Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Oct. 10, 1917)
Bylo tiás pět Povídka od Jana Havlasy (Pokračování) Neboť vidíme: 11a stezce leží pro sí řclená srna a z houští na stezku vypadla ona puška kterou jsme i-iyscW vystřelit Strašně se to na nás dívá: ta puška a ta srna A my se bezděky chvějeme Jako ta srna každý z nás mohl nyní ležet prostřelen mrtvý anebo u míraje Byla tu nejspíše pytláky 7 Polské nastražena puška Přes cestičku při zemi v trávě v bustě trávě napjat je drát Jeden ko lice upevněn na kosůvce po levé Mraně druhý na kohoutku půlky pvvné založení mezi křoví po stra ně pravé a tak namířené že člo věka by trefila a prostřelila v bo ku Ovšem: není ona pro člově ka je to na srnu Ale kdybychom se nebyli hádali už onen osudem zvolený — bezpochyby já — byl by předešel srnu ničeho netuše byl by kráčel tudy a nohou zatrhl i drát Puška byla by spustila Jí konec všemu Zde není jiné možnosti ťo zavadí o drát pro padá smrti Pán mohl by si myslit že jsem zženštilec ale až Pán jednou za žije něco podobného i on se otře s bude-li kdy o tom někomu vy právět A Pán zažije také něco — kdo se tak toulá po horách musí zažít Je to daň kterou pla tíme horám za to že jsme horaly A Pán už je tak trochu jako ho ral Ale abych dokončil: vzali jsme srnu vzali jsme pušku — a mlé ky jsme odešli A dobrou píd ho diny to trvalo než bylo mezi ná mi vyměněno první slovo Jindy zase na podzim za prv ních sněhů vybrali jsme se do Te rianských Jezer na kamzíky Gra matyka měl v hlavě cestou už dost se nablábolil Dostali jsme ge až pod Furkotu Zná ji Pán? llú to jsou přeee už stěny! Po vídáme Gramatyee : Nechoď jsi o pil zabiješ se — h psí hlavy ne těkejte — odpoví on — půjdu a dost 1 šel Bůh s námi ty la to chůze to bylo lezení Při každém kroku se zdálo že sletí A zase dělal další až jsme si řekli: čert ho vezmi a přestali jsme viset naň očima Nadbíhá me stádu — jsme už u houfu koz — - cap stojí na skalisku a hlíá — rozhon čas blíží se v tom rána na ránu — stádo se rozletí ohrom nými skoky a dolů padá jeh — — tap — prostřelený pěti ranami — Ale nebylo času na hněvy Na jednou někdo vykřikl Otáčíme se ale Gramatyky už nevidět — - Zarazila se nám krev v žilách VU snažíme se dostat k o- nomu místu a v duchu lekáme už e té příšerné podívané Dole i -i j „ f Z „V hluboko dole buae rozurcene jcu v tratolišti krve — eh pro klatě příšerná podívaná — První naklonil se nad propasi uzmy A wkřikl úžasem: kousíček ma lý kousíček pod místem a něhož ge sřítil fíramatyka visel na Ko sodřevině — Já ho střelil do le- LÍhn oka — bvla první jeho slo vr — Kin o záchraně nic o pádu — o eapu a o výsteřlu Stojíme ní i my bača vytahuje provaz Kavolo lehá na zemi a Lampas kleká a chystá se ho držet až bu de podporovat Gramatyku — By la znamenitá bratři — povídá Gramatyka — ještě ji mám na ja zyku! To hovořil o pálence psí nátura — Chytni se provazu a loz pak podej ruku Ravolovi — vybízí bača spouští provaz jehož vrchní konec ovinut je kolem je ho pasu a přivázán na kosodřevi nu nad námi Oba držíme provaz Gramatyka se tiše čemusi uměje i leze nahoru Chytne se ruky Ra vola 'i Vredár pomůže —a už stojí na stezce — Čert vezmi ti duši křesťanskou — kleje a smě je Sť?