Htraaa 2
TOK KOK DNE 30 LI8T0PADU 1910
4
i
1VAS K NAŽIV1V:
NIKOLAJ U STUNDISTÚ )
7 ruštiny Moil Jar K poj-dný
" Vejdete prosím A vítám
vl pěkné !" radoitl pozdra
voval Nikolaj Ivanovu'- silní
vyhublá rmořená ' pořád stej
tlí rnilá Iíza
"IWfto w pobuďte chvil
ku" poblicl Xikřu svým slabým
jako šVleat větru scptavým hla
sem usedaje téce na lavičku
"Jenom ván nemáme řim poho
stit jsmo chudáci — od Vánoc
jsme ani witnovurti nejwHstavili :
ní éaj! ani cukru"
"Ale já mám "pravil Niko
laj Ivariovié vstávaje — "Istav
te samovar hned to přinesu"
"lUdéji ať sběhne Andrejka"
prohodila IdM obracejí- se k ho
šíku jfiiA tilckané I peci
na Nikolaje Ivanovice velkýma o
čima n modrými kruhy okolo a
laskavě loala: "Nu slez přece i
peci Andrejkil "
And rej k a ne ani nehnul stále
ju nedůvěřivé hledél na cizího
strýce Za zády jeho bylo vidéti
druhou hlavičku tmavovlasou se
stejná velkýma očima v údivu po
dohnýma prvním svéím fialkám
jara na bledé hezkrevm' tvářičce
"Oba viúi!" optal se Nikolaj
Ivanovic
"Oba" usmála se Iía "Au
drejkovi jsou čtyři roky n tu A
nicce jde na třetí No ci tedy
AndrejkuT"
"Nechci ' drsně odpovídal
n"spouteji oč! 8 Nikolaje Ivano
viče "Jako nějaký ruincnský me
dvčil! 'Nechej' — " opáčila po
něm matka s úsměvem "Co pak
se tak mluvíT"
"Já dojdu raději sám" pravil
Nikolaj Ivanovié "on by to ani
nenasel "
Iírzy se vrátil s čajem cukrem
a nčjakými zákusky jež tnu po
ce-aUS zbyly Lira Re UŽ točila o-
kolo samovaru Nikolaj Ivanovic
dal dtem po jablku a opět ušed na
na lavici rozhlédl se zdálo se mu
ustaviční z roní v té prostorné a
čisté světnici schází Na zdi mezi
okny na nevelké poličce leželo ně
kolik knřh na Širokém černém
hřbetS jedné z nich bylo velkými
zlatými píamcnami napsáno: Bi
ble Jakýmsi nejasným sdniže
ním představ převedl Nikolaj I
vanovií oěi do předního kouta )
— byl prázdný Ve nvřtnici ne
bylo ikon kterých všude jinde u
nábožných zálesáků bývá tolik
"Nu a což má aleéna Anna Pa
vlovnaT" ptala se Líza zastrku
jíc vesebi ai rozhořevší třísku do
samovaru a odvracejíc stranou
svou tvář noJítovieetni zbrázděnou
a od kouře ataženou "Je zdrá
va!" "Nevím Já ji neviděl už půl
roku" odjKivídal Nikolaj Ivano
vič cf!é ía a? rdí "Je kdesi v
dédiné doktorkou "
Líza s! narovnala pHlívala se
tian ale neřekla ničeho
Samovar radostně zašuměl
"A jaké tu m4t knihy!" otá
rsl %e Nikolaj Iv8iiovi aby za
kryl vňj zmatek a přistoupil k
jdíéce
"Al? to je relé naše hohaUtvf"
Ir vil Nikita také v!Avaje a pří
Mlpiijrt kn kiiiliim "KvUu li
di" Úhrn bblí H byl "Nový i4
koří" e xvtáitrdni vydínl Veli
roiřfíý melt sektáři "Slriík
íaiwft" a duicvnl niratřoijínýeh
b4n( 'íiU" "íiH)t tYaittotks
A ikř% "Vidkl siítl- řf
k' sít hkrts" HiddrU
l4 MNibfi4I litpni"
rrmtvin4 rsolii kfdifk T'dtt4
Ifít4 K níkwlk
UkH feKjwtl4f#ttt
## Ntifc'i laiii)iH ii4 ď
I tk k4rmhf'-'k ♦# %U
j tÍMkf jíkjii ííj41 l
i tiUU4t : f4řÍ tf
tft4 m áU ti imkf ťt
♦řtÍU fc!fÍ JI f ll KI44A4
l t
4 f H kt i
!% t '
♦ H tt -#&
ffc#ft% #
lni" úwměvem dodal "(Vlé
noci nad ní vyseděl jak ho rhyti
la A to jmtu knihy Lva Nikola
jeviče hraběte Tolstřho" po
kraloval "To nám darovala je
