Stran í
POKROK DNE f ČERVNA 1918
X-rOHORíSKÝ OBRAZ
NAPSAL K V RAK
Podavše sl ruce šli každý svou : j kmiipusu kteří vystrkovali a clivČ
Mariján do místecká sestra vozo
vou cestou do polí
Koilek odklusav ješté jednou
m1 za ní ohlédl
Poprsí její zalialené tmavým
sn lupem houpalo se úvozem invi
klasovím
Tak taky přišla ke hrobu — vi
da! I jojo má chuďas lopotu ne
věsta přinesla málo dětí už je ko
lik ta jsou starosti I Chudáci hol
ky je jim zlo — na té naši zahradě
bylo nejlíp To je pravda žeby
T'na tolik naříkat nemusela —
dělám dost —
Městečko stalo v plné záři zapa
dajícího slunce na červené věži
byl patrný každý Šindel ručičky
na "hodinách ukazující tři čtvrti
na pět svítily a ze všech oken na
východní straně náměstí sivěla slu
nečná zář
Na starém hřbitově u blé stě
ny kosteW sedělo několik babek
na cest? procházela se mladá cha
a vesele hovoříc a odněkud z u
ličky vylétaly hrkavé zvuky polá
maného kolovrátku —
Sotvaže prvé ranní paprsky slu
neční přeletěly zelené lesnaté
stráně podzvičínské již se v polích
bělely košile sekáčů Na všech
stranách srčelo to do hustých
svlakem a povázkou obrostlých
stébel žitných Odběrači rovnali
hrsti do řad po nichž skáali zelen
a hnědí kompasové a poletovali
ínodráčci Všechen zvuk na téci
žitništích byl teď suše praskaný:
kosy srčely v klasech praštělo Uč
nici a svrčkové vrzavě svrěeli
hrsti šnstilv a spodní listoví svla
ku se drolilo
Mariján také chvílemi za Múrem
odbírával ale šlo mu to bídně
hnut dlouho nevydržel proto mu
sel lézti po kolenách Když se po
'tom vázalo nadělal snopfi málo a
nenakláklal Jako druhdy jenoir
pohraboval Hnal se do práce ja
ko dříve ale brzy měl dost
"Co se to jen do mne dává'"
myslíval si a měl na sebe zlost
Nepostvskal afc přemáhal se se?
byl '
Kdyí jednou před polednem sám
pomalu obracel vedle po mezi Sel
chahymík Petera dřevéuku držel
v koutku rtů brabicí měl pověše
nu na pravém rameni starý měk
ký klpbouk v týle P-yl bos a je
nom v plátěnkách a košili kňži
měl jako měď a pot mu na tvářích
svítil
"Ponioz Pánbůh!" pozdravil a
zapaluje si Marijána pozoroval
"'Mně se zdá Marijáne }m ti
hřbet taky už nedělá dobrotu?"
huhlal bafaje "
Mariján překlopiv hrsf a i-zpři-mnje
se hleděl na chalupuíka
"Pa ba skoro" smál se '
"I to věřímvždyť jsi se na mou
pravdu od maličká po těch polích
naplahočil!" a Petera zabafal
'To teplo tak "nik po mně leze
a nemůže se dost nadýchat" vy
pravoval všecek se kroutě Mari
ján "Tak jim to řekni aby tě neho
nili nejsi už žádný skoček a máš
svoje co pak si na mou milou
nemůžou přijedňat? Ty hoikyy
tohle všecko mohly zastat!" a Pe
tera z hluboká bafaje tvářil se tu
ze přísně oěi jen vyvaloval
"I pane je té práce všude po
třeba vždyť to vidím" vymlou
val Mariján poškrabuje se za u-ebem
"Tnu je je din taky od rána do
večera ale když to nejde tak to
' nejdei Potřebujou tolík Skrno-
řit!"
