Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (July 3, 1918)
Strana POKHOK DNE 3 ČERVENCE 1918 Odstrčený O) 5) POllftřSKV OBRAZ NAPSAL K V RAIS t sic aby mi složili těch stopadesát Na bílé lavičce před Umný se děla ženština a nohou kolébala slyšíc že nikdo vešel vstala a o brátila se Přivřela oči jakoby hosté ne -poznávala a malinko se usuiávši pravila : VJ vítám lě Marijáne to jsou k nám hosti — pozdrav nás Pán bůh!" a podávala mu ruku "Co pak jste sama doma Bar Po?" ptal se ''Sama pojď dál a sedni si Tu hle spravuju a kolíbu máme těch hadrů rozedřenýeh až hrůza vši chni jsou v poli máme toho tro chu ležet" Mluvila suchým sko ro drsným hlasem a líee zňstato jí mdlá bez výrazu jako spalá Byla jistě už přes třicet vysoká slabá vrásčitá bledé lesklé ple ti zubů scházela jí dozajista polo vice Světlé ruce trošku přižlou llé vlasy měla v polovici rozčís jiuty a svázány kartounovým šát kem Oděna byla v kartounku a lehkou halenku na bosých nohách měla kožené střevíce rozchodem' "No sedni si sedni — eo pak nám to neseš?" ptala se stále tak chladne a zase sedla kpráci "I to je má kočka a hrdlička" odpověděl a postaviv košík na čer venou lavici před oknem usedl vedle Ve velké světlé světnici s trá movým postříkaným stropem by la podlaha jenom od polovičky ostatní pokrývaly velké již oblé dlaždice V levo ode dveří stáli zelenavá kachlová kamna s chle bovou pecí vyplňující skoro čtvrt světnice dále podél stěny byly dvě červené postele s vysílanými kanafasovými peřinami modře bí le a červeně pruhovanými v prů čelí od postele až do rohu stála červená lavice před ní v rohu velký nebarevný trnožový stul pod ním těžké židle se srdcovitými lenochy v právo ode dveří hodiny s truhlíkem až na zem a červená vysoká police Nahoře na pravé stěně a v průčelí byly rohatiny- s malovanými velkými misami s řa dou talířů hrnečků a s několika džbány hliněnými okrášlenými bí lými květy a rozostřenou orlicí u prostřed ' "Co pak u vás pořád děláte!" ptala se Barča "Taky v poli" usmál se a hle děl se stěny na stěnu ''Jste všichni zdrávi?" '! tak to ujde jenom mně to nějak neslouží" Zas bylo chvíli ticho Mariján díval se na polici a pro hlížel si hrníček za hrníčkem n tkvěl i na dřevěných hodinách na peci a níž ustláno bylo nízké lůž ko až i na červeném hojtáku s hfilkovitým roubením Vzpomněl si že u nieh doma mají podobnou kolébku ještě 'tu "se zahrádkou" v níž houpával "Zahrádka" ří kával tomu roubení jež dětskou mysl upomínalo na plot jednušek co tu mátu od tatínka" povídal zvolna a na řasách se mu zatřpytilo Barča hned neodpovídala zadí vala se do okna jakoby vzpomí nala "Je to tudy UŽ hromadu let bez in třes u a když si řeknu mají to složit tatínek to tak udělal!" Kolem tenkých skoro bezbar vých jejích rtů ukázal se smutný úsměv "Tak proto jdeš" řekla polo hlasně a zakývla "To oni tě od vás poslali viď?" Mariján mlčel "1 blázne mně můžeš říct vše cko já nic povídat nebudu!" a mávla rukou "Poslali tě viď naši je honí pro pár zlatých a ti jdou as na