Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Feb. 20, 1918)
i V POKROK DKK 20 ÚNORA 1918 ŽENSKÁ HLÍDKA 4 Pofadatclka M I3urov4 MARIK JAROXSKÁ:' TO ÚNOROVÉ SLUNCE To únorové hIuiici nelih-je ni zemi líni duši mou to jnsnč na zem jen n zuilhú vsak uuvydú ji silu svou Do du3 tichý Biiiutok nápadití tplt jrvnliiii v únorovýiih duccu — Ten život' v prnvdt' duši ncliřejo jen víibné umnívft ne v trnech To únorové hIiiiicc nehřeje jen ímmčv házi v zimní kraj — n soiííhla mladil lušc atuší ten neúprosný žití taj DOPLEJME PRÁCI TÉM KTE RÍ RÁDI PRACUJÍ Dopřejme práci těm kteří pra cují a zároveň práci jejich oceňuj me zvláště je-li to práce pro do bro lidu všeho Kdo dovědí sc obětovati pracu je se zájmem a koná nezištně do bro pro své bližní ten zajisté si zaslouží alespoň vděk náš zvláště v této pro nás všechny tak těžké době Huďme uznalými a spravedlivý mi a nesnižujme samy sebe chtí ce uznání za práci kterou jsme nevykonali Naopak již jiní mno hdy i za nás konali a my pak ješitnisti se ku zásluhám takto hlásili! Však uznání za práci nevyko jianoti nás nikdy nemůže povzué sti a stane-li sc tak přece tož jest to jen na dobu kratičkou a po zlátko to se otře jakmile jsou o kolnosti známé A člověk který sc vetřel do popředí a získal "tře ba na čas jen" kredit za něco co mu po právu nenáleželo ten se ani ám u sebe necítí šťasten ne boť třeba si tisíckráte sám sebe u jišťoval že mu zásluha ona nále žela přec jen v nitru jeho se ozý vá hlas "nesouhlasím" a člověk takový není -šťasten ani sám se sebou spokojen Protož hleďme každý sám svým vlastním přičiněním zásluhy ony si získati a to prací poctivou a ta ké nezáviďme těm kteří rovněž pracují a praeovati drtí! A zvlá ště v této době kde je- tolik práce třeba by měla všechna osobní je šitnost iisfoupiti stranou a každý sc chopil díla a pracoval pro do bro celku M S Velice mne potěšila návštěva pí Emilie Turuoveové s- dcerou Mal:ií z Geddes So Dak jež-dk-ly ná vštěvou v Omaze u rodin Jana Hlídka a Tety Vítámvásové tento týden a pí Vítámvásová nám zná most tuto umožnila za čež jsem jí vděčna a doufám že se obě dá my v Omaze pobavily "U šťastně domů navrátily $ t£ Ve střelu přednášela v Lincoln škole kde české ženy šijí pro Čer vený kříž pí Nellie N Farns vorthová z Valley No Dak n spořivosti s potravinami a dávala nám návody jaká jídla lze zhoto vili z rýže krup kukuřice a pod a jak lze- upotřebiti oinastku z pe čené kachen husí slepic a záro ven jak lze nahraditi pšeničnou mouku — žitnou a jinou I'o přednášce jsem oné paní ře kla že teď se Amerikáni musí te prve učiti tomu co (Vsi již před padesáti léty vykonávali a čemu nás naše matky byly učily že če ský lid vždy takto žil a proto byl vždy zdráv n tělesně silný pouě vadž užíval různých těchto vý robku i při mouce pšeničné a to ne pouze ze spořivosti ale už z rozmanitosti a dávného obyčeje 0 0 % Dne 10 t m byl oznámen výsle dek zápasu žen jež pletou "swca Iry" pro Červený kříž ua němž podílely i naše české pracovnice n sice pí Julie Stěničková pí Jos Kyncšová a pí John Skoumalová První cenu obdržela pí A bar senová