# — Čemu se směješ — táže me se _ Ale jen tak — mávne rukou — už bych se byl málem pustil jakjsem e lekl toho ohně i ukazuje na hlavu Vredárovu — A mohl bych vypravovat ještě o tom jak baču a mne dva dny éctnící stíhali a jak jsme jim krás ně uniklí Nebo jak Lampáš den i noc procivěl skryt na strome pod ním jak číhali žandáři a haj ní Jak já spadl jsem nad Hor ním Jezerem Terianským a dva dny se vlekl v bolestech a o hla du k Úsypům Nebo jak Ravolo vystrašil Kokavce až na smrt A lé to zas až někdy jindy — Pán ha snadnenahDěvá to se nedá nutit Á dnes jen to povím jak 30 to s námi skaaTUo a jak so ro: hik uale pSika Bylo to v zimš po tiolím UtČ tnseho spolku Tuhá byla zima sněhu neobyčejně mnoho už v no vombru a stop zvěře všude plno Kokavci vyprávěli o divých svi ních na Kamenisté o liškách a ry sech na II lim' o kamzících na Krixuém Naši stopovali kauce od 1'sypň až nad dědinu llybští též vypravovali o diviaeích V" Krí ví ni toufal se medvěd jenž ještě nezaleží a snad už nechtěl nebu nemohl O kozách někdy křižo ve!y se stopy tří stád — jednou iu:i"ičetlo se nad lŽebem sto stop kii: izičích a u Kotliu padesát V Ivo irové srn bylo jako suad ni kdy do té doby Pod Haudelcm iifíli mladého kance zakousnuté ho rysem Bránil se zuřivě na še! se i kus vyrvané srsti z rysa A!j když páteř byla už jednou pi kousnuta byl s kancem kouec 1 ho mršině vedly liščí stopy ze v"ili stran i-dalo nám zdržet se Začali js e s cestami do hor nedbajíce 'e se vydáváme nebezepčenství už v dědině Pušky měli jsme po skrývány v horách — co nám te dy po kom A vedlo se nám do bře Otravovali jsme lišky a ku ry srazili jsme hned v první dny několik srn a koz — všechno šlo zcela hladce Jen divé svině e mnu vždy nějak vymotaly Jed no dokonce jsme je viděli na pro tějším") vrchu deset černých skrvn pohybujících se po bílé plo še ale když jsme přešli dolinu a vyškrábal] se nahoru svině by ly už bůh ví kde: dva dny jsme Jídili leč marně Daleko zašly a pak houštinami se ztratily Z hou ští jsme jich vyplašit nemohli a ostatně bvla v některých místech laková směsice stop že se v nich vyznat' nedovedl z nás nikdo nad i nám unikly To dráždilo to lákalo Umluvil jsme si honbu výhrad ně jen za diviaky Na Kameni tou půjdeme ano kance vypla šíme budou-li na svahu a nebu-dou-li na Kamenisté půjdeme za nimi třebas až na hranice A šli jsme Byl krásný bílý nehybný den Vzali jsme na nohy krpy aby chom se nebořili do sněhu nad dě dinou vyhrabali jsme pušky z u- krytň přešli tudy kde dne je 1'odbansko spustili se k Bělé' po kamenech ji přešli a přes Zaka menistou pustili jsme se do vrchu Kamenisté v- To bylo již k jedenácté dopo lední Dříve skoro čistá obloha se rychle začínala kalit a od se vrni vyrůstala na ní odkudsi z pozadí hor veliká ošklivá černá houba Sotva znatelné umírnění mrazu rozechvělo se ovzduším A le jisto bylo že bude sněžit V půl dvanácté našli jsme prv ní stopy Pět sedm osm kusů Dle stop veliký starý hrozný ka nec tři veliké silné svině jcen mladší kanec a tři docela malinká prasátka " Gramatyka jenž toho dne měl zase trochu více v hlavě než bylo třeba — bvl celý bez sebe nádše ním a nedočkavostí Báča spoko jeně bručel Ravolo klel že už jich neuvidíme Lampáš stále 'zkoumal stopy A nikoli nadar