i S ' 5 44 ' í i i T i ''V
POKHOK líNM 15 BKBNA líiJ3
Htrtn 11
Světla Minulosti
Napaal M A filMAČM
Ilruhdy sešlé hIuvíiiÍ bylo i v
zevnějšku svém dokonale uprave
jio tt v obou světnicích uvnitř pa
noval vzorný pořádek a Čistota
V každé byla čtyři lůžka u kalé
ho skříň a uproHlfed veliký Ktfil
V přÍHtavku míla nvžtnicí ZabrCwI
ková která tu zatávala úřal ho
upodynS i oftetřovatclky
Když doktor u Jiettynou veilí
přiíla je hned uvítat i oSetřovan
ci pozdravovali a povstávali ale
doktor hned přátelnky je vyzval
aby nu nevyruíovali Nřkteré z
nih Hettynft znala starého Vo-
utrého bílého Krejžu chromou
Jermáíku Kynula jim pHvétivě
hlavou a ptala e jak se mají
Když k ní doktor po néktcrých
dotazech za přiatoupil upozornil
ji na ložní výpravu na záclony a
polStáře no oknech i na prádlo o
ietřovanefl "To vSe jsou Lénynčiny dary a
vfitSinou i její práce O to ona
má péči obstarává to šije a dopl
ňuje a nad celým hospodářstvím
zde vůbec má dozor"
"To je velmi chvályhodné" —
prohodila Bettyna "Takové nř
jaké ruské to je"
V tom přistoupila stařena jedua
obvázanou hlavou a tváří k dok
torovi a třesavým hlasem oznamo
vala: "Prosím ponížené milostpa
ne tam u našeho okna líbřjí sc
podívat ta klika nic nedrží ňák
vyviklaná je tak že není nic plut-
ná okno ncm&žcra' jak s patří
zavřít a na hlavu to táhne A
celou noc bo okno otřásá"
"Zavoláme zámečníka na to
maticko" pravil doktor "ten to
spraví"
'A ten zvonek milostpane 11
bějí se podívat taky jesté nezvo
ní z naší gvétnice — "
"To zařídí při jednom jen mu
to všecko hezky řeknéte já ho
aem pošlu ještě dnes — "
"Ale kdyby se líbili sám na to
podívat aby to udělal jak se pa
tří to se mu musí nakázat — "
Doktor znal stnrou Novačku že
každou chvíli má nějaké trápení
pro něž nemůže spát i byl jí te
dy po vůli a šel se na tu kliku a
ten zvonek do vedlejší světnice
podívat
Kdy se vrátil I'! ty na již stá
la se Zahrádkovou na síni a vyjí
mala právě z tobolky desítku a
podávala jí ji
"Nač toT" ptal se doktor
"I nic Malý příspěvek pro ty
vaše opatrovance"
"Proto jsem vás sem nezave
„ dl" pravil chvatně a trochu při
ostřele "Snad tu 'maličkost přijmete?
— NeSiju prádlo nederu peří ale
přispět snad něčím bude mi dovo
leno Mohou jiné mohu i já"
"Odmítnout ani nesmíme" řekl
mírnčji opanovav se "Děkuji
váni jménem všech"
"Ach žádné obřadnosti Kádo
dáno Pojďte prosím vás už"
Když vyšli oddechla si iMtyna
hlasitě "Zaplať Pánbůh 2o june
tiu venku"
"Proč!"