jež upletla fcWcaUr za 8 hodin a 2") minut pí Stěničková obdržela druhou cenu na nejJep ší práci což bylo těžce mezi těmi to dvěma rozhodo vat i a pí Stění čková zhotovila jeden za 10 hodin a 'li minuty: pí líynešová zhoto vila" jej za í hodia a minut a pí Skoumalová za ') hodin a7 mi nul Věru že jest to velice chva litebné pro naše krajanky které již tolik práce pro Červený kříž a rovněž pro námořníky vykonaly a zároveň i jn-o naše čes-ké dobro volníky Paní ňtěničková jest ve litelkou pletacího odboru Českého Ženského Vojenského Výboru — Všem třeni krajankám gratuluji! Jak našim čtenářkám zuámo lUt nás přinášel a stále přináší návo dy od administrátora potravin a ustavičně jsou uveřejňovány pove ly co mánie dělatia jak šetřiti s potravinami' Doufám že ucbudo na škodu když uvedu zde v "Ž II'' jak máme zachová vati naří zení bezmasných a bezpšeničných duň Návod zní následovně: V neděli — Snídaně liezmasná a večeře bez pšeničných příkrmú Pondělí — Wz pšeničných jídel snídaně bezmasná Úterý — Bez masa večeře bez pšeničných příkrmů Středa — Pez pšeničných jídel snídaní bezmasné Čtvrtek — Snídaní bezsmasné a večeře bez pšeničných příkrmů Pátek — Snídaní bezmasné a ve čer bez pšeničných příkrmů Sobota — Bez vepřového masa snídaní bez masa a večeře bez jwe ničných příkrmů "Bezmasné" míní se bez juké hokoliv masa mimo ryby "Bez vepřového" minčno bez masa špeku uzeného neb sádla a seka ného neb jaternic vůbec všeho co se z vepřového zhotovuje "Bez pšeničného" míněno vše z pšenice vyrobeno jako chléb housky dor ty suchary a vše co z pšenice po chází Paní L S So Dakota — Váže ná pí pořadatelko! Tato hrozná válka nás všecky nadcí mnohým věcem jež jsme nebrali v úvahu ba ani o podobných záležitostech jsme vůbec nepřemýšleli Žili jsme život bez jakékoliv zodpovědnosti vůči člověčenstvu a bez povinnosti k lidskosti i bez lásky k "bližnímu Žili jsme život lehkovážný 'bez se riosního uvážení budoucnosti zemi a národa tohoto na tož pak naší zenu" a českého národa — Válka tato nás učí a naučila přemýšlcti že života povinnosti nejsou jen dollary a plný žaludek ale že v té to válec je potřeba lásky k bližní mu a národu sjednocenosti a do bročinnosti a všeobecného sbratře ní Po prohlášení války proti Ně mecku počalo v nás cosi praeovati cosi nám povídat i že v Americe dollary ještě nejsou všecko že jde tu o něco jiného že sc jedná o se bezáchovám tohoto národa že ide ál demokracie je něco co znamená zachování sama sebe a že vláda lidmi pro lid je ohrožena a že má-' me-li iidržeti odkaz zakladatelů svobody této země je nám nutno obětovnti naše statky i krev Zkrátka provolání války probudi lo nás ze sna sobectví závisti a žár livosti ku lásce sjednocenosti do bročinnosti a pochopení života a našeho poslání Jsem jista že ni kdo z nás by byl nevykonal tolik práce pro (Vrvený Kříž pro ná por koupě první a druhé píiěky svobody a válečné úsporné znám ky a nápor v zájmu V M C A a (' N S Obětovali jsme a to rádi j Jsem jista že bychom byli ničeho podob nedokázali před válkou Však bohužel že ještě se nacháze jí dosud lidé jež sobeckost dosud