Strana 9
POKROK DNE 20 LISTOPADU 1918
O umění umělcích
a hladové Pavlíně
Román s veselým koncem
Napsal Karel Leger
Starý Holoubek řezník doj dui
Pánbůh nebe (už kolik let odpo
čívá v černé zemi zeleným bíeč
tanciu zarostl jeho h roh lakovým
bujným jakého neuvidíš jinde na
celém hřbitově) silák bl— nu
povídám: silák! nerodí se už ta
cí lidé! Hračkou um bylo v pr
stech rozhtinit podkovu na kusy
stříbrný zlatník ovinout kolem
malíčku v zubech vyzvednout
sud piva pěstí zabít dobytče je
dinou ranou do hlavy vyházet při
rvačce celou hospodu i se šenký
řem a s obecními strážníky
A pít uměl ! Ani takových pi
jáků snad už niií — zdražilo se
pivo a není jk bývalo čert ví
co teď sládci do piva míchají —
Nepil z holeb ze sklenic měl "u
černého koně" kam večer chodí
val svoji cínovou konvici s víč
kem dvoumázovoti Tři vypil jen
tak — ze zvyku ale dal-li se do
pití hory se zelenaly A přece ni
kdo ho neviděl opilého Vypil vě
dro od večera do rána a zasvítá
ní rozkázal muzikantům aby jej
vyprovodili domů — měl muziku
rád — a šel čepici na stranu
doutník v zubech pohvizdoval
jakoby nic ani cestou neklopýtl
Doma na prahu čekala jej žena
maličká hubená Tonička jí říka
li Mračila se ovšem hubovala
ale mistr Holoubek chytil ji vy-:
dro od večera do rána a za svítá-
kou a dal jí hubičku
"Nu nebruč stará!'' řekl ko
nejšivě "nebruč! A oukrop mi
uvař S česnekem!" Poděkoval a
zaplatil muzikantům šel ke stud
ni na týl si vody z oková nalil
omyl se nasnídal a šel po své
práci na jatka nebo do masných
krámů
Když začal stárnout zarostl
tukem maličká hlava s černými
krátkými vlasy zapadala mezi ši
roká ramena všechno se na něm
třáslo při každém kroku oholené
tváře podbradek celé kulaté tě
lo jako z rosolu Ale sílu měl
pořád jediným prstem rozbil na
stole nejtvrdší ořech Doma žil
střídmě pracoval staral se lopo
til Měl svůj obchod — 'krámek
e staré strašidelné dřevěné trž
nici (v masných krámech prosté
se tam říkalo) kde studený prů
van se točil kde mnozí řezníci
pod děravou střechou na kamenné
dlažbě vydělali slušné peníze a
le dojista také revma přívažkem
k tomu Také Holoubkovi ště
stí přálo vydělal tolik mnoho-li
potřeboval pro sebe i pro rodi
nu a konečně revma dostal ta
ké Děkoval za všechno skro
mně Pánubohn do kostela chodil
na ranní na rorate na křížové
dni v procesí s pýchou řeznický
prapor nosil o božím těle vykra
čoval si v bílém kabátku s ple
chovou sekyrkou na rameně A
dobrák byl učiněný dobrák ně
kdy se zlostně rozkřikl zaláteřil
rozlobil-li ho kluk učedník nebo
panička která v krámě mu po
haněla zboží — ale jen tak od
plic za okamžik hněv ho přešel
zasmál se klukovi vlepil pohla
vek a za mlsnou paničkou zahu
čel: "Jdi s Pánembohem a čert
tě vezmi!" Byl dobrým souse
dem ochotný vždy pomoci pora
dit všichni ho měli rádi a vážili '
si ho i do městské rady byl kdy
si zvolen
Z dětí — měl jich několik ale
zmíraly v mladém věku — dorostl
mu jediný syn Tonda Silný nr-j
loenatý po otci s modrýma do
