Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Feb. 20, 1918)
POKROK PXK PO fXORfr 111$ 'i I TÁHNE TO J)i J I Hrdina Potkal jsrm paní 1 ScinVovrn lví wchiízeln tržnice Rozto- tí A ! 1 t 1 _ ' 1 íi jiia paniena HMiua z ie stíny 1 toró nestárnou a klon' řím dál MU jsou hezčí i :! Xosla husu a hned mi uložila "iycV hádal co za nidala Pak mí 1 y yplvěla žo husa lnulo mít aspoň t s 1 llílft '111 PiM'i nn 11 ÍJ sloužila že si vzala bednáře flftvou holku žo nechtěla hned isfati lo trhu žo musí nosit bry- " pelové botky protože v té tlače j jci při posledních slavnostech jí oslanali nohu — — Co dělá pan manžel?" em roe 1 '-'To vito tou ech' život io jiného než že pozoruje zahniti neděla do lu to táhne" 'l ti V l "Ten už ihivm nebude Dobrák akto alo nie s ním neužiju Ni- um so mnou nechce jít všude inu -) táhne" "Xoohto jej tedy doma a jdi to nma" " jí "To on taky říká alo to mne trzí žo se o mne nebojí A led akovó krásné dny každý jde ně ani na výlet my s Johánkem dí 'áiiie so z okna jak proudy lid áhnou na parníky a na nádraží' ' "Ovšem že okno je peilivě za reno dovolil jsem si pnpome- "out 1 "A jak zavřeno!" zlobila se pa děka "v okně jsou ucpávky ještě d zimy a nesmíme s tím hnout Cěkdv se mu smčju někdy už o- iravdu hubuji ale není to nie datno Sestra jede zítra so svým iiužem po parníku do Klecan zva a mno ale to víte jak pak sama :dyž mám muže" "Pojedeme :tra do Kloeon ovídám určité "Kdo?" Ja vy vas pan manžel vaše ostrá její muž a ti ostatní" "Můj muž nepojede" rojeno- „itra po onede pn- du k váni" I "Prosím vás přijďte radí lřív můžete s námi obědvat bu- rníti tuhle hiisu" "Jakáž pomoc přijdu todv f ienit 3 jeueu pomoti věnoval jsem vv- asenó huso druhý pohled pní i i taní Bezinkové a šel jsem svou co 1 tou- ' I Druhy den jsem byl v poledne ' M Bezinků Johánek Bezinka už a vyl zpraven o mé návštěvě Pa- ' 'deka mi přiběhla do předsíně na- " roti Johánek stál v pokoji a zu- dl so ii "Vítáni tě kamaráde'' volal pojď dál tam v předsíni to táh- ' ''o Člověk musí být opatrným A osaď so tady ne naproti dveřím "tady to táhne" i "Venku ti-kové krásné počasí a jv tu máte zabedněno jako by Mrzlo vytýkal jsem paničce Ta -V' podívala na manžela ten zas na kno 'Po oběde otevřeme okna iziěko teď by to táhlo" "Po obědě nebudeš otvírat ok a oož kdyby přišla bouřk Mdam -'Á "Tak so okna zavřou" "Jakpak se zavřou když nebu- ' -"cš doma?" i "A kdo bych byl "'divil so ú "So mnou budeš na výletě Po jedeme do Klecan já ty tvoje ulostiva — — ' "A pro Krištofa Kolumbusa! to už vím že to zas odstůňu kna ve vlaku budou dokořán dotáhne to " íl "Pojedeme parníkem"' To toprv od vody to zatrace ní li VI' a : no 5 ě táhne" i Všelijak so vykrueoval alo w- yio io nic piatno I'o oběde jsme tíhli na parník ídvi jsme přišli do Divadelní u- oe vzal jsem ho po schodech na horu přešel napříč Ferdinando- ou třídou a zas po schodech do- "Poslechni ty si blázen" hu oval Johánek "Jak to!" "VžIyf jsme mohli přímo pod j'zleni" "A tam holečku to táhne" A Ji jsme dál Za chvíli Johánek Rézinka zas už měl nějakou ná- litku - f "Kam to vlastně jdeme?" "Na Štvanici Tam na nás ě- á parník" ! "Snad jsme se mohli gvózti po ktrice" ' "Vozy jsou víecky zotvír ny táhne to tam jak na vydrholci -- ji ti pojď" Jen tak