i V
POKROK DKK 20 ÚNORA 1918
ŽENSKÁ HLÍDKA
4 Pofadatclka M I3urov4
MARIK JAROXSKÁ:'
TO ÚNOROVÉ SLUNCE
To únorové hIuiici nelih-je
ni zemi líni duši mou
to jnsnč na zem jen n zuilhú
vsak uuvydú ji silu svou
Do du3 tichý Biiiutok nápadití
tplt jrvnliiii v únorovýiih duccu —
Ten život' v prnvdt' duši ncliřejo
jen víibné umnívft ne v trnech
To únorové hIiiiicc nehřeje
jen ímmčv házi v zimní kraj —
n soiííhla mladil lušc atuší
ten neúprosný žití taj
DOPLEJME PRÁCI TÉM KTE
RÍ RÁDI PRACUJÍ
Dopřejme práci těm kteří pra
cují a zároveň práci jejich oceňuj
me zvláště je-li to práce pro do
bro lidu všeho
Kdo dovědí sc obětovati pracu
je se zájmem a koná nezištně do
bro pro své bližní ten zajisté si
zaslouží alespoň vděk náš zvláště
v této pro nás všechny tak těžké
době
Huďme uznalými a spravedlivý
mi a nesnižujme samy sebe chtí
ce uznání za práci kterou jsme
nevykonali Naopak již jiní mno
hdy i za nás konali a my pak
ješitnisti se ku zásluhám takto
hlásili!
Však uznání za práci nevyko
jianoti nás nikdy nemůže povzué
sti a stane-li sc tak přece tož jest
to jen na dobu kratičkou a po
zlátko to se otře jakmile jsou o
kolnosti známé A člověk který
sc vetřel do popředí a získal "tře
ba na čas jen" kredit za něco co
mu po právu nenáleželo ten se
ani ám u sebe necítí šťasten ne
boť třeba si tisíckráte sám sebe u
jišťoval že mu zásluha ona nále
žela přec jen v nitru jeho se ozý
vá hlas "nesouhlasím" a člověk
takový není -šťasten ani sám se
sebou spokojen
Protož hleďme každý sám svým
vlastním přičiněním zásluhy ony
si získati a to prací poctivou a ta
ké nezáviďme těm kteří rovněž
pracují a praeovati drtí! A zvlá
ště v této době kde je- tolik práce
třeba by měla všechna osobní je
šitnost iisfoupiti stranou a každý
sc chopil díla a pracoval pro do
bro celku
M S
Velice mne potěšila návštěva pí
Emilie Turuoveové s- dcerou Mal:ií
z Geddes So Dak jež-dk-ly ná
vštěvou v Omaze u rodin Jana
Hlídka a Tety Vítámvásové tento
týden a pí Vítámvásová nám zná
most tuto umožnila za čež jsem
jí vděčna a doufám že se obě dá
my v Omaze pobavily "U šťastně
domů navrátily
$ t£
Ve střelu přednášela v Lincoln
škole kde české ženy šijí pro Čer
vený kříž pí Nellie N Farns
vorthová z Valley No Dak n
spořivosti s potravinami a dávala
nám návody jaká jídla lze zhoto
vili z rýže krup kukuřice a pod
a jak lze- upotřebiti oinastku z pe
čené kachen husí slepic a záro
ven jak lze nahraditi pšeničnou
mouku — žitnou a jinou
I'o přednášce jsem oné paní ře
kla že teď se Amerikáni musí te
prve učiti tomu co (Vsi již před
padesáti léty vykonávali a čemu
nás naše matky byly učily že če
ský lid vždy takto žil a proto byl
vždy zdráv n tělesně silný pouě
vadž užíval různých těchto vý
robku i při mouce pšeničné a to
ne pouze ze spořivosti ale už z
rozmanitosti a dávného obyčeje
0 0 %
Dne 10 t m byl oznámen výsle
dek zápasu žen jež pletou "swca
Iry" pro Červený kříž ua němž
podílely i naše české pracovnice
n sice pí Julie Stěničková pí Jos
Kyncšová a pí John Skoumalová
První cenu obdržela pí A bar
senová jež upletla fcWcaUr za 8
hodin a 2") minut pí Stěničková
obdržela druhou cenu na nejJep
ší práci což bylo těžce mezi těmi
to dvěma rozhodo vat i a pí Stění
čková zhotovila jeden za 10 hodin
a 'li minuty: pí líynešová zhoto
vila" jej za í hodia a minut a
pí Skoumalová za ') hodin a7 mi
nul Věru že jest to velice chva
litebné pro naše krajanky které
již tolik práce pro Červený kříž a
rovněž pro námořníky vykonaly a
zároveň i jn-o naše čes-ké dobro
volníky Paní ňtěničková jest ve
litelkou pletacího odboru Českého
Ženského Vojenského Výboru —
Všem třeni krajankám gratuluji!
