Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Dec. 22, 1915)
44 rnltaK fniiiMtiiťiWiiiitiarwtv- ťOKHUK JN1J 22 PlíoMlNř K Jír frm% 1% víínocb i V Midvk Jnk rolničkami muh zvoní Jak vody v šumném hUwu přijely nu bílém kuní Alt vánoce vánoce! Vo celém kraji Niélni leží pod i raky mimin vtwlujff -~ však u iá teplo — nť si snčží vítr okny lomcuje Náš Til ulitý a tichý domek už pod krovy j ziornéžcn však proto přec víno'if stromek k nám od Ježíšku přivezen A tm učni! — ííž — divy svčla! jak nvřlčlky j znpluvciii i 11 i' i t é Íyim sumo zac j vojsku cení xd koráb — k pbivM přípraven j Zde cukroví je v škatulí x zde ju zlatý oříšek — tt ] — 0 llív! — k NVČ lulí nu sám ten božský Ježíšek! ' Zde vňl it osel Vedle nčbo Kilu TH král1 je vzácný dur všuk Ježíšku imé mi je všeho? — když' nepřiuč' mí botek pár! Já vídčl ondy bosé dílč Míčkem a Jedeni horli M sám b řek' mu že když poprosí Tč Ty muč — ii jemu ji ju dlím t Však lile — i dveří nčkdo nljf — Ink díív m nikdy iihimiiiÍI vyNidď' liolky Unhfú dvojí nrnid JcMíck li uhni to dul 7 Ó liocliu pojď! li fi'iilňlkn hi poděkuj jnk wluíívA — Zdu (o ji' iiiojit dolirA mul ku — u vídW jnk mi) UřJiuívA 1 A (Iiiih i-Hílui iii'i'oH o vď rozdílím k leliou vki vo miím lo cukroví xdc nu polovic — uvolí miiliíkii ni nccliim mííiii! Jnk n rolničkami niuiř zvoní jnk vody v íimifif''in potoce jwlc přijely nu bílím koni ) krimí hviiIi vAiioc! f 4 4 Voielé v4noóní tvátky přeje véum čtonářúm a čtenářkám tohoto listu POfiADATELKA VÁNOÚNl OBDOBÍ V Toto vAiiočiií oliilobí niipirnij'! nitro jiiiíc zvlíUlními pocity pocí ty to jnkíhi iicziiuiii! hřejiví'! uchy m touhy touhy ku iIohiižchí třeli ryze vAtioíriích nidoHliiýcti výim iih"i které hhcIioii tytu xvAtky píi nAícjí niiloHtiič ujtokojcfií v tom hinyřilii učinili i iuloht jiným vzpo mínkou nu uč lír bii iloKt malým (lAccčkcm Ku iipíímiió vzpomín ce není třeba velkého přídavku V tomto ifípailíi přátelům poutači íinsto jen mAlo jen když jent to od rdce a ujiřimní míněno Již příhlí pátek a hoIioIh do hloupí IludŇcní tohoto období nvc Jio vrchole n bude panovali vhikIc radohtnA vchcIÍ obzvlAAtA mezi ti nií malými pozemřany Na hvát- Jy tyto ml Ne mladcz hkorem cely Uok den ode dne počítajíc iučnIcc týduv h končeno dny i hodiny kdy jim bude možno hpatřítl fc sUíkil třeba jen ve hnu ti iiAh htariích mají hvatky tyto jiného rtéinkii ne jen radont z dái'' krt ale přivádí nám vzpomínky z mladších let a zárovďt c nám de rotí na iuyl vzpomínky na múe i drahé zesnulé a na éiny dobré kle " rýml jxuuj byli jiné v tuto dobu vánoční potéídi jsou to právé tyto pučily jcí nám v hrdclcli za licehávaji lo hřejivé leplu a při tom pocit hpokojenosti ( VZPOMÍNANÍ I V rryn I jen V#poiiuái{ xbjlu! de o t W dávnof Hnd včera to bylu (ak dá m — m ui íije v že jén v tiluMÍch duíe h yt kWdé niucii JUedliv ieehmi Keeiiciiť 'l'usei'ni jíiieiii a Miiiit Idedémo i rým rclU cm ihi)fk jdáné kt rým iioikuii mniltúi k i t ý h4 11% 4 funí duli ku kr krtluim ilílibii mulnťhi břehu i í idcbl tuutllcvii diiM pud puhbky V "♦ V léiíiiéll ÍciolU bilých U luk kmlff tii Mttjiciih ii VmíÍcIi imbiHH iotiMini kl'iH uiuři h kluku I kde v tím pnul je mttidmi #ap I Utrtt l4 lo tj - it ( j diUil kl4 Vm Ii o i piiid