y trans fl
POKROK DNE 17 DUBNA 191?
si
Vi
POIIORSKÝ OBRAZ
rcenv
NAPSAL K V RAIS
Iřífíi-ťťsř-ř-ť"! ť"vt'-v vř$ ří-ř !""i'í''tvfv ř"?-'rřv
''
: r
houil s" u:i pastviště nebo pomá
hal v poli sázel brambory oko-
padá snad bych snad bych přec
jen to hospodářství býl uchystal
pával plel len vláčel i vázal Když jemu"
' í
í
-i
í
-1
Tak ji viděl než běžel pro pana
patera
Mariján jmenoval se vlastně
Antoniu Škaloud a měl ještě tri
sestry nejstarší Kačenu sebe
mladší Manou a Tonku Ještě než
běhal povídávnli si táta s mámou
ie sotva z něho bude příští hospo
dář — niělť hlavu proti ostatnímu
tělu jako báú Staří kolik roků
hledali pomoci kde jen o jaké za
sleehli a když nepomohli dědko
vé a báby začali doktoHt všecko
nadarmo Mariján vyrůstaje měl
pořád velkou hlavu Široký trup
krátké nohy velkých tlapek roz
um měl pořád tvarohový do živo
ta byl neslaný nemastný — zkrát
ka boží dárek Sukni nosil přes
čtyry roky a byla naň podívaná
jako krinolina odstávala mu pru
hovaná kanafaska od těla
Škaloudka se nad ním tuze na
plakala a tatík se naů pro lítost
nemohl podívat Bylo jim bolest
ilo že mají dítě se kterým nikdo
nepodovádí jemuž se každý usmě
je —
Ale během několika roků zvyk
li mu u Skaloudů v sousedství i v
celé vesnici a konečně patřil do
toho půlstatku jako ta stará stud
na v rohu zahrádky jako výniin
kářský baráček jako ta velká kru
še "panenka" jež stála v ovocné
zahradě v zadu za stodolou a na
níž se kolem svátku svaté Anny
pásávaly děti z celé vesnice Je
nom že mu tenkrát ještě říkali
Tonda Skaloudů Když dostal
prvé plátěnky v zadu zapínaeí a
bez rukávu kulaté dlaně naditých
krátkých prstů měl pořád v kap
sách a jak po dvoře přecházel bři
cho se mu na nízkých nohou jen
houpalo Ty plátěnky dřel přes
dva roky a byly konečně bez baisj
vy Od maličká rád slýchal prá
skot bičem a ještě dokud násadu
oběma rukama držíval uměl bou
chnouti jako starý pasák také
znamenitě svými velkými nadmu
tými rty mlaskal na koně — sta
rý šedivý čeledín Taucha z ho
spody to lepe neuměl
Dlouho spávpí na frtarém liojtá
ku (kolébka) mladší Menču Ska
loudka raději brala k sobj do po
stele aby jen Mariján nemusel ji
nam Teprve když mu nohy tuze
z kolébky visívaly ustlali mu na
peci
Když mu bylo osm roků uměl s
koněm jako zkušený forman do
huby sé mu nebál sáhnout zapřá
hal a v celé Vesnici neměli lepší
ho pohoněče než jakého měl starý
Škaloud
- Kačena měla školu vychozenu
Manča již nosila slabikář ale Ton
da do školy ještě nevkročil
Až jednou pan kantor chytil
hospodáře: Škalouda v poli a vy
kládal že přec jen bude dobře
když Antonín aspoň někdy přijde
mezí ostatní že snad přece trochu
liter a nějaké ty počty pochytí
Panímáma šťastně mu v komoře
našla starou téměř odřenou "pís
menu" které obě sestry řádně by
ly užily a povídala mu:
"Tuhle ti na ni uvážu nový
provázek a dávej tam pozor!"
