1'OKIIOK NM 7 tflíKVHNíK J9I3
HtritH 11
Obláčky mládí
Včera odhodlal (! podat jí vy
žfiutií Dnea očekával odpovčď
To celý don byl rozcchvčn a po
utruícn podiy hnout mi které ja
koby ho byly jedinm okamžikem
V Únicích zrodily
Když před chvílí netkal nu na
chodbfi a panem l'achtoii zalekl
unií včdčl proč a udalo no ijjií
h no žerné oči architektovy za
mračily Hthmíii aniž co mimo
pozdravení promluvil protáhl ne
podiu vyaokó jeho poalavy a apé-
chul k předwíni Soudil Žo Itláža
xíiu doma prozradila a rozčilil no
náhlou vyřitkou proč jí nepožá
dal aby mlčelo proč muHila vSo
vyzvonili a proč ho nenapadlo u
pozornili ji na nebezpečí Teprv
teď zdálo m mu zjevné že vy
chování v této rodině ani nepři
potiŇti jakákoli ukryté zamilováni
dceřino Stud a utrach naplnily
mu nrdee když VHtoupil do poko
je a jídelnou ubíral ne do praco
vny v níž obyčejní Jiříka vyu
čoval Když vňuk mu podala Itláža
knihu pochopil žo jo v ní odpo
věď a že nikdo o tom neví S leh
čí myHlí usedl ko Btolu l'H vy
učování pootevřel deHky Jemná
vůně fialková zadýchla nnú a v
tmě lmtú začervenala ho obálka —
Přivřel knihu a upíraje zrnk na
papír kam Jiřík opisoval počet
ní úkol Hiiažil no utiSiti své po
hnutí JítkcKi obavy vznikly v
něm že je v dopine určíte zamit
nutí nic jen na chvíli Hňžová
jemně páchnoucí obálka nemohla
řkrývati nic chladného a neprí
jemného
Jiřík počítal pilné Psal veliké
přímě hranaté cifry
Kubín vstal Sel k oknu a tišo
otevřel dopis Přečetl jej rychle
a teprv potom zaplaven radostí
pocítil neobyčejné rozechvěni
Nedovedl i pojednou představili
co Ne Klane až e h Hlážou netká
a jak nc má ebovati l'rčitá jaká
si něžnost jaká Je vlastnosti za
itiilovnnvch ženichu vlila se do
všeeh jeho žil I "himII opět k Jiří
kovi pozoroval i opravoval jeho
počítání a stálo ho napadalo me
zi Um "To je báječné báječné I
Zblázním se zblázním štěstím!"
Než uplynula hodina prožil v my
šlenkách všechnu svou budouc
nost veolou krásnou horoucí lá
sku nejprv tajnou ale pak vy
zrazenou před šťastnými rodiči
společné procházky po Praze pří
pravy ku sňatku zpověď v stu
dentském koatelo a oddáni před
osvětleným oltářem veselé hodo
vání a odjezd a mladou ženou do
ciziny na svatební cestu pak ži
vot klidný atále krásný a šťast
ný O šesté hodině vyšla tichounce
Itláža ze svého pokojíčku Měla
růžovou hedbávnou bluziěku
"Pkončili již hodinu?" otázala
se matky jež přijímala od služ
ky prádlo
"Nevím snad podívej se"
"Chci se na něco pana Kubína
zeptat" řekla tenkým hláskem
jako kdvž ptaéek nemínilo zay
ká
"Jdi jen dál" pravila matka
a počítala bedlivě běloučké ka
jMHiiíčky HhUa odešla do jídelny kdo ni
koho nebylo Těžký nábytek nia
lovanv iakobv chladně puaohil
svvmi piVplnenýnii plochami Na
hala ti dveří Slyšela Jifl-
Uv Ida: " IJodil čtverců a) kva
drat iiiiniH M kvadrát dá roí-xé-iii
v Noučiu a) minu b krát a)
ibu b)"
Netrpěli ě popošla k oknu
Za chvíli jil renala Je Jdik
hovcJi a Je ukládá knihy
Vntoimlla ilu pracovny kteral
voněla doutníky v dvou krabi
ie!i m ítteově tul poloíťiiýuii
jej loívalv předkládány hostinu
Kubiu ulát it knihovny pcttib'l
lUtíud nápiiy v rninveh val
I4eh knih Kdyj Ulál vntoupila
iahkt c a nevěděl eu uěmtti —