ně takhle" a volně přikyvovala "Xeříkejte to Barčo bylo by zle" breptal úzkostně "I neřeknu neřeknu neměj starosti vždyť já e tu milý bra chu málo namluvím chodím po stavení kolikrát jako duch Ale mrzutosti budou to se nestarej jak se zmíníš bude zle!" usmíva jíc se klidně vykládala "Vždyf je to sepsáno když si řeknu musí se mi to dát jo to na funus a na nemoc!" povídal ostře a rukou vyžmi vykládal Barča opět zakývala otevřela ústa jakoby se chtěla hlasitě za smáti ale nezasmála se jen dech vyrazila "Tak už se ti starají o funus? I jojo!" a vzdychla zhluboka Mariján se ohnul a hleděl dj podlahy "I jsem holka chatrný vždyf to vidíš už se jen tak belhám" Kývajíc tklivě a smutné se naň adívala "Tys měl taky živobytí!" po vzdechla tklivě "Dělají mi všecko jako dřív — " honem vysvětloval "Vždyť já vím — no dělej jak chceš ale jak se jim zmíníš chvá lit tě nebudou!" "I Kačka mi kolikrát říkala a bych přišel a že na mne nedopu stí!" "To já vím Xo dělej jak chceš Stopadesát jednušek máš dostat — To bude zas živobytí!" a vzdychla zhluboka Mariján opět těkal pohledem se stěny na stěnn až utkvěl zas na mladé hospodyni "Stůněte Barčo1" ptal" se sou citně "I ncsfúňu iilf j to' živobytí' Co bych ti to povídala dacmn lidi trápit!'' Mávla rukou a ohrnula rty Mariján ohnul hřbet a skrčil se jako v hazni vička ocni se mu třásla a škrábal se v krátkých vla sech "Že jsem chodil — že jsem cho dil — " zvonilo mu ve skráních "Já jsem jim tuze mála přines la a to je bída" studeně zrovna mluvit!" A ty děti! Tohle ještě kolíbám ale tam ty dvě nic dobré ho neuslyší — jen ty laraentaeé a hubováni Kolikrát si myslívám jak Re ty děti na mámu á tátu dí vají — mnoho lásky v nich asi ne bude Žádnou radost z nich ne mám a kdybych měla hned se mi zkazí Panímáma je divná dělá jakoby byla dětí neměla" "Vida Kačka vida!" myslil si "Inu je taková dlouhá zamra čená — ale kde se tohle naučila! Tak se cheehtávala až se ohýba la" - "To ti povídám Marijáne no abys něco vybleptal to bys mi te prva připravil zlé chvíle To se tak lidí zmůže lakota že snad ani sami nevědí jak Mají ty dvě hol-tsilou a ehytiv se okrajů snažil s ky a chtějí aby měly hodně Loj zík taky aby měl hodně Nebož tík nás tatínek byl tuze rozumný a říkával mi: Barčo dej si a tím Litochlebovým pokoj radím ti do bře budeš tam mít zle máme má lo na jejich živnost budete tam jako přílepekl Ale já a! myslí vala: f když tam bude Lojzík se mnou však ono to nějaké bude třeba si pantáta s panímámou ho spodařili Teď už dá vno vidím že nebožtík tatínek měl pravdu '— a tak mi s maminkou odešli že si člověk ke všemu nemá ani komu postěžovat bratr a sestra by se spíš vysmáli" Mariján došoural se opět k la vici a usedl "Ráda bych hodně dělala ale v knížkách a Že jo snad dostane hned — zatím má takové trápení A má to sepsáno tatínek to dobře udělal! ' Děťátko v kolébce zo kvílelo a zatřepalo rukama "VššJ — vŠh — všš konejšiln Barča rychle kolébajíc Ale dro beček ozval se znova a malinké dlaně clntalv se zábradlí