Strana 6
POTCÍWK DNT 11 ZÁftf 1918
Napsal
Karel V
Raia
Po vidky
a kresby
t podhoří
"Poslouchejte sván c ku za
čala Nauka "co vás to tak najed
nou napadlo tatínka odvézt! Ví
t mv vám dobře rozumíme my
slíte si že to s ním nebude dlouho
trvat a víte ze má jesle asi tři
stojky že vám to všechno ostane
Ale to so mýlíte svam-ku my
spokojeni nebudeme"
Horákovi stáhl se koutek dříve
nežli Dromluvil: Moraéka dívala
se na muie a čekala eo řekne
~ "Měli jste tam pantátu tak
dlouho a žádná jste si nevšimla"
vyjekl
"I vždyť vy svaiičku víte
proč jsme si nevšímaly dělaly
jsme to jedna k vftli druh' aby
nebyl rámus od vás uejvětší ale
vy iste tu neihlíž a jdete na to
zchytra Nebylo by tu zlé za tro
ehu bídné služby za trochu tlu
denek vrzavee (briiniborový ná
kvp) a rymbulice (dumlílcy s
bramborami) všecko sebrati vím
že tatínek má ještě peřiny šaty
prádlo ale nejvíce táhly vás ty tři
stojky Výmínek beztoho dostá
váte vy máte dosti na tom a na to
ostatní nepočítejte jsme tři dcery
a jdeme stejným dílem No opa
truj vás tu pán buh!" a Nankn
odkvapila že se široké rozseděné
sukně na ní rozklátily
Morák se ženou stáli obvili mlí
ky starému zle to škubalo kout
kem když odcházeli do síně pro
pukl: "Klapaaida! Nahrčí toho
zbytečně vždf se všichni přepo
čteme ono to ještě tak hned ne
bude!" -
Ve světnici sedl zase k loučím
ale přesedal nepokojně nohama
mu to hrálo Moravka také pobí
hala kolem plotny jakoby měln
žídla v nohách Dědeček opřen
o lavici zamyšlen zíral oknem
Bára stojíc před policí u "másni
ce" stloukala a Barunka probí
rajíc se v dědečkových-modlitbách
prohlížela obrázky
"Poslouchejte pantáto" poa1
náhle Morák a ještě nepokojněji
přesedával "buďte tak dobrý a o
té nnsí záležitosti Bárou už neza
čínejte!" '
Pantáta obrátí v se napolo od
pověděl klidně: "Nezačal jsem
Toníku Nanka žertovala a ty jsi
hned snustil -jakoby ti mandele
odnášeli" '
"No už teda začal nebo nezačal
ale víte pantáto my o' tom sše
nemůžeme a mohl v bv se stát zlé
veei Ja varn řekl hned v vns v
JTnřeňovsíeh že takové žeh'teké
sošce učiněné která mi přiide o
tisícovkou v ruce ehnluon která
stoií bratrovi za pět tisíc ndám
A kdyby se celv svět zbořil ie
dám — raději jí na krk tlápnn!"
"Smilujte se tatínku pro vše
tko na světě i na nebi vás prosím
smilníte!" vykřikla Bára a plať?
