdo se vtí-
rá v poslední okamžik jeho života
Človíček patrně se nlekal vyva
lil oči a bázlivě je zvedl k Tondo
vi Byl mlád velice rnlád ale
obličej měl vyhublý jako staře
ček bez krve sežloutlý
"Chci se utopit!" pravil tiše
"řekli mi že tady je hloubka pod
břehem"
"Co! nic důležitějšího už neví
te než se utopit — a právě zde?"
Tonda měl chuť mladíčka chytit
za límec a hodit jej kam chtěl —
do řeky Bylo mu velmi nepří
jemno že právě teď se tu zjevil
nezvaný nevítaný Oert ho při
nesl žádný svatý! Má se snad
dívat jak Tonda bude andělíčky
polvkat zápasit ve vodě se smrtí?
A neznámý odpovídaje na ne
vlídná slova zakýval hlavou: "O
pravdu nevím nic moudřejšího"
Zlostně se naň Tonda podíval
"Co to děláte?"
Človíček zouval boty rozedra
ná perka která kdysi byla snad
velmi pěkná pro pána šita z jem
né kůže
"Boty si nechte na nohou ne
svlékejte je tady by je někdo u
kradl" "Af! Bude mít aspoň radost a
po mně památku!" smutně po
vzdychl mladík
"A tedy — pospěte si! Af už
jste tam — dole! Vždyf já se chci
také utopit!" rozkřikl se Tonda
Teď zase ustrnul ten tam pod
topolem zadíval se na Tondu
přeméřU statné zdravé tělo od
hlavy k patám "Proé vy byste
se topili Takový silák ! Skály by
ste mohl lámat centnýře zvedat
v zubech a na žaludku by vám
rnohli kameny roztloukat Kdy
bych já měl takové tělo takovou
lilu jak bych si vážil života!"
TonVja se rozzuřil "Teď mi za
čněte ješié kázat! Cheetelí ne n
topit dělejte — tady máte pravé
místo skočíte o už je konce Ne
bojte se — nač se rozmýšlíte? Jen
skočte a pak já skočím za vámi!"
V tom okamžiku větrná smršť
zaburáeela topoli silné kmeny o
hnula rozčechrala svištící větve
Veliké ale řídké ještě krůpěje z
mračen padaly do kvetoucí trávy
do rozčeřené vody prudce zašle
haly a za každou vyplovala bub
linka Tonda bezděky přikrčil se
za topol před deštěm Trvané li
stí květy prach písek všechno
letělo kolem něho i nějaký pták
který se opozdil a vichrem uná
šen bezmocně třepetal křídly
Když se povětří trochu ztišilo o
hlčdl se Tonda po neznámém sou
druhu — seděl ještě přikrčen za
druhým topolem sotva tři krok v
vzdálen a velmi poděšen zdál se
být zuřivým z nenadálého výbu
chu bouře Stromy se ohýbaly
až pod zemí staré kořeny střípaly
a hlínu zvedaly
"Proklatý čas!" začínal Tonda
liovor hodně hlasitě aby překři
čel šum vichřice a hukot stromů
"Člověku zajde chuť vydat se na
cestu a třeba i na onen svět —
že?" jízlivě se ušklíbl "A kdo
jste smíni-li se ptát?"
Neznámý cosi bázlivě odpoví
dal "Nerozumím! Hlasitěji! Kdo
jste?"
"Ztracený člověk!" zaslechl a
človíček pod druhým topolem sc
usmál bolestně
"Ztracený človekJ Zbytečný na
světě"
Zase přeletěla větrná smršť
"Hm! Zbytiečný člověk? ('ím
tedy vlastně jste? Vřcdníkem?
Kantorem?"
Za chvilku dočkal se odpovědi:
"Umělcem!" trochu nejisté plaše
to znělo a neznámý se patrně za
červenal
"Cože?"
"1'mřleem!"
i Tonda přemýšlel "Umělcem?
— co to je? Hercem?"
Uhodl aspoň umělce pod dru
hým topolem přikývl a rychle do
dal: "Ale ne nějakým ochotní
kem jak hrají divadla tady u nás
po venkově Já mám talent mohl
bych v Praze hrát ve Vídni a
před šlechtou i před císařským
dvorem Já máni' Fausta v malí
ku a Hamleta deklamuji: Být či
nebýt? to ta otázka — "
Vichřice svištěla rvala mu slo
va fce rtů a zanášela je někam přes
Labe ale umělec deklamoval stá
le přikrčen hlavu mezi koleny
"A čím jutě ještě?" rozvážně
optal se Tonda
' "Jak to prosím? umělcem po
vídám — "
"Hm! Ale čím se živíte? Nebo
čím jste byl nežli jste se stal u-
mělcem? Přece člověk umělcem
se nenarodí a nemůže z umění ta
ké být živ! Jářku! něčím rozum
ným ještě na světě musí být ne?"