oue h itiandUivýi li im i ii iilihi Uc iťi n j itiuMy inUf tf J'niť j (4 nřlee Jen vzpomíniiií bylo Jak perlíky vyricM-tti z onoho mofa u tm ífidrm tm navlečené tak obrázky diiwj jen krovi6 lnc září — možno m téíít jilnou jích hrtí n tíío pozorovat vábnou liru tlumených tonu v uehž zdi jí mí lámiit papwk který' j prozA h — idiectiídí Izo pohrát M jmi nou mulou perlíékou xkrovné vzpomínky tm lo vo bylo kráíiné JJylo to v vodách Junova a vra eelí jHin na v ivé kocAbco 7 tno h nu kterém xlrAvilí jhiiic celé přildne Malý Lula mcdél u mých nohou n jeho matka tíáu hovořila nu utarým bílým lodníkem bylí krajane Jich tlumená nlova u Šplouchnutí zářezu venel do hřbetu vln bylo jediné eo nu zde ozývalo Kolem ovládalo veliké iioproxté ti ebo Hlunc leželo už v západu a z moře letící vétřík Htával tw chlad uým Lodník zalehl do vexcl moc- néjí — Janov w blížil Koupal m V jiihii Kříž katedrály Han Lo- vi-no kvél hc v nížícím hc hluncí h v oknech řady domfi h jihozápadní I routou jakoby rozHVil ily rudým obiiém tiHiccrým odlcnkem vrac veliké mcKto HpoiíMtu Minrxku kte rá mu je Hlunecm vrhána wc ňlé drohtí již nepočítá ('clá dlouhá vlní vi Via di (!írconvalliiíone na vynokém obvodu méhta plné ozá řená rý-Hiije kc janné rovnými kon turami Hvých bledých domfi — u od ní Hvaliem dolu pcMrá Mrnés níz kých htřech ontře prorývaná hlu bokými Hlíny uzounkých uliček Hlarcho méhla a dlouhých umu) ných zdí neznámých okrytých zu li rad Jak nc lo Nik ví Vřlřík hh Nlával mrazivý ' hlubokém mlčení jmne nu blížili k ozářenému méHtii 1'ojednou nc jianí ke mné obráti la a zeptala mc "Víle že je dncM Ntédrý dcn!7" "Ano madame -- a za hodinu bude Ntédrý vecer" iiNiiiál jem "A — přijde Jcáíňck" pevné řekl hulá Mylo mnoho komiky v rozbodiiONlí tohoto tvrzení "No uvidíme" usmála nc paní "liudcme ho cekat I JSojíá hcT l'o proH Nvého přítele aby ti dnen ne utekl" "Ty nc nebojÍH viď?" obrátil nc liila rychle ke mné "a já také ne!" dodal hned uréilé" Ale zíi NliincrtN námi? Tedy lionem — ho nem — !" jeho ocíifi rozohnily 1'roplctlí jNiue nc příMavem a IiřÍNtáii A pak rychle uličkami Ntarcho Janova přen 1'iazza Dcťerrarí ží votem kypící a nahoru vywiko až tam kde koiu'1 lanová dráha u vrcholu mcNta k hotelu ířiM Ach ! Zde bylo teplo a útulno Společnost jeálé kde po méhlé rozhozena — usadili jsme hc k oknu Stmívalo hc Hihi ve své výAi dostal jcňté několik přehr ŇII paprskii jíž chladných a špička jakési veže na jirotcjším kopci naposled zlomila přímou konturu bílých oblaku za ní vin cleh Přístav v hloubi přikryl se lemiié a zvolna zanikal v závoji který o liéco výáe zbélcl jehlé od bjkeni dalekého moro a který vy tupuje t vody zlchouéka zahalo val ulice a chrámy jako pavučina vylézaje výše dále 1'říH večer Moře na západé ukončilo ontie hlubokou iiindil — a nud ním lá blý téžký mrak krvavé zriull bá ječnou červeni kleni k jihu po mulu a dUkrcliiit se jemnila ui v líchou růžovou a žlutou zář pud níž vody stávaly se zelenými u kráné Italovými — a na výehodň ha černé picnete náhle spadlé unci narýsoval se ulusni' bledým úzkým páskem lam kde Jeité moře Vo dy přístavu jičervenuly ucelu A hic! Tile světélek luukáU lo liliu kde pícil liodimtit bylo bilo N dlté luéslrt nu kilué liunuiiilo