ČÁST REDAKČNÍ
EDITORIAL SECTION
P O &
:RO
Iv
Dne 24 ČERVENCE 1913
V oznamovíoí výsiodelc pRttf
Zkoste "POKRÓK"nejdfíTct
In Advcrtisment Results Count
Try "POKROK" Firít
ALBÁNIE — ZEME KRVE A ZÁHAD
OBNOVENÍ bojů na Balkáně
' mezi spojenci n rakouskými
sbory na horách Albánie a mož
nost že Albánie vyji z těchto bo-
jit jako osvobozený národ jenž se
postí VÍ po llúli spojt-liCŮ přivádí
tuto téměř zapomenutou zemi po
znovu do popředí a obnovuju zá
jem o podivuj' u z relé Evropy
nejméně známý národ
Anglický cestovatel Oibbom ve
své kntee o Albánii kterou vydal
před sto roky psal o "Zemi jež
je v dohledu Itálie přes to však
íitné zna mé než nitro Amerik v"
A téměř totéž může býti řečeno
dnes neboť tato hornatá Země po
dél východního pobřeží moie A~
driatiekého do dnešního dne ne
byla náležitě vědecky prozkoumá
na S ohledem na svoji polodivokost
a nepřístupnost na obtíže jazyko
vé na nedůvěřivost k cizincům
horských plemen a tlupy lupičů
které v horáe)) doposud řádí má
lo cestovateii odvážilo se do této
země v posledních letech aby vý
zkumy svými zvýšili znalost zají
mavého obyvatelstva této země
V diplomaticích zemích mlu
vilo se o této zemi mnoho po vál
ce balkánské v roce 1912 kdy ra
kouská diplomacie trvala na tom
že musí se jí dostati samostatno
sti A skutečně země fato po ně
jakou dobu byla samosprávným
státem ale brzo upadla v úplnou
anarchii až posléze shledala se ob
klíčenu vírem světové války jejíž
vlny bily do její břehů a přehna
ly se přes ni zanechavše smrt
hlad a zkázu ve svých stopách
Již samotné hranice tělo země
lze těžko naznaéiti Když otázka
Albánie v roce 1912 hrozila státi
se vábeným mračnem konferen
ce evropských velmocí známá ja
ko londýnská vyslaneeká konfe
rence byla svolána a na této do
šlo k dohodě o osamostatnění' této
země Zvláštní komise byla usta
novena aby vyznačila a vyjedná
vala o pomezí ale jenom předběž
né dohdy bylo docíleno ohledně
hranic Xeodvislost Albánie by
la prohlášena ve Valoně dt
listopadu roku 1912 a prozatímní
vláda byla utvořena poj vůdcov
stvím Ismaila 'Komatu Bej''"
Londýnská konference uznala
autonomii nového státu a navrhla
aby evropský princ byl jmenován
k její správě Kníže Vilém z Wic
dfi byl zvolen dohodou velmocí
pro tento úřad a přijal korunu no
vého národa od deputace' Albán
ců dne 21' února roku 1914 Nové
mu panovníku dostalo se titulu
"Mpret" což v albanštině zname
ná konstitučního krále Vilém ale
na trůnu albánském se dlouho ne
udržel a již koncem oerveněe ro
ku 1914 s celým svým kabinetem
opustil zemi shledav další pobyt
v ní nemožným
Po té učiněn byrpokus Essa
dom Pašou týmž který nyní jest
'velitelem malé albánské armády
bojující poroku spojenců o u
tvoření vlády vojenskV a udržová
ní samosprávy země ale pokus je
ho selhal Albánie nemá vlády ne
ví komu patří a je dnes pouze zá
pasištěrn válčících národností
' Podle jména Albánie je noodvi