t Anna 1'avlovna Uuh jí dej
draví Ale to nemáme zde vše-
líny hlavní pokladnici máme
— pinlívejte í "
l'ř xtoiipil ke dveřím a a náma
hou se sehnuv chytil za práh a o
pittrně jej nadzdvihl: pod nim v
čité prolilubiiii! leíely knihy
"Sem je schováváme před "or
ly" pravil Nikita v odpověď na
táavý pohled Nikolaje Ivanovi
co — "před úřady 1'obrali
nám VMlikých pokladů až příliš
mnoho Přepadnou nás jeřtě k
tonut v noci a odnesou Tedy jsme
počali aehovftvati eo je lepšího"
Byly tu hlavně spisy Tolstého
v Ku ku j-akázané ale za hranice
in! vydané silně opotřebované
nějaké rukopisy a dopisy
"Nu a tyto jsou také w'knéf"
otázal w Nikolaj Ivnnovié uka
zuje na Tolstého
"To dědouškovy?" opáčil otáz
ku Nikita "Ach ty já kladu na
de všechny Dědoušek — to je
posel boí nloup nebeský celou
pravdu Helmu podpírá"
"A kde jst- to šedino twibra
li!"
"Nejdříve jin- to dostávali
prostřednictvíoi jeihidi stařečka
žije v tněstě" vvkládal Nikita
"A tu ty šecbny přinesl jeden
Innicek z iuiv nii!iiov se
jmenuje snad n in slyšel!"
"('oi' eo" Volal Nikolaj I-
jvfinovic "Několikrát jsem se
jním za hranicemi setkal "
j "Kile pak je teif lnláčkll?" z
i ptal se Nikita
"Zavřen S těmi kníkami ho
zavřeli"
"To JSOU Věcí to jsou věci!
Chudák" lítostně zakýval hla
vou Nikita "Nu nevadí je do
hře za pravdu potrpět Búh to má
rád Proto { něm nebylo ani
slechu ani vidu! On nám to
buď tak přiváže] nebo posílal kní
žečky v obálkách poštou ale na
poště jich orli mnoho zachytili!"
Líza přinesla samovar na stůl
"Prosím přisedněte" po
bíc]a "Hned nařežu čerstvého
ehlebíčka Není sice valný z vo
jenské mouky jsme ho napekli
ale musíme vzít za vděk a tím co
jc"
Nikita opatrně uložil knihy na
místo a zavalil opět prali — vše
bylo tak urovnáno že nejzkuše
nější oko by ničeho nezpozorova
lo Všichni i děti usedli ke stolu
"Ne to nám nakrájejte" —
zarazila Líza Nikolaje Ivanovice
který nakrájev chleba dal se do
řezání klobásy
"Proě? Což máte snad nějaký
pfist!"
Ne Pňst nemáme Což
pak někdo t dobré vftle se bude
osit ? " odpovídala "Ale rny
nejíme ni od masa už třetí rok
Druzí bratří ano ale my ne pro
tože když uznáváme jak je ne
hezké krev prolévat "
"Předminulou zimu jsem jel
navštívit naše pnluvské bratry a
elisrtnvské" usmívaje e počal
vyprávěli Nikita "Jdu si pro
pHČort fpas) prof? tam hen
nidi orli n pouště!! Bdi ind r
tiími jak jestřábi Nás tdidy pro
to jeiU tolik iieijtmkivali — "J
ké liry lé nám Z4f '" ( „
píař "Nspi Um křřan
ké" On mi na to: "vždvř my
jsou" vjeli! křiiffiin' uU y má
tu svou tn Mutd r!ii4
kl " "$„ " p„dfiio
"ir(y jřn lřf-řn# U vy - - pra
t Uid "Nu tm ř4e "t j
M " "N'pU ifdy" totíjsi
f " ř t # r i rk lrh
mi jdo n Um iitjU4 Tsk
h} Is py pfiff í j tlY
iof %iry ejflf4hki
tjl d'm4 piiř
Mí j4kM 4řťMl"4tJ 4 fut
U tUr tM d HiUkL
i#i-íd # iíiki k
" - t: jS 14 H 'I#S
SIimIJ I unk" j 11 IH iUé
!ft feřSi4!Í k H m
Í ti- ' J bf% l±Hti l-etíí ♦
id " okU-W SiS-Uj
? í4 '' rít-i-tf mi ttii M
"TA Uk ♦ kfl ttUiMi
"f té # i 1-44
'
"t i t titV
kkU Mlf k4t
MVti4 tk4 fcl
fc#tf" ft%ú "M# ifcH
bohudíky jsme žili lépe než dru
zí"
"Ja-Í bratři!" přerušd jej Ni
kolaj
"Bratří ve víře v Kristu!"