Ohlédl na Jinka který al kU
U iiiy poklonil běn
"i lot X n i"'e rptai''
ívkla vivk lardeU
ťiUtotipd k nřottt a podivala
mu ruku Vt ji j"o V prt-ťh
vuilil hiU rdiěkťiu vUbl U
jejilm pit'iku řo#inl urěi
t chvěni jejich jemnýeh prtí
♦iVhu' t l)i-(
třlHÍ
Jíík vykloul dveří
"Vtl jlef" otíala ohled-
IIOU'! NU a Jiříkem
"Ano díkuju vAin"
"Al nikomu ničeho ntílkcj
ie"
"Se nikomu nechtěl bych
ani svědků Jmnn rád žo to chco-
to 1141 jsem se In jnto všechno
panu otci již řekla"
"Ne nikdy bych to nemohla íi
cí Itojím no"
"Zdálo hc mi prve Žo no na mne
pan architekt zamračil a žo jste
všechno vyzradda"
Vzhlédla nuii a usmála no Mlčo
li chvíli Pojednou jakoby ní řo
kli vzali no současně za obě ru
ce a opojeni přívalem blažeností
hleděli na sebe něžnýma očima
"Nikdy jsem nevěřil" řekl Ku
bín jistějším již hlasem "žo by
se tni mohlo splnili toto přáni —
Hozmýšlel jsem se celý měsíc než
jsem se odhodlal poslali vám do
pis A když jsem to učinil ne
míižeto si pomyslili jak jsem
zl rotil všecku nadějí"
lisinábi se krátce
"Vy jste nevěděl že vás
mám rádaí"
"Ano někdy jsem věřil --Jen
prosím vás nikomu to nevyzraď
te" "Ne nikomu na světě"
"A ještě něco vám musím říci
Jsem chudý student a wi budu
samostatným mužem uplynou
nejméně (va roky Prosím ván —
pro mne je to důležité — nebude
vám to čekání dlouhé? a při-jde-li
některý bohatý ženich ne
zapomenete na umo?" í
"Ne nikdy ne" odvětila rychle
a vřele jakoby tu nebylo o čem
přemýšleli
Hleděl s úsměvem na její rozní
cenou K nemu az napadne mrz
ko napjatou tvář na teplé dúvč
řivé oči na horoucí rty a položiv
jemně ruku za její hlavu do leh
ce spjatých vlasu přiblížil ji k
sobě Jen jako když zavadí o se
be dva se stromu padající lístky
dotkly se jejich rty jež dosud
nikdy nelíbaly
"Plazeno" zašeptal Kubín jen
jako i sua a zdálo so mu žo v
pouhém tomto vyslovení jejího
jménu zavznčlo celé jeho pohnutí
"A pište mi zas" požádala
hebkým hláskem
"Pudu psáti denně své dojmy
Odevzdám vám vše Dříve mluví
val jsem jen k sobě Od této chví
le budu mluvili jen k vám"
"To budo krásné" zaradovala
se živě "lépe so pak pochopíme
"Alo vy mi taky musíte psát I'
zažebral přítulně
"Ano ale vo verších psát nedo
vedu"
"Pište jen tak jak vám srdce
poví"
"Teď ale již pojďme" zašeptá
la liláža
Políbili se ještě jednou a vyšli z
pracovny V té chvíli provanuly
Itlažeuino nitro náhlá volnost a
radost Uozeehvěuí rozpačitost
minulá tíseň rozplynuly se jako
prchavé mráčky v jasném vzdu
ebu
Neodcházejte ještě!" volala
na Kubína xe salonu kam byla za
běhla
A jako jo vrozeno ženám pro
cházeni se na okrajích propasti
i ji zachtělo hc tohoto pocitu Za-
ťoíhla pojednou mluvit! s Kubi
neiu před matkou a mluvili tuk
a! y sdělovala mu svou láku auiJ
I v však matka c tušila Tato
touha vzniklá samu sebou velice
ji rujuiilu mysl Kubín vida ji
v této íivé náladě stal so odvál
nějilui a látka jeho jakoby so o
NvěJita jasným idravím Třeba
ht Uitchvbn k vuuéiiui sněni a
lít ba si libovat i v jakési senti
lociitáliiootl píect podléhat vlee
tomuto ivťuiu tonu loj laiolklo
sli Snad by bvlo pránějl ji
vi je voo to! slušela mladé dia
é lllui iiě mnohem vtee to i tnou
tllá !ttuěuost
"Pane Kubiio pojďte dálo!"