"Nemám ten pohled ráda Ne
Tolntojanka by ze mne nebyla
MS vrruíf roíčilí pohled na tako
vé innÁky a ubožáky Ne i bych
neuznávala Šlechetnost snahy pro
Vatovat jim dobrodiní naopak m
nia rádu přiKjl kdi mohu ale
jen no a nimi přicUiet da styku
KaJdý rok dát nijakou íáwtku —
dobrá de ji inAte dám ráda
fčinkovat v nějakém představeni
pro nfi nikdy jm neoilřekla Ale
tohltf to starat t# o ivouky o kli
Vy o VoSil a polVy — u to
byelnedovedU Dám rád tv
Vu tM al sni MibM svi-ho já
svého myilrnl svéha svět "
"AU to není ta prsvé" frkl
doktor "TaVovjřm ubulákům j
frivt kolikrát pfátrUki tál na
jfjkh lrby'h tttdratffh tr
ittvK a b ů?"hy títiim dobro
diním nl Vd jVý dar hmot
'"Avk ji %1-m — ji tV4 iMíí
iiltti Tnthui%tr a tit Mhu%l
atky Uk4 d n dtro ittnctl
f nim Ir dám v t tVh lf!iJVíK
VttwitítA iM i p aníu Vf V
silnM a tUtřMr a ruVfřh
TlijiV4-li saililijf- Ipiti
ly s ?y -JMuji'i #iMvnjBi
a xi-tl I j iřfdMtáidm al íM
mi je v tom mnoho pokrytectví a
když ne pokrytectví tak jo v tom
tuková Ultíma Tbuje když není
už možnost jiných radostí u není
jiných schopností tak sc vrhnout
na takovou veřejnou dobročinnost
a přece něčím být klamat se že
něčím jsem a pro něco žíju když
už vlastně v sobě jnem dožila neb
vůbec neměla čemu žít"
"Proč se tak rozhoří ujctet"
Nerozhorluji so pranici Ale
ruku na srdce Carolo vyčerpává
vaše chtění a vaši snahu tohle
rání imj o zvonky o kliky o prá
dlo o ten tucet neb půltuctu těch
starých žen a mužů?"
Ne vždyť konám také ještě
něco jiného — "
"Já vím ty nedělní besedy s
těmi dětmi ta knihovna ty před
nášky — to jste mí všecko řek' a
psal — a to je konec? To vám sta
čí? Nic víc už v životě nechcete?"
"Není to mnoho já vím ale i
to málo je lip než nic"
"Rozumějte mi já to nepodce
ňuji Ne níkterakž! Naopak u
znávárn všechnu záslužnost toho
Ale jsou to přec jen drobné sta
rosti A je to odevzdání svého já
těm drobným starostem Je to
rozslrouhávaní svého já do tako
vých klik zvonků peřin hrnečků
a já nevím čeho všeho Rozuměj
te mi co chci říci Hleďte boháč
nějaký založí nemocnici nebo a
syl nebo školu Dobrá Ale sta
rost o to provedení' o tu správu
předá zřízencům placeným silám
1y na to stačí a sám sc nevyčerpá
v starostech o každý hřebík ne
rozptýlí se v tom Udrží své jii
k jiným věcem k novým plánům
udrží je radostem svého života 1
využití také jiných sil jeho — "
"Já vám rozumím Nebudu ni
kterak vám odporovat ani tím že
by přesahovalo naše prostředky
kdybychom so sami neujali sprá
vy a vzduli se těch i nejdrobněj
šíeh starostí o ten náš ústaveěek
fteknu jen: nebyl by kdybychom
to nedělali — Vy jste dramatická
umělkyně a kdybyste měla se od
dat takovým malicherným staro
stem trpělo by tím vaše umění
rozptýlila byste se odpoutala by
ste část a snad většinu sil od ně
ho a rozstrouhala ji do takových
malicherných starostí Tuk vy to
cítíte s toho stanoviska mluvíte
Ale co já? Co já při tom ztrácím?
Já nejsem umělec ani vědec — "
"Ale byly ve vás síly které mo
hly být lip vy užitkovány které se
mohly vzepnout a soustředit k ně
čemu vyššímu" přerušila jej Met
tyna "To je otázka!"
"Máto koleiřV kteří ímhi dnes
universitními profesory jiné kte
ří jsou vynikajícími spisovateli!'
"Mám Alo nerhme vysvětlo
vání Chcete mi jedním slovem
říci že jsem zůstal malým člově
kem Že si teď tady hraji tím
ehorobincem 8 těmi besedami
dětmi a tak dále a tak dále že ji
to sice záslužné alo ž jsem tím
UŽ vlastně hotov Nechcete nu
tím smířit že mi to stačí A přec
vám musím říci: stačí mi to Stačí
to vyplnit můj život NVnl ve nmS
ani zbla ávisti oproti těm kdo
dokoupil výá než já Naopak ja
vím jtriu spokojenější nei oni
Sebvlo ve mně dosti pronikavé kI
Iv -
"Žena vám sháícla která by
vá pt)dmVovala která by byla
měla ctižádost — " přerušila jej
lU-ttyna
"MoJná A kdol vl kam by
l to byla dspčlo Koneční já
lituji ničeho a to je to hlavni
Jem kliden iWttyno klidnějíl ji
klá než y A Vdyl jdu met ty
é lieduíivé OM-třoVSHcr kdvi vi
díltt h jeli jim ok lit V U Miott
id proijKl a vldim i jim i dál
budu lUitočrn a VJy I rdím v n
Kli mol tou svou drobotiiKiu i
thtim jwji h upjatí k sohj či ír
t# ml i tak t4m rd' fdtiiA
iliřt a ujskojt'iui ! by lni
udrikí d"ktor lirou iul a li]
ibivwlníjilm i avích bHalvh
kolťtf Jřll twkrt jduiiUu lituji
I dHv jrm heVJ tMl4l Sebf
i sám Jwm uaKI m rd
%t j% latrtitt Jrn d h't
tUttnibA liUkéha j4"
"A tď jt d liíba ňploř l
Htttinl"
"Ano!"
