i
:
i?
i
POKROK DNE 22 KVĚTNA 1918
f
r
5
ŽENSKÁ HLJDKA
Pofadatalka M Dur4ová
J V SLÁDEK:
NA PRSOU SVÝCH NECH
SNÍT MNE ZAS
i?
S t
1
y
i (i
h
Nn rtou ttvýrli ne-h niiit mní zun
trn lrástiý žití mm '
ii fano-li mí slza n fu
o nerli ji kanout jen!
To v květu t noei ovzlufeí
je mínili krůpěje —
jrAř OiM tvýťh ji OSUŇÍ
jak jen ho UHinějo
(') hvíC mi zrak tvůj sluneěný
na illmihv blahý len
uť Stí-Hti klum je liezděfnv
nť ernvlii — neb jen xen!
U BRAN ŠTĚSTÍ
Tlmkl jsem mu htčxti brjitiy
jnko jiní na ně tlukou —
otevřelo chopilo ume
tou svou vlkluou teloř rukou
UHmúlo se — Kolem stáli
lilň Afastní — "Sšnleem lebd"
lelo "vešli za 1116 bríiný
fhfťi být šťasten!''
l)(l jkvm: "Nei-lni"
PODPORUJME ČERVENÝ
KŘÍŽ!
Zítra dne 20 května bude opět
zahájen nápor ku získání financí
ku řízení této humánní a nanej
výše důležité v tomto řase institu
ce Tuším žc není třeba vysvěť
lovnti našim krajanům proč je ta
to sbírka opět zahájena neboť
každý kdo sleduj'' poměry v této
pohnuté době si múze utvoriti po
jeni dle práce jakou Čv K koná f
co ])ei]ěz třeba na vyřizování téže
Na Nebraslm připadá přes jeder
itillion dollarů však tuším ž:
sbírka tato bude přesahovat! dále
ko číslice určené ač sbírka tato
má byli jen dobrovolná přes to
ale každý tuna že je- to uasi sva
tou povinností přispívat! co inozuo
neivíee
' Při tomto náporu byl ustanoven
mužský a žensky odbor a mezi ty
to odbory práce rozdělena Před
sedka přes kluby pí ! VY Axtell
mm: iožádala abych vyzvala před
sedky všech českých ženských klu
bň a spolků aby braly podílu
tomto náporu zor ganiso valy svoje
pracovnice ku sbírkám jez budou
konány od 20 do 21 tohoto mesi
ee —
Potřebné listiny a stvrzenky
mohou získati u mne a zároveň pak
ynrávv se sbírkami odevzdat! rov
něž mně Kredit bude dán České
mu Národnímu Sdružení Jest žá
doucím aby naše české ženy uká
zaly svoji činnost v tomto náporu
tak abvehohi nezůstaly v pozadí v
žádném ohledu České spolky jichž
úřednice mně nejsou známé laska-
vě žádám aby se prililasily talt
abych jejich jména mohla podati
předsedee klubové ku záznamu
„
Jak je již našim krajanům zná
mo zavítal do této slavné republi
ky velevážený a nanejvýše zaslou
žilí- muž a vlastenec pan proiessoi
IViiiiíS íl Masaryk a v českém
Chujaííu byl slavnostně uvítán
Jak všem nám zajisté zuámo je
neúnavným pracovníkem pro ct
skon samostatnost
IVofessor Masaryk dlí' v této ze-
i M"fili-m (liiiloniatickvrn I)
Jlll bil iivvi ' l
iakmile bude tímto hotov věnu
je pak Čechům zdejším nějaký
čas což by znamenitě prospělo
tráři v zájmu sbírek a vzpruzi
liv L-:ii1i řeské srdce
Pamatuji se dobře' když zde
uroL Masaryk řečnil pred 10 ro
kv že mu někteří naši krajané ne
věnovali té pozornosti jíž sobe za
hluhoval ba i dokonce někteří pře
dáei o jeho snanách pochybovali a
ieho směr kritizovali lictlali mu
té poety jíž sobě zasluhoval Unes
však je našim "tatíčkem a ne
ní české duše kťerá-by jej takto
nenazývala' Professor Masaryk
lni tenkráte naším hostem a nn
delší poradu o výehově a směru
vyšších učilišť s proí Bohumilem
Šimkem o mezi jiným měli cblří
rozhovor o české věci 1
Pamatuji fe dobře že celé vze
zření nrof Masaryka budilo ve
mně hlubokou úctu tak jako v
každém kdo mUy předpojatým
a i jeho celá řeč lsvčdčova!a vy
sokott učenost a mwuélirf ducha
nřed ktervm dnei každý Čwhn
hlovák má $ctu a fc nadšením volá
Toť otec náš!