slým knížectvím v západní části
poloostrova Balkánského rozklá
dajícím se podél Adriatického mo
ře od Černé Hory k fíecku a od
děleným od Srbska hlavně řekou
Dřinou a jezerem Oohrida V mi
nulosti pod označením Albánie ne
vyrozumívaly turecké vilajety Ja
nína Monastýr Skádr a část Ko
sova Ze starožitné Tllyrie zaují
má většinu Epiru a části Mace
donie Známý válečník starověku
Alexandr Veliký narodil se v hra
nicích staré Albánie z kmene je
hož potomej doposud bydlí v ho
rách Jazyk albánský má illyrský zá
klad ale je v něm plno živlů ci
zích slovanských řeckých a hla
vně románských Pokud literatu
ry se týče Albánie je nejopozdi
lejší ze všech evropských národ
ností Jakkoliv Albánci mají pěk
né národní zpěvy báje a prúpo
vfdí malý pokrok učinili v ná
rodní literatuře VětSino knih vy
dávaných v albánském jazyku je
obsahu náboženského -
Albánie je zemí kmenových tra
dic zemí bojovníků kde zákon
pomsty vládl po celá ataletí — V
vodní vlast tak zvaní vendetty -
ale jinak Albánci jsou svobody
rnilovnými lidmi a jho cizince po
vždy těžce nesli
" Jsouce polo mohamedány a pó
lo křesťany Albánci neuznávají
ani křesťanského ani mohamedán
ského zákoníku pokud majetko
vého práva nad půdou se týče —
Jejich kmenové vztahy podobají
se značné oněm Skotských horalů
za dnů Sluartň a jejich zákoník
je podobný oněm jaké za stará u
znávány byly mezi horaly v Kcn
tueky a Tcnnessee Byl to nepsa
ný zákoník jakkoliv jeho jedno
tlivá opatřeuí byla dobře defino
vána a zván byl zákoníkem Du
kaginovým po knížeti který dlou
ho vládl nad jistými částmi Alba
nie Jedním z hlavních opatření
jeho byla krevní msta krviua Zá
koník tento předpisuje jasně že
krví dlužno zaplatiti za krev a
Albami plnili zákoník aspoň v
tomto ohledu do poslední litery
Nikdo nemůže ani přibližně 'na
značiti jak ' mnoho stalo se jich
obětí krevní msty ale jsou lidé
kteíí prohlašují že hory albán
ské jsou prosáklé krví a že ne
bylo dne aby nebyla tu či onde
prolita Krevní msta byla v zemi
této svrchovaným zákonem jenž
procházel % otce na syna Stal-li
se' otec obětí krevní msty syn nu
cen byl jej pomstiti a praví se
že ncuí příkladu aby opomněl vy
konali svoji povinnost
Žena je respektována nejenom
zákoníkem ale i v životě Albán
ců Csmrtí-li muž ženu jedná se
nejenom o hanebný čin ale oua
jeho rodina musí zaplatiti za to
dvěma životy' — a pravidelně za
platí Albánci jsou národem váleční
ku — ženy stejně jako muži Bě
hem války v roce 1912 albánské
ženy podílely se na bojích proti
Srbům proti nimž Albánci byli
poštváni Rakušany Albánští ná
čelníci potrpí si nejenom na pestré
vystrojení ale i na důkladné vy
zbrojení Některý z nich podobá
se živoucímu arsenálu Takový
albánský náčelník vyhlíží jako po
stava 7( opery Nicméně dovede
znamenitě používati všech váleč
ných nástrojů které s sebou no-
Albánci považují se za potom
ky prvních vystěhovavších se A
ryjců a jejich země byla sídlem
