44 rnltaK
fniiiMtiiťiWiiiitiarwtv-
ťOKHUK JN1J 22 PlíoMlNř K Jír
frm% 1%
víínocb
i V Midvk
Jnk rolničkami muh zvoní
Jak vody v šumném hUwu
přijely nu bílém kuní
Alt vánoce vánoce!
Vo celém kraji Niélni leží
pod i raky mimin vtwlujff -~
však u iá teplo — nť si snčží
vítr okny lomcuje
Náš Til ulitý a tichý domek
už pod krovy j ziornéžcn
však proto přec víno'if stromek
k nám od Ježíšku přivezen
A tm učni! — ííž — divy svčla!
jak nvřlčlky j znpluvciii
i 11 i' i t é
Íyim sumo zac j vojsku cení
xd koráb — k pbivM přípraven
j Zde cukroví je v škatulí x
zde ju zlatý oříšek —
tt ] — 0 llív! — k NVČ lulí
nu sám ten božský Ježíšek!
' Zde vňl it osel Vedle nčbo
Kilu TH král1 je vzácný dur
všuk Ježíšku imé mi je všeho? —
když' nepřiuč' mí botek pár!
Já vídčl ondy bosé dílč
Míčkem a Jedeni horli M sám
b řek' mu že když poprosí Tč
Ty muč — ii jemu ji ju dlím
t
Však lile — i dveří nčkdo nljf
— Ink díív m nikdy iihimiiiÍI
vyNidď' liolky Unhfú dvojí
nrnid JcMíck li uhni to dul 7
Ó liocliu pojď! li fi'iilňlkn
hi poděkuj jnk wluíívA —
Zdu (o ji' iiiojit dolirA mul ku
— u vídW jnk mi) UřJiuívA 1
A (Iiiih i-Hílui iii'i'oH o vď
rozdílím k leliou vki vo miím
lo cukroví xdc nu polovic
— uvolí miiliíkii ni nccliim mííiii!
Jnk n rolničkami niuiř zvoní
jnk vody v íimifif''in potoce
jwlc přijely nu bílím koni
) krimí hviiIi vAiioc!
f 4 4
Voielé v4noóní tvátky přeje
véum čtonářúm a čtenářkám
tohoto listu
POfiADATELKA
VÁNOÚNl OBDOBÍ
V
Toto vAiiočiií oliilobí niipirnij'!
nitro jiiiíc zvlíUlními pocity pocí
ty to jnkíhi iicziiuiii! hřejiví'! uchy
m touhy touhy ku iIohiižchí třeli
ryze vAtioíriích nidoHliiýcti výim
iih"i které hhcIioii tytu xvAtky píi
nAícjí niiloHtiič ujtokojcfií v tom
hinyřilii učinili i iuloht jiným vzpo
mínkou nu uč lír bii iloKt malým
(lAccčkcm Ku iipíímiió vzpomín
ce není třeba velkého přídavku V
tomto ifípailíi přátelům poutači
íinsto jen mAlo jen když jent to od
rdce a ujiřimní míněno
Již příhlí pátek a hoIioIh do
hloupí IludŇcní tohoto období nvc
Jio vrchole n bude panovali vhikIc
radohtnA vchcIÍ obzvlAAtA mezi ti
nií malými pozemřany Na hvát-
Jy tyto ml Ne mladcz hkorem cely
Uok den ode dne počítajíc iučnIcc
týduv h končeno dny i hodiny
kdy jim bude možno hpatřítl fc
sUíkil třeba jen ve hnu
ti iiAh htariích mají hvatky tyto
jiného rtéinkii ne jen radont z dái''
krt ale přivádí nám vzpomínky z
mladších let a zárovďt c nám de
rotí na iuyl vzpomínky na múe
i drahé zesnulé a na éiny dobré kle
" rýml jxuuj byli jiné v tuto dobu
vánoční potéídi jsou to právé
tyto pučily jcí nám v hrdclcli za
licehávaji lo hřejivé leplu a při
tom pocit hpokojenosti
( VZPOMÍNANÍ
I V rryn
I jen V#poiiuái{ xbjlu! de
o t W dávnof Hnd včera to bylu
(ak dá m — m ui íije v že jén v
tiluMÍch duíe h yt kWdé niucii
JUedliv ieehmi Keeiiciiť