objasňoval Nikita "Vždyť my tu
nejsme sami takoví "
"My jsme zde považováni la
ítundu" usínala se Líza "Lee
kteří nám i skan-dé nadávají"
"To je to!" protáhl Niko
laj Ivanovié "Proto se dívám i
kun tu není "
"Byly dokud byla živa babi
čka Anisja jeho matka" kývla
hlavou na mue "Když zemřela
vzali jsme je a vynesli do kňlny"
"Dávno zde máte takovou ví
ru!" "Ano jak jsme sem přijeli z
Moskvy brzy jsme přestoupili"
odpovídala Líza "Nikita myslí
val bez toho už dříve Zde lo
všechno pošlo od dědouška Kedo
ra Jenom že zde mezi bratřími
bylo dříve leccos zbytečného po
nedělích chtěj nechtěj musďs
žalmy ve spolku zpívat Jak bylo
o něčem pochybnosti — ne aby s
mi přemýšleli — nle hned do Pí
sma A hledají hlavy si lámou
a hádají se Jenom že teď toho
v ši-lio nechali "
"A od kterého pedora to zde
vyšlo od Nejelovní"
"Ano" ř'kl Nikita "Dříve to
byl hotový zbsyn pijan rváč
pamatujete se jnk vás jednou ni
ulici kmitem přetáhl! Ano
Ale jak se přesvědčil tfil se hned
jiným člověkem "
" Didirosrdeěný hodný stnřc
ček!" přitakovala Lfa "Búh mu
dej zdraví Vše- hny nás při
vedl na pravou cestu "
"Vezměte si třeba nás všechny
bratry" -- pokračoval v hovoru
Nikita "Všichni jsme lli pěkně
lépe itež ostatní protože jsme vsi
dmi jeden za druhého pomáháme
si ve všem navzájem přátelsky a k
tornu nikdo vodky nepije — je
nom Semen Chromý tk někdy
slabostí zhřeší Ale nyní jsme i
my všichni Žebráky všechny nás
bída srovnala Třeba já: dva ko
niky jsem měl dvě kravky něko
lik ovec slepice kachny — a ny
ní zbyla jen jedna kravička a i ta
sotva na nohách stojí zavěšujeme
ji na provazech Pomysli si : dří
ve brali za vůz slámy pětialtyn
nik teď musíš dát za pud slámy
poltinník ! ) Od podzimu by ses
podíval co lid jedl! Někdo mí
chal do mouky lebedu jiný žalu-
ly třetí kňru — svině to nežraly
— ale lidé jedli! Břicha bolela
nohy se třásly zvraceli — a ie-
Ui — VeŠkeren dobytek veške
ré n lepší oděv prodali poslední
kus plátna někdo i samovar za
vezl do města prodat na rozstave
ní Po celou zimu ani jedna zena
nevzala do ruky vřetena — mni
ani lnu ani síly Měl jsem no
vou stodůlku bratra stála za sto
rubl A — dni jsem jí Štěpánu Pie
nieynu za sedmnáct rublů na krm
pro dobytek Myslil jsem že use
třím Ne všechno se roztíráš!-
!"
