"i
Í4
Strana 10
H
— — = U
?! i
i 1
1 :
F L VEK
Obraz z dob naftcho národního probiucnl
NAPSAL ALOIS JIRÁSEK V
1'ovozy s veselou rozjařenou jutu a žo jej svého ufitclc pro
aoolcénosfí fnílily so v záři mésíéjsí aby ji vénoval své přútelMtví
né zanikaly v šeré Mlítiy st méui- To hnulo chladem a upjulimtí do
lv unikl v Jeti nu-hot kol by- kterých ho mladý Vék upjal Pó
lo slyšeli tt ohhi veselé písnó -—[dal Thaiiiovl ruku a t en ho objal
Hlyšl Toť ta veselá Thamova pb
jácká k níž on no př v uložil !
14 j'tn i Již iimliill
V l(0JM)líl juiníltl —
[Když však Thaiu jn nadhodil žo
u Uuttcauových so h) néiii jhj VŽ
kovi shméjí a žo o ncm éasto roz
prňvéjí zasmušil sc Vek a řekli
"No toho ode mnú nežádají —
Tam iici)ftjdu Jak bych mohl!"
Hylu mu v ten okamžik protiv-j Tak s Thamem rozešli Vík
na byl by rád Paulu i teď vídal než
l'ozdé vcéer dostal no ! Prahy k Jtutlcauovým nechtěl nemohl
Cesta Iio vedla takí kolem flczuiJak by pohlede) na Paulu jaké
ckó ulice by bylo m ni Met klí ní a pak s Lot-
"Už cm nebudeš chodit" polkou! Alo bez Pauly ani ted" ne-
mydlil ni "Už jo všemu konec —
Konce! Teď ani jsou jisté pohro
madé Tbam také blažen a Sl'a- chodívá A tu Moje za uloupeni
uten A Paula tak 6 A ta" —pozoroval modlící sc dívku a Kotva
myslil holku — "ms jisté xméjo &' ní zraky odvrátil Paula neme
všichni a ní jak plakal Ah) jemu tom niti tušení Caatéji mu
mohl býti Chodil k v fttépánu
do kostela veda kdy tam Paula
ne již nebude smáli
uvidí ani neuslyší
on toho nu-
XXÍ
7 Vék i vrátí do svého domova
Asi za řtrnácto dní jw té kráčel
V Vek zaso venkovskou silnící ale sky přál ni aby ho Paula nemilo-
taká připadlo eo mu Tham ten
kráte pravil když u ného byl na
Mlc'dy Pravil mni "íépe by
bylo kdybych já bych na vaiom
mÍHti — "
Tham ni přál jeho neSťantné lá
m i Krče do Prahy nýbrž tou
jež vedla do Dobruíky líylo za
nevlídného dne říjnového Nebo
víecko zataženo a nyehravý vítr
vál krajinou Májo hfebííikový ka
tát dootl oSumflý až ke krku za
pjatý malý tlumok pře rameno
zaveňený ve střevících brubS Q
ílýeh a neSlapiiíiyYh blížil ite ho
lí v rueo k rodnímu tnfatu Py-
valu i'ro!ř Vždyť ji miluje
jak vroucné! Vikovi byla ta olo
vu nápadná a jak je tmlySel po-
hledí tázavň na Thama než ten ví
e nic neřekl a jen tlumení' ni po
vzdechl
Od tá eii víle co Hti mladý filo
noř přťHvfdíil v Kunratickém ln-
ne jak nadarmo doufal jak ne na
darmo tfnil líbeznou nadčjf ía-
lo odpolednrj a jeStfi donti ivétlo nlřjí nežli kdy před tím na domov
Mladý filonof krájel zvolna t-meř vzpomínal Ztratil ho a za tu obřt
jen co noha nohu minula N?jo
píchal Nehnalať ho touha nebyl
radontní rozeehvíiu jako vždycky
