Strana 10
POKROK DNK i ŘÍJNA 1911
F L
Obraz z dob nuAcho
NAPSAL ALOIS JIRÁSEK V
"Zasleehl jsem žo v Jejich pro-
dárnS kupujou staročesko knihy
ale e jako starou popisniei na
kornouty pro koření nebo chřípo
praeh ale že jsou jejich milovník
To mne mou těší nebo dnešního
času i učení i knihovtápníci smě
jou se všemu starobylému mw
jen titrháěkově a sinejte e ob'
zvláště každému kdo naši zaned-
tanou řeč chtějí napravit! a oči-
titi od vypůjčených latinských a
obzvláště německých slov a uový -
mí českými jakoby ránokladky jí
přikládali"
Psaní končilo vyzváním aby
Vík až by mři pokdy a přijel ni
kdy na Opočen neopomenul pisa
tele navštívit že ostává zrovna na
"prostranově" Ze byl také ktii
liovtipníkera a sice "učencem
myslu latinského") a oženiv ne
stal se "spěšnovedcm" alo ta
rav a dětí nemaje e prodal ryeh
lojezdku a že se teď přistěhoval k
vému sestromuži a že nyní dopj
iuj znamenitý starý slovař ěe-
ký a že by rád svfij poklad ten
alovař a jině knihy staré jemu
mladému vlanti n í ukázal a s nim
také promluvil sfiraniva těch ře-
akých slov a že jsoue (jako Věk)
liudebník jak slyší aby přemý-
ilel jak by ne řeklo po éeku ba-
a on ("spesnoved") že by my-
ulil "bručka"
Psaní to způsobilo mladcmu
kupci dosti nesnází a nebýtl po-
la jenž vypověděl že ho posílá
tarý pitii poštmistr Sýkora jenž
lije u nvého švagra nebyl by úpl-
ně aru ohnánu vystihl Ten list znamétio
atarěho podivína vlastenec bylo] "Rozdává knihy samé české vě
prvním od jara vyrušením v jed- dí a ňáké noviny kdo joik ví} ělo
Dotvárném životí Věkově Jlladýjvék by mynlil ňáký blázen kdo
kupec jejž ono jmaní doíílo koncem pk bude chodit a knihami a ta
žní bned jak bylo po nich vy- ky je prý rozdává a říká že je
pravil nu nu Opočen a to jednou kněz Povážejí velebný pín! A
v neděli Starěho "npěínoveli" le aby tohle pan páter to není
zaital v uzamčené ucpané vyto- možná Kdo pak ví — Teď v ten
pěné avětniei nad pnoeítn ntolem hic ěan — a Prajn na krku — a
vinelo plno nilhuet sedícího v křen- j Francouz vímeí Vždyť ne parna
le v bačkorách Měl hrozuč tlu- tujene jk npehouni — " zamrkal
té obočí a vypadal velmi pHn-Jvýznamně pohlédl zvedl ukazová
ní Ale Šedivé malé očí jeho i ček a nedokončil o tom Spehouno
vnecka vnoíkovitá tvář ne vyjasni- ví Ale už zac mluvili "A tá
ly když twlynel kdo k němu při- kový ňáko oíumělý nfřevíce ne
íel a nad obyčej oživl dříve ne-(ňlapané zablácené divný pumpá
děl jako murníe když začal ukazo- ter No je na něm vidět ž moc
ati nvérnu honti gtaročcnkč knihy 'chodí a leckde nocuje proto oni
jichž měl plnou polici a jež n!i ho páni z knncelifl vyhnali a ta
munel na atůl přináňeti aentřin hy co knihami — " měífati n za
vnok Xejvzoí-nějní nvuj poklad nmál "div ho dráti nezavřel a-l
"Slovař Cenký'" jenž byl r 171f le to ne dopálil a rovnou na dč
"u Kaípara Wuazína v jczuyUké kanntví A vidě jí m imnem déka
uliei k dontání" si nechal napo- není ni duli tři hubičky a pan dé
Jed i rukopisný Benit při něm plný kau ho dout častoval a pak ho po
v Ústních jeho ntvfir
fctarý "niMÍnoved" byl neurnor
ný Pkazoval huboval nadával
těm lidem z města kteří ne smáli
jeho novým slovům a zase vyklá
dal Tu teprve porozuměl Věk li-
itu starého postmistra a uslyw-l
že 'popisnice" jf? papír "ehfíp-
-praen taoaic "kmhovtipnik"
tudent "ranokla-lka" nuplasf jizby i živým hovorem A ten byl
obkladek "prontranov" rynk a(už tuze živý P Vrba rozkládal
"učenec smyslu latinského" že je prudce rukama hlavou kroutil
tudent v syntaxi Starý poštmi 'starý Sýkora neděj jko výr roz-
r njiesnoveij ho také dtzo
val k odpovědi však nepustil a
aase dále vykládal a nedbal že
nont už zčervenal že mu je hor-(Oba
o že se už potí že se jtotem za-k vstupuje zasleehl jak P Vr
lívá že už nedává pozor že pře ba ZVídal
Juje le vstává A pojednou "A tu je na nic (o je xbjteč
i vzsiinuě Žh by se bána neměls né — "
jmenovat "bruěka" jak psal alej Strý Sýkora nehýbaje se mu
e l-npall na rieeo jiného "lilu- rup rty do npěrale při
Imíiiík" to i to pravé a "salát" tisknutí kroutil iěim onakoval
eo Rtu dal [řemyšlování a eo by
Věk myslil jak je nalát na eVsko
Věk ul nemyslil nic pb!
