Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Sept. 23, 1914)
IHKWM 1SK 21 'Ml JíMI t 1 -r-i - -- POTOPA iysifcl Z V)( iiv-řl řcmíiii — Práskej bíVmí vykíkl Kmilie na vozku V#ka jnž fál v zadu odč medvědí kozV ímm hUiíttí zapráskal ostatní vozkovi ho následovali tak Jeli víl práskání vim-Jí ku předu jako o závod VystOUpiVse z? sní vcílí Hej- prvé do sínč ohromné jako pý cbar m vy bíb tlí- n odtud vedl jo do jídelny zařízené lak jako jí delna v Uubíči lebkami zabitých jřVÍfttt )e ZHulavíii h pohlí želi zvédavé tm dvéře jimiž mí lii přijití Alexandra Majíce patrné napomenuli Kmíticovo na myIÍ rozmlouvali spolu tak Use jako v k ostele — Ty jsi člověk výmluvný ~ íeptal pan Uhlík Kokosiískému ty ji za t(i za váccky pozdrav — LWil jsem si ::ttou — od povédcl Kokosíňskí že lak uči ním — ale nevím půjde-li to do lití hladce jrotož utí Ondřej koncept popletl — - en sméle 'o se má státi tanj e( Jíle jíŽ jde! Panna Aleksandra v-sla sku tečné a zadržela (! trochu na pra hu jakoby byla udivena tak pří lii četnou družinou také pan Kmitíc stál chvíli jakoby byl do Berné vrostl podivením nad její mi vdéky Dotud jí vídal jenom na večer nyní ve dne se mu zdála býti j5 íté kráwejsí Očí méla jako chr py modr černé brvy a černé o bočí odrážely ku o1 bělostného řela a plave vlasy leskly e na hJavé její jako koruna na hlaví královny Dívala se směle ne klopíla oči jako paní která ve jiví-m domé hosty přijímá tvá ří jasnou jež jasností tím více vynikala že se odrážela od čer ného kožíáku lemovaného hra nou tajem Tak vážné a vzneíe nit panny dosud nevídíli tito vo jáci kteří byli uvyklí jinému druhu žen Proto také Htáli v řa ák jako pří přehlídce praporu a Šoupajíce nohama celou řadou §e klonili Pan Kmitíc postoupiv ku předa políbil Aleksandře několi kráte ruku a řekli — III přivezl jsem ti mflj klenote uvé soudruhy nimiž jmim bojoval v powlední vojnž — Nemalá to pro mne Cení — řekla Hillevíéovna — že mohu přijati v domě svém tttatecné pá ny o jejichž enoKtech a výbor ných zvycích jnem již od pana korouhevníka nly&ela To povéděv5i uehojila konečky nvých prutíi Hukni pozvedla ji ne patrně a neobyčejně vážně bo u klonila Pan Kmitíc hryzl na do rtfl ale zároveň přímo zpyíněl tírn že dívka jeho tak uměle pro mluvila Stateční mužové žoupajíce Htá le nohami upozorňovali UHtavičně KokoniřiHkého — Hej! vyntiip! Pan KokoHlňnki poHloujol o krok ku předu odkaňlal i a za čal: — JaHně velmožná panno pol komořanko — LovČanko — poopravil Kmi tíc — Janiié velmožná panno lov éanko a nám velice miloativA do brwlítelko opakoval pan Jaro mír vSeeek tona v rozpacích — promiňte vzácná panno žo jnem na zmýlil v titulu — Nepatrný to omyl — odpo věděla Alfkuandra — tak vý mluvnému pánu nfinl na újmu — JhhuJ velmožná panno lov řanko dobrodějko a nám velič mlloitiv4 pani I Nevím co bych jménem celí ho Oríaiuka víee kla viti míl