Nastalo tíivé ts ho Líza se o
brátila a rychle setřela zástěrou
vyhrknuvší slzy
Snad je ti za těžko mluvit Ni
kitoí" optal se Nikolaj Ivanovié
s účastí
I líc Putom kí odjméinu
Teď se mi už daří ép Ale dří
ve to bylo ii mou h6ře " odpo
vídal iirtiiocný "Jednou ui las se
uvidím s přítelem npfoidu
til hydí s fiírní" usmál se
Zda lul le i ( řrd hladem
íd I d špMiié Id!" pravil Niko
Uj f t 4lot jf
"£ptfé(" odf-otbUl NlkU
" HUv půdy ji mílo uk
} i4 k hrnu řdiiíit rn Od
noi' tl-é Ivuti #d f hU ( oi !
Í4 ~ - ilkh id# ď Bi#t jiní!
i l#fi iri L k A l-f
AI & i I
jM4lí fi i f#tkld řld t ik
otik ipwvrtAddi kii
'' I tii Hm ( c i! IímU
#1 fen i t ! ftt i 41
íl V - i )#ií ti dt Uttt %f
i -ňife fel Tdf lt fe -tÍil4
i! i "
" A l-f-é t ' 4d M J#i
4 S4 f }! !fc t s ' hi
'4 fvvtl Vilt í t-4
"4 h4: křt#t fcfti fewik4 di
- 11 4 (4
méta nepouštějí nedávají pu
su" odpovídal Nikita "Nám
říkají bude lépe když vy všichni
prokleti štundisti hlady zdechne
te A nepouštějí Chtějí aby
chom rozšiřovali pravdu A po
tom nutno také uvážit i co si pot
tiei V městě" dodal teskně po
krátké pomlčce "Já si teď my
slím není Ji to větší hřii h "
"Hřích!" divil se Nikolaj Ivu-
noviě — "Proěí"
"Proloží! stojí psáno: líospodl
nu Bohu svému se budeš klaněti a
jemu jedinému sloužit i " odpo
vídal Nikita a v jeho slabém du
tém hlasu zaznělo cosi slavnostní
ho "Jemu jedinému" To
třeba pochopili} A opět stojíť psá
no jednoho Otce máte t— Boha
jednoho učitele — Krista vy pftk
jste všichni bratry Jac{ pnk
bratři když on mnou muže za put
iiuct rumu strkat sem tam a jh
plním ve všem jeho vůli?"
"Dle mého náhledu je to jeho
hřích" pravil Nikolaj Ivanovié
"Možno že i múj a větší!" od
povídal Nikita "Protože já na
příklad zatápím v peci zloéinco
vě a on v tu chvíli řeže i dře li
di kdybych však já k tomu ne
šel snad by se sám dal do štípá
ní dříví 7 toho vysvítá že já mu
pomáhám Ne to se musí vše
důkladně rozvážit nebo se ani ne
nidáš a jsi v drápech antikrista
Ostatně nemám ani vaše města
rád Jaký je tam život? Okurku
lilru žitného chleba ti nikdo nedá
darem okurku! A ta stísněnost!
Ani mrtví na hřbitově nemají mí
sta : bví deset b t - a už strkaji
je do jeho hrobu nového poně
vadž m mají místa "
"Vy povídáte do města''
promluvila Líza vylévajíc si čaj
na inssku "Ale já věřte mi jsem
uvmeia teprve sviiio Kily jsem
se dostala opět do dědiny Je zde
bída i těžká práre ale přece lé
pe Vždyť jsem tam bídně prožila
čtrnáct let odvezli mě ještě jako
děvčátko Co jsem tu všechno ne
viděla čeho jsem nevyt rpěla -
toho ani nevyjevíš! Ale teď bo
hudíky jsem se vysvobodila — tu
máš třicet rublů nebo kolik a j li
s pánembohein "
"Jakých třicet rublu?"
"Ale na všeliké daně které pá
ni od nás hlupáků vybírají Je
to Kmutné protože sami jsme po
třební i hříšné poněvadž to ne
plyne k dobrému rtcelu ale co si
počneš? Ne jenom když na mě
Bůh neuvrhne znova takový trest!
Sloužila jsem sloužila — ale mí
sto díků mě zavřeli — však o tom
snad víte tehdy u Och valových!