aed a lakč (nhotiiě iřuu'děil
i
uyi íMkora jrnj usmíval se vj
tétté a lároveň číhavS na něj upl-Job
rai uut i s (hm ukaá-Vi ii vjtl ml
im do prsou a vikfikh "Zdeno
rkrupka!"
V tciin stém jtu a v těh n
aniííih dopustil $0 Vík i ě iba
bělosti in ani nU neoiludouval
idyl starý Hjřkor stii mtn
tl na Kramería tt n takí i ti#
'U řuíumět ať- i icruuti a
by lni hal ituvíii ptiti(d a ty
dátáM kdyl iirrbri- lam utisKutat
tak4 iiJitrn4 vě I dobrá tl ivá
aby klHípí a tkoá hot
ssIMÍviíkn4 H4iddl pll
jak fádu fikat ky On
ťjflora i nitt }tsl by rta
YBK
národního probuzeni
kopu a co si hlavy nalámal a tam
v Praze ti přeuěení pánové nie a
ni mí toho nevšimli
F Vi k červený jako rak zpoco
ný jako myš z hluboká si odde
chl klyž vyžel z té vlastencovy
lázně umlňuje sobě že Ink hne
nesplní slovo jež staroch na něm
vynutil že ho navštíví Ale (lontu
se tam mimo nadání ještě toho
'podzimu za nedlouho
Jednou odpoledne bylo koncem
ifíjim přijel za obchodem na Opo
fen Mínil že si tam své jedná
ní odbude a pak hajdy mne na
bryěku aby ho nikdo od Sýkoru
neviděl a pryč Ale hned jak při
jel a Sel kolem kláštera shlédl ho
Hýkorův "sestromuž" soue
zdejší a již zdaleka na něj kýva
a volni A puk hned jak mladý
kupec k němu dosel zval jej aby
ne u Švagra ztvll fa tam už jo
návštěva jakýnl pán z Prahy ten
že ne lakě do Dobrušky k němu
Věkoví chystá Starý soused ví
ce sedlák nežli měšťan v šosatém
Sedívem kubitě přistoupiv až k
Věkoví brní jej za kabít a polu
tajemně polo vyzvídavé zněni že
to nějak divný pín } chodil
nejdřív po městě že tolik vy
ptával na každého až ho policajt
zantavíl Ale toho že odbyl až ne
policajt lekl za to v zíítnku tam
jžo ten eizínee nepochodil Sel 1 do
kaneelařn ale tam jej píní zrov-
na hnali pryč jako nějakého ží
dovského kramaře
"f'o ehceí" ptal ne Věk nemo
ha ne rozpomenoufj na žádného
slal k panu Švagrovi"
Mésfan jména nevěděl Vékovi
pojednou připadlo co mu tenkrát
ten šeljvý pan jiáter v Praze řekl
že ho možná navštíví Ale jak by
ten a teď! Než liemflil i Hvl fn
n 1' Vrba Zastal ho u starého
Sýkory bez pláště e j„ko hra-
:ience Jtylo to i lioikem vytopené
eileidm nějak žlutší: iřchusté o
bočí bylo jako naježené a šedivé
male oěi zjHd něho Jen svítily -
staroehové byli rozkohouténi
"A já ttwj Ne a ni-i a tu fa
kradené" Alf lmd sebou hnul
jak kujN e i Dobrušky shlédl Ta-
ké p Vrba ho hned i-! i
r
nfarei doléhali n něj itáAa-
"Noa jakí je ! slovo inu''
udal Vrbu a Sýknřa do lohot
"Kradení! 'jAjW! j„
vvprtjlv1 M iiort ai4m ne
Néoiei ltltld
Ml
Miih Í lile — "
P Vil a iutt lasiitál a pra
'14 k4 VrlrUfu
Ul(ý starý H f br
ti vš(id i um a ni" ritoú ád
iý vMtHOMí ladný riloA K sod
lu!"