ovládá ba závidí jiným i tu ne zištnou práci — Člověk žije v bla hé naději že v jeho duchu sc udá la změna již tato světová válka přivodila v zájmy lásky sjednoce nosti a dobročiunosti Ať se podí váme kam chceme všude panuje nálada konání své částky pro za chování světu demokracie' — My ženy pracujeme pro Červený Kříž v různých oborech pro Č N S "Včelky V a konáme tuto práci bez reptání Přála bych si kdyby ten to duch ovládal lidstvo do nedozír né budoucností Jak krásné by lo bylo kdyby mezi námi Čechy vždy vládl tento soulad jak se dnes všude mezi námi ti velké časti je ví — V této části Dakoty jo nás Cccliů málo však kdo jen trochu tiiňže pracuje pro Č K aneb při spívá penězi: na založení nějakého kroužku pro vzdálenost není tngž uo pomýšleli Zde v Dukotě lcfoš nf zimi nebyla ttk krutá jako -jiná léta ač mrzlo silně ale Žádni' strašné bouře sněhové nebyly My bc těšíme na jaro neb každá c-b- íanlařdcjší cliQo následoyati ná vodu Hooverova zásobení $c na příští zimu vším co lnulo možno kouservovuti tak abychom mohli zachovati mouky a masa prosté dny bez obtíže Já myslím že ty to změny velice prospějí lidskému zdraví — Těšilo by mne kdyby více žen psalo do tohoto iistu a to o všem jež nás poučuje a povzná ší Popis mňj xe značně prodlou žil a proto doufám že nuiě ctěná redakce promine Prozatím kon čím s pozdraveni na všechny čte náře a čtenářky tohoto listu a zvlá ště na naši milou pořadatelku Ctěná přítelkyně ! Těší mne ve lice že jste též dopisem vzpomně la na naši 'Ženskou Hlídku' a sku tečně by mělo i více žen v práci té to pokraěovati třeba že jsou sko ro většinou zaměstnány prací pro válečné potřeby Však i pn tom nesmíme zanedbávati samy sebe Přijměte dík za dopis a doufám že zase brzy Vás v této stati shle dáme Srdečně vás zdraví Pořadatelka jí t Antonie Matějková Crete G ú nora 1918 — Ctěná paní pořada telko 1 Nesmím již déle odkládat a raději si pospíšit bych si dodáv ku tak dobrého časopisu eajisthV Zasíláni vám tudíž $501) a sice f2()U jako předplatné za sebe $200 na předplatné za paní J M Nerudovou od Dorchester novou to odběratelku "Pokroku" a $100 ve prospěch Červeného kříže kte rážto lidumilná společnost o ty ne vinné hoehy-vojíny pečuje Paní pořadatelka zajisté laskavě mi promine když se několika slovy zmíním jak my jsme se stěhovali a ve státu Iowě farmařit začali Z počátku kupovali jsme jen takové nářadí které movitější rolníci již odhazovali Pak ale se strhl po prask s Ncbraskou a každý se při pravoval že se pojede podívat na tamní pozemky a s některými i můj manžel odejel a také 80 akrů pozCmku zakoupil Začátkem květ na sedali jsme tehdy do kočáru — totiž obyčejného vozu na který jsme přiděleni obruče a ty potáhli plachtou Když jsme jeli skrze Crete tak tam toho času stála tu a lani nějaká ta bouda a lile dnes jaké je to pěkné město — ovšem od té doby uplynulo hezkých pár týdnů — Koncem měsíce května přijeli jsme konečně na naše mí sto Tak co nyní Narazili jsme do země čtyři kůly a k těm jedno duchou boudu připevnili Jedné noci přihnal sc však prudký vítr a s ním velký liják tak že jsme