Jak našim čtenářkám zuámo lUt
nás přinášel a stále přináší návo
dy od administrátora potravin a
ustavičně jsou uveřejňovány pove
ly co mánie dělatia jak šetřiti s
potravinami' Doufám že ucbudo
na škodu když uvedu zde v "Ž
II'' jak máme zachová vati naří
zení bezmasných a bezpšeničných
duň Návod zní následovně:
V neděli — Snídaně liezmasná a
večeře bez pšeničných příkrmú
Pondělí — Wz pšeničných jídel
snídaně bezmasná
Úterý — Bez masa večeře bez
pšeničných příkrmů
Středa — Pez pšeničných jídel
snídaní bezmasné
Čtvrtek — Snídaní bezsmasné a
večeře bez pšeničných příkrmů
Pátek — Snídaní bezmasné a ve
čer bez pšeničných příkrmů
Sobota — Bez vepřového masa
snídaní bez masa a večeře bez jwe
ničných příkrmů
"Bezmasné" míní se bez juké
hokoliv masa mimo ryby "Bez
vepřového" minčno bez masa
špeku uzeného neb sádla a seka
ného neb jaternic vůbec všeho co
se z vepřového zhotovuje "Bez
pšeničného" míněno vše z pšenice
vyrobeno jako chléb housky dor
ty suchary a vše co z pšenice po
chází Paní L S So Dakota — Váže
ná pí pořadatelko! Tato hrozná
válka nás všecky nadcí mnohým
věcem jež jsme nebrali v úvahu
ba ani o podobných záležitostech
jsme vůbec nepřemýšleli Žili jsme
život bez jakékoliv zodpovědnosti
vůči člověčenstvu a bez povinnosti
k lidskosti i bez lásky k "bližnímu
Žili jsme život lehkovážný 'bez se
riosního uvážení budoucnosti zemi
a národa tohoto na tož pak naší
zenu" a českého národa — Válka
tato nás učí a naučila přemýšlcti
že života povinnosti nejsou jen
dollary a plný žaludek ale že v té
to válec je potřeba lásky k bližní
mu a národu sjednocenosti a do
bročinnosti a všeobecného sbratře
ní Po prohlášení války proti Ně
mecku počalo v nás cosi praeovati
cosi nám povídat i že v Americe
dollary ještě nejsou všecko že jde
tu o něco jiného že sc jedná o se
bezáchovám tohoto národa že ide
ál demokracie je něco co znamená
zachování sama sebe a že vláda
lidmi pro lid je ohrožena a že má-'
me-li iidržeti odkaz zakladatelů
svobody této země je nám nutno
obětovnti naše statky i krev
Zkrátka provolání války probudi
lo nás ze sna sobectví závisti a žár
livosti ku lásce sjednocenosti do
bročinnosti a pochopení života a
našeho poslání Jsem jista že ni
kdo z nás by byl nevykonal tolik
práce pro (Vrvený Kříž pro ná
por koupě první a druhé píiěky
svobody a válečné úsporné znám
ky a nápor v zájmu V M C A a
(' N S Obětovali jsme a to rádi
j Jsem jista že bychom byli ničeho
podob nedokázali před válkou
Však bohužel že ještě se nacháze
jí dosud lidé jež sobeckost dosud
ovládá ba závidí jiným i tu ne
zištnou práci — Člověk žije v bla
hé naději že v jeho duchu sc udá
la změna již tato světová válka
přivodila v zájmy lásky sjednoce
nosti a dobročiunosti Ať se podí
váme kam chceme všude panuje
nálada konání své částky pro za
chování světu demokracie' — My
ženy pracujeme pro Červený Kříž
v různých oborech pro Č N S
"Včelky V a konáme tuto práci bez
reptání Přála bych si kdyby ten
to duch ovládal lidstvo do nedozír
