t-M'"'!lWill '
Htrnnu JI
Tiché povznesení
ftAKMAL V X
"Kde jMk-T Kdo jsU-f tíťhoiiii
en volala
"de u van" ol vrtil jm-m —
A hkiltcén rozeznával jsem již
postavu její zcela určití "Ce
kům nedočkaví" dodal jnem a ru
v mé rozpf-aldy m naproti ní V
té chvílí zachvátila ji radost u ja
ko vítr vletY-U mi do náručí rty
její VOIJIIÍ! a tlplé pÍMNÍily M5 Ilil
mí: rty Hylo vílo tuk-prostó a híI
lič tak náhlé i horoucí žc Hrdou
nušo ho rozbušila vc Htejiičm tem
pu Svírali jHine ho jako bychom
ho chtěli HpuHÍti před útokem vfio-i
ho HVÍ-ta námi v sobě
"Nemohla jsem m dočkali"
mluvila líhajíc m10 "tehc jsem
ho nemohla dočkali A nehněvej
hc( žo ti říkám ty Jkí můj a vždy
budu volatí Ty ty tyl A neboj
ho mne nelekej hc žc tó máin tak
náhle rádal Mám tó radu jsi mi
celým Kvčtem celým životem!"
Stejná Klova jsem cli tři šeptati
i já a nebylo mi proti) pranic ne
přirozeno nebo podivilo v tomto
blouznění Setrvali jsme dlouho v
objetí řcptajíec si neustálo o HVÓ
liWc Stromky mlhou pohlceno
tiše Htály kolem náx jako in-jdo-věrnější
přátelé Tak zvláštní by
lo vše tak dobrodružné
"Odejdeš dnes?" otázal jsem
w
"Ne yAstanu tu ještě!"
" K vfíli mně?"
"Ano Nemohu Mlejíti"
"A kam zítra odejdešt"
"Ai do I'"
"A polomí"
"Do Prahy"
"Tam w- tedy po prázdninách
shledáme"
"Ano nebudu se moci dočkali!
Ach míij milý!" zašcptla náhlo a
znovu 11110 tiskla k sobě
"A nehne vá ho — že tu obce
dnes zústatiT" otázal jsem hc h o
bavou a opatrní)
"Kdoí"
"()ri — tatínek" poznamenal
jsem tiše
Přemýšlela chvíli co by řekla
Oči její hleděly do trav
' Po chvíli pravila :
"Ano ale to nevadí Musí zů
stat Neodejdu dncM nemohu ni
kdo by mne k tomu nepřinutil"
Cítil jsem žo ji zarazilo slovo
tatínek a ýc jen z rozpaku přou nó
přešla Nevěřil jsem po její od
novčdi že ie muž v sametovém
1
kabátě jejím otcem
"Isi záhadná Kristo" zašeptal
jsem "alo nevyčítám ti to!"
Pojednou ho její oči roznítily
Trojhíiri-vnost jejich živu se uka
za la
"Kdyby bylo hniin" zvolala
téměř "mnoho bych ti pověděla
ale dnes není hrdin Možná ži
bvs so ulekni a utekl ! oii můj
drahý toho bych však nesnesla
Tebe ztratit nesmím kdyby se dí
lo eo dělo!"
"A proó myslíš že bych uedo
vedl ooniti hrdinství"
"Nevím Možná Že bys pocho
pil ale i to je možné že bys pře
ee jeli neiochopil II ŽC hvell tě puk
ztratila! O ne ne míij drahý ne
ne tebe ztratil nesmím!" A c lo
vala mne prudce a vroucnit
"Ach eo mi po všem!'' pn
hodil jM-ni živě i nadšené "Jsem
teif ZCcU šťasti ll U llcpteji si lii
čeho! lslin uchváceni bu a He
jsme li ju proto hrdinumit Pud
tvou láskou VŽeiko musí bled
nouti! ťu lni po povídce jeho co
IIU po jeho mívutcll lečech eo
mi pi celím tvém iivotef Teď J-t
v mím olj ti tef má a led'
mltlin jetv i budmieiioslií"
"Ani té? Jn 11 i uomitosu !"