bráckýma očima po matce Také
on dovedl zlatník okolo prstu o-J
vinout ale nedělal to poněvadž
míval zlatníků tuze málo Byl
znamenitým zápasníkem v "Soko
le" rozkoší mu bylo zvedat nej-
těžší břemena Na vojnu ho ne
odvedli jak už se někdy právě si
lákům stává Nehněval se že ne
musí na tři roky k regimentu ne
boř byl 'po uši zamilován do hez
ké Růženky dcery pekaře Žam-
paeha hezounké maličké slečinky
se zlatými vlásky načechranými
koketně nad želem a napudrova
nýmí moukou Vždycky se smá
la vždycky veeslá samý oheň v
očích v celém těle — čertík ta
kový Roztomilá holčina řehta
vá jako hrdlička ke každému
vlídná Čtverácky dovedla očka
roa zasvítit pro každého měla ú
snxěv laškovné slovíčko I pro
Tondu A Tonda se ůAíznú do
cela jako na svatý obrázek se na
ni díval často i s pootevřenými
usty přes ulici když na prahu
pekařského krámku stála v bil
zástěrce a chroupala zdravými
zoubky sladké preclíky které o
tec její pekl Ráda tančila a
Tonda nevynechal muziky kam
ona šla Vytrvale celou noc do
lána tančil s ní trochu těžce a
nemotorně ale bez oddechu pří
mo zuřivě Maličkou Růženku n
m v rukou necítil ale šťasten a
Růženka se smála l"ž si lidé po
vídali že je Tonda na smrt za
milován
" 1 runipcta !' řekl starý Ho
loubek když se mu to doneslo
'('o si vybral? Vždvf je to vv
žle žádnou váhu to nemá! Dvě
pořádné porce masa bv z toho
obchodem a holka jako uvál
lo lepších děvčat Tuhle Barbor
ka Nováková Dostane dům i
obheodem a holka jako uvbále-
ná bylo by přece něco zač chy
tit Hezky rostlá silná a zdravá
Na tu by měl Tonda kouknout
A moudra je Kdvbv bvl vilov
ém sám bych si ji vzal"
"Mlčíš starý hříšníku !" okři
kla jej maličká žena
A což nemám pravdu matko?
To Zampachovo kuře — u samé
země je to! Čert ví kam Tonda
oči dal!"
A tys měl taky takové oči
když jsi za mnou chodil"
Tatík se protáhl až mu v zá
dech zalupalo a zívl "Teď už
ne holka teď už mám jiné oči
maminko — teď bych si vybral
A_ v V 1 „
mikovou nejaKou poradnou vis
takovou maminko "
Místo odpovědi maličká ruka
maminčina pleskla jej docela u
přímně přes otevřená ústa musi
la ovšem při tom maminka na
špičky vystoupit Zlobila se "I
ty člověče bezbožný! vida ho! ale
já ti oči vyškrábu abys nešilhal
po holkách starý olisalý kocou
re!" Ušklíbl se " No no no! To
ničko! To já jen takAle kluk
by mohl mít už rozum to říkám
Co s takovou slečinkou od peka
ře do našeho řemesla? Ty jsi by
la jiná — tahle ta — no slečin
ka! fintit se! nic jiného neumí a
táta má dluhů jako kvítí to by
byla pěkná nevěsta! Však ono to
našeho Tondu přejde a jestli ne
tak mu tu lásku z hlavyr vyženu
uvidíš Beztoho se toulá celé no
ci po muzikách kluk nezvedená!"
"A tys táto se netoulával
když byl's v jeho letech?"
"Ty! Ženo maminko!" tatík
zvedl ruku pohrozil prstem "jak
mne můžeš porovnávat s tako
vým Tondou? Vždyť je to ještě
usmrkanec — s odpuštěním! —
Kdybych já byl prováděl co on
kluk byl by mě tatíček nebožtík
jinak narovnal! Ale to je to že
ty syna kazíš!"
