I
t „
fttsana K)
SO
SOUSEDE
Li
XX
Tomu bylo dobře Kpal dlouho
tvrdí unaven ja lučním dlí
hnu unaven namáhavou kluz
kou riuUiu a ihpwtn ae z4víj
mí a whuun-U-nýini stržemi ---HUtUff
jiz dávno avítilo když ae
kom-íní probral ze apatií Zlaté
avítlo proudilo vytopenou avít
fiiíkou jejíž ulAnii zdobil nejeden
vyspaný 'tik A jak na loží s
vztyíív v-n v hl-ll upatříl jí
kříe n- sníh ZHeburneletv tni
M h-n nad hitid klenulo ae wo
drojasní oz4ření tuh Jíyl ř
kráMný zimní den Jen vyaokí
závíje viíude nyní níhylři a ztu
hlí avídííly o víerejší metelící a
bouří Mladý Jířezína ae víak
dlouho ncrozblíiel Nakloniv hla
vu naslouehal a hledíl ku l ve
fíiii ýl vedly do vedlejší avítni
ce Tam bylo ticho jen praakot
ohni v kamnech plápolajícího ae
ozýval a slyí teď dvéře vrzly
lef ní kdo krok duse veíwd
utlumení hlasy zavzníly liřík
ae uaui&l Neehtíjí ho vzbudili'
IJychle vyxkníív tiác w oblekl a
v tom již pohnuly dvífe do je
ho příatínku vedoucí již zvolna
se otáčely h průlinou ukfizala ae
ziirdílá od ranního vzduchu ivAř
"akalakího" atrýce jehož oři teď
zasvitly a e rtů veaelfl zavzne
1o: "Ah hnízdečko je prázdno
Ah dobří jilro pruský jrranat
r!" A "pater vyklouz" " u jr-h ijT
granatýr'' veii-1 do velké svitni
ce n myfilínkou na Lenorku Tu
Mála před ním zardílři nvří ja
ko z růží' kvít hledíc naň svýma
laskavýma 'áHcÍidh ořinia Hy
Joť jí jako by Jiříka poznovu
riaňla Tff lfprvo když pováži
la jakému ncífČHlí unikl kd
dnen ú mohl být poznala jak
ho má ráda a v tí-u okamžik jí
bylo jako by míla k nřinii při
skočili prudce ho objatí a zvolí
ti: "Sf ne já té nikomu ne
dám!" Tf byla by ho radimtí a
lánkou zlíbala
V té ONariířlt! lo anilin zafadlť'
chaloupen bylo krásní Jiříkovi
tu připadalo jako na no vím aví
té rob'dní dobu neužil Žádní
ho klidu den co den přináM no
vé lopoty ataroati a hlomozy ne
přátelnkího vojka Nad to mu
mynl z míata aem do leaa utíka
la Ted tu byl sám 6 jak tu ti
cho jak je milý ten klid zvláSl?
