Bylo tiás pět
Povídka od Jana Havlasy
(Pokračování)
Neboť vidíme: 11a stezce leží pro
sí řclená srna a z houští na stezku
vypadla ona puška kterou jsme
i-iyscW vystřelit Strašně se to na
nás dívá: ta puška a ta srna A
my se bezděky chvějeme Jako
ta srna každý z nás mohl nyní
ležet prostřelen mrtvý anebo u
míraje Byla tu nejspíše pytláky
7 Polské nastražena puška Přes
cestičku při zemi v trávě v bustě
trávě napjat je drát Jeden ko
lice upevněn na kosůvce po levé
Mraně druhý na kohoutku půlky
pvvné založení mezi křoví po stra
ně pravé a tak namířené že člo
věka by trefila a prostřelila v bo
ku Ovšem: není ona pro člově
ka je to na srnu Ale kdybychom
se nebyli hádali už onen osudem
zvolený — bezpochyby já — byl
by předešel srnu ničeho netuše
byl by kráčel tudy a nohou zatrhl
i drát Puška byla by spustila
Jí konec všemu Zde není jiné
možnosti ťo zavadí o drát pro
padá smrti
Pán mohl by si myslit že jsem
zženštilec ale až Pán jednou za
žije něco podobného i on se otře
s bude-li kdy o tom někomu vy
právět A Pán zažije také něco
— kdo se tak toulá po horách
musí zažít Je to daň kterou pla
tíme horám za to že jsme horaly
A Pán už je tak trochu jako ho
ral Ale abych dokončil: vzali jsme
srnu vzali jsme pušku — a mlé
ky jsme odešli A dobrou píd ho
diny to trvalo než bylo mezi ná
mi vyměněno první slovo
Jindy zase na podzim za prv
ních sněhů vybrali jsme se do Te
rianských Jezer na kamzíky Gra
matyka měl v hlavě cestou už
dost se nablábolil Dostali jsme
ge až pod Furkotu Zná ji Pán?
llú to jsou přeee už stěny! Po
vídáme Gramatyee : Nechoď jsi o
pil zabiješ se — h psí hlavy ne
těkejte — odpoví on — půjdu
a dost 1 šel Bůh s námi ty
la to chůze to bylo lezení Při
každém kroku se zdálo že sletí
A zase dělal další až jsme si
řekli: čert ho vezmi a přestali
jsme viset naň očima Nadbíhá
me stádu — jsme už u houfu koz
— - cap stojí na skalisku a hlíá
— rozhon čas blíží se v tom rána
na ránu — stádo se rozletí ohrom
nými skoky a dolů padá jeh —
— tap — prostřelený pěti ranami
— Ale nebylo času na hněvy Na
jednou někdo vykřikl Otáčíme
se ale Gramatyky už nevidět
— - Zarazila se nám krev v žilách
VU snažíme se dostat k o-
nomu místu a v duchu lekáme
už e té příšerné podívané Dole
i -i j „ f Z „V
hluboko dole buae rozurcene jcu
v tratolišti krve — eh pro
klatě příšerná podívaná — První
naklonil se nad propasi uzmy
A wkřikl úžasem: kousíček ma
lý kousíček pod místem a něhož
ge sřítil fíramatyka visel na Ko
sodřevině — Já ho střelil do le-
LÍhn oka — bvla první jeho slo
vr — Kin o záchraně nic o pádu
— o eapu a o výsteřlu Stojíme
ní i my bača vytahuje provaz
Kavolo lehá na zemi a Lampas
kleká a chystá se ho držet až bu
de podporovat Gramatyku — By
la znamenitá bratři — povídá
Gramatyka — ještě ji mám na ja
zyku! To hovořil o pálence psí
nátura — Chytni se provazu a
loz pak podej ruku Ravolovi —
vybízí bača spouští provaz jehož
vrchní konec ovinut je kolem je
ho pasu a přivázán na kosodřevi
nu nad námi Oba držíme provaz
Gramatyka se tiše čemusi uměje
i leze nahoru Chytne se ruky Ra
vola 'i Vredár pomůže —a už
stojí na stezce — Čert vezmi ti
duši křesťanskou — kleje a smě
je Sť?# — Čemu se směješ — táže
me se _ Ale jen tak — mávne
rukou — už bych se byl málem
pustil jakjsem e lekl toho ohně
i ukazuje na hlavu Vredárovu —
A mohl bych vypravovat ještě
o tom jak baču a mne dva dny
éctnící stíhali a jak jsme jim krás
ně uniklí Nebo jak Lampáš den
i noc procivěl skryt na strome
pod ním jak číhali žandáři a haj
ní Jak já spadl jsem nad Hor
