Strana 6
IIIIIIHIIIIIlMllllllllIttlilIiiii
sPliliHillllHlllUlilin
= v
POKROK DNE 31 ČERVENCE 1918
1 MATKA A DETII
S'?utřjší- r já se nadělám sotva že
ss si v noci odpočinu Nepotřebuješ
Es 'nějaké kosilo? Pomáiinla jsem tu
hle na Veselém kopoi trhnt lou
In Ur A „ i_
nu iui uu unii UU jjltll'(' u iru-
=S ss :„ „i i i„„i n:
Wnrc1 U-nM V l)n!o =3 Jlr - " " 41
23 p3l nuiwi i - ES to koSiU snad přwe níjnk Rveclln
SRlM dáli nemohu Kdybych Ti
bych to udělala Ani dořkati se
li! !
Byl ziinuí podvečer Mlha uili
]t od Zdsiitieuvcíi smii-iu po bí
lých balvnny pobitých kopcích
Divi l jsem m oknem jiik se p!í'í
— ještě jsem jasné děl pruh mu
ěálovitýeh umrzlých luk p:ik mi
zely — zmizel hřbitůvek u iln ue
— zmizela hnědá sněhem poháze
ná rákoshia na rybuíci — pole za
hrady — a již bvla kolem samá
šedivá mUia
Odstoupil jsem od okna a zato
piv v železném bubínku svého po
kojma usedl -jsem na kun tepr
ve nedávno přišel jsem do malého
města nad k řepkou ještě Chrudim
kou abych pracoval před školský
mi lavicemi z nichž usmívaly se
na mne zdravé tváře pohorskýeh
dítek Dívalv se na mne vždv tak
iipnmre
o ccju jsem sní
val mnoho se rozprchlo jako rů
žové horské mlhy za ranního svitu
slunečného ale ty dětské úsměvy
vždy mi zůstaly
Sodě v dumáeh svých slyše!
jsem tiché kroky po dřevěných
schodech na dvíře někdo zlehka
zaklepal Věděl jsem kdo přichá
zí: bvl to každodenní host na čer
nou hodinku můj dmnáeí krejčí
Strnádek Vplížil se do pokojíka
dří sotva pootevřev Byl to muž
velký ale suchý v půli prohnutý
a při chůzi jako by so houpal Ob
ličeje byl hezvousého hubeného
nos měl hodně dlouhý oči malé
žhavé: úzké a vráskovité čelo le
movaly krátké hladce přičísnuté
šediny: uši mu poněkud odstávaly
dome cnodd jen ve vestě y-7
nikdy nebyla zapjata na dlouhých
rukou klátily se široké rukávy
končící uzkym límečkem prsty
měl dlouhé suché silně kloubnaíé
jak u krejčích bývá
Pozdraviv podával tni knihu
kterou jsem mu přede dvěma dny
zapůjčil bvl to llálkův Konic
it bvl velikv čte
Synáde
diant
nář večer po práci když kolem
něho všecko jii chrápalo sedal
nad knihou Knihy sháněl kď-
mohl přečetl eo dostal do rukv
Teď měl moji knihovničku v prá
dle Podávaje mi knihu klepa1
na ni kloubem prostředního prstu
a pravil: '"To je kniha výborní
dobrá jsou v ní řeči jedna rozkoš
Povídal jsem ráno ženě kdybyci
neměl již" tak zapomenutou hlavu
že bych se aspoň některým tvm ře
čem naučil z paměti
Potom usedl si naproti mně na
židliei a v šeru jsme si povídali
Toho večera vypravoval mi o Hav
líčkově slavnosti v Borové Ten
kráte nebylo ještě dráhy přes Ně
mecký Brod ku Praze všichni
pražští vlastenci již slavnosti se
sáčastnili z Pardubic jeli zdejším
městečkem zde na sále obědvali
Strnádek vypravoval jak se tam
tenkráte vplížil aby je viděl Před
stavoval jsem si ho jak stál někde
v koutku u dveří a malýma očka
ma prohlížel si předňkladně své
miláčky o kterých ovšem prve jen
čítal v novinách Všecky mi je vy
podobnil Bylo iiii při té jeho řeči
opravdu blaze
Hovořili jsme hezkou chvíli —
Když pak jsem rozsvěeel~povída)
mi Strnádek: "Mám k vám pane
učiteli prosbu Moje žena má ta
dy kamarádku výměnkářku Pa-
řízkovou snad ji znáte? Maličká
šedivá nosí loktušku červené kvě
tovanou vlněnou sukni modře a
černě pruhovanou"
"Ne neznám jí" odpověděl
jsem