kolíb-ky- ' Matka odhodila šiří a sklonivši se ke kolébce bzučela: "MÍČ no šíčku mlč jen si zas bitncnt — buneni — Spi Lojzíčku spi zamhuř očka svý — " zpívala Ale Lojzíčck rozkřikl se plnou DEVĚT Z DESÍTI obyčejuých neduM bfíe svůj původ y nejistot! krva zavinili 6 oslabeným stavem životního ústroji -' -DRA PETRA x HOBOKO ueiiiI íuté lovná doilivlul Bily ilTotnumt ústrojí ilepiováiil km vybuJovfinl soustavy Jest to starý jednoduchý bylinný prostředek a neobsahuje niiťho jinřho nef co vám bude prospí vati Netaite se po ním lékárníka Jelikož ho maji oa prodej pouze žvlíitaf jednatelé P Jal£t podrobnoiti pitte DR PETER FAHRNEY & SONS CO 2501-17 Wathington Blvd CHICAGO 1LL (V Kn&aďJ se dodivá text cla) TíTTSSSZ mám pořád s těmi dětmi starosti B l i 1 VI tt Vil V#l proto nemuzu tuze pomoct a to nem senou siumi rozevřel komk a sednouti Barča vidouc že je mamo kn nejšjti vzala jej na ruku Klučík byl jak uplácaný ničí jen malou v zadu svázanou košil ku tak že ukazoval kypré tílko Měl krátké bleďoučké vlasy na dité červené tváře a velké modré skoro přísné oči Sotva jej matka vzala na ruku zadíval se na Mn rijána "Koukej kdo to k nám přisej — koukej strejček!" na hosta u kazujíe volala matka Hošík uhnul hlavu do zadu n Šikmo zamručen díval se na ne známého $ "Ukaž co máš v koši Mnrijá ! ne ukaž!" pravila vřele ijjj Mariján seděl jako po ráně dij hlavy ale po těchto slovech ho-ji -íl ~ ! H-H-H-5-5-HH--1' 21 S DOBRA KÁVA Z 21 ÍTato káva již od 10 října prodávám za '21 centíi nalezla všude hojné obliby pro dobrou jakost a výtečnou chuť Lep X sí druhy kávy prodáváme po 24 a 2G centech Vzorky í naší kávy zašleme zdarma na požádání j Objednávky vyplňujeme od '_'" liber výše a proti zapla ceni předem pouze so zárukou kdy zlozi neuspokojí mii žete je vrátit a obratem pošty obdržíte vaše peníze zpět Caj koření i jiné kuchyňské potřeby za ceny mírné - -Pište si o ceny Za solidní obsloužení a naprostou poctivost vám ručíme Zvláště krajanům v Xebrasce a okolních státech jest nema lou výhodou objednat od nás neboť dovozné jest nepatrné a dodávka poměrně rychlá Pamatujte že čím jest objednávka větší tím dovozné přijde laciněji Nevím jak to vše je taky chyba cko bude" "Jojo jojo u nás to je taky — tak s Málkou!" přisvědčoval "Vždyf já vím jen ať dá po zor aby jí nebylo tak jako mně taky'k Pejchfim nemá co by chtě li Ale tam mají jenom toho sy na snad to bude jináč" klidné odpověděla šijíc "Málka je celá divoká" "Kdyby měla rozum nepospí chala bv z domu" "Povídala už že se utopí díval ze ustrašené "Holka hříšná! Kdybych to řekla já nebo ty — ale ona! Co pak zkusila ? Ale já si konečně myslím že to už tak musí být — a přec jen mám ty děti!" Mariján seděl whlípen a nehty zatínal do kolen "Ať se podívá na tebe co pak ty jsi jakživ na světě měl? Koli krát když mi bylo nejhůř vzpo mněla jsem si: I tamhle Mariján se má ještě hůře — nemá vlastně vzav hrdličku nesl ji k hošíkovi "Koukej — koukej — kukrúúú — kukrúúú — " volala matka Lojzík před strýčkem hlavu a jenom