Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920, August 14, 1918, Cast Redakcni Editorial Section, Page 6, Image 12

Below is the OCR text representation for this newspapers page. It is also available as plain text as well as XML.

    Strana 8
POKROK DNE H SRPNA 1918
Napsal
Karel V
Rait
VYHAR
Povídky
a kresby
t podhoří
V BOUDĚ
Napsal Karel V Rais
S kamarádem seděli jsme před
boudou na mezi porostlé hustým
kožichem porosené trávy mezi níž
dýchaly rozlezlé trsy mateřídou
šky Hyla to bouda jednoduchá
ale důkladně slámou obložená a
by v ní bylo tepličko vystlány v
ní dobré dvě otepi slámy z pohra
iin Kamarád byl junák tak asi dva
náctiletý ale byl již hezky zrosili
a zavalit: mou dlaň by byl roz
máčkl jako shnilou hrušku já byl
proti němu jako pudlík — nu by
lo mi teprve asi deset
A šli jsme spolu hlídat o mne
vědělo se ovšem že neuhlídám ani
rmgreštu na zahrádce ale jen tiby
nebyl Pepík sám Tlusté sukovité
bandasky na které jsme si odpňl
de schválně zašli do remízku le
žely vedle nás na mezi Nemluvi
li jsme mnoho Pepíkovi bylo sice
přes tu chvíli do hovoru ale málo
kdy dostav odpovědi -umlkl ko
nečně také Bylo mi úzko — uéeo
strachu příliš podobného probíha
lo mi koíitmi proto nebylo mi do
řeči proto 'také tichounce jsem
dýehel naslouchaje každému sla
bému šelestukterý způsobila snad
malá šedá myška nebo temný noč
ní motýl zdvihnuvší se s tisfi
bramborových
Mohlo býti po desáté Neu
byla jasna obloha jako zvonky
kterými ve dne modrala se strář:
"u slivkového háje" a mezi modří
naseto hvězdiček větších i drobou
linkýeh jako jsou ífi zlatožlutá
kvítečka mochen po úvozech
Mléčná cesta táhla se nebem ja
ko dlouhý průsvitný hlcděžlutý
dým a tepně při dalším pohledu
vytryskovaly v ním tisíce a tisíce
hvězdiček Měsíc nesvítil ale by
lo šero jaké bývá v letní noci kdy
sotva že západ nadobro vyhasl po
éíná se výehod rdít i blcdérfižovým
svitem
Z městečka za vrchem zaléhají
sem zvuky mužského - chrapla
vého hlasu a potom divná drmoli
na: '"Ala cija ata čija" — to blá
zen Mstěj ""vytrubuje hodin
přidává cosi jako "Půlnoční hodi
na" Matěj odhouká si svou půl
noční třeba v deset potom "na
rybníčkách" natáhne se do tráv
níku a spí blaženě lidé kteří ho
spícího pozorovali vypravovali
že se ze spánku směje tak jako se
jindy nesmává — jako člověk roz
umný Búh nebeský sám ví co se
mu zdává snad o mamince — mí-
valť ji tak neskonale rád třeba
že je blázen — nebo o sestře do
kud bývala ještě jeho dokud ho
před lidmi nezapřela
Dole v příkopě skákaly zářivé
muškv svatojanské některá za
kmitla se i mezi brázdami na bah-
ništi v dolíku při strouze tryskl
někdv modrý plamének bludičko
vý V blízkém "slivkovém" háji
vyzváněl nějaký drobný zpěváček
a mezi píseň jeho zahvízdl — snad
ze spánku — kos nebo zahoukal
divokv holub bylo to zahonknut?
