POKROK DNE 19 ČERVNA 1918
5&
v
Odstrčený
fOIlOSKÝ OBRAZ
XAPSAL K V RAIS
o _
Dne ml po té bouřlivé noci
1 1 i
niavu jaiio napnou v šiji jej bole
lo a loupalo Jel "jako po cizích no
hou a ná krizi seděla iriu zima afe
lady přece pospíchal jak mohl
Snažil se klusat! tise ale těžké
podpadky kovaných hot buchaly
a harašily Při každém sustu ve
křoví při každé dunivé ráně do
tvrdého kořene plaše ohlížel ne na
všechny strany 1
' Cesta byla stinná a vlhká v ba
žinách dolíčkách do nichž slunce
sotva kdy proniklo deštěni sbitvl
rozcuchány choulily se chumáče
ostřice' síti i dlohe vejue rozcepý
rencho kapradi s cervenavveh
kmenu kroutily se dlouhé ehun-
dele šedích lišejníku a krajní
snřti místy sklánřly se tak nízko
že se Mariján musel shvbati
Při poskocích j)o této cestě ko
sík stale držel trochu od těla aby
bokem netloukl do- proutěných
stěn Chvílemi to v nitru koše za
chrastilo zaharašilo zaškráblo ale
zas bylo ticho hned
Přeběhnuv krajem lesa dráoa
se na kamenitou místy sypkou
jinde hladkými kamenv dláždě-
iiou trním i ostružinovím prorost
lou pláň v níž klonila se široká
rozklesla hrnše pláňka u té se
Manjan uhnán dechu sotva popa
daje zastavil a hřbet opřel o
kmen
Vukolní kraj byl samá krabati-
na na niž střídaly se kousky lesa
pole všech tvarů a rozměrů pro
několik ctvrtec i cele plachty ze
lené jedlové a smrkové šedé sos
nové paseky po jejichž krajích to
zlutv bíle i červeně kvetlo doli
ny a kotliny s lukami svěží zele
ně zároveň bylo viděti počátek
dolu jenž se pafrně tam v právo
za lesem rozšiřoval a v něm ně
kolik střech a části bílých stěn
To byl Oujezd jenž se tam na
stráních a na patích jejich krčil
To jsem se uhnal abych zrov
na paď!" myslil si Mariján a ma
je usta pootevřena dýchal rychle
Ohlížeje se planinou lidí nikde
nespatřil Pohleděl opět na cestu
pokrajem leša a zase mu napadlo
neukaze-h se tam ta bila zenska
Kdyby tak byla vyšla jako jeduoi
na zebravou Ancku jisté bv hv
ízdl mrtev Při pouhé vzpomínce
projela jim zima od temene do ko
nečkiV prstů Ale když se zvolna
rozešel a slunce tak vlaze září
svou jej pojívalo usmál se "To
jsem starý blázen — a kdybvch tě
mi' místy stokrát šel vleze to do
-mne zas"
Sel volně a pohodlně " Bnde-li
pak někdo doma" napadlo mu
"mají-lí něco ležet budou- nejspíš
obracet teď to heíky oselme Ne
budou-li doma sednu si na prahu
a počkám" Při této mvšlenee cí
til pohovu které poskytne mu po
sedění na dvorku v tom lahodném
teple
"Budou koukat co tam chci
no jdu na přástvu vždyť jste po
řad zvali: 'Přijď k nam takv Ma
rijáne nikdy k nám nepřijdeš!'