"Uylo o celkem dobře jak jsem
Viím radila" pravila Jicltyna po
delší pomlčce u pohlédla mu dů
věrné do oěí "Žijete spokojené
h Iéiynkouí" — UMiníln se
"Ano"
"A zivazky nenastaly —t"
"A nenastanou"
"Jak tof — — Platonika jiřec
neí" usmíla sc znova
"Ne — sem lékař ví to"
"Tím lip Zůstane volný svo
bodný!" "Dvě létu uplynula vypršela již
lhůta Dettyno Chcete mi dát no
vou I — "
"Ted? Kdy cesta má jde
vzhůru? Ne nebojte m Ca-
ro]o Neobrátím! Žijte dál v tom
U-lnvm klidu ink žilete kdvž vám
dostačuje Já nemám touhy šít
f M f 7 "
cíchy a schraňovat peří Ale
každý rok mi dovolíte přec něco
poslat těm vašim chránčncňrn?"
opravila ihned trochu výsměšný
ton těch několika předcházejících
slov
Doktor odpověděl jen němým
nadzvednutím klobouku
Klí chvíli vedle sebe mlčky Až
teprv když už docházeli k mostu
ozval se opět doktor:
"A proč jste mi vůbec lhůtu
kladla? líylo to tenkrát míněno
upřímně?"
"Vy jste myslil?" usmála sc
Hettyna
"Pochyboval jsem hned a po
zději čím dál tím více Ale proč"
jste to tedy činila?"
"Protože jsem se dorgnívala —
povím vám to pří mně — že zjed
notvární vám život vedle Lényn
ky že ucítíte nudu a prázdnotu
ze vás hude dráždit její — no ne
zlobte se že to přímo vyslovím
— její uzavřenost pro kruh va
šich nej vlastnějších myšlének —
ii že vyvstane ve vás touha po že
ně jiné takové jakou bych si byla
přála vedle vás vidět Chtěla
jsem abysto si nebral možnost
rozsvítit nové světlo u svého živo
ta"
"Tedy vědomá lest' to byla?"
"Ale zdála se mi povinností vň
i vím"
"Jsem Hetto spokojen jak ži
ju A mam lenyriku ran pra
vil chvatně změklým a jako pro
sbou prochvělým hlasem "Nechci
žádných nových světel
"A což vaše konflikty Caro
lo?" tiše řekla IHtyna zavěšujíc
sc do ieho lokte a v jejím pohledu
zaplál takový třepotavý úsměv
"Není už žádných"
"Pyly tedy?"
"Byly"
"A vy iste se přes ně
přehou
"To je
pl?" znsmálii sc vesele
nejlepší Carolo!"
"Nepřelioupl Zpracovával jsem
je v sobě a mé svědomí h nimi
poctivě bojovalo"
"A podlehlo!" zasmála se opět
"Nepodlehlo"
"Přece nezvítězilo?"
"Také nezvítězilo Není
vitezn ani porazených v tom za
pasit Jen usmíření Nejdu stře
dem cesty ale nejdu také břl-
enem
"íak to?"