na hrdličku mžou ral "Koukej — koukej — udělá frrV volal Mariján a hrdlu po sadil si na prsty Divoce se che chtajíc vyletěla dvakráte buchla do stropu a snesla se na bidlo nad kamny " Dítko bylo vyjeveno Dydy dy- aidv dud u — krau — krau — Vu- krúúú — opustila "Počkej košíčku počkej dáme ptáčkovi kousek bandoru počkej — " matka jdouc k polici lichotivě hovořila vyndala studenou vaře nou bramboru a drobíc ji na pod laze volala: "Na tu máš na!" - Kukrúúú knkr-úúú — kukerúúú r- odpovídala hrdlička a jenjen ?e ukláněla "No pojď stará pojď!" volal Mariján a sedě u brambor klepa! OMAHA COFFEE MILL FRANK ŽALOUDEK majitel 1904 South 13th Street -:- OMAHA NEB V lom saméin obchodě od roku 1905 r i nhvbal i Šikmý cypryšový cribbing - 4 5 nebo 6 palců : Jly si úpravu jrjne vlastni níiš cypiiíový cribbing takovýni způsobem ' že klyí jest hotov jc témřř plný palce tloušťky prvím mistř tato C" íis- 1 cypřišová fencovka jest přes jeden palec tlouSťky My i ní '£ ubéřente jen tolik na jedné straní hy se získal hladký povrch a aby iešté zůstalo jrkno samo tlustým Xcní dříví jei by se vyrovnalo ty- '? 'přiři na cribbing Jo to jediio z nejtrvanlivřjších a nejpevnřjíích a při tom ncjlepííoh prken ku přibíjení ježto m neri)z5típne ! Xcchf jisté s nAnii poíítite ua materifil pro eornerib pakli jste v 4 trhu pro nóco tohoto druhu Kozumřjte že my udáváme cenu dodávkou £ Z nn iipjbluší vaši stíinici I C HAFER LUMBER COMPANY CouncU Bluffg Iowa Strakatá kočka předníma no- sky zívla a krok eo krok lichoun- projel 'Něeo vzkazujou naSim?" šijíc Iřezavě pokračovala "tady w ty ptala se Barča "f jen jsem tak vyšel" přejel si spocené vlasy Upřela naň dlouhý pohled "Tak tmhu na prástvu — Ka čka zvala" Pohled její stále chladný tro ehu oživěl "Už jsem taky starý — tak jsem si myslel — " vysvětloval Prohlédla si jej od hlavy k pa tě a znova zadívala se mu do čer vené tváře "í jsi pořád stejný — to já bych tuhle mohla říct" a znánku Ke smutně usmála Mariján přivřel oči a usmál se též "I jděte — vždyf ještě ani ne hospodaříte" a smál se nahlas "Proto!" — pronesla nevrle a trpce — "já beztoho dív umřu" "Kde pak byste umřela Bar čo" a ústa maje otevřena díval se po strope Kočka i hrdlíce začaly se v ko šíku vrtět otevřel víko pohladil je a zavf el zas "Nepovídej zw pro nic nepři £el" začala opět ale hlavy o1 práce neodvrátilá Mariján přesedl a mlčel "Nísco vzkázali viď — mně to pře mfižeí říct!" Poslední fdova byla velmi trpká "I jen tak Barčo — už jsem starý a mftžn umít eheí je pro- krejcary pořád přepočítávají pa nímáma s pantátou pořád ještě jich málo nasušili tak jsme tu ja ko z milosti" Tu podívala se na Marijána začala se chvět zaškrt la a povídala plačíc: "Ach milý Marnane ja se tady rimrn tuze zle!" Mariján chtěl se k ní rozběh nout ale zamotav bp usedl hned "Neplačte holka neplačte zbu dite si netát ko nabádal ji sep tem a hrozil ukazovákem "I to spí chmfas jako abito" a zadívala m o dhojtáku "Já rá da dřu Marijáne ale jen kdybych pořád neviděla ty oči a