- Tonda seděl právě u hojtáku a
spravoval pasf na myši podíval
se na matku ústa roztáhl do půl
tváří a malé černé oči mu zasví
tily Kolikráte stával u zahrádky ru
ce v kapsách a pozoroval děti klu
sající do školy ale nezeptal se
proá sám také nechodí také niko
mu ze vsi prve ani nepřipadlo lc
dávno má léta pro školu
Manča si k němu nejednou sed
la a chtějíc se mu pochlubití za5a
Ja jej učit ale pokaždé brzy toho
nechala jak mu ukazovala písme
na Tonda ji pleskal do kulatých
rukou a jen se šklebil
Po Skol v poprvé vešel fám p
sá™ : Manča mu utekla a mamínV
dívala se za ním jen od zhríd'fy
Rozevřev prudce dvéře nízké u-
čebny jež byla zároveň kantoro
vým čeledníkera huňatou velkou
beranici strhl n hlavy a strčil ji
pod páž "Písmena" pověšená na
knoflíku u vestv houpala se m"
na břiše jfro štít
Celá škola i panem kantoren
A kantorlon jež před náramním-'
íernvm! kamny měla vaničku ri
dvn žMl'eh prala d1a se mr
dn umícbtT T"nda se ť-df'
ústa roztahoTíl až k nSím a jen re
pohupoval V lařWch mífta ne
nu l vždyť beztoho celá hejua dě
ti sedala po zemi ale sedal na pe
čince Levačku opíraje o velkou
chlebovou pec stále se usmívaje
zíral klasou v níž bylo plno šumu
a skřípotu Třebaže ho pan kan
tor vyvolal málokdy Tonda pozo
roval dost Paní kantorce nikdo
tak neumyl lavičku nezatopil v
kamnech ueuaštípal dříví nena-
nosil vody jako Tonda Skaloudů
u když ho za to před celou třídou
někdy pochválila jen zářil a roz
tahoval široká úáta
Také děvčata měla v něm příz
nivec ale dával jim to na jevo
tím že kde mohl tam je škádlil z
ničeho nic tahal je za šátky nebo
smazal co měly na tabulce napsá
no Když dostal přes ruku jen se
radostí třásl Největší záliby na
šel na Marijúnee Hátlově Jednou
už při učení přišed do klasy ne
dbaje kantora položil před ni sně
hově bílou homolku jindy dostá
vala suché hrušky a křížaly při
nesl jí kus maštěné podplamenice
'edyž zabíjeli jitrnici
Zahleděl-li se s pecinky mezi ža
ctvo bylo to k Marijánce i ve
volné chvíli byl jí na blízku a po
řád jen : Marijánko Marijánko ! A
ak se stalo že jednou pleta se
ořed školačky a breptaje to svo
:e "Marijánko" dostal od jedné
'lerdu (buchta rána pěstí) do zad
a hned po ní strčila jej z chumáče
nravíc: "Jdi na pec Marijáne!"
Holky se rozchechtaly a jedna za
druhou pokřikovaly: "Jdi na pec
Marijáne!" Marijánka smějíc se
přidala to také Darmo jí už nosil
ivoce vrátila všecko v adventě
mi voňavé topinky nepřijala
To slovo Mariján ve škole zů
stalo i když tam Marijánka už ne
byla
Nejprve bylo Marijánovi po
šklebkem potom ho jinak nepo
jmenovali
Docházel do školy po dvě zimy
naučil se dost slabikovat i le-
daco z hlavy spočítal také z ná
boženství neeo poeliyul ivuyid
starý pan farář Čaem přišel a vy
pravoval o Adamu a Ev? o Jo-e-fovi
Egyptském o mladém Tcbiú-
jrm lonua maje nouy Knzem se
děl jako zaklet Když uslyšel jak
malý Davidek zabil Goliáš? zaři
čel a přišed domů postavil st do
prostřed dvora a kaménky házel
do staré jabloně stále pozoruje
da se někdo nedívá
Při historii o narození Spasit c-
hově -ani nedýchal a když slyšel
jak pastýřové k jeslím přinesli
jehňátka jak prozpěvovali ne
dbaje na nic začal se na pecince
pohupovati a spustil nahlas : Draní
tam tam tam trady dady dam
tam
Jednou v neděli jsa s matkou
flám doma stál před zrcadlem
bradu vzhůru a pod krkem si ně
co kutil Matka dlouho jej pozo
rovavši ptala se konečně: "Prosím
tě hochu co před tím zrcadlem
děláš!"