"Já? Ty! Ty sám!" Maminka
se lítostivě rozplakala už nemlu
vila Nemluvil ani táta ale vře
lo to v něm
Syna svého vychovával krutě
Neměl Tonda veselého dětství
sotva trochu mateřské lásky za
svítilo rnu časem sotva maminka
se s ním pomazlila pohladila jej
řekla: "Toníčku!" I to se stáva
lo nepříliš často nebylo na maz
lení u Holoubků kdy A bála se
tatíka aby nehuboval Otec ho
cha bil nemilosrdně pořád pro
každou maličkost z dobréhu ú-
myslu aby zvykal těžkému živo
tu a "škoda rány která padne
mimo!" říká se IJ mistra Ho
loubka napadla žádná" mimo —
Tonda dorůstal byl už tovary
šem ale u tatíka pořád zůstal
jenom klukem A pořád byl bit
Častokráte zavrčel zaskřípal zu
by 'ale ani slovem otci neopová
žil se vzdorovat To dělá dobré
vychování! Však si tatík liboval
Jednou z rána v plném horkém
létl — když noci byly vlažný
tak hezky se tancovalo v neděli
na ostrově pod dřevěnou stře
chou velmi primitivní kde nebylo
podlahy & zvířený prach i písek
pod nohami pod sukýnkami ta
nečnic se rozletoval — vrátil se
Tonda právě když starý Holou
bek strojil se aby Sel za obcho
dem do masných krámů a dů
kladně utahoval řemen kolem bo
ků zpívaje při tom pobožnou pí
sničku: "Minula noční hodina'
pokleknem na koena — " Bylo a
si pět hodin slunéčko dávno sví
tilo a mistr zpíval: "Děkujemef
o Bože náš žes této noci byl
strážce náš — " když Tonda
vklouzl do pokoje Pokoj — íí
pokleknem na kolena — " Bylo a
dusná jizba eelv domek Holoub
kův byl maličký starý schntra
lý Ale na jaře dal mistr pokoj
omalovat totiž po bílé stěně na
střiknuto bylo červenou a mod
rou barvou přepych to jehož
dříve tu nebývalo a starý Ho
loubek si na tom velmi zakládal
Ostatně do pokojíka více se ni
veslo nežli co tu bylo: u prostrčí
dubový stíd u jedné stěny veliká
vysoko peřinami nastlaná postel
u druhé staré sešlé proleželé ka
nnpe — na něm spával Tonda—
V koutě na zdi visel malv černý
obrázek Panenky Marie a před
nim vecna lampička kmitala se
červeným sklem
Svn po tichu otevřel dvéře
vstoupil do vnitř nějak zkrou
seně nechýlen hlavu mezi rame
ny Potichu zabručel pozdrav
rveme kaliat svlékal isyl una
ven uřícen zpocen divokým tan
eeui a nedočkavě hleděl po svém
kanapi — jen se převrátit a spát
Tak se mu chtělo spát! Celou noc
protančil s Růženkou pekařovou
doprovodil ji domů hubičku do
stal — a teď jenom spát! 'spát
Dlouho si neodpočine věděl že
otec ho vyšle někam na ves pro
dobytče nebo do lednice pro ma
so připravené k prodeji — ale
jen na hodinu aspoň oči zamhou
řit! A pak ještě tušil že bez ně
jaké bouřky dnes to nebude Ať
starý nunuje jak ence jen co
Tonda padne na kanape zavře
oci — at starý humno !
latiK jakony se nevsinu ze
syn se vrátil zapínal řemen
zbožně zpíval:
"Tebe my Otče prosíme
řiď nás vsvni svátím duchem —
Nrbude tak zle pomyslil si
Tonda tatínci je v dobrém! Ale
tatínek v tom okamžiku sáhl do
kouta za postel stála tam hůl
višňovka důkladná která se ne
ziomi jen se oline — a zpívaje
ještě:
af před tebou nehřešíme — '
švihl syna přes nohy pod kole
ny Tonda bezděk v zas včel bv-
o mu jako by jej podsekly div
nepadl zavrávoral chytaje se du
nivého stolu Strašlivá bolest
zbavila jej na okamžik smyslň
Jen na okamžik — potom vzky
pěl vztekem Starý jako by se
nic nestalo odložil hůl a zpíval
dále:
"Zažeň od nás ďábla zlého —
pošli k ostříhání nás
anděla svého svatého!"
A Tonda skočil tatíka chytil
olem pasu a mrštil jím vší silou
na postel beze slova — jen supěl
iolesti a vztekem Mohutné tělo
dopadlo s temným zaduněním
postel se rozsypala z postranic a
z pelestí lítaly třísky Mistr hla
vou narazil o zeď nohy zvedl až
ke stropu omítka padala Na
chvilku zůstal na troskách jako
omráčen Tonda zatím nemeška
je vrhl se ne kanape přikrývku
stáhl přes uši a snal už v oka
mžiku spánkem člověka který se
utančil z lásky až bezmála k smr
ti
Starý za chvíli se vzpamatoval
sedl na troskách postele pohladil
si temeno na hlavě nahmatal
íouli důkladnou Ale neříkal nic
Jen si pomyslil "Kluk! sílu má!