Bohdá že vůdcovství tohoto vc
nú moc teutonská ani maďarská
nás nerozdvojí ba uni nábožen
ské různosti které v i minulost i
spňsobily mnoho hořkosti mezi
zdejšími krajany
Maníc plnou naději v budouc
nost že českeiyu národu sc dosta
ne sebeurccni v lízem politicKycti
osudů Práce prof Masaryka má
velikého významu nejen pn nás
Čechofilováky ale i pro světovou
lemokraeii Jsme jisti praec
jeho se setká úplným zdarem
zvláště když každý z nás vykoná
svůj "bit"!
Jak nám Dr Olga ftfnstná sde-
ila tedy jednotka americké žen
ské lékařské nemocnice k níž ona
jest jako lékařka přidělena neod
jede až za několik týdnů a možná
že nž za několik měsíců do Fran
cie tak že se její přátelé nemu
sejí obávati že snad jiz okamžité
odjede jak z anglických listů vy
rozuměli
v
Jak ze zpráv a -ohlášek v tom
to listě naši čtenáři seznali tu le
tos opět divadelní Ludvíkova spo-
ečnost navštívila nas stat n zá
roveň i Omahu kde nánf svojí
řásnou hrou připravila pnjem
uého požitku Jest tomu pravé 2"
roků co jsem poprvé viděla uuu
víkovec hrát a věru žc nikdy na
požitek ten nezapomenu nebot ve
svém středu meli pravé umeice
'an Vr Ludvík hyl zakladaUden
íélo společnosti se svojí chotí kte
rá mu byla vydatnou pomocnicí a
teď po jeho smrti převzala se sy
nem celé řízení tohoto dlouholeté
ho podniku v němž zdárně pokra
čují A že sjíoleenost tato jesi ve
liee vážena ve svém stalém půso
bišti v městé Chicagu vysvítá zc
práv jiké přízné se jim dostalo
při oslavě -Joletelio jurniea jeju-u
nůsobení tamtéž
Paní ředitelové jakož jejímu
umu f-vnti n cele společnosti přeji
hv ieště dlouhá léta jim bylo po
přáno takto společně pňsobiti v
této krásné idei — jiz se věnovali
ku povznesení naší české větve zde
v této naší nove vlasti Přeji vsem
dar na této cestě a krajanům
kam zavítají příjemný požitek du
ševnu A mile sestře ronumne
illdvíkovó jeitě mnohá léla by
byla zachována této kulturní pra
ci! —
J J v"
A Rulíková South Omaha Neb
-— Ctěná paní poříidatelko a mi
čtenářky! v kazdein cloveKu
je něco zalkotveno co však není
:ástí jeho vlastního ja toho lí
čením nenabude ne btejně člověk
dovede vnímati krásno a dle po
rozumění svého pronáší úsudek
proto tolik rozdílnosti v nalile
loch Však mamc-li příležitost vi
lét krásno v umění nemáme chví
e promeškat i a za ikaždou cenu
třetin v obtížemi snoienou mamě
okamžik tak milý využiti k posile
luševní A nvní niaine tak krásnou
příležitost viděti umění divadelní
nám 'Společnost Ludvikovcu
nu cestě ebraskou prinasi moje
přílelka pí Manusa Škodova sto
ala celý tvden revmat ismem a s
tíží isem ji přemluvila aby šla na
nrvní riredst aveni Holka z far-
inv" v Omaze dávané přišla do
mu po půl jedenácté večer však
♦ nlilr tnlin nichl llíl snlcl ZC aill
l"H T
pánek se nechtěl dostavit i a ra
no probudíce se začalo to znovu
ale ke konci přišla jsem ja k usiid
ku žě vstupné mělo býti óOO una
íivla duševně elektrisovana a ja
byla zbavena uaiku na revmati-
ké bolesti a po cely den pri kaz