Jak se mně tehdy slečna zastává
la jak prosila ale bylo to mar
né! Je nyní v lidech málo do
broty a srdce "
Nikita si tiše povzdechl
"Na lidi se ohlížet nemusíme"
tiše počal "Jest na fase bychom
se postarali sami o sebe 2e se
v dědině žije lépe správněji je
pravda Myslím že kdyby bylo
dosti země kdyby se všichni lidé
zařídili na příklad dle fleoruca'
všechen lid by s hrnul do dědin
Jenom snad níjaej ztraceni by se
šli prodávat "
Dvéře se lehounce otevřely h do
jizby vešla malinká shrbená sta
řenka tvář mčla hluboce vrásči
tou a maličké shrbené této jako
by yuiVné tě-! v hadrech
Ji! skoro iz lvdd ruku aby se
pokHŽova! před svatým koutem
předním a V4u4toV)4 r
hluboce #e pikhmiU 4 rhraplat t m
m o!ýdavá řelUi
"i'aj ciikř "
"Vitími C hshiéko " (
idl jedtiúa l I to ďrJ-1
"SVdií ti 4 J éUi "
"Dékiljt přitdé et 4in HU
k ly " odíU "J4 tu jí!
t'4 NiUj ln oi' - i tiá í
lM
"Ci„ m V% pt4li m iidtí
íioliI{t4
"AU tik wJk ytfn i
béjlq iiiiiMkUi' tkli LU
ttsK-fi "d'4 i! tu té H pdi
Vt - " 4 ť I í JH tu I- O l ht
tdi Jji ditlitt lví ttíHií!"
"t-a líni 1" d!4 m lir
lsí4 a L " X K4
ř nkít 4
UItmi "?if ti p
ik-ti Ji %f m-'%i Mt#fei
hi k li t4 iiíj
k -4-il tttfrtMi' '
l k U ii4tiyi ii „1 0tit
I I lis I fe4dk t ltr
kdy běhal [mi té ulici jako dítě — -
šel k nemocné Nikita si šel od
počinout na lůžko
Přede dveřmi Matreniny chalu
py stálo již několik žen Když
Nikolaj otevřel rozcsehlé ve sku
linách jíním pokryté dvéře zava
nul tnu vstříc nesnesitelný zápach
kurilřjí a mrtvolný chlad Jizba
slal5 osvětlená dvěma malinkými
okénky se podobala drobné pólo
rozvalené špižírní a vykotlanou
podlahou a Černým zpuchřclým
stropem jímž skon) prosvítalo ne
be Na lavici js)d roztrhaným ka
bátem spal tvrdě pětiletý hošík
neobyěejné snědou tváří na níž
bylo viděli stopy slz a n hlavou
úplně bílou Vedle na stohs ležel
kousek čehosi černého odporného
mazlavého a páchnoucího — byl
to chléb 1 vojenské mouky peče-
ný očividně pro úsporu s jakousi
příměsí
Na studené peci sebou zmítala
mladá žena cosi breptajíc
vlasy měla rozcuchané po špinavé
iodušce ňadra zcela nahá — v
horečce si rozervala asi košili —
Vedle ní ležela s roztaženýma ru
kama již vychladlá mrtvolka roč
ního děvčátka s bledým vypou
klým čelem a nějak dojemně poo
tevřenými zmodralými ústy
"Kde jsou příbuzní!" tiše se
optnl Nikolaj Ivanovic
"Nemá nikoho" stejně tiše
odpověděla Líza "Muž je na voj
ně starší hoch se odebral do no"
sta a švekruše již o Vánocfeh ze
mřela "
Babka Pel rovna j-n vzdychla a
křižovala se
Nikolaj IvHiioié sáhl po ruce
nemocné visící s pece — byla ja
ko v ohni Chorá zasténala a
brátivši se tváři do světnice po
jednou Živě cosi zablábolila ie"
měla jmolev řcny vyhubl i tvář ♦
opuchlými dásněmi hořela M'--
vyschlými prsty pod těkým no'
děným křížem na špinavěni hajtn
nu #) sc ukazovala drobná vvtá"
ka
"Nutno rychle poslali iiéko!-
pro doktoru" [Tavil Nikolaj l 1
noviě "Kde je Váš na Horu t
bo kde?"
"Na Boru doktorka" odpov'
dala Líza "Jenomže ona nie
de bylí už pro ni několikrát f í í k '
že neví kam se svými nemocním:
a pracuje ve dne v noci "
"Přece to zkusíme" řekl Ni
kolaj Ivanovié "Napíši lístek!"