"No nic nedělá je to žena vý
borně dobrá hodnÁ přátelská ale
má na tom světě málo radosti Muž
je divný krufák zkusila s nín
mnoho teď json oba na výminku
Má čtyři hochy jeden je na živno
sti doma tři jsou ve světe prvý je
truhlářem ve Vídni druhý zámeč
ničí v Olomouci a třetí vojákuje v
Praze Má je tuze v lásce a ráda
jim posílá psaní — Ale muž jí to
nenapít sama sotva něco starou
literou svede a tak mne prosila
kdybyste byl tak doTrý a napsal jí
pěkdy to psaní Já se víme taky
r písmu vyznám ale trvalo by mi
to dlouho než bych to sesadil A
bych řekl pravdu Pařízková říka
la vlastně mojí staré aby se u vás
přimluvila — moj žena je dobrá
zkušená osoba ale před pány
hrozně ostvehsvá nesla bv "m za
eelý svět" Při té dlouhé a důklad
né řeči Strnádek neustále přešla
poval a se pohoupával Připadalo
mi jakoby se mu dlouhé suché tě
na tenkých nohách stále třáslo
''Ať jenom Pařízková přijde"
řekl jsem
Potom mi Strnádek říkal mám
li ještě něco od toho pana llálka
a když podal jsem mu svazek Ti
povídek odáoural se potichu jako
byl přišel
Strnádek měl syna který byl
nuzném meste samostatnvm nu
strom a kolikráte říkal aby ote
již toho píchání nechal a s matkou
k němu se přistěhoval ale kdež by
byli staroši opustili své starodáv
jié hnízdečko! Měli doma dva
vnoučky a mládli při jejich smí
i-liu a šveholu
Druhého uue odpoledne sta
jsem opět u okna pohlížeje na za
chumelené lesy na osyky při hřbí
tňvku na jejichž štíhlých sklon
nýeh větvích houpaly se všelijak
utvořené chuchvalce zmrzlého sně
u Nad bílými poli poletovil
hejna havranův a vran
V lom vrzly dvéře a stařenka
Pařízková stála přede mnou Byla
to babička malá přihnutá obliče
je plného vrásek ale úsměvného
očí malých laskavých Prosivělé
na strany po skráních pročísnuté
vlasy pokryty byly šedou květo
vanou loictusKou Lsnnvrla so
fiázlivě jakoby se nadála že ji
odbudu Plaše rozhlédnuvši se po
pokojíku prosila bych se nchně
val že se ke mně opovažuje Pra
vila: "Mám děti jsou roztrouše
ny po světě a ráda bych jim psala
Sama sotva litery na slovo sesadím
a dobrých přátel kteří by m: to
napsali a nepověděli o tom ne
mám"
Usadiv ji ke stolu sedl jsem na
proti ní Matička pozorně rozba
lila svůj šátek a podala mi listov
ní papír se třemi oznámkovaný
mi obálkami Tenké papíry byvše
i kupce stočeny do šátku notně
e pomačkaly stařenka starostli
vě se na mne podívala jako by se
ptala bude-li to k potřebě
"Těchhle užiju sám" řekl jsem
mně dobře se hodí a na vaše
psaní dáme papír jiný"
Usmála se vděčně a hovořila:
Toníka mám ve Vídni Václava
Olomouci a nejmladšího Vojtí
ška vojákem v Praze Všem bych
ráda několik slov napsala tuze se
mi po nich stýská' odlehčím si Už
nemám ubohá výminkářka na
větě než ty děti Nevede se jim
právě lěch pár arrošů pretence jim
málo pomohlo nevěsty byly s ho
lýma rukama Proto se f atik roz
hněval nehlásí se k nim tuze ale
já loho nedovedu srdce mi nedá
Ráda bych se k nim alespoň jed
lou podívala abych to jejich ho
podářství spatřila ale nemohu na
to pomysliti mámf jen ten výmě
nek kravku trochu brambor a ži-
dvě stovky které nám zůstaly
nechávám na pohřeib aby s námi
neměli útrat"
Stařenka se zamlčela Diva"
jsem se na tu její upřímnou tvář
a zdálo se mi že slyším tlukot srd
ce jejího ustaraného ale láskou
mladého
Nebudete se fedy na mne hně
vali?"
