J03 V KLADEK:
Na hrobech indiánských?
4 " f
ýcm NvoboduA a přec tu beaprllvl
jiik UoHuňU(i neviděly f světy!
zmar každý krok a zločin krvavý
a každý hles vltcz-tio oiduvy
iikřek divoký jej nozuul barbar ani
nit zflcenln&clv Icíma před sta -lety
Když ni viiňl i tyrn itoupa Mjt
u d prachu ván ílapc poroby
tu ku poplachu vSochny zvony bijí
kdyi divoch padlých tanči nad hroby
tich co mu v hrdlo suml tlukll no
tu divokou jo šelmou rudý mv
a (lti HtraSíto tou komedii
Vínk tento lid jen tluk' vl v náruč
když po kupkách no krve umuéí
n v nrdeo dnižue prosté otevřeno
se jako v posměch ' olova kun vicno
ba na jidiu kdy hrobech pnuklctft
vítézna pUŮ hurormke' víc liýkfl -—
toť do pralesa vnikla oHvéta
a přec II kdo } bezpráví to říká
to "lichý rttlocit" to romantika"!
Lei budu pnut vSiik lichými no ilovy
vMyť vidél jnoirt tu zem jak čarný raj
n jezery modrými žo azurový
uidh' nimi závodit jon nebe kraj
a v besed nu tMi hb tmavé Intty třpytl
u táhnou v dál la vrcholný ten lán
když íluno zář se po nřrn rozrovHI
jHt juko rozvlněný occan
a ptáče kudím suku na Širokém
u zpév ho míní v každý vřtru dech
a kro v i (trnu velkým zírá okem
íi imhou jako struna tepo' "mech
A z pod větviny dlouhá' tniavostiíme
nu roky proudí íiaté křišťálové':
jak slza když e 2 pod oboří řino
A vodopády barvě vo duhové
so utřibrnýml patiny v roklt liji
a v kvfity lučí perly démantové
a plni ley Šumnou melodii
A prérie ty dálné bozmfcrné
h tím pestrém kvétů plných vůní ivltu
a umy — diamantů v malachitu —
n toto v7)cf ta krása neobsáhlá
eo ní Je tam kam veSe ruka Ráhlaf
Kdo wigvam tttál se táhnou do iira
u líhnou vnfie města jako houby' '
a v lesích pádná houká sekyra '
a innoži deiuié vala dílo zhouby
a z lesů plot prérií rozřež
a po jezerech letí parní írouby
a roznášejí vakj loupeže
Va vSeehno- vía jste obé osvojili :
u k otroctví sl ikladlí pod nohy
z vá každý svou zve tu neb onu míli
kdo díl má zemi té y ubohý!
Kde osvěta í ' jež dána temnot robuf "
Jej vyStvall jst odtud jako Jan
#o nemá místa pro uvé hlavy mdlobu
1 ii I _ 1 1 li - i Jf 1 t_l
jej "runou vuuaou uuvtmue uiuuu
a příňtl rok jej vy&ve vaše zbraň
to pro dollar ten klet buď o néj prací
když jedno lidské srdce dokrvácí
Kde oívětaf tak ptám e jeité jednou
Já viděl lid ten před voíimi domy
jak žebrákovou čekal' tváři bídnou '
a marné čekal ven až po ním shlédnou
a bodí drobet -spadlý pod stolyi
a div že srdce pří tom nepuklo mí:
syn zem té žebrácké o holi!
Volnost juto sobě zbudovali tady
evropnký otrok zdání o ní nemá
vfiak střlsnžnu ji krví vidím víady
dnen v minulu— a 'budoucnost jo nčmá
i
A buďte volni víeho zo světa '
In z prachu k vám zřít budou otroci
svítiž vám ta vaS osvítá '
' jak nové slunce tmavé do noci
a stavte-vSemu co jo lidské trony
Že řekne rozum "Bpasili jst nás"
ít r1n lídxké nebude so vás
ni -ÍAdnou ctát: "Kde padlé miliony!