dé mluvní příležitosti byli Ludví-
kovci našinu neviditelnyiui spo
lečníky: s večerem začala jsem sc
iá ebvbtaU na představeni Ja
ko v pohádce ' a v duchu pianu
bv telefon za povoláním nezvo
uil" se stalo skutkem h o l
hod iiž mohla -jsem 'jiti do siné
návštěva pred I započatou lirou
které přibývalo mne tesila hra
Jako v pohádce" zobrazila sc
nám skutečným obrazem mluvou ň
mnohému člověku jc dán a šťastný
ten jenž může dávati by tím obla
žil jiné VSnk o čem mnohý ho
ruje druhého to nerozohní v čem
závisí ten rozdíl t Kdybych
chodila do školy a učitel by mně
otázku onu položil odpověděla
bych: "Učme se znati umění a
pak pochopíme krásno! V A Mně
se nedán lepo jano ?Kouove u
žádnou ])říležitost neo[)omenu a-
bvch mohla opětné Ludvíkovce vi
děti Doufám že všude klím za
vítají budou s láskou -přijati a že
oceňujeme jejich výkony dokáže
me tím že co nejvíce budeme
všem představením kam zavítají
přítomni Doufám že dopisovatel-
v "Z II" nám poví v r Hlídce"
své dojmy a'byehomvtím mohly so
bě utvořiti úsudek co nas dovede
baviti S pozdravem na pi pora-
atelku a Čtenáře!
Ctěná přítelkyně! Vérií tlumo
číte i moje mínění v tomto přípa
dě a tuším že bude velká většina
s vánii souhlasiti Těsnu se sku
tečně zase na další představení až
sem zavítají Přijměte vřelý dík
za dopis a těší se na pokračovaní
s pozdravem Poradatelka
: v"
Čtenář Kansas — Ct porada
telko "Ž 1L"! Cítím sc jako
rinník že jsem jen takmimoeho
ilem podal návod na dělání maslě
ale opomenul patřičného varoyá-
ní Většinou lidé vedl ze terpen
týn jest velice vznětlivý Ale ně
kteří snad by to opomenuli Dii
alafuny (řasni) a díl vosku se
spolu rozehřejí ale při mírném
ohni a na uzavřených kauuieeii
Pak teprvé když jsou kala luna a
vosk rozehřátý a horky přidá se
íl terpentýnu když se bylo dri-
w 11 1
vejsi s kamen drive suimaio a tio
bře se spolu promíchá dokud roz
tok je horký Nikdy ale není rad
no takovou masť dělat pn otevře
ném ohni — jako na gasovyeh ka-
mne:'h neboť bv následovat mohl
vvbueh lasť ale je dobrá drží
se kůže a drží ránu čistou Kdyby
nií5enina zhustla dříve než se do
bře promíchá jest ji třeba na uza
vřených kamnech zase přihřát a
tromíchat
niká nad jiné podobou i blažený
život jest mu přideden Dlužno zde
podotknouti že Svedenlvorg byl
muž hluboce učený všestranně
vzdělaný4 lak že se mvnati mohl
s neiprednejsinii učenci svcia u
přec tak prostý tak že se un je
ho pohřeb sešlo několik mocnaru
by mu vzdali poctu jakou si za
sloužil v plné míře Tuto zde opi
suji eo píše o něm učence Stuart
Mill: "Změř ho jakožto muzc vé
dy s Xewtonem a shledáš že se niti
vyrovná Velikosti ducha s ]aeo
nciii a s Plutonem — a on jest ve
liký mezi nej většími filosofy s
Borrhaviem a Ilallerem — a on
jest v přední řadě mezi fisioloiry
theologickými spisovateli a vy
kladači písma poeinajo od Urifíe
u a až po Adama Clarkeho — kdo
se mu vyrovná?
ZRÁDCE
Kvžen Čirikov
"Já jsem to nebyl já lez
bez oběda !"