o jsme měli ještě óis vběhnout na parník a už jsme j"li "Půjdeme do kajuty" povídám a klestím cestu manželům Jíezin kov vm Výletníci jak zaslechli žo chceme do kajuty ochotně nám ustupovali s cesty liyli rádi že bude na palubě víc místa "Snad jsme tady mohli zůstat šeptal mi Johánek "až kdyby to táhlo —" "Ne tadv to táhne celou ce stu" A seběhl jsem napřed do prázd ně kajuty a uzavřel všecku okna "Aby to netáhlo" chlubím svou přátelskou službou Johánek neříkal nie i panička oddaně mlčela Parníkem ěaso zůstal stát zase so volně hnul klesal — — "Co to jo?" "Jsme ve zdymadlech" "A já to jakživ neviděl" vy skočil Johánek '"Tady zůstaň teď hlavně po něvadž ve zdymadlových kom o rách to pekelně táhne" Podíval so na mne pak naivou dobrou ženu ta jen pokrčila ra mony jako bv chtěla říci: "Musíš věřit moudrým lidem Trníš na průvan tak seď kde to netáhne' V Roztokách parník zastavil Vystoupili jsme ven a já vzal rnkv Johauknvv jeho havelok (bylo v ten den 2S st lí nad nu lou) přehodil jsem mu havelok pře remena zapínal knoflíky — — "Necháme se převézt přes řoki a na vodě to tadv zatraceně táh ne" "'Poslechni" povídal "cožpak kdybychom si ty Klecany odpusti li a zůstali tady někde v zahrád ce" — "Tak zůstaneme tady" "A musíme si pospíšit abyehom dostali v hostinci nějaké místo Já máni žízeň po té huso" Sám s' rozběhl a obsadil jeden stolek v zahrádce Posadil jsem paničku vedle ně ho a uvelebil se proti nim Lidé Kien se pnnrnnii za nami závi děli nám ta místečka Ohlíol jsem se sem a tam "Co hledáš?" vyzvídal pan Be- zinka Ale — tak se nu zda ze to tu táhne" "Nesmysl !" Za chvíli se zase rozhlížím "Vždyť já vím žo to tady táh ne povídám "a jakpak by to netáhlo! — vrata zahrádky jsou dokořán a tamhle ve vykýři je vy sazeno okno Pii jdeme si sednout jinam kde to netáhne" Vstal jsem Johánek Bezinka také vstal vzal paničku pod paží a šli jsme hledat kde to netáhne Zastavil jsem se tuhle uvažoval — "Tady ne tady by to táhlo tamhle v tom domku za silnicí ma jí okna otevřena" Sli jsme dál Tady by bylo hez ké místečko ale je to blízko plo tu Skrz plot bv to táhlo "Uude přece nejlépe kdvž pň- jdeiu tam kde jsme seděli nei- Iřív" Ale ten stolek byl už obsazen Hledali jsme něco jiného sklepní ci jjiiui hoieni nas roznase i ni 7 1 ~ vo 'Nepozoruješ?" povídám Jo hánkovi "jak sklepníci běhají povstává průvan táhne to Va- jdeme do jiné hospody snad pře ce nějakou najdeme kde to ne táhne" "Jsi blázen!" zasvěel vztekem Bezinka "jdi si sám!" A usedl na prázdnou židli u výčepu 'Johanku tady to potáhne" "Ať"' Asi za tý-den potkal jsem paní Bezinkovou Smála w jako by si šla pro ví ti ru "I'ž mu to' netáhne!" radovala so vyleci] jste jej z průvanu ale teprve doma si uvědomil že jste si z neno tropil smích A e w mohlo to Povídal: "Jestli jsern taky tak vypadal když mi to táh- o — pěkně děkuji" "Nu jen když mu to netáhne!" "Děkuji vám Člověk je hned raději na světě když to netáhne" t TBOJSPOLEK Dr J h Hrdina František Koleno nemohl to slo vo siyeti Jakmile četl v novi nách o trojspolku nebo se mi'ně kdo o něm zmínil rozěoppjří! se jako krocan 'Tam to taky tak jednou do- padno v tom trojspolku jako i in ne Já vím co to je trojspolck -- íiiordyje!" — A sevřel zuhy a pěst i l'ž jswjo dál nemluvili