Kde Ábela ji nechal Kaine- vrahu!"
Kdo za vás odpoví v tom vaíem blahu
kdo ze svčtlé té záře kolem wavy
vás rudého paprsku hanby zbaví!
Hany Kvapiíoyé-
' Na bílé skále osaniélá lesa
v modravých dálkách com!
vyhlídá
ZftítJtía sikJc drutka
Vu((lova KUida
Halali halalil
Vlny se ozvaly
Na břehu telí Ififira
vyvržená
' vzácnými opály
K Itorkýt Za Hanou Kvapilovou '
IstilT MANY KVAřlLOVÉ jak
1!1 dříve ťnnáwili jmie vs iprifiek
staré 7P° u '
tnLxA USlHiřSdtDT SUUUI1
Kvartům ' JM" dokuna-
liiuyai aJ
iJl ? w8i# P'4i
ti jakou vzácnou dusí byla zesnulá
umčlkyné tak mnohdy v českém svfttě
nepochopená pro tý své krásné vlosť
noHti pronásledovaná Kulhá JoŽ vy
jde JeStě tohoto roku bude obsahovat!
také drpbnou její belletrll již druhdy
tu a tam otinkla pod pseudonýmem
Mnja Hana Kvapilova byla čistá ve
licc skromná duSe a svými vzácným!
vbiHtnoatmi vysoce vyvinutým citem
pro fintí mněni a knou značná vyíl
rtula se nad úroveň velkých umňlkyú
Není tudíž divu že ťimrti této # velké
slovnnHké herečky tak mocnu rozrušilo
český ba i cizí svět Drobné ukázky
literární Její práce doplnili jnmo po
kinl íiifurijíiico iiuí) sáhaly poznámku
ml tnk aby' mnohé bylo pro čtenáře
jasnřjSIm Ctěte ty črty v nichž jo
tolik myšlenkového bohatství a potom
pochopíte význam slov jež druhdy na
psaly "Národní Listy" pM příležitostí
jejího pohřbu v krematoriu v Hnské
Kamenici "V belostnomj zlatém mi-
té Blaženy jMme ji vyvezli % loktu rod
ní zemí" — psal tehdy referent
"N6r Listů" — "abychom sesmutnéli
pamfitku její vrátili domovin v podo
bé hrsti šedého onoho prachu z né
liž vzlétl l'hoenlx v popelu va který
ment sn vie co smrtelného! 1'osledni
oplakali jsrno mrtvolu a první pozdra
vili nesmrtelnou — ne sice oním ne
přehledným zástupem jaký provázel jl
l'rahou ale ví-rným hloučkem ctltulu a
plátci nesoucích Jl ve jmnu víeh
kdož vzpomínají i za hranice poslední
pozdraví "Ave anlma jda!" Té
chvíle je jií po víeui co bylo lidské
ho u Hany Kvupilové! Žhavým goysl
reni nfiruéim plamenů objata předešla
o celá desítiletí obvyklý osud télesné
schránky uložené do lunu zemé splni
la Ideální ono okřídlené "Memento
homo quia pulvis es!" Váak to co
bylo u ní božského nemohlo býtí etrá-
ceno žádným žárem! Veliké postavy
překročením záhrobí stávají so nevidi
telnými ale v představách naftleh žiji
s vzneseným a nadpřirozeným kouzlem
které ohetkévalo skráni jejich za živa
gloriolou Cítili u pozorovali jsme vil-
chni kdož jsme ji ctílk jako nejvétM
soudobou dramatickou umělkyni a ve
lice vzácnou deskou ženu že od chvíle
kdy všemocný reŽisír odvolal ji s této
scény odchází od nás tilem ale při
chází mezi nás jasem silné čisté duita
Jejímž šťastným i nešťastným ádéleffi
bylo TJmřní — Přítomnost zá