jako pásek hrdlUiitii KUsvitíly himpy na předlouhé Via VVntl Nelletului' — odtud plaméiiky mu ličké imuiHocené v hlouéeleh i behly se po M hluboká stláni Vťliill-U a ui dilrko po pithoieh Irtlll V)soko WtUk jesttV V)lely diobtnv domky vilegirUlury Hnu haličsko !' AIIlo ti hluboko ni k haltukrtlU jtclti ákldy luvjť moru iu lelém vflikéui nii v ďtll V hloubce Hitli bepon t vé lelek luk pohádkové pt kné a tk Ií4e jiko 4ude Um l t mír oiiémi okny IimIvcIi Vvlkýeh kd uáU piv$ V pivýeh vhviSiiH Síui A ud Utéilem fu telil Idt ďi MC "%Ym wfior tom ~~n vi-dl mm éMvuUt svnSvifiik tiku dlouhé oéí pimi vpily e iuk v velké xmtmrnum Jcprve oka mžik zpozorují? moj Osmév uvé ilomíUt ú iiriik že mluví ke mné svou řečí mé eízí - u rychle liroiowk uvé Npjalé (zruty položíe se vzad tmiuMn mi "ílleiffe — vy pru viijte uioh uk eo z vacích vzomínek n Atédré večery ve Vaíí yi un — 'Mink tnul: být kmufno I" "An nít]nuii toho jicdove du odpusťte!" "Nemáte žádné jiékué vzpomíu ky7" "Moje vziomíuky na vácehny fyfo večery jsou plny tepla jem nčho kouzla JW co mám Vám toho vypravovat? Vždyť sama jí Hit máte fyféž obrázky v mylí — Nnad jen jinak kolorované ale té bož jiřece náméfu Mé ílédré ve éery byly vAeebny stejné vAcelmy krásné — a není v mých vzriomín kácb nic než vždy fýž dojem klid né záře která vzjdála nad bílým stolem naícho rodného pokoje i procbvélu vsím čeho se dotkla ~ zlaté hlavy otce refú matky í mo drých vérných očí sester - a jako vždy i dnes snad právé nvuí am dabko zu bílými záclonajiií velí ých miAíeh oken stojí zase váíchní kolem stolu ruce mají sepjati' na "l ech modlitbu a v pohledu snad vlhko vzpomínky Ale to bylo y uz Ncntuueufiilni Iroehu - - ab spoii melancholické — " Ovsem zasmály hc očí pa ní 'a folio netřeba V fom Imla podpíraje se o má kolena a dlouze hledč na bledou zář nad mésfem ozval hc tise amide asi vyjde Jcžíáek nebe" 'lak dej pozor nnad uvidíš audélíčky ofvínijíeí oblaka u pro vázejiei Jezulatko!" "A polom - až přijde — kam ni jde nejdřív 7" Ale kdo pak to míížc včilčt lítč" paní se tise asmála "snad ncjhodiiéjsím" ' A pak k Ičm osfaluíiii a po řad a porad ke vsem dčlcm víd'7!" 'Ke vsem vsem hodným dčlcm ano! "ílm -" napadlo mne pojed nou "ke vsem ! ' cd hi vzpomí nám i ui maličkou příhodu přece de lak náhodou " Ah ledy přece ! A přece jen sciiiimcnlální viďfef Nčjaká hlldérka bez ofee čí bída 7! ~- (b nic jen vypravujte" 'Ano - ač to snad nebude do konce inu scutiincnlalni Jak se Hijíle Na malou hezoučkou hol- íčku si vzpomínám lak jak vídal jsem ji tehdy kučeravou a se zvo nivými perličkami smíchu mi mil ých rtech Irma jí říkali )ny jejího drobného zíti byly vyplněny míehem a lirou — a dčlí celého omú byly jejími rátei neboť se vwcnn dělná hc o vsc a poněvadž mčla všeho hojnost inéla i příchyl nost všech A to zdálo se plnil je jí dušičku jásavou veselostí - celé ny slyšc( bylo Irílečky jejího smíchu A iii (diodbé iiřed dveř mi bytu panenky a hračkv malé rmy mély tolik obdí vovalclu ko lik bylo zlatých hlaviček v do mč Mývaly lo slavné hry které ve velkém koulé u sehodu vyrůsta ly v celé akly malých 1'eril a ve Velké sečny bohaté přcpcslré vý pravy k nimž kostýmy sneseny lajné a velmi vážné ze všech ro dinných almar a