když jetř v beiiedíktimkím klá
fcteřtí meSkávaje domft na vakaee
chodil
Neponpíchal ano váhal a když
vídíd Že by do DobruSky kterou
mři před neboli dokd za denního
ivřlla uchýlil n centy do neda
lekého leníka a tam uncdl na po
íkraji Z lena není ne táhlý Sumot
a nuché lintí ntarčbo dubu pod
nímž twodl do odkvetlého brunát
ného vřenu hlannS mu nad hlavou
haraSilo Vík přepadlý ve tváři
hledi-l vážnž zarnyílcně k rodné
tnil mentu
Pyl by ne nikdy nenadál že fe
takto vrátí že ne bud Štítit za
božího dne do rodného domu vkro
čit a že bude čekat až ne netmí a
by ho nikdo nevidél a nepoznal
Takto no vrací ze ntudií ku prá
nu oteovnkého domu! Jak ho při
jmou? A což nepřijmou li ho ne
lá-li no přínný otec unmířiti a za
pudili ho co pakt Nyní jen na do
mov na otce hlavně vnak na mat
ku mynlil '
H poéátku nvá centy byl vSuk v
duchu pořád jentž v Praze H U-Í-kým
ardecm z ní vycházel tajné
Aby nikdo nevédél n nikým ne ne
rozloučiv Dala mu nice potdedni
dobou tolik hořkontí a přece dlou
ho ntál na robit'- odkudž ji mohl
napfwled vidét a dlouho hledél na
ntfnové obryny královnkého niMtta
mlhou pronikající
Nikdo ho nevyprovázt-l j a oa ta-
ké neehtél aby ne tak ntalo Tham
1y byl při4el ale Vek ni toho ne
přál Č ne na néj nehněval Ne
mohl ba jtohnut ne n ním rozeáel
Lotka nkuUénó tentokráte ueml
M Nejprve mate jMivídéla ta
otci a od toho ne toho Tham dově
děl Teu pak ehtřl to řH Paule
niti ta méla tu podivnou zprávu již
(m iMtyiiy Paula byla velmi za
ralctia litovala avého mladého u
itelej bylaf mu přáteUky naklo
nétia Panf ltuttiuuvou novina
la nrtéila a iiwhtřla jf a HM'átku
aid uviřiii
Al i'n Vík i výlrtu nna a
npřU I přUtihu tlut ni ijtH
VAIm-w tnpřihá4f Tu pak do
&WI l vftbíH- nrpříj l' la pan
Vík j viktíuje u thč a nrdcéné
Uky m jjí Vrikří řthlitty Uk
VuM Tham přtl ilui %fk
inu Mvlř u Víka NHuiha M 1
4? kitÍ 4II kl k Ili HMl d 'M I Jrl
Patda u titi tédtU Vrtí itr
lil klti ÍÍ ltllH)tt %%ékn
př lt li rád a — k
Thatu rí#) Sélui Mtt ikua
I'- Hni U l' h phrl' bahk
h f% i )řn jak j# Paul do-
niécho liedonáhl KfHlíée hluboce
zarmoutil a nám ne jen trudu do
ékal Doma ne na néj rozhnéva
li nadobro Neodpovřdéli ani na
jeho druhý dopk To m pak už
mrzel na tu tvrdoiíjnont jak to v
duchu nazýval ale nyní zaao mřkl
Mylo mu nejvíce o matku Divil
ne že ta mohla také tak zanevřít a
Zcela jej opiihtíti
Pylo mu tou dobou tuze zle Mři
veliký na vSem nedimtatek a tu
hý boj o Živobytí To viak ho ne
hnétlo Vftéi třm ntarowtcrn byl
otupělý bylof tmi vSecko lhontej
no Až pojednou jím otřáslo rma-
ní kmotřířkovo Ten oznamoval
ž mu chtél už dříve [máti nic že
to ncSlo že maminka ho za to žá
