Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Nov. 24, 1915)
i i í Hrbatý Jooka HlíloVftl jií Ž" jíž lfij'l" ! kdy mélo dojiti k (''mu přitlumil Hosfínský jiíA'l Joku píví tuk podáním ruky "Taky pivo!" optal w 'Ivo řík doška kývl f JomI ínkv byl fu hned li kladl sklenicí proti Šimkovi 1'llVI i"' I ním politý sílil h položil ilon! nik Vedle pivu doška ehtčl platili "len folio ncí'íf f mistře až na jednou" 'ekl hostinský lok'i HÍ i pálil doutník li pivo okukoval Vyhlížel Toníka l'ře pejchalovii aby Ulil Z plné skleni ee připil nu oplátku Ale Toník lyl nékde venku "Až podmiň" řekl wí n pil Hild by hovořil lile zdálo ne mu ' v iiéni duše anikla Všecko iiMfonpilo do pozadí jen Hiiaha proinlii vití m dévčaty tlačí lu hc ku předu J Jívu I se nu né u vybíral oéíma i'ívo poiiialoiiéku vypil 11 hostin nký přincMl drnlion sklenicí Mu zíka ostala v sále se uvolnilo a venku stálo Iroetin starších žen u fanéíeí klepaly Sál poélll se plnili l'í'iše í To nik J'řepejeialfi a namířil k dév čatfim doskll ne Vedl a nesl a liíiti sklenicí h čerstvé luitičeným pivem Když Sel proti otevřeným dve lim Honzík prudeo ne přihnu! do sálu a vrazil do došky takovou prudkoMtí že došku hc zamotal a mnoho piva rozlil Narazili na nebe právé před Toníkem "l'omalu pomalu Honzíčku" koktal v uleknutí div e luinhoo neprojiudl do zcmé "('o ne pleteš pod nohy pišišvo reí" rozkřikl w ramemié a za chechtal m na celá ústa "deští Z tche udélám pekáček" Ohlédl H' po dévéuleeh zasmál m znova xvémo vtipu a nékterA dívčata tak' Junkovi vstoupila krev do hla vy — Anežka Hnrtuňková rejpla do chechtající n Anduly Vackovy zníkaredíla hc na ní 11 povídala: "Dej pokoj Ankal ťVmtiiíc HméješT Každému pán bulr ne dal éiipf nohy a zrzavé ylhny ja ko jemu! Af ne podívá dříve nit Nebo pyšný Houkal On myslí ž všem krásu pnhrtd zrzoun je tlen!" a podívala ne do očí po MloiichajíeíMIoKky tak upřímné žit V iem všecko rozlilo v teplý pocit ' "'Toníčku já jsem vám šc dát připít odpustíte ž nedávám z plného když hc muč [iřihodíla fa náhoda" přistoupil doška k To níkovi Toník I'řepejehulu hyl jeho u přímností tuze dojat Zlost smí silu se mu h lítostí v srdci — zlost na Peška lítost mul Joskou jemuž Honzík řekl piáiwvor! Jímka Mál jako lín hinhé 1'odlahn ho páli la pod nohama "Hodně od tche napiju" řekl 1'řepejehal "ahys VČdČI že tě mámp rádi '!ďtc holky ži li o máti také rády naiUeho Joku krejčího!" ohřát il e nejvíc k Anežce od níž slyíel krásná slova kterými přďala smích dévčat ívlástí pihovaté a vclkoxulté An duly Vackovy "Jen pijt ToiíÍi-Iuí já dám je itl imlíti kdyi vypijete" řekl potřiením nit Anežku oliráti! hnědé oči "Jttk ptt! Anežko lieehtélit hy uU Hf mU nine také napiti f "iJnŽe proč ml" "Anežka otřela Šátečkem rtt Jen IIIn "Jen vlc tolili liie nelil" polij Hel Josktt Aneikw pHchýlila kklcuiei jeitě jflIllOII H llllpllrt Viti' "lakuji Josko vírtk jsem inťU ilueft jti(é nikdo limá iieplipil" Junku Al-lule skh-nii'1 nepodal hndý iiifila e IimiíImxi h io-uíoIiU liti Joskil ani podivitll Mtuiknofi jfAČali ttráti cilodin ku - "Adélko HeiU lVt Hfl