Proiiili ho Dt o vůli Boží aby hned
[přiáel k nemocnému Ivanův 'otec
Inspektor zkusil ještě posledníibyl totiž lékařem
č
B Zacharová So Omaha Neb
— Cti"iié čtenářstvo! Dopis od
'Čtenáře' z Kansasai po přečtf
ní přinutil nič opět k dopisu Ctí
ný příteli velmi iěkny a přiklad
ný duševně procítěný jest dopis
váš! Zajisté ona jmenovaná ua
bička následovali bude rady vaší
sínrávná isou slova vaše o Bohu
že jest i zdroj života našeho prei
ak povrchně uznáván a spalné
urnohvmi pochopen Pravá víra v
'íoha nezáleží v obřadných vyko
náváních církevních ceremonii a
chladném odříkávání duševně
neprocítěných modliteb Bůh jesti
svrchovanost a tak pnjima jen
lova a skutky které ducha ob
živují neboť i skutkové naši jsou
mrtvi když se vykonávají jen z
nvcliv anebo ien z uctv k lidem
Kdo poznal pravé světlo viry ten
Ct í ve svém srdci účinek obživu
jícího tepla ten pomijí světské
záimv a pyšné pocity ten ven v
ducha a v pravdě Xevčree niji"-
hv nonírá Božstvu jen z pysne me
utosti aniž by kdy o tom přemý
šlel a tak z nevědomosti popu a
vše eo nad hmotný život jest po
něvadž svýma- očima jej spatřili
nemohl a lak ve své domýšlivosti
ueveri nezlí v život matenému
Těžko mluvili slepci o barvách a
hluchému o hudbo ti nepochopí a
k i ten nevěree pochopili neniu
kterému sc nerozsvítilo světlo
poznani viry v Boha dokud jej
obklopuje temno a tak ve tmě tá-
nati musí Přála bych tem nevelí
cím čisti spis Svedenborpa "Nebe
Peklo" Osvícený tento učenec
podává ve své filosofii vyklad jak
mravně je třeba žiti by posmrtný
život lidského ducha zasloužil si
nebeské 'blaženosti On byl velkým
snovidcem a bylo mu popráno
duševním zrakem nahléduouti do
nebeského života i do pekelného
trápení Výpisu je pekelné trápe-
obšírně že jestt rozděleno A
mnoho tříd dle hodnoty ducha
mravné pokročilého' Hmotného o-
huč jak Jidé si vykládají tam
sice není za to vsak všechna va
lí zloba' nenávist jeden proti
iež nás'Piímo uchvátila každý z druhému vypuknou v míře velik
: ' -r ! -1 1'! 11
píltomuyk-li představeni si nasy
obrázek V srdcí odnesl f paní liň-
žena Cervetia pu Bolu Ludvíkova)
Tam již není společenského ohle
du jako zde na-zemi tam každý
nkáe sťou nrávou tvářnost bez
kolík? - a iá 'babičku' jakéhokoliv ohledu a trápí a pro-
Uí Ui' Ai&-ní uilnu vrozeného lnálrduí icHcn druhého tak ít se
umění každý cit dovedla na tváři toto trápwií podobá jímkám v o
pohvbv v šlové ve všem tak míst- hni se pálícímu Nebe též jc prý
ne vkouzliti coz tax linea neaove ina
mnoho tříd rozděleno — čím
rrrá je:t dk'najtí tí:r i-
Zvon oznamující konec vyučo
vání zavzněl Žáci z první třídy
dostali z latinských slovíček něko
lik jedniček — v ruské škole nej-
horší známka — pomodlili se "za
rodiče a učitele kteří je učí pozná
vat i vědu" a vyřítili se s povykem
ze třídy Všichni byli veselí ne
vyjímaje ani ty kteří obdrželi
trest
Jen Ivan Saplotin-byl sinutcn
Šel poslední odloučen od svých
spolužáků a hleděl k zemi Nikdo
si ho nepovšimnul žádný se mu ne
nabídl jit s rum domu nikdo ne
volal jeho jméno
Než Ivan Saplotm sestoupil z
posledního stupně širokých scho-
Uí k loži vrátného dohnal ho Mi
kuláš řjmetonin a řekl zcela zřetel
ně: "Zrádci by měli být biti"
Ivan Saplotin tvářil se jakoby
neslyšel neobrátil se a neodpově
děl Ale červeň která zbarvila je
ho tváře prozradila jeho přetvář
ku Ano slyšel slyšel zcela do
hře ale co mohl odpověděti? Nic
docela nic Je pravda on něco
prozradil
Věc stala se takto: Včera během
delší přestávky došlo k rvačce u
tabule Petrov a Grecrorjev spo!