Obrátil se proti ní hlavu dal do
týla a stál chvíli tiše topom ra
dostně se na ni zadíval Viděla
že si uvázal kus staré černé stuhy
ale neporozuměvši hleděla naň
mutna nevěděla že si to Tonda
na krku upravoval jako to nosí
pan farář Chodil potom po dvor
ku ruce vzadu složeaé zvolna a
vážně —
Když která-si z lišek toulajících
e v Hůře nenadále přinesla kc
kaloudům malou Tonku měl Ma-
iján po škole
Tonda ňkaloudů ďo ní vstoupil
ale Mariján odcházel
Říkali mu tak po vsí všude do
ma v živnosti nejprve jenom se
stry později chytili se i staří dří
ve bylo to žertem nyní do oprav-
]y — tuze PC jim to slovo hodilo
Nový přírůstek ve stavení zpň
obil že Mariján víc a více ustu
ioval do pozadí JÍŽ nespával d
ma na peci ale na výminku u dě
dečka jenž už byl jako suchý rá
kos a jen modlitbami připravoval
se do jiného světa
Z Marijána stalo se v živnosti
"ěco takového jako je dobrácký
om jenž pořáď kolem fitavenf
brousí nikomu neublíží jejž vSaV
nikdo zvláílě ráJ nemá nikdo s
% ním rippomarlí a zavadí-li n pří
iemně bvf úplně nevinně dostane
Ačkoliv ho prácí nikdo neučil
hnal #e do vhho Od jara do pod
zimku prvým úsvitem ranním
mu bylo otumiier den co den k Ve
čeřu jezdil dobytku pro krmivo
jehož sám nasekal i naložil
Vzrůst těla se mu poněkud vy
rovnal nohy se vytáhly hlava s
trupem již tak tuze neútuěmostí
nevynikaly Tváře měl pořád vel
mi zardělé vlasy krátké a jako
jehly levou nohou v koleně my
kal a po zemi ji brousil ale již se
tolik nesmával n z očí zírala mu
placho&t
Když dědeček ulehl nadobro
přestěhovali jej do sedničky v pftl-
stntku aby měl lepší poslvhu n
Mariján v baráčku zůstal sám
Matka po smrti dědově sedničku
vybílila a umyla převlékla peřiny
a Mariján stal se tak ještě za ži
vobytí hospodařících rodičů iolo
vičnim výminkářem jenom že bez
výminku
Ke společnému stolu přišel tuze
zřídka byla -li práae v poli brával
si oUěxl hned za jitra — do kapsy
jindy inu ho nosili do výminku
protože nuílokdy býval včas s po
lí doma Mezí lidi nechodil nikam
ledaže jednou za čas v neděli klu
sával do městečka na hrubou nebo
na požehnání temně zelený šosák
maje až po kolena na hlavě placa
tou čepici s píelomeným štítkem
velké namazané boty na nohou
chvátá val sám jediný V levačce
k prsíim přimknuté nosíval si tlu
!ý maminčin Nt-lx-klíč — Lez to
ho nešel a tak ho znali v celé kra
jině Sestra Kačena šťastně provda
la se za želejovského Litiehleba
majitele živnosti a za nějaký rok
potom odešla i Manča do Oujez
da jenom že druhý sňatek nebyl
takovým štěřtím mělť Budína
pouze familiantskon chalupu
Staiý Škaloud s Marijánem dře
li pořád stejně starý pro dcery
mladý že se to samo sebou roz
umělo Konečně provdala se i Tonka
ale neodešla z domu Jan Mór z
Javoří se ke Skaloudům přiženil
Mariján všecky ty svatby vídá
val oknem ale hodovával doma
při výskotu svatebníků při hlučné
zábavě v živnosti sedal ve výmin
ku jekoby ke Škaloud ům nepatřil
Ale přál holkám štěstí
Starý hospodářství z rukou ne
pouštěl protože kspiířl i s příno
sem Morovým na pretence dcerám
nestačil chtěl držeti pokud mož
no a zŮFlávpli s mladými pohro
madě Léta ubíhala a rodiny se měni
ly Provdané dcery časem při