litlitii) ImicoViif t" ť Cnlvlílil AiukA p'kr'il4 proti nřimi feh tpýřdi m 4tcVk jřthoU U k (HUit utidU i "HťJí kdi ml Vřinn-i r jk liyrli iifiUt" Junku Í aniHSily mH rndwtl Kolem rde M mu liirulo a mu tak U-hauHo mile radili íf sí poskočí) jfčžcl dát sklenicí tm stul Vrátil se k AwM ihned a drohňtko se uklonil '- ostatní nidéhilí Vídčl žc tak dčlali mládenci mřotii když tu mčíi výl i Anžeka pokro''ílu proti io'mn "ož Jnskn příjemné poltilo )'olo žíla si mu pravou ruku na rume no levou vzal Joska do své u tun eílí Joska st a vél e heky nu spi ''-kv Anežka se trochu krčila Renské před okny mei sehon powiiíkávaly Joska tančil pčknč jako ostatní jen že se mrzí lanéí eímí tratil Hrzy se unavil u d chul "Anežko musíme j ehvileěkll postát mné se hlava točí a všerko díval se jestli se mil nčkdo Iii-miič Hfátí ii iJ:ii:i 1'tíral si zesiná vély ohličej a díval ne jstl se mu nčkdo nesmé j _ "Josko ty pčknč tum-iiji-ií kď puk jsi se učil ?" tázala se "V poli Anežko Když mám radost dám se vždycky do tun ci - " V předvečer dne zkoušel nohy v křiliiíéee pazderky a dopoledne Ve stodole ii 'onlu kde dodělá val hochům kalé líy! rád že ho pochválili! za frčil modrý šátek do náprsní kapsy a vyvol Anežku k tanci Tunec mu ícl Jépi? tolik se ne zapotil Když otřelí se o Andulu Vackovu níklíhla se na vedle sto jící l-Vantíáku llronkovoii u chy tla smích do šálku Joska tančil dále Ničeho si nevšímal jak Kynclová radila Jen když mčl Alicžkll která se mu ze všech nej lépe Zlllíhilll Dotunčili a zuslutilí se žil-'- u ok111 Josku píinchl pivo a dá val Anežce Ta nezavdala hýlu příliš UpOfelIH "Ani hych neřekla že umíš Josko tuk pčknč tiificovutí - " začala hovory " Anežko' prosím vás hud-e se umou taríeovat jcšléf Třcha hned druhrtíi písničku" určoval si a diil proti ní ruce za zády "Třcha" odpověděla a podíva la se vlídné do jeho očí Na druhém konci si holky še ptaly ukazovaly si nu ně posiinky 1 tiše se smály Hoši také kouka li m podivením Josku m-víili-li tau čití nikdy Syn hajného z ťočernčho který e dříve kolem Anežky otáčel po řád po nich pomžikával a Jímkoví záviděl "Já mu jí nenechám hrdličko ví" povídal kamarádům a šel si hned pro ní ahy mu ji ťtiriuntsky dvedl "Já budu teď tancovat tudlec s Joskou my jsme si jíž řekli" od pověděla nu vyzvání inludčho haj ného Ludvík odtáhl s dlouhým obli čejem Šel sálem h hanbou na čele V síni se strhla váda Toník 1'řcpejchalí'i zastavil si pešku u domouval mu k vůli Jímkoví "Ty mu nenadávej jot Není to mi u-iic nic i-i-K mnu kmvz ncKoiio i nás urážíš!" "Idi pryč a nemluv Tondo!" odpověděl mu "Tady jsme si rovni víš! Nač jeden diuličho urážet f" iekl kdo %i "KMyhM to udélul jinému dul by ti pár nu hlavu" "No no jen nu mne neotvírej itilii uby na ni iii-iIunIiiI !" ia brumlul llonfk "mysl že se íčkoho leknu?" rudl ''Mimi roz drtím i'ls Jilkil pei-kv vv pilléli ri!" "Kdo j pinčlikt JAí Ty dan ku! Já jviu pinčllkf" "JA jsem iltiuékt" ropřáld se IloiUrt po Přepejt hiiliívl "Neboj w Hoiuíkll!" pobízel bit Ludvik který c přidid po od nkiMití Aio-uié k Pilkoví "Pi 'išvory v)h4liii!" A vjkitváviil