udali neobyčejnou vAe né iaiinv dobrtHlíjky kráu fiumf nebo iievýulovné Sl5tl pa na rotmiktri a amid rub tialcho pana Kmittee nehoř byř i bych 1 k oblakem t vypjal byt I lyeh oblkft dnaáhl pravloi mých oblak A At 1 ul i tMi obUkft! makřikl hn Kmitie N to viiíhnl vjrbuehU idtrom ným ainlehťiu al ttáhl vipMn# ittivl n Kmiliouv přikai rhopilí rukama %uy pan Kokoaiňttkl v njvflilh roparl-h i4erk ruiliy v t4řl frkl Tak tU i t UfJ il pv kaní Vdyi !! tle! Pann AUktandr wpíl Uy v4 luknl wekopila kwneřkj kria fiýek avýrk Ntft i řkUi Nevyrovnám ie váženým pánům ve výmluvnosti al (o vím Že jem nehodná holdu kte rýŽ mí jménem eelho Oríaňuka kládále A novu poklonila neoby éejnmj vňžři'ntí a orínňukým za bíjákiím lylo jaksi nevolno vřií této dvorné panně Knažilí by mí' ukáalí býlí lidmi zdvoři lými a ncilo jim to nikterak Po "íiIi m- poliihovali za vousy mru-"--li kb-pali xi na íavle až Kmí líc i kl : ~~ Příj-li jnm" hciii jako o zá vod m úmylem abychom ván do Milrtinu pře jeny dovezli podle véciejAí omluvy -- Véeia již jaem tetu K ulvé ovnu do Milrunň poslala aby nám upravila néc na posilněnou A nyní pánové jen chvilenku po- ékejte abych ae tepleji tiřiodě- la To řkouc obrátila se a odešla a Kmitíc přískoéíl k soudruhňm — Nuže bratříčkové! Není to knéžnaT Nuže Kokoško Hkl jsi že si mne osedlala a proč jsi tak před ni jako školák stálí zů stal? Vídél jsi někde takovou f — Nebylo třeba do úst mí fou kal aěkolí nezapírám že jsem se in-nadál že mi bude takovou oso bu oslovili — Nchožrík podkomoří — řekl Kmític na dvoře knížecím nebo u panstva Illebovicskcho pobýval a tam lepších způsobů těch naby la A co krása! Ještě ani od dechnout nemůžete — Ukázali jsme c jí jako ne šikové ale největáí nešika je Ko- kosiňuki ! — Ty zrádce Loktem jsi do mne vrážel proč jsi nezahrál na vlastní hubuf — Mírné bratříčkové mírně! řekl Kmitíc Divit se smíte ale nikoli vadit — Já bych za ni do ohně sko čil! zvolal Ilekut ('iň co chceš ule to nezapírám Kmític byl spokojen kroutil ni vousy a na soudruhy vítězoslavně pohlížel Aleksandru po chvíli ve šla oděna již do Haní na hlavě měla ěapku ve kteréž se hlava je jí zdála býti j-ště jasnější Vy- šli na chodbu — To pojedeme na těchto sa ních t zeptala se ukazujíc na sa-ně-rnedvéda lesknoucího se jako stříbro Ještě jsem v životě pěk nějších saní neviděla! — Nevím kdo na nich dříve jezdil jsou z kořistí válečné Ny ní my dva v nich jezditi bude me Dobře se mi hodí neboť v er bu mém panna na medvědu sedí Jsou ještě jiní Kmitícové kteří se pečetí korouhvemi ale ti po cházejí od Pil ona Kmity Černo bylského a ten zas nebyl z toho domu z něhož velcí Kmitícové vycházeli — A kde jste pane tohoto me dvěda dobyl? — Ale nyní v poslední vojně My ubozí vypovézenei kteří jsme od štěstí odpadli máme jen to co vojna lupem dá A ž jsem paní Vojně věrně sloužil tedy mne i odměnila — Kéž by dul Jlíih