mí
Hosté kteří už dosud téměř
mléky seděli začali býtí hovor
nčjšímí liro zvučel prostornou
jídelnou iuwot mnohonásobného
hovoru cinkání talířů n sklenic
io nichž obsluh lijící paní 11 dívky
hojné pivu nalévaly
Vévoda Petr M'č v bohatém
křesle na živý ten obraz hleilél i
vlídné a usmívá vč V tu chvíli za
pomněl na všechno I ty 1 přítelem
chudiny poněvadž sám v mládí
svém trpkou uoui ponal Hád
rozdával ale v štědrosti své ne
měl systému zhusta zaceluje jen
ránu Marného kjořene vlastního ne
duhu se nedotýkaje
Dcery vévodské bavila hostina
jako nějaké divadlo Jimi jedna
z nich všecku pozornost hluěnéniu
shromáždění nevěnovala Johan
ka zhusta po oěku podívala mc v
onu utratili kde za úředníky bylo
vidět i nliěnou hlavu Arnoldilio
Kdykoliv tam pohlédla zpozo
rovala že jeho o'i ne k tabuli al
jen k ní jsou upřeny A ten p
lilctj jelio! Nevšimla mi Ze nejen
!') ní ale jeítě jinam ten italský
zpěvák pohlížej
Zcela jiný byl pohled ten ktc
rýž upírat na nového sekretáře
Hlasivce
Rozneslof m záhy mezí přitom
nyní úřednictvem že vévoda ná
hlť aniž o tom kdo věděl neb tu
řil zvolil ni nového tajemníka
oři vseehnčch z počátku na něj
více patřily než na hosti a shro
ináíždéni Hlasivce stál na wt upni
opodál vévody a bedlivě všímal si
hostiny
Z počátku vlasnú neviděl a ne
všímal kc ničeho Před jeho zra
kem kmitaly ne cizí četné jwtsta
vy slyšel Sutu a hudbu ale mysl
jeho dosud jediné byla zajata
oním shledáním Vidci Klínku
Z počátku oko jeho hledalo jen
ji Viděl ji ana jednou mezi
ostatními hostmi obsluhu je h Meť
kial a a jejím pohledem v něm
Čísli bylo rozechvění radost
StČMÍ
Ale vzpamatoval mc
Vzpomněl na hvč postaveni na
své první vyNtoiiMMií Zjatzornval
ty zvědavé chladné n nedůvěřivé
tváře vŇiml ní toho Mlíčného mla
díka jenž tak divné nevlídné k
němu vzhlížel
Zrak IIlaMivcúv setkal ne i jmi
hledem zlovČMtícím MpHtřil Idy
Stíeí oě i tmil nimiž ob'i několi
kráte rychle za sebou zacukalo
Tušil dle jeho zevnějšku N po
Mavetií kdo to lni
Dvojí maso na tabuli vystřídánu
loknjové právě přinesli Velké
mhy j'!né Jolácú a paní i dcerky
úřednické jii strojily mi- je rodá
vati Tu živé ne avťho mIimIIh
Hiktla priiicena Johanka a
hlédU na svého otce Ten jakuliV
poruiiiměv vlídně kvitu! hlavou a
již chvátala a l ii W ii i jaht ne
inUy jií id bkaj lit"l kuŽdé
mu a iHMYNiiú-h hi koliťi udilo
Vati Jeti okliiiK iitrfblv jejl
citr a Ji' ntx h-' nt drn ln ktr
liě ldi Méi Cindy jko jvju-li
iwlra V#vilt mio( l vhífi
t'-vluutlt in'd mImIiv a
fhvalii a kihby imtiÁ bh Ib
b i"hui mm "rilAm" prú'hMt
dv)i it lkýiM jNwhb t iiiim
Kdvi f hmdiA v lu lriitt p i
U kU# Arnoldi ut $
lu h In hulik "Aiub lt"
Tit klutii dtto wttt kttwii mlč
i i i i - i i i 1 1
Na dvoře
Vévodskem
ltOMAří
ným úsměvem vít íi 1 Hvé vracejí
mc dcery
Tu na protějším konci tabule
povalili stařičký zchudlý soiiaei]
povznesl plnou skildiici vína ilo
vA
"Bůh žehnej fMiHcmii nejmilo
Mtívčjšímu Vévodovi jelio vzm
íené rodině
Vivat!'