Jdu jak maminka chodívala ráno
vyšla a vždycky nějaký den po
byla Posedíme popovídáme si se
všemi jak to všecko v poli chodí:
na konfc: jim řeknu že jdu teda
prosit o těch stopadesát jednnšek
že už bude dobře když budou u
Škaloudft na živnosti No mají
ležet tady nebo tam a jsem přece
ifž chatrný skoro jako tatínek
takový člověk lehne a špatně vstá
vá "
Při toni svěžím dechu polí a h
sft z nichž se jemně kouřilo při
vfini mateřídoušky heřmánku
nalévajících w klasů šlo e mu
pěkně a tuze si liboval jak se to
na tu přastvu ehodi „
A proč by si trochu neodpoěal
proč by si na nějaký den nevysel
když rnu to doma přejmi a sestry
zvou Jenom jestli to ty peníze
nezkazí
Sotvaže doSel k nejvyššímu
krajnímu baráčku oujezdeckémn
rozevřel se mu celý zastrčený ú
dol r němž se víska proti sever
ním větrům skrčila
Po řervenavé Široké cestí vedle
bublající stnihy prohlížeje si ba
ráky i chalupy jež čely hleděly do
návsi loudal e k familíjím
"V Uprostřed vesnice rozkládal se
bývalý panský dvůr teď rozdíle
ný na řamílije Celá budova do
čtverce stavěná měla ve středo
velké prostranství na němž stály
vozy pluhy vyrovnané hranice
dříví a studna s okovem Půda
byla hodhř rozjezděna hrbolatá a
rczlejial se v ni křik a jásot hlou
čkii vesnických dětí větších ustro
jených drobných košiláčů zle u
mounřných i kvoky slepic vodí
cích kuřata
leduotlivé familije byly na bu
dově dobře patrny každá měla
svou siu světnici se dvěma okny
chlév s okébkem před ním na
dvore hnojiště s loužiěkami a
stružkami stodolu velkých tmavo
šedých prkennjVh-vrat Nsd kaž
dou familijí byl komín a ae všech
vinul se teď běloscdý řídký kouř
vzduch byl pln pryskyřičné vůně
hořícího roští Stěny byly otluče
ny z umazané bílé omítky prohlí
žely cihly i žlutá tvrdá mazanice
Sem tam z dveří do dveří ze sí
ně na dvůr ke dříví přeběhl v žen
ské oblečené jen v barchetky či
kanafasky sahajuú po kolena a
ve sdrhnutou košili" Před jednou!
stodolou na stoličce rozkročen se
děl malý familiunt a klepal kosu:
jednotvárný cvrnčivv buchot pra
videlně prorážel do křiku dětí i
hlasu drůbeže
Mariján vkročiv na dvůr zrutu
vil se a rozhlížel pootevřev košík
podíval se dovnitř usmál se a pro
hodiv: lak jsme tady! zase za
vřel a namířil si lt TindinfiiTi
Cekal cekal že někoho z nich
prve spatří že mu někdo vyběhne
naproti ale nedočkal se Obese
hnojiště vkročil na úzkou zásen
na prah uprostřed tuze vydupá
iiy a v sun na utlapane hrbolovi
té půdě otřel si boty
Slyše že někdo ve světnici no
vídá: "Kdo pak to k nám jde?"
zatáhl za provázek nízkých iedno
dílných dven á směje se vcházel
Pochválen — vyhrkl radost
na a vklouznuv rozhlédl se kolem
"I podívejme kdo to k nám
jde!' pohodlně sedě za stolem ví
tal jej starv Budína Obě paže v
bílých rukávech měl rozloženy na
stolet a z male drevenky krátce
pobafoval
"Lidičky co pak se to stalo —
Manjan! — cupajic kolem veli
kých černých kamen volala Bu
dinká a podávala bratrovi malou
tvrdou niku tuze zahnědlou
v Mela modraěku po kolena sdrh
nutou košili ale ramena a hnědo-
šedá drobně vrásčitá hruď byla
hodně nezahalena Krátké řídké
šedé vlasy měla vzadu stočeny no
hy bosy
Světnice byla malá nízká tma
vého trámcového stropu stěn žlu
tých oprýskaných krabatých Na
levo v průčelí stály dvě nízké čer
né postele s modrými jen leda-
bylo urovnanými peřinami v prá
vo byl stůl a kolem něho lavice u
dveří naproti kamnům tmavá po-
líce beze skla s několika hrnéčkv
talíři a misami
Podlaha byla do polovice jen u
dupaná dále byla špinavá široká
mkoyitá prkna každé do středu
po délce vydute
Malými zakalenými okny ostí
něnými vyčnívající střechou prou
dilo světlo v němž třepetal se jem
ny prach a poletovalo hojné ěer
ných bzučících much
"No pozdrav tě Pánbůh hochu
a kde pak jsi se tady vzal sme
je se volal starý a přes stul podá
val mu velkou ruku
'Pozdrav nás Pánbůh pozdrav
nás Pánbůh" breptal Mariján a
potřás rukou zůstal stati npro
itřed světnice
"To je dost že jsi přece přisel '
tojíc před ním povídala Manča
"No sedni si sedni a odpočiň si
js beztoho ušlý tváře máS jako
oheň"
Mariján rozpačitě se směje při
kyvoval a díval ne s jednoho na
druhého
"Tak sedni sedni af nám spa
ní neodneseš!" pobízel Budina
Manjan postaviv kosík na lavi
ci polomí čepici a sedl si mezi ně
Kde pak jsi ge hochu honil!"