lepši ne boť tato jednoho odměňuj) a 2 celé milé vlasti slzy vynucuje — Hťih to nahradí a hetmani Ta řka zabalil Kmític Alekaatt- dru krásnou pokrývkou t bílého sukna podšitou bitou vlěi kožeši nou potom usedl vedle nl křik nul na koními Jeď koní se vzchopili a dali se do trysku itmd povětří vanulo jim ohííp do tváři Utichli i bylo alyšeti toliko svist umriKlio sněhu pod aanicimi frkáni koni dusot ko pyt křik kočí Konečné se pan Ondíej na'bý lil k Dlence — - Jak ne vám lo líbit — Dobfl odpověděla pozve dují" rukávník m píílískiijíc bo k ňsfiím aby chránila před va nutím mrazivého vzduchu Hané ujížděly jakoby vélrem o závod Den byl j"ý mrazí yý Hnili se míhal jakoby naň byl někdo jísk-r nasypal 7 M lých střech vesnických chalup jež byly podobny sněhovým kupám vystopoval ve vysokých sloupích růžový dým Hejna vran polétá vala před siiiiémí mezí bezlístýmí stromy jež podél cesty rosily Na kus cesty za Vodokty při jali na širokou cestu do temné ho boru který stál zamlklý še divý a tichý jakoby spal pod těžkou pokrývkou sněhovou Stromy míhaly se před oéima zdál se jakoby utíkaly někam na zad za saně j-ž letěly stále rychleji a rychleji jakoby koně mčlí křídla Takovou jízdou zmocňuje se hlavy závrať a élo ěka zmocní se zvláštní opojení zmocnilo se také Alcksandry — Nachýlivší hlavu na zad zavřela oči a zci-la oddala se tomu letu Cítila jakous sladkou slabost a bylo jí jakoby ji byl ten oršaň ský bojařík uchopil a jakoby s ní nyní jako vichr pádil a jakoby ona omdlévajle neměla již síly a by se opřela ba ani aby vykři kla Uctí letí stále rychleji Olenka cítí že ji objímá ruce cítí na rtech jakoby pečeť rozpá lenou a žhoucí oči nechtějí c o tevřít jako ve snu J letí letí Usnuvší pannu Aleksandru vzbu dil t-prvé hlas jenž se tázal: — Miluješ mn-? Otevřela oči lako vlastní duši -- A já na život a na smrt A znovu sokolí kalpak Kmiti cíiv se nachýlil nad kuním kalpa kem Oleričíným Sama nyní nevěděla co ji více opií jí zdali polibky nebo ta jíz da jakoby očarovaná I letěli dále a stále stále bo rem Stromy v celých plucích u- tíkaly na zad Sníh svištěl koně ržálí a oni bylí šťastni — Chtěl bych tak jeti až na konec světa! zvolal Kmitíc — To co činíme je hřích! za leptala Olenka — Ach jaký pak hřích! Dovol abych ještě hřešil — Není možno Do Mitrunň již není daleko — Ať daleko nebo blízko vse jedno! A Kmitíc se pozvedl v saních zvedl ruce do výše a počal křiČc ti jakoby v přeplněných prsách nemohl směstnati všecku svou radost — Ilej — ha ! hej — ha! — Hej! a hop! hop! ha! ozýva li se soudruzi ze zadních saní — Proč tak křičíte pánové! — zeptala se Aleksandra — Ach to jen tak z radosti Zakřikněte také — ej ha! rozlehl se vysoký hlas dívči — Ty královno moje! Kořím se til - Soudruzi vaši budou se vám smát i Po opojení uchvátila je bujná veselost vášnivá šílená jako Ší lenou byla jejich jízda Kmític dal