dala nechtíe nyna lekati tlpa
dlaf do třžké nemoci Vřdřla že
by Krantiíek o tom ne dovřdév i
hned přiíel takové mínění o ném
jeíté měla liyla by ho z té duíe
ráda vidéla než bála ne pantáty
že by Krantiika zle přijal nebo ho
k ní ani nepiiMtil A to by bylo
nejhůře bývalo Proto roprotila
tajné kmotříéka od nřhož védéla
ž také od Krantíika dostal dopin
aby do Prahy teď nic nepsal leda
až by % ní bylo hůř to že by přece
ráda Františka vidéla děj se co
děj
Ale ono zatím se jí uvolnilo a tu
sedl pan učitel a o nvé vftli napsal
Františkovi lit Myslil že pro
kmotřieku bude to nejlepíí medici
na až ta hoch bude rychle ne po
zdraví — liez toho no k vftli ně
mu rozstonala Starý nie bude
bránit Ale panímámě teF také
nei-o po vůli udělá a také přec
snad uzná že není jo oteovnku a-
by dít nechal v liebezpeéeiist ví
ve ípatné siMdeěniwti ale aby jo %
ní vytrhl třeba že Frautiíek z ní
nechtěl a pantátv n-MNiehl AI
mu tď napíše h maminka" ne roz
nemohla a to nepochybní k vftli
oriiui ni jmi jm i Kfiis
hori to chtěl už dffv tak nafa
ti ale bál nf kdyl bylo kmotři
ckou il U by jl dMbilo to prud
ké jMdinutl iiyli bouřka kterou
by pantáta jisté trhl ai by Fran
tišek tuwvl do nvřtniď Teď
(iiiii snad jinak
V jt-diioiu n-tiiyid Fraitti
ík-m ti trhb kdy] Vtl kmotři
kftv lit ib-U ěl ii- matka k
ifth iiěiim tc niM-nť U Prtn na
hodk im iti-pU i)iHw'-d
la! %t dil AHt ydhl
Í jk ě tl itnate jil U
i n-tr WeiMltl f mi HA
rm ti těj r ii 11'tn nrri
lid KVHf tu wj a# V
VHil $ lianj %
diVU ni ruh„!l Ta aul kw
tříček nemiwil navrhovati To e
ví o k ní pftjde žo k ni pouhvá
tíi ať už no děj o cokoliv Ihned so
připravil n% cestu S nikým ae
ani nerozloučil jsa toho mínění Žo
no zano vrátí Ponoukalo ho aby
ni zašel k profensoru Vydrovi ale
zdálo se mu již pozdě a druhého
dno ráno vyrazil z Prahy Niko
li všnk řasně na úsvitě nýbrž až
bylo po mši u nv Štěpána'
Když Paulu nestupovala no ncho
díl kostelních zalekla no Spatři
lať tam svého mladého učitele Až
so překvapením zarděla Hyl bled
íí a nřjiik přepadlý a jak no nu u
smutně usmál bylo ji ho z té duše
líto Cekal na ni rtekl jí chvat
ně? a neklidně že ji přišel dál a Po
hem že jo na cestě do rodišté pro
tožo mu matka ntůné Podal jí ru
ku přej o jí aby no měla dobře a
byla Rťastna
Nemohla mu odpovědět! ale na
její tváři zničilo ne pohnutí Sti
skla mu ruku Hleděl na ni oka
mžik jako by jí chtěl jeSt§ něco
hd než pojednou pozdravil a o-
lescl Alo ještě jednou no obrá
lil a tu ne mu mihly Pauliny krás
né ěi na něm tkvící v ten oka
mžik jako by zmužené Stála bez
ohnutí a hleděla za ním až zašel
za roh ulice
Odtud ne zastavil v bytě a vzav
nvňj tlumoěck vydal ne na centu