cházely domů nejprve samy po
zději držíval so jich někdo drob
ný za sukně A rostlo to — rost
lo—v tom denním proudu nikdo
ani nepozoroval jak rychle- Již
na domácím dvoře kolébávala se
Mórova buclatá Málka
Když bylo Marijánovi čtyřicet
roků pantatík Škaloud začal po
strnávat V počátcích choroby jezdívaje
do pole každou chvíli ustával v
práci rovnal hřbet a vrtě šedivě
jící hlavou říkával Marlgánovi :
"Tak mi už po nějaký čásek je
divně nekale ani tomu nerozumím
Nic mne nebolí ale práce nejde
oči jakoby se mi pořád přimhuřo
valy ale v noci nespím Jenom
Pánbůh nedopouštěj nějakou ne
moc!" Mariján pohnul hlavou a stra
nou zahleděl se na otce Vrásky
v čele se mu tuze stáhly ale neřekl
slova
Starý Škaloud po nějakém tý
dnu nadobro přestal jezdit Ao po
le ale na dvoře byl pořád a řídil
všecko Sedal na sluníčko chy
stával vůz i zapřáhnout pomohl
Kolikráte jsa sám doma obchá
ťval stavení a všecko bedlivěj'
než jindy prohlížel V té době s'
také Marijána lépe povšimnul —
a zle padlo mu to na srdce
Viděl jej udřeného starého shr
beného viděl že mu štětinovité
vlasy prokvétají a lopatku že mř
vysedlou jako sedmdesátiletý dř'č
nohy že má zle rozsedané a velk'
-ty oteklé i prasklé
A hospodářovi Skaloudoví zabu
chalo to pod čelem: "Tohle je můj
syn!"
Od Marijánovy mladosti mu to
tak na mysl nepřipadlo jako ted
kdy měl kdyí
Starý Škaloud povídal jednán
ženě jí ž byla také jíž hodně šedi
vá tile zdravá červená kulatá &
vt dvoře "P'"la jako Kapíčka:
"Ty poslouehf-j Riárao tak m! teď
Mou divné fSi do hlavy " Kdv
bvch já bjd vědčl In z toho našeho
hocha bude apo takovýhle vej-
Panímánjn byla tou lečí ptk
penn a teprve po chvíli odpovědí
la : "Ale která by si ho vzala — "
"I via ln jen to nech vzala
vždyť on není takový bídúk a ne
byl — a kdyby se vědělo že tohle
naše dostane byl by ještě jinačí
někam by byl přeci šel stavil se v
hospodě a řekněme žo by se
byl neoženil vždyť jsi chvála Bo
hu ještě jako mlrdiee se mnou do
hrobu nepůjdeš ba myslím ze si
tu ještě pořádně pobudeš — tvť
bys mu byla dobře hospodařila "
Panímáma přikyvovala ale- ač
koliv měla Marijána často na my
sli přece jen s tatíkem nesouhlasí
la myslila si že mu jen ta nemoc
tyhle myšlenky Žene do hlavy
"No mlč Ifouka je taky naše
Mór není zlý člověk Marijánovi
uděláš pořádný vejměnek vždyť
ono to dá Pánbůh nějak bude
odpověděla měkce a vřele
Jindy se starému zastesklo že
nemůže do pole — ne k vůli tf
práci ale ks vůli tomu "hochovi"
Najednou se um zdálo že si s ním
nikdy pořádně nepopovídal ba že
s ním skoro nemluvil
Stalo se jednou v neděli že Ma
riján bez kabátu stojo na dvoře a
jen tak nečinně pohlížeje do vsi
kolem krku ucítil ruku
Spatřil otce oblečeného jen tak
jak z postele vylezl
"No tak — no tak — ty hochu
— ty Marijáne — no tak jak pak
se pořád máš?" sípavým hlasem
všecek se třesa povídal starý
Mariján podíval ?e na tatínka a
podivně měkkým tenkým hlasem
se rozesmál
"Tak tak hochu — jen se směj
— ale poslouchej ty Toníku
ty můj kluku nachodili jsme se
spolu do toho pole vid? - Nalezli
jsme se po těch brázdách — a řek
ni že to není pravda my spolu
jsme se přec jenom nejvíc užili!"