po vforejňí nocí! Již mu to při
padalo jako zlý acn Co zkuail
nežli se H(:m dostal a jak Kořín
ka i Lcnorku polekal když pozdí
v tmaví noei pi zuřiví hc rozSlí
kalí a on na okno zhImimI
A teď když byl požil hnidauí
kterou Inorka uvařila vypra
voval obíírní to v o byl o víe
rejňku v noei jen naznaíil Sedá
li vSiehni u stolu a alrýe poku
řoval ze aví dřevínky Venku
chvílemi vítr zadul atromy zaSu-
míly
"Chvála Panu Ilobu w lo tak
ukončilo" nravil "Hkalský"
utrýc když Jiřík domluvil "Ta
ly je jinto''
"A kdyby přiAli odtud by mne
nedoHtalí!" zvolal Jiřík a pohlédl
na dvě punky na alřnŽ v'míeí -
Pak dodal "Jen o to ae Klárám
juk jt doma Obávám ae In ta
rota vojaiinká eo m k nám hna
la pantátu trápila a aoužila A
pak
by rádi vedéli jak jo a
dynem" — vpadl Kořínek do í
fi "() vSeeko m pOHtarám"
"Skalaký" atrýo chtít odjo1
dno do tnÍNtai v poledfia vžak ae
Kt rhl takový viehr a taková metř
Hen 2 nebylo moiiA ani přid
práh vykročili Hlunen neziutiklo
aie xa í'dvmi mraky ale pro ví
ry a uloupy nihMiov málo j bylo
vidíli
' h'Mt koloiu laieuíval bumlivv
hukot a vřiru hlen vrvboly iro
mu n klátily a aitu l jalťdmlo
vriání praílítdeh n troueteh o
arbe kutěno Viehr vdotial yp
kýř drobtuiuký iilh4 J mí hutá a
jrudet jakti ipínčitý Í'J ol
hnut ku rhaloupt' i k mm'
tau prahu vykii iávljft Um u
kládajf
A Imiu v teplí jubí V liti ul
lWfi přítmí w uhU AH Ji
tik ltiuikoii littkittivikt jl
tví vyprVMv4t{ tána VUii
Ui iloplňuval V) právu ji h%
rxi til byl lamhM a u jei
n riuniíli Jtk I"1 l 1 '''
í_ ITií
ik ni vzporoínal i'k m vy
plával - - a hl"! stthrk aí ži
li lak it iřoolí a jdnof várn4
iim toho VÍdíU A j'áí ťffhlUt
luřikla ls-i'o jiti napovídá
ImUt p"t klopín ' zamlkala —
iiíkdy j-ři uioívoi níkdy J'ii
inílýMi kývKulím hlavy odpoví
dala Hylí v ulčídié pobáde y-t
víude j kráná i za iHní noeí
pod tVvelWmi ni ruiny i za zimní
ho podvečera j"' f t V prot
i lialoiip'!- za bouře a inet lí'
1'mlknlí na okamžik a ruku v
rne( hledí li ven v blahím zamý
íleid pak za' a ňumřvem k nn
bí vzhlédli mílí alovo promluvi
li až pak HÍIbouetly mladýeh li
di naproti Jé u okna aedíeíeh
víc a víet k iobí w klonily až
pak ta jefnnřjáí uklonila w jaouc
přivinula k fí dnihí a la líbala
íelo očí ťiafa
A dále pak jeílí rovna jako v
pohádce 1'říjdc zlý ílovčk čer
fioknčžník Venku na aíní okl
iávnf lobí nikdo boty a hluk
ten rozdílíl oba Klíny u okna
dící A íarodíj len "dkalaký"
Ktrýe veáVI Tentokráte ae na níj
mladý 1'řezína v duebu mrzel že
tak brzo vrátil a ebudák
Ktrýe byl víeeck zkřehlý naříka
je co mu to dal než dvéře a o
kénko u eblíva důkladní nepal a
příatřeíek z rrttí nade záepí na
nčjž viebr zle dorážel jak náleží
upevnil A pak zajiatí níe tím
nemynle jeálí ae otázal proč že
tak potmí aedí!
línzNVÍtílí 1'lanoneí louč trčela
v černém vyKokím KVÍenu Htrýe
pilní přikládal A když bylí po
večeři přírieMl láhev červeného
vína
"To je jedna Z tíeh eon mni
Lcfiorko tenkráte přinala"
"A vy ji jeálí mále?"
"To je holečku u mne mědí
eina Neehňval jnem jí pro pří
pad nemoee ale zítra je fitčdrý
den a dne je "dlouhá noe" Vy
ji ii mne nltvíte vy jte moji přá
Klevfiící a proto váft uiukÍiii uetí
tj' — A naliv do nkleniee ozdo
bení obrázkem jelena do akla
broiiSeiiým zvolal :
"Na vaíe zdraví aby dal l'áu
Muli příkladní víude víte víub'
Kvalý pokoj!"