"MU pravdu j' UiUuá a ui
kdy yl nekrátil"
V té chvíli pru U' jíme c ub
jrth Klova tni iiilU ji tak
lUhi mi tU opruvdy Oumtcjno
' tu ívvuh' minulosti NcintdU
jvm li % to íiirjmkojoVula luno
nU iabof tak imunv Mv
pity IMH Kulili ven
ti} i Ij I úpluJ lu'ki p! ř
její ped t lU tu tUeIkVWV1 ll U V
t t Ji jl Ítt! s'dtm 4 tdo' j-jí
)!Uuv lotu Ubjiiurtt J o pu
té fcp4'uU ptuilo lU
kA M H ieelau hMVftřt M4 #A
n n tU oji idtn T
#dibll Ktlá' tl jíVHl
fvín m j'iíw UjmDm
tdol ipUx id i Uky u!U li
J4VÍ ťhlť íllti tlH'"U
HVOMOOA
l4íll JHI'111 HO pojcilllOU ZICpoko-
jen vlastními olíit vanií
"Neodejdu" h -klu roÍJíxlnfi
Alo 11100 HO dálo Ž'! pílMU! j '-JI
odejdou Tukový ntrudi o ítéhtí
jsem v tó chvíli pocítil fn jw-in u
chopil K l íni 11 za Mi! utiskl jo 11
Volal "Odejd-Ii — ttlíjeí
mne!"
l'Hiuála se
vděčná u oči její
zvlhly
"Uvidíš zo zůstanu!" řekla
měkce
"A což — nesvolí li -- on?" o
tázal jsem hc nemoha již vyuloviu
'tatínek"
"Nesvolí li — zůstonu jtřccel"
vyšejitala mi na rtech tisknouc
mou hlavu s horoucí láxkou
"A bude to možná?" otázal
jsem hc use a nezne
"Ano bude Způsobím mu bo
est — jo v jistém smyslu šlochet
ný ule nesmíme hc ohlížet na city
hcemc-Ii někam dojiti!"
"A co učiní — on?"
"Musí počkali o jiného?"
"A kde Si! sejdeme?"
"Opět zdo! Ted' musím již jiti
odskočila jsem pouze Vrať se
sem asi k deváté hodině Do té
loby vše rozhodnu Těším se! K
diem ! A bud' zas tak milý jako
led zas tak odhodlaný lak ry
zí!"
( 'dovála mim v opojení jako
iy dítě eelovala
"Slyšíš''' otázala hc náhle na
slouchajíc "Volá mne!"
"Kristo! Kristo!"
Políbila mne a odběhla
y 1 1 I
Kukni!
V llllz0
se začervenala a ryčme
sesedla Kroky ztifhly
Stál jsem chvíli jako ve hiiii
Ačkoliv jsem dosud nesnídal ne-
htčlo se mi domu Soudil jsem
žc bych uslyšel za chvíli co se
mezi nimi stane Pojednou vsak
mne naplnil strach že bych za
slechl něco co by mni) rozmrzelo
a odcházel jsem pěšinou se strá
ně Mlha bvlu hustá a bílá ale
dle zkušením! i jsem viděl žc ho do
deváté hodiny vyjasní
Po velikém radostném vzrušení
jež mni! dosud neslo bylo mi po
jednou jaksi starostno Ne že
bych v lásce ochaboval alo dojmů
bylo více ne snese lidský organi
smus Jistá únava nastala jež
přispívala starostem Napadaly
mne otázky a třeba jsem jich ne
dbal přece se vtíraly Mezi ně pak
vepletala ku tepla a svezl vzpo
mínka na Kristu zaplašujíc ji
jich mraky
CeiieŠka zdálo se pozorovala
mé rozechvění Hleděla na min
zkoumavě aniž se osmělila něco
poznamenat i Vyběhl jsem hned
po snídaní po pěšině k bystřině
jejíž chladná voda rozlévala si
mezi kameny Mlha vystupovala
V těch místech bylo jasno jen
hřeben byl ještě zaháleli ale i tam
ukaoval v se stříbrné průlomy
slunečního světla
Hylo asi pul osmé Na pravé
stráni jež bjla plna travnatých
Ivsin obievovalv su ovce Pasák
si prozpěvoval
"Mozllá Že KrUtu odešlu!" po
myslil jsem si a tak jvm o tou
m sli nkou polekal že se mi srdce
rozbušilo! objevila se mi náhlo v
duši se všemi púwihy všechn
hrnoucí odvážná a prudká tak
jak si jj rntaceiia wuso mu zu
králkou dobu mohla v bájili a
nitro mé rázem bylo zaplaveno
stétim bWky "Ne neodešla"
ptd jsem si "vždyť j tuk roz
loslná a t ik iotiei!"