měli co naši boudu držet Měla jsi ir dvě malé dítky a tehdy celí promo čení stáli jsme ve vodě Za stftl sloužila nám bedna a pod širým nebem byli jsme až do polovice li stopadu kdy jsme se přestěhovali do domku jenž sc zdál jako papi rová klec přece ale byli jsme již jaksi v bezpečí byli jsme ale zase bez peněz — Pozdravuji paní An nu Prokopovou jíž přeji aby se po přestěhování vedlo nyní 'dobře Srdečně zdravím též paní pořada telku a všecky čtenáře a dopisova telky Ctěná přítelkyně! Díky za zasla né předplatné a příspěvek pro Červený kříž kterážto- společnost zajisté zaslouží štědré podpory nás všech tak aby mohla plnit šlechet né své poslání Ano byly to trp ké zkoušky jež bylo prvým zdej ším osadníkům prodělá vat i a kfon 'dopracovali se blahobytu plně si ho zasloužili uváží-li se co je to stálo nadlidské námahy potu a strádání po dlouhá léta a nežli se poměry jejich k lepšímu obrátily Paní Nerudová by měla též nějaký dopis k otištění nám zaslati Srde čně zdraví vás Pořadatelka Jt v t A Čechov: NA HŘBITOVĚ Kdo je tul" Žádná odpověď Hlídač ničeho nevůlí ale v šumu větru a šelesti stromů slyší zřetelně že kdosi jdi před uím alejí Březnová noc za balila zemi v mrak a mlhu a hlí dači je tak jakoby země nebe a on sám se svými myšlénkami se byli spojili v cos obrovsky veli kého neproniknutelně tmavého Jenom hmataje může postupovati "Kdo je tu?" ptá se hlídač a připadá mu jako by slyšel šepot a tlumený smích "Kdo je zde?" "Já haluško " odpovídá ob stárly hiát "Ano ale kdo jsi" " Já miinojdoucí'' "Jaký niimojdoucí!" volá hlí dač hněvivě by tak zakryl strach 'Čtrt té bem vod V noci toulá se ďáble po hřbitově!" "Což je tady hřbitov V "A co jiného! Kozumí se že hřbitov! Nevidíš to?" "Ach ach ach Maria krá lovno nebeská I" Při tom je slyšeti vzdychání starého muže "Niče ho nevidím baťuško ničeho Pohleď jaká to tma jaká tma! Žo by sc člověk mohl zabiti baťu ško ! Ach ach ach " "Ano ale kdo jsi?" "Já — poutník baťuško putu jící člověk" "Čert vezmi takové noční pout níky Ano' pěkní poutníci 1 0 pilei " mručí hlídač uklidně ný slovy a vzdechy poutníka — "Uvedete člověka ve hříchy Celý den pijí takoví ptáčci a pak v no ci jimi zlý duch zmítá Ale při padalo mi tak jakoby 's tu nebyl sám jako bvste tu byli dva nebo tří" "Sám jsem tu baťuško sám Docela sám Ach ach ach Pro naše hříchy" Hlídač vrazil do muže a zasta vil se "Jak pak jsi se sem do stal?" táže se "Zbloudil jsem dobrý- muži Šel jsem k Mitrěvskému mlýnu a za bloudil jsem" "Holá což jest tady cesta k 'Mi trěvskému mlýnu ? Illupče ! Aby 't se dostal k Mitrěvskému mlýnu třeba ti jít mnohem více na levo z města po levé silnici V opilství šel jsi dobré tři versty dále Jisté jsi nahnul v městě příliš hluboko do sklínky!" "Zhřešil jsem baťuško zhřešil V pravdě je tomu tak nesmícím hříchu Jak mi však teď jít! dá le"' "Jdi stále rovně1 zrovna touto stezkou až přijdeš k obraženému místu odtud se však obrať hned v levo a jdi celým hřbitovem až ke brance Otevři a jdi s Pánem ! Jenom dej pozor aby's nespadl do příkopu Tam za hřbitovem jdi vždy rovnou polení stále polem stále až