"vivať
A hlučné
Zavznelo Jl
dřinou
Kurounký vlídné VMcchuéni ky
na MCMtonpíl h výhtiipku
'Au ním odcíly princezny i dvo
řmihtvo Víak mí toho paní Selící
bová povinula že ten novy ta
jenmik dvakráte mc ohledl a ze
zrakem Mvým hledal KlíŇku
Ko'áry odjely Vrchní uctivě
Mprovodiv vévodu až k povozu po
rucíl jeMlé chleby rozdali Co pán
odeel kvapil Velicí
Každý z povaných doMtal boch
nik chleba a něco peněz na ccmIii
Když Mlaríí z nich jej proMÍlí aby
je uvedl k vévodovi žc bv rádi
jMHléUiVidi odbyl je Že vévodit
poručil Mhy mu neděkovali
Jízdárna mc prázdnila
raní Sclieihova mc tolik nn tu
hoKtiriii téíila a nyní nemohla w
dočkali konce Jakmile chudí
chlebeni byli podělení ihned I
panu bratranci mc přibočjla kl
rýž zamračen n některými úřed-
niky rozmlouval
Když pak nprovázej avé dámy
přÍM-1 k Mvému bytu čekal tiž tam
Arnoldi Kladce pozdraviv proaíl
aby um vrchní věnoval několik
okamžiku že by tuae rád n ním
promluvil o něčem důležitém
Klíáka odcŇla a tetou do třetího
pokoje
Kotva že dvéře zapadly pravila
paní Seheihovás "Kliáko!" a pich
la ve její o m nonlizclv iu ihiic na
neteř jož iipronlřed pokoje Mta
nula
"Klinko! Iv jej znáM!"
"Ano
"Odkud!
"Z 1'rahy"
"Aj a mně mí to tajila! ? Vida!'
a mlčela mc a no chvilce znova
pííaiič vyslýchala "Ty ho mi
bijci! "
Kliika pohlédnuvši plaie v pří
mhou tvář tetinu mlčky aklopila
hlavu
Vrchní iiHcdnuv v křeolo poky
nul Arnolditnu aby taktéž učinil
Nnstalo na okamžik ticho
"Xéeo důležitého
"DoHiid ne ale mohlo by mc tím
Mtali rovnu vně zkratka Důvě
řuji vám pane direktore a ra-'le
I ' i ' llf t 'I A
ne liti litin ttpolcliall ISHCII jsie
ne už v l'raze pcMvědčiti — u
nděcv iHihlédl vvnainné nx
Vránu
Nuže ~"
l'ril jem Jijí Výiurtt pani
éiHÍkyni lu lnilim mí iii ib-ukon
ie liti pleje ptmil jiu ledy aby
iniit Nvuii priilt-kcí iiliUiili lit bt
tipráxdiiéiiu iiiUii vévotNkcho ta-
jellillikM - -'
i) 'i % n hinhx iitb'lli
" líoťUlltíltt H jiný VÍ pífd M I
't{ v'ii inriuté Ale j i jet
lulitiiotril fčit j-MMU 1 lil
iťlti Itcttlit jk lolot lui-li d
)! Iittiji "
"ll 111 j l illi'i ei lc kibii
t 1 hti I Ivřdt i ii4 Udv "
Vrvhni bii' iitďl
" It il l l íltiln lit ali d:l k
fire Uk it id iihI wit v
r ilitl hltil llifli iflf
pÚMobila jak jeho zrak atále jen
ji vyhledával?"