Natěšil jtetu so im ni a ačkoli
tío miolo íuiu stupovul J i
po fcliáni stále rVcldujo klok O
oiiué IukIsOČ bvt jsem nedaleko
oalttšc ji i blu JÍ4 cliVilelili fclun
i-nii tvctUn Starý ovčák c
kvrkoii v nov ubíral k itedu
Kkčmu b iku U ttlH lUťOAoté
lo noife ni Krixty jvia lukď1
lo VhU-t VikU l'vl tixduk
PlM bi I jneut p 4iwU pu tVH
luítt vU kd jo lu ÚUO Dl Itdu
lil Vo lila JUié kivJcjit l-řv
lbhójd uli i d!('d lliiitd
lkiid v ndi' t iuU tul X w'
pi ji j kxi Hej-w liepeti duý H
nli a klisny
Ov?tk lnl #iklédK Ael jwl k
loUttii l wt um KUy
"li (biU" ivkl
"Tm piti díou "
"(ídešlíí" vňechcji uhkái jwm
zvolal
"Ano před půl hodinou ale
jaksi v neshodo Divný otec tu
ze divný bručel juko medvěd"
odešlí?" znova jsem dí
vil všechen rozlítoMtočn
"Ano oďšlí jak jwm povídal
před půl hodinou Vojna bylo- od
ráno"
Silný stesk zachvátil mé srdce
Nevěděl jcH C() číliíti ci) íei
Stál jsem jako ztrmlý h nitrem
plným lítostí a velkého hoře My
slil jsem v té chvílí že nelze dálo
zíti že ínle unísti tento osud I
jakési zklamání a zahanbení ja
koby 11110 mučilo Starý ovčák
dobře asi pochopil co se děje po
třásl hlavou a usmál se
"No — což" řekl "přišli o
deŠli — jako ještě mnoho přijde
a odejde Těšme se na to co při
jde! Jsem starý ale přece ještě
více hledím ku předu iwž do za
du" "A opravdu odešlií" znovu
jsem se otázal jako umínění) dítě
"Odešli A co by tu dělali í
Čím jim mohu posloužit? Co tu
mám na salaši? Takhle večer a
ráno -— ještě se dá něco připra
vit" Zahleděl se na mne přimhouřiv
OCI
"Hezké děvčátko" připojil
'jako karafiálek Milá dcerka
l-íto mi jí bylo — nechtělo se jí
omnu ! '
"Chtěl jsem se s ní rozloučit"
mznameiial jsem
"Zpozdil jste se No což —
myslete si na tu příští!"
Ohlížela ho kolem" podotkl
ovčák "chodíte li někde A co to
že jste přišel lak pozdě í"
"Vždyť je teprv osm hodin
"Pravda Ten otec byl jaksi
ilivny i"
A byl to otec?'' namítl jsem
pojednou zlost ně
Ovčák se mi zahleděl do oeí
jakoby se chtěl beze slov doroz
umět i
"Taky jsem o tom1 myslil"
1 1
11KI ale neznalo se nu 10 min -
zitejsiin nez nie ovce - a Klára"
Jsem se o sve Vi ci
Sel jsem s ním až k salaši
" Kudy šli V ptal jsem se tiše 11
smutné
' ty můj Pože jak umučeně
mluvíte!" zasmál sc "Touto pě
šinou!" A ukázal na stezku zapa
dající s hřebenu do hustého smr-
kověho lesa
Postál jsem s ním chvíli všechen
inrzut že znova a znova hovořil
a že jsem nemohl hned utéci Zdr
žoval mne neustále a poznámkami
svvmi se mi jen vysmíval Hekl
jsem žc se chci podívali na neda
lekou louku kvetoucí třezalkami
a odešel jsem do lesa Zde však
1 t 1 1 1
jsem se ryčme noiiai k id pesioe
kterou odešli
Lítost již uele popsali napl
nila všechnu mou bytost Zdálo
se mi žc se usedavě rozpláču
Stezka byla sluncem pokropena v
metlice a borůvčí zabořena Ztrá
cela se daleko po hluboké stráni
len kouik skočil nebo muška pře
letěla Ani stupy nebylo po dra
hé bytosti Nevěděl jsem jak za
ni zavolali zda toužebně a lásky
plné nebo hněvivě jako na zrád
ce len tolik však jsem rozezná
val že mi zde nyní všechno zpust
ne všechno bolestní a ž'' asi mu
sím ujeti do Prahy Stále vsak