prádcluikii a jichž dčj be začátku a konec byl lak úchvatný ze mysli všech HÚčailiičnýeh uiiehcuy v tčch chví líeb zcela odlétaly skutečnému ží Volu A slieih in Mhou i vrcholeni všeho lolio krásna bvla Irma její nápady a její hračky neboť je nom její panenky mohly být o pravdu královnami a princeznami ha ješté mohla lopujčil zbylé líiirderoby svých bnilek jiným -a kdv4 píišbi kleiát maličká s iu kanul pijindiiýmii n touhou v ď h li po krátké iivdíc podala ji jednu í svvrh kuécu a lekla i "Na převlékni jl u budeA déhit silkiti ptijdei s ui na útulek na Uiivšlévo VÍ4J!" A Uk všem ply nuly dny V poesii a v illuii pobud kovýell pled-liv ťlišta iMu pilot sod) tt ItUitiJi vé VtMiUe tuk Jk u nas v tH& bý vá a bly pidelly Vithoee bílé a ehladité litu kliKiifiií A dví YiMm jsem doi16 faké a rychle jmu vybéhl po ehoMi V tom asleehl jwoi tichý pláč - u uprostřed chodby zahlédl jsem hiáfí dévčátko ručkami mi očMi UmmS jsem hoed malá Irma to byla "JVoé pláécA limíčkoí" otázal jsem se Hpéšné fÓ7ie sfarčho ka inuríuUi Neodpovédčht hi' — a' za ehvílí lichocení a tichách domluv zvedla uvé temné antM-né oéí osušila je dlančmí fAe řekla "VAude mne posílají domů n ří kají abych přišla už zítra a já bych tolik ehtéla vílét stromeček z nebe " "Stromeček nebe 7" "Ano protože mné Ježíšek žádný iicpříncHc u tolik jsem se modlila " znovu pláč za hrával koutky drobných iíl Jnk fo víš že iicfříiiec7" ze- pfnl jsem se spíše pro její utišení 'Protože jmcii židovka a ží lovky Ježíšek nemá rád — JJida správců povídal — a vAmhní — t nechtějí mné ani ukázat " no vč perličky vytryskly očí Irmy dlouho trvalo než jsme to krás né dílé rozveselili — e fu ní její mladá matka jí příbčhla hic bil a jcji nliby a laskání přece pomohly" 1'mlkl jsem nčkolík vteřin ylo licho Náhle zaáeplil iji roAlcme nčeo té Iruič z to io co přinese mné Ježíšek vid'?!" Aeh múj hochu feď už hv jí to ani netčňílo" musil jsem se usmát "Vždyť lo Je už dávno i eo jsem vypravoval fo bylo jen vzpomínám ' Nóktcró událoBtí z doby kruté války milým krajinúui hdčluje Moravanka a jedna z setřovalc "k v l'olku Omaha 1íf proHin e I!fl' (1'okračováiií) ClČná pí pořadulelko a milé čtenářky ! Smutné a bolué snášeli jhine vždy usmesky a hrubosli tjermáimkii O naší české vlasti právem se pru- vi ze je zašlapána JYoč právé my nesmíme sva mméui tak uvc ejnílí jako fo činí Íemiáiií7! Ve Vídní spolek Sokol omladina Ko- meiisky se dozdi takých vyslřed noslí až hríiza diví se každí jaké (o pravé české srdce musí být' S louže horlivostí pracovali bralří sokolové a členové spolku voiiieuského po každém otřesu jako s počátku Zbudovali sí po mnohé léžké námaze a ponížení čc- kou školu v 10 a ve 'A okresu nič sla Vidné Uybt lo česká škola Komenského To bylo slávy a ni osli my ("'echové jsme myslili Kdož vi jak velkou službu nám Néilci neprokázali dovolivše nám za nasc penizi' a naši prací posla- vili školu Než jak dlouho trva li la radost Vyučovalo se necelý tučníc byla první demonstrace Ví- enslí studenti nápis nu budové kolní zamazali kolomaí oknu oztloiiklí dvéře poškrabali - to naše právo' l'o denionsl raci echové si řepy odklidili školu ouiiii svých snu očistili onravili vyučovalo se dále Ovšem zas na králko demonstrace druhá