KdyŽ Jiřík druhého dne ráno
vstoupil ze přÍKtřnku kdež opít
Kpal do vřtíí avftniee zaatal he
norku již u ohniátř Htrýe jak
povídíla čaKií do mčata odeáel
aby přineHl noviny Houře ae v
noei íitííila a nantal opít klidný
jasný den
"IWideme tedy Samí hoapwla
řít" pravil vewle Jiřík očí avýeh
s lyeiiorky nes[ouitf je jak to tí
mladičké čilí hospodyíee aluáe-
10 Tiché srdeční veselí zářilo
jí z oči a se rtů blahý ňsmčv jí
nezmizel — Jiřík byl velmi o
ehotným a časlo mvou pomoc na
bídl ale více v práei zdržoval
nežli pioMpíl neboť pokaždé se
mu to tak dobře hodilo Že setkal
se m íeiiorčinou rukou a pak že
dívku k prsům svým přížehl a ji
ullbul A zanc musil odnlouiíití
zase na židli usedl a hovor pře
rvaný veselu zapřádal Mladí lidé
Zítpoiiinčlí na vseeku tísei i nu
to nač každý % nich byl už po
myslil al dosud neprojevil ž
škoda přríkoda nebude možná
Hby tu pidiroííittdé V ehttloupee
ňslali Jiřík a jií rozhodl h
on odtud odejde a jinde útulek
hledali bude jen aby (enorka do
místa k matce nemusila
N' to rozloučení i teď vpo
uiiiílí ale žádný nich neehtčl o
loni juačiií a lalé chvilky smuť
11 vm stínem pokalili Když pak o
bobi poledlitt i'd ťhalotipkou
l'urfiv vesilý ilrknt a i'íval a
kdyl strýce iÉtthl'dli lu-Slu jun a
ní na looum by jul tu mohl
bl 1'iípttddlof jim ie před
ťimlUu odi-81 Slrýe vyAal g
pod pliií nutný uii-l plný xásoh
"T vtiit panímáma posvli ílž
drího večera" pravd airýe l'y
i htivé Jit (kovy ntátky ífssttiS
Itidpmídid íe iew 1'rtlíAei u nieh
le táddi ale i aid patit&tottl ani
psidmáiitč uc fitnUbi T k lí
ljiut(l i výsluviiou Jdl
obut) polvadl ItitbtiMl pt
Ukalí Mtdd lim spUe jim po v Cl
Si id' tiiili ponvadl pMtrtiiříd slat
l h kti jelll Šiď iKuumI c
i I ittbibt nrtf#pi i'im u
tdl tr vleerk ikřihlř ke k
iiiitími a jal ae d4l vypravvatí
Jik n lhorkmt h ÍmWU U tísní
Vdl nt-hf 1'f'ilí liliím 'yii hy
tu pkní "dčl' i plknk
nUnnhnUi jiň kdyby ntrf mohl
v ničím vpm U-jíhii vytasili A
b' tak tof samá nitmihk kronika
1'ovídal o uw jak 'r!u- včera
řádil jak honili jonáky a mladí
mní jak plehoii zvíř —
"A doslali níkohoT" vpadl nm
Jiík do řeíí
"íía nepřál byeh vám alyfcti
en w v Landovi domí Jíj! Mla
dího laudu valí a tovaryM-m -Ad
jtM-m kolem až na ulíeí bylo
slyHÍ Jak Jaudová křičela"
"A má dví malí dílí!" zaste
skla si ImihhUh
"Takí Ondřeje Jlubáíkova vza
li Torná' Jíarlákova a Havla Fu
číka toho zrovna za místem} byl
f y málem už uklouzl al" tu vra
zil na dva vojáky a juž ho míli
Joienujou jíeh jeátí níkolík ale
to ten slraeh a vydííení dílá Tí
jsoi jislí na Oslaíí"
"Na Oslaá uteklí do skal?"
volala Lenorka
"A kam by jinam? Tam za ni
mi 1'ruíáeí nepřijdou Mnoho syn
ku lakí uteklo do b-sa do Zdčři
ny a Maehovátí a ze Lhoty li za
se jsou na Horu ve skalaVh Hta
rý íukeS povídal Že vídíl v nocí
nahoře na Jjoře velikou zář Ta
byla jislí z ohní lích uleíenefi"
Zamlkl se pak dodal :
"Dnes jíeh kolik set v leníeb a
ve skalách nocovalo!"