její pronikal jizbou Skokem byla
u otce na kolenou a noh v mu ob
jímala
Jdi nebo tě
" "Maminko zlatá vstaňte ne
plačte!" rozkvílela se Baruška a
přiskočivši k matce chytla ji ko
lem krku
"Naposledy kvám tatínku a
maminko volám vždyť jste byli
taky mladí"—
e ti lépe povedla vKraJ svita ne
našel bys títlíové ženy vi aby
brda celá po tobě aby ti skládala
a šetřila a zrovna jen z toho ma
monu živa byla Ale už jsem ti
jednou povídal pro tohle dítě
měl bys to s matkou jeho skonco
vat vždyť je r něho radost vždyť
má všech sedm daru ducha sva
tého!" "A kdyby toho umělo jako do
ktor nebo profesor eo je plátno
když Rf na ně nemohu podívat a
kdy i je přece jenom — "
"Mlč!" vzkřikl dědeček "to
shtvo před dítětem neříkej ! Více
krát e o tom s vámi mluvit nebu
du — - jakáž řeč když nemáte srd
ce!" dodal smutné a vyřel zc
světnice
Morák stále ještř přecházel po
světnici
"Cely se třesu tohle nám byl
čert dlužen kdybych to nedělal
proto ze si přece jesť jn my
slím — " nedořekl vědělť že mu
žena rozumí — "zapřáhl bych
krávy a byl by tomu zase ko
nec!" huboval Teprve po hodné
chvíli sedl k hoblíku a poříd dále
stronhati
Dědeček stál chvíli na záspi
díval se k obloze ale neviděl —
všecko se s ním točilo a po tváři
tekly mu slzy Padaly na mrazi
vé kameny Za chvíli potom
když výminkář odešel do komory
lesklo se na záspi několik ledo
vých perel Jak se do nich zimní
slunce opíralo leskly se jako o
pra vdově n byly to jenom slzy
starých věrných očí
IV
Výminkář Stříhavka -z domu
téměř nevycházel jenom v neděli
zašel si do kostela ale to již je
nom na požehnání Po cestě ve
sněhu udupané více se šoupal
nežli šel nohy se mu v kolenách
nechtěly kloudně ohvbati
O hromnicích šel také a za ru
ku vedl si Barušku neměla toho
chuděra na sebe mnoho ale přece
byla oděna teple Bára za letních
večeru přežívala na m svoje staré
sukně Dědeček opíraje se levicí
o hůl měl hlavu vzhůru netiskl
jí do límce kožichu jako jindy
očka se um ien kmitala a líce by
lo plno úsměvu Byl pySen že ve
de si vnučku a myslil si že celá
ves dívá se za ním jak jim to slu
ší Kdyby ho byl někdo z Iloře
ňoves potkal byl by jistě řekl:
"Vida kmotránek Stříhavka po
řád jako růže!'
V kostele posadil si Barušku
vedle sebe do lavice a radostí byl
by výskal když viděl jak si Ba
ruška rozevřela modlitby jal ru
ce nábožně sepjala a rtoma pohy
bovala jakoby se modlila když
při požehnání bila se do prsou a
místo křížů dělala' čáry" 'přes obli
čej až na prsa Když pak š!i spo
lu z kostela bylo dítě samá otáz
ka po všem eo v kostele vidělo
eo měl pan farář na sobě co říkal
a co lidé odpovídali nač tam hrá
li do čeho všiekni u dveří sahali
a co jiných otázek ' Věru děde
čkovi se ani do té zamrazené cha
ty nechtělo venku bylo tak pě
kně obloha modrá jako pomněn
děde-
vy dýchla Zvenčí bylo slySetilbfih věčnou slávu dáti ráčil
kroky hlasitý hovor i Mnich a to
ticho zde bylo pak tím smutnější
tak lylo cti do večera ptitora ho
spodář vstal a mlčky vyšel do
"Tak teď tu pohádku
Oku!"