rmutku a okamžité hoře jež svíraly nás
všechny jako železným kruhem v trp
ké chvíli přeměny tíla v popel mo
(I ohni zmizely ale zůstalo po nicn
cosi v "prsou jako zkamcnélá slza líto
stí proti ktáré není ubráníní" —
A porozumíteli tím krásným její ér-
tám"při jichž tvoření často zachvlva-
q se srdce oné velké bytosti bolesti a
Žalem budete jí — třeba už mrtvou
mltí tak rádi 'jako my kdož jsme
jl 'znali a kdož míli jsme příležitost
oz nati vzácné její umíní nevsedni
Individualitu J'řed časem plamen se
žehl tílo dobré té bytostí Zůstalo
o ní len trochu popele a památka či
stá a svatá
na Širokých vodách
Črta usána bvla na lodi jedoucí ze
Řtockhoímu do vnitrozemních průpla
vu v roce 1W0 Jlana Kvapilova Jnu-
a zvlaStní láskou k severním krajom
i zvláfitní silou působily na ni norské
fjordy ovanuté kouzlem smutku Bnad
to byla snaha aby poznala ovzausi
Ibsenových dramat v nichž tak ne
síetníkráte slavila své triumfy jež jl
tam táhla — " Vábila na jevitíté vlny
severních fjordů" napsal o ní spiso
vatel v posmrtní vzpomínce Z drob
né črty této vyzírá vzácné porozumění
pro nálady duně i srdce
AToři! chladlo stydlo osaražlo
Daleké ley dýchaly parami jež
houstly břehy západu zčernaly
atromy barvily se pohřebné pra
vý břeh usínal ve mutkti a bez
hnutí' a klid jakým jen moře
httwic 'jfmnl srdce Bezdřky roz-
NknH vřpomínáá srnutnyca
vil iÍYDtir vieíio vzdalnjícíhó s
jak ty lesy u hory víeébuo poko-
řenl minuiOHii uoiKne e ciivuko
vým návratem Hrdce" a přešlfi ho-
ř lehee nroIHÍ tvou dusí mic
vaku- I poslední bolest vrátí e
znnva a Waulčkv vznomene4 du-
i ieí ti neivíc uuliíila riacliet-
nl lof plula ttSe xdloulut al
jako osud Za preileslelio tápauu
!uiíiin nanadlo nS I řa takové
ho večera w řr#dilo m v elovi ku
íidnuJtíiií Kdvby tul floVťk jp
hi avřdomi je tik ťttiít no pro
tít! taková arTf mt lei tiK'i
9
auad by neuncd moka drtici j ho
duAi A kdyby přecf pniri mí
by ivou očistu
DOFII PftlTELI
lludc usi málo komu známo' Žo do
pls tento platil Karlu Horkému spiso
vntell a kritiku Psala jej — jak dru
hdy napsal Horký — "bílou a neklid
nou rukou" dne ti března ll06 pod
dojmem zlomyslných útoku na evítlou
tluAi tu v níkterých časopisech člnň
ných Horký tehdy ozval so proti tím
to Impertinencím Míl pravé poroz
umíní pro Její individualitu i umíní
Jak nejlépe dokazuji řádky nekrologu
z Jeho píra: " Umřely v nl dvé
ny Jedna Ilsna Kvnpilovn stravova
la se v tíchto výhních vládního dne'
kn a druhá Nora Mdju Elllda tm
vllela se podle ní pro velké zářivé
zítřky vábila na Jevišti vlny severních
fjordu zapalovala veliké ohno čistých
lásek a rozhazovala slunce hrstí jako
rozsévačova milenka Juko zena ne
míla dítl ale vstoujdla ll na Jevlsté to
svojí Norou poddávala se s rozkoší my