"Tí mílí noe! I'božáeí!" zvo
lala Lcnorka "6 já byeh sama
m do tíeh 1'ruáákft dala kdyby
m níeo strhlo!"
1'omlčku jež na chvíli nastala
Jenorka přeruAila darmo čeka
vsi že strýe o tom začne sám
"Co maminka? Vídíl jste jí i
níe jxte ncslyfiel?"
"Víí mílí dívče povím lí to
jak se patří Nač to tajit Za
rmoutí tí lo ale mohlaa to čeka
lí Mnoho srdce nemá ftckla o
tobí že když jsi teď nepřiála že
už pak chodit nemusíá Af se k
ní ani nehlásíš No no iiebeř si
to tak To není žádná malka
Panímáma Uřezínová to lakí za
sl-ebla a řekla: 'Vyřiďte pří
kladní Lcnorcc aby přiála k
nám když teď Jiřík u váa je Ať
se nebojí vždyť už je jako na
se'!"
Jiříkovi se nad tou novinou o
čí zalcsklv a přivinul dívíe k so
bí
"Slyselas Ienorko? Jsi nase!"
Hýlu to novina sladkobořká —
Neeítelná slova matčina bolestní
se Lenorky dotekla ale vzkázání
nastávající panímámy balSárn do
rány kapalo —
To odpoledne nebylo tak veselo
jako dopoledne Zprávy ' místa
byly jako chmury jež mysl vsech
zakalily Teprve když nastal sou
mrak a vsiehní ke stolu zasedli
Stídrý večer zase hovor uvolnil
Večeře1 byla dosti jednoduchá —
lenorka pokud mohla a zánoby
strýcovy dovolovaly připravila
jídla na tu dobu starým zvykem
předepsaná: jahelnou polévku
"vaření buchty" řknedlíky a
houbami Strýe nezapomnčl když
bylo po jídle vynést i zbytky drů
beži u do chléva své "malenee"
Navrátiv se pravil I en otce
"A ty ani plotem třást ani pan
toflíček vyhazovat nemusíá Dá
líuh že se do roka na jisto vdáá
Leda bys ehtčla jít na dvůr vyta
hovat polena přesvědčit se do
n! u iii m 1 1 ženicha rovného m ho
křivého" a zasmáv se pohlédl
na státního Jiříka jenž pružný
jako mladý strom práví povslav
au nachýlil aby přijal od Lenor
ky červení jablko kletí mu po
dávala a které mílo svými jádry
proinkovHti
Tk koulo ítítlrého večera
chmury zažehná válo a srdce otvt
ralo V chudí hajného světnici
jako by miinho voskových svjel
inilé sWtln ruzlévalo Myli tu li
dí dobré vide a pokoj se k nim
Mlíčni
Zasnčiciié h-y kolnu váuí nd
čely Myl línán na tmvi'iiMlti'iu
nebi jiskřily e nesčetné hu"vdv a
hluboké posvátní licho vládlo
bsniui xáknutltii Niktb ani hlrt
sil tmi ruchu nkiu hajného
eiuliiky proudtU liirdélá 4ř
ptitUjiti svítlýiii pruhem na vá
lou primloru 'ed staveidm a ma
Ujit? #Avíty na blízké stromy A
!! teď iiVttl ' pMv4tlmu lio
e houslí vuk lise řesví ab
Jií im btttel jittvml se pu]( a
nApív vátlučld pUltá IVUČJ VU I
t halutipky tiehiuu lesním n iirsp
s} Um e tmaví Imru hbtbihí vy
'ulili
"KUUký" str' mhiál a tif
přidal (mi sám U Um iiihvlým kin
%sťM a nrhwuk jali m dvatí
dl jeho not v hluUl híaay
mužské a labJoý ÍMimríín dohlu
auoiibíly tm zvuky atarých nou
flí jež f rukou nlrfMfVýi-U jako
by hovořily Mfl um mhht áko
