i
i
í
Hrbatý Jooka
HlíloVftl jií Ž" jíž lfij'l" !
kdy mélo dojiti k (''mu přitlumil
Hosfínský jiíA'l Joku píví
tuk podáním ruky
"Taky pivo!" optal w 'Ivo
řík doška kývl
f JomI ínkv byl fu hned li kladl
sklenicí proti Šimkovi 1'llVI i"' I
ním politý sílil h položil ilon! nik
Vedle pivu
doška ehtčl platili
"len folio ncí'íf f mistře až na
jednou" 'ekl hostinský
lok'i HÍ i pálil doutník li pivo
okukoval Vyhlížel Toníka l'ře
pejchalovii aby Ulil Z plné skleni
ee připil nu oplátku Ale Toník
lyl nékde venku
"Až podmiň" řekl wí n pil
Hild by hovořil lile zdálo ne
mu ' v iiéni duše anikla
Všecko iiMfonpilo do pozadí jen
Hiiaha proinlii vití m dévčaty tlačí
lu hc ku předu J Jívu I se nu né u
vybíral oéíma
i'ívo poiiialoiiéku vypil 11 hostin
nký přincMl drnlion sklenicí Mu
zíka ostala v sále se uvolnilo a
venku stálo Iroetin starších žen u
fanéíeí klepaly
Sál poélll se plnili l'í'iše í To
nik J'řepejeialfi a namířil k dév
čatfim doskll ne Vedl a nesl a
liíiti sklenicí h čerstvé luitičeným
pivem
Když Sel proti otevřeným dve
lim Honzík prudeo ne přihnu! do
sálu a vrazil do došky takovou
prudkoMtí že došku hc zamotal a
mnoho piva rozlil Narazili na
nebe právé před Toníkem
"l'omalu pomalu Honzíčku"
koktal v uleknutí div e luinhoo
neprojiudl do zcmé
"('o ne pleteš pod nohy pišišvo
reí" rozkřikl w ramemié a za
chechtal m na celá ústa "deští
Z tche udélám pekáček"
Ohlédl H' po dévéuleeh zasmál
m znova xvémo vtipu a nékterA
dívčata tak'
Junkovi vstoupila krev do hla
vy —
Anežka Hnrtuňková rejpla do
chechtající n Anduly Vackovy
zníkaredíla hc na ní 11 povídala:
"Dej pokoj Ankal ťVmtiiíc
HméješT Každému pán bulr ne
dal éiipf nohy a zrzavé ylhny ja
ko jemu! Af ne podívá dříve
nit Nebo pyšný Houkal On myslí
ž všem krásu pnhrtd zrzoun je
tlen!" a podívala ne do očí po
MloiichajíeíMIoKky tak upřímné
žit V iem všecko rozlilo v teplý
pocit '
"'Toníčku já jsem vám šc dát
připít odpustíte ž nedávám z
plného když hc muč [iřihodíla fa
náhoda" přistoupil doška k To
níkovi
Toník I'řepejehulu hyl jeho u
přímností tuze dojat Zlost smí
silu se mu h lítostí v srdci — zlost
na Peška lítost mul Joskou jemuž
Honzík řekl piáiwvor! Jímka Mál
jako lín hinhé 1'odlahn ho páli
la pod nohama
"Hodně od tche napiju"
řekl 1'řepejehal "ahys VČdČI že
tě mámp rádi '!ďtc holky ži
li o máti také rády naiUeho Joku
krejčího!" ohřát il e nejvíc k
Anežce od níž slyíel krásná slova
kterými přďala smích dévčat
ívlástí pihovaté a vclkoxulté An
duly Vackovy
"Jen pijt ToiíÍi-Iuí já dám je
itl imlíti kdyi vypijete" řekl
potřiením nit Anežku oliráti!