Za hodinu již se kobrtal lve"
Panin černnlou cestou se svvic
plavým na kost vyhublým koní
kem pro doktora k večeru přivel
odpověď že ani doktorka ani fd
čar nemůže přijet — a v noci Ma
Irena zemřela —
) rfiůru nu u'i) ni un tnil -li
roil kiit který itiinialit osul
křtil i
:zx:
Piana na mírné splátky ! I
Jiou to pLana jaru 6 ni SettatHcet let v obchodu t pt
ny je rekord
A HOSPE CO„ Omaha Ncbr
Doporučujomo
IIOSPEOVA C
PIANA
Ju iButovtfy Walsai eJi §a meiiaf oaa fékai d
ik m kaldátn
Mtrné ftisUai eftiilljr ftaeW m Moé
ObekfUii Ua triiMaf velmi Uiua !{t4bs ti § k
U3'i i i#BBlk f
A HOSPE CO
lfilil DoukIiih ulci OMAHA NK11
Fred Brcďegaarď l Co!]
4
pmiiiiiuiim mimiiiiiniiijii ř4lki
tt I
WS U iltMl
TM křtitel i Hil im
Curo Grains of Life
zdarma
Nbud jli st4vstt osika na ucpuxf
SMl4blý Islodsk chtrn4 Uáríoy
Ub4 Játra nrrou faubaMt
s cuudobn téUsnébo ijrsUttm
Zdrnví jo volné
Poilet nám jcáli dort své 'jméao a
tou sdrita dám vám idarma
tkouiku baliček S ptv4dt
0 vIU4 prl
Zdraví n Atisti pro všechny
Jutě II rburavi ni-bo sl&bnete j to
{proto lt rlmravl i pmlklnil eit
trnrn tt nervavé ústroji jet Mvtalni
jc do knZilélio vaňi-lio atomu t&bne
jMock s nervy potfelmjt vf-lnl a
I výživa sti-jnA jsko onlstní tcln 1Í4-
jený vyiiAleJi Curo (iraiu iř líf uv
do tluli'k a střeva 1I0 náli-itelii stavu
vrátí vám životni silu s olinovi vsíi
tvvnlv'1 silu a řivot iokytuji raiernu
nerviivtiim sytteimi plínliiínou potravu
Itlieiiniutoimiis nciirulii' boleni hlavy
eboroby l-il vin a jutcr inliili'é[ii s
tievni kstar iifHi!ivnst a katdý ntv
osliibiiil iiniů i en rjvblo mii lo-j-lepším
výiirilkem H Horalu bývnlýb
il a býtnlébo yilruvl Krevní t'-lmk
ne rormnori eelkový liv bude
iiuiii'jví iisio)(i)jivm Po bývalé vuSi
nerlo"ti neliicle sni památky
lihtn e ink niiní o (iravdivořti
všelin tolio přesvéilřili zatleme V íi Cl)
l!ilii'ik 1'urn (irninn oř Iífe na rkoii
řkn rilnrinn rnilete li nňin inire h
imjiiý dilijíi vvjíliiéný Kiiob I'ía
snetp [říllio 11 ml výleikem t"bnto JK-
dinebo bulíčku na ickinijikti
kmoii na tatíček najzkcu&ku
V)lrlhnl a t nálet c dc
N 1 f: 1 ' li rk y l':lř %f llltr K Mflri1
h n- kitp it irtl 1' (rnitivl SW
I' li 'v I I i- ' a LlrlC l'lf
- V"t-i n 1 1 1--h t ir ořům '(ro-ii)
I ! 1 f U 11 f
IM- Ml
t lfi K
VlťNTo
tAt
1lktrnli'i uimií obchodu joto ob
ilrří pro vás Curo Cimiím přímo t vol
ko7ávbdu Porádi-jt je m to 13 12
Čenék Zezuhík
vlastni vzorně zařízený
závod grocerní a řeznický
▼ čil 1303 JUní 3 ulice
Výborné uzenky salám7 a ve
ikeré zboží uzenářské kaidý den
lerstvé Velký výběr vždy íer
stvfhn masa Nejlepsl zbozl (fro
ferní víchu dnihu za eeny nejinír
-#í Vzorná oUlohal l ltř
'arssasssssaxarcaiaMcaMti
MMMrsx
Vil
li)
f Ml i _
IV i
tni VtexU Nlf
AUmí 4 ttef