ly al if horný alueh a jak polí
ký kantor říkal bylo prý í( j
ho muziky ío I-aíi ákoda ttw
saní po svín obožnost dořoa w
bývalí Dopívalí a arý uklá
dal avříj milý nástroj stranou na
políeí ale jíž prudce se obrátil a
na sví hostí pálíval
"MyívU jstr" zvolal udiveni
Přísvídčujíej odpOVČf j"jíeh
přehluSílí ítíkoD-n-i psi kteří dnes
neebal jejích pán vícehny va
svílníeí a kteří feď řítili ku
dveřím Venku znovu nikdo na
dvíře zabuííl Jiřík nachýlil s k
oknu
"Nejsou lo 1'nisácíj" tázala ae
ulekaná f-norka
"Nevidím nikoho Neboj "
"Pro všechno jdíte do avítní
čky" povídal Kořínek "Jdíte
jdíte Je pozdí a človík neví
líehlo íasft - "
KdyŽ Jiřík tak učinil vesel
hajný na síň
XXI í
í-uoika váeeka tyi'ilívu na
pjali naslouchala Na strýcovy
otázky ozval venku jediný
hlas pak závora klapla a nzná
mý vefiel do síní
"V b-vo" slyíelH lnoika
"Já vím" ozval se cizinec o
tloukaje zamrzlý sníh se svýeh
bol
"Ze ví? Kdo to je?" A jíŽ
vchází shýbaje ve dveřích cizí
mu ve tmavím plášti ve vyaokč
beranící po slraní nčkolíka služ
kami zdobené I#-noik stojíc u
stolu udiven' vzhlédla k cizinci
jenž čepící sila v alál prot i ní n na
ní za okamžik upření hledí) Dyl
už tak padesátník ne lí staráí
Vysoká postava jeho byla jako by
tíhou ne tak víku jako spise ala
lostí pončkud ku předu pocbýle
na a na výrazní mužné tváří je
vily se patrní afopy přestálých
bouří Teď nijak zvláílí oživla
Za chvílí panovalo ve svílníeí lí
eho Pojednou cizinec se ozval:
"Mloudíl jsem tou pustinou a
In jsern zaslechl vhsí vánoční pí
seň Myslil jsem si lady jsou Jí
dí dobré vfile tí tebe přijmou"
Na ta slova přistoupil Kořínek
blíže a hledčl cizinci do tváře
"Abych pravdu řekl jste mi
nijak povídom"
"Co jsem se tak mínil Kořín
ku že ume neznáá že Adama IV
Skova Adama nepoznáň?"
Jiřík v len okamžik vyhlídl ze
přístínlíii neboť zaslechl Lcnor
čin výkřik a spatřil jak udivený
strýc k cizinci přistupuje jej za
ruku bíře jak tento hajného pra
vicí živí potřásl ti nyní ke stolu
pokročil kde Lcnorka všecka ja
ko u vidíní na otec který sc jí
tak z nenadání zjevil hledí w
jsouc h to aby slovo promluvila
aby se jen s místa Imula Jíž jí
objíuá ku prsům vine ona puk
si mu nebrání hlavu kloní al"
rukou nevzpíná nby jimi objala
svého otce Nechápe toho oka
mžiku nechápe že to možná Že
to je pravda Také slýchávala že
její otec byl vysokým slatnýni
mužem pčkné tváře po nímž
divčata se jen fantiln dle tuho ni
utvořila sama jeho obra? jenž od
skutečnosti se ovsem lišil A lo
ji lakí na okamžik pomátlo
(Pokračování)
Chuf k práci
Pan Vladimír Hi-imhii Superior
l'a dopsal nám takto- "Obdržel
jsem Kašlaní mní Trineiovii Líči
ví Horké Vlno a musím doznat i
lt jsem lihu Velmi dubin spukii
jen nehůř osvéžl celí tilu a dudá
