Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Dec. 5, 1917)
v r Hw POITROK DNE 5 PROSINCE 1917 Strana 6 ŽENSKÁ HLÍDKA PofedateUui M Burelová JAN NEHTDA: JEN DÁL! Z IjOllíllíMlU řlIHU jMIIII! mi lllllUtlili a kruk a krokem v houi-iiýeh niručnech Jdcm ' VHtříc hrdé vzueáeuCniu bví-uiu vili ftíj klonlca jen jifcd svým uárodem My včděli co na nás centem čeká byť brom vsak bil a nir&z nám v kosti Vál - toťjcuom irská hudbu oilcvřká my při ni uůjdeui k předu — ilúl jen dál! 8 tím národem jenž jo t:ik cisty jasný jak byl by nikou Ho i cli vyiul dnen jenž ůohui) v jirstm nose idol žasuý byť byl i před víky již zh něj klen'! Za volnoHt lidskou — v uá kdys ro- zckvetla! — dnes ntojl Cech jak druhdy ta ni Mál: ta myšlenka která nás ve hrob smetla ta k Hlaví vznosu náti — jen dál jen dál! Jen dál! ťan nový nové ehee mít íiny den nový vzeíel k uoví práci nám jeť sláva oteův krátiuý Šperk pro dyny — všuk kdo ehces ctěn být dobuď cti tu sám! Kdo přítomnost jak díté joastesklá vše dávná sláva byť v uí démant hrál jo 7M korábem jenom brázda lesklá — tiapuíto lana — vzhůru plachty — dáli Pryč sc vzdechy již umlkněte rety že přízeň doby není jusua tíik! Což růžo neotvírá svoje květy když mezi ni a sluncem rozstícn mrak! Pryč s klímotem již u kormidla lodi: kdo chvíli stál stojí opodál den žádný dvakráte se nenarodí čin dvukrát nezraje — jen dál jen dál! Nám slunce jako jiným skráně zdobí nám po noci jak jiným vzchází den jsme jako jiní syny velké doby — ta žádá však si celých nióžíi jen! Pojil' sem pojď sem ty milounký nás ilou! i' by truchlý rej náS plesem zas se dál ty zlatá naděj smavá troufalosti nes prapor náí my s jásotem jdem dál! My nevíme co budoucnost nám chová — však jent žij'' českých bitev Ilúh a pro vítězství veliká a nová je dosnil širý ďwt- ten esky luh A vhi- li fdi Miad dát kdys nové wčt nám staM hlas husitský a chorál dost v zemi železu na dobré meěc i v krvi železo — jen dál jen dál! -i- - Ach hleďme pilné ke korábu cvúmii jsme jeho plaňky hřeb jsme svéruý v ním a věrně toužné přilncmc-li k uěmti zas šťastna záhy bude Česká zem! Však byť měl Cech již všechno ve tvém klíuu echo si v ncjbujuějšíeh snech svých žlúl — to lidské moře nezná odpočinu Ty též ho neznej stále měj se k činu dál Národe uáS drahý řéné dál! $ & JEN DÁL! Ano nadešla doba kdy národ český volá o kvú práva o práva jež mu byla vyrvána zpupným ve třelccni a právě nyní k tomu dobu vhodná a ta se nesmí propasti Matička Čechie svolává svoje sv-nv neboť jich pomoci nutné po třebuje a vztahuje své znavené rámě i ku svým synům a dcerám za oeeáneni by i oni zde podali jí ruku pomocnou a bleděli zachová- ti ji při životě který jest ohrozo ván nepřítelem ! — A věrní synové třeba již po ví ří roku odloučeni od své drahé matičky s láskou se obrací a spě cha jí by po boku jejím nejen od ráželi rány smrtonosné ale aby po vznesli ji na dřívější její tríin — Kéž jsou pluky tce-lit o věrných sy nů z této naší nové vdasti tak vclke a mjocne by ve spojeni s bratry zámořskými udolali a na hlavu porazili tyraua bezcitného a osvobodili yejen uárod český ale i jiné od utiskování a barbarství Kdo sc obětuje pro lidstvo pro vznešené cíle svobody a demokra cie tcu jisté vykonal nuioho vy? konal úkol posvátný který bude zlatým písmem zaznamenán v lil storit lidstva: yoio jen dal jen dál neuslávat v práci dokud ne bude nepřítel poražen ! Nynější neblahé u íieutěšVné po měry v Jíusku působí velii-c vzru šeně