mo Ukázalo se na konec že je ve stádě kusů devět Ze vchodu do Doliny 'Kamenisté topy najednou stočily se rovnou 'o Vrchu Kamenisté To už sněžilo řídce ale vytrva le sněžilo a jfn siedaleko bylo možno dohlédnout a rozeznat na čem spočinul zrak Mlčeli jsme udýcháni jednak cc"! tou jednak nedočkavostí Suě h bylo čím výše tím více Mezi lířovinami a stromy kde jen tro 'íliu mohl se zadržet bylo ho ně kdy i tak vysoko žc bychom se byli až po hlavy zabořili kdyby chom nebyli měli krpy Pak se stopy v půlkruhu stáče ly a po svahu běžely rovnoběžně s hřebenem k němž ovšem vidět nebylo ač jsme nebyli daleko od něho Sněžilo již velmi hustě že ani sebe řádně jsme neviděli so tva jsme se jen trochu rozešlí Ravolo proklínal už všechno í ostatní začínali jsme být nespo kejeni Pamatuji se že jsem cítil chuť rozkřiknout se ze vší síly za halekat až by to do hor uhodilo a ozvěnou se vrátilo Neboř ne vida hor chtěl jsem se o nich a epoú tak přesvědčit Leč nebylo to ovšem možno Bylo nutno ebo vatí se co nejtišeji' každý silněj ší zvuk byl by poplašil zvěř na niž mohli jsme narazit každou chvíli Er&5el j'?m u? těžce ponfradi cola kdysi mněná ta!ínala bo let ale nedal jsem toho znnt O síiitně drnu druha si nevšímal a pak já byl zcela na pokraji řady z nic nejníže Též stopy divých sviní se rozbíhaly před námi by lo jich skutečně devět Potom ná hle přidaly se zdola ještě dvě To usmířilo na chvíli i Ravola Je nutno rozšířit řadu — řeklo se a nedlouho po té druh druhu mizel v sypa jícím se sněhu Tiše -mutně chvěl se vzduch těmi vloč kami Občas někde pod uúmi za hučel vítr bylo to jakoby někdo v dálce plakal Šli jsme po holém ivahu sníh byl všude zcela uhla zen stopy byly hlubokég asi ob ť'žno diviakůui tudy se brodit i zdálo se být skoro nepochopitel né proč pouštěli se tak vysoko V chumelenici bylo vidět tam hlu boko dole zpola zaváté a zcela za iúleué stromy Vypadalo to ja koby nějací lidé stáli pod námi a vztahovali po nás ruce Hle za paají asi do závějí a smrt snáší se jim nad hlavami líbá je na če la A oni prosí o pomoc Volají Ale snili zasypává jejich zoufalý hlas není ji-h slyšet A my jim mizíme A tak divné mi bylo jakoby stejný osud měl i nás otkati Stále jsem se otáčel o soudruzích Nic se neměnilo mohl jsem si vždy oddechnout docela spokoje ne lile tu nejlíže Lampáš výš nad ním Ravolo ještě výše Gra matyka jenž trochu se potácí ne-mýlím-li se — a tam hluoko'vc hlunbokém chumelení vysoko da leko pouhý stín to bača Je prv ní já jsem nejvíce pozadu Trochu mi přišlo stydnoě Ale to bylo zcela zhytečno Oni se po nikom neotáčejí ničeho neuzna tnenávají Jest úplně lhostejno jem-li v řadě nejdále nebo napo sled Oni hledí jen na stopy a do vánice před sebe Ano skutečně do vánice Vítr už i zde švihá sněhem i tu fičí nám už kolem uší a povídá divné vČci Sníh nepadá už klidně pra videlně tiše — tak se zdá že to docela jiný sníh nyní se spstil 1 len napadlý se chvílemi zvedá mrská drsně a divoce do tváří za-h-pje oči ztěžuje cestu Stopy byly velmi čerstvé pou hé padání sněhu neučinilo jich na šim zrakům neznatelnými Ale teď je tomu jinak Vítr rozryje vše sněhové závěje přehazuje hraje si h nimi — tu ovšem často stopy najednou zmizejí jakoby je sfoukl Cítíme to nebezpečenství