""Proč bych se hněval? Mám ta
ké maminku jste jí trochu podob
na!"
Usmála se "To věřím my sta
ročesky Jsme všecky stejný"
Namočil jsem péro
"Nejprve teda Vojtíškovi'"
pravila stařenka Psal jsem jak
mi povídala:
Můj drahý synáčku !
Nastokráte Tě pozdravuju a lí
bám a ve dne v ntm na Tě vzpo
mínám Jen rí pořád myslím jťi-
i zdráv a vzpomeneš-li si také ně
kdy na svou starou matku Ty
Vojtíšku ani nevíš co jsem se na
plakala když jsi mi odejel Po
řád jsem čekala Tvé řádečky ale
Ty jsi snad na mne zapomněl Po
tom si zuně myslím že bys mne
přece tak neopustil Tuhle na M"a-
tiPku boží tomu byl rok eo jsi
odejel a ježtž ani slova jsi mi ne
napsal a druzí bratři také ne A
tak ani nevím jsi-lí zdráv Kdy-
by vSděl jaké mám ňzkotí Ne
mém na tom svět? jenom Vás a
Vy tak na mm zapomínáte Jak
se Ti mfij hochu ve vojanem
stavu stále vedet Mní se vede po
řád fitejn? tatínek j eo den mr-
neraohu až t té wojny přřjdeá :
snad mi přece Pán Bůh dá že se
toho dočkám n kdybych se nedo
čkala padesát zlatých z toho eo
ještě mám bude Tvých Jenom Tě
prosím abysí se Boba nespouštěl
a nám brzy psal Starý Solnička
edle nás co chodil každý rok di
Vambeřie letos tom umřel
Tisíckrát Té líbá Tvá věrná
matka Barbora Pařízková
Přečetl jsem hlasitě co jsem dl?
stařeně iny nápovědi napsal Při
kyvovala hlavou oči měla za slze
li v Chvilku hylo pak v iiziie un-
ně licho staruška seděla hlavu
majíc sklopenu ruce v klíně se
pjaty Po té se ozvala : "Nebude-!
te-li se tedy hněvali budeme psáti
áclavovi
Psali
jsme :
Drahé děti!
