t v
r- -
fc -v
V4
i 'A
8
r
r
í
1
"i i
v $ S
1 í í
8 £
! r
j r
í 4
l
4
f
í % '
: í il
1 i
'i 1
& 1
U "i
f i
K'
'
i '
1 :
- „ n 4
J23E2í
' FirHLAOi V "IV- 4
' Klyž - ji- "hledí obličej jeho
vyjiiMiil a olioc trní jednou tun
neziumkalo Jak e zmóuila ! Ity
la diVkem kdy hápoideil jí vidci
a nyní vynpř!i zrovna v nevetu
jak k vyjádřil
1'hdí Marté na nrebodKkeui zám
ku jak náleží e íoiIÍIhIo Ntnln ne
utonou paní domu vládla a in
řiiřilfl zavedla vAerko po vcm a
pan vrchní dlouho neodporoval a
bry zvykl zvliUtč když poznal
♦'tím pohodlí jeho v mnohém roz
hojněno Ale v Vni mí pnuí Selící
bová nejvíce liliovtila bylo to že
jí vzdávaná úctH jakoby aatriu
byla direktorovou Dokud její
i muž žil byla náležité úctě a "ho
ňéru" jak říkala zvyklá Vdovou
jhoiii odvykati jtiunila a nyní ta
rá aláva jtíílé n vétiíiu lenku m oh
novila OvSeni v dtiehu nemálo
hí na tom zakládala že ona "pima
hejtmana" na íťjisfnou dráhu za
vedla Kliíkn byla za v jiném vé!é
Zámek nový kraj noví lidé a
nová pole£uoHt — to v Se piinobi
li že tak hned v nové jioméry ae
npvpravila 1'rokazovali jí úctu a
ivvoreiíci jakéž zvykla nebyla po
zdravovjíji ji z daleka a klanili ne
To vie hlu(ný upoleícriaký Ži
vot na zámku bylo tiehl dívco ne
pohodlným '
('ňnto tíiužila po tvém útlém po
kíMirkii v Traze :' Tam ji bylo vol
no tain wiila avé iiejluznejíí wiy
a když z něho vyíla řekal již ua
in Antonín Jak -blažena byla
kdy po boku jeho uprostřed hlu
ku a Sumu po Karlově niontu k
paní Vodnářové kráěela jenom jej
vidourž a ulyhic
Nyní wděla Klička a tetou u htol
ku nedaleko otevřeného okna nu
néniž atálo ru'kílik květináčů pl
uých květin ~
ňila pilné a jen oběas když paní
teta jí něco vykládala anebo kdyi
ji nit navleknoiitt mela pozvedla
ÍíAX'i l'aní Neliiiedmvti rozrnlou
vala spouéovala zhusta při tom
uvádéjítr příklady ze avého života
H 7t KVé zkiiSenosti
V tom se pod oknem na dvoře
ozval hluk a křik a rut to pláč bylo
(dynetí Dámy ustaly v práci
'"Podívej hc Eliško
Ta ihned vfctnia a k oknu -při-Htoupivái
přen květiny hleděla do
lu Tam li domovních dveří ve
doiieíd) k bytu pana vrchního Má
la žena w třemi dětmi Byla to
v-n !'" oku nuzně oděíiá jako její
dětií Ifaťárek jako et-rberus pyá
tié a surové hí vedl jjtkoby vSt ehua
inoi' byla v jeho rukou
Zas tu jxi? Již jednou j-ein ře
kl ať se iieiipoVHŽÍá klíif ne — "
Ať když žena plaětivýiu hlaseiti
irisi- ke dveřím - IJÍŽila suro
vé ji chopil za raior-on a mt'll ji
liž Iv Sťliňdkťt BllV ved ke dve
í'íui avrávorula i'vě ibtek e
fnpiakaiv za tuatkioi lnviee iiej
juIjmIiÍ itn h asi ětNrli-té vt-tehé
iiiatěiny tikně s- chytlo
S tím di!h sjM kojen mtl Je
Itrtal i d i luoi ubohé z dvoru
lu m (m! Htslednim - ní ke brt
ně
T Kbki In s(ati '&
hléiK j"o jak u situVIkil
Nt4rÍ4 ji k děli kt!ti tA id
1 u a-J v M ' s odvrit t Ni
IUihU k k tri :i (lírtllU
'i'
! o- [ r i
jik tiint
1
s
I v 1
' ) i ! i
li i - rf As k ! - -
l : I
"í'
loU }-
! I M I SÍ V p
t-vVc ' I
Na dvoře
Vévodskem
ItOMÁN
Nevvtrhuji?" ptala w vrchní
ho koiii tam přecházejícího jenž
tím odpověděl že k dámám při-
4 I
MCI
"l'rosíni vái" paní Hehueibová
bratranci netykala "co nt děje?