Vrchní hebou trhl
"Klamete mc" pravil prudce
"Xikmliv račte mi jen na to mi-
okIívij paní zeptati — "
" Aj — a )řei tím už mihl do mé
pravoiiiocnohti — " zahučel Vrána
vlce do aelte "Těžkou! i Matné
téžkoMtít Vévodu nul jak mc zdá
velmi řcje!"
"A vévodkynč?" odpověděl Ar
noldi "Oviem to by ilo
Když Arnoldi odcházel vrchní
lankiivě mc iiHiníval a podal mu ru
ku X
Spojenci
1'oledue jíž dávno minulo Sluň
cc pružilo po celém zámku zavlád
lo lícilo llu-líiui hkončena honté
hv rozčil i paiiMlvo i úředníci ho
věli tí v chládku zámeckých kom
liat I ilhiNÍvee byl ve avém poko
jí Mysl mladého tajemníku byla
dosud nepokojím rozechvěna
Chvílí přecházel pak usedl u o
tevřeného okna Jak nenadá
splnily se mu víceky naděje! Do
si lil úřadu a spatřil jí zase po roz
loirení a bude m ní tu žili! Znova
ji viděl jk spatřiv jej byla dojn
ta v tváři její viděl radostné lek
milí úžas a blaženost Kéž bv nio
lil teď k ní iiby jí vieckii svou ra
dost a sléslí vy pověděl
V lom kmitla se mu před očima
ona ledová nevlídná tvář jež zpo
eiiKHjiciho oltoei nci prisiuj naii
tipírtilii
Zejira půjde učinit poklonu mvoii
vrclifiímii Jiikf jej on jak Klíška
přivítá !
AHKiepiino na (ivcrc jvhvz m
otevřely na prahu Mtanul muž nej
lepšího věku a zvědavě před Mcbt
hleděl
"A li nemýlil jm-m hc! Vítám
vás na Náchod vy Matečný koni
náři!" vobd veselým hlasem
II ' I V IfCI
iiiasivec vysKtteiv hezcí mu
vstříc
"Vlastenče! Koriináři! Kolu
Olijali ne
Když nával radostného překva
pení minul usedli a za předl i přá
telský hoovr
Ityllé Holub "souzpěvák" Svo
bodňv a dokud jeítč v Praze trval
navštěvoval téměř denně svatyni
ccMké koruny" Odtud znali moJkc hluboko zapadlé aivé oko Na
a Illasívcem a obu nyní radostné
vespolek se v tom zákioutí vítali
llobib byl teď členem vévodské
opery
fliválil mí na Náchodě touže je
díně na to že neměl společnost gta
rých přátel
"Jinak J tjl veselo ft živo" do
dal "a co vy tu nyní pobudete
nastanou mi ještě mnohem věse
ejsi casy —
I Hlasivce byl tomu velice po
vděčen
"Jste tu déle Holube proto mu
sítě mi mnohou rudou přispěli"
A m radoati ale vidíte siuuým
překvapením zapomněl jsem vám
MTatnlovati Vitlél jsem váa v prů
vodu vévodwkém Mlysel jsem jaké
ho úřadu jste nabyl — tedy mnoho
slétlí -— ale — "
"Ale piaVíte — "
"Budete míti mnoho závistní-
kú Máte tu sii mou intriku při
divadle 11 dvora jet len rád by vy
pudil druhého"
"Vím ale myslím že vy prol
luně nebudete" pravil usmívaje
se lllasivee h immImI IIoIiiimivI lil
t i
ku kterouž 011 upřímně stiskl
Chvíli spolu rozprávěli h mlmly"
nekrelar se 1111111I10 ii imIiI eeiiiu
se nivu a irte nint-ii vlastenci nv
MivtliV-iiýiii
Konečné Vsítil Holub
"llád bych jeité 11 ván posed ťl
11 poroprávět nic musbii na ukuli
ku a in-rHiI bvt b nnn iksl S
Whem!"
"AsikiÚ jinb-ll n klcrťhu e
lltllillÁ SHl Illluntl" MlVllbl III
sjvee "Apú jeden - ú ještě
nklo!"