na každého myslícího člově ka Bolševici nemajíce morálního podkladu pouze slaví m německé jTopugíAudě německém anarchi smu a socialismu a tudíž je nemo žno by 4-yvodiIi 'i tohoto chaosu jiořádck a stabilní vládu Je prav dřpodobuo že bude incloMatek ve vílšíeli uiíntcch ruskýeli a lily pobouří ženy k činu a ve rpojeuí s kozáky bituaci ovládnou [íuská na je průměrné mnohem čilejší duixé wi'U icaJ i ťt ! di ěekávati trvulejšího výsledku po něvadž má větší úctu pro čest rus kého národa t Vyskytují se tu u tam ozvěny by bylo zamezeno vydávání časo pisu cizojazyčných z vlastenec kých poluiutek ale při toni sobě neuznamenají že podobné jednáni vede k vlasteneckému fanatismu a k duševnímu ochuzení Není vla stenečtějšího iwistěhovalého náro da ncž-li jsou Češi nuže proč) te dy jim bráti znalost mateřského jejich jazyka když mohou mno hem lépe skrze jazyk mateřský poznati jaké instituce a požadav ky jsou země této Vláda by měla k tomu přihlédnout i by list byl veden duchem americkým a to je vše Je-li národ poctivý není za potřebí se jej obámti Cizojazyčné časopisy dělají missijní práce v zájmu občanství země této a mno hem dříve každý přistěhovalec po chopí povinnosti občanské Velice mile jsem byla potěšena živým dárkem od nié milé přítel kyně pí Ludmily Knolkové z Ha venny Nebr Ačkoliv máte plné ruce práce s dětičkami přece ne zapomínáte v svém vlastním ště stí na jiné byste je též oblažila Věru krásný to projev duše šle- chetné a ujišťuji Vás že jit též o oeiiěn l'řijměte nifij vřelý díl: a přeji Vám i Vaším milým zdraví a štěstí A ještě jednou upřím ný dík vzdává Vám — Pořadatelka v V minulých dnech sc navrátila opět do svého domova v 8mtth 0- uiaze naše milá přítelkyně a dopi sovatelka naší ženské statě patu Anna Kulíková s dceruškou Mila dou a tu srdečně je vítáme v kruh náš 1'aní Kulíková před časem zabrala si domovinu ve státě Vy°" mingu a tu je povinna tam jistou j dobu sídlili a zároveň si domov t - _ svííj tam vilcb(vati V ti le ctě ná přítelkyně že by i mne se za mlouvala takováto malá domác nost ve volné tiché přírodě kde je vše ještě tak jak bylo stvořeno kde lidská ruka ještě nepřetvoři la krásy přírodní Věru ideální to místo pro zotavení čivů nervo vých kde vskutku lze si odpoči nouti od ruchu městského života Buďte nám obě srdečně vítané i doufáme se s Vámi častěji shle duti jak osobně tak též i v naší "Ženské Hlídce' u J KAŽDÝ MÁ ZNÁTI SVÉ MÍSTO Jak často sc setkáváme s lidmi již neznají svého místa a snaží sc býti tím čím býti nemohou hlavně svým chováním a částečné svým postavením Byla jsem přítomna slavnostní ho večírku s programem před ča sem a mimo to již několikráte kdi se řečnilo a zpívalo a kde při ka žeh naskytnuvší se příležitosti ne zvaný host chtěl se proslavili čí slem aniž byl požádán a téměř vždy chování osoby takové zobrazí posluchačům to eo v něm je za duševní hloubku a že nezná svého místa a do mysle se nám namane libretto — 'O jak malí lidé jsou!' Každý by měl ztiáti své místo v postavení svém a hlavně v chová ní dáti poctu těm podle místa ja kéž 'Atiijíntají v životě uradnnn i spolkovém Mezi na-nu Ipchy je známo že jakmile sc krajan vy st no na nějaké vyšší postavení — svou vlastní pflj a přičiněním tu hned ťo objeví závistivé© a počne rýpat i aby těžce vydobyté posta voní krajana zmařeno bylo a aby věhlasu získaného fccmol íje fjum podobného místa by zastávat i ne mohl nijakým způsobem poněvadž nedostatečné vzdělaní a rozhled