'l'usei'ni jíiieiii a Miiiit Idedémo
i rým rclU cm ihi)fk jdáné kt
rým iioikuii mniltúi k i t ý h4
11% 4 funí duli ku kr krtluim
ilílibii mulnťhi břehu i
í idcbl tuutllcvii diiM pud puhbky
V "♦ V léiíiiéll ÍciolU bilých U
luk kmlff tii Mttjiciih ii VmíÍcIi
imbiHH iotiMini kl'iH uiuři h kluku
I kde v tím pnul je mttidmi #ap
I Utrtt l4 lo tj - it ( j
diUil kl4 Vm Ii o i piiid oue h
itiandUivýi li im i ii iilihi Uc iťi
n j itiuMy inUf tf J'niť j (4
nřlee Jen vzpomíniiií bylo
Jak perlíky vyricM-tti z onoho
mofa u tm ífidrm tm navlečené
tak obrázky diiwj jen krovi6 lnc
září — možno m téíít jilnou jích
hrtí n tíío pozorovat vábnou liru
tlumených tonu v uehž zdi jí
mí lámiit papwk který' j prozA
h — idiectiídí Izo pohrát M jmi
nou mulou perlíékou xkrovné
vzpomínky tm lo vo bylo kráíiné
JJylo to v vodách Junova a vra
eelí jHin na v ivé kocAbco 7 tno
h nu kterém xlrAvilí jhiiic celé
přildne Malý Lula mcdél u mých
nohou n jeho matka tíáu hovořila
nu utarým bílým lodníkem bylí
krajane Jich tlumená nlova u
Šplouchnutí zářezu venel do hřbetu
vln bylo jediné eo nu zde ozývalo
Kolem ovládalo veliké iioproxté ti
ebo Hlunc leželo už v západu a
z moře letící vétřík Htával tw chlad
uým Lodník zalehl do vexcl moc-
néjí — Janov w blížil Koupal m
V jiihii Kříž katedrály Han Lo-
vi-no kvél hc v nížícím hc hluncí h
v oknech řady domfi h jihozápadní
I routou jakoby rozHVil ily rudým
obiiém tiHiccrým odlcnkem vrac
veliké mcKto HpoiíMtu Minrxku kte
rá mu je Hlunecm vrhána wc ňlé
drohtí již nepočítá ('clá dlouhá
vlní vi Via di (!írconvalliiíone na
vynokém obvodu méhta plné ozá
řená rý-Hiije kc janné rovnými kon
turami Hvých bledých domfi — u
od ní Hvaliem dolu pcMrá Mrnés níz
kých htřech ontře prorývaná hlu
bokými Hlíny uzounkých uliček
Hlarcho méhla a dlouhých umu)
ných zdí neznámých okrytých zu
li rad Jak nc lo Nik ví
Vřlřík hh Nlával mrazivý '
hlubokém mlčení jmne nu blížili k
ozářenému méHtii
1'ojednou nc jianí ke mné obráti
la a zeptala mc
"Víle že je dncM Ntédrý dcn!7"
"Ano madame -- a za hodinu
bude Ntédrý vecer" iiNiiiál jem
"A — přijde Jcáíňck" pevné
řekl hulá Mylo mnoho komiky v
rozbodiiONlí tohoto tvrzení
"No uvidíme" usmála nc paní
"liudcme ho cekat I JSojíá hcT l'o
proH Nvého přítele aby ti dnen ne
utekl" "Ty nc nebojÍH viď?" obrátil nc
liila rychle ke mné "a já také
ne!" dodal hned uréilé" Ale zíi
NliincrtN námi? Tedy lionem — ho
nem — !" jeho ocíifi rozohnily
1'roplctlí jNiue nc příMavem a
IiřÍNtáii
A pak rychle uličkami Ntarcho
Janova přen 1'iazza Dcťerrarí ží
votem kypící a nahoru vywiko až
tam kde koiu'1 lanová dráha u
vrcholu mcNta k hotelu ířiM
Ach ! Zde bylo teplo a útulno
Společnost jeálé kde po méhlé
rozhozena — usadili jsme hc k
oknu Stmívalo hc Hihi ve své
výAi dostal jcňté několik přehr
ŇII paprskii jíž chladných a