ptala se Manča Stála přd ním
shrbena ruce na prsou sepjaty
malé oči scvrklých víček ovlažene
"Nikde — nikde — " povídal a
pořád rozpačitě" ie směje Meděl
jednoho na druhého
Ve světnici bylo chvilku ticho
jen v kamnech praskalo hodiny
zdíouha cvakaly a mouchy bzuče
ly-
"Tak co u vás pořád děláte?'
ptnl se Budina n Manča ohnuta
capala ven
'"I tnk pořád po vůli boží žita
jsme sVflznh včera"
"Taky my ho máme doina ta
ky hezky jme ho dostali pod
střechu"
Mariján přikyvuje mlčel: pla
še pohleděl nn Budínu pohled ió-
jich se setkal a Mariján honeíu
klopí! oci
Tu Mnnča opět vběhla nesouc
bochník chlelia a talířek s kusem
pomazánky
"Pojď si u nás ukrojit chleba
jsi beztoho hladov — táto ukaž
zavírák!" švitořila kladouc jídlo
na stůl
"Pánbůh naděl nemám hlad"
"I jen pojí pojď tuhle si sedni
ke stolu a jez!"
Nebudu — nebudu — "
Jen pojď pojď!" a Maněn
vzavši bratra pod paží vedla jej
ke stolu
"Jez a maž!" přidal Budina
Manjan všecek se třesa
si skývu
"No ty jsi si ukrojil kraiie!"
smál se Budina
"Pánbůh naděl dost mám!
Maže pořád klopil oči
"Jsou zdrávi u vás!" ptala se
Manča
Mariján zakýval
"Co pak pořád děláš — po ma
mince se ti nestejskáf '
"Pane stejská holka pořád ji
vidím a zdá se mi o ní i o tatín
kovi" "Jojo to jináč není bvl -jsi jí
íuze zvyklý"
Zase chvilku mlčeli
"A co vy tady pořád děláte?"
směje se ptal se Mariján
'I Bože hochu tot víš jakv je
u nás život od rána do noci dělá
me v toni poli leda že dneska no
tom dešti je chvilka Já se už jen i
tak belhám tata je pořád ííáký
národa a Váša se nám ženil ne
chce" lítostně odpovídala Manča
"Tak ještě ne?"