hnědé oči
"Jttk ptt! Anežko lieehtélit hy
uU Hf mU nine také napiti f
"iJnŽe proč ml"
"Anežka otřela Šátečkem rtt
Jen IIIn
"Jen vlc tolili liie nelil" polij
Hel Josktt
Aneikw pHchýlila kklcuiei jeitě
jflIllOII H llllpllrt Viti'
"lakuji Josko vírtk jsem inťU
ilueft jti(é nikdo limá iieplipil"
Junku Al-lule skh-nii'1 nepodal
hndý iiifila e IimiíImxi h io-uíoIiU
liti Joskil ani podivitll
Mtuiknofi jfAČali ttráti cilodin
ku -
"Adélko HeiU lVt Hfl litlitii)
ImicoViif t" ť Cnlvlílil
AiukA p'kr'il4 proti nřimi
feh tpýřdi m 4tcVk jřthoU
U k (HUit utidU i
"HťJí kdi ml Vřinn-i r
jk liyrli iifiUt"
Junku Í aniHSily mH rndwtl
Kolem rde M mu liirulo a
mu tak U-hauHo mile radili
íf sí poskočí) jfčžcl dát sklenicí
tm stul Vrátil se k AwM ihned
a drohňtko se uklonil '- ostatní
nidéhilí
Vídčl žc tak dčlali mládenci
mřotii když tu mčíi výl i
Anžeka pokro''ílu proti io'mn
"ož Jnskn příjemné poltilo )'olo
žíla si mu pravou ruku na rume
no levou vzal Joska do své u tun
eílí
Joska st a vél e heky nu spi
''-kv Anežka se trochu krčila
Renské před okny mei sehon
powiiíkávaly Joska tančil pčknč
jako ostatní jen že se mrzí lanéí
eímí tratil Hrzy se unavil u d
chul
"Anežko musíme j ehvileěkll
postát mné se hlava točí a všerko
díval se jestli se mil nčkdo Iii-miič
Hfátí ii iJ:ii:i
1'tíral si zesiná vély ohličej a
díval ne jstl se mu nčkdo nesmé
j _
"Josko ty pčknč tum-iiji-ií kď
puk jsi se učil ?" tázala se
"V poli Anežko Když mám
radost dám se vždycky do tun
ci - "
V předvečer dne zkoušel nohy v
křiliiíéee pazderky a dopoledne Ve
stodole ii 'onlu kde dodělá val
hochům kalé
líy! rád že ho pochválili! za
frčil modrý šátek do náprsní
kapsy a vyvol Anežku k tanci
Tunec mu ícl Jépi? tolik se ne
zapotil Když otřelí se o Andulu
Vackovu níklíhla se na vedle sto
jící l-Vantíáku llronkovoii u chy
tla smích do šálku Joska tančil
dále Ničeho si nevšímal jak
Kynclová radila Jen když mčl
Alicžkll která se mu ze všech nej
lépe Zlllíhilll
Dotunčili a zuslutilí se žil-'- u
ok111 Josku píinchl pivo a dá
val Anežce Ta nezavdala hýlu
příliš UpOfelIH
"Ani hych neřekla že umíš
Josko tuk pčknč tiificovutí - "
začala hovory
" Anežko' prosím vás hud-e se
umou taríeovat jcšléf Třcha hned
druhrtíi písničku" určoval si a
diil proti ní ruce za zády
"Třcha" odpověděla a podíva
la se vlídné do jeho očí
Na druhém konci si holky še
ptaly ukazovaly si nu ně posiinky
1 tiše se smály Hoši také kouka
li m podivením Josku m-víili-li tau
čití nikdy
Syn hajného z ťočernčho který
e dříve kolem Anežky otáčel po
řád po nich pomžikával a Jímkoví
záviděl
"Já mu jí nenechám hrdličko
ví" povídal kamarádům a šel si
hned pro ní ahy mu ji ťtiriuntsky
dvedl
"Já budu teď tancovat tudlec s
Joskou my jsme si jíž řekli" od
pověděla nu vyzvání inludčho haj
ného Ludvík odtáhl s dlouhým obli
čejem Šel sálem h hanbou na
čele
V síni se strhla váda Toník
1'řcpejchalí'i zastavil si pešku u
domouval mu k vůli Jímkoví
"Ty mu nenadávej jot Není to
mi u-iic nic i-i-K mnu kmvz ncKoiio
i nás urážíš!"