iiejsfarSí oivilisace evropské —
předcházející onu Kecka o tisíci
letí Albánci zachovali si na do
bu dnešní jisté varianty homor
ských zpěvů které považují za j
diné správné verse a přes staletí
tureckého jha zachovali si jazyk
zvyky charakteristiky a lásku ku
svobodě bráníce se míšení s ostat
ními národnostmi'
Národním hrdinou jejich je Ji
ří Castriota čili Skandcrbeg kt
rý ve století patnáctém porazil
třiadvacet ottomanských armád
z nichž ně Které řízeny bvly sultá
nem osobně jakkoliv na konec
byl přemožen přesilou nepřátel a
přinucen přijmout! turecké jho v
roCf 1478
fzemí více méně čistě albánské
rná asi tyto meze: na sever cáru
od Baru (Antivari) nyní černo
horského přes Skaderské jeVro
dle bývalé hranice turecké ke
flusinji a odtud na Peč na vý
chod čárá od Peče přes Prizren k
ňar-Planině a podél hřebene těch
to hor až k městu Dibřc odtud
dle západní obruby doliny hořej
šího Černého Primu dle západní
ho pobřeží Ochridského jezera a
skrze smíšenou krajinu okolo
(ijordže k pramenům Devolti: na
jih fára od těchto pramenů přes
města Ljaskoviki a Ar&vrok astro
k moři u Chimary
Rozptýlené osady sahají však
daleko přes tyto meze Albánci se
dí mezi Srby v hornatinách nad
horním Limem a Ibrciu až k Sje
ničí u Novému Pazaru v poříčí
Bílého Drimu na rozvodí mezi ním
a Kosovým polom a odtud na vý
chod ňž k staré hranici království
Srbského Před rokem 1877 sídla
jejich sahala ještě dále na východ
až k Prokupji Leskovei a Vran
ji ba i za Vranju do doliny Ma
Mirioc přítoku Moravy pod troj
mezíni Bulharska (srbska a Ture
cka tle ve válce Albánci od Sr
bův odtud vypuzení Rovněž mají
osazena Cmu Goru (Kars-da'}
mezi prameny Bulharské Moravy
a Vardartm V západní Makedo
nii sedí mezí Bulhary po horách
okolo kostliny Tetovské it Prile
pa Krušova Ochridu a okolo
Prespanského jezera V Epiru jde
pás smířeného obyvatelstva albán
ského (a to mohamedáaského) i
řeckého na přímoří naprotj ostro
vu Korfíi až za ústí Mavropota
jtiiit jedním lalokem zasahuje blí
zko k Janině
Pocit všech Albánců odhaduje
c na více než na milliou
Jednotného typu albánského ne
ní Aibanei jsou nejvíce postavy
I malé elastické tváře častěji ne
pěkné s výrazem čilým energic
kým Nápadná jet jejich malá
brada často se vyskytují ostré
nosy Hnědé vlasy a světlé oi ma
jí převahu nad černými Povaha
jejich jest prvobytná s velikou
diáždivrstí a ryohdým přechodem
ňťfektův od smíchu k -zuřivému
hněvu a naopak Rozjařt-ni býva
jí svévolní a divocí jako dravci
Nikde v Evropě se nevěří tak v
nřknutí jako n těchto nedůvěři
vých horalův Albánec jak svrchu
pověděno jest rozený bojovník
Jako sluha a strážce je věrný Ce
stovatelé chválí jejich pohostin
nost ale s úžasem popisují roz
květ pěstního práva jmenovitě
po celé severní Albánii Toť jedi
ný kraj v Evropě kde podnes ži
je krvavá msta (albánsky džak)
trvající no celá -pokolení se všelui
pravidly mslění a smiřování S ni