velice vážně vykřikoval Tonda do
skučení větru z domova měl už
takové nepříliš lichotivé mínění o
umělcích
Prošla hodná chvíle vyplněná
rachocením hromů plýehotem de
šlových kapek Pak neznámý u
mělec odpověděl — dvakrát tři
krát musel volat než Tonda za
slechl — a byl při tom ještě skrče
nějším nežli dříve: "Holičem
jsem byl holičem! Ale to jen tak
— já jsem umělec"
"Nu vida! Holičem!" Tonda
sáhl si na bradu na tváře — ho
lil se— jako jeho tatík sám starou
břitvou jednou za týden v neděli
ráno "Přec je to něco Dobré
a lehké řemeslo proč jste se ho
nedržel? Proč hned se chytat u
mění když člověk může být holi
čem!" "Tomu nerozumíte!" křičel ne
známý teď rozezleně
"Neviděl jsem ještě holiče aby
se šel utopit Hezky si žije voní
mýdlem a není zbytečným člově
kem na světě Co máte z umění!"
Tonda zvýšil hlas namáhal se a
by překřičel bouří která jim ně
kde nad hlavami duněla a rachoti
la "Co máte z umění!"
Neznámý neodpovídal chvěl se
tam pod druhým topolem v le
hounkém kabátku už promoklém
dlouhé vlasy poletovaly mu kolem
hlavy
"Co máte z umění!" Konečné
dočkal se Tonda odpovědí
"Jsem neuznán! Ztracený ta
lent! Genius na kterém kamen v
tloukli!"
"Co?"
"Kameny roztloukali mí na hla
vě a na žaludku Těžko je být v
Čechách geniem l"
"Co je to genius!"
"Tomu nerozumíte!" Otázky a
odpovědi přeletovaly v hučení
hromů
Illlllllllllllllllll
1 HOSPODÁRNOST ŠETRNOST
PODÁTE POMOCNÉ RUKY?
(Vláda Spoj Států
=§ žádá provádění j==
HOSPODÁRNOSTI a ŠETRNOSTI
==j všemi osobami ve všech věcích ' =5
H Vyhovění této žádosti jest důkazem s
VLASTENECTVÍ a LOYALITY §
j=j Setřením a kupováním ' ==
VAR SAVINGS STAMPS
ISSUEDBYTHE
UNITED STATES
GOVERNMENT
n
"Co?"
" — nerozumíte!"
Najednou: třesk! Tonda nevě
děl co se stalo něco jím zatřáslo
topol za jeho zády praskl zu ráže
né větve sletěly nan a na okamžik
zůstal Tonda jako omráčen Blesk
udeřil do stromu srazil korunu až
k zemi až k Tondovi rozpoltil
kmen sedřel kůru A když se
Tonda vzpamatoval vstal a pro
hlédl údy jsou-li celé ušklíbl se
"To tatínek! To jistě tatínek po
slal za mnou ty hromy" Narovnal
záda "Ale nemusel hrom být
zrovna tak na slovo poslušný!"
Podíval se pod druhý topol ne
známého umělce už tam nebylo
zmizel docela ani na blízku nikde
ho neviděl protože právě hustá
prška jako mlha všechno zahalila
Ale jen na krátko Bouře rá
zem přeletěla přehnaly se bouřli
vé mraky vítr je odvál a za nimi
nad západem už se promodrávalo
nebe Pod břehem šplouchaly
vlny zkalily se proudem plavalo
sváté listí urvané větve Tonda
díval se jak se to tam točí Byl
promoklý mrazilo jej a nějak mu
přešla chuť skočit do skalené vo
dy Tak aby polykal bahno aby
listí a všechno to smetí větrem do
řeky snesené uvázlo mu v hrdle?
Fi! Počká až se voda vyčistí
Aby se zahřál přešlapával koneč
ně se rozběhl na zdař Bůh pěši
nou Po dešti luka voněla na
hořkle opojně téměř A Tonda s
rozkoší dýchal tu vůni ani dosud
za celý život netušil že může být
tak krásně na lukách kolem něho
ptáci se rozzpívali konečně i slu
néčko vyšlehlo z mraků zatřpyti
lo se všechno vesele jako když se
ve smíchu zajiskří děvčeti v o
čkách Jak je krásným přece bo
ží svět Tonda se díval a díval —
ne nikdy ještě tohle neviděl krá
su takovou! A to vidí jenom pro
to že tatínek ho proklel a vyhnal
Kdyby Tonda byl hodným sy
nem a doma zůstal dojista teď
stál by v masných krámech kde
všechno protivně páchne a průvan
se točí sekal by maso vážil 0
všem by taky některou kuchařku
štípl do ramene to je dovoleno
ano vyžaduje to obchod kuchařky
mají to rády! Ale čert je vzal!
Co je teď Tondovi po všech! Po
všem tam [ Odešel a nevrátí se A
v lukách je pěkně krásný je boží
svět !