"Idi pryč a nemluv Tondo!"
odpověděl mu
"Tady jsme si rovni víš! Nač
jeden diuličho urážet f" iekl kdo
%i
"KMyhM to udélul jinému dul
by ti pár nu hlavu"
"No no jen nu mne neotvírej
itilii uby na ni iii-iIunIiiI !" ia
brumlul llonfk "mysl že se
íčkoho leknu?" rudl ''Mimi roz
drtím i'ls Jilkil pei-kv vv pilléli
ri!"
"Kdo j pinčlikt JAí Ty dan
ku! Já jviu pinčllkf"
"JA jsem iltiuékt" ropřáld se
IloiUrt po Přepejt hiiliívl
"Neboj w Hoiuíkll!" pobízel
bit Ludvik který c přidid po od
nkiMití Aio-uié k Pilkoví "Pi
'išvory v)h4liii!"
A vjkitváviil rukávy
"f kd v)Uoáni jsem trttly já"
nkl liostinský "Vy lillií lulelde
it tjhaxovtt liosty vy iimdvoiá
ku! Jťttlf vám kito překáii lie
tloihu m-iii m iifili-lejM mně i ho
Ph konliiu lu l jdétu do P
vťim'u reíntulle!"
Hudba do Lv imČmU k ikti
laoiui píf-iiU eiiskí utály V
liUlupw phd# dvrřnil vrnkit
(tstnhd ttuittf V kolt lnbl iii-
kda Víevka nídévj MtKtn lialo
! rozviolčoou chwmj kterou od fle
oiHilovwli u chlácholili
Joska který vycítil že (0
vádj stalu k volí tiťum Že ho
Toníček 1'řepejchalfí zuhIhI luze
e mrz'1 k mdéji hy se vídčl do
mu
"Abychom tančili" pobídla ho
"bude e pěkné tančítí všichni
posloucha jí - - e puk nám je do
toho"
Tančili pélnč jako nu vodě
Hezky jim lo polu lnš lo
Anežka byla jxonulá bucolutá
jen o pul bbivy včlší Mélu na so
bč širokou sukní s kiniýciii rfi
žovou karbonovou a bílou jupku
Nu krku modré koráb u v rulí-
L'r!i 1'lloVOU pilillíčku ' obli
čeji bylu jluú kuliiiá mulou pusu
olvímía jako kapřík Když se
ťiiábi ukuzovalu drobné zuby ju
'(o hrášky Nos mčlu malinký tu
pý očku in odiii juko čckaiikii u
světlé vlusy
V límci slyšeli hostinského že
Ludvíku z hújenky u Honzu Pe
škovu Velice huboval II iekl jun
jestli se jim néeo nelíbí íibv Šli
domu
Illíve ne Io'd(oVÍ Honzík tolik
líbil píávul si býlí juko on ale
teď s ním neehlél měnit i za nic
"Ten Honzík je divný Anežko
a má tukovou zlou náturu uvidí
tc že bude Ženu tlouci a bub lnu
nedá za lo nic dobrého" povídal
jí v tanci u ohlížel se líc dveřím
Hvlo jíž licho Pružený Pešek
umlkl Ludvík také přestul II Šel
Zil Peškem kletý se tlačil proti
poslouchajícím I 'sedli spolu u
Molu a duli sc do pili Jíž nelnu
čili Sál s- naplnil tančícími a
tetky rozcitavily se před okny
Anežka pJilédla na oba a vidě
la že se nu ni zamračili Také
Josku jenž Anežce podékovul a
šel si k svému pivu vypozoroval
že nu něho se dívají juko kukabu
sové Pál se jich ji raději hleděl
dostali se pryč Zaplatil hostin
skému který se za ním ukláuél a
uctivé za peníze poděkoval řekl