se dostaneš na velikou silnici" "Bůh tě pozdrav baťuško Ma ria královna nebesská ochraňuj tě a buď ti milostivá Ale moli! by's mne přece doprovodit i dobrý muži ! Buď tak laská v a doprovoď mne až kc brance!" "Co pak mám čas? Jdi sám!'' "Slituj sc vzpomenu na tebe při modlitbách Vždyť nevidím je tma jak v pytli nevidím ani ru ku před očima? Jaká to tma jaká tma ! Doprovoď mne příteli !" "Ano což pak mám čas na do provázení někoho? Kdybych si tak s každým mazal to by bylo doprovázení!" "Pro Krista doprovoď mne! Nevidím ničeho a bojím se sám ji ti hřbitovem Strašně je -mi baťu ško strašně bojím se strašně do brý muži" "Jsi tuze dotěrný" povzdychl hlídač — "Nu dobrá pojď!" Hlídač a poutník dávají se do kroku Jdou vedle se 'bok po bo ku a mlčí Vlhký- pronikavý vítr bije jim přímo v tvář a neviditelné stromy sypou ňa ně v šumu a skří potu velké kapky Alej je sko ro jedinou kaluží "Jenom to nechápu" praví hlí dač po delším mlčení — "jak jsi se sem dostal? Vrata jsou přec za mčena Což jsi přeskočil plot co? Přeskočil-lis plot pak je to u sta rého muže — poslední !" "Nevím ani baťuško nevím fo Jak jsem se sem dostal to sám ani nevím Bas si se mnou zahrál Toť trest boží Jistě hra ďáblova satan mi zmátl mysly Ty však baťuško jsi zde snad hlídačem?" "Jsem hlídač!)' "Jsi samojediný hlídač na hřbi tově?" Náraz větru byl tak silný že o ba na minutu stanuli — Hlídač odpovídá vyčkav až náraz pomi nul : "Jsme tu tři jeden leží teď v zimnici druhý však spí My dva sc střídáme" "Tak tak bratříčku Jaký to však vichr! Ten slyší jistě i mr tví! líve zrovna jako divoké zví ře Ach ach ach " "Odkud pak přicházíš?" "Z daleka! Jsem tu cizí z Vo loirdy Putuji k svatým místům modlím se za dobré lidi — Pane zachraň nás a smiluj se nad ná mi!" Hlídač se na chvilku zabavil aby si zapálil dýmku Csadil se za zá poutníka a vyškrtal několik sirelj Zář první sirky osvítila na ok:: mžik plápolavč kousf k aleje v právo hily pomník s andělem a tmavý kříž zář druhé sirky kt? rá jasně vzplanula a větrem pó lu 'ia smekla se jalo bk-Jk na levo a ze tmy vynořil se jen roh něja ké mříže thití airka ozářila v pra vo a v levo bílý pomuílc tmavý kříž a mříž která ohrazovala hrob dítěte "Spí ubozí mrtví šťastní!" mručel poutník hlasitě vzdychá je "Spí bohatí a chudí moudří a hloupí dobří a zlí Jsou si ted všichni rovni A budou spát až zazní pozouny posledního soudu Bůh je uvediž ve svou říš a uděl jim věčný mír" "Teď tu jdeme ale přijde čas kdy sami budeme spát" praví hlí dač ' ' Tuk je to tak je to všichni bu deme' odpočívali Není člověka který by neumřel Ach ach ach ! Naše skutky jsou nedobré my šlénky potměšilé! Oh ty hříchy! Oh moje prokletá nenasytná du še mé hříšné tělo ! Pohněval jsem Hospodina a nenajdu spásy ani na tomto ani na onom světě Jsem pohřížen v hřích jako červ v ze mi" "Ano ale zemřít musíme'' "Toť právě že musíme " "Poutníku je ještě snadněji u mříti nežli našinci" praví hlídač "Poutníci jsou také rozdílní Jsou praví poutníci kteří jsou bo hulibí a jsou takoví kteří bloudí v noci po hřbitovech k radosti ďá blově Ano! Mnohý poutník