"Maií tv čtvrv děti" usmál s
Mariján '
"Mají mají — ale nežeň se do
10 no sam aa ieuii-B uuuc aic w
kov£ člověk jako ty když lehne
W " ' - f
épatně vstává Jen si vzpomeň na
nebožtíka tatínka — no s Pánem-
bohem)né se zdá že ti ta holka
už tamhle nese oběd" Chalupník
hafaje klidným krokem loudal se
do vsi
Mariján pohleděv k domovu o
Bravdu spatřil červený Málčin íá
tek a světlou kartónovou halenu
přehodiv ještě několik hrstí šel si
sednout na mez Tráva na ni by
la zahnědlá a země vyprahlá roz
pukaná na krajích drohvš vza
li tciikvmi vousíky Obloha byla
jako čistý plech slunce &e zrovna
třáslo jak sršelo u vzduch byl
horky suehv Mariján měl v u-
{siech jako v peci
IVednuv ruce svěsil v klíně a
čekal až dívka došla
Xepozdravivšvi mlčky usedla
vedle něho a rozvázavši šátek po
dávala mu hrnek s jahelnou kalí
do níž zapuštěna byla stará lžíce
Bera oběd podíval se jí do tvá
ře staženým šátkem hodně zaslo
něné "Co pak se ti zas stalo?" ptal
e vida že má na lících suché slzy
"I nic" pronesla chladně a o
převši si loket o koleno hlavu po
ložila do dlaně a tupě hleděla d-i
polí
Mariján nabíral plnou lžíci a
jedl ale šlo mu to zdlouha kaše
byla nějak tuze suchá vyprahlá
zrovna v krku vázla
"Xo mlč — nepovídej — něco
přec — " pravil zase a mutlaje do
mráčky na ni patřil
Málka ani sebou nehnula a ne
odpověděla "Máš pláč ještě na tváři" úz
kostlivě pokračoval
"I protože je to u nás živoby
tí'" mrzutě prudce vybuchla a
ínávla rukou "Tatínek mluvil s
Pejchou starým a teď mi doma ká
zali Jakoby u Pejehů nebyla hez
ká živnost — a Kadlík sám jediný
— zadarmo mu to nedají!"
"Nono mlč mlč — vždyť on ta
tínek — "
"I maminka je horší pořád na
říká že to obilí teď nie neplatí
vydání že jde za vydáním a z Ze
lejova a z Oujezda že nedají pokoj
Ale já tomu rozumím naši chtějí
Pejohu donutit aby slevil a hnul
se z těch tří tisíc
"To jo to jo"to tak bude — "
přisvědčoval Mariján
Málka mrzutě shrnula si šátek
"To se ti řekne jenom jestli
Pejchovi Kadlíka nepoženou ji
nam" pravila hněvivě: Manja
nova klidná slova rozčilovala ji
znova
"I to snad ne — to snad ne — "
prohodil olizuje lžící
"Když je s tebou těžká řeč —
ty takovýmhle věcem nerozumíš!"
Mariján zčervenal ještě víee li
šta zůstala mu pootevřena a po
hled byl pln rozpaků i bázně
Málka vidouc ten pohled po
kračovala mírněji: "Věř mi kaž
dá na mém místě by tak naříkala
On Kadlík říká že bude všecko
dobře ale kdo pak ví — " a hrnek
opět zavazovala
Dá Pánbůh — proto povídám
— " bázlivě přisvědčoval
"Je tohle u nás živobytí — Bo
že Bože — " vstávajíc pravila při
tlumeně "Xo tak zas půjdu!" a
již se jí kol bosých nohou prášilo
Mariján hleděl za ní dokud za
ječništěm nezmizela
" Zatrachtilá 'holkaT to jí to mo
tá hlavou zrovna jakoby to ona
nebyla Hořela a slz měla plny oči
I vždyť on Kadlík jinam nepůjde
kde pak je druhá Málka kolem
dokola taková není Když ona se
v neděli vvstrojí to ty nožičky
dupou klep — klep — klep —
klep — A k muzice jak se nafikla
a nřišla se ukázat A řekne si
mně 'Koukej Marijáne jak jsem
se ustrojila kdybys za něco stá!