Anežce že již jde domu u vytra
til wc hospody
'JVtky zu ním otáčely Jda vy
Slyšel šepot lile Iteoliíédl M'
Vzpomiičl si nu Kyiiclovou kte
rá mu radila aby si ničeho nevší
mal aby si dělal co zu dobré u
zná u nedul itc mýlili
Slunce stálo nízko
Josku héál první důvěřivější
styk s děvčetem v srdcí zvláště
když to bylu Anežku Nu vše kj
vzpomínul říkul si cestou co mu
povídala představoval si jí a ra
dostí se usmíval Jeho radost ku
lil Pešek k němuž jindy pohlížel
v přání aby byl také takový Dnes
se mu objevil V jillé podobě
ošklivěl se mu a zhnusil
"Takový urjiulu je ten Hon
zík" řekl ti hlasité "a já tolik si
přál býtí jako on"
Napadla mu slova Ancžčína z
nichž usoudil že se jí nelíbí
" Povídala že má čapí nohy"
usmál se "ji já myslel jaké nemá
pěkné nohy povídala že je
zrzoun bože já se nu vlasy nikdy
nedivili! A ta jeho červenosf v
obličeji se Anežce tuky nelíbí
f tu více nu ni myslel tím ry
chleji mu srdce tlouklo a strach
o ní v krúd il se mu do duše
"Teď bude laueovaf i s Lndví
keiu z Poéemého " obával se a
dimltil chuť wátiti se tam a vzíti
mu ji z ruky Slyšel v duši své
její smích Viděl V prcilsfavé (v
pěkné zoubky kulatý obličej mo
dfá očka v iděl ji celou jak se otá
čí a uměje se na Ludvika který s
ní ícd ním často tančil a k němu
také pro ni si přišel
Ludvik ulil mu jasný seti u ne
dopouštěl aby si s pokojem na
Anežku mvslel Vždycky u ni vi
dél státi Ludvíku li slušel hlas
"Pišišvmy vyháíme!"
Neměl klidu a ohllM se čtisto
a sebou k Láiiiui olkud zuid
valu hudhii a ob cxclovtdu klid
onu studničkou dolinu Stále ho
něco táhlo pět ii líknlo nby se
vrátil II l mu jako tenkráte
kdyi se rozloučil Weiiieškovoil
chidupoii Tukě fíková ťukottli
Vost uejinný slliich li toulu po
iiíč-io zlťtieučm ho zmocmi
vábí !
Zdálo se um jakoby se šlř-t do
tikl h někdo mu j'1 vyrval z ru
kv Vídvťld k tk ZlUl Sliti li'l
Vesnicí i' slddeloH lul ieet %t
dél dédeči k Mtlkl pokuíoV! M
V)plitVoVit f nl t li e ktťlá sedě
la Vidi1 V biU jupiVe a iS rvein'm
iátku lo hbivri Lmhw Ji jt-šiě
csvtbiv ln ti lilltlo jun do al
Mfíi poj pro li4í !Í lid M pio
lllii li iiiu hi Kd0 # IiÍVZiIH I
iélota! i ♦ postiiv dihHd n i h
Itlkrm
ně Suiť'm ohm vídčl JuiJ-d
pcij w-bou(y rd"l poťífil zucJivé
nik Ih mu do duše juko vhm do
kulíšku rosflíny Pipudiilo um
Že AieŽk0ll dávno je 'ulU pO'
muloiičku i ní rřmil z myšlének
íih ní ícmolil " vyplčíf mé) jí
plné Milic h plnou hluvn í
oíčkoii šc hrdé nesl sí v
4rdcj lásku k Anežce
Ani sám nemohl nvéříf juk tu
láhka do srd"c mí cestu jrokles)í
co jí dává vyrfistí proč tolik bla