aspoň no o tt-ojspolku Znali jsro tu kapitolu jeho pozemské outi Oženil se v letech kdy toho taky už mohl nechat ye dvou prý se to lépe žije — povídal A poně vadž hloupost kterou vyvedl 'dá la se mu malou vlezl do trojspol ku Vzal si domácího přítele Prý k vůli mariáši — povídal Jan N'''pomuk Saiuot se len dobrý člo věk jmenoval kterého přijal do trojspolku Jedné nedělo odpfddne sedil pan K deno se svojí mladou že nuškou u stolu v kavárně mei neznámými lidmi Někdo so pio díral mezi stolem a věšákem a sho dil Kolenův cylindr nazeni Po díval s co to bouchlo n když vi děl žo to není jeho klobouk šel zdvořile dál Pán co seděl vedle pana Kolona sehnul so a zvedl klohoiik l an Koleno s usinevein poděkoval pověsil klobouk načla se ree o nezdvořácích viil)je a zvláštní obligátní představení so a známost byla hotova Jako v kavárně Pan Samet byl mladý fešný do vedl vybraným způsobem hovořit 'pochlubil se že je svoboden a že má zadáno k magistrátu To úplné stačilo že pan Koleno si jej oblíbil Panička ovšem k vůli manželské svornosti souhLi sila úplně když její mužíček po vídal že dnes půjdou na večeři ď) restaurace a jestli by se pan Sa met neurazil Pan Samet se neurazil a ochotně přijal pozvání Večeře se pr táh la přes půlnoc Pan Samet zvedl sklenici — bvla to třináctá — v připil manželům na věčné štěstí Pan Koleno byl dojat dal mu hu bičku a vyzval jej aby si ode dneška tykali Paní Žofinka Kolonová nebyla přibrána k účasti na této dojemné oslavě Muž její dostal od pana Samota hubičku tykal si s ním — nu ženská holt jo všude odstrče na Alo trpělivost manželská stá la při ní a těšila ji že všecko -brzy v radost se obrátí jak jí říkávala kartářka Pan Samet doprovodd manžel Kolonový až k domu kdo bydlili zazvonil na domovníka a počkal až se vrata za nimi zavřela "Roztomilý člověk" povídala panička když byli doma "Jo moc rozlomil' Vččeře stá la o tři zlatky víc ale byl by to musil dát fiakiistovi poněvadž bez pomoci pana Saniefa byl bych dnes domů nedošel" a (iruny (ion Knyz přisel pan Koleno k obědu uvítala jej pa nička hubičkou a novinou "Dnes ti Františku bude obět zvlášť chutnat Byla jsem naku povát sama a služce jsem nene chala uklízení a pak jsem so se tkala s panem Sametem " "No?" "On jde takhle já takhle na jednou se ohlédne klobouk dolů same ruku hbam a já v ruce ta šku a v tašce dvě kuřata a zelek ninu A vzal mi tašku z rukv -- nechtěla jsem ale musila jsem — a donesl mi ji až k domu Ve dlejší se dívali z okna to víš že měli vztek Takový fešák ten ]an Samot Podal mi tašku polí bil mi ruku — — " "Aspídň vidíš že to jo pravda co říkám že vidím každému do duše To víš že já so žádným špatným člověkem si známost no udělám Měla jsi jej pozvat na obed aby viděl jak si žijeme "A když jsem nevěděja zdali by ti to bylo vhod" To máš vědět pořád ídy té někdo učil" -o nehubiij drahoušku — vždyť snad pana Samota jeřté ně kdy potkám" A štěstí ji přálo Ještě v týž den odpflldue potkala paní Žo finka pana Samota na promenádě a pan Koleno se mohl zbláznit ra dostí když večer přišel domů n nalezl tam přítele Samota "Račte ppominouti vašnosti" "Žádné vašnosti" přerušil jej Koleno "vždycky ty — vítám tě Samete Nepomucký Jene to jest hezké Že jsi přišol" Milostivá mi vyřídila tvůj po zdrav