Venku křik a plác hž tu Klínku ne
polekala —
Také jem něco zaKleehl
chladné pravil vrchní
"Nějaká vcMiícka žebraékn —
a děti také bylo alvíeti — "'
Oboěí Vránovo zacukalo ale
hned celý jeho obliéej ne vyjasnil
rt intndvaje ki Klínce pravil: "To
dtúiuko iiesiiilš být tak b-kavoii
Takové věci Miiad éastéji u nán
iividíá a iihlyiiíí Je (o žena něja
kého Voborníka niéemuého chla
pa" vysvětloval zhw paní Schne!
lové "kterého jem lal zavřít
"To přišla žena prosil" podo
tkla prostě a lhostejné paní Malta
"Tak jent -
"Drali ji ani do domu nepu
slil Jistě že chtěla k vám" pra
vila Kli-ka
"Tak jsem mu poruéíl"
"Ta ubohá má tři děti na
mília Klišha
"Nechť ne o ně htará ! Milá zla
tá élověk iieKiíd v úřaé býti tak
citlivým" a iimhiívmI ae nlailce
Bezděk v ne zachvěla v nitru
svém před tou UKinívavoii tváří pa
ua Ktrýcka
"Ale eo HÍ poěfie bez JilUŽe jeht
žebráckou!" zaéala znova
"Vida advokátku! Kile by mlu-
víti měla nemluví a kde mléeti
tun jako replika" pravila přía
nýin hlanem siM-há paní Marta To
bylo zároveň poručením aby již
sehovanka umlkla
"Jste-li na zejtřťk přípravě
ny!" zaměnil řeé direktor
"Došíváme — ale prve jsem
již hněvala Jiné děvče by radostí
skákalo a mělo by to za velkou
'est — n!e naše Kliška by snad
raději zůstala doma"
"Ostýchá vost — To se podá
Ty hya Kliško do koutka se ne
musila sehová vat !"
"Komu se kdy tak poštěstí? S
priiieenaiiii h vévodskými dcera
mi přijít do společnosti !"
"1'rvní hostina kterou vévoda
strojí — tot" bude velmi hluěiié!
Sám jsem to ještě neviděl těším se
Ve
liee" -
"Bál snad také nějaký bude?'
ptala se pani Marta
"Bývá každého roku a letu ji
sté bude velmi skvělý"
"Ale ty děvče ještě llllěíš II lie
rmluji-á si'! Divadlo bál a kď
l ni j-lě — tnliK ítliMV V tMM
starém zámku víre než v 1'nize!"
"Kdo ví ji v hlaviu'e vě
zí " iidtiil usinívaj"' v pan vn-h
uí a pichlavým zrnkem hleděl na
Klišku jež zlctiýnka se ardéla
Veiiiiihuoc t"ho lnula v élnt výzvě
livéhn raku snésti m patřit i do t'
tuhé tváíi- jíž ten Hiadký Úsměv
tdk !i-sltlš'lskopd o'' JviUe
jt' tbVkeni před " 'tMielll hejt
umínili" luivalti s!rali nyní i
(-tevtl pot-itda ZtUVU dův Unii tisclV
I' paím strýčka nikdy' ji-neb) lo
vtilli" Tik Irtdi' M lltlltiVU
it mi it in lítostné vylinuli!