"PřVmýšM jsem mnoho a mno
ho o životě nejen svém ale na
přiklad i Fabiánově i tisíců a ti
sící těch jiných kteří přišli a při
Vházcjí do podobných konfliktů
jak já nebo jako nebožtík Fabi
án I o lényuěině chci li být u
pííinný A nalezl jsem uspokoje
ni v takovém tuuoru" Snížil hlas
a mluvil rychle a dňtklivě
"Fthiky všech náboženstev i fi
losofických soustav jmdubajl se
mapám schémat lidukého života —
Zákony a tásady mravní jsou na
těch mapách v jinačeny jako přes
ně narýsované čáry Theontiko
é pohltiijl pak i v iioté na á
mJv mravní dle dMi nup jako tu
utruny natažené pře propatti hřl
i'h ltrh (hollby Vidi jeli princip
jako drát napjatý na tvčb-h the
! if iH-b ry Každým šlápnutím
ly traiil val Hrb iltimil
Ul Iteb apoÁ odnru pohmiď'id
Po napjatých drátech rhdit mv
bon ? v íak odvalit jcii sVrďatl
Mdmu být taknl odtáJHvtl ať
e jim ÍÍV4 ankrti neb fanatlkw
vé Krb aMlidé U% juu'ni tlí""'
j l# p rukách li dritu by d
elli chHlt Pni lřbu erlku
uranií j být Ík nratl princi
pv ilAtta tc lrot řibofd tirbtt
4t ttii (s!ť no%li uVuvýud
iad klá i Itatait nýml drily A
nrjU ani Vutrčinvl JtU
Vypráví jak možno vylóčíti so doma
KtíAf tr[ící muž hiííI hy tjaad al Anen o vtluk t(lo Obdivuhodné Knihy
Zdnrtntk Má etiu $1 0(H pro k'A(ut ptl ho fiiuž ¥Ui wlntvým mufJun
jo k vyiillmtt m orraocí K'Af mlďlf muž klrý 7nmUl mi oženit) Má vclíc
pWtpiiím teto knihy Pskll-ío trp(t ludm(snlml ohtílml nmzátivnomíí
zácpou namoč lar ledvin nmh tnéchýř! ttmrvomní alaboatí ttríiou
muZnoatl hroznými any nb nmohoucnoalí kapavkou nh pHief
krilcaml nb apalnou krví nakažlivými nab nově cakanýml choro
bamlmužUl pakll-ft nlabym nmrvonnim cádumčlvýnn a těžko
mynlným nab Irpíla náaladky Míchů c mládí rhumatlamm nb růz
nými chorobami tý kajícími hlavně rnutí tuto kniha zdarma alél( Vím
Juk mn'no rychlá a trval vyločitl soukromě a tajně va avěm vlastním
domovu Vrjrví v )]iuxtu hé a rJrtflné teti pro6 trj(t
o vwh mrh vírn h nnukrontho fáru které VnfA4 mu? mMf n-l
mel hv vťlMi tialf-'1rrVMl
6 hu i4vrí ii( V4tho lrvl(lý tvtteMl lirxtrá4Jl
ZAŠLETE TENTO KUPON NA KNIHU ZDARMA DNES
Toto nruiviifiik Ván 6lnl k nlfrmu Nmfl4m áfih IrVbtxntr objcdniint mtpUát tni Kttlhi tato rtUin )( Poitou VVU
oani v Jod noěuohém aaUpaném obalu lk U nlkxlu neví trhu oWliuJř
os ioi um a co b es tot n urin vi„ chicago ill
ťáiiuvé:-Ukavi jlru ml otrU-m jxil y vyplcn Vl Knihu idarin pto Mula ToUt dplni ntunsuj mi k nirtma
Jméno
Ailrt„ ]
schůdnými cestami kteréž pouze
na técb mapLeh v ethikách nábo
ženstev a filosofických soustav s
jeví jako přetenké éary ať jíž
správné neb nesprávné skutečné
neb vymyšlené Schůdná cesta
musí být tím Sirfií čím více lidí
po ní kráčí V průmčtu na ma
pách sužuje se ovsem na vlasovou
Čáru která geometricky zpčt pro
mítnuta by protínala- skutečnou
cestu asi ideálním středem Kdo
tím středem bez úchylky po té
cestě jde jde snad nejsprávněji
i ejideálnějí Ale v právo a v 1c
vo od toho ideálního středu nesmí
být ještě hřích a není také Jsou
a musejí být jukétú hranice za ni
mi teprv je příkop s bahnem ne
řesti Uchýlím-li se od toho stře
du nemaje krok dost pevný ne
kácím ho jesté v propust zavrže
ní nemusím se sňm ještě zatraco
vat aniž být zatracován třeba
přísní pravovřrci vypínali so nade
mne a zdvihali pěstě Ale jsou
krátkozrací! S čím vyšší shovíva
vostí se kdo na tu cestu dívá tím
— třeba byla sebe širší — sc mu
více úží i proud liilí na ní se sbli
žuje a sráží A kdo by dostoupil
nejvýše tomu i ti co jdou na sa
mém kraji jejím splynou s těmi
co jdou přesné středem a vše se
smrskne v jednu iniitliemntickou
linii A tato nej vyšší shovíva
vost je tam kde je Hňh I"
Doktor pronášel všechny tyto
věty rychle a jistě jakoby jo
četl Uylo zřejmo jnk každá z
nich jo dávno hotova a jak ustá
len je postup jejich Hýly doko
nale vyhraněným útvarem v jeho
duši dovršenou stavbou
Hettyně neušlo ani slovo Na
slouchala pozorně a vnímavě
Když skončil pronesla teprv
po delší pause s úsměvem:
"To jste špatně nevymyslil
Carolo A má to společnou vlast
nost všech filosofií"
"Kterou?"