špička jakési veže na jirotcjším
kopci naposled zlomila přímou
konturu bílých oblaku za ní vin
cleh Přístav v hloubi přikryl se
lemiié a zvolna zanikal v závoji
který o liéco výáe zbélcl jehlé od
bjkeni dalekého moro a který vy
tupuje t vody zlchouéka zahalo
val ulice a chrámy jako pavučina
vylézaje výše dále 1'říH večer
Moře na západé ukončilo ontie
hlubokou iiindil — a nud ním lá
blý téžký mrak krvavé zriull bá
ječnou červeni kleni k jihu po
mulu a dUkrcliiit se jemnila ui v
líchou růžovou a žlutou zář pud
níž vody stávaly se zelenými u
kráné Italovými — a na výehodň
ha černé picnete náhle spadlé unci
narýsoval se ulusni' bledým úzkým
páskem lam kde Jeité moře Vo
dy přístavu jičervenuly ucelu
A hic! Tile světélek luukáU
lo liliu kde pícil liodimtit bylo bilo
N dlté luéslrt nu kilué liunuiiilo
jako pásek hrdlUiitii KUsvitíly
himpy na předlouhé Via VVntl
Nelletului' — odtud plaméiiky mu
ličké imuiHocené v hlouéeleh i
behly se po M hluboká stláni
Vťliill-U a ui dilrko po pithoieh
Irtlll V)soko WtUk jesttV V)lely
diobtnv domky vilegirUlury Hnu
haličsko !' AIIlo ti hluboko ni k
haltukrtlU jtclti ákldy luvjť
moru iu lelém vflikéui nii v
ďtll V hloubce Hitli bepon t vé
lelek luk pohádkové pt kné a tk
Ií4e jiko 4ude Um l t mír
oiiémi okny IimIvcIi Vvlkýeh kd
uáU piv$ V pivýeh vhviSiiH
Síui A ud Utéilem fu
telil Idt ďi MC
"%Ym wfior tom ~~n vi-dl
mm éMvuUt svnSvifiik tiku
dlouhé oéí pimi vpily e iuk v
velké xmtmrnum Jcprve oka
mžik zpozorují? moj Osmév uvé
ilomíUt ú iiriik že mluví ke mné
svou řečí mé eízí - u rychle
liroiowk uvé Npjalé (zruty položíe
se vzad tmiuMn mi
"ílleiffe — vy pru viijte uioh uk
eo z vacích vzomínek n Atédré
večery ve Vaíí yi un — 'Mink tnul:
být kmufno I"
"An nít]nuii toho jicdove
du odpusťte!"
"Nemáte žádné jiékué vzpomíu
ky7"
"Moje vziomíuky na vácehny
fyfo večery jsou plny tepla jem
nčho kouzla JW co mám Vám
toho vypravovat? Vždyť sama jí
Hit máte fyféž obrázky v mylí —
Nnad jen jinak kolorované ale té
bož jiřece náméfu Mé ílédré ve
éery byly vAeebny stejné vAcelmy
krásné — a není v mých vzriomín
kácb nic než vždy fýž dojem klid
né záře která vzjdála nad bílým
stolem naícho rodného pokoje i
procbvélu vsím čeho se dotkla ~
zlaté hlavy otce refú matky í mo
drých vérných očí sester - a jako
vždy i dnes snad právé nvuí am
dabko zu bílými záclonajiií velí
ých miAíeh oken stojí zase váíchní
kolem stolu ruce mají sepjati' na
"l ech modlitbu a v pohledu snad
vlhko vzpomínky Ale to bylo
y uz Ncntuueufiilni Iroehu - - ab
spoii melancholické — "
Ovsem zasmály hc očí pa
ní 'a folio netřeba
V fom Imla podpíraje se o má
kolena a dlouze hledč na bledou
zář nad mésfem ozval hc tise
amide asi vyjde Jcžíáek
nebe"
'lak dej pozor nnad uvidíš
audélíčky ofvínijíeí oblaka u pro
vázejiei Jezulatko!"