' briiicoi v st roue-řiídi ntauuU
Vob iiikoV i H dětmi Mdjiť oél
Imíim i i U se po (Minku
V [ I AS" brili) ht lo V i b ti lem
vé sMícííÍ it ut jsinie ky in ny ni
)i pustlým pí lk-}!! J-u lni
! kťlik4 tucío l-eý j ho enéj
š k b'J lit k lidu
Titi íu f"H p -íi' niHMl l i
se ti ) )l I'(hJ j l I ' l IM
fil!lii is l-l lun-0 ) sil U
js! c Lín i ii I i - 4 io ty I
'
t r ' i ' l- U ''i
) l li 11 '
ji ošetřoval i tři nedonpěló déti a
tíni zanedbal 'nvou robotili povin
nost A poněvadž vyzván byv
nenřišcl přišel za to dráb a odvedl
jej do witlnvv Žena neatojíc je-
Kté nu pevných nohou na zámek
hí doploužíla 1'racovati nemohla
doma niéeho nebylo
Prosila žadonila — nepuatili ji
ani k vrchními! a ze dvora vyhna-
i Byla mdlá a vyaílená 1'anila
na kraj česly pod košatou lípu a
děti její vedle ní Smutné jxoue
zamyšlena dlouho tak neděla Ca
em ji vvtrhl rdaětivý blan déčka
hléb žádajícího jemuž na uko
nejšení nic jiného neměla než na
ději a nlih
Naí čekala? Muže neuvidí n
nepustí jí k němu nedoproni ne A
přece! Slyšela že na zámek přijel
vévoda h ten muže více než vrch
ní nám Kdyby ho znala a věděla
kde ostává a jak ne k němu do
lítat! Slyšela že to tuze hodný
pán že i dukáty chudým rozdává
Kdo jí poradí? Ohlížela ne Slun
ce zapadalo zář jeho rozlila ne
stromořadím chvějíc ne na kme
nech í pfldé Nikdo nenel Do
zámku už nesmí
lile tulii — nějaký pan — to ani
Úřadník ze zámku Vnlala dychti
vé jemu vstříc hledíc Zdali jí
vynlyíí anebo bude li jako vrchní
1 'o pošlu několik kroku a postavila
e mu skoro do cesty
"Milostivý pane!" pravila tře
soucím m bázlivým hlasem
Hlasivce zastaviv ne překvapené
hleděl na chorou bledou tvář že
ny jejíž hluboko zapadlé kalné
oéi k néiiiu tak prosebně i ostýcha
vé vzhlížely 'tal ne jí vlídné če
ho sobě žádá Slyšíc že tak mír
lié a laskavě ten milostpáii mluví
nabyla dfivéry a upřímně prosto
duše všecku bídu nvou mu vypo
věděla prosíc jej aby milostivé
zpi-ohlřcd koval a za ni ne přímili
vil Slyše tužbu její na vrchního
ptal se po něm blíže a uslyšev je
sté víc ~ ulila mínění všech počí
taných Hlasivce ne zamyslil pak
pravil :
"Jděte domů ženo dnes není
možná nic učinit I'říjďte zejtra
sem tou dolinu a doufám že více
povím Tu kupte dětem chleba
a vyňav sáěck dal jí ntříbrúák
Chtěla mu ruce líbat ale on tomu
nedopustiv vytrhl ne jejímu d
kování Ke bráně kráčeje slyšel
ještě za schnu žehnání Nevšiml ni
ani že v hloubi ntromořadí obje
vili ne dva jezdci Stanul před
branou
Ještě než vkročil clo zámku prví
než o budoucností jeho rozhodnu
to dána inu příležitost aby jednal
Budiž tu šťastným znamením
A vrchní — strýc Klišéin? Buď
jak buď! Vkročil do zámku
VII
Epísoda
Princezna Johanka byla dnes ně
jak roztržitá Málo jí v ť)ylí u
tkvělo z toho co vážná učitelka
dkvetlá nille lairoche tenounkým
hláskem jí vykládala z dějin
Byltě krásný červnový1 cicu O
tevřcnýiii oknem vál čerstvý éi
stý vzduch a vzdoiival zlehka jciu
ně záslony okna Svehol ptactvu
až není zazníval a ze vzdáli kynu
ly lesnaté slráiié nad nimiž k tno-
dra v viu horám bělostné mraky soí
ly Téižko by ío v pokoji vytrvali
Princezna navrhla aby duly so
bě knihy snést í do zahrady tam že
by se rozkošné u"ilo a vykladu na-sl-nichalo
1'éitclka konečné o
lítn Když dlouhý in koridorem
irim-dše po schodech nestoupily
přišly do chodby v p'í''iní kde
voo-io ua stěně nékobk začcina
iýi li nbrail V posledního i incb
neilab-ko v chudil visícího prince
na se n- tav ibi
"Alb je tu jeslé!" Volala t'H
losině a bl ilťla na vehce vIimcmi
tvář iiibidé slečny ua obrae zpo
dobeiié
"Mile liirnelie ta byla kláoiá!