"#e je to rám pro obraz vlast
ního života taková pěkná lastu
ra životem filosofa samého na je
bo ochranu vyloučená vypoecná
Vystačí pro vás a pro Léuynku
no smru
"Nebude třeba" pravil doktor
"Lénynkii stane se i před Hohem
mnu ženou" dodal odhodlané
"Vy si ji vskutku hodláte vži
ti f" obrátila se naň Met ty na
pevně mu pohlédla do očí
"Ano"
"Klyí"
"Až matka avře oči Ta
lhůta není bohužel dlouhá Ko
nej Kle 1'bývá jí sil rychlí"
"Myslím lť byt so ani nyní
lu-aetkal ul se žádným větším od
porem" pronesla po krátké po
mlčen opít díhéjším hhkým roí
práškovým tónem llettjita "Sta
lá pani oceňuje vrhni prveili é
lénynčiny dobr ktránky"
"Alu souhla by to přece aotva
tl -" namítl doktor
"Hetto" ual ae náhl roí
Molii-iďiiúo hUviii a tolnil
krok aí ae konečné na okamíik
l (tataul "Ute Je a o luitrt ď
Uutje k ni U IAVa při idi po
U by uiobU lemřit h
V uodtt odejit naplňuje nČ n
pokojem a báíldf - Ol4 j
bdtrot mo4 1 elý Íiot bjl
jcdthiui abůbott jiným thii m
tlili lll lihu ni MroltU ťb ip4
I to jflko auM ňkd hned od tu
Píka A konala j-j be proU
iů dfudn rada K éemuj
im jri d-kpl p ďoubých li
i k ai svým ji k idpouUid
r %At a alulW jiným U bytaDe4OeOte0OlStOOetetQ4OeBi4eoC3
a Jak Mio7no tm vylecitt frtihiij rtinllltf Mmi'tf a vytwl!
rnUrt X)hiil Ht chutí ukAukUií nrmm-tif ttrb tAmvj
vt-l ItnlM máumm rtl nmnrnmnk ykU-tf (UuI ňnkUitt tiriloMhlI
t odvUy—unliv}Ui M ntilleU pto UthtAtt Vlfc4h Vúdo kuZěravC
hned od začátku cesta jejího živo
ta Neměla konfliktů nemčla bo
lestí sloužila u slouží pomáhá
blaží a klidno je v ní klidno je a
jasno u ní Kus duse Alešovy
Karamazových v ní vézí"
"Carolo s térni konflikty a zá
pasy jež ve vás byly jste byl bo
hatší než jste ted' Duch váň byl
silnější Ochudil jste se a ani to
už nepozorujete" pravila zvážně
le Hettyna a pohlédla naň úko
sem ale s účastí
"Dobrým být dobro chtít a
lobro činit je poklad nejvČtší
Nic sc mu nevyrovná Ničeho víc
není třeba pro celý život lidský"
rn vil doktor pozvednutým hla
sem a s očima ovlhlýrna ale září-
íma
"Je vás škoda ňarlíčku můjl
Ale pomoci myslím už vám ne
ní" odvětila po chvíli Hettyna
zmčklit skoro smutné
A v tom že není že to tak již
zůstane a musí zůstat jo právě
mé štěstí I já mám v srdci ted
klidno a vyjasněno" pravil do
ktor živé a pln přesvědčení
IV
"Tak vy jistě odjedete?" opta
la se stnrá paní posledně Heltyny
když tato sc s ní třetího dne z rá
na í uičila "Nic vás tu nemůže
zdržet slečno? "
"Nic milostpaní Viděla jsem
Tonouše Curola i vás a odjíždím
šťastna že jste zdrávi a spokoje
ni''
"A poč tak pospícháte? Po
dvou letech přijedete a na dva
dny!"