mnohem horší učinila konec vy učováni My zase ieu my jsme li ti již museli ustoupil l'roč lepí matičku Praha ve svém nitru olik učmeckých škol divadla a i jf Proč lírno to naše Urno In la vii naší Mora vénlay se nechá clkové ovládat llcrináiiy 7 ! Ma suiuliie jsou poniérv iiuňc da epší pomčry naše válka nyuéj l'l lile letáku VvdávaiMi b Kus cm mohli bychom míli naději i' tomu tuk biubs Kusku nám oíic MUiojujemi prutu hv clioui svou velkou íííi ješté zvětšili ale piolo bychom v v ploštili 'ás Slo vany ze jim KcriuáiiHkého " 1'iee jedna jlllelika Uiidéje Hoďme triélivými jako vždy a driiie hi našeho plí-diivíi lloékej eusii ja ko huni klusu ! ! Niuo Uouioviím O diio slinilo) oiii4leoó Iv liutlko siiol lolikýeh sUiími kn i napojí na Ivýnt véiiem ptač tt eUitu sioiih l'll)ul ihiIO 'antice tlobll lo radovánek u mné ki vad sťdee pii vpouiíiue it tbniioV ! AllO (inu budou smolné Vánoce a mumIiiV í Nový rok poidřuvt Je nai Alédtý vti i" VJcchitu tttttlo nikrv a kliMok! Heda Umu kinviii etslo lesklo e sválet tié vše hiálollenl nt svédniití loltk lďkVel ít tepltiu tliivéinýeh (udusil ktelé Volil tolik l'l vdov tt uolko! jeden dt oheniti ddii rknu idiv sli i Nel je tutu piavedlnot T Ted Hli id v tki jeho spalní árkdtá jsem V eitj svobody tur ji Hub let pti kviijit Iti ilotiteiti dý UOritO V tlte lni j ik li l li vbttdiei lhala Viiné tiiliuiiii lt iMtéeh thvil 0 IhU poVauVati lolto i iot ide V lil trÍttí JribVkt" ítiint# plýtvají J i u d jutc kteří mají Indry u mnozí rynko vé jnou zde jejíchž otM též bydlí im válečném poli Vždyť mfij iiiii ček '{ roky utarý byl odveden! Ovšem brané m-Siopt-n není vojá kem nebyl mát křečové žíly tož patří jenom k domobraoé Nedo vec mí nikdo iředslavít jak před '4 mésíeí Ala lo pole třetí výzva Hamí muži óO rok1! a hoši 17lefí Takoví rolnicí nedření tifrní chuďasové kteří namí by potřebo valí o é koho hý jim rirfal ruku Když majJ hUiU L JVavím je to to spravcdlnosf 7 Jeden ml pan hrabé nechci jeho jméno u veřej nífi je už co je válka v polí a do sud se mu ani vlán nezkřívíl! Ovšem za bitevní linií ho kulka ne Ircfí! A vykládá též o válce' Kou (á se na ni s dalekohledem Kaž lýeh H dní má dovolenou a vždy jede na jiný zámek má totiž na Moravé tři panství Chuďas- naši nce jde do pole a zdrá v se nikdy nevrátí Jiuď střelen neb zmrzlý a rncumat ismus pak teprve do slané dovolenou Aneb zustam pro vždy nezvČHfným! Kyhy alespoň ti doma mohli mítí nadéjí že Jhou dobře pochování než co žvaním! — pochování hození mrtví do té jámy Než tofo! Sla ly se v našem okolí dva případy ze byli hozeni lo jámy jeden o mdlelý a druhý střelen do rame ne taky jen omráčený Jelikož Kusové bylí naším v patách ne mohli fílo prácí dokonat a museli ui lkal Na féeh v jámé bylo hoze no nehaseim vápno které pak s z u je vodou by se zabránilo lé hrozné choleře Ti dva krajan! w ven vyškrabali a přijel oba od Turnova domu Jeden když byl už 1 1 dní doma doslala jeho žena právu že je padlý by sí šla na hejtmanství pro K tak zvaný ' Abfdrlijuiijj Její muž pravil: "Tak lo k čertu podepíšu sám" a podepsal onen lit který mčla jio depsati jeho žena svým jménem 'i H tliií doslal povolání by se do plavil k svému pluku do Znojma což neučinil V devátý den ho