Dědeček počal vypravoveti po
hádku o podzenrním zámku který
chléva: hospodyně zatápěla a píi-Jotúčcl se na kuří noze liaruškai
pravovala večeři ale nerozsvěco-j poslouchala poslouchala a očka so
vala světlo vy!ehující skulina-1 jí zvolna zavírala Když byl dě
mi plotny a dvířkami u prsku o-1 deček asi v polovicí pohádky vnu
zařovalo jí hrnky jčka spala staroušek povídal však
"Málko kde je Búraf " ptal se' dále stále tišeji a tižeji až nado-
ji dědeček vlídně a měkce
Hospodyně povznesla hlavy a
dědeček i při tom bídném světle
viděl jak ruče křečovitě sevřela
Trochu mlčela — přemáhala se a
když promhnila byla slova její
polohlasitá ale srčela jako když
tupá kosa seká do tvrdých stvolA
jetelových
"Kde je — hledejte ji — nej
spíše se válí někde na půdě ve slá
mě Umučený Ježíši a bolestná
panenko Maria co to na nás do
pouštíte!" A hospodyní vjela sijhásně květovalo a stále přemý
hro umlknul
Pak znova udělal kříž a zase se
modlil Volal tam k té modré ob
loze na tuž ploval krásný měsíc a
jiskřily hvězdy za velkou vnučkti
svoji - Báru Modlil se za Štěstí
tomuto zachmuřenému domu ve
kterém chodi lidé tupě vedle sebe
n vlídného slova nepromluví-Modlil
se za dar ducha svatého aby v
těch zlých dnech nabyl moudré
rady
Po modlitbě zíral do okna které
ř BVOftAK prodavní vepřů
— JOE FLOOD prodavač dobytka
o ií) im: do nu
AU řOWFXL ptoduvaé ovci
DVOŘÁK COMMISSION CO
Tolefomrjlo noh pHto níuií u nlxlrJíto bcíodlilminou nlívM'
Telefon: So C07 — Boom 217 Exchange Bldg — So Omaha
Tfmtn prrmmnji vrm řrtným "tniym i unrm primhv fm Je vlastním
HOTEL "PRAHA"
ktrý jest újlnř znovu vypraven vAlm vnitřním safízeulm vkúsué de
korován a kde krajané zavítavM lo Omahy naleznou nyní tftdnou ob
sluhu a ]oliodli to nejlepšť ( hutná jídlu i praví íeskí kiiehynř vidy
vis uspokojí O příort inNtmVh i venkovních krajniui iiotivft ífidá
JOSEF PIVOŇKA
Roh 13 a WUUam ul
OMAHA NEBBA8KA
✓
rukou do vlasu jako' by si je rá
zem chtěla vyrvati
'!' to tu máme po druhé —
kdež bychom si by ti pomyslili!
1'roto iina ondy no tak žadonila —
lítě proklaté!" Klouby zapraská-
sici Když v (lome vseCKo umllclo
zpolehouéka vstal aby dítě ue
vzbudil navlékl bačkory oblékl
kožich a tichounce vysel i komo
ry Na síni hmatal po trámech ve
téně až nahmatal dřevěné schody
ly jak Morňřka nad hlavou ruka-jna jiůdu ířvoLia otvíral dvířka
Neplačte ntamžnko neplačte ky slunko plno záře třebaže bez
— maminko — maminko
Dědeček ' vida Báni v prachu
před otcem téměř ležící rozpále
nou všecku rozčilenou třásl" se
jako suchá bylina při severáku
"Jdi nebo tě kopnu!" vzkřikl
Morák a vstával
Bára vstala vypoulenýma oči
ma se rozhlédla po světnici a jako
v mrákotách vyšla
Tak po leteeh poprvé Morák
promluvil s dcerou
"Dobře jsi jí udělali" pravila
MoraČka "alespoň dá už pokoj
na dobro Mně když o tom jen
slySím jde hlava kolem"
"Ještě vám někde do vody sko
čí!" rozechvěn řekl výminkář
"Af skočí třeba do horoucí
studně aspoň bude pokoj!" roz
horlení odvětila hospodyně
"Málko Málko a ty té búh ne
trestal!" smutně řekl staveb
"Ani do toho mluvit nemát!'1
zlostně xotíl se Morák á po světni
ci přecházel "vy iste takové Ja
rostí neíakusil až na Kátli přiší'
vám ženiSi Ž jst sam tak nfro
Čítl!" ' "No hoehn íetť tak nenfr
paruj nepřišla ti Málka hz pěk
né pomocí a oč měla méně o to
tepla sníh jen svítil jenom kdy
by nebyl tak rozmražen a Bamš
ce také prokvétaly tváře do mo
dra
Když vstoupil do světnice sedě
la hospodyně na spalíku u prskn
a hospodář na lavičce u kamen
Ruce měl vzadu na kachleeh no
hy skřížené a tupě zíral do'okna
Xa příchozí nikdo se nepodíval
"To jsme se pěkně pomodlili'1
povídal Stříhavka "Bamska ří
kala na knížkách až se lidé na ni
dívali zrovna jakoby už byla vy
šla ze Školy" Nikdo neodpóvě-
Ulěl
Kde je maminka babicko?