a pozvání k návštěvě místo k obědu přisel jsem k večeři" Tak to rnám rád Má žena to je anděl ale musí si ji člověk dří ve vychovat" Milostivé r krajkovém županu usmívala se tváře jak růžičky — STAŘENKA PRCHÁ P&ED NĚMCI vm I Bělovlasá stařenka se svým ma jetkem na kolečku prchá z vesni ce která stala so terčem něnie ekveh děl to jak stále musila odbíhat i do kuchyně a dohlížet na úpravu ve čeře Po večeři so povídalo a pak se hnil mariáš To bývala manželská zábava u Kolenu když večer nikam se ne šlo Hráli mariáš ?c hra ve třech jo zábavnější to dá rozum Pan Samot hrál vyprávěl anek doty a teprve před zavíráním do mu odcházel A už si nesl pozvá ní na příští návštěvu "Roztomilý človíček!" chválila milostivá Pan Koleno neměl co říci po něvadž věděl že největší radost je ta kterou jinému způsobíme A měl radost že jeho mladá pa nička tak dětinsky se těší z hra čky kterou jí dal Za nic jiného nepovažoval Sa mota než za hračku která stojí za nějakou tu večeři nebo oběd Paní Kolonová měla hračku a pan Jv-Oleno mel třetino na mari áš A pan Samet byl při tom spo kojeným rád bych tedy věděl kdo by co namítal proti jejicl trojspolku Jednou musil pan Koleno do večerní schůze "Příteli Samoto není ta nic platné já musím do schůze tady máte k-artv tadv máte za koru nu drobné hrajte dnes beze mne" Panička neříkala nie nesměla aby ukázala žo jo dobře vycho vaná — pan Samet se ošíval že tu má zůstati s milostivou sám nu ale přání přítele má se vyho vět i A pan Koleno odcházel spoko jeně žo jeho Žofinka nebude tu plakat dlouhou chvílí a žo Samet při zatěžkací zkoušce věrnosti a přátelství dokonale obstál ' Nu jakpak pan Samoť" ptal se rozveseleny Koleno kdvz se vrátil před půlnocí domů Ve sclui7i to musilo dobře dopad- nouti "Roztomilý človíček" povída la rozespalá panička "ale takovv bázlivý stydlivý když ty tu ne jsi Stale se díval na hodinky tale prohrával a ještě nebylo půl desáté už odešel" To jsem si myslil!" usmíval se pan Koleno A zlomyslně si _ _ 1 1 V " lil VI 11 preusevzai ze laKiuc poškádli ča stěji svého přítele Samota Když chce býti přítelem af si toho zaslouží Přátelé Kolenovi se divili že tak často chodí do hospody 'Ze ti to mladá panička tvoje dovolí!" "Jo člověk si musí ženu dovést vychovat" A že ti to není líto že je tam chudince smutno" V deset hodin jde spát to ten smutek zaspí a do deseti hodin jí dělá vořecha můj dobrý přítel Sa met "A nebojíš se?" "Čeho? Ženiny hračky?" Jednou přišel do hospody na za mračeném cele vraskv vp for- mé paragrafů sedl si kouřil pil nemluvil "Lump!" odlehčil w "Kdo?" '"Ten!" hodil rukou někam do neznáma "fen Jetel se scho dů" Zase pil kouřil a mlčel A po chvíli zase ' "Potvora!" "Kdo?" "Ta!" rozhodil rukou "Zatni eený trojspolek !" Všichni věděli žo z trojspolku byli dva vystoupeni Jak so to stalo pnu Koleno neřekl KRÁLOVSTVÍ ZA KALHOTY Dr 1 t Hrdina To se tak ležérně napíše "hu moristický obrázek" nte Člověk který to prodělal skoro prý by byl z toho sošedivěl Tím člověkem byl nuij přítel Benjamín Seděli jsme v kavárně a já mu vyprávěl o těch dvou úřednících banky kteří nedávno osudným zapadnutím zámku octli se v za jetí pancéřové síně "Já to znám eo to je!" po vzdechl si Benjamín "Přece mi nebudeš chtít nalhat že jsi byl zavřen v