jsem kráčel dohi za nimi jakoby
bylo niouá je dohonili muče se
steskem a touhou litnsti a bolem
Zašel jsem do hlubokého staré
ho lesa Pěšinu běžela po stráni
mezi ostružinami a kapradím
Náhle jsem stanul Daleko po
pěšině u"a tam kde kmeny a Zeb u
spi v idy zamibly se čmciié Šaty
Pohonit'!! 1'OZelllVill jsi 10 Že se
Krista úprkem viuel Veliká ra
dot vidieí se nitrem k hlavě jukv)
plival povznesla mne ze sti-něiu
si Všechno ' fmíroivido a pocii
jaksi sluvný že m cosi smělého a
10 ol čejnč ho stalo KUil v tné du
11 Utubéhl js iu se duUV a i Kli
stu mvhhla k k lvlělí jsmi k
!'' jako by u-U vítr ns K r U
mí lu v Usy ro-íctiehttité tWa ote
VieliA H dlít lei Tvář jejt p
dohubi tváři riUtn-V ubv
tí pl tily I loij a čei né ilaiv
mudiavě Uk! Vykupováním
du lulU ÍUdr jej bvlil pubotlt'
Vlecki ohnii A kik4 k íiio
Vlil íiUidbllV klesli mi I objeti
Seiívl j 10 i pru tee Oba jo'
rhK dveh H a rui' IniŠn nh5
IhUv HyU ťhilbí lplnťh
Muk
"V Míl jsi l iritStní"
mbil lU UitÍ4 j eilaloi dťťhťtit
"Hvl j ta infulí ni Jíih'
k
Myslil jsi že jsem odešla í"
ptala Iv po chvílí když o byla
poněkud utišila
"Ovézk mí pověděl že jste o
dišli"
"Vždyť jwm slíbila že w e
jdeme"
"Zdilo se mi ze jsi mne zra
díla"
"Nechtěla jsem by ovéák eo
viděl líezloho pozoroval mne a
vyzvídal Pohb d j' ho byl doté
ravý a posměšný Zamsla jsem
scénu klerá musila nastalí dale
ko do lesů a junu ráda že jsi šel
Za námi luíii not se iknpoíi siLši
vyhnoiili Ach to bylo hrozné
Arnošt byl hrubý - "
"Arnošt?" otázal jsem se mi
modék "No jmenuje se Arnošt On - -Arnošt!
Víš přece kdo! Proé se
lak divíš?''
"Arnošt?" znova jsem šeptal
"Ano lak ho jmenuje! ('ož na
tom divnéhoí Hádal nu se mnou
a nechtěl tu zůstali l'yl hrubý
a vyhrožoval mi A zde" ukáza
la mi ruku s modřinou "tak mne
držel zuřivě že to Klálo cítím My
slil že jsem poslechla a že půjdu
ale když jsem tnu pojednou řekla
aby si šel kam chce že hc vrátím
zrudl a oěj mu zasvítily jako
dravci
1'liodl ihned že k vůli tobě a
tak se rozzuřil že jsem se až úzko
stí zachvěla Zdálo sc mi žc mne
rozdrtí jedinou ranou A pak za
- y
se prosil a slinoval a ieoe snižo
val a opě Ke rozvzteklil Pyla
jsem ledová h tváří zlrnulou ně
jak osudu odevzdána Všechen
jeho nářek i zlost nijak mne ric
obměkčily Nebyla bych K ním
dále šla kdyby mně byl smrtí po
hrozil!" Hleděl jsem na krásnou její
tvář svítící upřímností
" A co — ty za ním nepůjdeš?"
otázal jsem se udiveně
"Ne rozešli jsme se navždy!"
"Navždy? A kam chceš jít Ka
ina?" "Odjedu do Prahy!"
"Odjedeš? A kdy'
" I iics odpoledne?"
Pohodila hlavou a zasmála se
"Kli co!" zvolala "Ať se sta
ne cokoli! Co jsem učinila pro
tebe jsem učinila Nelekla jsem
se jeho zlosti a jeho křiku Řekla
jsem mu: Nechceš ii tu počkali
den uteču ti! Jdi si sám nikdy
již tě neuvidím! — A když jsem
lnu přisvědčila že k vůli tobě tu
dnes zůstanu zděsil se jaksi z mé
odvahy a mávaje prudce rukama
říkal: dobře zůstaň si! S námi je
konec 1 Nemám již zodpovědnosti
A slále hubuje odcházel rychle pě
šinou Neohlédl se již pouze hu
bování jeho dlouho se ozývalo po
lese A dobře je teď ať je kde je !