né budoucností Jak krásné by lo
bylo kdyby mezi námi Čechy vždy
vládl tento soulad jak se dnes
všude mezi námi ti velké časti je
ví — V této části Dakoty jo nás
Cccliů málo však kdo jen trochu
tiiňže pracuje pro Č K aneb při
spívá penězi: na založení nějakého
kroužku pro vzdálenost není tngž
uo pomýšleli Zde v Dukotě lcfoš
nf zimi nebyla ttk krutá jako -jiná
léta ač mrzlo silně ale Žádni'
strašné bouře sněhové nebyly My
bc těšíme na jaro neb každá c-b-
íanlařdcjší cliQo následoyati ná
vodu Hooverova zásobení $c na
příští zimu vším co lnulo možno
kouservovuti tak abychom mohli
zachovati mouky a masa prosté
dny bez obtíže Já myslím že ty
to změny velice prospějí lidskému
zdraví — Těšilo by mne kdyby
více žen psalo do tohoto iistu a to
o všem jež nás poučuje a povzná
ší Popis mňj xe značně prodlou
žil a proto doufám že nuiě ctěná
redakce promine Prozatím kon
čím s pozdraveni na všechny čte
náře a čtenářky tohoto listu a zvlá
ště na naši milou pořadatelku
Ctěná přítelkyně ! Těší mne ve
lice že jste též dopisem vzpomně
la na naši 'Ženskou Hlídku' a sku
tečně by mělo i více žen v práci té
to pokraěovati třeba že jsou sko
ro většinou zaměstnány prací pro
válečné potřeby Však i pn tom
nesmíme zanedbávati samy sebe
Přijměte dík za dopis a doufám
že zase brzy Vás v této stati shle
dáme Srdečně vás zdraví
Pořadatelka
jí t
Antonie Matějková Crete G ú
nora 1918 — Ctěná paní pořada
telko 1 Nesmím již déle odkládat
a raději si pospíšit bych si dodáv
ku tak dobrého časopisu eajisthV
Zasíláni vám tudíž $501) a sice
f2()U jako předplatné za sebe
$200 na předplatné za paní J M
Nerudovou od Dorchester novou
to odběratelku "Pokroku" a $100
ve prospěch Červeného kříže kte
rážto lidumilná společnost o ty ne
vinné hoehy-vojíny pečuje Paní
pořadatelka zajisté laskavě mi
promine když se několika slovy
zmíním jak my jsme se stěhovali a
ve státu Iowě farmařit začali Z
počátku kupovali jsme jen takové
nářadí které movitější rolníci již
odhazovali Pak ale se strhl po
prask s Ncbraskou a každý se při
pravoval že se pojede podívat na
tamní pozemky a s některými i
můj manžel odejel a také 80 akrů
pozCmku zakoupil Začátkem květ
na sedali jsme tehdy do kočáru —
totiž obyčejného vozu na který
jsme přiděleni obruče a ty potáhli
plachtou Když jsme jeli skrze
Crete tak tam toho času stála tu
a lani nějaká ta bouda a lile dnes
jaké je to pěkné město — ovšem
od té doby uplynulo hezkých pár
týdnů — Koncem měsíce května
přijeli jsme konečně na naše mí
sto Tak co nyní Narazili jsme
do země čtyři kůly a k těm jedno
duchou boudu připevnili Jedné
noci přihnal sc však prudký vítr a
s ním velký liják tak že jsme měli
co naši boudu držet Měla jsi ir
dvě malé dítky a tehdy celí promo
čení stáli jsme ve vodě Za stftl
sloužila nám bedna a pod širým
nebem byli jsme až do polovice li
stopadu kdy jsme se přestěhovali
do domku jenž sc zdál jako papi
rová klec přece ale byli jsme již
jaksi v bezpečí byli jsme ale zase
bez peněz — Pozdravuji paní An