řhuřku chuti a sily k práci"
Máli lilo atnti svou práci tnu
shv'i nejdřív doktutaln vyčíslí
no a upravenu (nk aby umhlo při
jimali a nplua ylrávill dostateční
miiiiZstvI vhodného pokrmu K
tiuiiu um ihipnmnji 'riiiieruvo é
čivé lluíkí Vlno #půsiiheiii mír
nvm beiíboleslnýiM Tt miiUi1
iiina léčivých hvlin a vý htuný mi
červiuýin vinnu má huhnduť
vliv na řaJIvml suuslavu d-divu
jln j silu a vlrvliii hiijlu rit
lolavéné slibní bbiny a viptuniji
i hMn veškeré Ulkv UslivČ
Jest vydalnoit ptmd v tlmro
bAeh iabldktl jrtler Sttrv V lí
káruáih Jim Triiiff Vttkuví
lubee I l i l Tl' Hiv AshUli l v
ChíeuiíH III ItobsU V klín vola
jl o ToWrřW IJitítiifiil t silný lék
telila nahání richl !et'liiy hnU
IÍ - d liis nu nt
r
lCl- I::
k
úL I
Let me send you FREE PERFUME
W rllt toJoy for a U$ling lottlt of
í Damiís m f
Buďt bdll rýmt kdjrl pouatlta kára saobcbiMjt jl nlkůf
ladám dokod jt m drlv ůtptutrěátUl U oJd pná kára tykl
Dým amértm Vtpotomrmt mOfa madao ífU prPilnoo vážné nabodf
Pomoct oám šffm poMoknlm sabráalt motoimu přfpda nslUttl
Omaha L Council Bluíís Street R R Co
gf Nojlepiím místem k nuupování itavelního dříví jmt
česká dřevořeká ohfada
í Chcag° Lumber CoM
nt 14 i Kířojf ul Omaha Nb 4eif
I CVStl prodavači Vái viAy ochotné a vzorné ohaloužl
ii ♦ imxwiws át
iiti'i titi-t i-ti í i -
iHUGO IP OILSI
i Dodavatel Jettrova l
s lahvového "Gold Top" piva i
1324 DOMClflS lil
TELEFON: Douglas
í)!)J"IiimJU oló bmlau tubntu véblssnálio lvs N sklsló nelv
MJI srsrá kolslky stsri vlas iutolky s likéry vMio druha —
Mi Iííil '
IIOOO r BILZ
Ittti4i)iiiiiitiiiii}ieiii(iaiBiBiVliaittB
KBJNTARA! A NSJLBrlt
mm m nniM
t řUIi J30U fmm ullet
I'řv iiiiMMiv4 lv u íu 1'IJSEŇaRB Míiřssikélm ii
vf v PUsl v Cíliáib Ibirkrsuslrk Iisvsri pivo fivu AaUuMr
Husk a ♦♦lmuiíMé Psuti itiktla rAbtwu riutse
K4fs pra tlám é4 aa drubl uI1m
DrJAVfJOVilK
zubní lékoř
Korbách Blk
ISaDouglasullce
Cíi pokoj 200
JlJiová místnost na dru
hé poJlaze
nad líyan Jewclry (!o
Tel v ňřadovní: íou
ířlas Nedílní hod od JO do
12 hod dopoJ
A
'
4
t
A
l '
'
1 V
"
'
4
'
EDPINAUD'SULAC
T1 worWi ttuM (nmrm ifium rvrty
drop si wf r si lha livai hVnvim
ťof liandkeřths-í lomirf and
bsili fine aíler ihaving AU
lim vitlue u in lha prďume— you
dfi't ihv rxtra iitf a Íhií v Ixllh
TIms řiittliiy vvomjcfíul 1 he prsu wily
75c (6 oř) žvwj 4c f"f lha liiiíá
lotthr-" ewaj(jh luf 50 I iumlkTclií' í
PARFUMERIE ED PINAUD
)psrtmnt M '
II) riNAUD lUi!XING Nrw YORIC
í
t ii t i ta t B imimw
i wtmm mi t9-k9í9 tMiite t-e
Omaha NaK i-
1542 neb Douglas 3040
l
I
OMAHA NEBHAHKA
MlSTO 1'KO 8CUÚZKT JKaT
m
I
Frank Svoboda
POAINÍKOVÝ
NeJvótAí
ve Spojíiijcti Státech
masa a isih mfl
OMAHA NKHK
f rit-sn ( hiiugiM bij
lSll llnuUs MU