zápasili Petrov nastavil nohu a
povalil Gregor je va k zemí Kdosi
horlivé křičel eo měl síly: "llu
rá!" Ostatní nni přizvukovali A
Soktilov nadšen nemohl sc déle
zdržeti a mokrý hadr„na umývání
tabule hodil proti oknu Sklo za
řinčelo střepiny padaly na okenní
desku a na podlahu a crvmnasiste
náhle vystřízlivěli rozprchli sc v
okamžiku na všechny strany used
li na svá místa a strčili nos v do
učebnic Ale bvlo iiž pozdi
Přichvátavší třídní učitel zvaný
"Kozí brada" zpozoroval hned
původce Petrov a Oregorjev ue
měli více času aby zaujali svá mí
sta a bvli ještě celí udýcháni Pro
ti nim obrátil se hněv třídního u-
čitcle Ale-také Mikuláš Smetonin
a zcela nevinný Ivan Saplotin bvli
voláni aby se zodpovídali Ivan
byl pouze nečinným divákem po
invadž mokrý hadr dotkl se jen z
lehká jeho tváře než rozbil okno
Kozí brada zapsala ale také Sa
plotina do třídní knihy poněvadž
zi Jsr:i I sedel ntivrinvnii nlv a
ttlekiuiýma rozevřenýma očima ja
ko zkameněly na svein miste když
zpozoroval učitele ni6pktor za
volal vinníky k sobě: žádal klid
iiiě ale důrazně jméno toho kdo
rozbil okno Všichni snesli jeho
pronikaný pohled a ujišťovali ho
o sve nevine L' Boha Alexandři
Andrejeviči já to nebvl!" — "Tv
ne'" Ptáni se naposled!" — "Já
ne ' — "A nevíš kdo to bvl?" -
'Nevím" — "Proč hledíš stra
nou! Hleď přímo !" — "Já hledím
přímo — já nevím nic jsem nevi
del pra ve jsem se obratu -
'Odejdi a ty Petrove také jsi sé
tfbrátil?" — "Já také nřWám-
bůh stal jsem odvracen
Zdálo se že byli všichni obrace
ni a proto nemohl býti vvnátrán
viuník který zatím klidně seděl
jako by se nic nestalo Jen Ivan
Saplotin se nezdržel počal vzlykali
Inspektor z vnitřního přesvědČc
ní usoudil že Ivaji Saplotin vinní-
kem bytí imini a řekl kategoricky
Až do -i fíodin hoIrnibku"''A
vv obrátil se k ostatním "mi!
žele iít domů"
Ale ti nechtěli o milosti ani sir
tet "Buď všichni nebo žáduv
Mesandre Andrcie vlčil" řekl o-
stýthavě jeden z nich: druhý pří
poji}: tfudto vfeiebni bez oběda
nebo odpust te vtem Ivan Saolo
♦in ztiatíl uzril plákal a sluní:
prostředek: prohlásil že celá tří
da dostane spatnou známku z mra
vů kdvž vinníci nebudou jmeno
váni Ivan Saplotin této výhrůžce
neporozuměl vztahoval ji výhrad
ně na sebe Vyznal všechno a zra
dil svého soudruha Sokolova "Ja
ne So — kolov hodil a mne
Vinník uchránil 'svoji důstoj
nost Jvdyž uslyšel svoje jméno
postoupil blíž a doznal šlechetně a
směle : "Já jsem hodil Alexandře
Andrejeviči!" Inspektor nechal
sniělce do ! hodin ve třídě a roz
kázal mu aby zítra přinesl rubl
za rozbité ok)o Ivana Saplotina
pohladil a odešel
"Osočovatel! — Zrádce — Kle-
vetník !" Takové poklony dostával
ubohý Saplotňu Když inspektor
odcKCl — t riua se usnesla : za prve
se Saplotinom neobcovat! za dru
hé nic mu nedavati opisovat za
Iřetí nic s ním nesdčlovati za
čtvrté nemluvili s ním a za páté
při příležitosti ho zbiti
Ivan Saplotin seděl v budoiru
své matky a vrtal prstem v povla
ku turecko pohovky Matka ehte-
a jiti do klubu a strojila se Stojíc
před velkýiu zrcadlem otáčela hla
vu na právo na levo pohodila ji
o zadu a pozorovala so sc vsccli
stran
U ní stála služka Gruša a upra
vovala svoji paní
" Vvvolal MŠeehny a nařídil při
znat sc K čemu se máni přiznat?