steriostiím silám svého zvláštního umé-
til a její klín chvil nádhernými iy
stými početími celými vlnami mateř
ství Jež zalykaly celou Jejl bytost n
učily muže znátl Ženy a jejich mysto
rle" 7i kiáxného tohoto dopisu vyzařuje
skromnost veliké umílkyní "Tak sl
myslím že ml Jeíté tuze mnoho schází
k umíní celému" pllsi skromné tn kte
rá svým velikým umíním dovedla po
kořovat ta která ssebou na Jevlsté
)řlnáíela kouzlo a Jej byla ozdobou nej
vítAÍ české scény pražského Národního
Pivndla V dopise označeni moskevMl
jcrci vystoupili pohostinsku po tří ve-
řory v pražském Národním Divadle
oňskího roku a svým krásným umíle-
ckým provedením zejména Gorkého
dramatu "Na dní" a Čechovova dra
matu "Htrýíek Váfta" získali sl sym-
nthie víech českých duál majících
ro umíní porozumíní
# #
Žíla wm pohlední dvfi léta jako
ve vybnanství nebylo-li prácfl v
ilivadlíí jsala mm e uaMeno
doteku Zínltávala jHem hamo-
ou ninolio a zdálo m mi m jnem
runám unikla dálo m tak Vi
dím Že není prahu který by člo-
vřka tieliraml
Tím vžtňí moje udivení la na-
ěel m vlovřk nevoříeí faxi tím
zmatMioMtem nepravdivým od
borným řlovřk cwtvho hrdee ma
jící odvahu jasnr? poctivS zakřik-
Dout Muwl byste stnáti cely mňj
livudelní život za tich oHinnact
et co hraji abyste pochopil čím
jnou mi Vtiío wlova Vidíte mno
uze velkou nic neb tuze málo
mohla jHetn v daných pomčrech
udřlatí Kiind ani ve mni více ne-
vlo Ale chtřltt bych chula ce-
ou ditáí srdcem každým nervem
pokořit we umřní ztřtitit w v nřrn
docela
Vyplnění tohoto ideálu uvidíte
bohužel! ) u cizích hercfi Do
sáhlo toho mohkevhké umřleckó
divadlo Nezamežkejte prosím
Vás ií íi i jediného předutuvení
tnoXno-li Uvidíte ncjíiatJíí obřtí
jakých je krásný clovřk schopen
MohkevMÍ' Mu jedinou bytostí
krásnou umravněnou oemténou
Myslím toto že dokázali jen li-
dó veliké kultury duíevní lidé
veliké noblexy literárních kvalit
odchování literaturou 'Dohtojev-
Kkého Tolteho Čechova atd
Nezapomenete Bavické Btanislav-
kého Artema Knipperové Kače
oval Není bolestí na svřtfi není
krásy kterým by tito lidé nero
zumřli jichž by nechápali Zve
dli umění na nejvyftSÍ horu eito
vou kde vše je až prázračno
zdáleno malicherných zmatků ži
vota Podivuji umem jako eenei
křftťálové ' fi rozřešené na
(xtíehw nám vSem pndAvnji je do
brotivé něžnř Nemela jcm v
žádnřm divadle dosud tak řistý
loiem jako v moskevském dá-
lo s' mi po vsem utrjenl ie je
nutno radost u lt jeli taková
krása na avřlř A nejen já mlh
takoví wlnó pteity ale ostatní
všichni kď2 v umřnl íijí
Kdyi jsťtn s nyní t iiorlína
vrátil a iMU VáS vláurk připa
dala j-wm sl jako nťkdo komu ne
iHoloulrtid bylo mnoho darováno
Tak st myslím le ud jit tmo
tuiudio mdlili k uméid eelímu a
U UúiO doma nikdy tla)mmiti
nebudu itnřt!