Mariján díval se na otce od bia
vy do paty a viděl že ho v tom
lehkém šatě je trošek ta tam byla
ta Široká záda nohy jako sloupy
ba i ta hlava otcova byla ted" drob
ná úplně bílá a kosti ji koží zrov
na prosvítaly
"A jen si taky v tom poli vzpo
meň na tatíka — ty hochu — ty
Toníku — " a tatík poklepav Ma
vijánovi po zádech vzlykaje vra
cel se do světnice
Mariján díval se za ním a potom
Hěžel do svého tam edl v koutku
r a starou truhličku a skrčen zů
stal tak do samého poledne Pře
mýšlel o tom že ta nemoc přišl"
na tatínka nějak tuze brzo že ne'
brižtík dědeček byl už mnohem
drobnější a skrčenější když začal
stonat -
A mezi těmi myšlenkami se ne
jednou zasmál to když mu zno
va zabzučelo: "Ty hochu — ty
ne — ty můj kluku — ty
Toníku — "
Když už starý Škaloud ležel
Mariján nejednou přišel do stat
ku a mlčky sedl si na židli u po
stele Tatík naň zakýval usmá!
e ale ňerozpovídali se nanejvýš
íe Mariján řekl : Nák nám nechce
ršet!" nebo "Položil jsem žito
šlo to zle moc svlaku" Při tich
řečech se vždy plaše díval svět
nicí a na ústech měl rozpačitý á-
směv Malá Málka kolébajíc drob
nou Frantinu všecka udivena Ma
rijána pozorovala Znala ho do
bře kolikrát u něho ve výminku
pobyla pohonili se spolu podová-
děli Mariján nanosil se jí jahod
nebo kytek ale nerozuměla proč
tu tak sedí a proč se naň dědeček
tik divně dívá Nechápala že je
Mariján tak dobře jeho jako je
ona tatínkova a maminčina
Také dvouletá Tonča v umolou
zené krátké kanafasee přicapala
až k Marijánovým nohám a zadí
vala se mu do tváře
"Vidíte to je vái strejček"
jednou zasípal nemocný "mějte
hotekyrády!"
Mfriján se na maličkou zasmfi1
i velkou nikou sáhl jí na vlcsy
fpřela naň modré oči ale hned
odcupala zas ke strakaté koíce s
níž prve dováděla
Málka dobře slyšela co děd o
Marijánovi povídal ale ani o tom
nerozvažovala protože Mariján
byl Mariján — to bylo dost ! —
Starý Škaloud v t&ch dibácb
nrluvívaje nu ženou říkával: Co
mře tuze mrzí je že jsme Marijá
neoženili!" "Irm inu — p1 už e (jta'0 jen
se netrn však já ho neopustím"
id povídala
"Jenom neopusť je to ná hoch
a tuze ni( ho odstrčili!" —
Když starý hospodář dělal po
slední pořádnost a všecko dikto
val přítomnému představenému
už jen šeptal nle paměť mil pořád
výbornou Zvláště co bylo Mari
jánovo uměl jako Otčenáš Určil
mu výminku: čtyry korce žita
dvanáct liber másla kopu vajec
bečku bramborových 'kousků aú-
zet včrtel lněného semene sít sáh
dříví sedničku v baráčku na dvo
ře od sv Jiří do 4V Havla máz
mléka denné tři stojky pro pří
pud zlých časů nemoci a na po'
hřeb
O téeh třech stojkách bylo v po
řádnosti řečeno polovička že je u
Litochleba polovička u Budíny
pantáta to půjčil bez iuteresu ten
byl přidánkem dcerám Kočce i
Manči za to že nedostaly hned ce
lou preteuci ale kdykoliv Mariján
požádá měl inu 'kapitál býti vy
placen v lv
Panímámě udělal výměnek a
dvě stojky měly írovna tok zůstat
na živnosti ale měla dostávat iu
tresy Mariján musel při celé pořád
nosti býti přítomen seděl na la
vičce u kamen hlavu stranou oči
přivřeny jako starý houser a po
slouchal Také všichni tři zeťové seděli u
stolu ncmJuvícft jenom pohledy
vyměňovali
Když to bylo upsáno Litochleb
pohleděl na Marijána a povídal:
"Ten tatínek tě má rád viď?"