šel bys mne provést aspoň párkrát
dokola' Zatrachtilá holka"
Počal opět obraceti ale každou
chvilku ustával a zíraje ke vsi
bručel "Zatrachtilá holka — je
lo polička! Ale tohle já Tóně
řeknu — budou holku trápit! A
co že ze Zelejova a z Oujezda ne
dají pokoj — vždyf jsou to sestry
ne? Co pak dostaly proti níf —
Jenom ahych já nezabal dupat:
Všecken vejměnek sem — peníze
tnhle na dřevo' Ohvbat se nemů
žu horko zima po mně lezou hla
va se motá a spát s kale nechce
dobře to Petera povídal — "
Ale pří té vzpomínce přejelo mu
chladno po zádech a honem dal ne
do práce —
Večer sedí na prahu výminku
ještě to tftěl všecko v hlavě a my
slil si kdyby přišla Tóna že jí to
řekne Ale když -přišla nesouc
hrnek mléka nechtělo se mu do
toho teprve když odcházela za
táhl ji za sukni a povídal : "Holka
du vymetalo-jeínižtě jakoby v
každém tom klasovém obalu bylo slyšíš?"
kryto několik velkých zelených Obrátila ss udivena
Rozpačitě se škrábal na hlavé a
nevěděl jak začít
"Co pak se ti stalo?" ptala né
chladně
"Ty poslouchej holka té Mál
ce nedělejte zle!" povídal jakoby
se dusil a pohleděv na sestru ho
nem zas oči sklopil
"t podívejme ty se už taky sta
ráš?" a mmeno se zasmála
"Xo je hodná a jak poví
im — "
"Chodí ii bivčí viď ale co pak
krademe?"
Je to pěkná živnost pole pc
řád kupovali — -"
"I to já' vím to mi nemusíš po
vídat ale co pak jc sama nemáme
ještě dvě? Kdo pak to všecko má
stihnout? Kdvbvs měl rozinu
řekl bys Kačce a Manči aby da
ly pokoj!"
Xo mlč mlč jsou naše sestry
a víš — zas já dřu pořád se plahn
čím říká to každý a nie na vás
nechci — vejměnek — podíl — a
už taky nemůžu!" Brada se mu
třásla mluvil trhavě a mezi řečí
dvakrát srkl si mléka
Tóna stála jako omámena u-
přeně naň hledíc ani nemrkala
'Jdi — jdi — kdo pak tě na
tohle navedl?" ptala se jízlivě
Mariján pil rychle
"Kačka viď a ManČa že?"
"Jen to tak povídám — když já
ne tak vy taky nedělejte zle!"
"A co pak vejměnek nedostá
váš Snad nemyslíš že co sníš
není nic — a tolik let!" mírně a
rozvážně vyUládala
Xb mlč mlč nic neříkám jen
holku netrapte!"
Tóna se trochu 'usmála 'a zaký
vala hlavou
"Vždyť jsme rodiče — musíme
tomu rozumět a hlavu jí neutrh
neme Ale našim holkám tohle
neodpustím samy přišly pěkně z
domu a všecky starosti zůstaly je
nom nám Dokud byla maminka
pořád dobíhaly já vím že na nás
pohazovaly ale aby si ji taky ně
která vzala to ne musíš sám říct
že jsme jí dělali všecko a že "si na
nás viikdv nenaříkala"
"1 maminka byla hodná všecky
měla ráda !"