Sel pěšky ' Na vňz neměl peněz a
nemohl jich nehnuti Neměl ani to-
lik iby vystačil na tuto pěší ce
stu I jeden z Mozartových dva
cetníku iimsíl obětovat! j druhý
však ni zachoval a byl raději celý
den o hlodu jen aby ho nemírnil
rozměnili
Tak ne domfl ubíral poéátku v
duchu no do Prahy k Paulo vrace
je Ale k domovu při tom chvá
tat nedbaje únavy Chtělf už mat
ku npntřili Ale jak rodné město
uviděl jak no k němu blížil uvol
nil krok a váhal Jak ho přijmout
Jak otéct Jak budet
Pohlédl na nebe na nešlý dont
kabát i střevíce Tak má domft
vstoupili on na němž ni rodiče
tolik zakládali do něhož ne tolik
nadáli I Jak budou lidé na něj hic-
lét a na něj ukazovat! Proto no
sem centy a uxeti na tsikrai lesa
w m -
pod ntarý dub a čekal až nasta
ne soumrak
Smutný říjnový deu pohasínal
když Věk povstal zpod dubu a za
mířil opět na opuštěnou nilnlci —
Vál ntudený vítr Pole již temněla
lesy dál už byly ěerny soumrak
nastal Pylo pusto a nmutno kolem
a mladému filosofovi nejsmutněji
í 'ž ve staveních rozžehovali světla
již zář jejich padala na ulici když
vstupoval do města Nejprve za
měřil ne domft ale ke starému žal-
manovi Nežli vešel zastavil ne
před Jeho chalupou
Tu vedle stavení ve kterém ne
narodil a mladistvá léta strávil na
proti ntatue nv Jana u níž ni n ka
marády hrával Všecko tu jak bý-
valo jen on on no tolik změnil!
Zaklepal na dvéře Volné Sou
ravé kroky no ozvaly pak stařecký
hlas tazajíeí se kdo to
"Já František"
" Jaký František t" ozvalo se do
sti nerudně Jak by ne byl ntarý
Zalman nadál Věková svého Fran
tiška! "Věkňv—"
"I pro Uoha věčného! Hochu
Je li možná V
Klapla závora hořejší polovice
branky ne otevřela pak druhá a
Vék vešel do tmavé níné V svět
nici hořela ve dřevěném svícnu
louč a v záři její spatřil starého
žalmana sehnutějšího nežli býval
dosud však tak svěžího jako jindy
Jen irak ntarel slábl Stínil si ho
Haní jak na Františka hleděl To
ho Kttěšilo íe stařen ho vítal jako
jindy bukavě a upřímné Zahnán
uslyšev lf jde a Prahy přímo k
němu fttiášrl ni t-hléh a máslo ro
měl
Vé s nejprve jmj inatrp otaal
Vydet hl 1 i je jí éH iř teď
valem (Mtidravuje
Za t hvili o té běirbi nějaké
-vée malé do iktdy a vyfuovalo
panu něitt lj !tránkl i ho t
rv Zahnat (mj lrauj a tm pro
l aby k němu phírl al hned
iihiJhí li VI l:rvd- ! a luartté
í if u lirí dotaitiiat Ne] i-
rU (Ui„lu u i(iliA lfb jk-
'i Jak nlt kdvl
patid u kamen vtivati
dlík jrtli k éMlJ ilMoí
zvolal tiěitel když Františka uví
tal "Věděl jsem žo přijdeš na ji
sto Žo není a tebou tak zle jak
pantáta povídal že ti jsou kdo ví
jací lidé milejší nežli otec a matka
Alo Čckul jsem t5 u nás"