nu Prokopovou jíž přeji aby se
po přestěhování vedlo nyní 'dobře
Srdečně zdravím též paní pořada
telku a všecky čtenáře a dopisova
telky Ctěná přítelkyně! Díky za zasla
né předplatné a příspěvek pro
Červený kříž kterážto- společnost
zajisté zaslouží štědré podpory nás
všech tak aby mohla plnit šlechet
né své poslání Ano byly to trp
ké zkoušky jež bylo prvým zdej
ším osadníkům prodělá vat i a kfon
'dopracovali se blahobytu plně si
ho zasloužili uváží-li se co je to
stálo nadlidské námahy potu a
strádání po dlouhá léta a nežli se
poměry jejich k lepšímu obrátily
Paní Nerudová by měla též nějaký
dopis k otištění nám zaslati Srde
čně zdraví vás Pořadatelka
Jt v t
A Čechov:
NA HŘBITOVĚ
Kdo je tul"
Žádná odpověď Hlídač ničeho
nevůlí ale v šumu větru a šelesti
stromů slyší zřetelně že kdosi jdi
před uím alejí Březnová noc za
balila zemi v mrak a mlhu a hlí
dači je tak jakoby země nebe a
on sám se svými myšlénkami se
byli spojili v cos obrovsky veli
kého neproniknutelně tmavého
Jenom hmataje může postupovati
"Kdo je tu?" ptá se hlídač a
připadá mu jako by slyšel šepot
a tlumený smích "Kdo je zde?"
"Já haluško " odpovídá ob
stárly hiát
"Ano ale kdo jsi"
" Já miinojdoucí''
"Jaký niimojdoucí!" volá hlí
dač hněvivě by tak zakryl strach
'Čtrt té bem vod V noci toulá
se ďáble po hřbitově!"
"Což je tady hřbitov V
"A co jiného! Kozumí se že
hřbitov! Nevidíš to?"
"Ach ach ach Maria krá
lovno nebeská I" Při tom je slyšeti
vzdychání starého muže "Niče
ho nevidím baťuško ničeho
Pohleď jaká to tma jaká tma!
Žo by sc člověk mohl zabiti baťu
ško ! Ach ach ach "
"Ano ale kdo jsi?"
"Já — poutník baťuško putu
jící člověk"
"Čert vezmi takové noční pout
níky Ano' pěkní poutníci 1 0
pilei " mručí hlídač uklidně
ný slovy a vzdechy poutníka —
"Uvedete člověka ve hříchy Celý
den pijí takoví ptáčci a pak v no
ci jimi zlý duch zmítá Ale při
padalo mi tak jakoby 's tu nebyl
sám jako bvste tu byli dva nebo
tří"
"Sám jsem tu baťuško sám
Docela sám Ach ach ach
Pro naše hříchy"
Hlídač vrazil do muže a zasta
vil se "Jak pak jsi se sem do
stal?" táže se
"Zbloudil jsem dobrý- muži Šel
jsem k Mitrěvskému mlýnu a za
bloudil jsem"
"Holá což jest tady cesta k 'Mi
trěvskému mlýnu ? Illupče ! Aby 't
se dostal k Mitrěvskému mlýnu
třeba ti jít mnohem více na levo
z města po levé silnici V opilství
šel jsi dobré tři versty dále Jisté
jsi nahnul v městě příliš hluboko
do sklínky!"
"Zhřešil jsem baťuško zhřešil
V pravdě je tomu tak nesmícím
hříchu Jak mi však teď jít! dá
le"' "Jdi stále rovně1 zrovna touto
stezkou až přijdeš k obraženému
místu odtud se však obrať hned v
levo a jdi celým hřbitovem až ke
brance Otevři a jdi s Pánem !
Jenom dej pozor aby's nespadl do
příkopu Tam za hřbitovem jdi
vždy rovnou polení stále polem
stále až se dostaneš na velikou
silnici"
"Bůh tě pozdrav baťuško Ma
ria královna nebesská ochraňuj
tě a buď ti milostivá Ale moli!
by's mne přece doprovodit i dobrý
muži ! Buď tak laská v a doprovoď
mne až kc brance!"