rukávy "f kd v)Uoáni jsem trttly já" nkl liostinský "Vy lillií lulelde it tjhaxovtt liosty vy iimdvoiá ku! Jťttlf vám kito překáii lie tloihu m-iii m iifili-lejM mně i ho Ph konliiu lu l jdétu do P vťim'u reíntulle!" Hudba do Lv imČmU k ikti laoiui píf-iiU eiiskí utály V liUlupw phd# dvrřnil vrnkit (tstnhd ttuittf V kolt lnbl iii- kda Víevka nídévj MtKtn lialo ! rozviolčoou chwmj kterou od fle oiHilovwli u chlácholili Joska který vycítil že (0 vádj stalu k volí tiťum Že ho Toníček 1'řepejchalfí zuhIhI luze e mrz'1 k mdéji hy se vídčl do mu "Abychom tančili" pobídla ho "bude e pěkné tančítí všichni posloucha jí - - e puk nám je do toho" Tančili pélnč jako nu vodě Hezky jim lo polu lnš lo Anežka byla jxonulá bucolutá jen o pul bbivy včlší Mélu na so bč širokou sukní s kiniýciii rfi žovou karbonovou a bílou jupku Nu krku modré koráb u v rulí- L'r!i 1'lloVOU pilillíčku ' obli čeji bylu jluú kuliiiá mulou pusu olvímía jako kapřík Když se ťiiábi ukuzovalu drobné zuby ju '(o hrášky Nos mčlu malinký tu pý očku in odiii juko čckaiikii u světlé vlusy V límci slyšeli hostinského že Ludvíku z hújenky u Honzu Pe škovu Velice huboval II iekl jun jestli se jim néeo nelíbí íibv Šli domu Illíve ne Io'd(oVÍ Honzík tolik líbil píávul si býlí juko on ale teď s ním neehlél měnit i za nic "Ten Honzík je divný Anežko a má tukovou zlou náturu uvidí tc že bude Ženu tlouci a bub lnu nedá za lo nic dobrého" povídal jí v tanci u ohlížel se líc dveřím Hvlo jíž licho Pružený Pešek umlkl Ludvík také přestul II Šel Zil Peškem kletý se tlačil proti poslouchajícím I 'sedli spolu u Molu a duli sc do pili Jíž nelnu čili Sál s- naplnil tančícími a tetky rozcitavily se před okny Anežka pJilédla na oba a vidě la že se nu ni zamračili Také Josku jenž Anežce podékovul a šel si k svému pivu vypozoroval že nu něho se dívají juko kukabu sové Pál se jich ji raději hleděl dostali se pryč Zaplatil hostin skému který se za ním ukláuél a uctivé za peníze poděkoval řekl Anežce že již jde domu u vytra til wc hospody 'JVtky zu ním otáčely Jda vy Slyšel šepot lile Iteoliíédl M' Vzpomiičl si nu Kyiiclovou kte rá mu radila aby si ničeho nevší mal aby si dělal co zu dobré u zná u nedul itc mýlili Slunce stálo nízko Josku héál první důvěřivější styk s děvčetem v srdcí zvláště když to bylu Anežku Nu vše kj vzpomínul říkul si cestou co mu povídala představoval si jí a ra dostí se usmíval Jeho radost ku lil Pešek k němuž jindy pohlížel v přání aby byl také takový Dnes se mu objevil V jillé podobě ošklivěl se mu a zhnusil "Takový urjiulu je ten Hon zík" řekl ti hlasité "a já tolik si přál býtí jako on" Napadla mu slova Ancžčína z nichž usoudil že se jí nelíbí " Povídala že má čapí nohy" usmál se "ji já myslel jaké nemá pěkné nohy povídala že je zrzoun bože já se nu vlasy nikdy nedivili! A ta jeho červenosf v obličeji se Anežce tuky nelíbí f tu více nu ni myslel tím ry chleji mu srdce tlouklo a strach o ní v krúd il se mu do duše "Teď bude laueovaf i s Lndví keiu z Poéemého " obával se a dimltil chuť wátiti se tam a vzíti mu ji z ruky Slyšel v duši své její