ivoUU
Kubiu vtmtptl d bmt ptV
vcliho lěikou ěí-rveld Prolěj
Íioi dvciod VcháieU ptkid pach
loVii bbě nA do linstře prouíko
vanýidi hedvábný iU žatu % boht
tou krajkovou iMdoboU 114 pťsou
IhUř ♦ praví píipraviU tu p
ih-iAtl
M4inlVvM ívkU YAMa "ul
mim druh ho 4u 114 U l ul J
Potřebiijeniň n ětvrtky n vt)náy
Oil tcNtl do sedmí jednoho pána
jeítá vŽdyř sht f jsem ti o
tom povídal '
"Ano Dobře tedy A koho!"
"Pana Kublm"
Kubín no rozpačité zahleděl na
paní J'achtovou Jejíž tvář na zc
la zjevné na okamžik zalekla Po
divil no Plážínět smělosti alo bá
m namítnoíiti něco Stavěl w ja
koby byli o tom právě mluvili
I'anl pachtová pokrčila rame
ny
"SM" — pravila hlawm no
rozhodným — "těšilo by veli
ce alo nevím smíme li tuk panu
Kubína o ěax okrádali I"
"Alo maminko" zvolala itláža
vesele "času má dost a ostal nfi u
vidíš že budo mít tu hodinu vždy
prázdnou I"
"Musila bys to ještě oznámit
Mařence a pani radové" pozna
menala matka významně
"Ano třeba ješlo dnes"
"A znají pana Kubína?" olá-
zabk se paní Pachtová napomína
jícím tonem
"Často jsem jim o něm vypra
vovala Uvidíš žo ho budou mít
stojně rády jako jat"
'Pro 111 no tedy — nebude-li to
panu Kubínovi překáželi" pro
nesla paní poněkud rychle pohrá
vajíc si n krajkou na prsou "ať
chodí s vámi"
Itláža zatleskala rukama
Paní Pachtová s tváří stá!
cti latinou olualila se ke Kuluno-
vi :
"Prosím vás nemátc-li dosti
času řekněte to upřímně Na přá
ní lakových mladých bláznu ne
Niníle se vázali Dnes chtějí to
zítra by chtěly něco jiného"
Milostpaní mám mnoho prá
ce pravda" odvetu lviilon ale
trochu tělocviku mi jen prosně-
1
"Pravda a snad budete ve
selejší Vy jste taky jeden 7 těch
kteří dolují na černou rudu"
Kubín se usmál
"Připomínáte mi panu Lacinu"
11 I t I V I
iiouuiu jesic aio masem jiz zceia
v měněným "to byl takový člověk
Stále so mu zdálo žo není svět
jaksi dobře zařízen Vyučoval mé
bratry teď je advokátem A
le dnes už to neříká !"