ním Jezerem Terianským a dva
dny se vlekl v bolestech a o hla
du k Úsypům Nebo jak Ravolo
vystrašil Kokavce až na smrt A
lé to zas až někdy jindy — Pán
ha snadnenahDěvá to se nedá
nutit Á dnes jen to povím jak
30 to s námi skaaTUo a jak so ro:
hik uale pSika
Bylo to v zimš po tiolím UtČ
tnseho spolku Tuhá byla zima
sněhu neobyčejně mnoho už v no
vombru a stop zvěře všude plno
Kokavci vyprávěli o divých svi
ních na Kamenisté o liškách a ry
sech na II lim' o kamzících na
Krixuém Naši stopovali kauce od
1'sypň až nad dědinu llybští též
vypravovali o diviaeích V" Krí
ví ni toufal se medvěd jenž ještě
nezaleží a snad už nechtěl nebu
nemohl O kozách někdy křižo
ve!y se stopy tří stád — jednou
iu:i"ičetlo se nad lŽebem sto stop
kii: izičích a u Kotliu padesát V
Ivo irové srn bylo jako suad ni
kdy do té doby Pod Haudelcm
iifíli mladého kance zakousnuté
ho rysem Bránil se zuřivě na
še! se i kus vyrvané srsti z rysa
A!j když páteř byla už jednou
pi kousnuta byl s kancem kouec
1 ho mršině vedly liščí stopy ze
v"ili stran
i-dalo nám zdržet se Začali
js e s cestami do hor nedbajíce
'e se vydáváme nebezepčenství už
v dědině Pušky měli jsme po
skrývány v horách — co nám te
dy po kom A vedlo se nám do
bře Otravovali jsme lišky a ku
ry srazili jsme hned v první dny
několik srn a koz — všechno šlo
zcela hladce Jen divé svině e
mnu vždy nějak vymotaly Jed
no dokonce jsme je viděli na pro
tějším") vrchu deset černých
skrvn pohybujících se po bílé plo
še ale když jsme přešli dolinu
a vyškrábal] se nahoru svině by
ly už bůh ví kde: dva dny jsme
Jídili leč marně Daleko zašly a
pak houštinami se ztratily Z hou
ští jsme jich vyplašit nemohli a
ostatně bvla v některých místech
laková směsice stop že se v nich
vyznat' nedovedl z nás nikdo
nad i nám unikly
To dráždilo to lákalo
Umluvil jsme si honbu výhrad
ně jen za diviaky Na Kameni
tou půjdeme ano kance vypla
šíme budou-li na svahu a nebu-dou-li
na Kamenisté půjdeme za
nimi třebas až na hranice
A šli jsme
Byl krásný bílý nehybný den
Vzali jsme na nohy krpy aby
chom se nebořili do sněhu nad dě
dinou vyhrabali jsme pušky z u-
krytň přešli tudy kde dne je
1'odbansko spustili se k Bělé' po
kamenech ji přešli a přes Zaka
menistou pustili jsme se do vrchu
Kamenisté v-
To bylo již k jedenácté dopo
lední Dříve skoro čistá obloha
se rychle začínala kalit a od se
vrni vyrůstala na ní odkudsi z
pozadí hor veliká ošklivá černá
houba Sotva znatelné umírnění
mrazu rozechvělo se ovzduším A
le jisto bylo že bude sněžit
V půl dvanácté našli jsme prv
ní stopy Pět sedm osm kusů
Dle stop veliký starý hrozný ka
nec tři veliké silné svině jcen
mladší kanec a tři docela malinká
prasátka "
Gramatyka jenž toho dne měl
zase trochu více v hlavě než bylo
třeba — bvl celý bez sebe nádše
ním a nedočkavostí Báča spoko
jeně bručel Ravolo klel že už
jich neuvidíme Lampáš stále
'zkoumal stopy A nikoli nadar
mo Ukázalo se na konec že je
ve stádě kusů devět
Ze vchodu do Doliny 'Kamenisté
topy najednou stočily se rovnou
'o Vrchu Kamenisté
To už sněžilo řídce ale vytrva
le sněžilo a jfn siedaleko bylo
možno dohlédnout a rozeznat na
čem spočinul zrak
Mlčeli jsme udýcháni jednak
cc"! tou jednak nedočkavostí Suě
h bylo čím výše tím více Mezi
lířovinami a stromy kde jen tro
'íliu mohl se zadržet bylo ho ně
kdy i tak vysoko žc bychom se
byli až po hlavy zabořili kdyby
chom nebyli měli krpy
Pak se stopy v půlkruhu stáče
ly a po svahu běžely rovnoběžně
s hřebenem k němž ovšem vidět
nebylo ač jsme nebyli daleko od
něho Sněžilo již velmi hustě že