"Co pak mám čas? Jdi sám!''
"Slituj sc vzpomenu na tebe
při modlitbách Vždyť nevidím
je tma jak v pytli nevidím ani ru
ku před očima? Jaká to tma jaká
tma ! Doprovoď mne příteli !"
"Ano což pak mám čas na do
provázení někoho? Kdybych si
tak s každým mazal to by bylo
doprovázení!"
"Pro Krista doprovoď mne!
Nevidím ničeho a bojím se sám ji
ti hřbitovem Strašně je -mi baťu
ško strašně bojím se strašně do
brý muži"
"Jsi tuze dotěrný" povzdychl
hlídač — "Nu dobrá pojď!"
Hlídač a poutník dávají se do
kroku Jdou vedle se 'bok po bo
ku a mlčí Vlhký- pronikavý vítr
bije jim přímo v tvář a neviditelné
stromy sypou ňa ně v šumu a skří
potu velké kapky Alej je sko
ro jedinou kaluží
"Jenom to nechápu" praví hlí
dač po delším mlčení — "jak jsi
se sem dostal? Vrata jsou přec za
mčena Což jsi přeskočil plot co?
Přeskočil-lis plot pak je to u sta
rého muže — poslední !"
"Nevím ani baťuško nevím fo
Jak jsem se sem dostal to sám
ani nevím Bas si se mnou zahrál
Toť trest boží Jistě hra ďáblova
satan mi zmátl mysly Ty však
baťuško jsi zde snad hlídačem?"
"Jsem hlídač!)'
"Jsi samojediný hlídač na hřbi
tově?" Náraz větru byl tak silný že o
ba na minutu stanuli — Hlídač
odpovídá vyčkav až náraz pomi
nul : "Jsme tu tři jeden leží teď v
zimnici druhý však spí My dva
sc střídáme"
"Tak tak bratříčku Jaký to
však vichr! Ten slyší jistě i mr
tví! líve zrovna jako divoké zví
ře Ach ach ach "
"Odkud pak přicházíš?"
"Z daleka! Jsem tu cizí z Vo
loirdy Putuji k svatým místům
modlím se za dobré lidi — Pane
zachraň nás a smiluj se nad ná
mi!" Hlídač se na chvilku zabavil aby
si zapálil dýmku Csadil se za zá
poutníka a vyškrtal několik sirelj
Zář první sirky osvítila na ok::
mžik plápolavč kousf k aleje v
právo hily pomník s andělem a
tmavý kříž zář druhé sirky kt?
rá jasně vzplanula a větrem pó
lu 'ia smekla se jalo bk-Jk na levo
a ze tmy vynořil se jen roh něja
ké mříže thití airka ozářila v pra
vo a v levo bílý pomuílc tmavý
kříž a mříž která ohrazovala hrob
dítěte
"Spí ubozí mrtví šťastní!"
mručel poutník hlasitě vzdychá
je "Spí bohatí a chudí moudří a
hloupí dobří a zlí Jsou si ted
všichni rovni A budou spát až
zazní pozouny posledního soudu
Bůh je uvediž ve svou říš a uděl
jim věčný mír"
"Teď tu jdeme ale přijde čas
kdy sami budeme spát" praví hlí
dač
' ' Tuk je to tak je to všichni bu
deme' odpočívali Není člověka
který by neumřel Ach ach ach !
Naše skutky jsou nedobré my
šlénky potměšilé! Oh ty hříchy!
Oh moje prokletá nenasytná du
še mé hříšné tělo ! Pohněval jsem
Hospodina a nenajdu spásy ani na
tomto ani na onom světě Jsem
pohřížen v hřích jako červ v ze
mi"
"Ano ale zemřít musíme''
"Toť právě že musíme "
"Poutníku je ještě snadněji u
mříti nežli našinci" praví hlídač
"Poutníci jsou také rozdílní
Jsou praví poutníci kteří jsou bo
hulibí a jsou takoví kteří bloudí
v noci po hřbitovech k radosti ďá
blově Ano! Mnohý poutník
zachce-li se mu zasadí ti takovou
ránu kyjem že vypustíš hned du
cha" "Nač mluvíš takové řeči?"