Babička majíc hlavu ve dla
ních Škubla sebou jakoby se by
la lekla ale mlčela Dítě již ne
promluvilo svléklo nedělní Sáty
obléklo víední mikýtoku í jupi
íčku dědeček zul si boty natáhl
haekofy a spolu na lavici
Baruška položila i hlavu děde
fkoyi na prsa stařec jí objal a dj
tě za chvilku spalo Zimní vzduch
ji omámil a hodně vykřehla — po
myslil si dědeček — takovým dě
tem je to zdravé
Ve avřtnicj bylo ticho hroboví
jenom Baruíka někdy hlasitěji
ma zalomila
Zase bylo ticho jen v kamnech
praskalo a Baruška pochrupáva
la Výminka ře ačkoliv suďěl v
kožichu roztřásla zima dáseň se
mu třásla jako v zimnici
"Co to holka jen myslí vždyť
přece tolik zakouší! 1'roto ona
říkala že tu bude čím dálo tím
hůře ''o s ní asi dělal? A já tak
nešťastně use] když jsem jí snad
mohl-pomoci! Jenom když Baru
ška nebyla doma že 10 všecko ne
viděla Václav kromě stesku ne
ví o ničem necítí co milá jeho
pro něho trpí do smrti jí tohc
všeho nenahradí!" myslil si vý
minkář Hrozný to byl večer! Bára ne
přišla a hosÍMxlář s hospodyní se
děli mračivi s obličeji jako z le
du Dědečkovi sousta v ústech
rostla každé než polkl dlouho
mutlal ačkoliv necítil že má ká
vu hořkou a neviděl eo v ní plo
ve černveh kousků zrnek
1) večeři povídal Barušee jež
z jednoho na druhého pohlížela
ale promluvili se bála: "Baruško
víš co pojď dnes sc mnou spat u
tečeme mamince m to že si v
chlévě nepospíš'la Budu ti vy
pravovat novou pohádku počkej
o zámku na kuří noze!" řekl jí
dědeček pomodliv se zticha pn
večeři Nahlas nénjodHl se od
prvého večera
"Ale já bych radši počkala na
maminku neviděla jsem jí od obé
da!" odpověděla holčička
Jen jdi ať mě nezlobíš!" o-
broukla se na ni babička Potom
iaruška šla Diics poprvé ode-
stýlal si dědeček u Morákň sám
jindy vždycKy Bára nebo hospo
dyně odestlaly
Abys zůstala v šatech Baru
ško" pravil děvčeti "tady je
větší zima než ve světnici a stěna
studí" A vzav dítě uložil je do
koutka
"Honem honem dědečku —
pojďte ke mně je tu zima ať sc
ohřejeme jako s maminkou!"
Už jsem u tebe už!" volal dě
deček' "a teď se budeme spolu
modlit"
Pak zněla tmavou komorou řa
da modliteb proslovených rlíkem
dětským i promodralým retem
starcovým
Modlili sf: otčenáš zdrávas
věřím v boha desatero anděle bo
ží zdrávas královno otčenáS za
tatínka a za maminku aby jim
dal pán bůh zdraví požehnání
po smrti radost věčnou otce náš
za dědečka n za babičko za- dar
osvícení ducha svatého k sv Flo
riánu anděla strážci a k sV Janu
Nepomuckému aby nás pán bůh
chránil od ohně otčenáž aby ná'-
pán bůh chránil od moru hladu s
války a otčenáž za duše v očistci
Této řadě modliteb naučil se dě
deček v rodné chalupě a teď jim
učil pravnouče svoje - Za tatínka
se JíarusKa ve veiKe světnici mo
dliti nesměla tady poprvé jí to dě
deček napověděl třebaže BaruSke
tatínka svého vidčla jen jednou v
poli a to ještě na krátko
Při modlitbách se děvčátko za
hřálo a tď veseleji e zahnilo
"Tak' teď tu pohádku děde
čku'" žadonilo
"Hnedle beru5ko jenom co se
domodlím"
)k tare(Ka nevynisovaio: až
když udělal kříž ptalo n: "Co
íate se jeítí modlil dJHečku?"