František jen tak něco odpovž
děl alo kmotr porozuměl a pocho
pil žc so pan filosof Htyděl kmo
třiěky a dětí a pomocníka Kckcus
chori no u starého Zalnuina dlou
ho neomcškal domft však nezamí
řil nýbrž zrovna k Věkům Starý
byl v kráiněj pod mořskými panna
mi a odvažoval zrovna nějaké ko
ření do kornoutkfl aby měl ua no
děli
li t V M é
jm vazný a zacnmurcny jauo
teď pořád co ne vrátil posledně z
Prahy S podivením pohleděl na
kmotra cože tak pozdě přichází
Teu pohovořiv trochu doložil žo
lncn n kmotřičkou nemluvil a Že
y no jí rád poptal jak se jí daří
Sel dál do světnice za krám Si
o již poslední dni přecházela alo
tuto chvíli ležela Zutím ntarý
Věk odvažoval puk odbyl dva lidi
kteří přišlí pro olej a kmotr ještě
neoiieiiíizd Vysel teprv když
už pomýšlel na to žo ěan aby za
vřel krám Hecrcím chori dal do
irou noe a nic
Věkoví to bylo nějak dívno Ve
Sed ptal ne co tu kmotříěck chtěl
že ne tak omrákal To se již začal
odwtrojovnt Věková mlúcla a te
rve když se ještě jednou zeptal
odvětila mdlým hlasem i
"František psal — -"
Alo Věk nic a odvazoval ni kr
ku šatek V tom setkal se pohled
jeho n úzkostlivým zrakem žeui-
ným který na něm tkvěl Jako by
jím prosila A chudák byla tak
utrápena Nemohl mlčet a neslyše
li jako dosud
mr li i i ji ii
'Jim — " roki "vlila — A co
hcef — IVnío — Toť eo jiného
an hladký je hořký host — to vě
řím —"To všecko znělo tvrdě
Nc peníze nechce alo pro
ní — "
Zase nastala chvilka mlčení a za-
so začal ntarý Věk i
Tak přece a oč — "
"Abychom mu odpustili Jde
o nebe — Tuze lituje — Plakal
rý a kmot říček nad ním —"
Věk sebou trhl
"Cože! Plakal a kmotr nad
nímí Vždyť jsi povídala žo isal'
"Psal — a také sám to povídal
řišcl Je prý tuze zkroušený —
je to na něm vidět — Kmotrovi ho
ylo tuze líto — " To již na loži
usednuvši Věková třesoucím no
dasem mluvila Dále pro pláč ne
mohla
Starý Věk žasl Té noviny no ne
nadál Nemrzela ho hoch ne pod
dal šel do nebe alo on také ne
chtěl jen tak polevili Nemohl
Než Ženy bylo mu líto
Zaponwěv že ne chce odstrojí
ti přecházel světnicí pak jako ma
ně a mimochodem st- zeptal:
"A kde jet lí kmotra!"
"Ne — u Zalinana — "
"To bylo potřeba! Dělat po ci-
zích staveních ostudu!"
"Když se vás bál pantáto — '
Věk zase nic než odpověď paní-
maimna nebyla Františkovi na
škodu Také ne iak nerozzlobil a
neřekl jí z ostrá aby mlčela aby
o tom uarehnem nezvedenci u
mluvila jako jindy když za Fran
tiška prosívala když obrátivši k
němu svou bledou ustaranou tvář
znova jala s za syna orodovat a-
by ho neodháněl aby ho nechal do
mu
"Já ho nevyženu — pro nvou
hanbu a ostudu Al já n ním nic
nwhej On se mně a tebe odřekl
— af mi tedy dá pokoj!"