souvisí i pobratimst vo rozšířené
u všech národů poloostrova sva
zek zavazující ku vzájemné ochra
ně a pomstě V tancích a písních
jeví se větší život nežli u soused-
nich národů Dříve se nosívaly če
pice černé nebo bdě jakéž nosí
ještě Miredité ale zvolna se roz
šířil nízký červený ícs s velikým
koketně přemítaným třapcem—--Hlavu
si holí docela nebo jen z
polovice nechávajíce na zadním
temeni dlouhý vlas holí se i ve
tváři až na dlouhé račí kníry
Ostatní oděv horalův je prostý vl
něný nejvíce bez 'košile známý
je výrok cestovatele (insobaeha(
že každv Dukadžin má ručnici a
ie žádny košili Albánskou zvlášt
ností jsou huňaté krátké černé
svrehníky bez rukávů které se
oblékají z dola jako košile Na se
veru se prve nosívaly přiléhající
bílé nohavice s černými šňůrami
Z Epiru ho silně rozšířila ťustanel
la bílá sukně pečlivě do záhybů
upravená která od pasu sahá ke
kolenům a ovšem u prostých ba--šibozukův
a lodníků nevypadá
tak skvěle jako u vylesf eúcho ná
čelníka nebo měšťana Co do spo
lečenského ústrojí v Albánii exi
stuje šlechtu dědičné rody náčel
níků plcmenna severu a beů na
jihu z nichž vyšli mnozí turečtí
pašové Ženy jsou oděny v šat vel
mi pestrý a tak nosívají zbraň
na nich spočívá největší tíha do
mácí práce ať u pastýře nebo u
rolníka Osady jsou fiejyíce vel
mi rozptýleny v jednotlivé dvor
ce nebo skupinf jich Na vsích a
po městech mohovitější lidé bydlí
ve čtverhranných věžích někdy
čtyřpatrových i k obraně zaříze
ných jaké se spatřují též po Ma
kedonii v Iícrceprovíně ha i v Bo
ce Kotorské
leženi jo veseleji a rozléhá se ra
dostný zpěv A po tabáku touží
nejenom naši vojáci ale - vojáci
všech armád na světě 'Vojna a
taUk j ou věci jež nedají se boz
sebe mysliti a bude tomu tak ať
už 'jakkoliv nad tiiu spínají ruce
néijteré naše orpramiuice které
kouření považují za něco náram
né škodlivého nro zdraví a mravy
vojáka
Tahák je něco nerozlučného s
vojákem íme na přiklad ze v
této zemi ' v pravlasti kouření
nalezeny vie staletých vykopáv
kách mezi karakteristickými kul
turními předměty zvláště také -—
dýmky a některé z nich zrobeny
-- zvláště náěelnické — z po
svátné hlíny I)'mka nescházela
při uzavírání smluv a přátelství
"Kouřili dýmku míru" v něký-m
znamenalo trvalé přátelství
Voják bez tabáku to je aby se
tak řeklo poloviční voják Po
řádný voják rád si zakouří ať v
kasárnách nu pohodlném kaval-
Jci ať na pochodu či v ležení Ba
! vypravuje se o mnohých vojá
íeíeli že uprostřed nejprudší střel
j by kouřili klidně z dýmek K roz
I šíření kouření přispěli jak už ře
jčeiio zejména v 17 století snad
I nejvíce vojáci Pro vysoký' zisk
! který plynul z tabákového mono
! palu zaváděl francouzský král
j Ludvík XIII ve%vojště tabák jak
jjen kde mohl téměř nucené jak
ikoli ho lékaři před tím varovali
j tvrdíce že "kouřením tabáku
zčernají mozky bojovníků jako
noe" Zdá se však že tyto vý