a bez děčně tedy všichni " zrychlujeme chůzi a srážíme se zase v uržší řa du Já ovšem stále ještě posled ní bača vždy první — a jde on jak by právě byl vysel Stydím e a přemáhám únavu Lampáš pěl kroků ode mne tiše takřka jen dechem si cosi píská Snažím se rozpoznat jaká to píseň pozoruji- jak Ravolo tři kroky nad Lampášem pohazuje rukama ja koby se s někým hádal nebo ně komu vyhrožoval dívám sc jak Gramatyka kolísá jakoby při kaž dém kroku měl se už skácet sle duji pravidelnou chůzi bačovu a ji ho vzpřímenou silnou postavu Jak on pěkně nohy zvedá vždy polokruh ohepíše krpou aby jí do druhé nohy navrazil a zase do něhu zapadne Zdá se že pn zá vějích jen plove kdežto my ostat vějícb jeti plove kdežto my ostat "a' sc brodíme — já nejhůře Jsem poslední Lampáš jenž jest mi nejblíže je nejméně o le ( t kroků dále o ostatních už ra ačji nemyslím A bača — bože - kde že je leh kam to &' předešel nás v době tak kratičké! I je mi jaksi velmi smutno- 0 staině jest i nesmírně mrazivo Ruce mám překřehlé Jakže spu tím kohoutek! Skutečně: jak? Pr:ty jsou jako hřebíky — 1 lá mu si hlavy tou myšlenkou: jak? Náhle zarážímj krokS nohu jež e už zvedala zase spouštím Proč všichni stojí? A lehké roztřesení proleze mi celým tělem všemi ú uy Napomínámoéir-vskutku v íé metelici černá je jedna skrvna — a ještě jedna — bože co je tam skrvn Vlekou se pomalu velmi pomalu "Dobře mířit!" slyším Ano to je nutno A výstřely zarachotí Není to maličkost: raněný ka nce je nejhorší hrůza horská Že ne se na útočníka dvakráte skočí jedpou tím podruhé oni klem ho dí — a ležíš v krvi' břicho rozpá ráno í bůh buď milostiv tvé du iíi Vystřelil jsem? Ajco bezpochyby- Oni htti i já tedy ee pokouším Krev — hle : krva plnp plno Pět je jich raněno mnohý snad iinrteluě Ale diviaci mají želez nou vytrvalost a sílu I smrtelně byv raněn vydrží ještě daleko bě žet Někam zaleze — stopa se ztratí — a nenajdeirte ho kdyby ehom týden všude pátrali jako li šky - - A kanci — lile : do výšky se že nou — Je to podivno myslím si ale poněvadž oni tam běží i my musíme i já Nac tedy my slit o něíemt Leč noha bolí křeče mne' chy tají Oni ovsem pomně aui se nebezrou — jen výše se ženou jak diví Hle vidím je ještě — bača první hned za ním Gramaty ka Lampáš poslední Ne já jsem poslední velmi daleko za nimi velmi daleko — A oni mi za chvíli zmizejí Půjdu po stopách Ale sníh potom i stopy zavane vítr je zahÚ7Í zničí — Co tu dě lat? l volám za nimi Při tom vítr metá mi vlhký sníh do úst za lykám se odplivuji — nedávám se vřu k odstrašit a znovu volám "Bačo!" "Ravolo hej Ravolo!" "Ty Martine slyšíš!" Ale oni snad ani neslyší Vítr hučí a skučí sníh se svíjí vlní — svět zmizel — i oni mi zmizejí a budu sám a sám Krev červená vysáklá krev na mne křičí ze sněhu Ano snad je to právě krev onoho zvířete jež bylo raněno mnou ' I to mi připadá nyní podivně Žalostným lile mizejí mi u čtyři stí ny Tváře se mi stáhly bolestí a strachem - "Sečkejte pro boha!" chci vy křiknout Ale hlas mi mřel na rtech Hukot děsný rachotivý hukot řlyším — cosi bílého se valí sho ra Ah lavina se utrhla na vrcholu Kamenisté — proletělo mi hla vou Jindy se to stává až ve fe btuáru v marci Ale dnes ji asi utrhly divé svině Hrozný vichr jenž jde před la vinou uchvátil -mne i smetl ve liký kus cesty dolů Padl jsme hlavou do sněhu i pozbyl vědomí Když jsem vstal bylo všude ti cho a nehybno níu už nepadal A brůža seděla všude kolem mne Chtěl jsem vykřiknout ale je diný pohled mi vzal výkřik od úst Nač volat?