ZE SLOVENSKA
Všude yiováíkové pokoře
ní ujahuejii tmí necítící svého
podružného hanebného postavení
Hyla jsem dnes v kostely znáte
ten krásný obrnz — na levo žcuy
na pnu o muiží v prvních lavicích
staříci jedna hlava rázovitější
než druhá ženy v bílých loktu-
áíeh vsiehní modlící mj n horou
eiifi věřící všichni cílili svého bo
ha jeho blízkost všem se proje
vil v zbožné krářie
Ty dívčiny barevny a plny
bujného mladého mládí tvořily
kopičky divokého máku tak to
všechno hořelo syté plno toužené
ho chtění Knřz mluvil jejich
řečí slovenskou a když so všichni
rozezpívali přehlušujíce odporný
skřek předpévékfl cítil clovřk
Že je s nimi jedné krve žo je tn
říbuzenstvo že jejích bolest je
naše bolest jejich liti tibu n5í hun-
ou
Neméli jsi-m tušení ze ves l'í-
šťany je tak daleko od lázní kdo
lydlím a na radu dala jsem se do
vést vozíkem slováckým víte
Irožkou kterou táhne řlovék a
strká Ičlovék Zdála se mi nomož
ným ZHpíáhnout do vozu lidi ne
chat se jimi vozit a bylo mi po-
rvé do pJace a horko studem —
ale vidím necítí ničeho a jsou spo-
tojenh "raní velkomožná rádi
jích vezemo i velmi i jiných co
ty necheelil" huo se a bláto
roztfékido Htí na vše strany Jeli
sme dlouho víc ne? pul hodiny!
KatnJína — Blovák jenž táhl
"tak sa volal" — teklo ntydéla
ýif-ui se a horlila prdč že nepoví-
Kli jak to daleko žo jsem myslí-
a že je to jako k lázním Bmáli
se povídají: "A všuk velkomožná
umí priložiju ruky brškáml"
Ovšem jsem jiřiložíla hodné za-j
sloužili tnké honorář a za to mi
vyzdobili kořárek velkými v Čt ve-i
mi kvetoucí lípy Vétve byly dlou-
ié nevešly se vyhnuly je tédy
ven okny které jsou v předu a ne
io stranách vozu a lidé e dívali
a divili se eo žo to vezou za tro
meček Za smíchu přijeli k domu
a mné bylo za né líto a tak nřjnk
iokořené Mluvím do nich vy-
svřtluji poučuji ukazuji na Ma-
iary Nčmce na židy kteří z nich
zrovna ssají — nerozuméjí a jen
e tumívají l'ak so židovy ko
řalky napijí u zpívají mutné
krásné písničky Clovřk by si
zoufal!
Naproti u kaple sedí babka
zkřehlá v dešti když hřmí a bií-
ská sedne a ékrcí ao pod veliký
opol u kapličky pořád zpívá na
růženci a neví už ani jací byli její
rodiče zemřeli-li sourozenci čí
ne Ta se vždy diví mým Satfim a
'íka: "Chodzte dušička moja
ku mne do gvétla (lidé nemocní
zapalují veliké svíce před sochou
Panny Marie v parku nedaleko
kaple tam stařenka hlídá) jaký
to ma jú parték a voňavá hú ma
teří dúska tak voní po búrec a z
laleka sú z daleka od raorat"
Nevysvčtlím jí že mluvím je
jím jazykem a že mám ji ráda
Vrtí hlavou starou jako poražený
kmen stromu a teď začne nauče-
rntt modlitbu dčkuvueij "Blaho
slavcna paiiun af žehná nech ma
jů šohaja a dziuée" a zan už nic
neví a žebrá na někom já od
cháím a nikdo k ní nepřistoupil
VZPOMÍNKA Z MLADÍ KDYS VY-
11 0 ft ELO NÁRODNÍ DIVADLO
lti každé s objíiuným balí
čkem pod vhll proplétaly se
krámky ovocnářek na trliStl Aui
barvu niti vlné vsrho toho krárt
m'ho ovoce jich nelákaly j nemilý
dne toho chtivého lačného pohle
du ehiulýeh détl ucmíly také la
skomin Imv aui hladu nepocítily
thba ( odešly bei snídán Krám
byl dud lavřfii Htydíly im stát
u dveři jako librácl i pak jim ul