"A polom - až přijde — kam
ni jde nejdřív 7"
Ale kdo pak to míížc včilčt
lítč" paní se tise asmála "snad
ncjhodiiéjsím"
' A pak k Ičm osfaluíiii a po
řad a porad ke vsem dčlcm
víd'7!"
'Ke vsem vsem hodným dčlcm
ano!
"ílm -" napadlo mne pojed
nou "ke vsem ! ' cd hi vzpomí
nám i ui maličkou příhodu přece
de lak náhodou "
Ah ledy přece ! A přece
jen sciiiimcnlální viďfef Nčjaká
hlldérka bez ofee čí bída 7! ~-
(b nic jen vypravujte"
'Ano - ač to snad nebude do
konce inu scutiincnlalni Jak se
Hijíle Na malou hezoučkou hol-
íčku si vzpomínám lak jak vídal
jsem ji tehdy kučeravou a se zvo
nivými perličkami smíchu mi mil
ých rtech Irma jí říkali )ny
jejího drobného zíti byly vyplněny
míehem a lirou — a dčlí celého
omú byly jejími rátei neboť se
vwcnn dělná hc o vsc a poněvadž
mčla všeho hojnost inéla i příchyl
nost všech A to zdálo se plnil je
jí dušičku jásavou veselostí - celé
ny slyšc( bylo Irílečky jejího
smíchu A iii (diodbé iiřed dveř
mi bytu panenky a hračkv malé
rmy mély tolik obdí vovalclu ko
lik bylo zlatých hlaviček v do
mč Mývaly lo slavné hry které
ve velkém koulé u sehodu vyrůsta
ly v celé akly malých 1'eril a ve
Velké sečny bohaté přcpcslré vý
pravy k nimž kostýmy sneseny
lajné a velmi vážné ze všech ro
dinných almar a prádcluikii a
jichž dčj be začátku a konec byl
lak úchvatný ze mysli všech
HÚčailiičnýeh uiiehcuy v tčch chví
líeb zcela odlétaly skutečnému ží
Volu A slieih in Mhou i vrcholeni
všeho lolio krásna bvla Irma její
nápady a její hračky neboť je
nom její panenky mohly být o
pravdu královnami a princeznami
ha ješté mohla lopujčil zbylé
líiirderoby svých bnilek jiným -a
kdv4 píišbi kleiát maličká s iu
kanul pijindiiýmii n touhou v
ď h li po krátké iivdíc podala ji
jednu í svvrh kuécu a lekla i
"Na převlékni jl u budeA déhit
silkiti ptijdei s ui na útulek na
Uiivšlévo VÍ4J!" A Uk všem ply
nuly dny V poesii a v illuii pobud
kovýell pled-liv
ťlišta iMu pilot sod) tt ItUitiJi
vé VtMiUe tuk Jk u nas v tH& bý
vá a bly pidelly Vithoee bílé
a ehladité litu kliKiifiií A dví
YiMm jsem doi16 faké a
rychle jmu vybéhl po ehoMi
V tom asleehl jwoi tichý pláč
- u uprostřed chodby zahlédl
jsem hiáfí dévčátko ručkami mi
očMi UmmS jsem hoed malá
Irma to byla
"JVoé pláécA limíčkoí" otázal
jsem se Hpéšné fÓ7ie sfarčho ka
inuríuUi
Neodpovédčht hi' — a' za
ehvílí lichocení a tichách domluv
zvedla uvé temné antM-né oéí
osušila je dlančmí fAe řekla
"VAude mne posílají domů n ří
kají abych přišla už zítra a já
bych tolik ehtéla vílét stromeček
z nebe "
"Stromeček nebe 7"
"Ano protože mné Ježíšek
žádný iicpříncHc u tolik jsem
se modlila " znovu pláč za
hrával koutky drobných iíl
Jnk fo víš že iicfříiiec7" ze-
pfnl jsem se spíše pro její utišení
'Protože jmcii židovka a ží
lovky Ježíšek nemá rád — JJida
správců povídal — a vAmhní — t
nechtějí mné ani ukázat " no
vč perličky vytryskly očí Irmy
dlouho trvalo než jsme to krás
né dílé rozveselili — e fu ní
její mladá matka jí příbčhla hic
bil a jcji nliby a laskání přece
pomohly"
1'mlkl jsem nčkolík vteřin
ylo licho Náhle zaáeplil iji
roAlcme nčeo té Iruič z to
io co přinese mné Ježíšek
vid'?!"