Což nechci býti nevděčná mnoho
dobrého pro mne učinil byl 1 šle
chetný! AI" já nc chci povzííésti a
ty jsi ta záře! Nesměj se mi mlu
vila li tak všecko upřímně a po
divě cítím !"
Krista skutečné planula poeti
nsli a opravdovosti Nebylo a tie
iiiuhlo být lži v jejích slovech Cí
lil jsem žc by stačilo slovo a ži
ly se mi vyzpovídala z celého své
ho života Pozoroval jsem i ja
lousi touhu v ní pověděli mi cosi
z" své minulosti a v( plakat i se na
mé hrudi ale srdce mé bránilo se
luiiiu iliikási posvátná úcta za
brala mou vůli nemohl jsem usi
l"ati o jasno zdálo se mi že bych
sc dopustil hiiehu neslušnosti a
iiiěeuiuesl i Dojem jaký na mne
Krista činila byl dojem určité po
eiivosli a touhy po jakési vzínše
lič snaze NepneliN boval jseul o
j lí sile o je ji rwťsti o její pl'HV
a stale jsem M opukuul že ne
tm překročili tajemství její mi
I idosl l
"Zllslaii tu několik dni" lekl
Jsi tu pojednou "nalepím tl b) t V
oktefé chalupě"
"Ne lie dnes odlidtl" skoťo
li udce idv t ila
"Ne nni to Ite '"
" CO tedy hee4 učinit f
í bral js tu souitně
" Dopioeiliš mne íido!ím k m
dutí i Tam se naobědvám a od
ttbdlle odjedli "
Mluvila itičitč u 1 Moč Mlčl
i a 11
" Nebil f ouileti " íiisi ptala a
petdadtU lnl lutkkou dbud
'Musi tak být"
"NiilHedu tu beí tebe žit "
"V r-itU tidv d Plrthy '
jdemu !"
MK pi'c bi ta mokla ninta
IC"
"N Musím e ibpJnatl
Nud to ítW iil H ia' ik n
d4!"
"Vidvř bi t bibi VrAuM"
Bolestí v zádech
n tUtních ryclil mizl
everuv
Gotliardský olej
(Sovr' OoUimrd Oíl) Jt odporuiovín
jako m!Uií firoMtúnk na
revmstlim neuralgii vymknutlny oto
ky natihlé žlázy ztuhlí klouby
a avaly kře£e a fcolt-Ml
Jest to velmi cenný llnlment
Cony 28 a CO centů
Hímfiy Itixllniií! Iíl(y to-iipltl n lmt
tvivrny líni iiul-iiiiii N Iiíi II
J'llřlll 01'lHÍIIHjUl l I" lilium 'I
W F SEVERA CO
nhinovííjSí
CTpJ mu rychle D: vin i did lad 111' — Za prii
irř (' u OKjiokojciií ruěími H-4
V K
namítl jni:m jako díté
"Ale bude kráméji!" zaHcpta
la díi věrnó a vroiícnó mno polí
bila Nenamítal jm-m jiz- ničeho
"Doprovoď mne někudy aby
ii'ih nikdo neviděl" prosila a zadí
vala ho nu protější horu jejíž hře
ben zavalen byl bíl'm mrakem
I'ovMÍml jnem hí její jdeti a pro
filu "To není všední bytost" porny
kIÍI jsem ni 11 (štěstí žit jsme se
shledali proniklo celé mé nitro
(iět jsem pak cítil že se osud
míij rychle rozhoduje mimo mé
síly a bylo v tom cosi krásného
a neobyčejného
Vedl jsem Kristu vzhůru 1111
hřeben a úzkými od salaše vzdále-
nými pěšinkami sestupovali jmne
pak do hlubokého údolí k rr-co na
nádraží do V Ilyio brzy sluricě
110 a líplo Hyslřiny šuměly a bí
lé mraky tiše pluly ve výši
Dniioiivali jsme si dopisování a
návrat míij do Prahy Mysl naše
odvracela se od minulosti a při-
poutávala se k príšlím dnům jež