pancéřové sí ni "To bylo ještě horší Bylo to létě a v neděli k tomu Dopoledn jsem bvl so svoji ženuškou — to jsme byli ještě svobodni — na promenádním koneortě na Žofíne a bylo ujednáno žo ve dvě hodi ny odpůhluo přijedu s' drožkou a pojedeme na výlet já moje nově sta a její maminka Po obědě jsem přisel domů abych se převlékl do jiných šatů Ženské hlavně ma minky rády vidí objeví-li se clo věk před nimi pokaždé v jinýel šatech třeba měl jen dvoje Před zrcadlem jsem se zabýval kultu rou svého kníru Před domem sta nul povoz Nejspíš moje drožka Af počká Vkládal jsem svleče ný oděv a vybíral zo skříně oděv jinv na výlet Někdo zazvonil To bude nejspíše drožkář jde mi oznámit žo už jo tady Měl' jsem na sobě jen punčochy spodní mo derně pruhované kolhoty a koši li ale jaké pak upejpání před drožkářem Vyšel jsem z pokoje otevřel dvéře předsíně vystrčí! jsem hlavu ale poněvadž nikdo na chodbě nebyl a zdálo se mi že ně kdo jfte dolu po scliodech soi jsem so za ním podívat Najednou za mnou se ozve rána Dvéře předsíně povstalým průvanem se hlučně zavřely Dvéře nn-ly jen jednu kliku z předsíně a z předsí ně trčel v zámku klíč Štáb jsem na chodbě přede dveřmi jako na polo Adam a v zoufalství jsem se ohlížel o šeptal bojácně: "Pane já jsem skoro nahý" Nejdřív jsem lomcoval dveřmi — ani so nehnuly Protější partaj k níž bych se- mohl obrátit o po moc byla na letním bytě a veliký zámek visel na jejích dveřích l ana io pode mnou odešly ráno na výlet a přijdou až pozdě večer Ke komu- se mám obrátit o po moe? Předně so mi jednalo o to abv někdo se nade mnou smiloval a poslal pro zámečníka který by mi otevřel dvéře V neděli odpůl- dne bude těžko sehnat i zámečníka ale nemožno to není Ale kam mám jít si postěžovat na svůj ma lér? Kalhoty potřebuji Aspoň kalhoty Nade mnou bydlil starý hejtman omastek Snad nu to odpustí objťvím-li se před ním v úboru který není přesně dle předpisu Vyběhl jsem po scho dech nahoru na dveřích bytu hejtmanova skřínka a zo skřínky čouhaly časopisy jež mu tam li- stonoš nacpal Jo vidět že hejt man není doma Naproti bydlily tři staré panny Ty jsou doma štěbetají tam ale tam přece ne půjdu Ty mi přece nemohou půjčit kalhoty které bych mohl potřebovati a pak kdyby mne spatřily v mém úboru dostaly by psot nik Království za kalhoty — a je ště něco bych přidal Jen aspoň kalhoty abych mohl seběhnout dolů k domovnici A co! — domovnice je stará zkušená žena která se tak snad no nepoplaší Běžím dolů po schodech ale náhle jsem obrátil Drožkář nemoha se mne dočkati Hel mne upozornit ze uz je tadv V každém poschodí zůstal stát a e)l tabulky na dveřích Já ustu poval před ním "No jo tady je to!" povídal když hi přečetl moji visitku a za zvonil Po druhé po třetí Pak začal bouchat na dvéře V zámku dvoří bytu starých panen rachotil klíc já bral tři w:hody najednou a utekl k půdě Dál to nešlo dvéře půdy byly zavřeny Pozoroval jsem že staré panny vyšly na chodbu "To je nějakého rámtmi!" hu bo valy "Jaký pak rámus přece musím zdvořile zaklepat když zvonění není nie platné Tou pán si mne objednal a půl druhou a teď už bude pomalu půl třetí" "Snad odešel zeptejte se do movnice" "Chtěl jsem sem poslat domov nici alo má tam zamčeno Já niáni svědky že jsem tu byl tnk hasla a pojedeni dál" A