Aeh múj hochu feď už hv
jí to ani netčňílo" musil jsem se
usmát "Vždyť lo Je už dávno
i eo jsem vypravoval fo bylo jen
vzpomínám '
Nóktcró událoBtí z doby kruté
války milým krajinúui hdčluje
Moravanka a jedna z setřovalc
"k v l'olku Omaha 1íf proHin
e I!fl' (1'okračováiií) ClČná
pí pořadulelko a milé čtenářky !
Smutné a bolué snášeli jhine vždy
usmesky a hrubosli tjermáimkii
O naší české vlasti právem se pru-
vi ze je zašlapána JYoč právé
my nesmíme sva mméui tak uvc
ejnílí jako fo činí Íemiáiií7! Ve
Vídní spolek Sokol omladina Ko-
meiisky se dozdi takých vyslřed
noslí až hríiza diví se každí
jaké (o pravé české srdce musí
být' S louže horlivostí pracovali
bralří sokolové a členové spolku
voiiieuského po každém otřesu
jako s počátku Zbudovali sí po
mnohé léžké námaze a ponížení čc-
kou školu v 10 a ve 'A okresu nič
sla Vidné Uybt lo česká škola
Komenského To bylo slávy a ni
osli my ("'echové jsme myslili
Kdož vi jak velkou službu nám
Néilci neprokázali dovolivše nám
za nasc penizi' a naši prací posla-
vili školu Než jak dlouho trva
li la radost Vyučovalo se necelý
tučníc byla první demonstrace Ví-
enslí studenti nápis nu budové
kolní zamazali kolomaí oknu
oztloiiklí dvéře poškrabali - to
naše právo' l'o denionsl raci
echové si řepy odklidili školu
ouiiii svých snu očistili onravili
vyučovalo se dále Ovšem zas
na králko demonstrace druhá
mnohem horší učinila konec vy
učováni My zase ieu my jsme
li ti již museli ustoupil l'roč
lepí matičku Praha ve svém nitru
olik učmeckých škol divadla a
i jf Proč lírno to naše Urno In
la vii naší Mora vénlay se nechá
clkové ovládat llcrináiiy 7 ! Ma
suiuliie jsou poniérv iiuňc da
epší pomčry naše válka nyuéj
l'l lile letáku VvdávaiMi b Kus
cm mohli bychom míli naději
i' tomu tuk biubs Kusku nám
oíic MUiojujemi prutu hv clioui
svou velkou íííi ješté zvětšili ale
piolo bychom v v ploštili 'ás Slo
vany ze jim KcriuáiiHkého " 1'iee
jedna jlllelika Uiidéje Hoďme
triélivými jako vždy a driiie hi
našeho plí-diivíi lloékej eusii ja
ko huni klusu ! !
Niuo Uouioviím
O diio slinilo) oiii4leoó
Iv liutlko siiol lolikýeh
sUiími kn i napojí na
Ivýnt véiiem ptač tt eUitu sioiih
l'll)ul ihiIO 'antice tlobll lo
radovánek u mné ki vad sťdee pii
vpouiíiue it tbniioV ! AllO (inu
budou smolné Vánoce a mumIiiV
í Nový rok poidřuvt Je nai
Alédtý vti i" VJcchitu tttttlo nikrv a kliMok! Heda Umu kinviii
etslo lesklo e sválet tié vše hiálollenl nt svédniití loltk lďkVel ít
tepltiu tliivéinýeh (udusil ktelé Volil tolik l'l vdov tt uolko!