zachce-li se mu zasadí ti takovou ránu kyjem že vypustíš hned du cha" "Nač mluvíš takové řeči?" "Jen tak Nu hleďme zde je již jak se zdá branka" "Ano je to ona Otevři ji pří teli!" Hlídač hmatá a otevře branku vede poutníka za rukáv a praví: "Zde je konce hřbitova Teď jdi stále polem stále polem až sta neš na velké silnici Ale tady je hned příkop pod ohradou neu padni Jakmile však přijdeš na velkou silnici obrať se v prá vo a jdi tak až kc mlýnu " "Ach ach ach " vzdychá poutníky po chvilce mlčení "My slím vsak že teď nemám proč jiti-do MitrČvského mlýna Proč bych tam u čerta také šel? Posto jím zdi' raději u tebe přítelíěku" "Nač bys zde stál ?" "Nu tak S tebou je vese leji " "To jsi si také vybral někoho pěkného k žertům ! Jsi poutník ala vidím že ráčíš žertovati " "Jistě To ráčím!" praví pout ník s chraptivým hlasem "Ach můj milý nnij milý! Budeš asi dlouho pamatovati na mne pout nika!" "Proč pak bych měl na tebe pa matovat i? Nu tak " "Oklamal jsem tě chytře Co pak jsem já zu poutníka ? — Vždyť nejsem žádný poutník" "Kdo pak jsi tedy?" "Mrtvý! Právě jsem vy stoupil z rakve Pamatuješ se na zámečníka Gubareva který se obě sil? 'Ten Gubarov jsem já ' "Lži ještě více!" Hlídač mu nevěří cítí však na celém tele tak těžkou a stude-' nou hrůzu že pokouší se s místa kde stojí a hmatá po brance "Počkej kampak chceš?'' ptá se poutník a chytá jej za ruku - "Ach ach hleď co jsi ty-zač? Jak pak mě chceš nechati samot iia?" "Pusť mě!" křičí hlídač sna že se ruku uvolniti "Sluj! Poroučím-Ii ti stál máš stát Nechtěj se vytrhnouti zlořečený pse! Je-li ti život dra hý stůj a mlč dokud tomu chci Nechce se mi jenom prolévati kr ve jinak bys' byl dávno zdechl bídný Stůj tiše!" Nohy hlídačovy se třepou Stra chem přivírá oči a krčí se u plotu třesa se na celém těle Eád by kři čel ale ví že hlas jeho by nedole těl domku Vedle něho stojí poutník a drží jej za ruku Asi tři minuty uplynuly v mlčení "Jeden leží v zimnici drahý spí ale třetí doprovází poutníka" mručí neznámý "To jsou dobří hlídači zasluhují platu! Ne bra tře zloději byli vždycky chytřej ší nežli hlídači! Stůj stůj nehni se V mlčení uplyne tak patnáct mi nut' Náhle zavzní zapíiknutí ne sené větrem "Tak teď jdi" praví poutník pusliv ruku hlídače — "Jdi a dě kuj bohu že zůstaneš na živu!" Poutník také pískne odiěhuc od branky a je tdyšet že skočil přes přikop Tuše cosi zlého a třesa se stále 'ještě hrůzou otv írá hlídací nerozhodně branku a běží zpátky un íri j: bii V záhubu ix-Jy t: Strana 3 velké aleje slyší kvapně kroky a kdosi se ptá tlumeně : "Jsi ty to Timofcjif — Kde je však Matka?" Proběhnuv celou velkou alejí vidí ve tmě malý zachmuřený o hcň Čím více se blíží k ohui tím strašněji je mu tím více tuší cos iiuO "Oheň je patrně v kostele" my slí si "Jak je to alo možno? Za chraň smiluj se matičko Kristo va! Ano je tomu tak I' Miuutu stojí hlídač předl rozbi tým oknem a hledí s hrůzou ua ol tář Malá voskovice kterou zapo- mněli zloději shasnouti plápolá ve větru vnikajícím oknem a vrhá kalné ruue skvrny na rozházena mešní roucha přehozenou malou skříňku a nesčetné šlépěje