Chvíli při Ii'i výiu mkojiu
ptk ItsetblUV holoVil e kil ftii
(in' ihIioUii listy do Tinln
pi fi-Hlii IVbblVI H l-álrru Ze
mi'iihi 'wtk nui lilio mil niiijiii
lil dM4l UlUoVá tř Mtd4Jt
ťilxt luin rbU Hikuj lu
áhU Vru Vé thvíll HUalttH
luuint íM'lii t vribá k iimxIii
klrlřhoi ilrtitd ldii lo illitl
!rtld'4dl li tin %tl ptt I mklf
n mi ttli trnut i lunu' tid tht
tu lil H4 ki'1 I ! t l li it
--: doinkt vláčím di 1 1
a vrbovím se vinula vábilo jej k
dclií procházce Čím více města
a zámku mc vzdaloval tím půvab
nějším zdál mc mu kraj Za řekou
mezi hustým Mroinnvím bělaly mc
loiiienice vesnických Mluvení h dál
tam kde dolina m' sířila vznáácly
se lehounké mráčky bčlavé mlhy
Šero kladlo kc na krajinu jen na
výšinách zaidivíval mc poslední pa
blcsk I ten pohasl ale Hlasivce
nepřestal kráčeli
Krása u mír kolem panující mile
působily na jeho mysl Rozvažo
val o tom jak a vévodou 1111 Kra
molnč hovořil jak bezděky ovsem
neúplně už Jatu mvoii myšlenku mu
vyjevil
Rozvažoval jak by vévodu ná
vrhu svému naklonil jak by 11111
jej přednesl 1'okud jej poznal a
co slyšel bylo by možná — ale
zdaž nepodlehne rádcům Mvým ji
miž je obkjopcn?
Teprve když tichou dědinou Id
kání zazvučelo zastavil se Zp
zoroval že zabrav se ve avé plány
a myšlenky daleko zašel Ab ani
tetf nespěchal
Mylo tak nulo za vaniicho cerv
nového vťčcra zvolna potulovat!
tichou pohorskou dědinou Za b
sem vyšel plný měsíc u v zásvitu
jeho se v dáli před Illiisivccm na
vrchu zaběbd pyšný zámek pot
nímž v hlubokém stínu město tiši
podřimovalo Bylo už pozdě kdy
Hlasivce k prvním Mluvením dora
zil lu a tam mci-i sousede na
prahu Mvých domků nčl dy znziiť
ze Nliniiého úkrytu ženský miiiícIi
jinak všude ticho
1'řiíel už ku potoku jenž z pří-'
né ulice přea hlavní teka malým
mostem byl překlenul Jasná zář
měsíce padala na nevkusnou nochu
Jana Nepomuckého jehož Min na
ozářené dlažbě xpočíval
Hlasivce mc ziiMtavil Nachýliv
hlavu hleděl upřené na půdu kdt
mezi kameny bybj nad obyčej ve
lik'i podkova ztuha připevněna
Zajisté nějaká historická pit mát
ka — V tom zpozoroval vedle mvč
ho slinu slin jiný Ohlédnuv ae
byl velice překvapen V" plné záři
měsíce spatřil obstarožného mužt
Celá tvář jeho vráskovitá a akoro
bezbarvá a orlicím nosem h vyseti
tou širokou bradou jevila přísnost
Obočí nad obyčej bylo husté a
zpod něho nad levou tváří lesklo
pravé byl hlejtý
"Chtěl byste vědét?" začal Kám
a ukázal prstem na podkxivu
"Žádám vá — "
"Jste Tech Znáte-liž osmý li
Mtipad léta 1620!"