jeden dt oheniti ddii rknu idiv sli i Nel je tutu piavedlnot T Ted
Hli id v tki jeho spalní árkdtá jsem V eitj svobody tur ji
Hub let pti kviijit Iti ilotiteiti dý UOritO V tlte lni j ik li l li vbttdiei
lhala Viiné tiiliuiiii lt iMtéeh thvil 0 IhU poVauVati lolto i iot ide
V lil trÍttí JribVkt"
ítiint# plýtvají J i u d jutc
kteří mají Indry u mnozí rynko
vé jnou zde jejíchž otM též bydlí
im válečném poli Vždyť mfij iiiii
ček '{ roky utarý byl odveden!
Ovšem brané m-Siopt-n není vojá
kem nebyl mát křečové žíly tož
patří jenom k domobraoé Nedo
vec mí nikdo iředslavít jak před
'4 mésíeí Ala lo pole třetí výzva
Hamí muži óO rok1! a hoši 17lefí
Takoví rolnicí nedření tifrní
chuďasové kteří namí by potřebo
valí o é koho hý jim rirfal ruku
Když majJ hUiU L JVavím je to
to spravcdlnosf 7 Jeden ml pan
hrabé nechci jeho jméno u veřej
nífi je už co je válka v polí a do
sud se mu ani vlán nezkřívíl!
Ovšem za bitevní linií ho kulka ne
Ircfí! A vykládá též o válce' Kou
(á se na ni s dalekohledem Kaž
lýeh H dní má dovolenou a vždy
jede na jiný zámek má totiž na
Moravé tři panství Chuďas- naši
nce jde do pole a zdrá v se nikdy
nevrátí Jiuď střelen neb zmrzlý
a rncumat ismus pak teprve do
slané dovolenou Aneb zustam
pro vždy nezvČHfným! Kyhy
alespoň ti doma mohli mítí nadéjí
že Jhou dobře pochování než co
žvaním! — pochování hození
mrtví do té jámy Než tofo! Sla
ly se v našem okolí dva případy
ze byli hozeni lo jámy jeden o
mdlelý a druhý střelen do rame
ne taky jen omráčený Jelikož
Kusové bylí naším v patách ne
mohli fílo prácí dokonat a museli
ui lkal Na féeh v jámé bylo hoze
no nehaseim vápno které pak s
z u je vodou by se zabránilo lé
hrozné choleře Ti dva krajan! w
ven vyškrabali a přijel oba od
Turnova domu Jeden když byl
už 1 1 dní doma doslala jeho žena
právu že je padlý by sí šla na
hejtmanství pro K tak zvaný
' Abfdrlijuiijj Její muž pravil:
"Tak lo k čertu podepíšu sám" a
podepsal onen lit který mčla jio
depsati jeho žena svým jménem
'i H tliií doslal povolání by se do
plavil k svému pluku do Znojma
což neučinil V devátý den ho
odvedli éetníei on hc zdráhal)
vždyť jcm mrtvý byla jeho vý
mluva Než musel O druhém
nevím jak fo dopadlo - (Pokra
čování) Milada Kulíkova Houfh Ouiaha
Pro dílky které mám ráda -
Poslední dnové prosinec pokrýva
ly jíž Jihlavu bčloiinkým příkro
vem Tří dni jíž nebylo slunce
ani vídčtí (diiimelílo se k nepro
hlédnutí n večerem rozzuřila se
jcAlé Hiičhová vichříce To bude
ítra veselí šlédrý den povídali
sí lidé m veselým úsuiévcni
l)o tmavé lídujirázdné uličky
vnikalo z malého začouzeného o
kciTka chudého domku světélko
ťk malé bylo a smutné plápolalo
jako kdyby každou chvílí mčo
zhasnout! V domku fom hvillc-
i chudičká vdova se svou malou
dceruškou edlioil kdvsl In In
hezká a bobalá však krutý osud
m h ní zahrál a ona nyní na chii
ueiii luzku siioeiva a us urana