' si raby byly přehnány naopak se
'tvrdí že prý kouření tabáku pří
I znivé působilo na udatnost vojá
iků kteří prý byli po požiti tabá
kového kouře přímo posedlí zuři
vosti a přeplném silou Ludvik
XIV opatřil každého vojáka ku
řáckým náčiním a zrovna tak ob
jevovali se s dýmkou vojáci v
Holandsku na jehož půdě kuřá
cká vášeň nejdříve a nejpevněji
stanula svou nohou Fajfčicka v
Holandsku vůbec měla od prvo
počátku do dnes své domovské
právo a byla velmi oblíbena —
Francouzští a holandští vojáci ta
ké roznesli kuřáctví za třicetileté
války A) Německa - Kronikář
Raiuer o tom vypravuje: Od oka
mžiku kdy poznali íábák vojáci
němečtí šířil se zvyk kouření tou
měrou že pomalu nebylo selského
obydlí kde by nebyla dýmka ~rr
Kouřili ho žvýkali šňupali tak
že se člověk diví že si ho necpali
ještě do uší
Tak starý kronikář Nejhmata
telnějším dokladem toho že do
brý voják a dobrá dýmka tabáku
patří k sobě byl vlastní zaklada
tel dnešní moci pruské "král-vo-ják"
Bedřich Vilém 1 se svým
starým "dýmkový™ kolegiem"
VOJÁCI A TABÁK
O iiie tak snažně nežádají vojá
ci na frontě jako o tabák "Do
bře se nám vede jsme dobré m'
sli ale trochu tabáku nám pošle
te ten nám tu schází" pravidel
ně sdělují ve svých dopisech A
jakmile od některé soucitné duše
fa hák přijde hned ve vojenském
Jeho syn Bedřich Veliký" je zá
stupcem nebo snad dokonce i
tvůrcem nové mody ve vojsku —
totiž šiíupání jemného tabáku
které tehda bylo "nóbl" Velký'
Fric byl sám náruživý šňupák a
když zemřel zanechal originelní
sbírku neméně než 90 tabatěrek
Šoupání a elegantní tabatěrka pa
tří vůbec ku karakteristiekým
znakům elegantního rokoka íllá
saliť totiž lékaři tehda "šnupárií
že bystří rozum a čistí mozek"
Také doutníky hrají svou roli
ve válečné historii Princ Bcd
řich Karel byl parádní kuřák
ANGLIČTÍ VOJÁCI NA ITALSKÉ FRONTÉ
Skupina anglických vojáku běheai odpočinku na bitevní frontě
v Jíalii Vidíme je usmívající se v dobře krytém zákopu a nehrozí
jim očividně žádné nebezpečí nehoř tři z nich vylezlí si až na stře
chu výkopu
který si liboval ve vypouštění
známých řetžzových koleček To
činil i za bitvy Tnké Bismark a
Moltke byli přáteli dobrého dout
níku Říšský kancléř rád vyprá
věl o onom pamětihodném oka
mžiku v bitvě u Králové Hradce
Byla známá kritická chvíle této
bitvy o polednáeli generální Stáh
pruský s velkým nepokojem hle
dal stopy blíží-li se kořunní princ
se svou armádou Jen Moltke za
chovával dřívější klid tahy jeho
tváře byly jako dříve nie nepo
vídaly Aby něco z něho "vytá
hl" sáhl Bismark k psychologi
cky jemnému prostředku Nabídl
mu své pouzdro s doutníky ve
kterém byly jen dva poslední
doutníky Jeden velmi jemný
druhý špatnější Když Moltke
pak chladně se usmívaje po peč
livém ohledání zvolil doutník le
pší považoval to Bismark za do
bré znamení Moltke měl o tomto
způsobu vyzvídání své mínění A
le král Vilém pravil: "Musí to
stát dobře'-- Moltke kouří!"