"Ani pomyšlení šel na trochu
jecmena a Marijánka mu odbírá
Jozífek je ve škole na poledne a
tak to inas den za dnem"
"Zejtra bysnie to rádi dostali
domů jestli zas něco nepřijde"
dodal tatík
A co pak si v tom košíku ne
seš?" zasmála se Maněn a ji od
klopila víko
I pro Boha táto koukej koř
ku a tu hrdličku Manca ruce
majíc sepjaty hleděla do koše v
nemz se kočka protahovala íi brd
ice ke dnu přikrčena tloukli
křídlv
"Snad jsi to někde neprodá
val? smál se Budina
No vzal jsem je s sebou abv
to někdo nemučil když nejsem do
ma a hladu aby neměli"
"I ty jsi starostlivý otec vv
běhne z domu a zvířata nese s se
bou — tof abys je i do kostela no
sil"
"No měl bych starost — "
"tyo abych tomu něco dala"
smála se Manča a již běžela k po
íci vyndala talířek a-postavivši
ho pod kamna nalila mléka
"Tak pojď stará pojď — to
jsi si nepomyslila že se na stará
kolena ještě podíváš odkud jsi
přišla" Vytáhnuvši mňaucku i
koše donesla ji pod kamna Kořj
ee hned do jídla nebylo přitlačí
la se ke zdi a zvolna mrkajíc dí
vala se do světnice
"(en se neboj neboj tadv máš
doma odkud hí tě náš tatínek od
nesl A co pak bych téhle dala?'
"fenom drobečky nebo bando
ru zobat"
Manča honem ukrojila skývu a
mezi prsty ji do košíka rozdrobí
la—
"Tak na zobej! Skoda že nř
ní náš Jozífek doma ten by tě
hladil!"
No až na večer přijde!" po
dotknul Mariján
"Manča se naň zahleděla
"Já rnyslnla že jsi pro něco při
běhl?"
Mariján se zasmál a mlčel
"Příběh' jsem na přástvu kdvž
jsi povídala" a pořád se smál
Manča zvolna kývnula hlavou
a podívala m? na Budinu
"Skoda že dnes nevážeme hvl
bys nám mohl pomoct" dýměičku
maje r koutkoy stranou mžouraje
na hosta taháv řek] Budína
Mariján přisvřdéoval al potom
pravil:
I pane už to kale nejde jak to
chodívalo ohnout se pořádně ne
můžu a řiák mi to jedí po celém
Íllil!llll!llliliIII!![!!II[illiil!l!l!llilll[íllllllll!l!il!lll
lil
těle Zrovna to tak na mne jdé
jako na nebožtíka tatínka"
"I houby to ti všecko vyjde ale
honí oni té z práce clo práce to to
i bude a ty jsi takový blázen stará
dres se až nemůže Tak ti to ta
tínek hezky udělal a co z toho
máš! Nebožka panímáma bvla do-irr
hra zenska ale v tomhle byla při
nich dopustilu aby tě tak honi
li!" zdlouha tenkvui nívav-m
t " —
hlasem rozprávěl Budina ' ~
"No všecko mi hezky udělají a'S HU5HJUAKNOS
prače není tolik nevazu aul nena-S
kládám" měkce a rychle odporo !==
val Mariján iss
Budina rozkýval hlavu a hladil S
si řídké světlé vlasy S
"Bodejť bodejť protože toinulS
uz a?u nerozumíš Ja tuhle vím J~
eo můzc dělat člověk kdvž je maroda"
"iBa ba" přisvěděovala Manča
' e všech kostech to křupe
hřbet je jako když ho naloaí a
hlavně ten dech — "
'] jojo" teskně hledě před se
be piisvřdčoval host _
"Ale poslouchej hochu nem- 'i
jste nějakou mrzutost?" přistou
pivši až k bratrovi a malými očky
upřeně naň zírajíc ptala se Man
ča —
"I nonetu--r- i nenene — " rv
chle vrtě hlavou odpověděl
"Ba mně se zdá že měli — to
bys ty jen tak nepřišel — " pravi
la zdlouha oči s něho nespouští-
jic
"I nene všecko mi dělají hezkv S
jíst dost i ke stolu mne rbtěli _"! =
odpovídal rychle ale hlasem stí-s VLASTENECTVÍ
nenym a hleděl do podlah v =
Manca jen zvolna zakvvala ale 5
v
HK-(iťia stale tak upřené
TOSL
wAR SAVIKOS STAMPS
ISSUED BY THE
UNITED STATES
GOVERNMENT
ŠETRNOST I
PODÁTE POMOCNÉ RUKY? =
Vláda Spojených Států
žádá provádění S
HOSPODÁRNOSTI a ŠETRNOSTI 1
H všemi osobami ve všech věcích M
S Vyhovění této žádosti jest důkazem =i
VLASTENECTVÍ a LOYALITY
H Setřením a kupováním S
SP ST VÁL ÚSPORNÝCH ZNÁMEK 1
H pomůžete sobě a své zenii
- POM02ETE?