Tóna mlčela
"Tak jen už nehubni ať holka
nepláče!" a Mariján povstav po
hladil sestru na rameni
'Musíš sám říct že ti děláme
co muzeme lilu se nemáš nežli za
tatínka a za maminky dělat už ta
ky nmůžfř !úm to- povídáš!" hle
díc do šera pravila volně
"Xejde to tak nejde ani tomu
nerozumím —
Xo tak vidíš a pak bys poví
dal!" a j'ž zvolna odcházela do
stavení
Mariján opět usedl na práh a o-
přev hlavu o veřej patřil d vorem 1
Xche bylo již temně modré je
nom nad střechou statku mělo fi
alový nádech V prachu před hno
jištěni pelešily se slepice a tloukly
křídly až se kouřilo Na hřebene
slřeehy seděli dva široce nadutí
vrabci a nehnuli se ani
"Xo snad bude teď všecko do
bíe" myslil ki Marijárj "oni jsou
rodiče a musí tomu rozumět Zas
bručí na holky — jen aby nebyly
mrzutosti aby se zas nezlobily na
mne Vždyť já nic nechci jen to
tak povídám A maminku že si ne-
vzaly --"
Mariján nabýval vědomí že ma
minka byla obtíží — to pro ten
vejměnek! ''A se mnou je takv
tak! Byly dva vejtněnky teď už
je jen jeden A už taky ne
můžu skoro se mi zdá že to bude
jak Petera povídal jako ti tatín
ka" —
Při té myšlence bylo mu úzko
zmocňoval se ho svíravý strach
Pamatoval dobře jak se tatínek
vláčey vláčel až ulehl Takový
býval silák ramena měl jako zeď
hlavu nosil vzhůru — a potom na
jednou byla ho troška nohy a ru
ce měl jako hůlky hlavu malou
Tu si Mariján myslil že snad ta
ky brzy půjde přes dvůr tak jak z
postele vylezl že bude kost a kůže
a mluvit že bude tence jako tatí
nek nonem Wžeťdomft —
Když byla Tóna n mužem večer
sama v chlévě vypravovala mil o
čem s Míirijánem hovořila
Sedíc na stoličce dojila a Mór
stál u přivřených dveří opřen r
zeď Bylá tam tma okénkem linul
dovnitř nepatrný pruh šera
"A víš teď už taky nebudeme
čekat" pravila bublavě "oni po
řád pamatují jen na sbe nebu
deme taky mlčet Co pak u nich
nemá Mariján penízů? Leží to
tam taková léta ! To i tatínek ani
pomyslit nemohl I© jim to dávA
na takovou dobu bez iutresu Co
pak to jaktěživo někde je? Pení
ze inají ležet tam kde je vejmě
nek!" '
Mór přešlapoval a pokašlával
"lž jsem na to kolikrát mysli
la ale dokud byla maminka ne
chtěla jsem začínat Totě něja
kých roků! A je to jeho povin
nost aby o to řek' — načpak to
má? Sám povídá žej už dělat ne
může ať to leží tady' kdyby zhas'
špatně by se to shánělo já je
znaní
- 'Jen jestli bude cjitit" mračivě
prohodil
"Ty máš hned starosti — pořád
ně mu to vylož a je to! Já vím
že by to byl dávno udělal kdyby
tomu rozuměl na člověka se jen
spoléhat nesmí 1"
"Xo nevím — nevím — "
"A řekni že teď k vůli Málce
taky potřebujeme tolik se ji ují
má ať teda něco udělá Kdo pak
ví jak dlouho by to tam mohlo le
žet a jsou to peníze A už naschvál
jim to uděláme oni taky počítají
každý groš Snad nebudeš chtít
abych já s tím začala lidi znáš
darmo by se otírali"
Vzavši pln£ dvouuchý krajáč
odcházela domů Mór ještě přidal
krmení a vyšel z chléva abv za
vřel Stál chvíli na záspi hledě -do
temna podíval se na nebe ra
němž vytryskovalyMrobné hvězdy
a upřel oči na temné okno výmin
ku Zamknuv rukxi strčil pod košili
na prsou a klátivě loudal so do sí
ně —
Xásledujíeího dne hned po ránu
slepice sedaly na plotě a vlaštovi