A tak by se mohla uvésti spou
sta příkladu jak vojín a tabák
jsou si blízcí ať už jsou to vojáci
prostí ať důstojníci a generálové
A nekouří-li aspoň žvýkají jako
na př námořníci Největší a nej
slavnější ze všech vojáku Napo
leon sice nekouřil ale požíval ta
báku aspoň v jiné formě je zná-
tu dosti V častých válkách bý
valo hojně poraněných a když se
právě válka nevedla pořádány
byly rytířské hry při nichž ča
sto šlo také "do krve"
Dle ustálených zvyků patřilo ve
středověku k dobrému tonu aby
si ctný rytíž z utržených ran nic
nedělal Ale přece všechnu sta
tečnost ve snášení ran nahlédli
časem rj'tíři že je nutno aby si
rány zahojili již z toho důvodu
aby nebyli mrzáky boje neschop
nými Jaké však bylo toto léčení
ukazují dále uvedené příklady z
nichž poznáváme že takový rytíř
musel míti přímo příslovečnou
' ' koňskou nátiťu ' ' aby takové
léčení vydržel
Tak na př u řádu německého v
pošlo vici XV století znám byl ja
kýsi rytíř jménem Jindřich z Pols
prundtu jako znamenitý ranho
jič Vyléčil prý asi 4000 lidí Dle
současné zprávy byla jeho lékař
ská praxe takováto: Když krev
"tekla jako z pumpy" zavázal
ránu bavlnou namočenou do vo
dy v níž byla uvařena čemeřice
Potom dal na ránu třísku a po
kryl všecko náplastí z bílku a lnu
Cvážíme-li že šlo tu hlavně o za
bránění choroboplodných zárod
ků bylo počínání středověkého
rytíře ještě celkem dosti rozumné
Ale učený rytíř nebyl by používal
takové úcty kdyby jeho lékař-
mo že silnětšňupal Napoleonova i ská praxe omezovala se pouze na
tabatěrka má stejný nárok na ne-j onen obvaz a náplast Aby došel
smrtelnost jako Bluecherova i náležitého respektu u středově
dýmka Ze všeho co tu livedeno j kýeh lidí k tomu bylo potřebí je
ště tajemných kumštu Proto ry
je jasno: vojna a lanaK jsou ave
věci které těžko si představit!
jednu bez druhé
VÁLEČNÉ EANHOJIČSTVÍ
V MINULOSTI A DNES
Může-li cos aspoň částečně ukli
dniti obecenstvo vzrušené udá
lostmi válečnými a nekonečnými
seznamy padlých a raněných je
to okolnost jak píše jeden list z
válečné oblasti že nynější stav [leptá vý mi jako vápnem
lékařství a především chirurgie je
na takové výši o jaké se dřívěj
ším dobám ani nezdálo Jestliže
v minulých stoletích zbraně byly
neílokonalé nebyla tím zranění
méně nebezpečná neboť nebylo
zase řádného léčení tehdejší me
dicína byla spíše pověrou nežli
lékařstvím jak o tom svědčí dlou
há řada přímo kuriosníeh histori
ckých dokladů Ba stará medici-'
na je až na některé čestné výjim
ky skoro samá kuriosita a ve stře
dověku byl patrně "následkem lé
čebných úspěchů stav lékařský v
tak malé cti že počátkem XIII
století zapověděl papež Honorius
duchovním zabývati se lékař
stvím poněvadž je považoval za
pouhé nuističkářství A na die
eesální synodě ve Wuerzburku
koncem XIII století bylo ducho
vním zakázáno nejen zabývati se
ranhojiěstvím ale také jim bylo
výslovně zapovězeno aby byli jen
přítomni při chirurgické operaci
Ranhojiěství bylo jakýmsi za
městnáním nečestným — - vždyť
ještě r 141 b odbyta jedna univer
sita chirurga jenž hlásil se k hod
nosti doktorské jako nestydaté
ho člověka Teprve r 1456 byl
povýšen jeden lékař za doktora
chirurgie avšak jakási přřhana
lpěla na příslušnících tohoto sta
vu ještě dlouho Toho dokladem
jest že ještě císař Rudolf II mu
sil r 1577 výslovně prohlašovati
že ranlékaři jsou lidé čestní