= Zeptejte se svého duchovního snrávrp =
= kazatele poštmistra předšed v svého snnllfn s
= nebo klubu poštovního poslíčka nebo kte- =
— i i
= rehokoli bankéře ==
ONI VÁM SDÉLI JAK! 1
LOYALITA i
!!íl!!!li!iíi!
nl!!!!llll!l!!illl!!!ll!!(!!l!lll!ll!iil!!!!!!l!!i!l!!!í!!!!!!!H
llllilllliillli
"Co pak těch třicet jednušek ti
už vyplatili?" zdlouha tence ptal
w opět Budina
4 Nic neříkali — nic — no mám
všecko hezky — " -
"Vždyť jsem já 'tohle věděl --
jen kde můžou škrábnout!" vy
plil se do prostřed světnice a drze
dýmčičku zvolna bafal
"Co pak Málka?" odběhnuvši k
pMtně zase Manča začala
"'T nějak to dobře nejde dohro
mady mají tuze starostí" podí
val se na ni zpod vftek ab hned
opřt oči sklopil y
"Kdyby oni nedělali — takuvá
živnost za stojí za to Kdyby!
jim bylo jako nám! Já už tuhle j
sotva běhám táta se jen třese a!
hoch se ženit nechce Což o to —i
on udělá pomyšlení ale ty ostatní!
starosti! Krystyna nám naříká i
žě nemá ještě doplacenou preten-j
ci'a groše není ta pole nic nenc-j
sou projí se to doma těch třicet !
dmisek jsme jí dali hned ale co
pak je to! V neděli tu byla a tuze
prosila — no my bychom rádi
vždyť jsme Bože rodiče ale co je
dělat když si pomoct nemůžeme!"
Sedla do kouta před prskem a ho
dila do kamen trochu jehliří až
to zasyčelo a zapraítělo Starý
opět se vyplil a dostav se těžce ze
r DVOŘÁK prodavač vepřa — JOE FLOOD prodavač dobytka
Tel: So 3780 Toi h j072-
AL POWELL prodavač ovcí
Dvořák Commission Co
Telefonujte neb pište nim a obdržíte bezodkladnou otioviiír
Telefon: So 607 — Boom 217 Exchange Bldg — So Omaha
Zlatá žíla
Píštšl - Zaplaťte až sa vyléčíte
Mírný oAelfnm-l uiaoh kin nutí i
plíiAI liaé n-kulní nnlibr báním iaH ui
wiimk-ío rriho)lí opeříš rMiif chliro'orni
Mtaf W ka# Pflíd tUý fc pílj1 p ornl„í tím vmhfZ ópl1
kMl nm wnl nío PHi pro krnnu o B-tblM M„4 M inwř
Dlm tc utl 1000 trolktlíeifb 1H1 ktM brll tmi nimml
Dt S U TAKBY 210 Beo BIdg OMAHA NEB
Tímto oznamuji víem řetnýrn ítarým i novým příznivcem ře vlatoto
který jest úplní xnovu vypraven vSím vnitřním nařízením vkusní de
korován a kde krajane eavltnvší do Omahy nalozuou nyní řádnoa ob
Rlabu a pohodlí to nepSi autná jldja pravé íenké kuchvié Tl]y
váe uspokojí O přízeft místních i venkovních krajanů uctivé' žádá
JOSEF PIVOŇKA
Bob 13 a Willlam ol
OMAHA NEBBASKA
t-28-4
zástolí ohnut plouhal se ze svět
nice uéi jen kosiii a rezavé tu
ze bídné koženky dole iH-ázané
nad bosým chodidlem Sotva bvl
za dveřmi kočka utíkala od ka
men a na lavici přikrčila se k Ma-
njanovi Tomu bylo tuze úzko:
měl na mysli proč vlastně přišel
a teď se bál zmínit Ta přátva se
mu pranic nelíbila těšil se jak si