ani sebe řádně jsme neviděli so
tva jsme se jen trochu rozešlí
Ravolo proklínal už všechno í
ostatní začínali jsme být nespo
kejeni Pamatuji se že jsem cítil
chuť rozkřiknout se ze vší síly za
halekat až by to do hor uhodilo
a ozvěnou se vrátilo Neboř ne
vida hor chtěl jsem se o nich a
epoú tak přesvědčit Leč nebylo
to ovšem možno Bylo nutno ebo
vatí se co nejtišeji' každý silněj
ší zvuk byl by poplašil zvěř na
niž mohli jsme narazit každou
chvíli
Er&5el j'?m u? těžce ponfradi
cola kdysi mněná ta!ínala bo
let ale nedal jsem toho znnt O
síiitně drnu druha si nevšímal a
pak já byl zcela na pokraji řady
z nic nejníže Též stopy divých
sviní se rozbíhaly před námi by
lo jich skutečně devět Potom ná
hle přidaly se zdola ještě dvě To
usmířilo na chvíli i Ravola
Je nutno rozšířit řadu — řeklo
se a nedlouho po té druh druhu
mizel v sypa jícím se sněhu Tiše
-mutně chvěl se vzduch těmi vloč
kami Občas někde pod uúmi za
hučel vítr bylo to jakoby někdo
v dálce plakal Šli jsme po holém
ivahu sníh byl všude zcela uhla
zen stopy byly hlubokég asi ob
ť'žno diviakůui tudy se brodit i
zdálo se být skoro nepochopitel
né proč pouštěli se tak vysoko
V chumelenici bylo vidět tam hlu
boko dole zpola zaváté a zcela za
iúleué stromy Vypadalo to ja
koby nějací lidé stáli pod námi a
vztahovali po nás ruce Hle za
paají asi do závějí a smrt snáší
se jim nad hlavami líbá je na če
la A oni prosí o pomoc Volají
Ale snili zasypává jejich zoufalý
hlas není ji-h slyšet A my jim
mizíme
A tak divné mi bylo jakoby
stejný osud měl i nás otkati Stále
jsem se otáčel o soudruzích
Nic se neměnilo mohl jsem si
vždy oddechnout docela spokoje
ne lile tu nejlíže Lampáš výš
nad ním Ravolo ještě výše Gra
matyka jenž trochu se potácí ne-mýlím-li
se — a tam hluoko'vc
hlunbokém chumelení vysoko da
leko pouhý stín to bača Je prv
ní já jsem nejvíce pozadu
Trochu mi přišlo stydnoě Ale
to bylo zcela zhytečno Oni se po
nikom neotáčejí ničeho neuzna
tnenávají Jest úplně lhostejno
jem-li v řadě nejdále nebo napo
sled Oni hledí jen na stopy a do
vánice před sebe
Ano skutečně do vánice Vítr
už i zde švihá sněhem i tu fičí
nám už kolem uší a povídá divné
vČci Sníh nepadá už klidně pra
videlně tiše — tak se zdá že to
docela jiný sníh nyní se spstil 1
len napadlý se chvílemi zvedá
mrská drsně a divoce do tváří za-h-pje
oči ztěžuje cestu
Stopy byly velmi čerstvé pou
hé padání sněhu neučinilo jich na
šim zrakům neznatelnými Ale
teď je tomu jinak Vítr rozryje
vše sněhové závěje přehazuje
hraje si h nimi — tu ovšem často
stopy najednou zmizejí jakoby je
sfoukl
Cítíme to nebezpečenství a bez
děčně tedy všichni " zrychlujeme
chůzi a srážíme se zase v uržší řa
du Já ovšem stále ještě posled
ní bača vždy první — a jde on
jak by právě byl vysel Stydím
e a přemáhám únavu Lampáš
pěl kroků ode mne tiše takřka
jen dechem si cosi píská Snažím
se rozpoznat jaká to píseň pozoruji-
jak Ravolo tři kroky nad
Lampášem pohazuje rukama ja
koby se s někým hádal nebo ně
komu vyhrožoval dívám sc jak
Gramatyka kolísá jakoby při kaž
dém kroku měl se už skácet sle
duji pravidelnou chůzi bačovu a
ji ho vzpřímenou silnou postavu
Jak on pěkně nohy zvedá vždy
polokruh ohepíše krpou aby jí do
druhé nohy navrazil a zase do
něhu zapadne Zdá se že pn zá
vějích jen plove kdežto my ostat
vějícb jeti plove kdežto my ostat
"a' sc brodíme — já nejhůře
Jsem poslední Lampáš jenž
jest mi nejblíže je nejméně o le
( t kroků dále o ostatních už ra
ačji nemyslím A bača — bože
- kde že je leh kam to &'
předešel nás v době tak kratičké!