smích Viděl V prcilsfavé (v pěkné zoubky kulatý obličej mo dfá očka v iděl ji celou jak se otá čí a uměje se na Ludvika který s ní ícd ním často tančil a k němu také pro ni si přišel Ludvik ulil mu jasný seti u ne dopouštěl aby si s pokojem na Anežku mvslel Vždycky u ni vi dél státi Ludvíku li slušel hlas "Pišišvmy vyháíme!" Neměl klidu a ohllM se čtisto a sebou k Láiiiui olkud zuid valu hudhii a ob cxclovtdu klid onu studničkou dolinu Stále ho něco táhlo pět ii líknlo nby se vrátil II l mu jako tenkráte kdyi se rozloučil Weiiieškovoil chidupoii Tukě fíková ťukottli Vost uejinný slliich li toulu po iiíč-io zlťtieučm ho zmocmi vábí ! Zdálo se um jakoby se šlř-t do tikl h někdo mu j'1 vyrval z ru kv Vídvťld k tk ZlUl Sliti li'l Vesnicí i' slddeloH lul ieet %t dél dédeči k Mtlkl pokuíoV! M V)plitVoVit f nl t li e ktťlá sedě la Vidi1 V biU jupiVe a iS rvein'm iátku lo hbivri Lmhw Ji jt-šiě csvtbiv ln ti lilltlo jun do al Mfíi poj pro li4í !Í lid M pio lllii li iiiu hi Kd0 # IiÍVZiIH I iélota! i ♦ postiiv dihHd n i h Itlkrm ně Suiť'm ohm vídčl JuiJ-d pcij w-bou(y rd"l poťífil zucJivé nik Ih mu do duše juko vhm do kulíšku rosflíny Pipudiilo um Že AieŽk0ll dávno je 'ulU pO' muloiičku i ní rřmil z myšlének íih ní ícmolil " vyplčíf mé) jí plné Milic h plnou hluvn í oíčkoii šc hrdé nesl sí v 4rdcj lásku k Anežce Ani sám nemohl nvéříf juk tu láhka do srd"c mí cestu jrokles)í co jí dává vyrfistí proč tolik bla ží a uspokojuje srdce asfavoval se se stojícími žen skými na Vsí a povídal jim juk je v Lázních Vyjifávaly se ho Měly bílé jupky od tělu rovné se ho Mely bílé jujky od tělu rov né sc zoubky nebo kraječkou u rukávu ucho u krku na hlavách pchlré šátky barvy červené cí lilové u ohnivé žlulé pokrátké ka nu lusky doma ntkulčeiié punčo chy a botky Některá měla dře vu ky Joska vypravoval se zápalem Renské ihned uhodly že se mu (um micíclo líbili Neřekly však jednu druhé nic Josku fcpécbul k jiiizdcree Pehytilku stála venku a chysta la se nu besedu Joska byl rád žc ji zastal doma a poprosil jí lihy mu uvařila večeří Tetku odho dila šáfek u ustilu se do vaření Josku zíistiil venku u posadil se nu špalek na némž sekávulí ui zdcí suejič chvojí a V b-se nusbf ruiié roští Napadlo mu aby se šel podívat do zrcadlu Vzal je nepozorovaně ven a dí val se jak byl hezký a juk vyjui- dal když se mu Anežku dívala do očí Nádech ěerveností fuze na ItlU líbil a upokojil ho Ojiriišovul šaty a upr-ivoval na krku šáleeku jakoby f mi měla Am-zku prohlíželi Lásku v srdci činila ho ješitným 1'kuzoval i-i zuby má li je bílé juko ona pročesával upocené vla sy ii upravoval sí je po čele Ní kdy se tak neprohlížel juko teď když se ehlčl Anežce zalíbili - Pehytilku vidčlu na něho z kíil níčky když brala roští u zle mu v duchu rcadélko vytýkala ne měla ráda kdo se prohlížel říkala že pokouší pánu boha Ale brzy zaomučlu a h radostí Josku volala aby šel večeřet Dí viílu se na něho zjiytuvé zdálo hc jí že je jinakým líbil se jí Moc mu ty šedivě šaly slušely a šále éka pod přehnutým límečkem ko šile lakč Nemohla se zdrželi aby ho nepochválila "1 