"Jen tak Nu hleďme zde
je již jak se zdá branka"
"Ano je to ona Otevři ji pří
teli!" Hlídač hmatá a otevře branku
vede poutníka za rukáv a praví:
"Zde je konce hřbitova Teď jdi
stále polem stále polem až sta
neš na velké silnici Ale tady je
hned příkop pod ohradou neu
padni Jakmile však přijdeš
na velkou silnici obrať se v prá
vo a jdi tak až kc mlýnu "
"Ach ach ach " vzdychá
poutníky po chvilce mlčení "My
slím vsak že teď nemám proč jiti-do
MitrČvského mlýna Proč
bych tam u čerta také šel? Posto
jím zdi' raději u tebe přítelíěku"
"Nač bys zde stál ?"
"Nu tak S tebou je vese
leji "
"To jsi si také vybral někoho
pěkného k žertům ! Jsi poutník ala
vidím že ráčíš žertovati "
"Jistě To ráčím!" praví pout
ník s chraptivým hlasem "Ach
můj milý nnij milý! Budeš asi
dlouho pamatovati na mne pout
nika!"
"Proč pak bych měl na tebe pa
matovat i? Nu tak "
"Oklamal jsem tě chytře
Co pak jsem já zu poutníka ? —
Vždyť nejsem žádný poutník"
"Kdo pak jsi tedy?"
"Mrtvý! Právě jsem vy
stoupil z rakve Pamatuješ se na
zámečníka Gubareva který se obě
sil? 'Ten Gubarov jsem já '
"Lži ještě více!"
Hlídač mu nevěří cítí však
na celém tele tak těžkou a stude-'
nou hrůzu že pokouší se s místa
kde stojí a hmatá po brance
"Počkej kampak chceš?'' ptá
se poutník a chytá jej za ruku -
"Ach ach hleď co jsi ty-zač?
Jak pak mě chceš nechati samot
iia?"
"Pusť mě!" křičí hlídač sna
že se ruku uvolniti
"Sluj! Poroučím-Ii ti stál máš
stát Nechtěj se vytrhnouti
zlořečený pse! Je-li ti život dra
hý stůj a mlč dokud tomu chci
Nechce se mi jenom prolévati kr
ve jinak bys' byl dávno zdechl
bídný Stůj tiše!"
Nohy hlídačovy se třepou Stra
chem přivírá oči a krčí se u plotu
třesa se na celém těle Eád by kři
čel ale ví že hlas jeho by nedole
těl domku Vedle něho stojí
poutník a drží jej za ruku Asi
tři minuty uplynuly v mlčení
"Jeden leží v zimnici drahý spí
ale třetí doprovází poutníka"
mručí neznámý "To jsou dobří
hlídači zasluhují platu! Ne bra
tře zloději byli vždycky chytřej
ší nežli hlídači! Stůj stůj nehni
se
V mlčení uplyne tak patnáct mi
nut' Náhle zavzní zapíiknutí ne
sené větrem
"Tak teď jdi" praví poutník
pusliv ruku hlídače — "Jdi a dě
kuj bohu že zůstaneš na živu!"
Poutník také pískne odiěhuc od
branky a je tdyšet že skočil přes
přikop Tuše cosi zlého a třesa
se stále 'ještě hrůzou otv írá hlídací
nerozhodně branku a běží zpátky
un íri j: bii V záhubu ix-Jy t:
Strana 3
velké aleje slyší kvapně kroky a
kdosi se ptá tlumeně :
"Jsi ty to Timofcjif — Kde je
však Matka?"