Operativní výkony amputace a
pod bvlv ve středověku věci tak
tíř užíval ještě četných jiných
prostředků takže jeh laboratoř
podobala se pravé ěarodějnické
kuchyni Byly tam různé nepěk
né věci z nichž jmenujeme jen
plesnivinu z umrlčích hlav a zná
mý středověký medikament' zva-#
ný "dračí krev"
liány byly ve středověku také
často vypalovány A to nejen
žhavým-železem ale také látkami
vitrio-
lem a dokonce arsenikem Lze si
snadno představiti jak bjdo te
hdejším raněným z takového lé
čení zdrávo
Středověká medicína nebyla
všaksuchá a střízlivá věda! Po
třebovala nejen jakého čarodějni
ekého nimbu ale také nechybělo
oslav básniekých ke chvále lékař
ské vědy Tehdejší ranhojiči mě
li ostatně náramné sebevědomí
Tak nalézáme v knize Jana z Ger
štofu z r 1551 velkou sebechválu
neboť tento žák Aeskulapův vele
bí sebe sama těmito slovy: "Jsem
celý naplněn mnohým vysokým u
měním"' Tento muž slovutný jak sám
praví bjd mistr v ošetřování ran
Jaké to jeho ošetřování bylo ne
dovedeme si z jeho vylíčení do
bře představiti Především naka
pal "světýlko" do žil a obložil
ránu smíseninou ze smoljy pry
skyřice a nehašeného vápna Ne-mohl-li
se dostati k žíle přidal je
ště vitriol Když bjdo obnaženo
mnoho žil dal na to ještě bavlnu
a zapálil ji žhavým železem aby
"zacpal krev" Kolik raněný-ch
mu umřelo při tomto mučení
zpráva nepraví
Ranhojiči minulých století byli
tedy pokud jde zvláště o bolesti
při operaci docela odkázáni na
hrubou sílu "Chirurg nechť je
soucitný!" praví slavný římský
lékař Celsus "ale jen tak že má
na paměti uzdravení svého paci
enta a nedá na sebe působili jeho
křikem aby spěchal víc než jest
hrozné a riskantní ze pacienti
zaplatili to většinou životem přes 'radno anebo aby řezal méně než
to že středověcí lidé mívali ner-jje třeba Musí pracovat tak Ja
vy jako ze železa Jako příklad ko by naříkání pacientovo u něho
možno uvésti operaci na Leopol- i nevyvolávalo nejmenšího dojmu"
dovi vévodovi rakouském r 1194 j Tehdy si así mnohý člověk pomy
' Tento vévoda byl 26 prosince ! slil to co řekl římský vojevůdce
1194 při jakémsi rytířském cviče- j Marius který si dal na jedné no
ní shozen s koně a zlomil si tak ze operovat křečové žíly a pak
nešťastně nohu že tříska kostí i když lékař chtěl operovat také
vyčnívala z kůže Přivolaní léka- i druhou nohu prohlásil: "Vidím
ři dělali co uměli ale noha dru-j že uzdravení nestojí za bolest
hébo dne zčernala a bylo viděti j kterou způsobuje"
že jest třeba amputace Žádný i 1_
doktor vsak neodvážil he odňati j
nohu — tu vévoda nasadil si sám
sekeru a holeň a jeho komorník
mdsil třikráte udeřili kladivem
na sekeru a tak byla srraněuá no
ha amputována Tuto hrdinská
amputace vsak nebyla nic platná
— vévoda zemřel jíž "30 prosince
Dobrá rada Pan Caspar Gu
ethner z Dquver Colo píše:
"Mladé dámě jejíž obličej byl v
pravAu slova smyslu pokryt uhry
dostalo s rady aby užívala Dra
Petra Hoboko Třídenním použí
váním tohpto léčivého prostředku
tyla docela zbavena tohoto zohj2-
Bvl-li výsledek léčení osoby tak
vjvce postavené osudným nepo- jdéní" Tcno starý čazena vyzkon
divíme Že s osobami Rtavu niž- pný bylinný lék není k dostání
iího bylo často zacházeno způso
bem bkoro neuvěřitelným Příle
žitostí k vycvičení ranhojičů bylo
lékárnách jest dodáván pumo z
L borát oře Dr Peter Fahrney &
Soih Co Chicago III — Adve