tak
Je mi tuze divno že mi
I 1 1 Xt
uoiino nepíšete snad na as rjin
Bůh neopustil nějakou nemoc'
Báno i v noci vídám k andělu
strážci aby as oba i ty Vaše ucti
hrániti ráčil Ani těch vnoučá
tek ještě neznám a nevím nevím
zdali je přec ještě uvidím Že
jsem tak daleko i ta jména si ple
tu když na Vás na všecky myslím
protože Toník má dvě a V v také
Ivě a každému říkáte jinak a žád
ného jsem neviděla Vždvkv si
v mysli na ně volám a rozprávím
nimi a tak se domnívám že bych
je hned poznala Myslím si že
jsou jako Vy jste byli když jstf
byli malí Víš jak jsi nosil fy lá-
masové pruhované kalhotky a če
pici po tafínkoii ' Tak Tě v duchu
a st o vídám Náš hospodář má
take dve asicka a liarusku ta
je po mně a má mě také radši Vá
ša je někdy trochu kakalus Kdy-
ych tu ty Vaše' děti měla přece
bych jim někdy ten preelík při
nesla když si sběhnu do kostela
Tak jim posílám alespoň pár sliv
u souseda Solničky sušili a dali mi
jich da klína Nějakou bramboru
bych Vám' taky poslala ale nemě-
a bych od nich Prosím Vás jen
mi oba brzy pište J)očkám-li se
toho aby mi ti moji vnučkové ta-
é nějaký řádeček napsali! Tek
bych si přece s nimi promluvila
'en aby jim dal Pán Bůh dar du
ha svatého aby Vájn byli k ra-
losti a aby nestonali Posílám
jim hubiček co je na nebi hvězdi-
ck a nastolíme as všecky po
zdravuje a líbá
Vaše věrná matka Tliabička
Téměř takový dopis napsali
jsme take třetímu lonikovi ve
Vídni
"Kdy budete posílati ty slívy?"
ptal jsem se
'Nechala jsem je dole u Str-
nádka zabalí mi je pošleme je
med" odpověděla
"Ale dopisy můžete tedy dáti
o balíčků a obálek ušetříte si na
po druhé"
"Opravdu opravdu jsem již
tak zapomětlivá ani mi to nepři
padlo"
Zalepil jsem list Vojtíškovi za
pečetil a nadepsal Stařenka vza-
a listy do třesoucí se dlaně "Ani
nevím jak nveh varn podelcnva-
a!" pravila a dívala se mi do očí
tak vděčně a tklivě za tak nepatr
nou službičku
"Jen aby brzy přišla odpověď
paft zase přijďte" řekl jsem jí
na rozehodnou
"To to! - Pán Bůh vás tu ra
ž opatrovati a dej váni síly při
těch dětech!" pravil ještě a ti
hounee odešla
Dívaje se oknem spatřil jsem
za chvilku malou skloněnou její
postavu nesouc pod každou paží
balíček a v levici list chvátala k
poště Napadly mě rozličné žnlo-
y a statky které jsem ěetl a lý-
hal na nynější svět prázdný prý
ásky myslil jsem na ten denní
klopotný roj života a při pohledu
na dobrou babičku bylo mí tesk
no —
Za krátko potom byl tu domácí
Strnádek jako na koni PřiS"! ve
sle pohoupávaje se více než jín
dy přecházel po světniěee
"Tak jste to napsali — nu za
piaf Pán Břih Pařízková bude za
se mít několik veselejších dní po
chvalovala si jak jste jí to napsal
výborně dobře Zaplaf vám to
Kristus Ježíir hovořil
V'BM Z&SVOBMU 'i
ÉéSi i Slováci i i
Hlaste se pod volný svůj
československý
prapor
1429 So I3th Street
0íW1AHÁ9 íEBRASKA
"Jot opravdu tak nešťastna?'
ptal jsem se ho
"Nešťastna? lnu víme uešfast-
ua ale je t milá žena Cliodili
j-iiiie spolu do školy a v zimě jsme
se vesele klouzávali s kopečka u
kostela Tenkráte bývala hezoun
ká kulatá a dovádéti uměla! Ještě
dnes ji slyším jak se pěkně smá
vala Potom jsem přišel jinam do
učení pak do světa a dlouho jsm
jí ani nespatřil Ale moje stará
liyla jí dobrou přítelkyní ta ví
všecku její historii Pařízková
byla také z chudoby a přišla také
brzy dc ciziny Byla v Praze ně
kolik roku Teprve když starý ťi-
tík se doma udřel matka si pro
dceru psala Děvče přijelo a pa
ne potřcŠtilo několik mladých
srdcí najednou -Moje stará říká
že byla holěicí jako jarní řvět —
nu a jářku ženská ženskě krásy
tak hned íiopřechvídí Baruška
byla ke všem stojně přívětivá u
smívala se na všecky ale snlep ne
otevřela žádnému — jak stojí v
knihách Ale 1u nenadále nejzá
niožnější z nápadníků — víme Pa
rízek — přihlásil se důkladně a
mocně chtěl rozhodné slovo Idu
tenkráte jak si můžeme pomysli-
se domu a za krátko přived! jsem
si naši matku sem do hospodář
ství Tenkráte spatřil jsem opět
Bstmšku stavila se u nás něíkdy
Ale — ale k'l ž pak byla ta
rozmilá čiperka ta -růžovatá dív-
čiee! Jak ěbudáček scstarala! Ví
me Pa řízek býval od jakživa tro
chu urputy ale bylo -Jo s ním stá
le horší Huboval na ženu na dě
ti na sousedy na úřady na kněze
i iiajNtha huboval na celý svět
každý byl mu proti mysli Brzy
neměl v lásce nikoho kromě sebe
JSiavěl se tuze na paty a pane ono
to tndy na horách ani v lepší živ
nosti nejde!