ze hluboká tak nějak smutně
Někde v hoíických lesích zadu
něla rána — : snad se tam v té
chvíli přivíralo veliké černé oko
srnčino a ze Stihlého boku valil se
rudý zdroj
ZpěVáček na chvíli umlkl je
nom holnb hlasitěji zahoukal Po
tok hrčel a dole pod strání klapal
podstránský mlýn jehož malá ok
na bvla osvětlena Les Zhoří byl
černý jako hřích Teď jsme vy
skočili rázem — někde v poli o
zval se hvizd a potom kdosi silně
zahoukl To baráčník Podzimek
také hlídá brambory a chudák bo
jí se : proto houká aby se mu dru
zí hlídači ozvali a tak potěšili ho
v samotě' Teď troubí na dlaň po
vojensku třeba že jaktěživ na
vojně nebyl Sotva Že odtroubil
zavzněl 7 rozličných stran hvíz
dot a hukot hlídači se ozvali zna
lí ho jíž Kamarád zahukal taká
já bych se byl toho neodvážil S
ví že naleho kwtela až sem dolití
ly zvtiky jedenácté bude bezpo
chyby prtet že je tak lyíeti zvo
ny Zalezlí jsme do boudy a zahra
bali ne do slámy Stébla na boudl
každou chvilku zapraskala nebo
znsviítřla před otvorem kmitl e
časem černý bod nočního hmyzu
líylo ticho ale přc zdálo t mi
jako by vzduchem cosi šeptalo —
to snad rosa padá
01 podstránského mlýna 7a
vněl křik
"Václave tohlečko jsem neče
kal r
"Čekal nebo nečekal — již táh
něte!" ' "Ale Václave jenom ne tatín
ka!" "Mlč mi af táhnou oba — jen
krev mi upíjeli!"
"Krev mi upíjeli — tak tak
tak — tohlečko Václave — "
Ještě jsme slyšeli třískot dveři
a bolestný kvil nějakých starých
prsou '
Mlynář vyhnal svého tchána
bývalého pnna otce v šedivém mlý
ně pak výminkúře
Tomu starému říkalo se u nás
lančák což jest přezdívkou pro li
li Krkonoš kteří říkají "kopať
běhať koupit'"
"Tak vidíš starý! Pořade si ze
ťáčka chválil třeba že nerad mu
svou doličkovatou Filipku dával
a při tom syna blbého Tondu na
"pretenei" ošidil — teď šli oba
Tak jsem se v duchu vmyslil do
podstránské mlýnice kde jsme
jednou s otcem přes noc mleli
Starý mlynář seděl tenkráte rt
mlýnku a toče zvolna klikou po
buřoval z krátké dýmčičky To
bylo brzy po svatbě mladých
Tenkráte si starý povídal: "1
trajdum tohlečko mám na stará
kolena dobře"
Kde pak sc dneska s Tondou
vyspí!?
Třeba že jeni se po uši do slá
my zahrabal nebylo na spánek
pomyšlení kostmi probíhal stále
týž mrazík a Podzimek přes tu
chvíli troubil po vojensku
Potom se přece víčka zvolna za
vírala ale nespal jsem třeba že
se mi již "zdálo" tak někdy člo
věku bývá tělo dosud nespí ale
hlavou proudí již sny — potom to
jedním škubne a je po všem
V lese ozval se nový hlásek pta
čí — nějaký chudáček který ne
má spaní a již tak časně vstává
A zase jsme šipkou vyskočili —
štěkot a křik nás vytrhl :
"I ty šibřile Šibalská!"
"Kmotře kiiiotránkn ! Pomozte
vždvť mne roztrhá !"
"Já ti dám kmotránka'1 Troubí
si že prý se bojí zatím zkoumá
kde je ticho aby si natahal ! '
A z dálky svištělo a buchalo
to jako do lidských zad
Chytrák ten Podzimek ale ten
tokráte omvlil
Potom jak prý je to možná žc
při tolika hlídačích jsou přece
sem tam brambory potahány
Takto mluvíval Podzimek a ni
kdy netušili jsme proč se při tom
tak jedovatě šklebí
Hlukem vyplašen vyletěl ze str
niště zajíc a obrovskými skoky
přehirpoval se nad řádky bram
bor na mezi se zastavil — od
boudy viděli jsme dlouhé špičaté
sluchy a zářivé dv? oči — již opět
upaloval dále
[I Zhoří zakyrykaly koroptve
Pod mezí zavrčel cvrček ale jen
jako zc sna
"Pojďme domů!"