František myslil že bude dnen
noelehovat u starého žalmana Se-
dél a ním na lavici a naslouchal je-
ho trnitým tlovnm je] protý teu
tkadlec měl většinou a bible V
tom přišel kinotřhVk po druhé a
vyaval kmotřené svého aby šel
ním if matka ji] VM-cko ví a je
jii pantátu jinté připravila
Srdou mladému fili(fu hlatitě
tlouklo kdv] překřikoval práh
rodné avé jiíby Spatřil bledou
oiMii trápením tsl matku
Vjtata ho pliěrm [ y nejra
ději k td sWil y ji iutibal ru
j i H VíUhoVal4 Ale
Jh! iU ir- ianaiMh" jako
rak K tomu ttnt J rtejre -Z
Ital ho
I tHiil kw k to mu at y n u rnku
políbil A'" Vík o i-otM ni
M otrtl Vrl v„l! 1 %Mt
aiéky S) iftut jk by Irtl
l ukifclilo f] f tm iabehl
í
0
í t v~ i rtntK a
Ti A
DB JAMES W NOVÁK : ý
Canký nubnl líkař J " V ) '
ConUniints! Dlock — 1(5 a Douglimul Pokoj íl 4 r rob fSlSUflrg Clotk
Ing Co — Office 1'bonoi DoiirIhi C077 — Roílilonef pitrSvíllam- Bt
Phnnn Dougtm fiOlO — KraJnnO a vonkova kteří Bejnou í doiuád praat na
buřokou "pokojeni uílni ilubřo kdyi (iřl cávAtívé OmnKy 'ísiU-u k Dra
NovAkovl jnní rn vnlkflré prico y obořil ivém úpltti rnCt "O 14ti
Obezřetní a pro
zíraví farmeři
a jiní kupují nyní pozemky v pověstné kraji
ně Marcuso blíže Sacramcnto Caliřomia po
něvadž vstoupnutí jich v con5 jož nevyhnu
telnS budo náslcdovati odbývání 1'an-Ameri-ké
výstavy v Bnn Francisku v 1015 přineso
jim slušný výtěžek nemluvil ani o dobrém
příjmu jehož mfiže být i docíleno mlékařením
a povšechným farmařením Nohatá pftda 51
até povětří) výtečné podnebí 1'išto dne
o podrobnosti
Homeseeker's Information Bureau
1917 Bee Buildíng OMAHA NEB
české mlýny vo "Wilber ITeb
Vyrubltolé nejlepii pionlné a prvé iitoé mouky jakol i leiké
krupiíky
Mouka dhIo jmt k doitini n vlnch ÍMkýcb grooerlitft v Omata a
Boutb Omnxa
Zda-lii jodenkráta xk uvita mouku Wilbtnkou která joet ta nejlepll
trbo pojivo bude na vát jen tmit
Til mime eklady v Lhicoln Ncbr Cedar Bapldi la Chicago I1L
OkUboma City Okla Mnrahalltovn la a St Lnuli Mo 40 18
ZVONÍČEK & AKSAMIT maj
KRAJANE POZOR!
Nenechte se ošálit cizími 'agenty a chcete-li
obdržet za Valo peníze nejlepši a nejlacinSjší
piano obraťte se na krajana který Vám po
šle piano přímo z továrny a ru8í že budete
obslouženi k Vaši nejlepši spokojenosti af
bydlíte ve kterémkoli okresu státu Nebraaka
vinutími Frank V Hodek Volbach Neb
Nejlepšdu místem k nakupování stavebního dřívf Jest
česká dřevařská ohrada
% Chicago Lumber Co
2
na 14 i Mirey ul Omaha Rab otf
CVští prodavači Vás vidy ochotně a vxorní) obaloažl
♦ ♦♦♦♦♦♦♦ -4--e-44 M t I ♦ ---♦♦
KejaUrli a ajlpat niblo pro MbDika et
ed nnunEnA !isScí!LA
v Itale IS04 Taraaai allro
Pratl loiMrtaa4 pita lep rUlfttEt UMfaMklke
r v fial t Ceraieh Itubraa Maaleh Iiaarl pltě ! Aakaaa
Mua e §Huib1b Faatl Utkala reaaiulott rpUl
Savirma fti éimf aaiAaá ta a iruaé b41m étti
HUGO F BILZ
joruJoutel Jcttrovi 1 COLD TOH ' Uhvovtbo (lvi
Teltfoa: Douglu 1543 lad A-1&43
lltjlnejt olé beuu th ta V f hUnté ho piva Mim Ha
kUdA lo jviiréníjU ataré k falky aUr vlua doutníky a li
kéry vi hu druhu Via I n-jitii rmy
Jrttř' ltrih (V iii řrpuj
rmatuju avb4 ťUía 1324 DoujUi Hr4 vrrhadoveri
roh OfadovM UT jii li til x
HUGO r BIU OMAHA NBBtACSA