ží a uspokojuje srdce
asfavoval se se stojícími žen
skými na Vsí a povídal jim juk je
v Lázních Vyjifávaly se ho
Měly bílé jupky od tělu rovné se
ho Mely bílé jujky od tělu rov
né sc zoubky nebo kraječkou u
rukávu ucho u krku na hlavách
pchlré šátky barvy červené cí
lilové u ohnivé žlulé pokrátké ka
nu lusky doma ntkulčeiié punčo
chy a botky Některá měla dře
vu ky
Joska vypravoval se zápalem
Renské ihned uhodly že se mu
(um micíclo líbili Neřekly však
jednu druhé nic
Josku fcpécbul k jiiizdcree
Pehytilku stála venku a chysta
la se nu besedu Joska byl rád žc
ji zastal doma a poprosil jí lihy
mu uvařila večeří Tetku odho
dila šáfek u ustilu se do vaření
Josku zíistiil venku u posadil se
nu špalek na némž sekávulí ui
zdcí suejič chvojí a V b-se nusbf
ruiié roští
Napadlo mu aby se šel podívat
do zrcadlu
Vzal je nepozorovaně ven a dí
val se jak byl hezký a juk vyjui-
dal když se mu Anežku dívala do
očí Nádech ěerveností fuze na ItlU
líbil a upokojil ho Ojiriišovul
šaty a upr-ivoval na krku šáleeku
jakoby f mi měla Am-zku prohlíželi
Lásku v srdci činila ho ješitným
1'kuzoval i-i zuby má li je bílé
juko ona pročesával upocené vla
sy ii upravoval sí je po čele Ní
kdy se tak neprohlížel juko teď
když se ehlčl Anežce zalíbili -
Pehytilku vidčlu na něho z kíil
níčky když brala roští u zle mu
v duchu rcadélko vytýkala ne
měla ráda kdo se prohlížel říkala
že pokouší pánu boha
Ale brzy zaomučlu a h radostí
Josku volala aby šel večeřet Dí
viílu se na něho zjiytuvé zdálo hc
jí že je jinakým líbil se jí Moc
mu ty šedivě šaly slušely a šále
éka pod přehnutým límečkem ko
šile lakč Nemohla se zdrželi aby
ho nepochválila
"1 cukrbijdu Josko fy jsi juko
ženich foť se mně líbíš! Jestli
puk jsi tancoval T Ti se myslím
po tobě dívali viď?"
"Tancoval tetiéko fancoviil"
řekl a hlavu nejtozvedl
"Pane však jsi jako nudraný
obličej se ti červená u očku hrají
jako nu drátku Jestli (tuk jsi se
do některé nezudívul?"
"Nezudívul ale fancoval jsem h
Anežkou tuze rád ona se mne
zastala Honzík Pešku mne po
jmenoval že jsem pišíšvor "
zasteskl si
"I mezek!" rozkřikla se Pehy
tilku "'o puk jsi mu řekl!"
"Já nic ule Toníček Přcpejchu
lu se h ním popadl )ív se do
jiiučky nepustili! Ale hostinský
je pražil dvéře jim teličko u
kázal Ludvíkovi z počernické há
jenky i Honzovi! Já bych se sty
dél hanbil ub1 oni si sedli za stul
a jen nu ně svítili oéíma"
"Měli zlosl že jsi tančil h A než4
koti! Panečku to je hezká holku"
dědulu a píimyslibi si "kdyby
tak byl vzrostlý mohl by si na ní
myslefi dc takhle! Kdež pak!"