Podzimek nás předešel ošíval
se chudák a šklebil prapitvorné
V příkopě "u jiter" ležel pod
stránský mlynář Tonda seděl ve
dle díval se po nebi a pohvizdo
val "
Starého mlynáře našli ráno na
kolejích dráhy s hlavou rozdr
Tondu u nás od té doby nikdo
nespatřil ale když brzy potorn
po střeše podhrázského mlýna ru
dý kohout rozepjal perutě háda
lo se všelijak
KONEC ŽIVOTA
Napsal Karel V Rais
I
U Tyny&fi v chalupě je výmin
kářská světnička veliká jako kur
ník je v tmavém přístavku za ní
ní zrovna proti chlebové peci a o
hniSti blízko komína Klenba :
stěny předj-íňky jsou plny sazí
prfo je tu jeStí tmavěji Jedno
dílné dvéře do výrobku mají pe
tlice provázkem a zvenčí obšity
Jsou plátnem pod nřŽ nacpáno cu
eka aby ani krapet zimy do svít
ručky b nedostal TTned wdV
těchto dveří jfcou vodorovné dvé-
t do aklept nejednou stalo e
ýc níkdo vyšed z výminku do te
mna a nevida otevřených dveří
sklepních sletěl po vlhkých ublá-
cených sehqdeh na zdupanou píi-
du a šeredni) se pošramotil
ZÝcnčí je celá chalupa Tynyso
va na dobrý střevíc obložena
chvojí slámou a jehličím aby do
oí nemohlo profouknouti Chalu
pa stojí ve vsi trochu stranou pří
mo u polí a v zimě se jí o stodolu
u výminek vítr vanoucí s návrší
od kříže hodně opírá
Výminek má jediné okénko se
čtyřmi malými tabulkami kteréž
jsou spravovány olověnými prouž
ky teď v zimě je dvojité a dole
je v něm narovnáno pěkného zele
ného mechu aby štěrbinami ne
táhlo Je letos zima zlá a za sto
dolou i výminkem jsou vysoké zá
věje sněhové
V výminku stojí v rohu stul
s deskou po kraji vroubkoVanou
ale již úplně bezbarvou jest však
cista vydrhnuta až se leskne No
hy a trnože stolu jsou dosud červe
né Za stolem stojí lavice bez le
nochu a před ním dvě židliee je
jichž lenochy jsou zdobeny vykro
jenými srdéčky lílíže dveří při
stěně z trámů bíle a červeně natře
ných stojí truhla jejíž povrch vy
šperkován jest namalovanými kvě
ty a podivuhodnými ptáky kteří
stářím notné ošuměli Naproti při
druhé stěně jest stojánek s tro-
chon hliněného nádobí pak věšák
plný šatstva Na kachlových kam
nech jež vroubeny jsou lavičkou
srojí hrnek miska a v ní lžíce
ílízko kamen jest krátká červe
ně obarvená postel vystlaná pl
nými modře pruhovaným kanafa-
em povlečenými peřinami: jest v
ní spodnice svrclmiee a dva pol
štáře Nevysoko nade všemi tčrni
krámy vznáší se rovný obílený
strop jehož vápenné vrstvy no
mnoha místech odpraskaly
Nynější výminka ř Stříhá vkr
jest malý stařce jistě více než
sedmdesátník Až na ty zapadlé
bezzubé dásně nad bradou jest lí
ce jeho kulato Tváře nepříliš
vrásčité jsou zaroušely (začerve
nalé) a nejvíce rdí se kulatý nos
výminkářúv Očka má staroch
malá jiskrná vlasu na hlavě ještě
lojně jsou jenom znániko plev
nivy a výmiakář češe si je k uším
dělaje na pravé straně fitezku Na
těle má krátký kožich šedým suk
nem pojitý černým beránkem le
movaný obléká jej vstávaje a
svléká jda spat Pod rozepjatým
kožichem je vesta již zdobí dvě
řady bílých lesklých knoflíků na
krku černý Šátek na zadrmo (na
uzel) uvázaný Nohy má dědeček
v praskavieíeh (koženky) do reza
vá odřených pod koleny podváza
ných bílé punčochy zapadají do
sametových pantofli Jeli potře
ba hodí na hlavu mrazovku (zim
ní čepice) kterou vroubí huňatá
kožešina
Žije v té světničce sám a sám