ce létaly nízko při zemi Bylo pař
lívo východ měl červinku a slun
ce dlouho nemohlo pořádně pro
kouknout bylo pořád jako v krva
vé tňni'r~~ Petera jda s kosou na
rameni vedle Skahíiidů povídal
Mórovi že se mha zdvihla Z
těch příčin šel Mór s Marijáneni
nahrabovat ještě před polednem
Prahlo silně horko zrovna du
silo Oba mužové měli na sobě jen
kalhoty a přece jen se z nich ce
dilo Obloha byla svěele modrá
ale jakoby přes ni byl napjat bě
la vý průhledný povlak Cvrčko
vé u meze bzikali jako z dálky I
'Mariján ani Mór nemluvili a-
čaliť nahrabovali každý z jiného
kraje tepně když se u pohled
ních tří řad sblížili začal hospo
dář:
"Tak jfk pak jak pak ti to dne-
jde?" a usmál se
"Xo pomaličku — jen když se
nemusím ohýbat"
VI dá Pánbůh že ti to zas vše
cko vyjde bude to £aky ještě po
řádná lítost za maminkou"
Mariján ustal rozpačitě podíval
se na Móra a přikývl
Jojo člověk přežije na tom
svělČ trápení než se k tomu hrobu
doklepe" povzdychl Mór a o hrá
bě opřen zasmušile patřil do dál
ky "A tak ta léta utíkají že je
den ani neví jak jakoby to vče
ra bylo když jsme tatínka pocho
vávali a dneska už jsme staří oba
já i ty
Mariján nahrahuje opět po
vznesl hlavy a přisvědčil
Co pak to — co pak to že tolik
hovoří? myslil si
"A tak mi napadlo jestli si pře
ci v ŽelejoVě a v Onjczdě vzpome
nou že mají k tobě povinnosti
Vlc: kdepak — těm to ani nenapad
ne!" imhraíutje volně a klidně po
kraěoval Mór
Co pak — " vylelělo Marijá
novi ze rtů a ustav opřel se o hrá
bě —
"Xo máj tam ii každého stopa-
denát jednošek — je to na zlé ča
sy a na funus Tatínek ti to ten
krát udělal a půjčil jim to bez in
tresu Co pak už nepamatuješ
jakou měl Litoehle-b starost? Za
tím uteklo tolik roků a ty jsi se
ani nezmínil" A Mór se zasmál
"Nač bych říkal ?" vyjekl Mariján-"
14 Xo vždyť povídám měli "zby
tečné starosti Pánbůh ti dal zdra
ví živobytí jsi měl tak f-u bys je
iipomínal Xo" užili toho keJcy
jen eo je pravda a nehbisili "&e
Ale ntněj za zlé teď bys UŽ sám
něeo měl udělat!" jakoby Mfiri
jánova ustrašeného -pohledu nevi
děl klidné pokračoval
"Proč'"
4 'Inu věčně to tam nenecháš
vždyť to nŽ ani nepotřebujou to
tě írtresů nač to tam má ještě le
ÍHl" 4No až budň potřeba" zamru
eV! Mariján
Mór ce usmál
"Jaká pak ješté může být po-
j Jubilejní cesta Ludvíttovcň i
PRO ROK 1918
Iowou - Nebraskou - Kansasem
1893
čtvrt století českého drama--:
tického umění v Americe -:-
1918
Ord ZČBJ BÍň 8 6 7 íervna Středa čtvrtek patek
South Omaha Kat Sokol 8 iervna Sobotu
Omaha Katolický Sokol 9 června vNedéla
Dodge Wi Div družstva 10 iervna v Pondélí
Howells Národní sin 11 li čcrvna JÍterý středa
Clarksou ZČBJ síň 13 14 15 1C iervna Čtvrtek pátek sob nodéle
Dodge síň Div družstva 17 června Pondéli
Wahoo Opera House 18 19 června Úterý středa
Weston Opera House 20 21 června Čtvrtek pátek
CENY MÍST NA PLAKÁTECH— POKRAČOVÁNÍ CESTY r02DĚJIv Z
i ' ' ' :
%
v
BLJSS and SON
Založen roku 1894
JOS BLIŠS íakladatel FRANK E BLI8S ředitel
komlaionAři živým dobytkem
SOUTH OMAHA
' Pobíc e vám vyplatí buJete-li obphodovati a naší firmou
NaAím Čechem Henry Doležalem jeni 8 Frank F Bliiwaui prodá
vají bovříi dobytek a Bili McAdamaem za pomoci Win Boyco jii pro