Ani jiomyšlení Přeci všuk vy
riizuiněbi žc Joskovi se néjuk ll
iližclu v hlavě u jiátruvě si m
pťi)bli-'lu jakoby mu chtěla do
hlédnou) i uí nu dno srdce
Josku snědl polévku II Usedl si
proti okénku jím! se hledělo k
Vesnici Uívul se ke stláni smě
rem k Lázním it nupinul zruk ne
i -ieznA li mezi dévčiify která po
cenlě liouhui doiuú ilii Anežku
SllIllťC se k hoVulu Zit skitltWIli ti
svítilo jiJ j n zi nimi nud tVtoli
mm Okrnji' diryii m vr hůlky
ei lh' poílueeiiy svélblll ji
kidiy ie é nich vv pařoyaiu Strá
ně po nit hz holky šly b)ly jii v
tíiui tt do-ku il Jife in rud-nav til
Teprve kdvl l l trochu 11 12% f o
#i nd biím kukni m roiový taň
tik Sld t itttl ptmkočibv Vs tt
divní si pilruVěji kýtu jde
AndnU Vnťkkua tu u ) U I1
rád ví lvf by tiodiU vťiuu Ami
iv kliiÁtl l 4 idilt tdlieotkU
% Uinik'ijll fa ji ttrdoprovi
zrt lvidvtk IWťluvlui klrrý w
l T-l Vrinn fí Co
+ uii4v
nrc!iltkti ft inítiijrtí
plšwy na vc ítuhu UiKlnyy — Ik ninUr4utnlt uU M nl
y noty fcwtftiy n )
Inbmfiim iiikrt juki t"fcy 'a
r4viití virm jíuui omaiía vetu
HUL8E Sc RIEPEN
115 ÍQMI tŮ
Pohrobnici a Baliamovači
Vkoi i ivhiili prti tříd uprjebllvi Jtkv prodAvt
mt f poméně Uvn4 ciíjr Za unytiVofanl tuliím WeopmnthUi řufiito— 15ř
r DVOŮÁK prodví vepfů AKT EOOEEfl prod dobjrtk
AL 1'OWEtL prodrí ord
Dvořák Commicoion Co
Teliifufiijjt mih jiítu ukm ihuitanftta SmrAuMoAmiM oliovíf — ' '
Tul So C07 — Bez 1'hoiusi: So Sil 1 — So 3780 ' 1
Room 216 Exchange Bldg-( SOUTH OMAHA
MACHA MACH
-ZUHNf LtKhUl—
Z po Paxton El 16 rrntp ul
Tni Pour W OMAHA NEB
Nftjlčjm a H znnli rubobíhftfilká úfadov
nu v o lM(nwUi NJino(]fníjíí po
mtuUy l'rít ]rvé tfMy Cnnjr mfri4
i
Závod pohrobnlcký a balsamoiaískít
!slní
t ca fí Frank a Dorota Jandovi!
pohrobnícf a balsamovafi i
í 1235 již 13 ul Omaha Nebrf
Tl 0iuIm HJ-CI Hiihr u i- ilIOIi l-njl iwOI k--u„lit i rul tlí -
-i
Pozor!
Pozor!
Buďt bedllrýral kdyt opouAtit káru % neobcházejte ji ni
kdy zadem dokud jit ta dfive nepřesvědčili Že nejede Jlni kir
op&cným nmrera Kopozornozt mňže znadno hýti pHclnou válci
nehody Pomozte nám tvým počkáním zabránit možnému přípa
du DeltiitL
i Omaha & Couocii Bfuffs Street RR Go i
Jok vdyrld jdi poItbnLt tmuv #liavid IVivk
Dévčulii zmíi-bi 'm rbiiliipiimí
od piidi-rky výňc ioi-hIii v-iiými
n Johku od loupil od oknu Ko
nečky b-Hň na ípiulč tmuvčly n
hluni-if ziiílo za cb-ziié Hory
Dolf u lliimríi ziibélévnly hc nad
('brudinikoii pňry a nrňžcly no ta
ké nad bxy za Lhotkami n Volto
vou ' Kónu pokropila zemí drob
nými perličkami koroptve křikem
přelétly nad polem v louce ozýval
ho cbřřiHtal a kdesi nkčívmek 7
blízkých vcHiiiček zaznívalo kb-kň