se do zpěvu : llledl dívčina hledí Ze dvoru Ach co to bude Jedou rytíři — jedou nl boru! Ach mftj osude! Holka nehlef tam--zakrej si oči prsty bílými j jinak srdéčko i prsou vyskoč! na vojnu nimi — Kdo vás naučil tak pěkným pUnímf zeptala se Aleksandra - Vojna Obnko Když i nám v táboře stýskalo zpívali jsme mí Další rozmluvu přerušilo Idaaí té Volání ze Zielliíeb sald ! Htňj! Hlujl Hej iiii Klřijl Pan Ondřej hněvivě se obrátil s patrným udivením kterak ino bio soudruhům jeho na mysl při jití aby na něho volali a ho za stavovali ale hněv ho přešel když uzřel asi na sto kroku za saněmi jezdec jenž se blížil rychle seč kůň stačil - Pro Jíoha lo je můj stráž mistr Soroka Co se to asi sta lo? řekl pan Ondřej Zatím strážmistr přiblíživ se koné lak rychle zastavil že div na zadek nepadl a oznamoval vše cek udýchán — - Pane rot mistře! ~- Co se stalo Soroko? — Upita hoří bíjou Ježíši! Maria! vykřikla O- lenka — - Nebojte se vzácná panno! Kdo c bije? — Žoldnéři s měšťany Náměstí hoří Měšťané se rozvášnili pro představenstvo do poněvěže po slali a já spěchim k vaší milosti sotva dechu popadám Zatím co strážmistr zprávu svou přednesl dojely ostatní sa ně KokoNÍňski Raiiicki Kulvěc Ilíppocentaurus Uhlík Itekut a Zcnd vyskočivše na sníh obklo pili rozmlouvající — Oč šlo? zeptal se Kmitíc Měšťané nechtěli dáli ani koním obroku ani jídla lidem protože to nařízeno nebylo vojá ci počali se bránili násilím Oble hli jsme starostu i ty kteří se na náměstí zatarasili Počali jsme ptřílet a zapálili jsme dva domy teď je velké vzbouření bíjou na zvony Oči Kmiticovy zaplály hněvem — To také my musíme jeti na pomoc! vzkřikl Kokosiňski — Na vojsko chámové jdou ! volal Kanicki jemuž temné rudé i bílé akvrny celou tvář pokryly Ihiď a nebo! Vážení pánové! Zcnd se zasmál tak jako když kulich zahouká až se koně pole kali a Itekut pozvednuv oěi do výše píštivé volal — Pij! Kdo v Moha věří! vy palte chámy — Mlčte! zahoukl Kmitíc až se les zachvěl ozvěnou a nejblíže stojící Zcnd sebou zakolísal jako opilý Nic tam není pro vás! Ne ní tam třeba sekaniny Sedněte všichni do dvojích saní jedny zů stavte pro mne a jeďte do Uubi ée Tam čekejte a setrvejte le da bych poslal pro sukurs — Jak to? oppouoval Ranicki Ale pan Ondřej položil mu ru ku pod šíji a jenom ještě strašně ji očima zasvítil — Ani slova! řekl hrozivě Umlkli patrně se ho báli jak koli jinak víiči němu důvěrně se chovali — Vrať se Olcnko do Vodok tň — řekl Kmitíc — nebo jeďte pro tetu Kulvěeovnu do MitrumY lile sanice se nám nevydařila Věděl jaem že tam poklidně se děli nebudou Ale teď tam bude ihned klidno jen co několik hlav sletí Puďte zdráva a klidná pospíším abych se vrátil To řka políbil jí ruce zabalil ji do kožešin potom sedl do ji ných sani a zavolal na Čeledína — Do Upity! (Pokračování) Na pomoci Ačkoli všichni víme že příroda Jest nejlepíím léčitelem