Ja jsem nic nerozbil mumlal 1-
van mezitím co zvětšoval díru v
pohovce
"To bys měl také říci!" "Gru-
šo! Zde! Ach můj Bože! Ale ne
tam níže! Ach hloupá huso
matka mluvila současně s Ivanem
a Grušou
"fíekl jsem také Sokolov ho
rozbil a ja jsem nevinen !
"Nic neumíte dělat je to straš
ne přerušila ho matka obrace'
jíc se ke Gruši
"Hekl jsem to a oni mně nadá
vají zvou mue zrádcem a pomlou
vacem
"Ach Váňo ty mne hrozně ob
těžuješ a vždy když nemám času
Vidíš přece že jsem zaměstnána
Nemůže se to odložit na pozdější
dobu — Gruso!
Ivan umlkl Vrtal ještě chvíli
pohovce potom vstal a šel tiše a
zamyšlené z boudoiru Sel k otci
Otevřel potichu dvéře otcova po
koje a podíval se dovnitř lakt
otec připravoval se do klubu Je
ho vzezřeni bylo ddbré a vesele
Byl patrně sám sfbou spokojen
stál před zrcadlem a kroutil si peč-
1 ' v 1
ivc Knír
Ivan vstoupil
"Nu Ivane Petroviči eo mně
někuého chcete vypravovat?" tá-
' - t ~ —
zal se dobrosrdecne žertuje otec
Jsi jiz hotov otázal se smutné
Ivan
"Hotov hotov můj příteli"
"'Maminka bude také brzv ho
lova" řekj tiše Ivan
Mlčeli Ivan se posadil do vel
ké lenoSky před psací stůl
Jedno okno dnes u nás rozbi
řekl s povzdechem po krátké
přestávce
"Udělal jste to vy Ivane Petro
viči V žertoval otec
'Ne otče Sokolov ho rozbil a
mne chtěl inspektor nevinně ne
bát bez oběda" Slzy zaleskly se v
očích Ivana Petroviče Tak těžká
byla vzpomínka na tuto nespra-
en inoi
I']— he— he Ivane Petroviči
Proto pláčete? Záležitost byla
přec vysvětlena Tys řekl že jsi
to neudělal?"
Ano otče Ale oui mue uráže
jí nadávají mně zrádců pomlou-vaetu
"Koho? Co? Mého milého chlap
ce?" M '
"Všichni řekl jsem pravdu
oni nechtějí se mnou
mluvili"
"Nu nemluv s nimi též! Co pak
" košíčku k pláči?" Tys přece
kl pravdu? Pravda můj příte-
Ji především pravda! Nelži ni
kdy to je nejdůležitčjší Tys pře
ce muj hodny hoch Póslyí!
Dost !" A otec hladil pravdyiniloy
iiému Ivanu Petroviči bradu
Ivan začal silněji íkvtati V toni
okamžikir zavzněl v předsíni zvo
nek a ukončil vystup Otce ulek
nut bezci ku dveřím a šeptal
"Gruso! Grušo! NVjscm dómu
Jsem v klubu! Slvšíš?"
Grusa he ihned Tfitila & nodala
tei navštívenku Sotva ji otec
?kw hií:' ji iriiv- ra u!