'lai jtk len a ty oči! Že tako
výill lu-má Ml?"
' Ji-ité krásnější
"OU t k o % C iblci ncinV ni
! 'tyiky s- tu U ní íicIhVIiii
i ciboi tiliin ttili bych e na
n lihilii 1c ti iu jtUi ryttíka
lily slil jik ikliý k ' i P '
AU' la tii' T n ! v f bí le !'
líit t liuoíhe di J p v pi n !
tl lič il tii iV fi 1 '
"7nj'!c I J lk 4 t l
" A I fodu ktrv to j t
utiiolt U Idy v I i ll
4'Att il vtj iťjtikchii linli-
MMlí lit t ts U'' ? To tiol jhll
t- i'-!! tk li l i ! I! č IV i í n by
t! l I l S I t lvUhl OH I f O
k'ií ! Ti-it eíoa t-- t--d t
stati dám ni jej do ložnice zavěsit
abych jej měla stále na ocích —
Nuže milá Lamcbe vypravujte
něco té íenké hraběnce — "
"Tak v dějinách nevynikla aby
jméno její historikové zachovali
Ostat lu" co ne o ní VÍ jsou jen
matné báchorky a povést i zdejšího
lidu a téeh netřeba ni všímali — "
pravila n pohrdou učená dějin vy
pru vovatelka zaniirajic tak nevé-
loiuost dějin země v níž nyní žila
"Ten obra mne tolik zajímá
okouzluje že bych ráda i tu po-
vést o krásné nleéně n tím nevý
slovné jímavým pohledem slyše
la" Vystoupily právě ven
"lile" zvolala Venele princez-
na "učitelova Mařenka len ne
iieoMtýchej a přistup! Ještě jnem
té letos neviděla — oh tys vyro-
ntla Kam jdeá?"
"Hyla jnem u své tety klíénice
milostivá princezno!" odpověděla
Mařenka uctivé pozdní vivni
"To je ta stará paní znám jí a
ta asi ví o té rytířnké slečně jejíž
obraz na chodbě od nás hned na
kraji visí
Mile Karoclie byla jíž netrpě
liva
"Ó hiio to byla Alžběta Smiři-
ckých kterým jednou zámele a
panství patřily
"Znáš tu povídku?"