na světě přece musíme jiti jl často na po Hioe Nejlejíší a něj vydatnější pti moct jest pročištěni celé soustavy tělesné a seslleiit její Zkušenost nás uč i' nejlépe toho dosáhne me příjemně působícím lékem PROŮ JE TO Ě tik Kunta tsUnnh VImtÁ tltrai VZdoroVsI (ruďNltl IrfMtulvk 14aaf6 podisjí m klldMkou vlivu obyCoJného ámMl Vku DRA PETRA — m Proto ono J1 pffmo sa kořen ala iwílirtotu f krvi U tP Vtoo i ÉUieh isdrsvl n roupi J (cích koffnkft a bylin Ý r uíltáol po v! wí W rokli— Wí dloubou to dobii(JukUduJ Jnbo Loflnotu kultl JsIío Jiná lbr hn dtl ? minJkiK ntf Máí m IWma M1I0(M )tn0fvn lyrhinimin m hwjiwu DR PETER FAHRNEY & SONS CO 19-33 {iuw IWm A ailCACO ILL Q n t - — "V b '- V- -II Siřili- ? V A JiO OMAMAN- The Sccrct oťu (iood ťijurc rirn lim In lha lrnirri Iluixlrnda ot OiiiiiuikIi) nt writm ii wir tli lllll Jnlm llfujwirrr tor th rB~ni llmt tlu-r rrnl It M tin ruuuy m i witrl It nu)irLl llio hnut kml Imrk iiikI lh llKur Ui fuuUlful wutllue whitli Yuxhliiii il iui r lha iIhIiiIIpkI nwt rrriit-Ahlr f rmnt I riiHCi mihlr Only Ihr In-nt tit mnlrrlitlt r iiM-i-rf limUncr " Waliihn" t IleilMr lxn iiiK oř irrpnl ilurllllly-lwiliit:lr ruatlaw— pťriiiltlin lunilnriii( wlllmut rcmul I In K roinn lil ll itrlr nd ynvr Iim-kI I)ty (iihkW ilmk-r lll nim thi-m to lou on ri j )-- t II hit ilm( not cnrry lliriu li i-nn riMily f-i llirm fur yuu hy wrlllin In u Krmi fnf un HliMrittrU iMMikk-tiilKiwliMI tylo that ure lu hifli ruvcir UKNJAMIN & JOHNES 40 Warren Stroot Nowrk N J atffirillititHI4l4MtNltJMtiil414 Mi FRANK YUN j r vlutnl éiiU a hojni áwbný ( řcinicry o uionářsky ctch:d } C V ČlSLB 2206 Jl2 16 UZ OMAHA J V ťl L X 11 1 i I - Mí il 1 _ J ) eeny ncjlerBÍjáL Velkr yýrobky uieaiřik m J ' t njlepli jakosti ObjwlD4ky moiao ul niti tlfonem: DouglM 3422 rruiitl xtxxA DiucsTdcururrvo "Véiolav Kozéils: 270A 80 10 STB OMAHA VEBB řomický a azenářský Zioby ientvého oiua jskoá i vleliki vrabky itonátski wa Ttdy té najlepii jskuatl ZkuiU koupit! u naho Jednou MjltU to podmbi ptijdo t ts — Zboli na poiádioi doviti do domu Ob jnduivky možno uěinitl toloíonam DouglM 47M jakým bez odporu jest ji-dinč Trinerovo Uéčivé Hořké Víno ) no má znamenitý účinek na zaží vací soustavu kterou rychle a dokonale vyčisti a zároveň i sesi II V bolestech působených na hromaděním se plynů čili vetru v těle jet nejvydatněji pumoví jko2 i v různých chorobách ža ludku jater a střev Odporučuje nie j tě v ťhudokievnosti a tó lesně slabosti i v takových to-siiá-ílch ženských kterě jsou spojeny ke zácpou nebo jsou jeji uásled kem V lékárnách Jo Triner vi lkový rabiti l léků Vi li — i:i P S Ashland uvé OkieK III Mů íeme miifln iHlpručii Triiu-nW liniuient jako jeden a nejlejtáloh bki proti Ntuhloxtt vtů a klu bo proti Mtoktm( vymkuutiuáiu (ViiA toluito liiiiinnitii jist piKtoi WV - Advrtemeltt Kl I0IM1 lul: illíKigilGKlln o ntta ! I