"Vždyť pnu Kubín není tak
skeptický" zasmála so Blažena
"Spatně ho znáš! Ach — kdybys
věděla jak so mu třpytily vesele
oči před chvílí!"
Kubínovi se zatajil dech Zdálo
se mu že promluvila neopatrně a
žo paní Pachtová všecko pochopi
la Zamrzela ho tato lilažcnina
hovornost
"No — dohře tedy" dodala
matka "domluvte se zítra o tom
4
Teď se připrav: pftjdeň so mnou !"
Itláža so poroučela Kubínovi a
prozpěvujíc si vesele odběhla do
svého pokojíku
"Nevím hude-li vám pruspěš
110 inařiti čas s takovými blázny''
podotkla ještě pani Pachtová po
dávajíc Kubínovi ruku již on po
líbil "ale jak vidíte vyhlídly si
ás!"
Kubín odešel zaplaven dojmy
Smělá lež lllážiuu jíž ho donuti
la k tenisu i zpňsob jak o něm s
matkou mluvila velice ho zauja
ly Ubilo se mu toto chytré a mi
lé jednání její Zdálo se mu že
cíli v něm její lásku žo mu ta
to odvaha prorazujo opravilo
vosi jejího citu "Jen pro živou
vodu jdeme na skleněný vrch"
pomyslil si "v toni je vysvětleni
její mladistvé smělosti Milujo a
jedná!'' Prsy však přešlo jeho
nadšeno rozechvěni 11 zamyslil se
První radost a opojeni jakoby by
ly zkabny nejasnou jakousi sta
rošti jakoby vstupoval do neklid
ného prouděni a no do st inu ti
ihých stromu Alo i tuto nálada
rychle uletěla pvv ovládlo ho
veliké Jlésti HhUa jakoby dýchá
b M jeho Vzpomínek Večer si
napsal těchto několik vetšu
Vstoupila jst v moji dui
jako sluněn do krajiny
ittlcukly se květy viude
ilteěly noěui utiuy
Obláčkové slinit dnil moji jdoU
démon skepse U vhá pí ed jich itěJ
líot hrou
Ut
NiUledujieihu dno vtac U w
tuAiiJidv iVhtovl pani radovou
htoiou onou pani jejíj dec
rou KUJ ItrávaU Uvh tenK
p jnuot ještě Umou e JofinAývh
áA t4 Vinohrady
'YmÍ(h vit kdo jo eu 10
Kubín?" otiaU M pojediom
nt radovi jjil ilihta pouv a n
pa lu totadA poiiVbovaU a po
jejíchž hedvábných ěcrnýcli in
(ech třáslo no tlsďi) tmavých ko
rálku
"Péí našeho Jiříčka" odvětila
paní Pachtová
"Pilný hodný technik" píjpo
jíl nrchltekt sestupuji) % chodní
ku u by so všechny tři dámy vo
lly
"Dnes mi Mařka oznámila Žo
bude s nimi ve čtvrtek a v sobo
tu hráli tenis" řekla radová
předbíhajíc jwměkud všechny o
Ntatní
"Ano neměly nikoho a cizímu
nechtěly říkat" odvětila pani
I achtová ohlédnuvši m byutřo po
muži jehož temné chytré oči po
zorovisly k řepkou postavu pani
1 adové "Ta asi bývala výborná
tiincéniee" pomyslil si o ní "jdo
jako slečna"
flint' unnjr uinjl irilJIl
pojednou otázala so třeli dáma o
1 t 1 1 1 1
1 iL„ !!{ :„
ni ry ni niasKem jiyia vdovou po
profesorovi vyhublá kostnatá 1
vlasy proSedlými a neupravený
mi
"Ano" odpověděla paní Pach
lova "uavno so mi to Jínilo a
soudím že jo to dětem prospěl!
nčjší než neustálé učení"
"Prosím vás" připojila pro
fessorová "s učeiiíin ho nesmí ěo-
kti až do stáří Já svým dcerám
stále připomínám budoucnost —
1'ioiiu franěinii tu dívčí školu tu
Minervu tu učitelský ústav a ně
kdy na koncert někdy do divu-
u tu zas výstavy — a já jo
všechny honím z jednoho do dru
hého a napomínáni a těším jen
aby vytrvaly!"