Také k němu nikdo nepřilnul
Měli čtyři hochy tři musili tedy
do světa na řemeslo To u nás ji
nak není Odcházeli lehce nedba
li že odcházejí také od matky
Tak mi to připadá' že mají více
krve po něm Jenom nejmladší
Vojtíšek byl by rád šel do škol
ale starý zle se rozláteřil sotva že
Barušjca se mu zmínila 'Teď by!
chtěl být i páneut každý a jiný a
by se na něho dřel!' huboval Ale
ze ovi nocn přece čipernější aai
ho na kupectví
'!'' tnnl xržiAČAir irtlr mat
ti měla nebohá duše bolestní jka m(i ai nM)ilácely jí jak
chvíle Vzpírala se plakala žalo
vala ale stará matka naříkala i"
dcera vlastní štěstí zakopává a ji
bídné na stará léta polehčili ne
chce přátelé také domlouvali že
nich hartusil a vzdálený hoch Ba
runčin nepsal
Byla svatba Baruška chudinka
51a k oltáři bledá jako křída
Pak byla mladou hospodyňkou a
hleděla se do nového života vpra
viti Honila se proto z práee do
práce jen aby zapomněla Al! v
tom přišlo psaní od Pražského ho
cha Psal že si také zařídil vlast
ní živobytí že se v posledním čase
namáhal a sháněl aby mohl k Ba
runce přijití se slovem opravdo
vým aby mu tedy vědět dala kdy
by měl přijeti promluvit R matkou
lnu pane učiteli kolikráte si tak
myslívám jak asi ubožce bylo
když si to psaní přeěítala Neod
pověděla protože odpověděli ne
mohla n ni své matce se neověřila
aby w to snad přece nějak neroz
uesliK íf j? pal Ale vidíte Parí
zek psaní to přece nějek nařel
Tenkráte bylo u Přřízků první bo
ží dopuStění List hodil do cht ě
a vzdálenému hochu odepsal sám
Jářku to psaní bych ještě dnes
chtěl fsti : víme přečetl jem kní
žek pořádně ale myslím takové
paní ž tam sotva kde byloBa
ru5ka se tepn'e později mé stré
se vším svěřila Žila tiše lopotila
se a starala e jen o své děti
Brzy potom také já vrátil jsem!
zasloužila -
Pařízek šel brzo na výminek a
byl ještě rád že syna oženil tak
aby se hospodářství udrželo Odé
se ho dříve báli ale teď nedbal naň
nikdo ba smáli sc mu leckdy do
očí Huboval ještě více ale jen
pro sebe nebo před ženou věděl
že není již ničím že nikdo na jeho
slova již nedá Tenhle mladý ví
me je ku podivu lakota a dostal
také přináležející ženu k sobě —
Nejhůře je na tom stará matka ta
je při všem nevinna a zkouší nej
více — Ale ale jak jsem se tu
ale tak! Ani nevíte milý pane
co já zkusím! Budete tedy tak do
brý a napíšete mi zase odpovědi?"