teď v zimě sedá u kamen aneb si
kuchtí Vesničtí muži umívají
kuchařili jako ženy Co si děde
ček Stříhá vka kuchtit
Nejraději kyselo protože dodá
přece kousek síly potom brambo
račku zemáky vaří i peče dělá z
nich tludenky (bramborová kaše)
placky knedlíky vaří kaše krupi-
čné jahelné i bramborové neděle
pak a svátky slaví kávou hteré si
hned ráno navaří také k obědu i k
večeři Výmiakář Stříhavka tu
ze rád fejfčí stále je mu kuřno:
rná krátkou dřevěnou dýmčici a
kouří z ní již mnoho roků koupil
ji tenkráte na Pace o "slívové"
pouti a výborně se mu vydařila
Ve výminku bývá kouře jako v
cihelně ale to Stříhavkovi nevadí
bafá vesele a na rtex h je mu zrov
na viděti jak to pejpnutí chutná
Zvláště ráno po snídaní ty prvé
bafy! Všecek obličej mu při nich
zázáří a ústům jakoby bylo do
smíchu
Výměnek má že je to k smíchu
na tabák sotva stačí slepice aby se
jím uživila a ne člověk: po třech
čtvrtcích pšeneije žita ječmene
denně žejdlík mléka jak se nado
jí pět liber másla čtvrt kopy va
jec čtvrtý díl ze stromoví na za
hrádce a půl kopy otýpek Stři
havka prodal Tynysovi chalupu
dosti draze a proto mohl si udě-
lati jen malý výminek
Ale ítaroch má ještě pár frrošů
a tak pomalu lije těch grešli již
mnoho není jenom tak na krátkou
dobu skromného života ale výmin-
kář Stříhavka je při toni vesel a
4ia sobi říkává: "Kmorrňnek
Stfíhavka je vždycky jako růže!"
Proto mu také lidí říkají "jako
růže a"děda se proto nedobít
MS tři dcery Málku Nanku a
Kátli ale teď jsou dávno provdá
ny starší dví vdaly se tuze dobře
třetí chatrněji protože se pro zlé
časy na ni tolik nedostalo za to
"brala si" z &té lásky
Stařenku svou dávno má zako
panou a to je jediné co kmotrán
ka "jako růže" kormoutívá ne
imíC ji chuděru zakopanou doma
Je to celá historka: Iúnotránek se
svou stařenkou a Kátlí žili již u
Tynysů na výminku Stařena mě
la v Liberci tři ženaté bratry a
vždy po několika letech chodila k
nim na pobytku Jeden z bratří
byl zámečník druhý krejčí a tře
tí obchodoval tomu krejčímu ve
dlo se nejlépe měl již několik do
mů A tak jednou stařenka poví
dala: "Stárnu 'hochu' musím se
honem podívat do toho Reichiim
berka bude to beztoho naposledy
Pozejtří se vydám a za čtrnácte
dní mne zase čekejte vrátím se
jistí"
"Hoch" to stařence přál ale
pícce řekl starostlivě "Nevím
nevím holka ale skoro se mi zdá
e je to už na tebe daleko" Ale
stařenka že ne a šla Tenkráte
nejezdily ty železnice jako nyní
dneska člověk u nás sedne a za
pár hodin je v Liberci Tenkráfe
musilo se pěšky přes Jičín Tur
nov a dále k Ještědu
Dlouhé tuze dlouhé byly pal:
dni ve světnici výminkářské ale
konečně uběhly jako všecko na
em světe
Toho dne když stařenka měla
přijeti byla jí Kátle až někde v
Litžanceh dobré dvě hodiny cesty
mproti ale přišla domft sama
Doma si pak povídali: "Je
dneska v Jičíne trh jistě že se po
tkala se známými a vezmou ji na
fůru" I čekali dlouho do noci o
lejová lampička mrkala a uí vý
minku nebylo jim do řeči Ko
nečně zahrčela venku kola voo
vá a zapráskal bič
"l'ž jede — budiž pán bůh po
chválen!'' zvolal Stříhavka Kátle
chtěla vyběhnonfi ale tatík ji za
držel : "Počkej ať myslí že spí
me!" (
Zadnpaly kroky na záspi — v
síni — předsíňce — petlice u dve-
ří cvakla ale dvéře se neotevřely
Po dvou dnech pLšla z Liberce
zpráva že je stařenka umřitá