dávají prasata bude váí dobytek prodán dubře a opatřen dobfe když
jej poSlete ua: BUSS & SON
Zlatá žíla
Pištěl - Zaplaťte až se vyléčíte
Vířný olottorví ipíitol) kirrý ?líc!l ililnu Klu
pltiřl Hat n-kltlnl nejuht r hriiťrra ua
nrtaznné riJn)lf kiS opera ÍMnf clilorďorm
nebo Jiný tnátcl proniledfk w nqouilii Vy
WídI ulUlíno Infáfm přtPKlř klerl JvpfUat 10 oíciforínl ildzt pmiJm m nepiti
dokud nemooil nul nhitn Piti ! pro knihu o H-!lníeh imxi-li m Jníui ůMiaft
ulát iia Mi 1000 ynlkll(1h lidi ktrřl W!l tmle nlenl
Dí E K TAEiY 240 Bce Bld OMAHA NEB
Tímto oznamuji všem četným starým i novým příznivcům" íe vlastním
HOTEL "PRAHA"
který jest úplně řnovu vypraven vsím vnitřním nařízením vknsně de
korován a kde krajané zavítavší do Oinahy naleznou nyní řádnou ob
sluhu a pohodli to nejlepSÍ Chutná jídla % pravé íeské kuchyné vidy
vás uspokojí O píízefl místních i venkovniuh krajana uctivé žádá
JOSEF PIVOŇKA
Bon 15 t WlUlam ul
OMAHA NEBBASKA
t-23-4
H- l H-I M 1 1 i ! 1 11 1 ! 1 1 11 1 11 1 1 1 1 1 M-t 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 11 H -M-M-H-
í NejlepSira místem k nakupováni stavebnino dřiví jeit
í česká dřerefSá ohrada
Chicago Lutnber CoM :
m ti Uarev ul Omaht Kub utí I
Ceití prodavaíi Vás vždy ochotní a TzornS obslouží
hi i in n i-H i m m-m 1 1 1 1 1 m 1 1 1 1 n 1 1 1 m m i u mm 1 1
1 6IPireinr[io9
l velkolepý nápoj na uhašení žízně
Jest zdrávý a osvěžující
Jisté se ptejte po "Fremo" kdy
I koli v máte žízeň Vyráběné
a láhvované
Fremont BeverageGo Fremont Neb
S -n
třeba! Vždyť ío ™m viním za k
nřjak tratíS kdybys lehnul potom
b% k nim bfžrt namohl a na mní-
bys to chtít ueMrtčl nač bych já se
1o toho pletl"
Mariján sehnul se vlep a no
hy se mu roztřásly
''Když ona Manía je takoví
hudčra ten hoch se ženit nechce
a KryHtynap upomíná Lito-
hlebka taky má starosti' ialatli
mají ú tři dčti a je to samé dře-
- i „ 1 r
ní v jc-Krm Mor oprťi s o nrie
a zubledřl s-' na Marijána
VkÍíh ty Ňvaři vidiS na nfi po
řád parnntujfil ale na nái nedbafi
Wfá to zrovna tak jako oni sta-rr-jt
se Kiarejte o vw-eko jen vy!
Jak oak kdybys dneska ulehl
kdyby přišlo doktoření a jiné sta
rosti — to vfr-cko necháš jen tak
nňiiiT Tedko jsou k tobě jako mí
lusové ale pak bys vidřl jak by
dbali proto povídám íe bys mM
nřco udělat UŽ tvr!' Mor mlnvil
porriain rnřkkýrn hlasem ale na
Marijána se přestal dívati
"A eopak už uniřut" skoro pla
cky zaehrchlal Mariján ale hned
se rozkřikl: "Vsak já ješté ne
umřu !" a byl jako mď
(1'okrnéování)
Lékaři se ho vzdali — Pan Her
man Oiiese z Cillett Wis slclu-
jc toto: lioni v lete Hyn p Her
mana Hartviga třžce oneinoenčl
Rodiče radili se s dvěma lékaři'
vsak oba se ho již vzdali a řekli
že mu íihii pomoci — Neznám
jméno oné nemoři mel vsak bole
stí v nohách a kolenou a pocit tlu
ření po levé straně Dr Petra Ho
boko ho postavilo na nohy jest
nyní zdráv a chodí do školy"
Dr Petra Hoboko lék na néjŽ
m zde poukazuje jest stará Ča
sem vyzkoušená bylinná příprev
ka ji-ž dobyla si jména pro svou
léčivou sílu po "elém světí' Není
to lékárnický lék jct vsak dodá
ván lidem přímo zvláštními jed
nateli Adresa: Dr Pecr Fahr
ney k Sons Co 2-Í01 Washington