neslyšela ta vyčítavá slova ale přes tn chví li nějaké padne Lojzík mne mě] rád ale teď ui je pitomý jako já chodíme kolem sebe jako cizí — beztoho ž© už má taky zlost že s mne vzal a jak by neměl: když to nlyší pořád Nic nám nechtějí dát dokud obé holky nebudou na dobro vyplaceny protože jsem to všecko nepřinesla musíme prý ce kat!" a rohem zástěry zvolna utí rala si oěi Mariján opět povstav Soural %f až k ní a dotknuv m jí ramene povídal vřele jak jen umři: "Po vídám vám neplačte Barčo!" ale na tváři bylo mu patrno že ám má na kahánku Pohodila hlavou narovnala zá těm a pravila trpce: "Darnw nikoho já mám aspoň děti ať je dr podlahy to uz tak nebo tak Aadny ode y tom gV("rnjfí i _i u ' IMIK MHVil ZlťllO HťUMIlM IU Jftl 111 jjfj a-ÚÚ I dnes tobě Marijáne _ povídala!- Lojik h(n]pm olořn mavn rovna nez jsi prisei jsem na io — všecko myslela ale jestli to po-j víš" a s Barčiny tváře dívající sci na Marijána bylo patrno že sij ' mladá hospodyně myslí proč to- vlastně právě jemu povídala! "Nebojte se nic Barčo nic se! : nebojte!" hovořil rychle ! "Víš povídala jsem ti tor proto-J - ly jsi tomu zvykl od maličká & už to ani necítíš Ale po všem tě: & takhle hnát nemaseli!" "[ když to má být na ži"nosti — jak pak až umřu!" za kvílel zoufale ' "ÍBodejf bodejť — neměli by ani na funus! Bože Bože to jsou1 ide! Tolik jsi se jím nadřel — lj a vždyť jsi ješlě živ!" a Barča sej musela smát !' Mariján chvilku nepokojně pře-' splaval "Jsem už pane chatrný — " již ': jako zc zvyku opakoval i Inu mají nás rádi tebe i mne! Tichou světnicí zněl jenom kla pot kolěbadel Šustěli' plátno v ru- co mladé hospodyně a cvakaly! hodiny "Tak já nevím onoho co mámf opravdu dělat" skoro plačky o zval se Mariján a jíž mu slzy vyhrkly Tak povídám dělej jak chceš iá tě nezrážím mně už je to jedno zt vrdla jsern jako špalek" j i- Mariján snažil se o všem rozva-j žovati ale šlo mu to těžko VSa cko eo slyšel doma v Ou jezdě j teď honilo nn rnu hlavou C Budinfl taky nemůžou ~ Manča už je taková skrčená a ten hoch se nochee ženit — " pravil spíše k Bobé "Byl' tamí" a pohlědla naň Mariján přisvědčil "No tak vidíš!" "Jak pak já přijdu k nám — " zastěnal Myslil ni že ty peníze leží v (Vj jezlě í v Želejovž někde v truhle táhlý hamá opřená o kraj košíku díva la se světnicí "Koukej — koukej -— čeč — naččč — " volala matka a Mari ján tlapal pro kočku "Na? hájeni si hájeni takhle i — - vidíš --- hajc i- háje!" uka zoval dítěti ale to stále před ním uchylovalo hlavu Mariján pustil kočku na podla hu Protáhla se níroukla zasví tila rezavýma očima ohrnula py- ce loudala se k rozdrobenému bramboru ' " r j V tom se hrdliee s křjkem tt hlučným třepotem spustila k ní "Nesežere ji — nesežere ji? — " že jsi taky dost zkusil jenom že křičela Barča Mariján se jen zasmál Hrdli čka drobným krftčkem doeapnlu před samou kočku a klofla ji zo hákem (1'okračování) V BOJ ZSVOBDDU WESI I dLOVrlCI ! Hlaste se pod volnú svůj prapor cesKOSiovenKy v yuvuum ivaiiiciúi 1429 So I3th Street OMAHA NEBRASKA