dcilá a iienioeiiá Její ústa bvla
bolem zkřivena oči hluboké a
unnliic Pojednou jakoby z my
šlenek byla vyrušena pravila ku
své malé dcerušce! "přilož Ma
ruško je zde chladno" llívka ne
dala se pohíet a přiložila dříví do
kamen které v lété ona s uiami
čitou ni z lesa přinesly Vesele za-
phipolal plamen ale mžikem se
Zitse kalil jako by chfčl lihasiiouli
Ve Hvélníeí uaslalo ticho Toliko
staré drevčiié hodiny na zdí Ida
paly a V kamnech pokaždé pnul
i Ji iipriirliiil plamen Marušku i
silice vzala tlřevéiiuu křiklavé o
barvenou iinicuku a přisedla ke
luilillilllu 0 lllrtlllil se s ui il
Maitlika tu pitiieiiku linhi nebol'
piiuesl ji dobrý utrýček Aiilimln i
prtliyslavskě pnuli miiiuli eo a
mi poilini ubohého strýčka který
bU jediným jejich upi imn tu pi l
leleui ukládali tlubil suuedé do
klina matičky cmč Tehdy Mu
icn ku plakala div ji malé srdečko
hnlcMl nepuklo Malenku byhi
si 1 roku stala mčla buelalé ivá
le k) které od leptá A kiilitcu se
isiti iimněly učkj nuda i ci ná ti lilu
huká kleni Viscle a betiiiihu
hledčbi do nVČIit Ušla mulu U tel'
veiui K 11 i titviiala a špulila Jitko
imtly kapilk a po malých iundn
káeh jl Votitč splv Vitly éei ná v bis
by jeji lilku haldy šulci ky které
l'vly i lslé iipbiloaoé IVijeiluoti
ptiuvcttht svá k letnit to ka na lun
luku a pravda "Maiouiku pij
jde k liftui nílta Jeiiisek!" Ha {
i tiKciiuita m ima pohlédU tnut ku
na oj a lise jakoly ji lo liáiimhu
činilo e sebe VVptolbti na!
Mrtutika udivené a pt kvitpcnň tt
tUoicii iktaittaiié plavila "u pitu
i ttott u í lámané pl ivilm w '1-A I
'Vil1 ' 11
bodná f" "Ano mm ji n uikm
z Um imUMl" Tuk pro4 Utt muh
uvhiVm JežíJek přijít ř Vždyť ve
lený pán thin privíl fo když
dítky jsou hodné Ježíšek jím nho
bezkého nadélí" "Ano" pravila
matička "ale k fobé nemdže pří
jít Ježíšek po(o ž nemáš tafí
ék tt tiihmínkn ti ehurwví icniá
me hezký tifmi tt uhi" Maní
ka epo''hopíí matčina olovil ale
řece bolest yaryla m do srdéčka
n ona uklonila vou kučeravou
bbivíékii tt hh h alzou kanuly j'
no isilil't(ittii „ 'Mip „
rnnko neplaé neb éíníš uitiť
velkou bolef dyž té vidím pla
kaf " Marnáka osušila nlzy malou
nvoii dlaní n pomalu w íounila ku
postelí když přišla ku postelí
umtíéka tu dobrá vzala mulou
Ida víčku lo xvýeh rukou a líbala
éílko a očka Alariiňčíny "Vhr
drahoušku že už nebudeš plakat
víďr 'NV nebudu" odpovédéla
u vzala matičku kol krku splá
ln íí iii Dii! ' ii
rf yinuny ni Ulili
panenkou jdi jem unavenu u
ebce se mné pát!" Maruška ní
šla sednout na stolíčku ale už ii
vzala panenku na klín ale pode
přela však svou hlavičku o ruce
které spočívaly na kolínkách á
zadumala se Vždyť Anička
Nováková je též chudá a nemá ta
fíčka a pravila Marušce včera že
napíše Ježíškovi psaní by jí po
sbil panenku u že ona ví že jí jí
Ježíšek příncHc "JVoČ mné by
Ježíšek nepřínchl panenku Ky