odvedli éetníei on hc zdráhal) vždyť jcm mrtvý byla jeho vý mluva Než musel O druhém nevím jak fo dopadlo - (Pokra čování) Milada Kulíkova Houfh Ouiaha Pro dílky které mám ráda - Poslední dnové prosinec pokrýva ly jíž Jihlavu bčloiinkým příkro vem Tří dni jíž nebylo slunce ani vídčtí (diiimelílo se k nepro hlédnutí n večerem rozzuřila se jcAlé Hiičhová vichříce To bude ítra veselí šlédrý den povídali sí lidé m veselým úsuiévcni l)o tmavé lídujirázdné uličky vnikalo z malého začouzeného o kciTka chudého domku světélko ťk malé bylo a smutné plápolalo jako kdyby každou chvílí mčo zhasnout! V domku fom hvillc- i chudičká vdova se svou malou dceruškou edlioil kdvsl In In hezká a bobalá však krutý osud m h ní zahrál a ona nyní na chii ueiii luzku siioeiva a us urana dcilá a iienioeiiá Její ústa bvla bolem zkřivena oči hluboké a unnliic Pojednou jakoby z my šlenek byla vyrušena pravila ku své malé dcerušce! "přilož Ma ruško je zde chladno" llívka ne dala se pohíet a přiložila dříví do kamen které v lété ona s uiami čitou ni z lesa přinesly Vesele za- phipolal plamen ale mžikem se Zitse kalil jako by chfčl lihasiiouli Ve Hvélníeí uaslalo ticho Toliko staré drevčiié hodiny na zdí Ida paly a V kamnech pokaždé pnul i Ji iipriirliiil plamen Marušku i silice vzala tlřevéiiuu křiklavé o barvenou iinicuku a přisedla ke luilillilllu 0 lllrtlllil se s ui il Maitlika tu pitiieiiku linhi nebol' piiuesl ji dobrý utrýček Aiilimln i prtliyslavskě pnuli miiiuli eo a mi poilini ubohého strýčka který bU jediným jejich upi imn tu pi l leleui ukládali tlubil suuedé do klina matičky cmč Tehdy Mu icn ku plakala div ji malé srdečko hnlcMl nepuklo Malenku byhi si 1 roku stala mčla buelalé ivá le k) které od leptá A kiilitcu se isiti iimněly učkj nuda i ci ná ti lilu huká kleni Viscle a betiiiihu hledčbi do nVČIit Ušla mulu U tel' veiui K 11 i titviiala a špulila Jitko imtly kapilk a po malých iundn káeh jl Votitč splv Vitly éei ná v bis by jeji lilku haldy šulci ky které l'vly i lslé iipbiloaoé IVijeiluoti ptiuvcttht svá k letnit to ka na lun luku a pravda "Maiouiku pij jde k liftui nílta Jeiiisek!" Ha { i tiKciiuita m ima pohlédU tnut ku na oj a lise jakoly ji lo liáiimhu činilo e sebe VVptolbti na! Mrtutika udivené a pt kvitpcnň tt tUoicii iktaittaiié plavila "u pitu i ttott u í lámané pl ivilm w '1-A I 'Vil1 ' 11 bodná f" "Ano mm ji n uikm z Um imUMl" Tuk pro4 Utt muh uvhiVm JežíJek přijít ř Vždyť ve lený pán thin privíl fo když dítky jsou hodné Ježíšek jím nho bezkého nadélí" "Ano" pravila matička "ale k fobé nemdže pří jít Ježíšek po(o ž nemáš tafí ék tt tiihmínkn ti ehurwví icniá me hezký tifmi tt uhi" Maní ka epo''hopíí matčina olovil ale řece bolest yaryla m do srdéčka n ona uklonila vou kučeravou bbivíékii tt hh h alzou kanuly j' no isilil't(ittii „ 'Mip „ rnnko neplaé neb éíníš uitiť velkou bolef dyž té vidím pla kaf " Marnáka osušila nlzy malou nvoii dlaní n pomalu w íounila ku postelí když přišla ku postelí umtíéka tu dobrá vzala mulou Ida víčku lo xvýeh rukou a líbala éílko a očka Alariiňčíny "Vhr drahoušku že už nebudeš plakat víďr 'NV nebudu" odpovédéla u vzala matičku kol krku splá ln íí iii Dii! ' ii rf yinuny ni Ulili panenkou jdi jem unavenu u ebce