"Za nebožku babičku ža svého
tatínka a maminku za Šťastnou
hodinku smrti pak aby mi pán
Ui
bál sc že vrznou ale otevřela sc
beze zvuku" pak vstoupal vzhůru
Když některé prkénko zaehruplo
zastavil se a posloíiehal
Ještě u Morák ů na půdě nebyl
teď v černé noci vylezl tam jako
zloděj ponejpirv po pravé i po
levé ruce nahmatal hromady slá
my — postoupil krok v před -'—
před sebou měl opět slámu ale
-tál v úzké uličce Nezakrytou čá
sí okénka v průčelí chalupy pro
nikal až sem úzký pruh měsíčného
světla
Výminkář stál a poslouchal —
ticho tu bylo hluboké ani stéblo
se nehnulo
'Báro!" více šeptem než hla
sem vola! vvminkář
Ticho
Stařec postoupil do uličky o dva
kroky v právo a zase lak volni :
"lifiro — jsi tu?"
"Tady jsem dědečku" ozval se
labv hlas Bářin a sláma zašustěla
"Kde jsi holka kde?" a vý
miřkář pravou nikou hmatal po
slámě až dolehl se teplé ruky
vztýčené Stiskl ji vřele- a po
držel ji Skloniv se nahmatal
[ióřiuu hlavu a usedl při ní Hla
dil ubožačku po hustých měkkých
vlasech hladil ji po tvářích jež
pálilv
"Jak se vám dědečku odině-
zc mne i'óí ninic v i
polohlasně mluvila Bára a zaškyt-
a
"Neplač uslyšeli by nás — hol-
ia neslastna!
"Pověděli vám všecko viďte?
oslouchala také Baruška?"
'Spala mráz ji venku omámil
usnula jako cvalík!"
"Dědečku prosím vás nehně
vejte sc na mne!" kvílela Bara a
itarou ruku tiskla ke rtům ''Má
me se tolik rádi !"
Silné jest jako smrt milová
ni: soptěni pravil b: aeueceK
Že jsi se mi nesvěřila snad bych
ten rámus byl přece nějak přede
šel"
'Byl to dědečku soudný den
ničeho jsem se nenadála myla
jsem jiko jindy tatínek seděl u
kamen a mračil se jak sc mračívá
Najednou vstal oči mu svítily i
zuby zavrzaly — Ani maminka
hned nevěděl á co se stalo až z
výkřiků tatínkových vyrozumě
la"
"Bil tě?" ptal se dědeček a na
otázce bylo patrno že chvěje se
před odpovědí
"Tuhle sáhněte!" řekla Bára a
položila starci ruku na svá záda
nahmatal pružinu jako provaz
Jsem zkrvavena dědečku jsou
to velké bolesti jeistě tady ve
slámě to tak necítím Zprvu jsem
stála tiše a trpěla ale pak jsem se
bolestí svíjela po zemi a odlezla
isem jako pes Je to můj Otec dě
dečku ale bůh mu odpusť ta ma
mona snad není přece všecko!"
to by tomu říkal Václav? Ne
vím nevím nahradí-li ti kdy eo
pro něho zkoušíš!" '
"f-o má počít! Dře doma vy
dělává skládá — už jsme si poví
dali že by snad přece bylo lépe
abychom se vzali chudobní aby
jenom řemeslo prováděl ale mám
miíe lidi přece jcH'ě ráda a pak
nwfim ani plnoletá"
"Spala jd prve?"