I je mi jaksi velmi smutno- 0
staině jest i nesmírně mrazivo
Ruce mám překřehlé Jakže spu
tím kohoutek! Skutečně: jak?
Pr:ty jsou jako hřebíky — 1 lá
mu si hlavy tou myšlenkou: jak?
Náhle zarážímj krokS nohu jež
e už zvedala zase spouštím Proč
všichni stojí? A lehké roztřesení
proleze mi celým tělem všemi ú
uy Napomínámoéir-vskutku v
íé metelici černá je jedna skrvna
— a ještě jedna — bože co je tam
skrvn Vlekou se pomalu velmi
pomalu
"Dobře mířit!" slyším
Ano to je nutno
A výstřely zarachotí
Není to maličkost: raněný ka
nce je nejhorší hrůza horská Že
ne se na útočníka dvakráte skočí
jedpou tím podruhé oni klem ho
dí — a ležíš v krvi' břicho rozpá
ráno í bůh buď milostiv tvé du
iíi Vystřelil jsem?
Ajco bezpochyby-
Oni htti i já tedy ee pokouším
Krev — hle : krva plnp plno
Pět je jich raněno mnohý snad
iinrteluě Ale diviaci mají želez
nou vytrvalost a sílu I smrtelně
byv raněn vydrží ještě daleko bě
žet Někam zaleze — stopa se
ztratí — a nenajdeirte ho kdyby
ehom týden všude pátrali jako li
šky - -
A kanci — lile : do výšky se že
nou — Je to podivno myslím
si ale poněvadž oni tam běží i
my musíme i já Nac tedy my
slit o něíemt
Leč noha bolí křeče mne' chy
tají Oni ovsem pomně aui se
nebezrou — jen výše se ženou
jak diví Hle vidím je ještě —
bača první hned za ním Gramaty
ka Lampáš poslední Ne já jsem
poslední velmi daleko za nimi
velmi daleko — A oni mi za
chvíli zmizejí Půjdu po stopách
Ale sníh potom i stopy zavane
vítr je zahÚ7Í zničí — Co tu dě
lat? l volám za nimi Při tom vítr
metá mi vlhký sníh do úst za
lykám se odplivuji — nedávám se
vřu k odstrašit a znovu volám
"Bačo!"
"Ravolo hej Ravolo!"
"Ty Martine slyšíš!"
Ale oni snad ani neslyší
Vítr hučí a skučí sníh se svíjí
vlní — svět zmizel — i oni mi
zmizejí a budu sám a sám
Krev červená vysáklá krev na
mne křičí ze sněhu Ano snad je
to právě krev onoho zvířete jež
bylo raněno mnou '
I to mi připadá nyní podivně
Žalostným
lile mizejí mi u čtyři stí
ny Tváře se mi stáhly bolestí a
strachem -
"Sečkejte pro boha!" chci vy
křiknout Ale hlas mi mřel na rtech
Hukot děsný rachotivý hukot
řlyším — cosi bílého se valí sho
ra Ah lavina se utrhla na vrcholu
Kamenisté — proletělo mi hla
vou Jindy se to stává až ve fe
btuáru v marci Ale dnes ji asi
utrhly divé svině
Hrozný vichr jenž jde před la
vinou uchvátil -mne i smetl ve
liký kus cesty dolů Padl jsme
hlavou do sněhu i pozbyl vědomí
Když jsem vstal bylo všude ti
cho a nehybno níu už nepadal
A brůža seděla všude kolem
mne
Chtěl jsem vykřiknout ale je
diný pohled mi vzal výkřik od
úst Nač volat?-
Veliký široký pruh uválený a
otrhaný lavinou šklebil se shora
až dolů od temene až do údoliny
Já stál skoro těsně u něho
Tedy kolem mně šla ta lavina
A ostatní čtyři?