na některé místo mající důsled nou zodpovědnost Doufáme však že přijde doba kdy se každý bu de ržeti postavení p"le schopno sti a pak nenucenu zrnili své místo za každé okolnosti j Anaa Kolíková South Hide Oinalia — - {Uá pí pořadiitclko a čtenáři! Lidé na světě e těžko iředělávají vc svém cítění! Činí me věčně požad-ivky a vře hc nám zdá málo vezměme příklad! Před latíuj? sobě "I" Z" noviny jež nás eflý rok zásobuji zprávami j jťkujr' uií illustraccnii anajt niar jitelé toho časopisu mnohdy velké "ýbijp cvi lt-t dijdr jaajMi ře kou Chceme víoo qravoda j cusi nátii věnovat pozornost a knídy příchod přátel narození úmrtí odcestování — slovem vše i s opra vou domku a přestěhováním musí přijití na veřejnost tiskem iná-li se nám vyhovět A tak p zprávo daj mne překvapil Když jsem v neděli brala do rukou noviny — v sobotu o 1 hod odp jsem při jela — tedy za pár hodin po mém přijeti clu o mém návratu z domo viny (oť zvláštní pozornost a ne smím zůstat pozadu a něčím to od činit třeba nyní nepatrným dopi sem Uvod mám nyní do toho af tedy uekoledxiji dokola zažité uhvílc na domovině sdělím příště Nyní musím psáťi o tom co pár duu zde prožitých dovedlo nmc v duši potěšiti Ve čtvrtek pořádala se překvapenka na paní II Koříš- kovou dopadla znamenité Paní Kořiskoyá šla na "licitaci židlí" a překvapenka jistě jí způsobená lidmi rádi ji majícími tak hned z paměti jí nevymizí bavily jsme s velice o půlnoci jsem se ukládala na lůžko Zatím mezi mými pří znivci se také připravovala na so botu překvapenka na umo — o čemž já neměla tušení Neměla jsem mnoho chuti jiti na přednáš ku jak mně namluvily ale stailo říci že pí M Burešová budu íníti proslov ku pletacímu klubu Jr O Odbočky Červ Kříže a já rado stí svolila mé nerozlučné přítelky ni paní Škodové že půjdu O 6 :'W na večer jsme vyšly nic jsem ne tušila Vc jdouce do síně paní Iío- micová a A Volcncová mne přímo zákeřně přepadly oči zavázaly plenou "prince Franka Sekery" a nemohouc si aini V mysl vprayiti co a proč tak činí mne vtáhly do vnitřku místnosti Hudba začala hráti a"Surprise" volání mne te prve přivedlo na mysl že to Te učinily rodiny k mé velké rado sti Musela jsem vypadat směšné a oči mé my zavázaly j)řijdouc(z di vokého západu abych asi opětně snad nezdivočela První múj po hled se setkal s modrými oči plný mi radosti nad zdarem paní Hen ry ďrossové obrátila jsem se a opětně hledím v íiMiiívavý obličej paní Josefy Novotné — oči plny slz Radost zřítí) v každé mi iui lé tváři vidím po čase opělnc mé dobré příznivkyně jichž byla celá rada a jež přišly bychom se n vzájem spatřily potěšily Duševní rozčilení překonalo moji vůli ne nalezla jsem slov tlumočiti přňn? co v srdci mém se delo t jmm tak dino bylo Vás mnoho c jste přišly a vzalo by to celou řadu vft všechna jména vypsati Pro sím by vás to usmířilo — So O mažauky i Omažanky — když zkrátka veřejně řeknu: "Děkuj Vám!" Mám vás všechny zapsány v mé vděčné paměti! Až opětně odjedu do té domoviuáfské odlou penosti od lidí vzpomínka na ra dost mně vámi způsobenou vždy mne potěší! Clená přítelkyně! I já vás srdc čně vítám v kruh náš a je mně lí to že jsem se nemohla též té rado- stué přek vápenky súčastuiti Však doufám že se mně naskytne ještě příležitost tak učinili na níž s budu již od teďka těšiti Se sleč nou dceruškou jsem se již setkala a též potěšila a na Vás se těším Zároveň všem našim dopisovatel káni a čtenářům bude opět milo vás v naší stati uvítali a