Dřmm isem trcrhu a bolesti
už tak necítím snad mi Jo lrzv
plakne a budu rrwi do práce"
"Ale hvlfi teď mít Život — ne
be tě potěž holka Nevím nevím
vvdržím-li to abych na víe-hnn s
díval"
ireinnio
I velkolepý nápoj na uhašení žízné
1 Jest zdravý a osvěžující
1 Jistě se ptejte po "Fremo" kdy
1 koliv máte žízeň Vyráběné
I a láhvované
I Fremont Beverage GoM Fremont Neb
mTíTí: rT:Í! m in í m ! : f i n n : h : m í s í i í ] i i í n í n n i h t n i n i í i i i í i n m í i i i i i s n i í i i i n i i í í n i í
p HOSPODÁRNOST ŠETRNOST §
PODÁTE POMOCNÉ RUKY?" '
Vláda Spoj Států
H žádá prováděnu =
HOSPODÁRNOSTI a ŠETRNOSTI
S všemi osobami ve všech věcích £=
S ' Vyhovění této žádosti jest důkazem s
I VLASTENECTVÍ a LOYALITY
§= Šetřením a kupováním S
PWSSL
WARSAVINGSSTAMPS
1SSUED BYTHE
UNITED STATES
GOVERNMENT
SP ST VÁL ÚSPORNÝCH ZNÁMEK
pomůžete sobě a své zemi S
POM02ETE? " I
Zeptejte se svého duchovního správce s
kazatele poštmistra předsedy svého spolku g
nebo klubu poštovního poslíčka nebo kte- f§
réhokoli bankéře" S
ONI VÁM SDELI JAK! 1
VLASTENECTVÍ LOYAL1TA s
n
r
BLISS&SON
r
komisionářští obchodníci živým dobytkem
SOUTH OMAHA
Hojnost příhrad Henry Doležal dobrý
Cech vám poslouží Obchod utěšeně vzrůstá
Dobře vás obsloužíme
"Co by fii poěala ilíarnška ? Jak '
pnk chudinka usnula?"
í'Spí dnes se mnou uHiiula pn
pohádce"
'Jste jí otcem i matkou děde
ku jen kdybych vňm to troíku
mohla odplatit
"Teď pěkně spi snad sc to pře-
ee nějak vyrovná nikdy slunce
nezašlo aby zase nevyšlo musím
lolfl kdyby se Baruska zbudila
nevěděla by úzkostí eo poéít 0
patruj tě pán bůh a anděl strážce
jobrou noc!"
"Dobrou noe dědečka celá
jsi-in (M'Aa že jste přišel"
Jak se dědeéek přišoural tak
ofét šfistné seiíel ale byla to per
ná eenta nepjimntoval že by ta
kové bvl kdy dělal
Když opět n Haruíky ulehl ne
mohl dlouho jeílé usnOuti vzpo
mně si na nrfmžku stařenku co
že bv fikala kdyby vidé'a jakých
"tf jeřtí teď blízko před hrobem
taroití jak te to v té jejich rodi
ně divně vwědlo Na výminkář-
d:ou jizb-i tnf jíž rnllo vzpomínal
i když mu přec napadlo v jakém
fjim Ž'l míru a pokojí hned i řekl
tady že je ho více potřeba tam že
byl již na polovic mrtev tedy
' však žc opět žije — třebaže v sa
AÍÍATIOíťS STRENGTH
ISINITSFOODSUPPLY
AMBÍICA hOSt FEFD
HO tXX) OOOALUES
til''1'
r
mém zármutku
Pónoený Lasička hvízdal již je
denáctou a dědeček stále ještě sta
rou hlavou svou myšlenkami trá
pil Ráno hned po snídaní e výmin
kář ustrojil vzal hul a povídal ho
spodyni "Podívám se do Vrcho
viny mám tam' starého kamtrádá
íorejsa vždýť ho znáš rád bych
ho ještě viděl beztoho je to na
posled" '
'Á dojdete tam?" pravila Mál
ka dosti vlídně kdykoliv otee
mluvil o svých blízkých koneíJi
byla vlídnější
"Nějak dolezu cesty jsou dobré
a shiiírko má jasnou cNtu"
Překlusav ven nedal se Mařeěek
k Yrehoviriě ale zamířil k I'jez-
du Sel k Hřízkfim chtěl promlu
vili s mladým í se starým viděl
že se nikdo těch mladvch lidí ne
ujímá a u iforákft že je pořád ja-
Vo před potopou
(Pokrajování)