F Vík Mřl bí laUiioniiiriu
Pfivřdd řuíkodtil p VrUvi j#
ho dCivodu dodal pak žo to slovo
v latini zrovna je takové alo cl
toň Žo od cit cítili — (sturý Sý
kora začal pokyvovat! hlavou)
žo by to mohlo být ule Ne
domluvil neboť starý 'spěSnovi-d
uechav kývání Škubl sebou vzt&
Id ruku a prudce volal s
"Nic nic mohlo být ono bude
Na všecka má slova dojde ale ne
budou takoví zabedněni až — "
Nedomluvil nebo P Vrbu vstal
bral plášť a měl ne k odchodu Ro
zešlí se ne v tuze dobrém a také
Věko nepropouštěl starý poštmí
str tak luskavé jako minule Jak
vyšli ven zpozoroval Včk že P
Vrba kulhá
"To ti brabenečkovó v koleně
ta havěť bolestná" vyložil P Vr
ba na Vékňv dotaz "A ta bolest
mne už vyžene do Prahy Tam tu
zimu přečkám budu opisovat vč
dí staré věci památné a tak a pak
nu jaře a pomoc! boží zase hajdy
do světa na vandr"
Když pak P Vrba seděl vedle
Vfka v bryčce všecko mu výloži
a vysvětlil proč chodí a eo dělá
Mluvil o tom vážně se zanícením
že to je dobré že leckde se tak
kniha uchytí a co v ní ž se ujím?
icckdea že tu pravda padne na ká
men vypru vovál jak je leckde
zabednéiiost a jaká hloupost a za
se jnk se místem potěšil z Jídu a
jinde zasmál a nazlobil zač ho tu
tam měli jak ho špehovali jak ho
odbývají vystrkují
'Mako tady na Opočně vědí —
I' nich ne mně to nestane když
Jedu s nimi"
Ale mnoho jí ncpořídéjí"
ék také Žertem odjovídnl a dolo-
žil že v Dobrušce a v ncjblížíím
okolí jtodobně jedná jiko on I'
Vrba ze půjčuje rozdává í pro-
uvá knihy a noviny a domlouvá
kde mfiže i poučí
Starý kaplan v plášli v řepic! ne
zeleným vespod stínldb-m začal se-
hu vrtět a zvolal i
"To abych hned slezl Co tady
se mnou 7 Nač jsem sem chodil J —
Ale přec pro radost že nejsem
sum j'ozlrnv jich Jtňh mladý
panáčku den takhle něco doká
žeme a ne juko ta sova tam ví
lí déJá citoně voiinoeity či jak
to bylo a noelky — hnhu — noel-
ky to ještě než přišlí to nevědí
o je noi lká Víno!" vzkřikl "ví
no! opakoval n důrazem obočí
vymrštiv "Protože js německy
Wcín a latinsky vínům nesmíme
mít! víno ule noejku protože se
Noe vínem opil a noelnicf vini
li Vidéjí takhle bysme bylí br
zo pro smích} ft j(! dosti takových
blazníí V Praze také Ale Vcle-
lavína na ně a staré! den ti a
ádný jiný nás nepoučí!"