Nepozoroval že se vzdaluje od
řeky še 7 hluboká oddychuje by
se vůně nasytil nastavoval prsa
slunečným paprskům Příjemně
hřály Náhle mu cosi projelo hla
vou Kam jde! Kam! Ohlédl
se zpátky viděl tam — už daleko
— dva topole nade břehem jeden
byl rozpoltěn bleskem a sražené
větve smutně visely Nu dobře
najde to místo Ví už kde je v
Labi největží hloubka Xajde to
Ale zatím x proběhne aby íe za
hřál Došel lukami k rozjeté pol
ní cestě vedla pře potok Nebylo
tam mostu Do sypké půdy vry
té koleje zapadaly hluboko pod
rozčeřenou průhlednou vodou
Tonda netušil když došel až
sem že tady právě počíná nová
kapitola jeho života
Tam ve stínu několika stromů
nalezl dva vozy Komediantské
vozy Uvázly Jeden menší a leh
čí pod roztrhanou plachtou napja
tou na obručích — přejel už po
tok vytažen byl na vysoký břeh
stál na rozviklaných kolech Pro
moklou plachtou třepal vítr Oj
trčela do výšky odpřažen byl od
ní kůň Ale druhý vůz uvázl v
potoku zabořen až po nápravy
Byl to vůz velmi parádní dřevě
ný malovaný s ozdobnými okén
ky jako malý palác na kolech Na
obou stranách velikým písmem
bylo psáno: "Světový Cirkus a
Museum Karla Šcmhery" Hube
ný bílý kůň patrně velmi unaven
stál před ním se sklopenou hla
vou chřípě nořil chvílemi do po
toka zahrabal nohou ve vodě A
oči se mu zavíraly dolejším py
skem cosi zacukalo jako bolestný
!t"zdččný úsměv Chtěli na něm
aby těžký vůz vytáhl přes potok
nemel už tolik síly Na hřbetě i)a
řídké srsti bylo znát ještě stopy
biče
Teď vytáhlý snědý člověk —
principál na prvý pohled — s čer
nými vlasy pod slaměným klobou
nymi vlasy pod slaměným klobou
kem v košili rudě pruhované roz
halené na zarostlých chlupatých
prsou — přiváděl druhého koně
Hnědou v kříži hluboko prohnu
tou dobylku s ušima schlíplýma a
se zlostně zaťatými zuby
"No no Lucy!" lichotil a po
plrskával ji po krku Herka
chňapla mu po ruce "To jsi kfiú
zvíře ušlechtilé?" domlouval jí
pán velmi dojat "Koušeš jako
pes To je vděčnost za to že jsem
tě chtěl vychovat pro umění a pro
bouzel v tobě estetický cit! To
hle? Kdyby mne nebylo ještě bys
někde klopýtala v polích před sel
ským pluhem anebo fikáni by tě
honili po trzích Beztoho k niče
mu jinému nejsi bestie!" Odplivl
a rozkřikl se "Jdeš! K oji!" Kopl
kobylku Skrčila se a vyhodila
zadníma nohama "To je vycho
vání l Takhle se stavět k svému
principálu? Tak skrčena neeste
ticky! Fi! Jak šeredně to vypa
dá! K ničemu nejsi — šedesát zla
tých jsem vyhodil Ale počkej!"
Pipřáhl kobylku vedle bělouše
zvedl odhozený bič a rozkřikl se:
"Vyje! hej SemJku!" Ospalý
šiml se probudil zatřepal hlavou a
zabral až prostraňky praskaly
Ale trucovitá Lucka nedbala biče
vzepjala se couvala "A ty be
stie! Pak se řekne kůň zvíře u
šlcchtílé!" Bič nemilosrdně svi
štil ale všechno mamo Vzal-li
Šemík Lucka jej strhla zpět vy-řítíla-li
se kobylka ku předu sta
rý valach zavrávoral a div se ne
oeííil pod kolem Konečně roz
wrka praskls prostraňky se pře
trbaly vůz se zatřásl a povážlivé
naklonil se k jedné straně Prin
cipál hromoval Šlehal nemilosrd
ně —
Tonda se díval u břehu Čer
tovo řpřeženíj myslil si Jak to
skončil Nu teď už jenom jistí
do potoka se víechno převrátí'
Měl dobré srdce Tonda líto mu
bylo koní i jejich pána který je
všecek spotil a jen lípat
"VV
= SP ST VÁL ÚSPORNÝCH ZNÁMEK =
= pomůžete sobě a své zemi = (
= PnMfl?FTF? =
— M lim M-áM~J M A-4 m —
=E Zeptejte se svého duchovního správce 25
H kazatele poštmistra předsedy svého spolku §
ES nebo klubu poštovního poslíčka nebo kte- ES
ES réhokoli bankéře ES
ONI VÁM SDELI JAK! =
= VLASTENECTVÍ LOYALITA =
li
fi
ř
1