"To tlen bělohorské bitvy"
"Hned po bitvě uprchl král — '
"Vím — "
"A dne čtrnáctého listopadu
přenocoval tamhle na zámku By
la to poslední jeho noc v Českém
království"
Na okamžik se zarulécl pak za
čal:
linetl z raua na to otljiuel ze
země a tu když přes potok přera
ziti chtěl ztratil kíuí jeho podko
vu Ale král Fridrich ujížděl dá
le Podkovu sem přibili na památ
ku Když pak zmizela duli sem
tuto včtíí zřetelnější — "a "Mlpý
mládence" se immIíviiČ usmál
"Smutná to památka !" mínil
Hlasivce
"Smutná ba smutná! Od těch
čašů Ink jsme zabředli že ani už
necit ime tolik ran stihlo nás od
těch čhm"i až jsme žebráky mc stali
a nevíme už ni že praděd náš byl
lohatý a mocný — "
Hlasivce podal 'mládenci ruku
MCky stislj tento (sutanou pra
viei h vážné pohlédl na mladíka
Zik Mibvl své tiliyčejné plisiiosti
H aťhinuí'finti Chvilku tak slá
i proti trnité Pak začal IlUsíVt-e
"Mánie Irváiu loni rentu 1111
ll iMljlflIUV "
I kráčeli íMilna uštu ne Mslt
VUJICf lltlIVItl NltllMellt
"Divlle milé iile pravdu i
viní já vám snad Jeilč vice - '
Věru mkU bu h by tM-e
kávnl
A
tl ItlfJi ikV vUsteht-r
lirtjltc V ulic: IMc VhmIio kt
lillU vonic lllilUII tť Mf ImIII
"Ze itil tt "
"My ul itmkii n'iu4iiť ml oni
10 !rt!o Vojttv o I ltm pinii
í Htoti
čtU d I l "
"J J le í-ťliue likd
[tlít ll ttťlij ii ) I ot
le ha ii 1 1 ! t ' )t t jtr
(Í Nelze si nikomu dovoliti C2
Nezáživnost
M zanedbati Celá
0 by tím Heslaheiia
fk Dr August Kconlga
0%
Hamburger
Tropfen
Vyčiall řaludek pimlll
Cena
%0+00000 + 00+0 +
0%0%0+00+0%0m000+0+0+00%0%0%000%Jf%01í0H
Obličej Kochanův se zachmuřil
"Nezoufejme! l'ž avílá" pra
vil Hlasivce h tlůvéiuii u vřele
"Jte mladý a mnoho doufáte
No ale rosteme když už i v pan
ských sídlech jsou našinci — "
"Kdyby nás tak slyšeli!" dodal
trpce a usmál mc Kochan ukázal
rukou po domech "Štěstí pro
vás že je noe Nevím jak1 by na
vás hleděli že mi mnou jdete"
"Snad jsem horší nežli vyl"
"A chcete mc tak na zámku
udržet?"
"Chci 11 musím"
"Jste tam už dávno?"
"Den"
"Ah!" — 11 "slepý mládenec"
se usmál — "Mnoho štěstí!"
Roz ml 011 viijíee ti panské kIužIr
a vévodovi tlošli k domku Kocha
novu Nejvíc toužil Kochan na
Vránu Když o něm mluvili za
mračila se jeho tvář neobyčejně a
oko jeho se blyšlélo
"Slepý mládence" podíval Mc k
nebesům
"Cž je pozdč zdržel jsem vás'
a podával IHasivcnvi ruku Oko
jeho zpytavč utkvělo při tom na
mladíkově tváři a zdálo se že chc
ještě něco říci
"Vlastenče děkuji vám Dovol
te abych ván navštívil málo st
zuáme 11 přece mvslíin že zasi
dost — "
Xa srdečná Ih slova přísná tvář
Kochanova nabyla výrazu vlídné
ho Ten mladíkj vyslovil to co 011
si myslil a přál Byl by rád Nám
jej pozval ale váhal
"Přijďte" kývl vráskovitou
hlavou a poprvé viděl Hlasivct
jeho vlídný úsměv
děste něco j aK ae na vaa
vlastenče poptám?"