koleni oltáře # Uplyne ještě krátká chvíle a hu čivý vítr donáší na hřbitov rychlé nepravidelné zvuky zvonu na po Francisco Acebal: VDOVA Ze- španělštiny přeložil A Pikhart Ksteťania Casariego ovdověla za necelý rok po svatlbé Skorém od ložila závoj svatební aby zahali la tvářo své závojem smutečním A Estefania se zahalila do opravdy právě proto že byly sličyé zastíra la je co nejbedlivěji aby se nikdo nepotěšil spanilou lící na které ja koby ještě trvaly sledy plamen n'ch polibkův Juliových A i tak ještě na ni pokukovali když krá čela z domu do kostela neboť šíle nost její prosvítala i závojem modré oči zářily černou rouškou jako hvězdy v tmavé noci hedváb' ná pleť bělala se pod temnou prů svitnou látkou zlaté kadeře neda ly se utajiti řasnatým závojem a krása všudy prosvitala tajemně dráždíc tužby a vášně svojí skry tostí A'dova zahalila celý svůj život tím závojem' předčasného vdc-V-ství zasvětila zemřelému manželu své zdravé vzrušující mládí uza vřela salony propustila služebni ctvo přetrhla přátelské styky bý vala jemná a milá ve společen ských stycích a teď se stala drsnou a nevlídnou a tak vymizelo jméno živé se-' světa stejně jako jméno mrtvého Oba splynuli v jediném zapomenutí Estefania se přičini la aby ji zapomněli všichni aby mohla pak léie vzpomínati ua je diného a tato vzpomínka se jí sta la milou od celého života ncou lučnou Vycházky za svítání na ranní do temného chrámu volné bloudění mlčícím domem povlovné míjení hedin tiché unikání času pro život zbytečného samota kterou rušili jenom jediná služka šinoucí so domem jako tajemný němý dych řada jednotvárných modliteb pod večerních v šerém pokoji a hlavně živé vzpomínky které pozbývaly hrňznosti a stávaly se milým smut kem tvořily život plný jemných rozkoší existenci zasvěcenou přís nému kultu Jednou odpuldne když míjej čas příliš zvolna a těžce otevřela Ksteťania mužovu pracovnu roz hrnula statečně záslony které ji stínily usedla do aksamitového křesla ve kterém Julia pracová val a jala se vytaliovati zásuvky vyndávati papíry a otvíratl obál ky Počala prohlíželi zápisky po známky a dopisy se smutnou váha vostí pročítala lístky obsahující důvěrné vzpomínky luštila strán ky jeho denníku probírala se zno- va milostnou korresponderjcí me lancholickou vzpomínkou na lás ku svoji a Juliovu Časem naklonila Estclania hla vu do zadu Bylo jí na okamžik rtí-lrineiiiciiiti orl bliihokveb doivuů které v ní budil obsah těch zásu vek spolu t pronikavou vůní vzáe něho dřeva A poto(u se dále pro bírala tou spoustou papírů rozva zovala pásky svlékala stužky a rozkládala po stole vzrušující do klady jeho lásky a tisRla v prstech tajemství nabývající určitého rá zu jakoby to promlouval hlas za záhrobí Estefania cítila nevýslov nou rozkoš duše se jí utápěla v míru klidné bolesti a samu jí pře kvapovalo když pocítila že jí t duše vyvírá tiehé štěstí Bylo jí jakoby duše její vzlétla za duří manželovou jakoby ji byla no va nalezla a jakoby se obě znova slučovaly hlavice svatbu v kraji vznešeném mlčícím a klidném Když Estefania otevřela oči cí (Pokrajování na Xv 1)