byly plny radostného světla a
kvílí Dělinnost milá a sladká
naplnila naše srdce Nebylo mi
již smutno 7 jejího odjezdu My
sli! jsem 1111 Drahu
I Commonwcaltli Life Ins Co
FRANS NELSON President
Západní spolt-rnost pro západní lid
Pojištění v platnosti ku (il()tHlt)(KM)()0
Xového pojištěni získáno v r IDU — pivu $l0OO(X0
Nťjspolehlivíjší HpoUiěllOht V Nťbniscii
UÍIADOVNVj
724 Omaha National Bank Building
W J MANSKirLD řeský řiUtupec
iiiiiiiiiaiiiiiiiBiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiui
i N@vý
na úspory a ukládání peněz při 7"
ťl„it i '-ttti v T'i M'uiil I iliť Ivk #utíili
iltn tluitlíiu' KMií -tllMO )il #iřUi'H tioik)ím h lul
lllillV tM llkl lltvlHl l '('t4M'l_f
li Im ttii tu u-4j t hi lři tmUvjř ttmlii t tlumu
liuil Witr' i Uit to t4liu iu k -)i-li'h I I vUiilMt ivAj i
uíilk itvb k l míliu (vnt lulm MiUii ililek l-Hil vk I4
KWH Jlt kijiiu4 Suv tnili ť-i-i itlti )u)Mkitl kuiUIU
túr ) t'-tk f k n-ik'4 1 1 nu n'-tl'it4 tl tv to( íW
Kmtif Jan kMuot lUitl elrtitvtiT k tilwi-Aiil
kt lí
I tm i I l - VtfU'i kl l"lut (! I )-Im k'ljl M
kl o i aoo:li ihU U to i iuuUíit v ittU tt H
I'llt llkí V ki4iHt tt #Vli 4' IÍiHIiM 4una
I llittio )tni VÍ ttr 4 ! tkl Ul
'l ttiM -ultnlmkti niiUlt - t$t
JAN M FIXA
V-4 Uit V l AmiUk - Ur lVnnn OMufc WV
fni Íiř-íi YWm %
)o X V ukm -ll
'"friái Ji lxlin
rá'lm i lkk'li p
ťiUU h iMiv jm iwiif
il i-nl Smi"''!
„O Jímh Hitintí
illtO t Htiiti 0'llií'l
ltf it) lf lil (H11
ci Zkmil 1111 lie Huť
tamti tt trúvl v'lti tfUf
i M-lei tikil )'i f íl
iliýiil 11 tlB0 ii'l)'tl
M IM"lťl ) ltittť
fii) tt-„i Hul) Oii (-! Iř
lif ml llnlll(l '
RÁNY
11 1 u J I y 1fr „lilii
ImioitA lumky lnwli-
mnilKiiltiy H 'i"lnlli'
Moí 01 lid
SEVEROVA
MAST
na rány a bolesti
(s-K'rn'i finiiiiim mnť
iiii'iiO 1 iuu f
B
S
B
B
B
B
B
v Utktruť-U 24'leji" víiW vlnniř J'-ii
vím Ifíkárnlk pnof ml huv-irovfinl UMf
Ccdar Raplds lowa
CeskA dílna
na epravoviní všech hudebních nástro
jů Jakož i harmonik a koncertin —
Veňkcré Kpnívky z venkovu vyřizuji
VLČEK CO ''oAaW
Na úpatí hor stanula a zamysli
la se
"Na co myslÍH?" otázal jsem
H(i
"Zdo jsme sedéli k Arnoštem"
odvětila tiše "a těšili jsme se na
pohled h hor Kdo si pomyslil o
nás za den ty hory rozdclí A kdo
mohl tušili žn tó poznám a zo bu
du lak šťastna !"
Objala mne prudce Když ho
napřímila leskly ho oéi její slza
mi Do V jnem m-Hinčl jiti Hrani
la se m rozhodností Kozloucili
jsme se 11 lesíí Dyla velice dobrá
a vážná Illcdél jsem za ní jak ho
zatáčela po bílé cesto mezi zahra
dy vesnice V — Obrátila se ně
kolikráte a zamávala šátečkem
"Ne není krásnější ženy na hvS
t" řekl jsem hlasité a zalešil
jsem se mi příští setkání imšo
(Dok račování)
©©©
:t7tuu S
itiiiatl
způsob
"A '"Mí'0
ftJflflJIilsrnD
ll)(llíD