popovídají ale teď se bál každého
lova
Manča seděla skrčena hlavu o-
přenu o dlaíí a smutně hleděla do
světnice
4 4 Ta je stará ta je stará —
zrovna jí je troníček jako mamin
ky Šumělo mu pod čelem m
"To jsme měli v noci bouřku"
po chvíli maně řekl Mariján
Pohnula trochu hlavou ale
mlčela zas
' Bože Bože to jsou starostí! Ta
koví jsou udření a těrni dětmi je
tolik trápení
44 Poslouchej Mariiáne nroě fo
zapíráS když to na tobě vidím —
oni te k nam poslali!" sedíe no-
kád tak nehnuté promluvila Man
ča —
Mariján se postavil jakobv
chtěl nHkaf ale přejev si vJasy
bonem zase usedl
"Něco nám vzkázali —" po
kračovala
"I nene — sám jsem přiběhl —
tak e podívat — není zrovna
co—"
44Bodejf bodeif mně to nemu-
SÍ5 zapírat" řekla nevrle a roz
hodněji
Síarijánovi se rozetřásla brada
a lapal dechu -
Xo víí Manča jen' jsem se
ehtěl zmínit U jsem už takový
velkolepý nápoj na uhašení žízně
Jest zdravý a osvěžující
Jisté se ptejte po "Fremo" kdy- 1
VcXl mátťi $Í7Aň Vr4kA„A Ě
a láhvované
Fremont Beverage Co Fremonf Neb
i - ®
la
v]
chatrný — už myslím tadv dlou
ho nebudu a mám u vás těch sto-
padesát jednušek — " a vyhrkly
mu malé slzy
Manča zůstala jako vyjevena "
4'J pro Pánaboha!" zvolala úz
kostně a ruce jí klesly do klína
Mariján všecek se lí-esa Um-
shrben cupal k ní
44NTo mlč mlč jen tak povídám
vzdyf vidin že jsem chatrný — a
latinek to tak udělal jektal a
těžkou svo nrukou třaslavé hladil
ji po zádech
44Ze mne hned něco takového
nenapadlo když jsem tě viděla!
Xono — nono — jen aby na tě
tolika taky nedošlo! Vždyf
vím že to z nich — "
"Xo mlč mlč ale je to na zlé
časy a na funus!"
"Bodejť snad bysme tě nechali
nezakopaného!" ' "
"Víí bylo by to dobře— aby
to jako bylo na živnosti kde jc
vejií!ěn"k — " povídal měkce a ú
lisně Mariján stál opTen o stěnu ru
ce sepjaty i bled"l na sloíenou
fi-fini jež si sukní otírala oči
Kdyby e ten horh fexiil
'ie
i'l0
hned by byla pomoc a dostala by
Krystyna a ty taky — hned na
'srejear! Panbňh chraň abvsi
7 tebe chtěli něco mít! Af si t
Tonku má všecko — dustala nej
víc všecko jí zůstalo ale af je(
'ídvž bysme živi byli Já nevím
)i nevnn jak by to u nfít h
kdíbvch rněln oči zamknout -Miabipn
by ?? sivid musela pnula
a děti by musely mezi cizí lidi!"
Vždyť to tady vidíš sám —
dis?"
"No mlč Manča mlč '_
nejšil sám si rady nevěda
"I jojo bratříčku ty tomu r-
roziiniií a jen ji posloucháš!" a
zase zaplakala
Marijánovj HeČala třásli bra
d? líce se mu chvěla počal vyrá-
?"ti bolestný sykot chrapot a ko
lárně zahoulííil
"Tof vím že onítak mluví! Al
proč pk nám to tatínek dával?
VéíVl nám že nám proti Tonce hv
!o ublíženo že jsme dostali riíú
ťPokračování)
neví