Pokřižoval jsem se a pláč děs
ný pláč mi zatrhal rameny Ne
boť jsem pochopil že oni jsou po
chováni v tom sněhu Nebylo ani
siedu po nich Nikde nevyčuho
vala ani hlava ani puška Bílý
hrob pohltil je docela a beze sto
py Nejen je I stromy a ani z
těch nic nezdvihalo se ze sněhu
Bílá hlaď leskla se v odpoledním
slunci Na protěším svahu lavi
nový vichr vykácel také veliký
pruh lesa Ale ta spoušť byla už
aéně krutá
Cítil jsem že mi síly docházejí
'jyl jsem promrzlý' div byl že
"stm se vůbec probudil z té mdlo
by I vlekl jsem se pomalu dolů
Až v kolibé na Zakamcnisté —
právě v této — rozdělal jsem si
oheň a trochu se osvěžil k další
cestě Ale když Dolina Kameni
tá rni mizela s očí nemohl jsem
'' zdržeti a znovu jsem se rozpla
kal jako už nikdy potom
Šli z dědiny příštího dn? mrt
voly po dvou dnech vyhrabali i
I čtvrtého pohřbili na východúan
jňkem hřbitově '
Já nějaký čas byl jsem pak za
vřeif v Hrádku —
Akdyž jsem konečně byl zas na
volném vzduchu cítil jsem se o
deset let starším Lepších druhu
jsem již nenašel ba snad ani už
jsem nehledal A třeba že od té
doby uteklo už třicet let vidím
je všechny před sebou docela ži
vě a často s nimi Ve snech roz
mlouvám O lepších časech o ho
ralskýťh čssech A těším se už
až pújd za nimi
Jen to mne mrzí : Že snad umní
nu slám?
Ale přece ještě vií naděje jsem
f e nevzdal
Bylo nás pět a čtyři zahynuli
smrtí horalskou
ta
19
a
3
Severovy Prátky proti bolestem hlavy a neuralgii
(Severa'i Wafar tor HeJach and Nuralgla) pílniSÍ
rychlou úlevu Cena 28 centů za krabici o 12 priikách
5
ti
Domácí liniment
Kaidi domácnost by měla míti po ruce láhev dobrého
linimentu aby se jej mohlo upotřebiti při náhlém úrazu
popálení odřenině neb vymknutině K tomu neznáme
lepšího nad
EVERUV
Gothardský olej
(Severa' Octhard Oil) Mim! bolesti utiíuje kfeíe a jest velmi
vhodní připraven k léčeni chorob jako jsou: revmatiem neural
I Cie vymknutiny odřeniny otoky nabihlé Žlázy ztuhlé údy a
klouby Ceny: SS a CO centů ~ v Sudo v lékárnách
nnhré na vvmVniitlnv Puti Fmnt Veverk % Bloomflflrt Mnot nim
luury Jia vyillllUUllliy „apidueio a0om HUŤ: -mtwa vymknu
tou nuhn T kolení po použiti Severou GotLurdslďbo oleje viecnu boleit
plul oítlra MduU Jkodlív"
Žilojt Sevsrovy íčky v lekárniHi Trvejte na tom uy vám byly ilány láky
Severovy Nemíilete-li je u xit oUiríell objednejte ai je pf Imo od bia
W F SEVERA CO Cedar Rapids Iowa
1
B
E
pí
B
B
B
S
21
centQ
libra
BOB
RA KAVA Z 21
Tato káva jiZ od 10 října prodáváme za 21 centů nalezla
všude hojné obliby pro dobrou jakost a výtečnou chuf Lep
ší druhy kávy prodáváme po 24 a 26 centech libru Vzorky
naší kávy zašleme zdarma na požádání
Objednávky vyplňujeme od 25 liber výše a proti zapla
cení předem pouze se zárukou kdyi zboží neuspokojí mů
žete je vrátit a obratem pošty obdržíte vaše peníze zpět
Čaj koření i jiné kuchyňské potřeby za ceny mírné —
Pište si o ceny
Za solidní obsloužení a naprostou poctivost vám ručíce
Zvláště krajanům v Nebrasce a okolních státech jest nema