Když Mařenka přinvéd'íbi zajá-
sala princezna a prosila učitelku
aby dovolila Mařence povést tu
vypravovali Mile latroche byla
již přesvědčena že z dnešní lekce
by beztoho nic nebylo i svolila
Zahrada jíž Pikoiomiirnká říkali
byla malá Měla jméno po pánech
z nalil Pieecdomiuí prvního to ci
zího rodu jenž na Náchodě vládl
Květiny v rozmanitých uměle slo
žených políčkách a kolech byly v
nejhiijnějším květu Kanili chla
divý větřík vanul stinnými chod
bauií jež tvořily habrová bujná
křoví a stromy nůžkami zahradní
kovými přint řízené a sklenuté Vy
hlídka ze zahrádky ven na dolinu
stráně a lesnaté vrchy byla uté-
šeiiá
Za svého letního pobytu na Ná
chodě přál vévoda Petr dosti nvo
body svým dcerám (''as jejich
nebyl přísné odměřen vycházky
jejich byly canlé Zhusta i do mé
sta nestoupily a cestou hcjékaly
malé dětí jež jtotkaly a lahůdku
mi je podělovaly Dokud menší
MÍ byly bývaly mnohé z městských
dívek na zámek zvány aby pak
ú'astiiily ne ve hrách mladých
princezen Z těchto družek nej
milejší byla Johance Mařenka néí
telova Kok tomu co se nevidě
ly a obě dospěly za ten ěas v pan
ny Mařenka starší byla nyní
vážnou a usedlou před "velkou
jíž dcerou vévodskou
"Tak Má řinko začni o té krás
né dečně tolik ne těším -" vyzý
vala princezna v stinné besídce
do které zašly Mile procházela
se cestičkami
Johanka opřela hlavu o slonin
besídky a bujné listí sklánělo se
jí jako věnce k ěisténiu čelu Na
stalo ticho By lo jeu nlyš-di šplí
cháni vodouietu opodál za křoví
nou li'tí po stěnách besídko
vých se chvělo ale ani neseleni iju
"Nevím dovedu-lí to výpravo
vat i"
"Tak plavila dychtivě priu
cezilll "Tak asi před dvěma sty lety
anebo snad ještě víc tento zámek
a celé panství i mnoho jiných pan
ství patřil pánům ze Smiřic Je
ď'!i nich jnično už ir-vím nic v
knihách je to prý psáno měl dvě
tbciv ledna nich n to starší
joieuoviila se Alžběta mladší Sa-
bniicna Obé byly k ťá ny ale ne i
Mfisln !1 e Vsecll 1 1 t i Mtil liVlíl
A l m' a
Otce Její bt nesmírně bohatý
tl lllllolio cestoval Projel
Idě 1 Afriku I v l tlle d deko Bůh
v i kile Když e navrátil píível
i m Ihmi in dcei Am iniinlto dra
býih věci a tnké s iiíiu přijel mla
dí člověk ktt rého otroctví nc
1 I- I i lit 1 ' i
ltic IUH- KU WhoUlitl UliiillK
tcii ibvné ustrojí tiý byl lue krás
iiý n Sittirti-kéuiii byl nejiitih-jvtii
služcblilkclii Jiní lio lo siuét ill
oit-liiíit Ato liilý iidmbk ne
usiiie tii sli oý n ui'itiřý
Md Illll tllCť tí sklt i S
IH l:i ifl ! r--soiil il pl'l"ř- lnu
i kdo i 'í io I blbl I rlfo' 4 ť'
e V -lit Vybvba! Nvjt d-} -bv
t tb a) il p kopu tu[ I ' L í s
si l d Um i'4 " l i t i "i-ii-d
j í I tk i o- ' l -v " ltk !
II' )%' ] !lk'l sfibf I lobl
r-i bio i 'i i iitU lk
j„l! hlaUii l Al'ťt cbf l-bi
li Í it) li' V 1 1 P J'
by jí pomohlo Starý hrabě tuze
se trápil protožť mu byla nejmi-
lejší Až jednou v noci zámecký
hejtman přistihl cizince n Alžbě
tou v zámeckém příkopě Seděli
tam na lavičce a objímali nc
Zamilovala ni jej a neodolala až
sama k němu přišla a jemu nvou
lásku vyznalu Tak dlouhý čun ne
milovali a nikdo o tom nevěděl
Hejtman všecko pověděl ntarému
Smiřickéniu Ten ne tuze rozlobil
že jeho dcera milovala otroka
Chytili ho spoutali a pak zmizel
a nikdo nevěděl co se n ním stalo
Vypravovali ni že ho zavřeli do
hladomorny co na stráni u zdí
xidncN stojí a tmu že zahynul"
A Alžběta? — ptala mí skoro
tiše Johanka
"Ta byla pro svou lánku tuze
nešťastná a mnoho vytrpěla Od
vezli jí na hrad Kiimburk někde u
Jičína a tam soužila Ne několik
let v žaláří Hrubé Smiřický za
nedlouho zemřel Ona měla dě
dit Ale Saloriiena wstra její ta
zmocnila se všech panství a Alžbě
tu zůstávala napořád v pevném
hnulé Kumbnrnkém"
Mařenka ne odmlčela
"A zahynula tam?"