cukrbijdu Josko fy jsi juko ženich foť se mně líbíš! Jestli puk jsi tancoval T Ti se myslím po tobě dívali viď?" "Tancoval tetiéko fancoviil" řekl a hlavu nejtozvedl "Pane však jsi jako nudraný obličej se ti červená u očku hrají jako nu drátku Jestli (tuk jsi se do některé nezudívul?" "Nezudívul ale fancoval jsem h Anežkou tuze rád ona se mne zastala Honzík Pešku mne po jmenoval že jsem pišíšvor " zasteskl si "I mezek!" rozkřikla se Pehy tilku "'o puk jsi mu řekl!" "Já nic ule Toníček Přcpejchu lu se h ním popadl )ív se do jiiučky nepustili! Ale hostinský je pražil dvéře jim teličko u kázal Ludvíkovi z počernické há jenky i Honzovi! Já bych se sty dél hanbil ub1 oni si sedli za stul a jen nu ně svítili oéíma" "Měli zlosl že jsi tančil h A než4 koti! Panečku to je hezká holku" dědulu a píimyslibi si "kdyby tak byl vzrostlý mohl by si na ní myslefi dc takhle! Kdež pak!" Ani jiomyšlení Přeci všuk vy riizuiněbi žc Joskovi se néjuk ll iližclu v hlavě u jiátruvě si m pťi)bli-'lu jakoby mu chtěla do hlédnou) i uí nu dno srdce Josku snědl polévku II Usedl si proti okénku jím! se hledělo k Vesnici Uívul se ke stláni smě rem k Lázním it nupinul zruk ne i -ieznA li mezi dévčiify která po cenlě liouhui doiuú ilii Anežku SllIllťC se k hoVulu Zit skitltWIli ti svítilo jiJ j n zi nimi nud tVtoli mm Okrnji' diryii m vr hůlky ei lh' poílueeiiy svélblll ji kidiy ie é nich vv pařoyaiu Strá ně po nit hz holky šly b)ly jii v tíiui tt do-ku il Jife in rud-nav til Teprve kdvl l l trochu 11 12% f o #i nd biím kukni m roiový taň tik Sld t itttl ptmkočibv Vs tt divní si pilruVěji kýtu jde AndnU Vnťkkua tu u ) U I1 rád ví lvf by tiodiU vťiuu Ami iv kliiÁtl l 4 idilt tdlieotkU % Uinik'ijll fa ji ttrdoprovi zrt lvidvtk IWťluvlui klrrý w l T-l Vrinn fí Co + uii4v nrc!iltkti ft inítiijrtí plšwy na vc ítuhu UiKlnyy — Ik ninUr4utnlt uU M nl y noty fcwtftiy n ) Inbmfiim iiikrt juki t"fcy 'a r4viití virm jíuui omaiía vetu HUL8E Sc RIEPEN 115 ÍQMI tŮ Pohrobnici a Baliamovači Vkoi i ivhiili prti tříd uprjebllvi Jtkv prodAvt mt f poméně Uvn4 ciíjr Za unytiVofanl tuliím WeopmnthUi řufiito— 15ř r DVOŮÁK prodví vepfů AKT EOOEEfl prod dobjrtk AL 1'OWEtL prodrí ord Dvořák Commicoion Co Teliifufiijjt mih jiítu ukm ihuitanftta SmrAuMoAmiM oliovíf — ' ' Tul So C07 — Bez 1'hoiusi: So Sil 1 — So 3780 ' 1 Room 216 Exchange Bldg-( SOUTH OMAHA MACHA MACH -ZUHNf LtKhUl— Z po Paxton El 16 rrntp ul Tni Pour W OMAHA NEB Nftjlčjm a H znnli rubobíhftfilká úfadov nu v o lM(nwUi NJino(]fníjíí po mtuUy l'rít ]rvé tfMy Cnnjr mfri4 i Závod pohrobnlcký a balsamoiaískít !slní t ca fí Frank a Dorota Jandovi! pohrobnícf a balsamovafi i í 1235 již 13 ul Omaha Nebrf Tl 0iuIm HJ-CI Hiihr u i- ilIOIi l-njl iwOI k--u„lit i rul tlí - -i Pozor! Pozor! Buďt bedllrýral kdyt opouAtit káru % neobcházejte ji ni kdy zadem dokud jit ta dfive nepřesvědčili Že nejede Jlni kir op&cným nmrera Kopozornozt mňže znadno hýti pHclnou válci nehody Pomozte nám tvým počkáním zabránit možnému přípa du DeltiitL i Omaha & Couocii Bfuffs Street RR Go i Jok vdyrld jdi poItbnLt tmuv #liavid IVivk