'Znám vaše dcerušky" řekla
pinií rudová "chodívají naší uli
cí Jsou slabé"
Nevěřím že by ženy potřebo
valy do životu tolik učení" po
znamenala pani I achtová s pri-
zvukciu jistoty "hleďte já i vše
chny mé známé spolužačky ani
zdání jsme neměly o všem co se
nyní děvčat fini vnucuje 11 všem se
nám dobře vede"
Paní profcNsorová se zasmála
KihodivSi vyhublou rukou -
"Tehdejší děvčata a nynější
lévčala nedají se srovnávali"
"Milostpaní člověk jo stále člo
věk jen rukávy se mění" pozna
menal architekt tukovým určitým
zpusohem jiiksiii mluví dospěli k
létem
Však mluvím jen o těch ru
kávech" hliite odvětila vyliuMi
vdovu zružověvši poněkud v ble
dé dlouhé tváři "alo nušc dcery
už nejsou jako my bývaly věř
te nu Nosí jme rukávy zcela ji
né Dnes mu jí zcela jiné zpÚHO-
iy Všechno jo volnější Kdo jak
živ slyšel aby děvčo navštčvovu-
0 své mužské kamarády v by-
eeh jako se dnes hojno dějo?"
Obě druhé paní sy nepříjemně
zarazily
"To že so děje?" otázala so pa
ní Pachtová h podivením
"Ano a už je to jako modu —
No — poměr nynější mládeže jo
zcela jiný než bý val Dnes jo to
všecko abvch tak řekla kumu
rád" "A vy to schval ujele?" vše
cku udušena plála se paní rado
vá "Co mohu činil? Změním něco?
Ptá se mne někdo? Mohu hubo
vat jak chci mohu nesouhlasit
— pozastaví se mládež nade
mnou?"
"O všech mladých lidech to ne
platí" řekla pani pachtová s ur
čitostí Hleděla na úsudek vdovy
proťcssoiky jako na přehnaný
"I o všech! O všech! Na kaž
dém jo trochu nynějšího života
Nejsou děti stále jen U rodiéli
Doma je vychováváte po svém
tak jak jte se vy v mládí učily
ale tu chvíli jsou děli na ulici v
knihách ve škole mei sebou 101
zábavách a tam si povídají ně
co jiného To je jim nové ne to
co so uči doma Vám se uvnitř
jeli směji jsle jím šosáei a do
smrti so nedovité že jto vbiilně
vě děli ani lieiiwlí že byt jejich
život mh jiný ne vái"
Architekt MVltél hlavou jako
by nemohl pochopili čím se ústa
raná vdova itabývá
"Tak mluví piílišiá úAoMli
vost" iikt vlídně usiolvajo se lot
ni "Je pravda Jo neid všechno
v naši tooci ale Uk U to tu nl"
Na Vinohradech se dámy t%k
šly ( iVikračovatit}
JOHN HOFMAN
iHoait a rámováni ZvtMioUul
pHtob'n'k Konotfiařv iVká r
korvtv a to i li 3
Zlatá ňíla
bm ppuiiuí iásti Wt vxnJhaJi $tkUry poiUfít klré fcJr iwka
JI a My zpfimJuJI imimmu (il a ívíiJííi k ini pMn
uj ápa bílt v kříží vydi44řil rv jřt loWf utkly !