Mariján podíval ne na žvaa
potom na postel a do očí vhrkly
am slzy sklopil hlavu a rukuvem
si je utíraL
"Ublížit nesmím žádnému — a
je chuďas" rychle zašeptal 'pan
táta a na suchých zažloutlých lí--úch
vyskočilo mu trochii červena
i5chaNa:ViksržtTmhsnihsmhsmbme
Pátého dne potom odnášeli jej
ua hřbitov
Mezi davem pohřebníků za
krevnými přáteli sám jediný klu
al i Mariján Když starého tatí
ka spouštěli do hrobu stál sehnut
zardělý a pootevřenými ústy vy
rážel bolestné vzlyky Hodiv po
příkladě ostatních několik hrud na
černou rakev pláče ubíhal ze hřbi
tova k domovu
Sel sáut ostatní přátelstvo sta
vily se v hospoflé
Pole bělela se již žitnými strni
šti jcčračhy' dozrávaly a ovsy še-
ittly Obloha byla jako sklo vše
ok obzor jasný takže se zvičinský
kostelík vesele díval do šírého
kraje — " '
"T studánky" so Mariján za
fctavii a přivřenýma očima hleděl
na ovsišté jež na jaře s tatínkem
zas' val To byla poslední nebož
tíkova práce- vícekrátc do pole ne
vyjel A tak ho v myšlenkaeh"
zrovna viděl jak maje pytel uvá
zaný na trupu lopatky vysedlé
zvolna chodí měkkotou a rozhazu
je Ale tu již zjevil se mu tak
jak ležel v rakvi — nehybný ja
ko z kamene vytesaný 8 tváří si-
navou A teď tam tak leží hlu
boce pod zemí
Skaloudoví zeťové teprve po po
ledni vraceli se k domovu Lito
chleb velký ramenatý velké šer
novlasé trošku prošedivělé hlavy
Budina dlouhý hubený ohnutý
světlých vlasů tváře tuze vrásči-s
té Mór také slabý ale proti nim
přece ještě mladý
"Inu abych vám zrovna řekl
vy jste vlastně dopadli nejlíp!
Každý jste dostal dabrou pretenci
i Marifánovy peníze ale já dva
vejměnky o-o jsem přinesl prask
lo všecko a teď jeté dvě stojky
visí Nějak mi to leze do hlavy!"
cestou povídal Mór
"Ale ale švaře že byste nepo
vídal co pak tomu nerozumíme?"
mžouraje naň volně- ale ostře od
povídal Litochlfrb a dlouhým pro
středním prstem zahrozil "Co se
těch vejraěnků dotýče je Škoda
Iřeči dáte jíst a nadřou se vám za
desetkrát tolik r
"Ba ba co vy byste naříkal!
Já tuhle můžu stejskat dětí je ja
ko kvítí a sám nic nezmůžu pořád
'sem" takový maroda" zpívavě
přidal Budina a ruce maje v zadu
doženy kejklal se se strany na
stranu
"Inu vždyť jste na chalupě"
ostře odvětil Mór
"I bodejť že na chalupě!" rP'
nuí nerozuměje přisvčdíil Bu
dína
"Darmo mluvit zlé je všade!
Co bych já měl říkat na náš sta
tek bylo třeba jinačí pretence'ntž
ji Kaěka přinesla myslíval jsem
m myslíval že pantáta přidá tře
ba nedal najednou ale toícj My
slil sí Že je dcera hezky 2 doma a
ze je dohře!" huM Litochleb
"Vždyť jsme tady byli my —
jakpak dlouho by byl přidával"
odbýval ho Mór —
:V živnosti u íkaloudů počali ho
spodařiti Mórovi panímáma vý
minkářka zůstávala u nich ve
světničce Mariján ve svém Dřel
pořád stejně a ve výminku byl ja
ko sysel
Tonka se mručívnla n Mór byl
přee jen cizí
Když pak do stavení kc třem
dcerám přibyl malý Honda mel i
sice z hocha radost ale starostí
dětmi přibylo též
"Já nevím já nevím juk to teď
zastanu — čtyry děti— a Marijá
novi -abych taky sloužila!" Tóny
jednou Inklovala
"Ty se mu nesloužíš!" trpce
připomněla jí matka
"A snad pro něj nemusím vařit
n prát!"