"Ani minutu klidu! Oni neroz
umí že jsem taky člověk že po
třebuji též klid!" hučel otec Ivan
vzal navštívenku a počal čisti
"A když zemře tatíukxi?" "Ne
strkej nos tam kde tě nepotřebu
ji!" přerušil ho otec
Matka vešla do pokoje majestát
ně pyšně s lesknoucím se obliče
jem šíjí a rukama Zářila draho
kamy a zlatem a šířila kolem sebe
jemnou vůni z konvalinek Otec
přestal sc zloMt
"Nu myslím žc vzduch jc čistý
Jeďme!" Otee líbal matku Ivan
Pctrovié začal přemýšlcti "Proč
lhal otee že není doma? Nemáme
přece nikdy lháti?"
V jídelně kolem kulatého vo
skovaným plátnem pokrytého sto
lu seděl Ivan sc svou latinskou
mluvnicí a chůva s punčochou v
ruce Učení pokračovalo zdlouha
vě stále pronásledovala Váňu o-
tázka: Měl jsem právo Sokolova
zraditi bylo dobré že jsem mluvil
pravdu 1
Michal jevno lhala jsi jiz jed
lou?"
"K čemu lháti Vaniso?"
"NikdyT Ani jednou?"
"Nevzpomenu si že bych lha-
a"'
"A tatínek lže?"
"Ach Vánišo co mluvíte? Je ťo
správné?
"Já nejsem vinen že tatínek lze
i on lže před chvílí lhal"
"Slyšte Vánišo učte sc úloze'"
''Ty Grušo proč lžeš?" přeru-
Lšil ji zpozorovav vcházející služ
ku — '!'
"Kdy?"
"Nu nřed chvílí! Řekla jsi že
tatínek' Jícní doma a on byl přece
zde" '
Ca mně na tom záleží? Ří
kám co mně poručí S pravdou sa
mou nemůžeme žiti mladý pane"
"Proč ne? Ja budu s ni živ'
vzdoroval Ivan "Co myslíš bylo
správné že jsem Sokolova prozra
o'il ? On rozbil okno a já jsem ho
prozradil"
To není správné soudruha zra
diti" vmísila sc chůva do hovoru
musíme spolu drzeti mezi ka
marády stane se mnohé Nutno
spolu držet i "
"Pak jsem zrádcem?"
"Ano mjslím též"
"Ivan umlkl Pohroužil sc do
mluvnice a skloňoval dále ale ani
slovu nerozuměl
Po mluvnici vzal "náboženství"
a chtči opakovat i
"Tatínek říká lháti je špatné
a sám lže a chůva s Grušou
zvou mne zrádcem" Ou cítil že
nejednal správně když Sokolova
zradil i když mluvil pravdu
"Co děláš-Vauiško?"
Váňa neodpověděl
"Jc to hřích! Myslím žc usnul
— Ivane Petroviči! Ach Ivane Petroviči!"
Chůva vzala Ivana za ruku Mu
síme ho svléknout nebo bude mi-
ostivá hubovat myslela hlasitě
Nemálo se však podivila když ji
Ivan retrovie nenadále od sebe od
strčil
"Já se sám svléknu ! Táhni dej
mně pokoj !"
"Myslela jsem že spíte
"Ne nespím!"
Chůva sc vzdálila a na její mí
sto do dětské světnice přišla Gru
ša —
"Ivane Petroviči! Svlékněte se
pree !
"Jdi prýč!"
"To není hezké! — Panstvo ne-
spi -v kalhotách uuostiva pani
bude se hněvat i" přimlouvala
Gruša Ivanu Petroviči
Já budu spáti v kalhotách"
odpověděl vzdorně
Gruša zkusila vylíčiti Ivanu Pe-
trovjčovi hrůzy inatinky když ho
uvidí spáti v šatech zkusila nesty
datému mladému panovi sama bo
ty a šaty stáhnouti Ale Ivan Pc
trovié kopl do ní a křiéel :
Dej un pokoj Grušo já se ne
staráni o tebe neobtěžuj mna
též!"
Nebijte mne přece mladý pa
ne lakový nestydatý:
Chej klátiti nohama a ty tfrkáš
před ně obličej Nebudu vinen
když
"Nestydatý!"
Gruíjj rozhněvána 'odešla Tvari
Petrovu zůstal sám a zahlbiibal sc
zase do oue otázky rremysk'
ďlouho vzdychal a šimral se Ko
nečně usnul k zděšení chůvy a slu
žebiť' v kalholách a střevících
jt
h
ř i
5 t
r '
-_f f