- Veliký široký pruh uválený a otrhaný lavinou šklebil se shora až dolů od temene až do údoliny Já stál skoro těsně u něho Tedy kolem mně šla ta lavina A ostatní čtyři? Pokřižoval jsem se a pláč děs ný pláč mi zatrhal rameny Ne boť jsem pochopil že oni jsou po chováni v tom sněhu Nebylo ani siedu po nich Nikde nevyčuho vala ani hlava ani puška Bílý hrob pohltil je docela a beze sto py Nejen je I stromy a ani z těch nic nezdvihalo se ze sněhu Bílá hlaď leskla se v odpoledním slunci Na protěším svahu lavi nový vichr vykácel také veliký pruh lesa Ale ta spoušť byla už aéně krutá Cítil jsem že mi síly docházejí 'jyl jsem promrzlý' div byl že "stm se vůbec probudil z té mdlo by I vlekl jsem se pomalu dolů Až v kolibé na Zakamcnisté — právě v této — rozdělal jsem si oheň a trochu se osvěžil k další cestě Ale když Dolina Kameni tá rni mizela s očí nemohl jsem '' zdržeti a znovu jsem se rozpla kal jako už nikdy potom Šli z dědiny příštího dn? mrt voly po dvou dnech vyhrabali i I čtvrtého pohřbili na východúan jňkem hřbitově ' Já nějaký čas byl jsem pak za vřeif v Hrádku — Akdyž jsem konečně byl zas na volném vzduchu cítil jsem se o deset let starším Lepších druhu jsem již nenašel ba snad ani už jsem nehledal A třeba že od té doby uteklo už třicet let vidím je všechny před sebou docela ži vě a často s nimi Ve snech roz mlouvám O lepších časech o ho ralskýťh čssech A těším se už až pújd za nimi Jen to mne mrzí : Že snad umní nu slám? Ale přece ještě vií naděje jsem f e nevzdal Bylo nás pět a čtyři zahynuli smrtí horalskou ta 19 a 3 Severovy Prátky proti bolestem hlavy a neuralgii (Severa'i Wafar tor HeJach and Nuralgla) pílniSÍ rychlou úlevu Cena 28 centů za krabici o 12 priikách 5 ti Domácí liniment Kaidi domácnost by měla míti po ruce láhev dobrého linimentu aby se jej mohlo upotřebiti při náhlém úrazu popálení odřenině neb vymknutině K tomu neznáme lepšího nad EVERUV Gothardský olej (Severa' Octhard Oil) Mim! bolesti utiíuje kfeíe a jest velmi vhodní připraven k léčeni chorob jako jsou: revmatiem neural I Cie vymknutiny odřeniny otoky nabihlé Žlázy ztuhlé údy a klouby Ceny: SS a CO centů ~ v Sudo v lékárnách nnhré na vvmVniitlnv Puti Fmnt Veverk % Bloomflflrt Mnot nim luury Jia vyillllUUllliy „apidueio a0om HUŤ: -mtwa vymknu tou nuhn T kolení po použiti Severou GotLurdslďbo oleje viecnu boleit plul oítlra MduU Jkodlív" Žilojt Sevsrovy íčky v lekárniHi Trvejte na tom uy vám byly ilány láky Severovy Nemíilete-li je u xit oUiríell objednejte ai je pf Imo od bia W F SEVERA CO Cedar Rapids Iowa 1 B E pí B B B S 21 centQ libra BOB RA KAVA Z 21 Tato káva jiZ od 10 října prodáváme za 21 centů nalezla všude hojné obliby pro dobrou jakost a výtečnou chuf Lep ší druhy kávy prodáváme po 24 a 26 centech libru Vzorky naší kávy zašleme zdarma na požádání Objednávky vyplňujeme od 25 liber výše a proti zapla cení předem pouze se zárukou kdyi zboží neuspokojí mů žete je vrátit a obratem pošty