Za takového hovoru dojeli do
Dobrušky Tam páter Vrba zůstal
do druhého dne Nešel však nikam
A kdyby byl í chtěl nemohl by —
Koleno tuze bolelo Věk chtěl
aby starý kněz ulehl a zůstal až
by bylo lépe Ale ten se nedal
zdrželi
"Noha bolí ule u nic mám ra
dost jedu rád odtud Tady jsem
se potěšil z nich pane Věku a
jen tak dál a pryč No a já jsem
také nadarmo nechodil A teď za
se mezi pražské vlastence"
Sedl do Mšty ve svém velikém
plášti h jel ku Praze maje výří
diti neji-dno pozdravení v české
expedici od mladého kupce Do
brilšakého jetlž ho nu cesiu éipa-
třil a vyprovislil a pak za ním
hb-dél dokud poštovská archa ne
unikla nedláždéiiou nli-{ mezi
dřctéiiýuii ktjiieníuii a jich mn{
io mi
XXI
O tichých převratich
Dni ♦ hrubě krátily soumraky
přiehúiely ěsnéji a ěasiiéji V d
iiiácnotti i v krámě inhylo llik
práce mladý patrni míval tťď l
en Hkdy nežli na jaře v l'té i pti
'átkťiH hmiíiuu Na lahradácb
shrabali ihité i od d -šťft !nVlé
lull oMn'ili strotiiV v holíih
koninách Iíuc-I % li r a tlt j-b
íltél pij lolic l kallirll jj hodili'
) ťXlli h
Pak iiIiíkII nrá T'i doimu
ily jti přt Víkvým kAmnu
I řho allé loMilié j-4rtť i (ii
r'svi u i i tuU oiki ion' ttuk)
a kotuké thoMi-mty aboí ru
ht a rtrí vliirbí šd Sh
uiiid vrdl pvt jdiiírk 4%ev
ký H flok )] lilf # kriti t
ik likk lou'1 a i sklem
kiátHivrk dtl iříky iMIrtMa
pestře "rukou malovanó Záhy však
mráz před nč nadýchal na sklen
ué tubule zúslouu ledových po
divných květu
V krámě teď mnoho oleje do
lumpičck prodávali i bukových
loučí jež kupovali kdož si jich
ucho borových nemohli sami zo
svého nudělati Svítili jimi i v jiz
baeh měšťanských aby nebylo tře
ba tolik oleje u lojových svíček
Sníh jenž se po prvé brzo po duši
čkách ukázal napadl opěk a zŮ
stal Ryl advent Ráno ještě za
tmy chodili měšťané staří i mladí v
límcových pláštích i v kožiších
sousedky l svobodná v kabátcích
kožíšcích i ve velkých šátcích a
dětí a nimi do kostela na "rorá-
te" u pálili kusy voskovic I sloup
ky prostě bílé nebo květy zdobené
Tmou studeného kostela kde se
kouřilo od úst hojnS planula za
mdlá světla a světélka a zvučely
varhany a staré adventní písní
vážných krásných nápěvu plné
radostné předtuchy a naděje v na
rození Spasitelovo —
V nehlučném jindy městečku Jy
lo v zimě teprve ticho Všechno
kolem ve sněhu strnulo všude
hluboký klid až z něho zvláště
když za tichých podvečeru sníh za
modrával a nad fialovými té chví-
e lesy západ rudě dohoříval va
nulo takové teskno podivné Ale
to nejvíce mladý kupce cítíval —
Ostatní trávili dni klidné po svém
lle obyčeje Kolovraty jež do ne
láma tm píídé za komínem odpó-
éívnly vrčely v každé domácnosti
zvláště odpoledne tt večer a žen
ké staré i mladé aedély za ni
mi také nejeden soused pilně pře
li a nikdo se mu nedivil aniž ne
mu smál Předení bylo děvčat Am
kdy se scházely nu přáslvy zába
vou Předly jak měly úkol zpí
valy žertovaly klevetily pošlou-
haly žerty "panicův" či mláden
úv nebo poslomiiuly vypravová
ní starých o strašidlech duchách
o princeznách í o starých řasích
jaké byly kruté vojny jnk bylo je
té za dědu kdy lidé chodili se
strachem na přáslvy protože ne
jednou zasvítila tmou i ze tmy do