"Teta vypruvovala že tam ze
mřela nic nlrýc za jinak Záme-
cký pan páter má prý takovou sta
rou knihu a tam je to všechno vy
psáno Alžbětu vysvobodil nějaký
rylíř a toho prý potom pojala za
manžela a Salonieué se pomstila"
"S tím cizím mladíkem ne již
tedy neshledala - --"
"Nikdy Zmizel jako kámen ve
vodě"
Johanka mlčela Majíc oéi při
vřené zamyšleně hleděla před ne
"Ta vytrpěla pro nvou lásku!"
přerušila Mařenka mlčení "To
všechno proto že ona byla hraběn
kou a on jen cií sprostý élověk"
"Ale byla přece šťastnou! Tak
jej milovala a byla milována!"
"1'čaroval jí prý nvým zpěvem
Když lak v nocí v zámeckém pří
kopě nedával slyšela ten jeho div
ný zpěv ve nvé ložnici nedalo jí
musila za zpěvem k zpěvákovi --"
"To nebyl jen zpěv — Ah byla
šťastna --"
"A žalář a ta muka?!"
"Ty bys toho nechtěla snášeli í"
Mařenka ne usmála
I ' mne je to jinak — ja nejsem
hraběnkou"
"O já bych zrovna tak jedna
la jako ona ["
"A kdybynle princesso tolik
zkoušela — "
"Bylo by to pro něho!"
"Přicházím také poslechnout"
pravila mile Karochc stanuvši u
vchodu besídky
"liž jest po přednášce a po dě
jepisné hodině viď Mařenko Zí
tra to dohoníme milá Kana hc co
jsme dnes promeškaly"
"Princesso již jsme tolik zu
000W000H0H0K0HO0H0H04O4OH0000HOOK0H0lt0HOK
ISJUNG&CO
i jou jediní
jou jediní
Dr A Svobody
g Připravené dle pfodplid tohoto protlulcbo Uk%tt odporučeno od vieh
lékftfikVcb autorit t numocteb žaludku a Toitrnoitl Toto Tyteřné IóčItiS
M Tmo užíváno 11 ▼ pravých dávkfícb mftle býti užíváno co Uk pM alabostl )
o ludku nechuti k Jídlu nczlžlvooitl a v&ucb pcxloluivcb nemocích
g Prodáváno ]:it v plných kvartových lahvích Žádejte o toto vlno Jež len)
g k dottiul ?e vlecb Velkých hontinclcb 47
g fHH IIKE ItLIIXJ OMAHi XEH Trlfm JtonifU-Sl:t:{
oHoMOtoolaofcotoofcjokKi-af - ooooiioiooono-a „
GEORGI cSc YITÁK
'ilMveLouU Vliakl
ťisie si o ceonuj jsoq zdarma 4663 Gross At cor (1 acá Asúlaiá At Cůicait
rrotlílviinic WNktTé liiulťhní nitstroje za tovární cenu
Jinc výhradu! vyrtitel? vjrh!árných "TVarl Queen"
l oik criiii a máme H pravé ťeaké harmoniky nrjIrpK ]
koati Jediní tíiu( ivi yrt) Ameriku atavných a avéli-
tiiJnných dechových iiiiruju vy ribíuých V V Červeným
Hyiiem jicw kleté )oii iKlcuťiié na viech aWtovcw
kotiiervatořl' lir v irtr i'afi2( Ilkii iiruaeti a Jinde
N'44 oUmvakjř tovérnf hUd iifívu a vývoa hudebních liá
atrojfi h celé Americe (toktue iieftpe (Mtvfat nalehu oh
Chinin a dávéru ktrtuu chováme u ct ohecenatva 1'imO
NakUdatel ícakýrh budehnin Sp
50000 ES ZDARMA