obdržíte vaše peníze zpět Čaj koření i jiné kuchyňské potřeby za ceny mírné — Pište si o ceny Za solidní obsloužení a naprostou poctivost vám ručíce Zvláště krajanům v Nebrasce a okolních státech jest nema lou výhodou objednat od nás neboť dovozné jest nepatrné a dodávka poměrně rychlá Pamatujte Že čím jest objednávka větší tím dovozné přijde laciněji OÍYAHA COFFEE MILL FRANK ŽALOUDEK majitel 1904 South 13th Street OMAHA NEB V tom samém obchodě od roku 1905 BLISS and SON Založen roku 1894 JOS BLISS zakladatel FRANK E BLISS ředitel komlsionáři živým dobytkem SOUTH OMAJIA Dobťe se vím vyplatí budete-Ii obchodovati e naSÍ firmou j Naáím Čechem Iíenry lJoležalmn jenž g Frank E Blisscra prodá- @ voji liovřzí dobytek a BiU McAdpiwm za pomocí Ym Iíoyce již pro- jg dutají prasata budu vás doby tuk prodán dobíe a opatřen dobře kdyí Sít m Tfin # v Mí 7i i n Pištěl - Zaplana až se vyléčíte I I l lir" 0plfOTcl l0b kur rsUH tUtoa lilu f MUik U- Iííll Jiní rokttlnl nedulir T krirkím fm bi nťhczpeiui ranhiijiřik operao Žádní chloroform ílrr nebo Jiný aspiraci pr(Mtlek h nrpaoilti V7 len( ujlllíiw T kllím pltptdě tterf Js Dht pro oietroriui íidtié pwla m otpltll dotud rifmocn nrni wyUlen riit tt pro knihu o Rwtilnfrb nn&oeecb w Jmínj 1 doiridC olm rlco Uři 1000 i-tilkííldrh l!dl ktrfl hyll trrtlt ijltfetú Dr E K TAEXT 240 Bee Bldg OMAHA NEB 1 Rolnická státní vzájemná pojišťující společnost š ' Jedna z nejspolelilivějgich v státě § Založena v roce 1895 % PojiStění V platnosti t-íjOOOOCOOO Vyplacené ztráty od založení S spolecaosti $33307500 — 10500 ílonfl — 4300 českých členů Poji- (3 Stěirf bříe se jenom na farmy vo státirNťbraska za cenu úhrady výloh j Dejte ee pojistiti ve dpoleřnoeti kterii íamř-gtnává české zástupce I State Farmers Mutual Insurance Co 230 Bee Bldg J F McARDLB tajemník 51 ítUíITKLÉ: i JI ! rt Crook j X K Átt Wlrloo IL HirMIfk Wol Pnlnt 3 Y ílullfn Knuwtt W II Utrid-nri HwingfliJd Omaha Neb T-1X1Í i r uutk Áhi Ant Dirtáiks ťlukwa Utn fínm A'nrj F DVO&ÁB prodavač vepřů Te!: Ho 3780 JOB FLOOO prodavač dobytka Tel: So 1072 AL POWELL prodavač ovci Dvořák Commission Co Telefonujte neb piSto nám a obdržíte bezodkladnou odpovřď Telefon: So 607 — Boom 217 Exchange Bldg — So Omaha h-h i i i "frl"HI1Ť'il♦HMi"--4 Nejlepfiíia místem k nakupování stavebního dřÍTÍ jeit ' česká dřevařská ohrada j: Chicago Ltimber Co ni 14 a Marey uL Omaha Rib ftf Čeští prodavači Vás vždy ochotni a vzorní obalouiL 1 1 n ni iiiwh mi i-M iiiiiiiiiiiiiimiiiiiniiiin Cpi ten dým z fajky věru čpí Člověk někdy až zanlzí Mám teď oči už slabé nesnesou někdy kou ře hned mi plavou ve vodě Co i Pán jde vent Ah už do-koni-e domftt Nu půjdu kousek s Pánern Ticho ticho — ti psi Štěkají až- v užích zaléhá ' Vím že Pán hlyríí je v noci až v Podbansku Proé Pán mlčí? Jest unaven mým povídáním! Co Pán říká že jej to bavilo f Skutečně? Nu i přiítě budu povídat jsou j jim' jcít ěvěei které snad Pána hu lou zajímat Nás pět mnoho vy konalo Ale řtyři jsou iiž'ticpf i-t mrtví A já prosím pé-kiě což jáí Jako Jioral i já jw-m mr tev Xa nalaSi nýra robím a žín ''"'li A při tom vzpomínám na to co už dnen se ncle -Ej ko ne už ý r těmi íasy ~ konec Ani já už nejsem ten co bý val Bylo nás pět bylo bylo