to je po mně Inu kluk! po tá
tovi Může být rád že má tako
vého tátu!" Trochu-namáhavě vv-
ezl z trosek — Zpozoroval že
řemen kolem pasu se mu uvolnil
znova jej zapínal a začal opět:
"A poněvadž v potu tváří
chléb svůj jisti musíme
Bože dobrý hospodáři — "
Jenže rána na hlavě bolela 0-
dédl se a tu teprve spatřil spou-
stu Postel — jeho postel na níž
půl století spával rozbita na ku
sy a za postelí ve zdi díra jak
tam hlavou třískl — nejen omít
ka ale i nějaká zvětralá cihla vy
padla Zbožná písnička uvázla
mu v hrdle ani řemen nezapial
"Kluk sakramentský!" zasu
pěl "Tohle to? Tohle je vycho
vání? Postel rozlije a dir zeď ne
rozboří Postel jediná tříska tru
hlář ji neslepí! A malba pokoje
co stála! A on kluk — "
S kanape ozýval se klidný pra
videlný chropot To tatíkovj do
dalo — jako by se ten tam vysmí
val! "No počkej holečku oká
žu ti kdo je tu pánem!" povídal
táta Vysoukal rukávy u košile
lehnul se Chytil Tondu s při
krývkou s kanapem všechno jak
to bylo vyzvedl jako hračku roz
kopl dvéře a Tondu i s kanapem
vyhodil na dvoreček Tonda se
tam několikráte převrátil a vy
skočil rozespalý nevěda co se dě
je svlečen jen lak v bílém prá
dle stál bos n mnul si oči
Starý velebně vztyčen na pra
hu s rukama vztaženýma vrhal
za ním svá prokletí: "Jdi od mé
ho prahu! proklínáni tě do dru
hého a třetího a čtvrtého pokole
ní nezdárný synu! zlosynn! Vy
dědím tě ani rezivý hřebík v
chalupě ti ueodkážu! ať hladem
pojdeš! a kdybys mi u dveří u
míral odkopnu tě jako psa pa
matuj si! Hrom ať mne zabije
řeknu-li že jsi můj syn!"
Okna se otřásala kletbami a
hromobitím Matka přiběhla z
kuchyně zděšená ruce spínala —
"Co se stalo? Tattínku co to vy
vádíš? Pamatuj se !"
Velitesky odmítl ji rukou "Jdi
pryč ženská! nech mne! Proklí
nám nezdárného svna do třetího
a čtvrtého kolena"
Tatínku! měj rozum! smiluj
se!" zasípěla a klesla muži k no
hám Odstrčil ji a dveře za se
bou přirazil
"Synáčku ach synáčku! co jsi
provedl?" matka běžela k Tondo
vi "Jdi popros tatínka — ach
mám já to trápení s vámi palice
tvrdé! co se tu stalo že tak vy
vádí? jdi popros!"
A co maminko ječíte?" za
bručel Tonda "Přineste mi ša
ty je tady chladno"
Vzlykajíc přinesla ubohá mat
ka synáčkovi šat v sama iei na
Ivorečku oblékala Za dveřmi
už poznovu ozývala se tatínkova
ranní pobožná písnička
"A co teď synáčku? Jdi ra-
lím ti odpros tatínka odpustí—"
louda odplivl "A ne Když
mne vyhnal tak vyhnal Půjdu
už se nevrátím rozumíte ma
minko?"
"Ježíš Maria hochu co my
slíš? zavzlykala ale po chvíli
když se rozmyslila radila sama :
'Jdi tedy ke strýčkovi do Ilorv
víš — to bude nejlépe tak Po
čkej tam týden až se tatínek n-
klidní — vždyť bude zase dobře!
Ach vy palice tvrdé trucovité!"
Tonda zapial kabát a už míři!
II
1 HOSPODÁRNOST ŠETRNOST I
PODÁTE POMOCNÉ RUKY?
Vláda Spoj Států
= zada prováděni s
j HOSPODÁRNOSTI a ŠETRNOSTI
=5 všemi osobami ve všech věcích s
H Vyhovění této žádosti jest důkazem
1 VLASTENECTVÍ a LOYALITY
E= Setřením a kupováním ==
WARSAVWGSSTAMPS
1SSUED BY THE
UNITED STATES
G0VERNA1ENT
SP ST VÁL ÚSPORNÝCH ZNÁMEK
pomůžete sobě a své zemi
POMŮŽETE?