"Jacm Valentin Kochan a toto
jest můj domek Dohrou noe!"
l'ž dávno tak vesele do avé pro
storiié Mvčtničky nevkročil jako
dnes Hit vor a Hlásí vcein jej po
téiil
Dnes ani lampu nerozsvítil ne
vzal staročeskou knihu jichž lam
v koutě měl plnou almarn aby v ní
dlouho do noci četl jak v obyčeji
měl nýbiž dlouho přecházel po
světnici až knečně usedl do čertit
cnoíkv ti oknu Zahleděl se do
vlažné červnové noci
Hlasivce sloupal do vrchu k
4ámku Jeho mysl zabývala mi
novou zná most i
Tísnilo hi co byl prve slyšel tul
Kochana roMmnčl se také na to
co Holub vypravoval Varovali
jej: tento před svým kollcoii Ar
iiohlim o jehož choutce Mt-krclář
sae jiz něco ae proneslo onen
před vrchním Zdálo se že "sic
pý mládenec" o Vránovi s upovr
ženini ba nenávistí mluví Proč?
Vždyť nikdy ne nesetkali A proč
Kochan za řeci hroil: "Však 011
se zmýlí" Ten vrchní funíc zaji
sté mařili jeho plán a myšlenku
klcrá imI té duhy již en mu naděje
Zákmit la že mc stane vévotUkýtn
tajemníkem jeho oblíbenou te
sUlii
"1'voliiiii lidu urosili rolMitu!"
Byť i odpor vrchního znutd ale
VfVtnMT Svolili" 4 tirtivy
alt pí'w je šlci lit le Vrhtioi kdo
x -
V Puit byl # v řhu ibnuáni vy Ir
iclt Dále pletl let Ml V lil strunu
kde fedly fc hl v k hlav tli hrállř
tlilck' imVhIv m" hUtV 'ntá
rtvnl itkulik HntMV iint'kih í
í ii%k'ili any MVhji dolu k ué
niti Smály m hovofdv ltlil'
et-lé a bujné výkřiky divvi h bia
f tiivnlt ttu-í ' td litinou Alf
tulit Itrdálrkl Had 1 1 1 tM Vel lit t
Upttly tlrtdotč k 1 li- k V klcluikt tu
lil p hitU tli4 ilitu4 té
tt 1 4 li tlti-n# ríiv biilit I I h
a ztrátu chuti
soustava tčlcsnú byla
Použij ihned
jej a chuť k jídlu obnoví
50c láhev jp
0 + 000+000+00 + 000%0 + 0
viděla že (iřcd ním uniknout i ne
lze zastavila se nedaleko Hlasiv
ce kterého však jak byl černým
Ntínein zakryt neviděla Děvče
rychlým během zahřálo přejelo
obé rukou čelo pak vzdornč mu
ohlédlo
Jak jí ten lehounký šátek štíhlý
živůtek krátká auknice a na bě
lostné punčoše střevíčky a červe
nou kokardou pěkně sluíely!
Její pronásledovatel se přiblížil
Mařenka prve prchala teď vzdor
ně čekala pan Josífek proiuíalcdo
val tetf blížil se zvolna akoro po
korně a ostýchá vě
"Panno Marjánko!" začal té
měř deničky "Tak jsem Ke na
dnešní večer těšil div že jsem ne
skákal pomyšlením že vás ze záni
ku doprovodím že m vámi o Kamo
tě promluvím — "
Mařenka se ušlěpa''nč usmála
"Nemáte milosrdenství mc mimu
— - čekám na vás u brány čekám
až všichni přešli — tu vidím že
jste schválné jinudy šla a když
jsem volal dala jste mc na útěk!"
— lllnH jeho zněl elejřicky
"Co chcete? Pořád mne miižii
jcte — vidíte vždycky jsem a vá
mi ráda mluvila ale od nějakého
času mne špehujete podezříváte
tof bych a nikým nesměla ani mIo
víčku promluvit!"