Opět poěafi jsme psáti nejmlad
šímu: Xcjmiicjší synáčku!
Tvé psaní jsem obdržela a tuze
jsem se potěšila že jsi tfhvála Bo
hu zdráv Snad již toho půl ro
ku přece přečkám a pTebe ' opět
spatřím Jenom když Ti dává Pán
Bůh pevné mysli snad Ti to již
uteče Milý hochu já se mám tu
ze zle! Musím se dřít i od rána
do noci a nejlutiší je žeint to již
tak nejde jako za mlada Tatí
nek je čím dále tím mrzutější ně
kdy celý svět prokleje A k tomu
ke všemu oba hoši najednou si
vzpomněli a v posledním psaní
nám vyčítají že jsme je odbyli
hůře než hospodáře doma Tatí
nek obě psaní hodil do kamen a
povídal fa vícekráte nechce od
nich viděti řádky Nesmějí mu
prý na oči Hochu zlatý co já
tak vytrpím ! Víš dobře jak jsem
se lopotila když jste byli na uče
ní abychom to hospodářství udr
želi Hospodář má z Vás nejvíce
to je pravda ale to je tím že vy-
ženil Ten výminek je dítě trp
ká kůrka Kdybychom si některý
len chtěli kapku ndpočiuouti
hned je zle Ondy byl tatínek v
Chrudimi na trhu aby si koupil
boty Přišel domů trochu později
a musil buditi Kde pak taková
oiesta Hospodyně mu otvírala
když jí dával dobrou noc neod
pověděla a sotva zašel do naší
předsíňky povídala : Celý den se
toulá a večer ještě nedá spáti! Ta
tínek vletěl do naší světničky
praštil uzlíkem a hnal se nad po
stel pro dvojku Ale v tom uviď"!
jmě chyslala jsem se již ke spánku
a modlila jsem se na zemi u po
stele Slyšela jsem hospodyni ven-
rozpovídal — a doma čeká tolik jku a jHk jwn) te(f tatínka spatřila
prače! dodal Mrnaocn a noncm hn4ti m po „voj™ vyskočila jsem
c odhoupal
Stařenku Pařízkovou spatřil
jsem pak leda někdy nad tlustým
kruchty skloněnou nad tlustým
Ncbeklíčem Za koho se modlila
Za koho jiného než za své děti!
Až h prvým jiřem opět mě na
vštívila Omluvivši se že mne
as přišla potrápit vytáhla z hlu
boké kapsy staré sukně své šátek
pečlivě za vázaný a z něho vynda
la hrf papírů Byly to listy všech
tří íynu nedávno došlé Dala mi
je přečísli a pravila: "Bylo u nás
zle starý byl zlostí bez sebe Co
i ti dva sterší tak najednou vzpo
mněli Že prý jsme je odstrčili ~
můj ty Bůže na venku kdvž je
vW dětí to jinak nejde Jerlen
dostane hospodářství druzí jdou
na řemeslo ano kdyby byl kapi
tál aby se vžiehni mohli zakoupit
a třásla se jako suchý list To ho
zarazilo snad mu mne přece bylo
líto když uviděl méstaré ruce
jak se spínají a třesou Nepro
mluvil již a ulehl Takové já mám
dítě živobytí! A Ty mi tak malou
čko píšeš! Uvidím Tě na tom
ívětě ještě jednou? Kdyby ni i
Pán Bůh dal abys Ty mi očí za
tlačil Ale jak bude potom Tobě?
O druhých již přeee vím jak to s
nimi je ale Ty jsi ještě sám pro
to mám o Tebe největší starost
Piš mí brzy Vojtíšku a hodně
mnoho Pán Bůh Tě' opatruj a
zachovej ode ví"bo zlého Tuhlo
se mi o Tobě zdálo Z jsem si Tě
nesla v nf5i n nole a zrovna jsem
Vyjela j-k ji tam výkal Ty Ča
sy jsftt již dávno pryč Líbá Tě
nastokráte Tvá věrná matka
(Pokrajování)
1
n 1
1
í
V