ken dvě zelenavá světlu — vlěí
oěi a kdy opravdu dál v horách
Kokctnice jednou vlk přástev
nic! pokousal Tak večery mlje
y příze přibývalo puk kannfasu
plátna do truhel
F Věk do takových přástev ne-
přišel Večery trávil buď v krá
mě nebo s matkou pak na svém
pokojíčku krátě si chvílí jnk o
byěejně čtením a hrou nn klavír
nebo na housle Jen po řídku si
vyšel a to do hospody a ne z
touhy nýbrž více ze svých oble
dft vbistcnských a sousedských —
Rez přástev však nebyl Matka
jeho proseděla skoro všecka ta
zimní odpoledne u kolovratu vět
ším (lilcin suma Ob čas měla náv
štěvu nějakou kamarádku z mla
dých Jet nebo sousedku Návště
va však nepřišla zahálet Každá
si přinesla svůj len ale jak bylo
mravem u lidí ne hamižných ne
dopustila stará Věková aby z ně
ho předla nýbrž půjči vši jí nejen
kidovrat i přeslici přinesla jí ta
ké svého Inu
Takovým návštvám se mladý
kupec nevyhýbal Jak mohl při
šel z krámu a pobyl ve světnici
příjemně vyhřáté do níž plné pa
ndo světlo slunných odpolední V
něm jasněji se liclala jasanová
tabule mocného stolu a trnoží v
něm živěji vystoupily barvy ptáku
květin na staré truhle opodál
velkých zelených kamen s lavi-
nou uoie a udici Ky iiaicre v něm
zatřpytilo se aklo bíle natřené mi
líce na prádelníku í všecko její
lepší nádobí květované blb' ta
lle kávové koníčky i střlbr
lesklé v nich Uiěky i vrlká tako
á Jlce n a bíle polévkoví nf-
Uchy
F Vk rád jednal st starými
lidmi a proto mu t příjem
n aedéti a třmi iHedlými přá
tr nii lni ji-i ItM-coa pamatovaly
len o téh ly iliutí ii„i
Umí kvitoMinúl kofljkA
kterou jHkaťb' stará V'Uvá U
řái vii io lila
Dvakrát taU t 4 u V U na
dlílt přikul í litstiMI sou-!
U NiiHová Mařdíil to vkí
ho ' la latnoU ho p sio hi ioi
tabóUki i I -radou mla l i ku-t-l
vídal pru j ji r„Mři!
Ni #4 IVIii Jjl i4tilV diMl
i i
r jooJ tak hfa I pdJMoi
r Miiid k i ii i v pid
! o otb h jk Uď M toidaii
tf i JU H jtl Hrbud lavlal
Sdružení českých lékařů
v Onnizc a South Oiimzo
DE KÁLAL F J„ DR PETR F J
Telefon Doug-laa 1761
DE ĎIMÁNEK O F
np VOUTSKÝ JnHN W 1202 3 ul Omaha
OK KOUTBJkY JOHN T))()fun DougM tm
405 sev 24 ul So Oinaba „
Talefon Boutb 142 SRAMEK J M
aevzáp roh 8 a Ilickorj ol
Telefon Poiig-lan Mili %
DR NŽMEG CHAS J n „
ni -itniti i n i DE- 8W0B0DA L0UI
1316 Willlam ul Omaha M Vatňn nu n„u
Talofoa Duuglaa 807
My shora uvaileul lékaři dla pravidel Ukttuké etiket nJlůrxnJi
0'lsuxujema velkere obluiovánl k tcrMiokoliv Itkafe anbe sama v kterých
koli atoplM'Pb Hfmt paclonty tmeht u jo to jakýmkoliv (ifliobam tť
re Kprávtch mlstnícb nebo osob oteb 48tř
Z poěátjiti poslouchal a 'ťlo hovo
ru se nemíchal alo pak si již vši
ml že Knížková nějak zkoumavé
na něj bledí a také tak se ho do
tazuje Naslouchal a nedal atií
lost málo na jevo U mu to pM
IH "' (řádku se durdilu proí to říkala —
liylť příliš vyrhovancem své do UM x jiuhoka však ten hněv ne
y a sám jsa nábožensky indiffe- a m „ji jvifl u t(1 7rA
rentní ehoval se k jiným nanejvýš
snáš livě l!yl by to měl za suro-
vost dotknoutise přesvěděení sou
sclěinii ě šelrně dal na jevo že
s ní ve všem nesouhlasí
Zit to před sniim odchodem
sousedčiným zaslechl eo ho více
zajalo Stará Knížková jen tuk za