budeme se těšiti na další popis dojmu dalekého a dosud ještě volného zá padu Buďte nám obě srdečně ví tány! S pozdraveni — Pořadatel ka & J Anna Prokopová KuunijisvilJc So Dak — Váíeoá pani pořada elko! Jelikož madciiazí ml poviu nost bych se opětně za správné zasílání velice pěkného časopisu "Pokrpk" vyrovnala zasílám tu díž přiložený předplatné a zároveň J í ceutů do pokladničky Admuvi strace nechť přijme srdečný dík za zaslání všech zadržených čísel jež jsem v iiejlcpším pořádku obď že lá což mi skutečně byo velmi mi lým Drahé malinky my sobě za jisté in-jlépc uvěříme co nám srdce svírá Múj iiesjlarší syn Anton jak se dovídám byl propuštéu do mů avšak nervově nemocen té měř celé tři roky setrval na váleč ném polj Mladší r-yu Rudolf do brovolně přidal se v f talii kde byl v zajetí ku čoké armádě A zde stu Beii jest ženat a tedy vyváz nul Vsak jsem sc již o nebo oba vala Až posud jsem si vám vždy stěžovala proto nyní se vám ale spojj pochlubím že z toho htraehu Uine déťi potcúilv Přijeli totiž pro it) no 5 novou károu a sice dcera Božena se zetěm až sem do okresu Mclctte načež zeť mne dovezl synovi a ten zase mne domů při vezl A tak jsem se tedy s milými dětmi přece trochu potěšila kdež to můj manžel si pěkně celý týden sám vuřil a ovšem že musel i dojit eol ale uerad vykonává Tak je to na ty muže nejlépe ne-boť potom bývají hodnější Syn koupil si zde za sMHOO pozemek s lesem Pro tentokrát svůj dopis sc srdečným pozdravem na všecky končím Ctěná přítelkyně! Přijměte náš dík za zaslané předplatné a příspě- vek do pokladničky vc prospěch krutou válkou postižených kraj nů Správně soudíte že matky hz nejlépe dovedou pochopit obavy jež pociťujeme jcdná-li se o naše milé dítky zvláště jako ve vašem případě a jest přáním by byli oba vaši synové všech nfhod uchránij ni Věřím vám že pobyt mezi děl- mi jsme-li od nich delší dobu vzdáleny bývá osvěžující a po ná vratu domu veškeré ty svízele zdá se jako by nám nebyly tak obtíž nými Těšíme se že zase v brzku dopisem na naši "Hlídku" vzpo menete Srdečně zdraví vás Pořadatelka JÍ 0 J J Mjasnickij : U KAMEN Přeložil J Kojecký nc U kamen seděli muž a žena Dříví dohořelo Červenornodré plaménky vyšlehovaly jako jazýč ky z oharků a vrhaly fantastické stíny na spokojené tváře manželů Komínem prolétal vítr za oknem šlehalo sněhem V pokoji bylo tak teplo a útul no ř ' "Serežo nespíš?" tázala se že na nahýbajíc se k mužovi Nespím drahoušku odvětil muž leniyěf překládaje nohu přes nohu '''jenom jsem se zamyslil ' "O čem pak!" "Ani sám nevím!" usmál sc muž zastrkuje do zadu dlouhé vla- sv — co mysns o cem možno níant Ve I tt řwk 1 íin 1 í ni lvi til c- n ' "To se ví o tom jak teplo a do bře je v pokoji a jak šeredně na ulici" ' Nu tak yidis o temz jsem asi myslil a ty!" "Já jsem přemýšlela o něčem ji ném" "Například?" "Myslila jsem na to jak příjem ně v takovou protivnou nepohodu jest sedčti u kamen s někým ' "Aha ! Přece variace " "Sedej r ébněker! kterého mi iujej kterému veřií" 'Mcrcj!" "A který ti splácí tímtéž ní-li pravda?" "'fak to může být" louž jak to tak to muzc být?" "To jest možno se eititi šťa stným v jistém postavem "Ovšem Já též jsem spokojena svým postavením i šťastna a ty ni ůj milý?" Já? Podivná otázka Rozumí se že také šťasten" Žena sc usmála a přitulilu se k muži Screžo! (iekni mi otevřeně a podle pravdy: nuluješ mne veli ce?" ' "Velice!" pravil muž líbaje žc uč ruku "Vím to cítím to ale přece bych chtěla