se mné pát!" Maruška ní šla sednout na stolíčku ale už ii vzala panenku na klín ale pode přela však svou hlavičku o ruce které spočívaly na kolínkách á zadumala se Vždyť Anička Nováková je též chudá a nemá ta fíčka a pravila Marušce včera že napíše Ježíškovi psaní by jí po sbil panenku u že ona ví že jí jí Ježíšek příncHc "JVoČ mné by Ježíšek nepřínchl panenku Ky byeb mu napsala a poproMÍlu o ní?" JJlažený úsmév zakroužil jí na rfeehj pomalu vstala neb spo zorovala že matička jíž usnula a po špíčkách se kradla ke skříní jejíž obsah byl vejmi chudý an v "ř 'vlo je pár talířů hrníčkři puklic atd Z jedné sklenice vy éníval papír a tužka Marušká pV zorné přitáhla židlí ku skříní vlez lu na ní a jeden arch papíru h Wr kou sí vzala a zase tak tiše a opa trné zasedla ku stolu A nepsala hned ale strčila sí koneček tužkv do koníka úsl a přemýšlela: jak oejicpc py jmim Ježíškovi liapsil- I'ž lo mám hí pravila s řismé vem n tužka pomalu jda po pa (dře - Milý Ježíškd! (''astoNÍ po vídáme o 'lobé s Aničkou Nováko vou že ty dáváš dárečky hodným holčičkám však včera my maličká říkala že y k nám letos liepříídeň ii nás v našem zastrčeném domku nenajdeš ale já vím kdvž ode mné doslniicš psaníéko že fy při jdeš: Já Té prosím Ježíšku r i Li i "mo n iioiics nu panenku h mo Irýma očkama jakou maíí u Kcrndlii za výkladní skříní Jbi- du hodná Ti slíbu tt t ' t n ti- Adamcová Dokončila wc snoko- jeným úsmévem složila pozoi-nfí (isaníčko a vložila do obálky na které byla adresa: "Mílčmií 1c žíškoví do Nebíčka" Přehodila přes sebe velký šátek který ležel 'ui dřevéném kuťrii nuk i„ 2-i káeh šla ku kamnům kde ncchabi ležel na židlí svou panenku vzala do rukou a líbajíc ji vážné pravila : 'líuď bodná a neplač já přijdu brzy" Hladíc jí tiše no špíčkách se vyšourala nepnzoro vá né z domu Studený vít r zarážel dech co velké siičbové vločky (vo- řily diamantové pííkrovy ' Ma ruška tésučjí ovinula šálu' kol ma lého lilku a rychleji bčžíc octla hc v obchodní ne j lepší ulicí která byla osvčllcna elektrickými zárov kiiml jako ve dne Tam byl všude ►pédl lidí klecí ješlé v poslední chvílí sháiiélí dárky álédnivečcr ni llrzy len a opcu vybéhl z krá mu a nesl biililt pod páži tich vá liočnl stromek pres raiiieim tu a lam kuchal ka opásnná bílou záslň rou iichuiic pres ruku koš nčhož vyčnívaly ocásky rv b a zeleniny Maruška vše pozorovala a dívala se du osvéllciiých krámů a zamé lilu k jednomu krámu který nesl velkou o doiuii iiávčilul tabu li "Iverndl" Ve výkladní skříni pod i b kl rit kým osvětlením mi léyaly se celé skupiny krásných hraček však Marušce t nejlépe aiu!oiiVali v kotité umUttma pul) nu s modrýma nčimu ji jakoby ji obílit a „rt „j umidvii e Mitituka Ititilebitými ncky íih dl jeu na ni iiiiii cílítt xhuii ti ne ptMolnjie noh a kvap ko ii v lom Vvbéhl i tilu hodu t'iiinluá odéoy pnu který vn sptVIiu a h IO)tilell MittUŠklI lieVidél ii Vllíd tlo lil ti ona be blenutj hhmui)!! na illiiíbti ' T iltuilii lilia pollitl ' lo potuluje po ulitich sloiuíe kile by lil tuoltlu i ti iikla U a Jeu lu i lidným lidem pl ckA #1 hthtvbaja se suuit se tlivkil posiavtt na in hy pii čeitti jejich poMťtly ho sel kaly Ty oni idály se mu tul Vcítili povéditiiiy jako I I M lt ll ni }