Zeptejte se svého duchovního správce
== kazatele poštmistra předsedy svého spolku
H nebo klubu poštovního poslíčka nebo kté-
H réhokoli bankéře
1 ONI VÁM SDÉLI JAK!
1 VLASTENECTVÍ LOYALITA
lllllll
iii ll i
díl ke kašně
Konečné Tonda dodal si odva
hy zaklepal na okno Mihlo se
tam cosi za voskovkami Fi! div
neutekl! stará Žampaška to byla
— ale smála se naň bezzubá baba
a pootevřela vyhlídku v okně
"Co chcete Toníčku?" zašišla-
ze vrátek ruce v karisac i k u-
unik furiantskv k levému uchu
'Takhle odcházíš? Dítě!"
'Takhle!" hodil hlavou "Ja
ko prokletý syn!"
"Pro Ježíše Krista!" rděšená
uvzlykaná maminka rvala si vla-
"Kam jdeš?"
"A já nevím matko ale nevrá
tím se
! Sluj!"
'7 byl venku na ulici dlouhými
kroky se vzdaloval ruce v kap
šach a hvízdal si Srdce usedalo
pláčem ubohé ustarané matce Rez
rady a bez naděje spínala ruce
Tihle dva — syn jako táta hlavy
1 IV an u
jaKo z Křemene! riac a pros vse-
hno marno znala je
Konečně odvážila sc pootevřít
Ivéře "Tatínku!" zašeptala bo
jácné 1 ondá odešel !
"Jaký Tonda?" zabručel tatík
"Tvůj — náš syn!"
"Nemám žádného syna roz
umíš! rozkřikl se "a zabiju tě
na mou duši že té rabiju jestli
se mi o něm ještě slovíčkem zmí
níš! Žádného syna nemám! A ko
nec!"
Matka se zachytila veřejí omdlí
vajíc Ani se Holoubek-po ni ne
ohlédl jenom před obrázkem Pan
ny Marie po zvyku se poklonil na
máhavě ohnuv jedno koleno po
křižoval se a odešel do masných
kra mu
II
Tonda si hvízdal ale celkem ne-
bylo inu veselo Co teď? N'a do
mov už nemyslil — nevrátí se to
vědej Ale kam půjde f A šel
rovnou cestou do pražské brány
kde pekař Žampacli měl domek s
krámkem do ulice x pekárnou na
dvore vedle krámku byla nízká
dvě okna za každým ve velikém
květináči voskovka do věnce gple
tená bílými medovými květy
am za těmi okny za voskovkami
spala Růženka věděl to Dlouho
přecházel kolem domku Ranní
slunéčko mile svítilo okna se
třpytila vrabci na okapech štěbe
tali ještě víajť bylo přílií časně
dorny zavřeny otva nějaká služ
ka rozespalá neučesaní nedoatro-
la —
"Rád bych promluvil s Růžen
kou!" řekl mysle si: čert všechno
vezmi ! už jsem v tom !
"Spí!" -
'Zbuďte ji paníniaminko mu
slim s ni promluvit
liaba zakroutila hlavou ale po
řád se usmívala přívětivě bylo vi
dět poslední dva její zuby jeden
nahoře druhý dole "Nu vzbu
dím ji vzbudím ubožáček je ce
lá unavená to víte do rána tan
covala ubožáček!"
Za okamžik objevila se v okně
Růženka zívala protírala si oči
Bílá košilka bez rukávů jí sklou
zala po úzkých ramenou přes
ňadra padala
"A to jsi tví" pravilo děvče
trochu mrzuté "proč mne nene
cháš spát?" a rychb stáhla ko
šilku až po krk
"Chci ti něco říci Růženko!"
ostýchavě začal "Pojď blíž!"
"To bude něco moudrého my
slím! Ne abys chtěl zas hubičky
ty — protivo!"
Koketně se usmála a hlavičku
otevřenou vyhlídkou prostrčila
Dva copy dlouhých plavých vlasů
měla stočeny nad čelem trochu
byly pocuchány ale slušelo jí to
tak Podepřela do dlaně kulatou
bradičku a šelmovsky se podívala
vzhůru Toníkovi do očí Viděl
její bílé paže kulaté hlaďounké
viděl i za košilku na ramenou a
tak se mu dělaly laskominy že by
nejraději chytil ji jako jestřáb
holubičku a zakousl se do útlého
hrdla
"Co chceš?" smála se "proč se
tak díváš?" Věděla proč se dívá
r:
vo nejde-li někdo Nikdo nešel
ulice prázdná ani z protějších o
ken nedívá se nikdo zvědavý'
"Af!" V T lovi vzrůstala
odvaha "Neprosím se o požeh
nání ani o dědictví půjdu kam
mne nohy ponesou k některému
mistru za tovaryše — "
Zavrtěla blavinkoii "Smutná
pouf lnu !"