ní různými hlasy loKka hc od
Htrojoval it ukládal mity nu truhlu
Když hc položil na poMol a po
modlil zaslechl zpév vracejících
e hoch ti z LAzní
Anežka s počřitku donku v ho
Hpodé (iřílÍH iiepolířcHovalrt byla
rřida že oib-ňd a že jí k tanci ne
bude bráti pozorovala žc m jí
NlllAli
"lioni ať nám néeo udélátc k
vfdi" iekl Honzík IVskíi fine cha
se "budu platit pivo Nikdo s
Anežkou nechoď tancovat ať jde
h hrbáčkem k vidi účinu se taková
hiirvátka zirihobibi! I'ž tady ne
ní piSiňvort" vslul a rozhlížel hc
po sále - —
"Není oileSel"
"Dobíe ať Anežku stojí uvidí
le žc uteče brzo " tlampal na
pilý 1'eHck bral Ludvíku koleni
krku a dal mu hubičku
Anežka in-tančila bosi pro ni
nešli Stála tu smutná a dívala se
po ostatních které vytáčely Kud
la hanbou a bledla lítosti Tu tt
prvť Jnsku přála si míli u M-hc
řekla by mu aby šli ven vytra
tila by hc rřt-mohbi se a stála tu
osiafními Ty hleděly na ni (V
trpné že iietaucovula
(IVklučováiií)
Kevinatlsm
jest VldiťP ťhouloHtivoU (boltibull
I'u H K4ptir Z líaveuntt Neb
nám pvth "HevrrAv Lék proti
rcviHutíxiuu mne pontavit na no
hy 'tVtf jií í liiMlím V kloubech
luívám jeilS II i bil hnlfkti itlo to
jií není nie prnfí tomu e j-m
drivt zkusil" — - Tak H podobní
piil lidé čattii i-hviHce ňčínky Se
verwVrt Léku proti rev intif inu
dny ihiblýth údu stt{u éili
luiutiii u revmuthké louritlie
1'lpjti h V lekáriií u Keverv lčk
proti (VHiiíitisititi (HeVcrii"?! Utn-u
matíi lUmedy) (Vi4 ♦ltHi Ne
l4 II jej i lékárník ubjednpjf
t JJ dílMl 1 W j? Hevi r ('
(Vlrtř Uepíd U Advrttiip
lllCIlt
HH"S"H--l"M-H"l-f--l~5~l"M~H-H'-l-
Sdružení českých lékařů
v Omaie a 8oOmaze
DR ŠRÁMEK J M
sev zíp roh H a lliekory ul
Tel UoiikIiih ÍÍ(UÍ
DR KOUTSKÝ JOHN W„
Kió rcv 21 ul So Omiilin
Tcleloii Soiilli 1 12
DR NÉMFO CHAS J
1'lllí Williiiin ul Oiiinliit —
Telefon Dolního 2H17
DR SWOBODA F J„
j rvi i Wiiiiiiin ui Ointdiii
Teleti ii Dotiiflim
DR ÓIMÁNEK a r„
již 13 nl„ Oiiiului
(lICMlílll HC Včllllje Zillšlllí T
poo nosí
DR KÁLAL F J„
(ili7 Čily NJtioiiiil Linik pro- I
li JiiirKesH-Nnsli obeliiMlu —
Teb-ť in JJnudn 1701
DJll OHALOUPKA k
CHALOUPKA
'JI ti M ul„ South Oiiuihii
DR OLGA 6f AStA
li'J11 již Kl ul„ Oiiiiilm —
Teleon Tvler 2W
My fliollt liveiletd Ičkllíi lile
lrnviibl Ičkiibikč etikety m-j -ilíuiiiii'
ji oilMiiziijeinii veškeré o
hlašoviiil 1 len' ImiIíoIi v Ičluiřc
Hiiiiui sede vii kterýehkoliv č
Hnpistnli svými piuieiify neiliC
li je li jukv nikoliv zpioobem
tť vu i'itvi'ii li inlftnii li lu bo
osobiiti-h I I f
ÍI~H-H4H-HH-HH~I-HH-HH--HÍ
[ 0-4 {
Dr JWNOVAK
ltVf aubnl lékař
f+M t m % n t ím a
H~'—l tl t 4- I - tl iSMatif Ml
V tINI f ll iMaa l t l 4 li
4a ♦ li -m-t MU
'-I