vědět do jaké míry mne miluješ" "Tuto otázku je těžko zodpově dět Dkud není vynalezeno měřit ko kterým by bylo možno změřit velikost lá-sky " "" Ale přece můžeš lu čiti brá nice svého citu " "Hm — Víš má řlytá to je ve jce velice těžko" "peč přece !" stála žonu na svém s dětskou umíuěností "Jak ti to říci? YYliec té mi uji miluji jako čtyřicet tisíc do sebe zamilovaných žeu a mu- " f "To je velmi neurčité " "Jak ti to mám určití sám o )ravdu nevím miluji celého srdce a z celé duše!" Banální rá&e — r a jen fráMc!" Co vlasluěciceš?" Nic Chtěla jsem toliko vědět milujcš-li mne tak jako já miluj: tebe" "Miic se zJá žc já více iniluju ebe pcžli ty mne" "Mi slišT Kdybyelr ku přílJadu najednou zemřela" nJe se herou zlatousku n tebe lil cliiuuruč xzyikiíhy"" "Nu představ i jen že jsem umřela "Neumřeš hlouposti " "Nu může sc státi" "A proěse může státi í" 'Miláčku nikdo nemůže ručiti za své zdraví Najednou se objeví u mno souchotě" 'Proč právě souchotě? U teb není žádných příznaků souchotin" Ach jaký jsi ty Nu úbyt nebo neeo podobného" "Zlatousku pro Boha ncrozla ďuj mne svými souchotěmi a úby těmi!" "Ano představ si jen Serežo Vždyť mne miluješ í Ne?" "Zas od počátku! Miluji" "Miluješ a nemůžeš si předsta vit nu udělej mi tu radost "Dovol Představil jsem si' "Výborně Tak jsem zemřela — Ty přijímáš mé poslední vzdech nutí slyšíši mé poslední s Bohem a — Serežo I Proč pak mlčíš?" "Poslouchám tebe" "Ale vždyť jsem už zemřela Co cítíš?" To jo za těžko říci hned moje zlatá lile kdybys skutečně ze mřela " Ty si totiž přeješ abych umře la" "Nikoli nepřeju odkud to máš? Nemohu si nijak představit zes umřela "Ci nemáš ani tolik fantasie? Ty mne proště nemiluješ " "Ale miluji tě miluji " "Nu tak si představ!" Manžel se zachmuřil a zahlcdě se na tlící oharek "Serežo představil jsi's?" "Ano" "Umřela jsem Serežo Ty jsi se sklolnil nad mou mrtvolu a co děláš nad mojí mrtvolou?" Já ? Rozumí se pláču " Serežo! Za' strašného hoře st nepláče To člověk zkamení Ja kamením miloušku sku tečně nedovedu plakat " Nu tak vidíš Potom?" Potom? Potom pošlu pro pře- ílížitele mrtvol a pro kněze " "A pak?" 0 Pak já Miláčku -nechrne- to ho!" "Nikoli pokračuj pokračuj buď tak laskav pokračuj " "Nu potom ovšem smuteční zpěvy a pohřeb " "A co ty y tu dobu děláš?" "Já? Co pak mám dělat? Rozu mí se modlím se za pokoj tvé duše a a kamením " "Potom?" "Na to eo pak na lo? Ano teskním nudím se bez tebe dám ti postavit slušný náhrobek !" "A jaký nápis dáš na náhro bek?" "Teď je to těžko říci miláčku něco tak duchaplného" "Rozhodně můj drahý ducha plného co na příklad ? " "Na příklad e— e— e 'ty spíš můj anděle v zemi vlhké ale duch Ivflj Vzdy je se mnou — nebo něco podobného vyberu něco z našich básníků — něco vho dného" A potom?" Potom víš co mysl tni nepři lo žíme dříví do kamen'" "Není třeba — a nu druhé stra ně náhrobku Serežo napiš: Milo vané ženě a družce" Nikolů má drahá na druhé straně napíšu něco zcela jiného "Co pak můj milý?" "Mé zbožňované drahé družce "To je velice pěkné Serežko Ipieil vjclřt' žě unie opra vidu h vá žně miluješ Víš miláčku jsem tak šťastna s tebou tak šťastna " "A jak já jsem šťasten kdybys to jenom věděla !" "Pokračuj tuůj milý pokračuj — !" "O čem?" "Ach jaký jsi ty! Nu po- stavils náhrobek a co potom? — Pokračuj" "Lž jsem skoučil "Jak skončil? Co pak budeš dě lat beze june?" "Ach bez tebe! Hrozne sc nu dím " "Nu?" "Nu a pořád sc nudím tesk ním ovsem vzpomínám na tebe