Pokusil se neobratně chytit ji
za ruku "Ať! Růženko jenom
když ty inne máš ráda a počkáš
na mne Dudu pracovat vydělám
si zahospodaříiu a budeme jednou
přece svoji"
1 'stoupila od okna protáhla se
ruce založila za hlavu nedbajíc
že košilka jí po ňadrech sjíždí
Tonda přitiskl tváře k oknu
div skla nerozbil "Jen když mne
máš ráda a počkáš na mne vše
chno šťastně skončí"
"lim! Toníčku myslím že tak
hle bych se dlouho načekala nežli
bys mne vedl k oltáři"
Tonda dobře nechápal "Co? co
povídáš?" Najednou zesinal za
ťal pěslě rozzuřil se: "Co že po
vídáš?"
"A jenom že bych dlouho mu
sela čekat — a omrzelo by nás to
oba!" ušklíbla se
"Tak ty mne nemáš ráda?"
rozkřikl se ničeho nedbaje Vylo
mil spuchřelý rám okno rozevřel
"Ale máni tě ráda Toníčku!"
užaslá ustrašená šeptala: "Toní
čku! ale to víš rodiče už naléhají
abych se vdala už je mi skorém
dvacet let a hláspse pan oficiál
který bydlí u nás nahoře vdovec
— ani vidět ho nemohu ale — Je
nom nech okna Toníčku! co tropíš?!"
(Pokračování)
Epidemie strachu
Veřejní zdravotní odborníci sho
dují se v tom že nejhorší epidemií
jest epidemie strachu Právě nyní
strach ubil více lidí nežli inťlueii
za pčinek utrácím na zažívání u
a snijchadržujíc zkoušela začer- i0"'n i"'st '"'jvvš zhoubný Ale kdo
venat se
"Jdu ti dát s Páncmbohem!"
řekl konečně
"A kam jdeš? tak najednou!
Ani slovem jsi se nezmínil!" po
divila se
Mávl zoufale rukou "A to je
tak! táta mne vyhnal proklel do
čtvrtého kolena a vydědil mne"
"Ale jdi?" zasmála se a zoubky
vycenila' 'To bylo u vás asi po
ránu veselo viď! A co jsi pro
vedl?" "Nic Růženko Já vím — to
je jen pro tebe že tě mám rád
Tatík tomu nechce"
Smála se pořád patrně si před
stavovala jak ií Holoubků po rá
nu bylo veselo "Tatínek si dá íí-
!" mínila
"Ne!" vyjel Tonda "To je to:
já nebudu prosit Kdy2 proklel
tak proklel já už e nevrátím"
Teď trochu zvážněla Růženka
A co poěnej?" ptala ne rychle
zakrývajíe ko£i!kou a zkřížený
ma rukama co Tonda nemusel vi
dět
"Nevím Růženko — Chvilku
bylo ticho až mrazivě Růženka
podívala ee rychle v právo í v le- Advertiement
užívá Trinerovo Léčivé Hořké Ví
no tomu tento nejvýš spolehlivý
lék dá takový- pocit spokojenosti a
bezpečí že tím jmiIoží se nákaze
přehrada takřka neproniknutelná
Trinerovo Lévivř Hořké Víno vy
čistí žaludek upraví zažívání a
vzprnží celou soustavu f'eni
#110 Jenom v lékárnách —
Prosinec jest měsícem zápalu plie
Puďte připraveni proti nastuzení
a kašli a mějte ustavičně domi
Trinerfiv Mírnítel kašle 2" "0
centů v lékárnách pořtou '{" '
centů — Josí-ph Triner Compauv
mu}m S Ashland Ave Clu
cnjjo III — Advertisenient
Trinerovo íčivé Hořké Víno
Trinerova Angelika Hořká n o
statní Trinerovy léky jsou od ny
nějška k dostání výhradně v lé
kárnách nebo u obchodníku lé
ky Trinerova Laboratoř jsou
po krníní mez zaměstnána objed
návkami 7 lékáren a vládními za
kázkami léčiv přestňla vyřizovnti
obiednňvky íinfch mVhodnikn a
žádá ftby e každý při koupí Tri
nerových Jékfi obracel jen na lé
kárny nebo nu obchody n ttky —