byeb mu napsala a poproMÍlu o
ní?" JJlažený úsmév zakroužil jí
na rfeehj pomalu vstala neb spo
zorovala že matička jíž usnula a
po špíčkách se kradla ke skříní
jejíž obsah byl vejmi chudý an v
"ř 'vlo je pár talířů hrníčkři
puklic atd Z jedné sklenice vy
éníval papír a tužka Marušká pV
zorné přitáhla židlí ku skříní vlez
lu na ní a jeden arch papíru h Wr
kou sí vzala a zase tak tiše a opa
trné zasedla ku stolu A nepsala
hned ale strčila sí koneček tužkv
do koníka úsl a přemýšlela: jak
oejicpc py jmim Ježíškovi liapsil-
I'ž lo mám hí pravila s řismé
vem n tužka pomalu jda po pa
(dře - Milý Ježíškd! (''astoNÍ po
vídáme o 'lobé s Aničkou Nováko
vou že ty dáváš dárečky hodným
holčičkám však včera my maličká
říkala že y k nám letos liepříídeň
ii nás v našem zastrčeném domku
nenajdeš ale já vím kdvž ode
mné doslniicš psaníéko že fy při
jdeš: Já Té prosím Ježíšku
r i Li i
"mo n iioiics nu panenku h mo
Irýma očkama jakou maíí u
Kcrndlii za výkladní skříní Jbi-
du hodná Ti slíbu
tt t ' t n ti-
Adamcová Dokončila wc snoko-
jeným úsmévem složila pozoi-nfí
(isaníčko a vložila do obálky na
které byla adresa: "Mílčmií 1c
žíškoví do Nebíčka" Přehodila
přes sebe velký šátek který ležel
'ui dřevéném kuťrii nuk i„ 2-i
káeh šla ku kamnům kde ncchabi
ležel na židlí svou panenku vzala
do rukou a líbajíc ji vážné
pravila : 'líuď bodná a neplač já
přijdu brzy" Hladíc jí tiše no
špíčkách se vyšourala nepnzoro vá
né z domu Studený vít r zarážel
dech co velké siičbové vločky (vo-
řily diamantové pííkrovy ' Ma
ruška tésučjí ovinula šálu' kol ma
lého lilku a rychleji bčžíc octla
hc v obchodní ne j lepší ulicí která
byla osvčllcna elektrickými zárov
kiiml jako ve dne Tam byl všude
►pédl lidí klecí ješlé v poslední
chvílí sháiiélí dárky álédnivečcr
ni llrzy len a opcu vybéhl z krá
mu a nesl biililt pod páži tich vá
liočnl stromek pres raiiieim tu a
lam kuchal ka opásnná bílou záslň
rou iichuiic pres ruku koš nčhož
vyčnívaly ocásky rv b a zeleniny
Maruška vše pozorovala a dívala
se du osvéllciiých krámů a zamé
lilu k jednomu krámu který nesl
velkou o doiuii iiávčilul tabu
li "Iverndl" Ve výkladní skříni
pod i b kl rit kým osvětlením mi
léyaly se celé skupiny krásných
hraček však Marušce t nejlépe
aiu!oiiVali v kotité umUttma pul)
nu s modrýma nčimu ji jakoby
ji obílit a „rt „j umidvii
e
Mitituka Ititilebitými ncky íih
dl jeu na ni iiiiii cílítt xhuii ti ne
ptMolnjie noh a kvap ko ii v
lom Vvbéhl i tilu hodu t'iiinluá
odéoy pnu který vn sptVIiu a h
IO)tilell MittUŠklI lieVidél ii Vllíd
tlo lil ti ona be blenutj hhmui)!!
na illiiíbti ' T iltuilii lilia
pollitl ' lo potuluje po ulitich
sloiuíe kile by lil tuoltlu i ti iikla
U a Jeu lu i lidným lidem pl ckA
#1 hthtvbaja se suuit se tlivkil
posiavtt na in hy pii čeitti jejich
poMťtly ho sel kaly Ty oni idály
se mu tul Vcítili povéditiiiy jako
I I M lt ll ni }