"Fnod bys to nevyčítala — co
pak vám nedře od rána do veče
ra?"— "Pane ten toho potrhá!"
V Vždyť mu taky jdou léta!"
"No však proto nadřel se tu
tg vím ale když za to má vejmě
nek nač ještě uěeo — -"
"Vy mu tcho vejměnku dáte
jak to jen můžeš říct!" prudčeji
řekla stará
"I protože- e ty starosti valí je
nom na nás!"
"Že bys nehřešila! Spočítej si
co dostali druzí a co zůstalo tobě!
A víš holka zrovna ti řeknu: Ne
chci mít mrzutosti ale kdybvsio
Marijána měli opouštět musela
bych k němu já podala jsem ni
to nebožtíkovi tatínkovi ruku — "
"No vždyť jsem tak mnoho ne
řekla musíte sama říct že nám s-
čtvřmi dětmi do tance nebude"
"My jsme vás měli tři — a kdy
bysrae s Marijánem nebyli museli
byste 'jednat a bez děvečky bysťí
být nemohli Jen mlč žádnou
škodu z nás nemáš!"
Stará panímáma měla Marijána
upřímně na starosti a častó po
dlouhou dobu byla jediná s níž h
Mariján trochu popovídal — - leda
že někdy místo ní přicházela Mál
ka Uprostřed pak polní práce ne
jednou ustával zahleděl se do
prázdna a vzpomínal na tatínka
zvláště na ita jeho smutná slova:
"Nachodili jsme se spolu do toho
pole nalezli jsme se po těch bráz
dách! Jen si taky y tom jpoli vzpo
meň na tatínka — ty hochn t- ty
Toníku—"
Roky uháněly jako stromy při
silnici když kolem nich ujíždí vůz
Po vsi už i staří zapomínali h
Mariján je vlastně Antonín Ška
loud říkali si o něm že má zdra
vý kořen že mohou živnost u Ska
loudfi dlouho dva výmiuky potrá
pit Potkávali ho klusajícího ví
dali jej v polích spečeného sedře
ného ale promluvil s ním málo
kdo
V zimě zastal celé hospodářství
a ještě notných přadýnek hospo
dyni napřed 1 — -
Uteklo skoro dvanáct roků —
a dnes byl Mariján mamince pro
pana pátera Ulehnuv do zvlh
lé trávy pořád na ni myslil a na
padalo mu že je taková stará jak
nebývala Vzpomínal si jak u ní
včera stál u postele pohnula tro
chu hlavou studenými obklady o-
vázanou víčka se jí pootevřela
natahovala proti němu páž a z
hrdla jí zachroptělo : "Marijáne !"
Alo v tom přiběhla Tonka ho
spodyně a hladíc ji po rameni pra
vila: "Proísm vám maminko pro
sím vás jenoni nemluvte víte co
dochtor říkial!" A Marijánovi o
čima dávala znamení aby odešel
Shrben po špičkách vyplížil se zo
stavení
Ale to slovo "Marijáne!" stálo
slyšel zrovna tak jak je řekla
A najednou si začal vzpomínat
že to už tak někdy slyšel žc mu
tak rvučívalo ve spánku že upro
střed práce nejednou zrovna tak
zašumělo mu kolem hlavy
Vzpomněl si: Právě tak nebož
tík tatínek tenkráte na dvoře to
slovo pověděl a ruku dal mu kolem
krku
Snad maminka taky chtěla
Při té myšlénce vyskočil bru
nus hodil na ramena a hrnul se na
mez ale po několika skocích se
zastavil hlava mu klesla k prsům
3 Mariján loudal ě do příkopu
kdež usedl jako prve
Byla šerá tichá noe do níž chví
!emí zabafol některý i březinských
hafanů jimž z vůkolních dědin
odpovídali
Les stál černý Iwzohnutí V
í té jež se nnd příkopem klonilo
líše to šustělo a z kup dýchala
vůně vna -
(Pokrajování)