stalo se to ve chvíli když doma
na výminku doslali znamení
Kiiiotránek vydal se honem do
Liberce ale zaplakal tam již jo
nori na hrobě Lehoučkou síhí-I
měla stařenka večer šla spat a
víeekráte se neprobudila
Ta bolest jedině Stříhaku sví
rala že nebude věčný sen dřímá
ti vedle své nebožky že se teď ne
může na jejím hrobě ani" pomodli
li ba že ani neví zda se kdo o ten
hrob stará anebo jsou-li drahé ko
ti již někde pohozeny —
Je ráno o svatém Janě Evan
gelistovi polovičním flvátku vá
nočním Stříhavka sedí u kamen
ináatou hlavu má nachýlenu i
límec kožieha a užívá své ranní
Mastí kuřáeké je sice dnes mše
svatá v zámecké kapli dávají tam
piti víno lásky sv Jana všecko o
Itolí se slavnosti té súčastní ale
výminkář sedí doma u kamen Je
to pro jeho nohy kus cesty a snil
na silnici je málo ještě roztlapán
Vždyť za celé vánoce byl v kostele
jenom na božíhodové hrubé a to
hlavní "pro ty pěkné zpěvy jež se
aždoročně na kůru provádějí při
nichž stará duše omládne a roz
pomíná se na dětská léta kdy tě
šil se na zpěvy ty kolik neděl na
před a prozpěvoval si je až do
hroninr Vždyť je to krásy!
"Nebojte sě pastýřové!" 'Tsni
usni Jezulátko" "Radostnou no
vinu křesťané milí zvěstujern ve
sele v tu chvíli" "Pojďme tedy
uo Betléma" a k tomu hodinky
jež vytrubuje tesař Urban kuka
čka slavíček a dudáciké hry nu
varhanách
Let oh poprvé nebyl výmřnkář
"na půlnoční" kdežto jindy v
největší siberiji doma nezů-stal —
Štědrý večer slavil na výminku
sám ještě že Tynyska přinesla mu
trochu jáhel niku se Švestkami:
houbové polévky sušených hru
šek sliv a křížal navařil si sám
Potom rozevřel "Nebeklíě" po
své stařence a říkal si modlitby
"při jitřní božího Darození" "na
den narození yna božího" "mo
dlitbu na vánoční den" "pozdra
vení pána Ježíše y jeJiíkách"
"Navštívení pána TežíleH od
vánoc1 až do hromnie řfkati sc
má" Když se pomodlil zazpível %
chraplavým hlasem vešlou váno
ní:-
"Nesem vám noviny poslouchejte
i —
jest lékem uzoaul lásluhy Jest zcela jiný neí ostatní léky Uúi
ovšem býti napodoben nikoli tis cahraíen
Zlepšuje krev Podporuje tráveni
Upravuje stolic! Účinkuje na játra
Účinkuje na ledviny Uklidňuje čiva! soustavu
Oiivuje posiluje a občerstvuje
Zkátkd Jest to rodinný lék v kaíJém olova smyslu a mil bf býtl
t Lováa v každé domácnosti
NeiHuJSvl i T Ifkámách Jeurt doviin liliem fiftma o4
DR PETER FAHRNEY & SONS CO
2501-17 Washington Blvd Chicago UL
(V Kauadě ta do!íí btc cla)
P DVOÍÍÁK prodavač" vepřů
Tel: So STSO
JOE FLOOD prodavaí dobytka
Te!: Ho 1072
AL FOWELL prodavač ovcí
DVORAK COMMISSION CO '
1 ťlrfonujte iiob pište nám n oljilríSte bezodkladnou odpovéď
Telefon: So 607 — Boom 217 Exchange Eldg — So Omaha
Tímto oznamuji íi-m či-tiKni hlurým i luivfin přizulvcům že vlastním
HOTEL "PRAHA"
ltcrí jet lípl ii znovu vypnivcn vším vnitrním zníínním vkusní' do-
horovíín n kiii- krajané zavítavší do Oimtliy nali-ynoii nyní řňdnou oli
slulii ii jjiliodli to iiej!rpii ('hutná jila z ]riivé ři-skú kuchyní vidy
vftx uspokojí O přhrň místníi-h i viiikovuífh kiíijíinů uctiví fidá
JOSEF PIVOŇKA
Bon 13 a WiUlara ul
OMAHA NEBRA8KA
raré5rsaačea3Eiais(BM
tůSm
velkolepý nápoj na uhašení žízné
Jest zdravý a osvěžující
Jistě se pte po "Fremo" kdy-
I Lrnliv málífa 4írpn Vřáhri
a láiivované
FremontBeverageCo FremonUle!)