řeěí jnk se Věková r-tala zmíní
a se o vnuěee a tukě zas jaká je
tenářka ta že sežene knížku kde
která u že by li těcli Jejstcr lo-
řád seděla
To znám ještě jednu tukovou
ětenářku" mínil Věk "Paulovu
Viintíuu Ta pořád vypujěuje a
mnmlu nebudu již nie pro ni mít"
la 7! zašlu Snízková "I Uo-
že chraň ta neěte nie nebo jen
in'l lí
' " "v "oni f ne
Věkoví bylo to dívno a když
'Van ti na Faulova druběho duu
přišla s knížkou žádajíc o novou
' 'jim I í i n I tt A it 1 1 i y t I
vzal ji mladý kupce na paškál j
bez mučení ěervcnajíu se vyzna
lo děvěe Že to vypfljěujcj nejvíc
pro Knížkoví! Miírinku jak jí tak
po babiěee všude říkalí
"A proě ona sama mn neře
kne f Co pak se mne bojí 7 " tá
zal se Věk opravdu překvapen
"dá nevím ale vždycky mne po
šle a říká abych to neříkala"
"Tak?" divil se Věk hlas pro
tahuje Á již rozhlížel se policí
svých knih a vybíral děle nežli jin-
ly až vytáhl pěkně vázaný výtisk'
nedávno vydaných "Letopisu Tro-
janských" který nemínil píijěo-
vati Ten dal Friintíně H uložil jí
aby Má řince Knížkové nie neříka
la že by si snad už víe nie ne
vypůjčila a dodal že takovou hor-
DR JAMES W NOVÁK
ítsj lubci Ukaf
(-oalisealal BUk - 13 a lSuKlaal p-koj ila 4 i Mu aaJ IWrg nU
B( ( — ijffie l'boa1 l)ula( 80T7 — l(iear 915 Wlllina Hl i
Pbiiaa lUugh UJ — Krajaaé Bkna KH aa domácí j-rsot ta
břkaa jhual atial ilubře k-ljl -H atrliivt Osky lajloa k Vr%
NatkQt J4 t ikré pti v i4 ótla4 ruL tf
livou hezkou čtenářku í nesmi po
plašit a U tu tná ještě kolik pěk
oých knížek
Frantům nemlěela a řekla vše
cko vnuěee Hnížkově která se ža
- pálila když to slyšela a na karaa-
jv„ jiikož věera ráda slyšela když
hjhíěka nříšln od Věků že ten
- m)Hó hodili Že to asi tik zla
f„„J( H (}„ nezimbožstvlm že a
ani iieušklíbl a níe když mluvila
o tch pobožných věce( h alo na
poulí že nedrží to žo na něm po
zorovala —
(Tokrněování)
Přepracovaný človčk
Většina lidu dělněho trpí pře
pracováním několi o tom nevědí
Jsoll Zlllďllžciií V ktáloii icilno
t várnou práci bud tělesnou nebo
duševní a konají tuto práci i
tenkráte kdy nutně itřebují klí
du odpoěínku neho zábavy Zne-
f i i i
iiiiiiiii nervy jejien oiupujl svaly
ztrácejí pružnost ubývá chuti k
'jídlu Někdo hledí nřiostřiti ží-
ivntní sílu silnými nájioji což jest
I I M I i a ♦ i i š
velikou ehyhou Měl by v první
řadě sesílití žaludek by mohl při
jati a ztnívíti dostatek jsitravy
sesílití nervy by stačily býti stá
le napjatými vyčíslit! krev by
bez překážky kolovala čisti a ho-1
natA V se to přinese mu Trinero-
vo hécivé Jiořké Víno í kdyby
jsa domněle zdravým užíval pou
ze jedná dávky než jde spát U-bývá-li
mu na síle je-li zacpán
bude užívali tohoto lěku třiktšt
za den V chorobách žaludku ja-
ter střev krve a nervů nenalez
nete nikde léku na iehož ííat
blaholárný účinek může tak bez
pečně spoléhají jako na Trínero
vo Léčivě Hořké Víno V lékár
nách Jo Triner 1333— 1319 So
Ashland Ave ChicaKO III
i
BAILEY t MACH
WIS IEKAUI
t tHkti fastoa ilk bob U N'M m
11 M~' l' IM rhur A niM
sm sta
' -lSk4 IUIIM tM
' ♦ rk ( rw um
Ion distance telefon
iichIoJI Mitnil mil tolik Jit
ko mí tttytilito Zeptejte o
nn to Iclcíoitiii Unie U
tu ii hkoru vnude pojen I
Hobrooko Tclophono Co