Dévčulii zmíi-bi 'm rbiiliipiimí od piidi-rky výňc ioi-hIii v-iiými n Johku od loupil od oknu Ko nečky b-Hň na ípiulč tmuvčly n hluni-if ziiílo za cb-ziié Hory Dolf u lliimríi ziibélévnly hc nad ('brudinikoii pňry a nrňžcly no ta ké nad bxy za Lhotkami n Volto vou ' Kónu pokropila zemí drob nými perličkami koroptve křikem přelétly nad polem v louce ozýval ho cbřřiHtal a kdesi nkčívmek 7 blízkých vcHiiiček zaznívalo kb-kň ní různými hlasy loKka hc od Htrojoval it ukládal mity nu truhlu Když hc položil na poMol a po modlil zaslechl zpév vracejících e hoch ti z LAzní Anežka s počřitku donku v ho Hpodé (iřílÍH iiepolířcHovalrt byla rřida že oib-ňd a že jí k tanci ne bude bráti pozorovala žc m jí NlllAli "lioni ať nám néeo udélátc k vfdi" iekl Honzík IVskíi fine cha se "budu platit pivo Nikdo s Anežkou nechoď tancovat ať jde h hrbáčkem k vidi účinu se taková hiirvátka zirihobibi! I'ž tady ne ní piSiňvort" vslul a rozhlížel hc po sále - — "Není oileSel" "Dobíe ať Anežku stojí uvidí le žc uteče brzo " tlampal na pilý 1'eHck bral Ludvíku koleni krku a dal mu hubičku Anežka in-tančila bosi pro ni nešli Stála tu smutná a dívala se po ostatních které vytáčely Kud la hanbou a bledla lítosti Tu tt prvť Jnsku přála si míli u M-hc řekla by mu aby šli ven vytra tila by hc rřt-mohbi se a stála tu osiafními Ty hleděly na ni (V trpné že iietaucovula (IVklučováiií) Kevinatlsm jest VldiťP ťhouloHtivoU (boltibull I'u H K4ptir Z líaveuntt Neb nám pvth "HevrrAv Lék proti rcviHutíxiuu mne pontavit na no hy 'tVtf jií í liiMlím V kloubech luívám jeilS II i bil hnlfkti itlo to jií není nie prnfí tomu e j-m drivt zkusil" — - Tak H podobní piil lidé čattii i-hviHce ňčínky Se verwVrt Léku proti rev intif inu dny ihiblýth údu stt{u éili luiutiii u revmuthké louritlie 1'lpjti h V lekáriií u Keverv lčk proti (VHiiíitisititi (HeVcrii"?! Utn-u matíi lUmedy) (Vi4 ♦ltHi Ne l4 II jej i lékárník ubjednpjf t JJ dílMl 1 W j? Hevi r (' (Vlrtř Uepíd U Advrttiip lllCIlt HH"S"H--l"M-H"l-f--l~5~l"M~H-H'-l- Sdružení českých lékařů v Omaie a 8oOmaze DR ŠRÁMEK J M sev zíp roh H a lliekory ul Tel UoiikIiih ÍÍ(UÍ DR KOUTSKÝ JOHN W„ Kió rcv 21 ul So Omiilin Tcleloii Soiilli 1 12 DR NÉMFO CHAS J 1'lllí Williiiin ul Oiiinliit — Telefon Dolního 2H17 DR SWOBODA F J„ j rvi i Wiiiiiiin ui Ointdiii Teleti ii Dotiiflim DR ÓIMÁNEK a r„ již 13 nl„ Oiiiului (lICMlílll HC Včllllje Zillšlllí T poo nosí DR KÁLAL F J„ (ili7 Čily NJtioiiiil Linik pro- I li JiiirKesH-Nnsli obeliiMlu — Teb-ť in JJnudn 1701 DJll OHALOUPKA k CHALOUPKA 'JI ti M ul„ South Oiiuihii DR OLGA 6f AStA li'J11 již Kl ul„ Oiiiiilm — Teleon Tvler 2W My fliollt liveiletd Ičkllíi lile lrnviibl Ičkiibikč etikety m-j -ilíuiiiii' ji oilMiiziijeinii veškeré o hlašoviiil 1 len' ImiIíoIi v Ičluiřc Hiiiiui sede vii kterýehkoliv č Hnpistnli svými piuieiify neiliC li je li jukv nikoliv zpioobem tť vu i'itvi'ii li inlftnii li lu bo osobiiti-h I I f ÍI~H-H4H-HH-HH~I-HH-HH--HÍ [ 0-4 { Dr JWNOVAK ltVf aubnl lékař f+M t m % n t ím a H~'—l tl t 4- I - tl iSMatif Ml V tINI f ll iMaa l t l 4 li 4a ♦ li -m-t MU '-I