TAJNÉ N EMOCE MUŽŮ
o
1al
1 _ll _
r
Sr4 i4rw Mni k4'r 4 tul i itl V4 U 4 Itfii i SM JpMa
DR J03 LISTER & CO
I 4C Jirborn U U A T
nedbaly" pravila vážně učitelka
'Ale zejtra neslevun ani minuty
lest ěfin zméniti toíletii"
"6 dnes máme hontinu!" a Jo
hanka rychle vstala "Pojďme
tedy!" Zdálo ne že pomyšlení ua
ni ji rozveselilo Vzpomněla ni že
tam uvidí toho na nějž před chvílí
mvnlila Lehounkým nviznym
krokem spěchala ku bráně Při
šly ua nádvoří V právo před ni
mi v přízemí vynoké Indovy bylo
okno otevřeno Viděly až do ji-'
by V okna ntál mladý muž jenž
maje v levici vánu kytce v ni mí
béluiící vody ze sklenice přiléval
Johanka ne zarazila On! Poznala
květiny — kopretiny i tof ony kte
rá mu v liáii hodila na iirsa On
je ošetřuje zalévá 1 Vl-li
Lekla ne a přec bylo jí to nulo
Snolcénice jí došly Arnoldi
postaviv vánu na stůl odešel ja-
kobv sklenice infin" Ale Vn
chvilku kdy princenna ne vzdálila
přmtoupil k oknu a hleděl zu ní —
"Viděla" pontynlil a us-mál ne
VIII
Vévoda
Ilxzlomilý útulný budoir paní
vévodkyné
Na stropě mythologické obra
zy představující osudy krásné
Dařny stkvěly ne živou barvou
Na nténách lenkbi se křišťálová zr
cadla v nákladných bohatě zlace
ných ranících a těžké hedvábné
záclony bledé růžové barvy luzně
tlumily světlo dvěma vy no kým i
okny vpadiijící
Hebounké drahou rňžovu látkou
potažené polštáře na měkké po
hovee se zlacenými nohami vábily
k Hladkému ni pohovění jakož i
hebké skvost hé řaiileiiily flint na
nad mramorovým krbem byla plna
různých předmětů Bělaly ne tam
nišky vány a jiné titěrky z pravé
ho čínského a míšeňského porcelá
nu stkvěly ne barevné a ntarožitné
nklenícc nad něž vynikaly hodiny
se zlatým ciferníkem alabastrový
mi sloupky a alletforíckými soška
mi z téže látky
Vše bylo hojně n nákladně ozdo
beno všecko plno vlnitých a
zkroucených čar na ničem ani je
diné přímky
Vzduch budoírii byl prosáklý
příjemnou libou vůní Vé vodky ně
sedíc lni pohovce vystřihovala
lesklými nůžkami silhouetty je
jichž veliknn milovnicí byla Proti
ní níi tabouretu nedé předčítal Ar
noldi z knihy nkvontné vázané
Clení zajisté vznešenou paní velice
bavilo tich často nilhoiictku vy
střihnuvši sklonila ruce v klín a
upřeně hleděla na Mlíčného čtená
ře Nebylo divu Francouzské
verši' krásné zvučným tím hlasem
přednášené jen plynuly a mile ozý
valy ne rozkošnou prostorou
piikručovttuí i u
velkoobchod lihovinami
V Mil WAUKEE WIS
majitelé
majitc
Hořkého Yína
rávky íeh niatrojů yyřuaj'
PO
POŠTÍ
t#
) V'
1 — ÍC-l
O
CMICOO ILL U 8 A
i
i
i:
li