lou výhodou objednat od nás neboť dovozné jest nepatrné a
dodávka poměrně rychlá Pamatujte Že čím jest objednávka
větší tím dovozné přijde laciněji
OÍYAHA COFFEE MILL
FRANK ŽALOUDEK majitel
1904 South 13th Street OMAHA NEB
V tom samém obchodě od roku 1905
BLISS and SON
Založen roku 1894
JOS BLISS zakladatel FRANK E BLISS ředitel
komlsionáři živým dobytkem
SOUTH OMAJIA
Dobťe se vím vyplatí budete-Ii obchodovati e naSÍ firmou
j Naáím Čechem Iíenry lJoležalmn jenž g Frank E Blisscra prodá-
@ voji liovřzí dobytek a BiU McAdpiwm za pomocí Ym Iíoyce již pro-
jg dutají prasata budu vás doby tuk prodán dobíe a opatřen dobře kdyí
Sít m Tfin #
v
Mí 7i i n Pištěl - Zaplana až se vyléčíte
I I l lir" 0plfOTcl l0b kur rsUH tUtoa lilu
f MUik U- Iííll Jiní rokttlnl nedulir T krirkím fm bi
nťhczpeiui ranhiijiřik operao Žádní chloroform
ílrr nebo Jiný aspiraci pr(Mtlek h nrpaoilti V7
len( ujlllíiw T kllím pltptdě tterf Js Dht pro oietroriui íidtié pwla m otpltll
dotud rifmocn nrni wyUlen riit tt pro knihu o Rwtilnfrb nn&oeecb w Jmínj 1 doiridC
olm rlco Uři 1000 i-tilkííldrh l!dl ktrfl hyll trrtlt ijltfetú
Dr E K TAEXT 240 Bee Bldg OMAHA NEB
1 Rolnická státní vzájemná pojišťující společnost
š ' Jedna z nejspolelilivějgich v státě
§ Založena v roce 1895
% PojiStění V platnosti t-íjOOOOCOOO Vyplacené ztráty od založení
S spolecaosti $33307500 — 10500 ílonfl — 4300 českých členů Poji-
(3 Stěirf bříe se jenom na farmy vo státirNťbraska za cenu úhrady výloh
j Dejte ee pojistiti ve dpoleřnoeti kterii íamř-gtnává české zástupce
I State Farmers Mutual Insurance Co
230 Bee Bldg
J F McARDLB tajemník
51 ítUíITKLÉ:
i JI ! rt Crook
j X K Átt Wlrloo
IL HirMIfk Wol Pnlnt
3 Y ílullfn Knuwtt
W II Utrid-nri HwingfliJd
Omaha Neb
T-1X1Í
i r uutk Áhi
Ant Dirtáiks ťlukwa
Utn fínm A'nrj
F DVO&ÁB prodavač vepřů
Te!: Ho 3780
JOB FLOOO prodavač dobytka
Tel: So 1072
AL POWELL prodavač ovci
Dvořák Commission Co
Telefonujte neb piSto nám a obdržíte bezodkladnou odpovřď
Telefon: So 607 — Boom 217 Exchange Bldg — So Omaha
h-h i i i "frl"HI1Ť'il♦HMi"--4
Nejlepfiíia místem k nakupování stavebního dřÍTÍ jeit
' česká dřevařská ohrada
j: Chicago Ltimber Co
ni 14 a Marey uL Omaha Rib ftf
Čeští prodavači Vás vždy ochotni a vzorní obalouiL
1 1 n ni iiiwh mi i-M iiiiiiiiiiiiiimiiiiiniiiin
Cpi ten dým z fajky věru čpí
Člověk někdy až zanlzí Mám teď
oči už slabé nesnesou někdy kou
ře hned mi plavou ve vodě
Co i Pán jde vent Ah už do-koni-e
domftt
Nu půjdu kousek s Pánern
Ticho ticho — ti psi Štěkají
až- v užích zaléhá ' Vím že Pán
hlyríí je v noci až v Podbansku
Proé Pán mlčí? Jest unaven
mým povídáním! Co Pán říká
že jej to bavilo f Skutečně? Nu
i přiítě budu povídat jsou j jim'
jcít ěvěei které snad Pána hu
lou zajímat Nás pět mnoho vy
konalo Ale řtyři jsou iiž'ticpf
i-t mrtví A já prosím pé-kiě
což jáí Jako Jioral i já jw-m mr
tev Xa nalaSi nýra robím a žín
''"'li A při tom vzpomínám na
to co už dnen se ncle -Ej ko
ne už ý r těmi íasy ~ konec
Ani já už nejsem ten co bý
val Bylo nás pět bylo bylo