2!
iiiilllllllilill
i HOSPODÁRNOST ŠETRNOST g
Í PODÁTE POMOCNÉ RUKY? g
Vláda Spoj 3tátů
= žádá provádění H
g HOSPODÁRNOSTI a ŠETRNOSTI g
= všemi osobami ve všech věcích
H Vyhovění této žádosti jest důkazem =
VLASTENECTVÍ a LOYALITY g
= šetřením a kupováním E=
WARSAV1NGSSTAMPS
ISSUED BY THE
UNITED STATES
GOVERNMENT
VSÍ
SP ST VÁL ÚSPORNÝCH ZNÁMEK
pomůžete obě a své zemi
POMŮŽETE?
Zeptejte se svého duchovního správce
kazatele poštmistra předsedy svého spolku
nebo klubu poštovního poslíčka nebo kte
réhokoli bankéře
ONI VÁM SDELI JAK!
VLASTENECTVÍ LOYALITA
7 lictk-mskí krajiny jiozor
dejte
slyšte je pilně a neomylné po
zoru jtfi"
Zpíval se1é u kamen v nichž
roští vesele praskalo a vonřl suďy"
jalovec to byla vůné jež o tó
drém VřVru u StříViavka Hcházeti
fiesnult Když dozpíval vzpomí
nal (Jvměiěka fetála na oktiS
opuňtíua o žtédrý vnéer výminkář
nekouřil ani na boží hod si nepej
pnul nž o v Řtěpáně vwle na
cpával a dnes o sv Janě Slo lo
jíž jiku po colý boží rok
Xa íni pak u tíklvpa zaduněly
l:roky o nřkdo oklepával níh
"Kdo pa!t to ke mně jde?" po
myslil rí kirtoMrek ó několikrá
te silnřji zabafl Petliee cvakla e
do dveří veíel vysoký mnž asi
padesátník miwil e nehnou ti n
by o veřeje nenarazil
Černou mrazovku kožešinou a
Štítkem Htřa pečky zdobeným ňul
si hlavy a přihladil husté íern
vlasy h čela k uším Na krku mčl
velkou Červenou Sála na tele mo
drý široký burnus a koženky za
strčené do brsknek Líee mři o
holeno jenom od uší pod hradu
táhly se čehié chnehvalee voimft
Oi"i mři velké černé a hodně mra'
čivé čelo vráskami rozbrázděné
nos hranatý na knei porostlý
I'yl to rameuáe jiřimé íieykloin"
né prjstavy
"Dej vári pán hflh dobrytro!"
pozdravil za vře v dvéře
Stříhavka povutav pohlédl ra
příchozího
"Dejž to pán bůh drjž to páa
bfth í vítám tě Toníku" pozdrn
vil jej pnk a raku mu tkl "tn
jou přeee ho#i ke mně vždyť
ycm tě neviděl ani nepematuju
(PokraíováhL)