"Oh můžete kdož by vám brá
nil ale — když — vidíte bojím mc
o váa protože — hni — když ten
Talián je takový kdybyMte včdč
la jak to upřímně a vámi myslím
jak bych všecko pro váa udělal —
jak váa — tuze — rád mám jinak
byste se mnou nakládala třeba
bych nebyl takový zpěvák — tře
ba bych neuměl tak mluvit a tak
očkem házet jakn ten — Arnol
di "
Tu již akoro namáhavé mluvil a
povzdechnuv utřel ai čelo
Mařenka mc zasmála
"Jaté vy to dčtina pane Jomíí
ku! Co vám udčlal Arnoldi? Že
se ncKtiv na mne iisuicte ze ueko-
w
lik slovíček se mnou promluví?
Což nehovoří také a jinými? A
proč by ch se ho bála proč bych st
rnu vyhýbala?"
Hovor není jako hovor — můj
Bože jen slovíčko a už ho dost —
já nevím mně jako by skála srdce
tlačila když hn m vámi vidím Tak
jako na něj nikdy mc na mne ne-
usmějete a nepromluvíte — a má
te takovou tlii věru k němu že jste
mu chtěla dát to taliánské psaní
přečíst J"
"Kdybyste ani roziiuiuél dala
bych je vám — v v ve všem něco
vidíte — "
"Panno Marjánko tedy oprav
ili! — abych se ncouzil orosnu
vás neřekl váni dne že váa — má
rail iietialuill —
Nedomluvil
"l'ž vitliiii že unie chcete jen
trápit - řekla jsem už co ni my
slím a vy začínáte znova Cti
hcele?" imIIivIh jej Hnlri'idčné
Ičvče m davši mu zkratku "dobrou
lim- chvátalo taktt Mlíka ktfn -
eill tlolll
ťikMSv&ni
Koiní choroby
Vťlillia lidi jest liMi lnu řttb
lipíidy v t tmi ryt hlť joti léčeny
Uptlřt buje li se N- vru 4 léčivé
ho kůuiho lilúll Jet lt mýdlo
j-J léčí riuná íoliydčni kiWe íiui
Jt hUdkui) H jiMiue prut ihltiliibné
!udí Vvlwirnč irt v šechu v li
lllí t I t ln J- i dur liej
ti itiýdlt v tíhu Pru kablý
vt k a lt l I t-ii4 v hMf
nilt Pli-ilf imi S ri
k in k nd if i 14 rk P"1 d -
l tu tť bu #l riM4 V P S-
r 1 1 I Vdr Rjpid I
"NI ' ď
primu yrdi
K'i'áV bll %íilkl'ti d rn
uá r I i MhmÍ t"i i tk
%! !"kkli ! o 4 lil !! M
l4'í ! ti'jiiVtt t ! ik mi
t(tsi!i Ói-ll il 1 V it
i tlí H tt M
1
1
AřHiIdl I - UlHv
tiku ptvr m U Mr 4 AiImh II
Dr James A Novák
ittfcj iNiiéUr
Hul u k 4 ( „(
l I! k 1 1 tw(Ui l t„
i 1 1 I )tf
ri tw!i
I 'tp : # i h% tu i! 'nt l ín
Il ! In li 1 I teto c
UV lirtť V 1 4 1 1 I - ll
'4k
i ? SťriMulm
I
lit 1 l ' tlil Jtet 'ii 1 I ib-li
Vii ditiiu itii i jp 11 t 1
V- t Ml tl C h'-dt' ! !
iitf tt 114 é-11 I jk
'tni M f j ik-i " Pitmot Mmrjttt
"lsl Ml
k ViJxl litktl t II id II hlod O
t i vd %f uUbk Kdt I M
t k Pilijkýrh ípiirt áW M
Js- V jřH
v roilt n vfiln p t !! 1 1 um tin4
I I I !td Jlf p
V ' 1 t !'! !U Hl J { I } !ut
' J'i itinitnl J
lri'lli Itlf
H I' Hi8H 1 t A l " t
I
v ttit j k r )
x i!' V oči'1 raduji