šel dolů Druhé království jsem sliboval tomu kdo by ty báby poslal do mů Seběhl bych dolů za drožká řem slíbil bych mu pětku aby mi přivezl zámečníka alo báby šly domů až když drožka odjížděla Opřen zády o dvéře půdy seděl jsem tu na posledním schodu a u važoval je-li ještě někdo na světě který tak prožívá nedělní letní od půhluo jako já Pak jsem uvažo val jak dlouho tcnhle očistce mů že trvat Ty závody v skoku a bě hu po schodech mne přestaly zají mali a já tu seděl čekaje vysvo bození Všude v domě takové ne vlídné beznadějné ticho Teď so ozvaly kroky v průjez du pak na schodech Zvědavost moje byla napjatá Nějaký člo věk šel opatrné ode dveří ku dřo řím četl jména nájemníků pro hlížel visaeí zámky najednou so zastavil u dvoří mých Přečetl ná pis ohlédl se zazvonil krátce pak táhleji díval se do klíčové dírky pak sáhl do kapsy něco vyndal — srdce mi prudce bušilo a tajil jsem dech Zloděj! můj vysvoboditel Počkám až otevře dvéře mého by tn skočím dolů aby jo zas nemohl zavřít chytnu ho vtáhnu jej do bytu dám mu korunu za otevření a nechám jej odejíts ústy údivem dokořán otevřenými Najednou na hnul hlavu naslouchal co měl v ruce schoval do kapsy jako blesk sjel do schodech V toni ozvaly se hlasy v průjez de a kroky na schodech "Já už jej pozoroval dlouho z protějšího domu Vždycky so plí žil dolů zase nahoru Ale byl bez kabátu" vyprávěl jeden "Tenhle' co utekl měl kabát" namítal druhý "Podle toho by bylí dva Jeden tu ještě bude" "Je-li tu pak ho najdeme" o zval se sebevědomé hluboký hlas jenž patřil vypasenému policaj tovi 'Taky si: brzy objevil přede mnou "Tak co pak tu děláme?" ptal se a pašou pnul řemen "Cekám na někoho kdo by dopomohl k mým kalhotám" "A kde pak je máte?" "Doma" "A kdepak bydlíte?" "Tady bydlí!" zodpověděl tu otázku za mne hejtman Vomastek který se právě vracel domů a vida jiti do domu strážníka s cizími lidmi pospíšil si 'To je můj sou sed pan Benjamín tady bydlí o poschodí níž Kdo vás takhle c- Ioupil pane Benjamíne?" ptal se mne a řinčel šavlí Staré panny taky vyběhly Zakrvlv si oči nad mým úborem alo přece potvrdily že jsem to já Povídám pod přísahou eo se mi stalo a najednou všichni se mi na bídli žo půjdou pro zámečníka Hejtman mi nabídl pohostinství ve svém bytě policajt šel domů k večeru přišel zámečník a když o- tevřel můj byt povídal žo dosta ne dvě koruny a já zas volně dý chal Ustrojil jsem se a běžel do by tu fw nevěsty Byla-uplakaná a maminka brejle na nose skládala pro mne ortel Ze jsem si udělal z holky blázna a že mi dceru nedá holka že si vybere někoho lepšího no když jsem přišel a vysvětlil věc a prosil za odpuštění tak prý zůstane při starém Nu stalo se!" doložil Benjamín Nevím nač niv ze- mi Americký král lichvářů zemřel Montclair N J — Daniel II Tolman známý jako "král lichvá- ú zemřel zde ve svém domově ve věku (H let Nahromadil $-1- 000000 půjčováním malých obno sil lidem v tísni zaeež vymáhal ob rovská procenta Jednu dobu měl OMiidcsát dvě agentury v rozlit'- nyeli mostech ve dvaoeti sedmi státech po celé Americe Roku PIH byl uznán vinním z lichvy ve státě New Yorku a odsouzen ra n-ht rncKicfi do vězení Nabídl ho zrušit za íK-00000 půjček jestliže dostane milost ale guvernér Olyn-i to odmítl Narodil se nedaleko Chíoaga