piivhíh ikiuk Misott ala yLUtA tJní m rfotruJ Trplttll
iiťno ()iMmtUo řJipKla il o iMUnlki popi 'Aitlé IMy a o tork
ilDiiiá llio Woui nt iMiAik ilnl nu rknuiku PuiuU moci Kltt da
Hi mii by o tom kdo ví-IAil Ur jřnruíovínl v vsimn lnilm ta
mtnlHÍhi bmt OPKÍUCK Cn tipliUba 14ni }t valml nimi
ín níkollk cotú týdní Ufcia I Un ncjrfiodM ni }$ mflla caopatflti
Po iMiUnl Hkú nu koiiíku ktrý bud Kiwlín Ďplnl idtrma obr
tmn pnHy immuslto lila k upjati kdyl budt yldét l Uk naílx
kuj VMa ímky imh arlk-ky Atmu
MARIE VOTYPKA
Dept IOf OOUTH DENDf IND
HUL8E & RIEPEN
10' a Jodm ul
Rohrobnícl a Baloamovači
Voker4 ntla olmluha jot prví třídy a tpolobllvi Bakra prodár
m la poměrně lvn4 ceny 1% impokojoní ruítma NaopomtAta tnlato— 13ř
Grocerimí obcBmod
V 6'lSLE 1242 JIŽNÍ 13 ULICE
(kttžtlriinu známý BvaitínOv itor)
nyní novfi upravil a vdniučí íitrstvými íi&Mobaml víiibo druhu grocri
zAsoliil nový majitel
JOSEF J SCHNEIDER
Voíkorfi isoliy jdou uuruínny a budou prodávány za ceny tuk nlz
ké jaké jsou vo niestú ZlioM so dováži a objednávky moíno učinit! též
telefoniím Zuvolejto Douglas 1824
"Staré Spolehlivé"
Omazské
WM J SW0B0DA
v-t:yr
Ť _
$ UUlJKh PIVO JEST
é
ti
A r
t- ' i —
niÉii"iiir ' 'nriiiti'vváii
FREMONT BREWING CO
FREMONT NEBRASKA
j: yyrúbl a lahvujo 1'lzeřmkó pivo
johi iii'jl)liM iinporlovuncinu
SouóÚKtky tohoto piva ncjlťpKÍ slad dňlňn z nejlepšího
jefiiifne v nuácm jiivovaře a prav Čoský žatecký chmel j8t
používán Olmuhujo II procenta líhu a jt-st doporučován muo
hýnii lt-kaři
llicťte-li sohó pochutnat!
KcxxxxuxaicaiExsics3Bsxxxc=sxxxac=acs3xac3xsxsxxr=i
Ať vašo
8
objednávka jest
příští
ťolom doslanito nejun pivo jakosti ale i penni kupony
kttió niňíťto vymJnii la vtlké nmoitvt přťduitrt jti vy
mai piiy jsou v nuSiMn urnniovém katalogu 4Jtf
Fred KrugBrevingCo
isxsxxxsxcxssacxxcsx:
i Pozor!
IMv ¥4iuywt hJyl ihHtui lita a aifcvklajtt ) m
lit MAMa 4-k4 ! m aru nfMvmtt i w+u jma %u
Mafta ttw NriM ataia mm4 kfvt ahMa ttlaé
ks4y riM4U a4 ivfw Hi iVi4uU Maawa ytt
Omhs & Gouncil Dlulls Strcat RR Gs l
i tními rli mm iulující na
t i lan a lrnlavuf mm lim ím
oblíbené pivo
malo-obchodník Tel Doug 222
Frank Svoboda
Umělecký sávod
POMNÍKOVÝ
Nejvétáí
sklad pomníků
ve Spojených Státech
1215-25 So 13th Itr
OMAHA NEBE
Phones :
Office: Douglaa 1872
Residence: Douglaa 5216
ZNAMENITÝ LEK
Co no týfo chuti u jakosti
objfdnejte aobS jednu bednu 1
THfBttRYOU im
íxxssxssxssxssxsss:
Pozor!
nHHHMB
1344 li 11 Ur Otnah