zdn sedávala zde lehá- vala zde pívala čaj " A potom? " "A potom?" "Víš milášku já nevydržím v tom hrozném stavu pořád smu tek smutek a btautek " "1'bohý múj Serežo'" "Já ř-i uéco udělám !" "Pochopuji té múj drahý " mužovo a zamhouřila oči Před ní se kmitl obraz jejího vlastního po hřbu: hic na smutečním pohřeb ním voze vezou její tělesnou schránku pokrytou brokátovou pokrývkou Okolojdoucí smekají nábožně čapky a táží sc: koho to vezou? Za vozem kráčí její "zka menělý" druh jeho hustými dlou hými vlasy povívá vítr Tvář má bledou oči v nichž zřítí zoufalost a úžas upřeny má v jedno místo — na vůz který veze prach milo vaného stvoření Dále v dlouhé čá ře táhnoucí se povozy z nichž vy hledají uplakané obličeje vc smu tečních kloboucích Ženě z takové ho obrazu pobíhá mráz po zádech I otevřela oči a pohlédla na mu že 'Serežo! Milánku! Vždyť to je hrozné!" promluvila zavěsivši se mužovi na šiji "Co?" No tvoje postavení ubohý!'' "Co je dělat můj miláčku nutno přivykat! všemu " Jak přivykat?" To se rozumí Nu smutek Nyní smutek zejtra smutek To omrzí! Něco počneš vypravíš se do divadla neboza město s přítelem je to skromná ale jaká — taká zábava " Žena se vrhla na křeslo a zalo mila rukama "A ty ty tak mluvíš?" "Ano milánku považ jen — nemohu přece věčně tesknit idská povaha ať jí čert vezme ce ou už je tak stvořena že nestrpí jednotvárnosti" "Serežo— o!" "Ano a eo nekalého je v tom že pojedu do divadla nebo jinam? — Tobě je to jedno ležíš tam a ne chceš znáti nikoho á eo si mám počít doma sám? Jen považ!" "Nešťastníku a to je tvá lás ía?" "Zase ne tak? Co pak mám dě at?" "Co? Tvojí svatou povinností je — zastřelit sc!" "Jak — zastřelit se?" "Ovšem zastřelili se Ty nemáš přežít odloučení ode mne ne- žcš-li že mne miluješ jsi povinen zastřeliti se " Milánku! Amdílku můj! Miluji tě velice tě miluji ale přisáni- nih neumím střílet " Lžeš to není tak těžké uasaditi pistoli k čelu a — báe!" A nemám ani revolveru" Já ti ho koupím zejtra ti ho koupím "Nikoli posečkej kýho čerta sc budu střílet?" "Jak? A ty chceš žiti beze mne? Sám?" Nu jak sám ne sám což málo lidí žije na božím světe — raději budu tesknit ale stříletv se — ani za n'ic " A! Tak tedy!" Ano já nemám ani práva so střílet jež rozvaž trochu Ži vot je nám dán proto abychom žili a ne abychom při prvním hoři o sebe revolverem bouchali" "Ano! Tak vy tedy soudíte? — Merci! Merci!" "Počkej! Ty se hněváš?" "Jak jste na to přišel?" "Ale tento Ion moje milá k čemu to? Proč?" To se rozumí! Já jsem prová děla hloupost že jsem vám věřila vy mne nemilujete a nikdy jste mne nemiloval " Dovol to je nespravedlivé já tě vždycky miloval a miluju!" "Lžete velectěný pane! On mno miluje! Ještě jsem ani neskonala a on už se žene do Varieté!" Miláčku! Dej si vyložit! Ni- am jsem sc (nehnal " Ale poženete se! Vidím to na vašich šeredných očích " "Počkej ostatně" "Nera čte křičet: ne jsem vaší o- trokyní a nechci vás ani znát můžete si křičet na svoji posluho yačku ale na mne křičet já nedo volím " Miláčku! To už je opravdu iloupé! Ty ještó neumíráš!" "Arťi neumru Vám na zlost ne umru Takové nicotě k vůli uesto- za to umírat " "Buď tak laskavá neumírej- zij" "Budu žít vám na zlost budu žit slyšíte?" "Jsem tomu velice rád jenom upokoj" "Vy jste rád žc budu žili? Vy? V já milovala toho lháře! Auo vy ekátc — ale nedočkáte bc té ehví- e kdy já umru" "Nu už je tohw dosti milostivá TcLrucování uí Lir C i I i" i: 'i: - V JI ř i? li ř ' - 'I