ruce tíží uvadly Veíly do pro
tějšího domku složily ranečky na
z'm a cekaly Nřjaké lzami pro
sáklé nadšení nřjaká hrdá občta
vost posílila u vzpřímila Spatné
Živená sesláblá jejich tMíčka
Hteiuiniíer: malý tučný človí
éek se širokým býčím týlem zr
zavou hlavou h tváří pihami skro
penou vychytralou n malými er
nými jako rozžhavený uhel uviti-
vinu -ntayi vzuy icn avyiíij n uuy
V itej)oimru urostlými že se zdá
lo jskoby nosil cizí (silné tčlo na
tenkých svých nožkách Chodil
vždy v nejvétfiím kvapu jakoby
uhánél za nřéím eo mohlo mu u
niknout snad profil "— ztratil
se mu nadobro h očí Taková za
tvrzelá a nedočkavá vytrvalost Zi-"
dovska v ncm byla Mel vmtf
krátké prsty celé porostlé Červe-
lij lili VIUU) M4J mini r vuuic O
nápadní červené rty zkažené zu
by a prskal při řeči ftíká se tó
skoro o každém Židovi ale tenhle
irskal jitČ a moc '
Mluvil vysokým ostrým hlasem
ako kiiyz malinky ziy ihh střka
rsty mnul silný zlatý fetČz vel-1
kým nevkusným rMetítkem al
nk jakoby peníze odpočítával
To nebyl človék to byl zisk jenž'
pojal podobu židáka Hrablvost
podvodná bezohledná páchla od
neJio zrovna určíte hezuzdna la
kota vylézala z jeho' otčí jako vlh
ký plaz Olizoval nslintané rty a
)ovídá: 'Musterkartal Kdo ly
Sel že se platí za musterkartu? To
e 1c umíchu Nemohu za to že
irueovalí celou noc: méli radši
spát já na to nepospíchal A když
potřebu jou peníze proč nedělali
ueco jiného eo se jim zaplatit'
muÁíf"
Hoch smrtelné zbledl a hrdá
zlost pokřivila jeho tvář Hýl v '
é chvíli nápadné matce podoben '
'Nepotřebovali jsme penéz pro
sene reKi pysne uyiy určeny
_ f _ I # f 1 V lili i
k nččemu jinému A nechcte-ii
zajlatit nám dejte 'čáatku třeba'
svým jménem na nové divadlo I"
Nřeo avezlo e kolem uslinta-
ných rtň řekla bych málem jako
útrpné pousmání Ilozhlédl m po
ostatních pak se rozchechtal a
dopadal bezvládní v křečovitém
kašli na židli Zena jeho vyzáb-
á mlada také červenovlaaá ži
dovka zlostné hodila kartánem a
urážliví hg na náa podívala a pří
ručí i učedníci bezohledné se smá-
i s pánem Ne snad z přesvěd
čení spíše z tokajské íwlužnosti k
chefovi ' V
"Vlastenec l" syčel žid spíše v
křečovitém smíchu "Dřít se
dřít a pak to rozházet! Co je mi
do divadla! Když nebude to bu
de jiné a chci-li do divadla jít
iniviím zaplatit vstupné tak co?
ílázni Ceši od huby si utrhnou
a jiný to vstrčí do kapsy "
8TAŠA BALETKA
"Poslouchej Stalo nevydržím
sedét na sedadle l Podívej se mi
do očí a neusmívej e pořád po
dívej se : musíS přec uhodnout co
e ve mno déje 8rdce mi roste
cítím jeho rozpínání když tž vi-
lim tak polonahou UMiuvavuii na
hoře tančit!"
Htaša so zasmála koketním fuuí-
eltem zvláštním jen jí jenl při-
pominal drobné perličky prudce
vystupující v šampaňském čerstvé
nalitém skřižila nohy nad kole
na tak U lehké baletní aukničky
rodeehly s na nl jako pýři nija
kého kvitu přimhouřila oči a ati
kla zuby tlo spodního rtu
Vyskočil objal ji rameny ja
koby ji chtřt rořdrtit a vi&nivS
ji líbal úta oči ramena i nichl
in?šnA níťký živAtek koro jií
kltnul Neb-átnl im jeu íkldy
chovala v drtícím jeho caruji ko-
nevili ni Himua a zruiy lOJiy
trslým fiHhfin mailiv inu vy
ciuU Iv j( pimakal laty