"Jedu do Švýcar milostpaní"
"Sama?"
"Ne se společností Hodina ba
rona lleima a jeho bratr Ti co
jsem s nimi byla loni ve Švédsku
jnk jsem vám vypravovala Jsou
příbuzní našeho intendanta"
"A přijedete na přesrok?"
"To nemohu dnes vědět mi
lostpaní Mám teď méně svobo
dy než dříve Společnost residen
ce mi ji ubírá A při mém povo
láiú a postavení není možno se jí
sf ici ih hoť ona udržuje na výši
a inňe dát dostoupnout ještě vý
še"
"A to je
vašo touha slečno
Peltynof"
"Můj cíl milostpaní!" skoro
protestné řekla Hettyna
"vh a výS a já už jen nií
a níž" pronesla po chvíli stl
chlým a itrpklým hlasem stará
pani "A jednou m přece setká
m No be výčitky ja
a ! iai!iiitfliaii4iiiiiiiiirié4
9
DRJWNOYAK
ČESKÝ ZUBNÍ LÉKAŘ
Pokal e 4 0nllnnlal Hock 19 a DauaUa ul
v
1 " #
j?
f
I jL
(h)qqš@
ko křesťané" dodala tepleji
Brada se jí roztřepala a cvt
klé rty se ehvély v silném pohnu
tí "írovázej vás Pánbůh' trh
vč sc z ní prolomilo
Hettyna se sklonila aby jí poli
bila ruku ale stará paní nepřipu
stila :
"Vy — taková velká k výH
stoupající dáma — a já taková
už nad hrobem 1" pronesl
zvolna ale již pevnéjí "A jsem
ráda jsem ráda Ale matka
jste přec Bettynko a já taky —
já jiná a vy jiná 1 A kdo vl
která při smrti šťastnější —
Kdo ví! No bez výčitky
už — vidím vis Bettynko bezto
ho naposled "
Políbila ji na čelo a zaplakala
V
"Kam odjela drážďanská teti
čka babičko?"
"Na vysoké hory Toriou&i"
"A co je na těch vysokých ho
rách?"
"I cd a sníh ale je vidčt dale
ko a daleko"
"A proč tam šla babičkot"
"Líbí se jí tam Toníčku"
"Víc než u nás?"
Světla Minulosti 5— K
"Jistě víc dítě moje"
"A vrátí se zas?"
"To nevím dutinko drahá"
"Já myslím babičko že se na
mne hnčvá?"
"Proč myslíš?"
"Ptala so mne koho mám rad-
si zda-li ji neuo leticKU Jjcnyn
ku?" "A kdy se tč ptala?"
"Včera když jsem n ní byl sám
zahradě"
"A ty jsi řek?"
"Že ji mám rád ale tetičku
liénynku přece radši protože je
pořád li nás a neodejde — Viď
že neodejde babičko?"
"Neodejde Toníčku Já řeknu
jí a řeknu tatínkovi Kdo by t5
měl vedle něho radši děťátko
moje až já jednou odejdu než o
na? Sám Pánbůh snad to
tak chtěl mít Jdi íavolej mi
sem tatínka "
KOŇKO
Krásné čtoni zdarnal
PUta o nkáikova tlala a aaělty &aa4!
Uíota knll)kuctvt a saatlatolaa? -
SLAYIA
400 S 70 NSW TOKS
JaaaaUl pra taaki aa4f yftjaaaav
IitMtai vyUkattal mki
řMavé luby Uta a Vflaajl y
auly aa nKtii!l k Mraal
lvi 114 Htlklk4 luky la
ji Kr4-a]l- a aaMa 4iaal
vtMiw a iit ln (In hroM4ka
ťljíík k tuka aatyktt
41 a4 HktuJUt atiky aak%
a m U U l aUilji aa
(( 'a4U tuky kuJ
4 ií ly kwJit aa 4a aaluk
4l a lak Í4kiaa!4 la f
kiljt jala hiMal XI4t kf
l Kvfk tlakU Jlt a Vf
auka aj44 }4m ét
h-ka VtMkaa i a iarfaa
Tlla ra4fay twtla MTt
III WulUaa al
6? r
V'
4
r
15
1 1
1 V 1
i
I