Proběhnuv celou velkou alejí
vidí ve tmě malý zachmuřený o
hcň Čím více se blíží k ohui tím
strašněji je mu tím více tuší cos
iiuO
"Oheň je patrně v kostele" my
slí si "Jak je to alo možno? Za
chraň smiluj se matičko Kristo
va! Ano je tomu tak I'
Miuutu stojí hlídač předl rozbi
tým oknem a hledí s hrůzou ua ol
tář Malá voskovice kterou zapo-
mněli zloději shasnouti plápolá ve
větru vnikajícím oknem a vrhá
kalné ruue skvrny na rozházena
mešní roucha přehozenou malou
skříňku a nesčetné šlépěje koleni
oltáře #
Uplyne ještě krátká chvíle a hu
čivý vítr donáší na hřbitov rychlé
nepravidelné zvuky zvonu na po
Francisco Acebal:
VDOVA
Ze- španělštiny přeložil
A Pikhart
Ksteťania Casariego ovdověla za
necelý rok po svatlbé Skorém od
ložila závoj svatební aby zahali
la tvářo své závojem smutečním A
Estefania se zahalila do opravdy
právě proto že byly sličyé zastíra
la je co nejbedlivěji aby se nikdo
nepotěšil spanilou lící na které ja
koby ještě trvaly sledy plamen
n'ch polibkův Juliových A i tak
ještě na ni pokukovali když krá
čela z domu do kostela neboť šíle
nost její prosvítala i závojem
modré oči zářily černou rouškou
jako hvězdy v tmavé noci hedváb'
ná pleť bělala se pod temnou prů
svitnou látkou zlaté kadeře neda
ly se utajiti řasnatým závojem a
krása všudy prosvitala tajemně
dráždíc tužby a vášně svojí skry
tostí A'dova zahalila celý svůj život
tím závojem' předčasného vdc-V-ství
zasvětila zemřelému manželu
své zdravé vzrušující mládí uza
vřela salony propustila služebni
ctvo přetrhla přátelské styky bý
vala jemná a milá ve společen
ských stycích a teď se stala drsnou
a nevlídnou a tak vymizelo jméno
živé se-' světa stejně jako jméno
mrtvého Oba splynuli v jediném
zapomenutí Estefania se přičini
la aby ji zapomněli všichni aby
mohla pak léie vzpomínati ua je
diného a tato vzpomínka se jí sta
la milou od celého života ncou
lučnou Vycházky za svítání na ranní do
temného chrámu volné bloudění
mlčícím domem povlovné míjení
hedin tiché unikání času pro život
zbytečného samota kterou rušili
jenom jediná služka šinoucí so
domem jako tajemný němý dych
řada jednotvárných modliteb pod
večerních v šerém pokoji a hlavně
živé vzpomínky které pozbývaly
hrňznosti a stávaly se milým smut
kem tvořily život plný jemných
rozkoší existenci zasvěcenou přís
nému kultu
Jednou odpuldne když míjej
čas příliš zvolna a těžce otevřela
Ksteťania mužovu pracovnu roz
hrnula statečně záslony které ji
stínily usedla do aksamitového
křesla ve kterém Julia pracová
val a jala se vytaliovati zásuvky
vyndávati papíry a otvíratl obál
ky Počala prohlíželi zápisky po
známky a dopisy se smutnou váha
vostí pročítala lístky obsahující
důvěrné vzpomínky luštila strán
ky jeho denníku probírala se zno-
va milostnou korresponderjcí me
lancholickou vzpomínkou na lás
ku svoji a Juliovu
Časem naklonila Estclania hla
vu do zadu Bylo jí na okamžik
rtí-lrineiiiciiiti orl bliihokveb doivuů
které v ní budil obsah těch zásu
vek spolu t pronikavou vůní vzáe
něho dřeva A poto(u se dále pro
bírala tou spoustou papírů rozva
zovala pásky svlékala stužky a
rozkládala po stole vzrušující do
klady jeho lásky a tisRla v prstech
tajemství nabývající určitého rá
zu jakoby to promlouval hlas za
záhrobí Estefania cítila nevýslov
nou rozkoš duše se jí utápěla v
míru klidné bolesti a samu jí pře
kvapovalo když pocítila že jí t
duše vyvírá tiehé štěstí Bylo jí
jakoby duše její vzlétla za duří
manželovou jakoby ji byla no
va nalezla a jakoby se obě znova
slučovaly hlavice svatbu v kraji
vznešeném mlčícím a klidném
Když Estefania otevřela oči cí
(Pokrajování na Xv 1)
